Tréninkový Vrcholek Pádů

*Tara se dnes rozhodla trochu zlepšit své schopnosti co se týče ninjutsu. Odebrala se tedy do tréninkové oblasti. Oblečená v černé volné sukni až po kotníky a v červeném tričku. Cestou míjela spousty obyvatel Iwagakure. Nikomu z nich nevěnovala ani za mák pozornosti. Ona chtěla trénovat a to bylo hlavní. U pasu měla pouzdro s Shurikeny a kunaii. Přes rameno jí vysela kabelka, ve které měla vodu na osvěžení, zrcátko a nějakou malou svačinku. Když dorazila do tréninkové oblasti našla si pěkné místečko kde se rozhodla se zlepšovat. Chvíli se rozhlížela kolem. Když uznala že nikdo v okolí není a má klid, pustila se do tréninku. Stála uprostřed malého místečka kde složila pečeť tygra a potrénovala Henge no Jutsu. Snažila se o co nejdokonalejší proměnu. Jako prvního si vybrala svého bratříčka. Po chvilce soustředění se proměnila na jeho podobu. Vytáhla z kabelky zrcátko a prohlídla se v něm.* "Mohlo by to být i lepší ale pro začátek to jde." *Zrušila sou proměnu. Chvíli soustředila chakru a následně opět utvořila pečeť a po chvilce se opět proměnila na svého brášku. Po tomto pohledu do zrcadla byla již trochu spokojenější. Skoro nešlo poznat že se nejedná o jejího bratříčka. Když se vrátila do své podoby tak chvíli přemýšlela.* "Koho zkusím teď. Zkusíme tátu." *Po chvilce představování si svého otce v hlavě složila opět pečeť a zase se proměnila. Tentokrát tu bylo spoustu chyb které bylo potřeba opravit. Když zrušila tuto techniku tak opět přemýšlela o vzhledu svého táty. Po asi 5 minutách se odhodlala opět proměnit se. Bylo to lepší ale pořád to nebylo ono. Když se pokusila ještě potřetí tak už byla s chakrou v koncích. Poslední proměna se jí nepovedla tak jak chtěla ale nebylo to tak zlé.* "Beru to jako posun. Sice ne tak velký ale je to posun. Je na čase se vrátit domu a dočerpat svou chakru." *Tara se odebrala tedy zpět do svého domu kde se zavřela do svého pokoje a ještě chvíli trénovala údery kunaiem. Byla to jediná zbraň kterou měla a tak se rozhodla se s ní naučit co nejvíc. Po 30 minutách odpadla únavou do spánkové říše.*

*Každý dnešní krok již od rána Taru vedl přímo do posilovny. Raní snídaně která se skládal z velmi vydatné stravy. Matka jí připravila ovocné smootie a vydatnou ale zároveň ne přehnanou porci ovesné kaše s přdavkem proteinu. Tara ihned po snídani zamířila do koupelny kde si dala rychlou sprchu. Nemohla se dočkat až zase protáhne své tělo.* "Musím posílit svoje reflexy. Hodil by se mi nějaký sparing partner. Ale kde ho mám sehnat. Nikdo se se mou nebaví." *Tara vylezla ze sprchy, oblékla se a vysušila si vlasy. Dřív však než byla možnost aby se dostala do posilovny tak u jejich dveří někdo zvonil. Když otevřela stál tam kluk se kterým se nějaký čas zpět poprala.* (T) Co tu chceš? (K) Ty a já v 15 v tréninkové oblasti. Dlužím ti pořádnou nakládačku za to co jsi mi provedla. (T) Takže si chceš zopakovat ten nářez co jsi dostal? Není problém. Budu tam. *Chlapec vítězně odkráčel pryč. Tara se jen uvnitř smála.* "Už předtím jsem ho přeprala jako nic. To si vážně myslí že teď to dopadne jinak? Ani kulový. Dostane zase do nosu." *Tara měla ještě 5 hodin než měla začít bitka. Přesunula se tedy proto do tělocvičny kde si dělala série cviků. Dřepy, sed lehy a jiné. Začala na sériích po 5 pak na 10 a skončila až na 25. Měla dobrou fyzičku a byla na to pyšná, někdy možná až příliš. Po chvíli sérií si šla procvičit kopy a údery. Musí ho přece zrasovat ještě víc. Tara skákala kolem boxovacího pytle a zasazovala údery na různá místa. Nezapomínala na dech a pravidelné dýchání. Přece jen to byl základ toho jak dlouho zvládne dělat tento "bojový tanec" než toho kluka dostane. Tara vydržela dost dlouho ale nepřeháněla. Soustředila se spíš na techniku než na sílu. Jak rychle zasáhnout správné body a ne jak nejsilněji aby se rychle unavila. Díky tomuto dokázala bojovat déle se stejnou efektivitou. Když se podívala na hodiny ukazovaly 13 hodin. Tara se usmála. Chvíli si nechala spočnout svaly a následně si šla dát něco malého k jídlu. Smootie z bobulových plodů a zajedla to kouskem kuřecího s rýží. Oblékla se do černých kraťásků a černého tílka. Pro jistotu si vzala i pouzdro s kunaii a shurikeny.* "Nevím co na mě chystá. Dle mého minimálně nebude sám." *Tara se odebrala na tréninkový vrcholek. Když tam došla uviděla kluka a další dva vedle něj.* Takže jsem měla pravdu. Já tušila že v tom bude nějaká bouda. *Kluk se jen zasmál a vytáhl z kapes 2 shurikeny a hodil je po ní. Tara nemusela ani uhýbat. Letěly totálně mimo. Tara se jen začala smát.* Ty máš teda přesnost. *Kluk se naštval a poslal na Taru její 2 kumpány. Tara už se chystala bránit ale pak si všimla že chlapci drží v rukou nože. Rychle sáhla do pouzdra a vytáhla 2 kunaie. Začala s nimi bojovat. Kunaie o nože třískaly za doprovodu cinkavých zvuků narážející oceli.* Ty zbabělče. S noži a ještě ani ne sám. *Tara si hlídala dýchání a její styl boje opravdu připomínal spíše tanec než samotný boj. Tara pěstí do koulí dostala jednoho a s druhým už si dokázala poradit jednodušeji. Podkopla mu nohu a ránou pěstí do spánku jej omráčila. Byla zpocená, vlasy měla v obličeji a i pár modřin a říznutí se na jejím těle našlo. Pohlédla ke klukovi se vztekem v očích.* Teď jsi na řadě ty ty zmetku. *Tara se blížila k chlapci který se třásl u skály. Schovala při chůzi své Kunaie a mnula si pěsti.* Garantuju ti že skončíš o dost hůř než předtím. *Tara začala na chlapce útočit. Ten se snažil bránit ale nedokázal se ubránit všemu a tak rány padaly a padaly. Najednou se však začal blížit jeden z těch které dostala před chvíli. Nebýt toho že třel nohama o zem a moc je nezvedal tak jej slyšela a stihla včas postřehnout. Otočila se a dala mu bombu přímo do břicha.* A lež. *Tara se otočila zpět k chapci jehož obličej už nevypadal stejně jako před 10 minutami. Tara jej dostala taky téměř do bezvědomí až mu tekla krev z nosu a byla samá modřina.* Příště už tě zabiju. Jasné? A zkus někde ceknout o tom že jsem to uděala já. Ty jsi tuhle rvačku vyprovokoval. *Věděla že z tohohle bude ještě průser ale doufala že dostatečně toho smrada zastrašila. Sama se proplížila domů a rychle se osprchovala a zmizela ve svém pokoji kde si ošetřovala rány.*

