Tréninkový Vrcholek Pádů

Tatsuya: Díky tvým odpovědím vím moc dobře o co se jedná.. jedná se o velice vzácnou vrozenou schopnost zvanou Kekkei Genkai a vzhledem k vlastnostem té tvé by bylo jen trefné to tvé nazvat jako Ranton. Ve zkratce jsi velice výjimečná a budeš vládnout mocí a technikami, které nikdo jiný používat nemůže. Pro Říši Kou budeš v budoucnosti velice užitečná a hlavně důležitá Kunoichi.. pokud to nevzdáš čeká tě opravdu zářivá budoucnost to mi musíš věřit, já něco o Kekkei Genkai vím.. sám jedno ovládám a ta moc, kterou dostaneš do svých dlaní může být opravdu velkolepá a výjimečná. *Je připraven ji zapsat do seznamu lidí co v celé Říši Kou vládnou Kekkei Genkai a samozřejmě o tom hodlá informovat i Tsuchikageho, hodlá ho pověřit aby o tom jejím Kekkei Genkai časem zjistil více.* Měla bys na svůj dar být velice pyšný Kiasagi.

*Jen ho poslouchala a nemohla uvěřit svým uším.*Dobře mizukage sama ,ale co má té na mysli tu zářivou budoucnost? Jaké to vaše všimla jsem si vašich oči a to černé kolem vás ,ale slyšela jsem že se o vás říká ,že jste nejsilnější mizukage je to pravda?*Byla dost zvědava a chtěla se ho na to zeptat když tam byly sami.*Užitečná já? *To bylo poprvé co jí tohle někdo řekl a byla míle překvapena a přesto nemohla uvěřit jeho slovům.* „ Takže ranton zní to dobře ,ale to je první člověk ,který mi dal na dějí na pestrou budoucnost.“*Shledáme se ještě někdy mizukage sama někdy v budoucnu? *Mluvila k němu klidným hlasem a trochu se na něj po usmála, měla radost co jí řekl a přišel jí jako v pohodě chlap.*

Tatsuya: Tak není tajemství že čím silnější se Ninja stane tím úspěšnějším může být a ty máš potenciál být silnou.. tím bys mohla být v budoucnosti velice úspěšná a něco pro říši znamenat a nebýt jen řadovým Ninjou a jinak.. ano jsem tak silný. Svou silou bych překonal 1. Mizukageho i současného Tsuchikageho ale síla není všechno. *Nechce se zase arogantně chvástat aby si udělal dobře na svém egu, něco takového nemá ve zvyku ale odpovědět ji na její otázku musel, takovým způsobem jak to ve svých očích vidí on.* Ano jsem si jistý že se jednou uvidíme ale tak mě napadlo.. co takoví malá ukázka toho co takové Kekkei Genkai může dokázat? Chtěla bys ukázat nějakou z mojich schopností? *Přijde mu že tahle holka není moc motivovanou Kunoichi a potřebovala by získat trochu toho sebevědomí a pokud by tohle pomohlo, je povinný ji takto pomoct.*

*Slyšela jeho každičké slovo.*To jste skvěly a jistě dobrý vůdce vesnic  a jaké je vaše jméno?*Jméno nevěděla ,ale jen věděla ,že je to mizukage.*To bych byla poctěna a ano ráda bych viděla čeho je takové kekegenkai schopné vůbec si nemohu představit ,jaké to může byt silné.*Řekla mu to klidným hlasem a pak se odmlčela.*Ví té mizukage sama mohla bych mít na vás jednu prosbu mohla bych od vás dostat rádu jak se dá proslavit ?*Zeptala se ho mílím hláskem a dala si ruce do kapes od kalhot.*Mimo jiné máte i nějakou speciální zbraň?*Byla hold zvědavá , když měla šanci se dozvědět víc o samotném mizukagem ,když byla přímo u zdroje samotného.*“ Jsem fakt zvědava čeho je mizukage schopný a jeho schopnosti budou jistě inspirující ,ale zase mohla bych se někdy rovnat někomu jako on . Bylo by to krásné ,ale nesmím se vzdát jak říkal budu mu věřit.“*Jen ho sledovala.*

Tu otázku Kiasagi ohledně jeho jména budeme ignorovat a budeme se tvářit že ji nepoložila, protože takovou základní informaci by měl znát každý obyvatel Země Země a tím pádem i Iwagakure ať už by šlo o Ninji nebo samotné civilisty, nehledě na to že studenti akademie mají tyto věci jako součást výuky.

