Dengen O

Ren Dengen O

Tsch.. *Naučiť sa ovládať?! Horkú hlavu a rozbúrenú krv mal snáď i v pokojnom stave a otec mu doporučí naučiť sa ovládať?.. Bez šance. Musel sa pozrieť na svoju sestru, aby neodsekol niečo neslušné rovno do tváre svojho otca. Rešpektoval ho, lenže jeho horká hlava bola nevyspytateľná. Bojoval tak veľmi, keď mu otec zalepoval zranenie na čele. Prsty ho pálili a svrbeli, aby náplasť strhol a šmaril ju na zem, poskákal po nej a nechal ju ležať prachom. Teraz vypadal ako šašek, ako prachsprosté malé decko s náplasťou na ksichte. Navrela mu žilka na spánku. Zatajil dych a stál tam ako pařez, pomaly červenal a nevedel sa dočkať okamihu, kedy otec konečne odíde, aby mohol upustiť páru.. Už celý červený kývol hlavou na otcove slová, a keď sa vytratil v uličkách dediny, strhol si z čela tú náplasť. To bola i odpoveď na slová jeho sestry.. Zahodil ju preč, ale miesto toho, aby po nej začal dupať a vylievať si zlosť na kúsku malej veci, položil ruku na hlavu svojej sestry a zhlboka sa nadýchol..* "Je dole, je dole, je dole, je dole.. Nevyzerám ako idiot. Teraz vyzerám drsne.." *Jeho vlastné slová v ňom otočili náladu o 180 stupňov. Mrkol na sestru a prstami druhej ruky si upravil límec svojho oblečenia. Roztrapatil Yoruichi jej vlasy.* Tak musíme zaistiť, aby sa to mamka nedozvedela, čo najdlhšie. *Bolo jasné, že jej to otec povie ešte dnes. Ale nemusia si to domov napochodovať rovno cez vstupné dvere, aby mamka videla, že má Ren rozrazenú hlavu..* Neznášam ťa. Káča jedna. *Povie smerom k sestre..* A domov nejdem, nemysli si.

*Yoruichi nebyla blbá, moc dobře viděla jak s tím vším Ren bojuje. Ona sice byla taky hořká hlava ale ventilovala to svými žertíky a tím jak furt lítala v problémech. Viděla jak si Ren strhnul náplast když jejich otec zmizel. Viděla jak je vytočený. Měla svého bratra ráda nade vše ale dost často ji děsil. Stejně jako teď když si to namířil k ní a ona ucítila jeho ruku na svých vlasech. Její věčně veselá tvář nyní zkameněla. Ten spustil pár svých slov a Yoruichi poslouchala.* Myslím že jakmile dorazíme domů tak už to vědět bude. *Nečekala však to co přijde potom. Věděla že s Renem teď mlátí emoce ale tohle? To opravdu nečekala. Její hlava spadla dolů a dívala se do země. V očích se jí začali objevovat slzy. Nikdy nevěděla zda to Ren myslí vážně nebo ne ale po tom co viděla jak je teď naštvaný z toho co se stalo ji to přišlo tak že to tak opravdu myslí. Slzy se začaly stupňovat a pomalu kapat i na zem. Yoruichi jen tichým a smutným hláskem že sebe dostala pár slov.* Nesnášíš mě? *Yoruichi se hned otočila a se slzami v očích bez jediného slova začala utíkat vedlejší uličkou.* "Nesnáší mě. Vlastní bratr. Proč?" *Byla tak mimo z toho co slyšela že si ani nevšimla krabice která ji stála v cestě a zakopla o ní. Udělala pár kotrmelců kdy ji kameny na zemi i poranily než narazila hlavou do stěny. Ruce měla pořezané a tekla z nich krev ale to jí bylo jedno. Posadila se a přitáhla si kolena k hlavě. Jediné na co se teď zmohla byl pláč.* "Promiň že jsem tak trhlá. Opravdu mě musí nenávidět."