*Tara dnes měla na práci spoustu věcí. Zajít na nákup, jít trénovat a na konec dne mít lekci se svým soukromým senseiem. Otec jí ho zaplatil jelikož ze školy chodila vždy s poznámkou a tak došel k názoru že to není Tarou ale akademií a dětmi v ní. Tudíž nyní Tara dostávala osobní lekce aby se aspoň něco naučila. Lekce o boji a technice. Oblékla se do černých kalhot a volného trička. Vzala z ledničky nákup a vyrazila přímo směr obchod. Přes rameno si přehodila brašnu s 2 plátěnými taškami. Dívala se na seznam. Bylo na něm spoustu položek od jednoduchých luštěnin, přes něco na pití až po maso.* "Myslím že dnes bude docela zajímavý den. Mám první lekci se svým senseiem. Nemám tušení co ten chlap je zač ale jak znám tátu tak vybral někoho velmi důvěrného." *Taře tyhle myšlenky běhaly hlavou celé ráno. Cesta do obchodu byla dlouhá. Nijak nespěchala jelikož měla velmi velkou rezervu času.* "Zajímalo by mě co bráška. Jestli mu toho senseie zařídil táta taky nebo jestli je to jen moje výsada. Nemůžu se dočkat. Konečně mě někdo bude učit něco co skutečně využiju." *S blaženým výrazem došla až do obchodu. Procházela regály a brala co bylo na seznamu. Když došla k masnému pultu tak musela vystát řadu. Konečně se dostala na řadu.* (Tara) 2 kila vepřové plece, kilo kuřecích horních stehen a kilo hovězích líček. (Prodavačka) Hned to bude holčičko. *Prodavačka nabírala vše o co jí Tara požádala. Za chvíli ji podávala docela těžký pytlík s masem.* (Prodavačka) Tady máš holčičko. (Tara) Děkuji vám Paní. Mějte se pěkně. (Prodavačka) Nápodobně holčičko. *Tara se pomalu přesunula k pokladně. Položila svůj nákup na desku k pokladně.* (Tara) Dobrý den. Vzala bych si toto. (Prodavačka) Dobře malá jen mi dej chviličku. *Tara čekala a ž paní vše namarkuje a následně jí řekne cenu. Přesně ten obnos jí následně Tara předala jako platbu za zboží.* (Tara) Mějte pěkný den paní. *Tara se pomalu vydala směrem domů. Po cestě míjela spousty lidí. Ti běželi pryč, ten běžel na nákup a tamti se poflakovali jen tak na ulici.* "Spodina. Taky by mohli dělat něco prospěšného pro vesnici. Třeba jít na misi ne? To by se třeba hodilo." *Tara byla nižší vrstvou docela znechucena když se jen tak flákali na ulicích a nedělali nic zajímavého ani nic co by bylo prospěšné ostatním. Ať už pracovat, jít na misi nebo aspoň nepřekážet na ulici. Tara došla do chodby doma. Oprášila si a sundala boty.* Mami. Mám tu nákup. *Slyšela jen nějaké odpovědi z druhého patra.* Nechám ti ten nákup na lince v kuchyni. *Tara následně šla do pokoje aby se převlékla. Vzala si na sebe uplé šortky z elastického materiálu a sportovní tílko. Pomalu se přesunula do tělocvičny kde se rozhlédla aby viděla co bude dnes dělat. Začala rozcvičkou. Protahovala nohy, ruce, záda a krk. Následně její krok mířil k žebřinám kde nasadila tempo na sed lehy. Po chvíli začala svoje bříško cítit. Následně se postavila a přešla na dřepy. Po 4 sériích měla dost aby se přesunula k dalšímu cviku. Na rámech od dveří vysela upevněná tyč na které se Tara zavěsila a začala se přitahovat aby si pořádně posílila své ruce. Až jí po 4 sérii ruce začali bolet tak se pustila a začala si mnout svaly. Docela jí bolely. Začala pomalu cítit své celé tělo.* "Sakra možná jsem to trochu přehnala. Dost mě bolí celé tělo. Měla bych si dát pauzu." *Tara se odebrala z tělocvičny přímo do koupelny. Napustila si plnou vanu horké vody. Jakmile byla vana plná, nasypala do ní balíček uvolňující koupelové soli. Pomalu se do své vany ponořila až po krk. Cítila jak jí horká voda uvolňuje napjaté svaly v těle. Čím déle trávila v této horké lázni tím uvolněnější byla až v té vaně málem usnula. Když se jí začala pomalu potápět hlava tak jí to velmi rychle probralo.* "Měla bych už vylézt ven. Nechci se tu ani náhodou utopit." *Pomalu vycházela z vany sahající po ručníku.* "Sakra. Nedosáhnu na něj." *Nakonec se jí povedlo i když po docela zajímavém natažení se z vany dostat k ručníku. Vylezla ven a začala se sušit. Ručník si omotala kolem sebe a stoupla si před zrcadlo. Vzala si druhý ručník kterým si začala sušit vlasy.* "Sakra ty vlasy jsou vždycky na dlouho." (Matka) Taro. Oběd. Dojdi se najíst. (Tara) Už jdu mami. Jen se převleču a usuším. *Tara si rychle usušila vlasy a oblékla do domácího oblečení. Inu tepláky a tričko. Nic extra. Pomalu scházela dolů do kuchyně a po cestě si ještě stále sušila vlasy. Když se posadila ke stolu tak před ní přistál talíř s kuřecím stehnem a bramborovou kaší se zeleninovou oblohou a smaženou cibulkou. K tomu ještě dostala čerstvě nakrájenou bazalku a pažitku. Prostě plnohodnotný a dobrý oběd.* Děkuji mami. Vypadá to náramně. *Tara zvedla svůj příbor a pustila se s chutí do jídla. Na jazyku prožívala euforii chutí. Byla to tak skvělá kombinace chutí za kterou by se nemuseli stydět v nejedné restauraci. Po chvíli bylo jídlo pryč nebo přesněji v Taře.* Děkuji mami. Bylo to výborné. Půjdu se lehnout předtím než půjdu na hodinu. *Maminka jen kývla s úsměvem a sklidila ze stolu nádobí. Tara se mezitím natáhla ve svém pokoji do postele a zavřela oči. Netrvalo dlouho a spala. Říše snů byla neuvěřitelná. Vždy se tam mohlo stát cokoliv. Jednou byla královna, jindy nejsilnější shinobi. Dnes se jí ve snech promítla její vlastní DNA. Ve svém snu byla drakem který létá nad celou zemí a pálí vesnici za vesnicí. Ale ne vesnice dobrých lidí ale těch zlých kteří ostatním ubližují a chtějí jen páchat zlo. Najednou ji však někdo sestřelil a ona padala jako drak k zemi. V pádu se měnila na člověka a nic víc. Avšak jakmile dopadla a kolem ní se shromáždil dav s katanami a kunaii tak se najednou celé její tělo proměnilo na tornádo které smetlo celou vesnici i s těmi co jí chtěli zabít. Co vás však dostane ze snu? Inu když se probudíte. Tařiny oči se najednou otevřely a říše snů byla ta tam.* "Divné sny. Ten o drakovi možná i chápu ale ten o tornádu? To je divné." *Tara se podívala na hodiny. Spala dost dlouho. Oblékla se opět do pohodlných kalhot a volnému tričku.* "Je na čase jít na hodinu. Sensei už čeká." *Tara vyšla ze svého domu a zamířila rovnou na tréninkový vrcholek. Cesta byla delší. Tara cítila své svaly jak bolí po jejím dopoledním zátahu ale aspoň ví že dělá dobře.* "Když to bolí tak je to správně. Vím že cvičení nebylo nadarmo." *Tara prošla větší bránou která vedla na vrcholek pádů. Šlapala odhodlaně nahoru. Dýchala tak aby se nezadýchala při cestě za svým senseiem. Došla až na menší vrcholek zakončený placatou platformou.* (Sensei) Tak jsi tady. (Tara) Vy jste ten Sensei kterého si otec najal? (Sensei) Samozřejmě. Tak pojď. Pustíme se do díla. (Tara) Jaký trénink budeme praktikovat senseii? *Ten po ní jen mlčky hodil zdobené pouzdro s katanou. Hned jak ji tasila tak na první pohled byla jiná než ostatní katany. Měla fialovou čepel (spíše teda nafialovělou).* (Sensei) Otec ti ji nechal vyrobit. Prý máš fialovou ráda. Máš se o tu katanu pořádně starat. (Tara) Musím mu pak poděkovat. Odkud mého otce vlastně znáte. (Sensei) Je to můj nadřízený. *Tara jen mlčky přikývla. Katanu si připnula k pasu a ihned i tasila tak aby jí tam zůstalo pouzdro.* (Tara) Takže budeme bojovat katanami? *Sensei pouze přikývl. Tasil svou katanu a sešel se s Tarou uprostřed.* (Sensei) Takže začni útočit a já budu tvé údery odrážet. Pozorně sleduj jak budu ty útoky odrážet. *Tara přikývla a začala útočit na senseie který její útoky začal odrážet přesně jak řekl. Jejich trénink doprovázelo cinkání oceli o sebe. Tara sledovala každý kryt, každé odražení i každou parádičku co sensei udělal.* "Neuvěřitelné. Hýbe se tak jisně, s takovou přesností. Jednou bych to chtěla taky umět." *Tara a Sensei pokračovali v tomto tréninku dobrou hodinu.* (Sensei) Praxe by stačila. Jdeme na teorii. (Tara) Vážně? Teorie? Ta je k ničemu. (Sensei) Ne každá. Uvidíš. *Tara se tedy posadila na zem a dychtivě poslouchala vše co jí sensei říkal. Konečně se učila něco zajímavého. Učila se jak manipulovat se svou chakrou a její podstatu. Učila se o možnostech chakry, o její velikosti a její zvyšování.* (Tara) Jste mnohem lepší učitel než ti na akademii. (Sensei) Děkuji ti za uznáni Taro. Ale to vše je praxe. (Tara) Já to říkám pořád že praxe je prostě lepší. (Sensei) Ale jak vidíš tak teď tě baví i teorie že? *Tara mlčky přikývla. Jakmile se však začalo stmívat tak sensei zavelel.* (Sensei) Konec hodiny. Uvidíme se zase za 3 dny Taro. (Tara) Až za 3 dny? (Sensei) Musím mimo vesnici na misi víš. Jak přijdu zpět tak hned budeme mít hodinu. *Tara pokrčila rameny a poděkovala za lekci. Po cestě zpět si prohlížela svou novou katanu kterou dostala. Byla nádherná a jiná. Měla prostě fialovou čepel. To bylo něco co Taře říkalo "toto je moje katana". Jakmile přišla domů a potkala tam tátu tak mu padla kolem krku.* (Tara) Děkuji. Děkuji ti za tu katanu. (Táta) Nemáš vůbec za co broučku. Jak se dařilo na hodině? (Tara) Bylo to skvělé. Konečně jsem se naučila něco nového. Něco užitečného. *Táta jí pohladil po hlavě a následně se odebral do své pracovny.* (Tara) Mami jdu si lehnout. Byl to náročný den. *Máma jen kývla a popřála Taře klidnou a pěknou noc. Tara se spokojeně posadila na svou postel. Všimla si ještě jednoho dárku. Na její komodě byl stojan na katanu. Ihned si na něj svou katanu odložila a převlékla se do něčeho více pohodlného. Inu převlékla se do pyžama. Zachumlala se do peřin, zhasla svou lampu a zavřela oči. Pomalu ale jistě se dostávala do stavu spánku. Opět měla zvláštní sny. Zase se jí zdálo o dracích. Bylo to zvláštní.*