Tatsuya: Dobrá tak ti něco ukážu, jen musím vymyslet co by bylo nejlepší.. nerad bych nedopatřením zničil část vesnice. *Schopnosti na to jeho Sharingan rozhodně má, Tatsuya se každopádně pustí do akce a začne tím že v pravém oku aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan (Odkaz) a poté natáhne pravou ruku směrem ke Kiasagi, kterou tímto k sobě začne přitahovat díky využitím přitažlivé gravitační síly (Banshou Tenin) a když už to vypadá že do něj narazí tak použije jinou svou techniku a tou je Kamui a znehmotní celé své tělo a tak Kiasagi proletí skrze jeho tělo jako kdyby to byl nějaký duch. Pak obě techniky zruší, Kiasagi by měla asi dopadnout na zem pár metrů za Tatsuyu a ten se otočí tak aby byl čelem kde je zrovna Kiasagi a použije další techniku.. tentokrát kolem sebe vyvolá z částečně průhledné chakry červené barvy horní trup obrovské postavy (Susanoo: Finální) -> vzhled, které v pravé ruce svírá pečetící meč Totsuka no Tsurugi a v té levé svírá obrovský štít Yata no Kagami.* Kiasagi.. nikdo ti nemůže dát radu na to jak se proslavit, to je něco na co si musíš přijít sama a ano mám speciální zbraň. *Mluví hlasitě ke Kiasagi aby ho dobře slyšela, zatímco tam stojí uvnitř svého Susanoo.* Zaútoč na mě, čímkoliv co máš.

*Poslouchala jeho slova  a jen chápavě kývla a nemohla se dočkat co to bude.Když viděla jeho oko jak se změnilo jen pozvedla obočí.*“To bude asi jeho kekegenkai .“*Sledovala jeho pohyby a když viděla jak natahuje k ní ruku nevěděla co má v planu. Pak jen cítí jak je k němu přitahovaná  a až nakonec letěla k němu a když myslela že do něj narazí ,tak jím proletěla a přistala na zemi kousek od něj.*“To si děla země srandu ,že chce semnou trénovat nebo co.“*Pak se zvedla ze země a dívala se na něj.Všimla si že ho obalila nějak červena chakra ,která se formovala do nějaké postavy.*Tak to je husté .*Koukala na něj s vykulenýma očima.Po jeho slovech se po usměje a jen mu na to odpověděla.*Děkují Mizukage sama. *Vytáhla z pouzdra kunai a soustředila do něj chakru.*“Raiton:Jibashi.“*Kunai obalil černý raiton a pak ho po něm hodila a mířila na střed  kde byl on vidět.*“Nevím k čemu je to dobré ,ale když si o to žádal.“*Pak jen koukala co uděla.*

Tatsuya: *Když po něm hodí ten kunai, tak okamžitě zruší své Susanoo a to zmizí a tak ten kunai míří přímo na Tatsuyu, který ale ale na poslední okamžik pomocí svého Shari-Rinneganu vymění pozici mezi tím kunaiem a nějakým kamenem co leží někde u nohou Kiasagi a tak na Tatsuyu letí pouhý kámen, který jednoduše chytne do své ruky, zatímco ten kunai co na něj původně Kiasagi hodila leží na zemi u nohou Kiasagi (Shari-Rinnegan: Amenotejikara). Kvůli tomu mu ale zmizí jedna z šesti Tomoe, které má ve svém levém oku, kde je Shari-Rinnegan.* To asi stačí.. to byla názorná ukázka toho co taková Kekkei Genkai mohou dokázat. *Deaktivuje tedy svůj Eternal Mangekyou Sharingan a jeho pravé oko se vrátí do své původní podoby.*

*Jen sledovala a nemohla uvěřit jak to udělal.*Jste vážně nejlepší a ty techniky hodně dobré.*Řekla mu to mílím hlasem a vzala si země svůj kunai a schovala si ho zpět do pouzdra.*Velice inspirující Mizukage sama a velice zajímavé techniky vašeho kekegenkai . Možná zase nebudu tak zbytečná jak jsem si myslela a ráda budu přínosem pro říší kou a ráda pro ní budu sloužit jak jen bude v mích silách.*Jen se na něj po usměje a dívala se mu do oči a myslela to vážně a chtěla to mizukagemu dokázat že bude pro jeho říší jen přínosem a ne zklamáním. *“ Nezklamu ho a budu se těšit až se sním zase setkám . Budu snad silnější a lepší než jsem teď" .*Pak se odmlčela a jen přemýšlela jak by mohla se zdokonalit aby na něj udělala větší dojem něco jí říkalo ,že rozhodně ještě setkají a že by snad mohla sloužit pro samotného kageho .*Je to opravdu neskutečné co to všechno dokáže.*Pak by jen mlčela a sledovala by ho.