Brzké ráno a já již na nohou, teda, spíš na zádech protože jsem dělal sedy lehy. Ihned po pár "setech", následovali kliky, až jsem skončil udýchanej. Proč? Protože jsem byl unavenej!* Sakra...Dobře, asi by se hodilo brát ohled na to co říkal učitel...Trénink s mírou, se najím a asi pokračuju...? Ne....Tohle je blbost...Chce to nějakej smysl...Tohle by měl bejt můj bezněj trénink, ne? Nebo se svaly dělaj jinak...? Sakra, mi to nemyslí... *Postěžuju si, utřu si čelo a vyskočím na nohy, na moment se ještě zastavím a srovnám si myšlenky, vydám se dveřmi pryč, přímo do kuchyně kde na mně čekala matka, teda, čekala tak nějak na kohokoliv až příjde a bude moct dát oběd, ať to jsem já či otec. Pozdravil jsem a podíval se na polévku, jenž mi skončila pod nosem, houbová. Chtěl jsem si povzdechnout, ale pouze jsem začal jíst, až zbylo minimum, následně se oblékl do něčeho...Slušnějšího, než tílko a tepláky. černé kalhoty, "vesta", či jak to nazvat a hurá do akademie! Mnoho hodin, než u poslední jsem se zastavil u sensei. Pozeptal se na trénink, jak to vlastně rozložit. Na to ze jeden den budu trénovat jak daš, či nějak v průběhu týdne furt. Bohužel...Odpověď byla spíš otravná, jelikož jsem dostal mnoho pojmů a celkově složitější vysvětlení, než bych čekal, ale odpověď v tom byla - Týden, ale třeba jen po ránu či jednoduší. Cestou domů jsem se celkem zamyslel, kdy jsem došel k závěru, ze to je práce navíc, nečekaně.
Jak jsem dorazil domů, tak mě čekala rutina, zeptání mámy s čím potřebuje pomoct, kdy mi skoro jako vždy něco zadala, dneška to bylo utřít prach, zamést a umýt nádobí. Netěšilo mě to, ani náhodou, ovšem usmál jsem se a začal s přací s koštětem.Trvalo to pár hodin než jsem zapadl do postele a mohl jít spát. Další ráno na obzoru! Vstal jsem, udělal rutinu v koupelně a začal s tím, co se stává součástí mých dnů, a to dělat 10 kliků denně po ránu. Po nich 20 dřepů, nebylo toho mnoho, ale taky jsem měl na nic výdrž, která by se tímhle snad měla změnit, kdy tohle bylo po celý týden... Neustálí koloběh těchto cviků, kdo ví, kdy bude ten den kdy mi toto nebude stačit a budu muset přidat "zátez", snad ten den bude brzo, abych se nezadýchával kvůli 10 klikům a 20 dřepech.* "Snad tenhle trénink brzo bude za mnou, je sice nepříjemnej...Ale má nějaké benefity...Aspoň nebudu po 10 minutách chůze funět jako sentinel po páce s bohem...Asi bych neměl brát jeho jméno nadarmo...Ale tohle snad pochopí, prosím..."

KONEC RPG

*Raito se sem dostal před pár hodinami, kdy si řekl, že by tu mohl něco málo potrénovat. Nyní měl už padla. po tom co se stal geninem ,se mu dost věcí změnilo. bohužel to nebylo dle jeho představ. Těšil se, že opustí akademii, kde učili samí knihomolové, co nikdy pomale neopustili vesnici a on sám bude chodit na mise. Leč byl na omylu. Chytání koček, umývání nádobí, to byly jeho aktuální mise. Jak zbytečné. Navíc na většinu těch misí si mohli najmout uklízečku a nebo prostě neztrácet své mazlíčky. Nyní seděl na zemi jednoho tréninkového čehosi a přemýšlel co bude dělat dál. Popravdě se vydýchával. Na sobě měl obyčejné černé kraťase a tričko s dlouhým rukávem a lehčím límcem. Po chvíli se však postavil a přešel k dřevěnému panáku, kterého ještě chvíli zkoušel nějak oťukávat a podobně.*

*Už nejakú dobu bola Tsuki prítomná v tréningovej oblasti a to konkrétne na vrcholku pádov. Nejak sa tu snažila trénovať, ale celý tréning jej pokazil fakt, že sa tu nachádzal Raito. Nepoznali sa osobne, videla ho možno tak dva-trikrát, nikdy sa spolu nebavili a pomaly by ani nevedela, že existuje, keby jej otec na ňu nevyrukoval tým, že ak sa nedostane na akadémiu pre talentovaných, bude sa musieť za Raita vydať. Žiaľ, kto by mohol len tušiť, že jej tatík si to celé len vymyslel? A keď ho tu Tsuki zbadala, okamžite sa chcela spakovať a nebyť ani len v jeho prítomnosti. Ale jej zvedavosť bola mocná čarodejka, takže celý svoj akože 'tréning' venovala tomu, že z dostatočnej 'blízkosti' alebo teda 'diaľky' chudáka Raita sledovala. Bola na nejakom kamennom výrastku asi tri metre nad ním, a keď odbehol ku panákovi, musela sa naklonil cez okraj, aby videla, čo sa ide chystať robiť. Čo však čert chcel, to sa aj stalo. Gravitácia je sviňa a prevrhla Tsuki cez okraj výrastku a tá s ťažkým zadunením pristála na čomsi, kde bol Raito opodial pri panákovi. Vedľa nej sa rozplaskol jej plyšový lišiak. Ležali tam ako dve palacinky a niekoľko sekúnd sa spamätávala z pádu a nárazu. Našťastie to bude len pár modrín a vyrazený dych.*

*Spokojeně si buchal do dřeva, než se vedle něj něco svalilo. že ho někdo sleduje si vůbec nevšiml, natož aby na to reagoval. Když však uslyšel ránu tak se otočil a přestal s tím okopáváním dřeva. Jak účelné že.... Každopádně tam viděl nějakou holku, co se spolu s panem plyšákem rozpleskla na zem.* jsi vpořádku? *Křikl na ni, když se nadechl aby mohl mluvit, načež udělal asi čtyři kroky směrem k ní.* chceš pomoct? *Zeptal se a lehce ji nabídl ruku ,ne však příliš výrazně. Spíše, že když ji bude chtít tak ji přiblíží, když ne, tak ji jednoduše stáhne zase zpátky k sobě a nebude to vypadat tak trapně, že dostal odmítnutí své pomoci. Chvíli si však holku i pana plyšáka prohlížel.. Liška. "co asi tak může představovat?.. Nějaká památka? Talisman pro štěstí?.. ikdyž to by se tu nevymlela na zem."*

*Trvalo pár sekúnd, kým si uvedomila, že je na zemi a že sa nedokáže poriadne nadýchnuť. Vyrazený dych bol nepríjemná záležitosť. Otázne je, či by vôbec prijala Raitovu ruku - od preľaknutia však vystrelila do sedacej polohy a priložila si dlaň ku hrudi. Snažila sa nadýchnuť. Oči mala úplne vystrašené. Nestalo sa jej to prvýkrát, ale vždy ju to vystraší. Ten pocit bezmoci, pocit, že by mohla umrieť. Ale trval len krátko a ona sa asi po ôsmich sekundách mohla konečne nadýchnuť. Potom prišiel kašeľ a znova hlboký nádych, pri ktorom venovala Raitovi pohľad svojimi zoširoka otvorenými očami. Takmer na nohy vyskočila, keď ho uvidela blízko seba a s natiahnutou rukou,* N-Nechcem tvoju pomoc, som v poriadku, *ešte trochu zrýchlene dýchala, neustále si držiac dlaň na hrudi a dívajúc sa na Raita ako na ducha. Chcela sa okamžite spakovať, ale ako sa snažila vstať, rozboleli ju aj jej staré pomliaždeniny, modriny a iné rany, ktoré mala po celom tele nielen z tréningov. Ba čo horšie,* Oh, nie! Kitsu! *skúsila vstať a dostať sa ku svojmu plyšovému zvieratku, ale ozval sa jej nedávno podvrtnutý členok a ona skončila zadkom zase v prachu,* A-au.. *chytila sa za nohu a ani ju nenapdlo, aby chlapca poprosila o pomoc. Vôbec.*

*Raito na ni trošku nechápavě kouká, když odmítne jeho pomoc. Každopádně, nad tím jen pokrčí rameny. Byla to její věc proč ho odmítla a nechtěla pomoci. No holka se očividně moc ke zvedání neměla, přičemž to i vypadalo, že ji to bolí. Každopádně se natahovala po panu plyšákovi, tedy to pochopil z toho, když volala Kitsu a natahovala se směrem k němu. Možná se mýlil a možná také ne. Kdo vé? Ten by nám to řekl beztak. Kažopádně Raito udělal těch pár kroků ještě aby se dostal k panu plyšákovi a následně ho lehce chytil jednou rukou.* Tohle je Kitsu? *Zeptal se aby se ujistil, přičemž jí ho následně začal podávat. Přeci jen aby se neřeklo, že jí ho krade nebo tak něco. Neměl to za potřebí, jen se ujišťoval, že opravdu volá na pana plyšáka.*

*Držala sa za členok a očami šilhala smerom ku plyšáčkovi. Až ju skoro jeblo, keď uvidela, že sa Raito blížil ku jej jedinému a najlepšiemu kamarátovi. Asi by ho pretrhla ako hada, ak by jej s tým plyšáčkom niečo urobil. Alebo nebodaj ho niekde zahodil! Vzal, ukradol! Všetky tieto scenáre sa jej mihli pred očami. V žiadnom z nich ale nenastala situácia, kde jej plyšáčka podal. Nemo na neho hľadela. Opatrne k nemu natiahla svoju ruku a vzala si od neho svojho kamaráta. Pritom kývla hlavou na súhlas,* Áno, to je Kitsu. Môj kamarát.. *zamrmlala Tsuki a bez hanby sa k plyšákovi privinula. Potom ho ale dala pred seba a začala ho kontrolovať, či nie je niekde poškodený. Mal len špinavý chvostík. Mrkla na Raita,* Nenechaj sa rušiť pri tréningu.. *ozvala sa jeho smerom. Mohla by to teraz využiť k tomu, aby ho zase mohla pozorovať. Zhora by na panáka moc dobre nevidela, teraz bude mať dokonalý výhľad.*

Oh takže Kitsu *zopakoval po ní jméno plyšáka, kdy následně byl pokynut zpátky k tréninku.* Nu dobře *Pousmál se, přičemž přešel zpátky k tomu dřevěnému panáku, kde začal opět trénovat různé kopy, údery a podobné blbosti, trénující jakousi pevnost úderů, kdy i se lehce prohlubovaly místa na které udíral... Ty místa byly prostě vymlácené a tak se rozpadali. Přeci jen tvrdé údery a zpevněné údery jsou základ a to bylo Raitovi kladeno na dýraz ohledně taijutsu. Proto tohle trénoval. Moc ho to zrovna nebyavilo, ale koho by to bavilo že? Leč nějak prý zesílit musel. *

*Bola neskutočne šťastná za to, že keď spadla dole z výrastku, nepribehol sem Sebastian, aby ju ratoval. Ten bol niekde neďaleko, aby na ňu dával pozor. Prepadla by sa od hanby. Teda, nevadilo by jej to, keby tu bola len ona a Sebastian, ale pred niekym iným ukázať slabosť.. kord pred synom hlavy klanu. Vzkypela v nej krv, keď na to pomyslela. Pritlačila si plyšáka na hruď a ako stalker sledovala odchádzajúceho Raita. Nevedela prečo mala sto chutí ho udrieť,* "Idiot.." *zamrmlala si v hlave. Otec do nej tou vyhrážkou fiktívnej svadby vsial akúsi rivalitu voči Raitovi. Ani náhodou že bude v budúcnosti lepší než ona! Zamračila sa jeho smerom, ale nespúšťala z neho oči..* Budem lepšia, sľubujem, *šeptala si sama pre seba a pritom venovala plyšáčikovi malú pusinku na jeho hlavičku. Možno čo-to od Raita pochytí a bude to môcť aplikovať vo svojom tréningu. Keďže nechcela moc nohu namáhať, aby si ju nezranila ešte viac, tak sa snažila veľmi "nenápadne" posúvať viac smerom ku trénujúcemu chlapcovi. Chcela vidieť čo najviac..* Aj ty by si ho najradšej udrel, však? *zamrmlala si znova pre seba, respektíve pre svojho plyšového parťáka, ktorý jej nemal šancu ako odpovedať. Ale ona jeho odpoveď tušila.*

*RAito si vpohodě trénoval na onom panákovi. Periferně při nějakých těch otočkách zaregistroval, že se k němu ta holka přiblížila. Ostatně neměl tušení ani kdo to je, natož že patří do stejného klanu. S dětmi si nehrál, ven moc nechodil a tEď hlavně trénoval a dělal mise, aby mohl postoupit dále. Každopádně když si něco zamrmlala, sic neslyšel co, ale slyšel jak mrmle od vousy.* Říkala si něco? *Otočil se na dívku, kdy se zhluboka nadechoval a vydechoval aby se rozdýchal a udýchal tak rozprouděnou krev a dech v jeho těle. Přece jen pohyb dělá svoje a při tréninku, neboli fyzícké námaze je to potřeba.*

*Dostala sa až celkom blízko, vôbec jej to neprišlo divné. Našla si dobré miestečko s perfektným výhľadom, a tak mohla 'nenápadne' pozorovať chlapca, ktorý dával panákovi poriadnu nakladačku. Fascinovane ho sledovala, ale v rukách sa pohrávala aj so svojim plyšákom, aby nevypadala až tak príliš nápadne. Zatvárila sa trochu zmätene, ale kútiky úst jej cukali hore do úsmevu,* Ja som nič nehovorila. Ty si niečo hovoril, Kitsu? A nepočul si tiež nič? *pokrčila ramenami a pozrela sa na chlapca, pritom sa už škerila od ucha k uchu,* Nikto nič nehovoril, asi sa ti niečo zdalo.

*Pokrčil rameny po její odpovědi.* Asi máš pravdu, pravděpodobně sním ve stoje *Zamrčel, přičemž když se vydechl, přešel k místu, kde byl úplně původně. Posbíral si svých pár švestek spolu s čelenkou Iwagakure, tkerou však nechával jen v ruce.* Mimochodem ,víš, že jsi v tréninkové oblasti a tu se trénuje? *Zeptal se jí spíše řečnicky, těžko říci zda odpoví nějak aby ho nějak zdržela. Každopádně si vzal lahev s vodou a následně z ní začal pít. Dnes už měl hotov, takže si plánoval oddechnout a jít domů. *

*Ďalej sa tvárila, že sa hrá a rozpráva so svojim krásnym plyšovým spoločníkom v podobe líšky. V duchu sa však musela zamračiť nad konaním chlapca. On sa totiž už nešiel mlátiť s panákom, ale začal si svoje veci zbierať a vypadalo to tak, že sa balí a pôjde preč. No, bolo jej to z jednej strany jedno, ale na druhej strane teraz nebude mať možnosť dozvedieť sa o ňom viac. Podľa slov jej otca to mal byť jej budúci manžel - ak teda pohorí a nevezmú ju na akadémiu pre nadaných, a tak chcela vedieť, čo je zač. A ak sa na akadémiu dostane, bude len a len plus, keď o chlapcovi bude vedieť dosť na to, aby mu mohla nakopať prdel,* A ty si - ako si sám povedal - spal ve stoji, keď som spadla z hora? *ukázala prstom na ten kamenný výčnelok, z ktorého zletela. Ani len nedodávala, že to bola v podstate celé jeho chyba..* Ja som už dotrénovala. Ak teda nemáš záujem o to, aby som ti dala nejakú tú lekciu, *zazubila sa na neho a poriadne ňou prešla vlna hnevu. Mal už čelenku! Bol od nej napred, sakra!*

*Zašklebil se trošku nechápavě.* O tom, že spím ve stoje, jsme se bavili až teď, kdy se mi zdálo že mrmleš něco *Zamrčel trošku nechápavě.* Ve chvíli kdy jsi padala shora mám takový pocit,že jsi spíše spala ty a najednou jsi se převalila. *Pousmál se.* Každopádně klidně, můžeš mi dát nějakou lekci *Rozhodil lehce rukami aby ji tak pobídl a než zavřel láhev s vodou tak se z ní ještě napil. Byl zvědavý, čím ho může překvapit ohledně lekce a tak nějak doufal, že se tedy i něco málo přiučí.. Ach ta dětská naivita. Prace bude taková, že mu chrstne písek do očí a uteče... s tím,, že kdo uteče vyhraje.*

Ale to, že sme sa o tom bavili až teraz nevylučuje, že si mohol spať už predtým! *oponovala mu Tsuki a zamračila sa na krátky okamih. No to iste, také argumenty!* Pcheee, nespala som. To som tak intenzívne trénovala. Bola som tak zabratá do tréningu, až som to neuniesla.. *to určite, nenechá sa ním zahanbiť. A že to bola len výhovorka a klamstvo? To nemohol nikto vedieť!..* Obávam sa, *chytila si svoj členok jednou rukou,* že to asi dnes nebude možné.. *členok jej totiž trochu navrel a dosť to bolelo. To však Sebastian zdiaľky nevidel, a keďže ho Tsuki nevolala na pomoc, nemal dôvod nejak zasahovať. Navyše mu bola otočená chrbtom..* Ale potom.. Niekedy.. Ti nakopem zadok.. *svoje posledné slová sa jej ozvali iba v jej hlave. Trochu sa zamračila.*

*Pousmál se* A co jsi v takovém, ne zrovna velkém prostoru trénovala? *Zeptal se jí, protože to opravdu nedokázal odhadnout, co se mohlo tam odkud spadla dát trénovat.* Určitě jsi trénovala spaní v sedě že? *ZEptal se znovu a lehce si do ní rýpl. Ona mohla tak co by on nemohl též? Přeci jen, to bylo jediné, co ho napadlo, že by tam mohla trénovat.* Dobře tak tedy někdy jindy mi dáš nějakou tu lekci. Už se těším *Pousmál se. Mluvil normálním hlasem bez jakéhokoliv opovržení nebo něčeho podobného. VždyŤ k tomu neměl důvod,vlastně tu holku ani neznal.* Jak se vůbec jmenuješ? *Zeptal se jí ze zvědavosti.*

*Zložila si ruky na hrudi a pozrela sa na neho prísnym pohľadom,* Vlastne máš skoro pravdu. Bol to záver tréningu, trochu meditácie a asi som pri nej zaspala, *zazubila sa a napokon mu drzo vyplazila aj jazyk.. Bolo to ironické,* Bola som tu dlho, neznamená, že som musela trénovať celý čas len tam, *ohradila, ale jej tón už nebol drzý, ani nijaký iný. Celý čas pritom sledovala chlapca. Členok ju trochu zabolel, ale bolo to okay. Z brašne si vytiahla sťahovací obväz. Takéto veci pri sebe začala nosiť, keďže už trénovala aj mimo domu a dosť sa jej hodili,* Asi to nie je moc fér, že ja tvoje meno poznám a ty moje nie.. *odbalila obväz z ochrannej fólie a začala si ním obväzovať členok, aby ho fixla. Pritom mlčala, a až keď chlapcovi venovala znova pohľad, tak sa aj predstavila. Ale to už vstávala na vlastné nohy,* Tsuki. Tsuki Yagami.. *predstavila sa, pričom sa začala oprašovať. Mala sto chutí dodať, aby si to meno zapamätal, pretože o nej ešte bude počuť.*

*Trošku ho zaskočila ohledně toho, že zná jeho jméno. nikdy se nějak nepovažoval z něco extra, spíše jen některé lidské hyeny považoval za odpad, ale tak to už byl každého názor. Stejně tak se moc s nikým nebavil, ať už nechtěli oni, nebo se jich pro jistotu stranil on, takže netušil odkud by ho znát mohla. No byl si i jistý, že do školy s ním nechodila.* No a můžu se zeptat odkud znáš mé jméno? *Lehce povytáhl obočí jakože tu otázku myslí zcela vážně. Syn vůdce klanu a předce se nepovažoval za něco více než kdokoliv ostatní. * Tak to mě těší Tsuki. ´TAdy kámoš má taky jméno? *ZEptal se a ukázal na plyšáka.*

*Hoci mala k tomu celkom nechuť, ale aj tak sa presunula ku chlapcovi, aby k nemu natiahla svoju ruku a podala mu ju. Chcela mu potriasť tou jeho. Bola to slušnosť, ktorú ju naučila mama. Ak ju prijal, tak mu ňou potriasla a hneď mu ju aj pustila. Ak nie, potom svoju ruku stiahla a zastrčila si pár nezbedných prameňov svojich čiernych vlasov za ucho,* Som totiž z rovnakého klanu, ako si ty, Raito-chan, *zazubila sa na neho, stískajúc v náručí plyšáka,* Takže trochu toho viem o vládnucej rodine. Aj o ich synovi, budúcej hlave klanu, *v duchu si však dodala pár slov, ktoré toto tvrdenie spochybňovali. Pretože jej otec chce mať hlavu klanu z nej. Ešte celkom nechápala ako presne to chce urobiť, ale robila, čo jej prikázal. A radšej si uchmatne túto vodcovskú pozíciu, než aby si mala vziať za muža tohoto chlapca. Ani nápad!* No, tvoj kamoš to nie je, ale volá sa Kitsu. Je to môj spoločník a najlepší kamarát. *natiahla plyšáka pred seba, aby ho Raitovi lepšie ukázala. Mohol si ho prezrieť, ale vôbec mu ho nenúkala. Ak by mal v pláne sa ho čo i len dotknúť, dolámala by mu ruky.*

*Pokrčí rameny.* Není jisté, že budu další hlava klanu. Přeci jen není to dědičné tak úplně. člověk se o to musí i trošku zasloužit. Kdo ví, třeba to bude i někdo jiný. *Pokrčí rameny.* Nějak to vůdcovství je stejně o ničem. co jsem tak vysledoval, akorát starosti *Pousmál se* N oa myslel jsem kámoš, jakože tvůj kámoš *ruku ji s klidem přijal, ikdyž mezi dětmi tohle gesto nebylo příliš časté a prováděné.* Tak ale to je potom super, že jsi ze stejného klanu ne? *Zeptá se jí spíše řečnicky, ikdyž v naději čeká i na odpověď.*

S každou mocou prichádza aj temnota. A áno, nie každý je na to pripravený. *to už však bolo dosť hĺbavé na deti, ale toto jej častokrát opakoval otec. A ona tomu chápala..* Moc prináša noc.. *dodala si vo svojej hlave a okrajovo premýšľala akú noc prinesie moc jej. Možno nebola náhoda, že je jej priezvisko Yagami, čo sa dalo preložiť ako boh noci. Ale kto vie, všetko chcelo svoj čas..* No, neviem, *pokrčila nad jeho poslednými slovami ramená. Členok ju trochu bolel, ale nedávala to na sebe poznať,* Čo by na tom malo byť super, keď nám to neprinesie žiadne výhody? *spýtala sa ho prepaľujúc ho svojim pohľadom, ďalej však pokračujúc* Leda že by sme jeden druhému pomáhali s klanovými technikami..

*Pousměje se* tak výhody jsou bych řekl rovné tomu s čím se musíš potýkat a co vše máš na starost kdy nesmíš na nic zapomenout *Pokrčil rameny. No následně její návrh o výměně klanových technik chvíli promýšlel a přikývl.* To zní zajímavě, že by jsme si mohli pomáhat s klanovými technikami *Pousmál se.* Mimochodem, už nějaké ovládáš? *zeptal jse jí zvědavě a koukal na ni.. Už nevím zda sedí nebo ne, ale pokud sedí tak si sedl naproti ní do toreckého sedu, jelikož si tak nějak rozmyslel aktuálně někam chodit,*

*Zavrtela nad jeho otázkou hlavou. Vôbec nemala páru, čo za techniky jej klan mal. Vlastne vedela zhruba o čo ide. Otec jej o tom rozprával, ale nepoznala žiadnu konkrétnu techniku, takže logicky ju ani neovládala. Očami prešla po chlapcovi, a keďže celý čas teraz stála, tak nasledovala jeho počin. Posadila sa tiež do tureckého sedu rovno pred neho a plyšáka si posadila medzi svoje nohy. Ale dávajúc pozor na to, aby sa nezašpinil. Pevne ho držala rukami,* E-e.. Neovládam zatiaľ ani jednu klanovú techniku. Dokonca som si ešte ani nevytvorila ten kameň.. Gelel Ishi.. Zameriavam sa teraz na úplne iné veci, ale do budúcna plánujem ovládnuť aj toto.. Ty si na tom ako, Raito-chan? Podelíš sa o svoje tajomstvá?

*Když se posadila a ona mu prozradila své tajemství a následně se zeptala na to, jak je na tom on ohledně jejich klanového kamene tak zavrtěl hlavou,.* Jsem na tom stejně jako ty, neovládl jsem to ještě. Měl jsem teĎ zkoušky a jiné věci ohledně učení.. trénování.. a nijak sem neměl čas nad tím vůbec přemýšlet a zkusit to ovládnout. *Pousměje se* Je toškoda, zajímá mě, co se s tím dá vše dělat a popřípadě co se dá nového vytvořit.. *Pokrčil rameny.* Ale kdo ví, zda to vůbec někdy dokážu

Nemám ani len potuchy, čo môže mať spoločné kus nejakého kameňa s raitonovou podstatou chakry, *prešla si prstom pravej ruky po líci. Bolo to na zamyslenie,* Mňa teda teraz viac zajíma, či vôbec budem schopná ten kameň vytvoriť. Moja mama nie je kunoichi a hoci som zdedila nadanie pre umenie ninji po otcovi, tak je ešte otázne, či vôbec celkovo jeho gény vrátane aj klanových, *bože, skutočne mu tu o tom rozprávala? Chcela byť na neho hnusná a miesto toho sa tu s ním rozpráva a odkrýva mu svoje 'tajomstvá'. Najradšej by si za to nafackovala hneď teraz,* Ozaj, mám nápad.. Počul si už o elementárnych papierikoch?

*Raito jen pokrčil rameny.* Též nemám tušení, jak může nějaký kamínek souviset s Raitonem. Každopádně to vadí, když nezdědíš klan po otci? Přeci jen klan pop mámě bude určitě též fajn ne? *Zeptal se jí spíše informačně. Moc do toho neviděl. Přeci jen jeho matka byla též z klanu Kashiko-sa (ne nebyli přibuzní jak jsi teď určitě chtěla napsat).* No něco mi to říká to elementární papírky, ale nijak jsem ohledně toho ještě moc informací nezjišťoval... Proč se ptáš?

Je to blbosť beztak. Nás vodia za nos.. *zamručela Tsuki a pomaly zmenila svoju polohu. Donútil ju k tomuto totiž sám Raito, keď vyslovil to o jej matke a matkinom klane. Tsuki sa dala na kolená a prakticky bola teraz takpovediac štvornožky pred Raitom. Natiahla k nemu ruku a cvrnkla ho do čela,* Ty ma nepočúvaš, Raito-chan! Nemôžem mať matkin klan, keď zo žiadneho nepochádza. Nie je kunoichi, nevie ovládať chakru.. *zopakovala Tsuki a teraz trochu zrozumiteľnejšie, aby to Raito pochopil. Alebo to bol len typický chlap, čo vôbec nepočúval. Jedným uchom dnu, druhým uchom von. Tsuki sa potom posadila na okamih na svoje nohy,* Napadlo ma, že by sme mohli zistiť naše elementy. Vzala by som pár papierikov z otcovej pracovne.. Povedal mi, že to zistíme, keď sa stanem geninom, ale.. Práve ma to začalo dosť lákať.. Ideš do toho so mnou? *Tsuki mu venovala dlhý pohľad. Pre ňu to bolo také malé sprisahanie, pretože keby to otec zistil, alebo ju pritom rovno nachytal, tak by bolo zle. Veeeľmi zle!*

*Ono nejde o to, že by Raito neposlouchal, přece jen je to ještě dítě, ale spíše jde o to, že já jsem jaksi přehlédl přesně co bylo psáno.* No ale tak to by též nevadilo ne? *Zeptá se ji zvědavě, přičemž si vyslechne její návrh co by spolu mohli provést.* no pokud z toho nebudeš mít problém, tak samozřejmě můžeme to zkusit a zjistit něco nového *Zasmál se a poté se zamyslel.* Jdu do toho s tebou *Pronesl a natáhl ruku před sebe a ukázal jí palec nahoru jako souhlas.* Máš i nějaký plán jak to provedeme? nebo prostě jen si je půjčíš a to je vše *Tak nějak doufal v tajnou špionážní misi, při které půjde o života a jejích odhalení bude považováno za smrtelnou hcybu.*

*No mne je to viac než jasné, že to bola chyba Raita ako hráča, než Raita ako postavy! (xD).. Tsuki sa konečne pomaly postavila, ale členok ju trochu zabolel. No, bude to ešte zaujímavé s tým boľavým členkom, ale je pekne zafixovaný, tak snáď by s tým dokázala aj bežať, ak by to bolo potrebné..* Tak mne osobne by to asi moc nevadilo, aj keby nezdedím otcove gény, ale.. Asi to bude vadiť jemu. Mala by som byť jeho odkazom, či ako tomu dospelí hovoria, *Tsuki sa zatvárila trochu kyselo. Tsu gestom ruky naznačila Raitovi, aby vstal, pričom ďalej pokračovala v rozprávaní. Jednou rukou si oprášila zadok a aj kolená, na ktorých kľačala, druhou držala plyšáka* Mali by sme sa najprv zbaviť môjho komorníka, *Tsuki sa pozrela cez svoje rameno smerom, kde postával čiernovlasý dospelý chlap v čiernom luxusnom oblečení - uniforme. Opieral sa o jednu z neďalekých skál, ruky mal zložené na hrudi a znudene pozeral pred seba. Však periférne videl na decká.*

*Pokrčí rameny.* Mluvíš jako kdyby jsi měla být kamenný památník, na který se píše nějaký odkaz do budoucnosti... *Pověděl trošku s důrazem na to, že je to vtip a tak se i zasmál. Poté se však Raito též otočil dle jejího otočení a jen odhadem tipl chlapa, který by mohl být její komorník. Netušil zda si vyhlídl správného, ale to těžko říci.* Tak slečna má komorníka, nejsi tak trošku bohatá? *Trošku do ní i slovně strčil, ale ne nijak aby ji ublížil nebo tak něco.* Máš nějaký návrh jak se ho zbavit? *Zeptal se, přeci jen ona byla strůjce toho, co budou dělat a tak může být i velitel operace"štípnout papírky"*

Kiežby kamenný pamätník.. No žiaľ, som z mäsa a kostí.. "Niekedy mi príde, že by bolo najlepšie, ak by som mala aspoň srdce z kameňa. Tsuki, čo to tu vôbec robíš?! Mala by som len zistiť od neho čo najviac.. A nie ho ešte volať k nám domov.. Aaarrgg.." *zanadávala si Tsuki na záver svojich slov v hlave. Ale už by bolo divné, ak by teraz povedala Raitovi, že do toho nejde a že odchádza. Alebo ak by sa nejak inak vyhovorila len preto, aby sa od neho mohla vzdialiť..* "Pff.. vraj môj budúci manžel.." *Tsuki na Raita vrhla jeden zo svojich pohľadom,* Slečna? Mám radšej oslovenie milady.. Ale pre teba som Tsuki-hime *uškrnula sa Tsuki a odpovedala mu ironickým tónom na jeho popichovanie..* Ale nie som bohatá. Mám len bohatú matku.. *Tsuki pevnejšie chytila plyšáka a hlavou pokynula Raitovi, aby ju nasledoval. Vykročila preč z tréningovej oblasti. Mala menší plán, ako to uskutočniť, no potrebovala sa najprv dostať odtiaľto. Samozrejme, že ich Sebastian nasledoval, ale s dostatočnou vzdialenosťou. Tak ako vždy.*

Tak, ale díky tomu se aspoň můžeš hýbat a nestojíš jen na místě. *Zareagoval ohledně pomníku. No každopádně čekal, an nějaký plán, avšak to ho začala opravovaat ohledně jejího oslovení a nad tím prokroutil jen očima.* Slečna, milady, hime... není to fuk? *Zamrčí, přičemž když mu oznámila, že má bohatou matku, chvíli to zpracovával.. Žeby si našel bohatou kámošku? Mohl by ji pak využívat ohledně peněz, ale to je vedlejší a promyslí to až později.* tak mě veď...* Oznámil jí po jejím pokynu aby se rozešel a poctivě a bedlivě ji následoval tam kam ona mířila.*