Tatsuya: Děkuju ale za tím vším stojí roky pilování dovedností a tvrdého tréninku.. to bude pro teď ale všechno a já už půjdu mám ještě něco na práci, mě se Kiasagi. *Pak se otočí a klidným krokem odejde pryč má v plánu si tu vyřešit nějaké poslední záležitosti a poté se vrátí do Kirigakure.*

*Poslouchala jeho slova a vzala si je k srdci .*Dobře mizukage sama na shledanou .*Pak ho jen sleduje jak odchází a ona se vydala pro svůj senbon a schovala si ho do pouzdra a poté se vydala domů.*

*Mladého genina z Konohy nejako nebavilo sedieť na izbe, či preskúmať okolie. Bolo pred druhým kolom a on chcel cvičiť, aby nabral trochu viac síl pred druhým kolom. Chcel si byť istý, že sa z toho dostane živý. Ovládal element katon, čo považoval za dobré, pretože takto neprichádzal do úvahy problém založiť si ohnisko po stránke ohňa, nevedel však do akého terénu sa dostane a tak všetko zostane na náhode a jeho fantázii, vedel o čom bolo druhé kolo, prečítal teda mnoho kníh a i s Mayi dosť cvičil, tak ako dosť cvičil i v Doju... teraz však zavítal do tréningovej oblasti v Iwe, nevedel, kde inde by mohol cvičiť, no na ubytovni rozhodne nie. Nechcel cvičiť nič svetabordného, len pár chmatov a krokov, čo sa naučil v taijutsu. Cítil sa v tom ako ryba vo vode a aj ten pocit miloval. Preto keď tam dorazil, dal si menšiu rozcvičku. Oblečené mal niečo jednoduché. Po rozcvičke - zopár klikov, a chvíľkového behania zaujal bojový postoj, aký jej naučila Mayi. Veľkými bielymi očami sa díval pred seba, snažil sa ignorovať zvyšných ľudí okolo, pretože tam bol jediný, čo mal momentálne čelenku Konohy, ktorú mal na pravej ruke a začal so svojimi údermi a kopmi do vzduchu, ktoré sa naučil. Boli to pravidelné vzorce, no jemu už dlho bolo jasné, že pravidelné vzorce bolo niečo, čo použiť nemohol, teraz tomu však nič nevadilo, len cvičil, bojoval s pomysleným nepriateľom, ktorého si pred očami predstavoval len on.*

Tatsuya: *Aktuálně se zde konají Chuuninské Zkoušky, Iwagakure.. jeho druhá vesnice, které vládne společně s Kirigakure o kterou se ale nemusí starat tak moc, protože to vše zvládne jeho podřízený.. Tsuchikage. Vesnice ho rychle přijala, dost tomu pomáhá že Tatsuya rychle dokázal že je hodný toho postu a současně když ukázal že není taková šílená bestie jako byl Akai. V tento moment ale provádí nějaký nevinný trénink asi se čtyřmi Jouniny z této vesnice během kterého stojí Tatsuya sám proti všem čtyřem. Jde o takový volný trénink a tak jsou povolené veškeré schopnosti.. nicméně chudáci brzy zjistí že jeho Gudōdamy znegují veškeré jejich techniky a jakmile se dostanou do fyzického kontaktu (s Gudōdamou) tak se rozplynou. Tatsuya má takto v každé ruce jednu Gudōdamu, která má podobu katany a ty další sem tam využívá k útoku na dálku. Brzy je po všem ale ke konci se Tatsuya nechá trochu unést a jednoho z nich odpálí docela velkou silou a letí prudce.. vzduchem přímo na Soru.* Do prdele.. *Rychle natáhne směrem k tomu Ninjovi levou dlaň a ovládne jeho gravitaci, takže se zastaví a prostě se vznáší ve vzduchu necelý metr od Sory (Banshou Tenin) a toho Ninju si pak přitáhne zpět.. rozloučí se s nimi a vyrazí k Sorovi.* Omlouvám se prcku.. byl jsem trochu zbrklý a málem tě zranil. *Omluví se Sorovi a nijak jím nepohrdá i když je z Konohy.. což by dost lidí z Kirigakure asi udělalo. Katany v rukou se mu vznesou do vzduchu a změní se zpět do podoby orbů a zaujmou místo za jeho zády kde všech 8 Gudōdam tvoří jakýsi prstenec. Jeho levé oko (Shari-Rinne) ale ztratí jednu Tomoe z důvodu použití schopnosti Rinneganu (na 3 Odpisy).*

*Sora si užíval ničím nerušený tréning, bojoval s pomyselným nepriateľom, trénoval Taijutsu, ktoré mal rád, pri ktorom sa cítil dobre. Bol prvýkrát ďaleko od dediny a hoc vedel, že je tu jeho Hokage, od príchodu jej tu popravde ani nevidel, vedel, že mal svoje povinnosti, veci, ktoré môže urobiť len Hokage a on už nebol malý, aby stále musel byť pod dohľadom dospelých, ale stále sa viac menej cítil aj trochu nesvoj? Bol sám v inej dedine, cvičil na cvičisku inej dediny, ale cvičil taijutsu, čo jej viac menej i upokojilo. Jeho tréning však naruší muž, ktorý letel k nemu. Akurát sa otočil z kopu, keď jej uvidel a tak nemal šancu uhnúť, avšak náhle zastavil a tak sa nestala nehoda, kedy by Sora skončil pod cudzím mužom, ktorý sa asi učil lietať? Nechápal však, čo sa dialo, nikdy nič také nevidel, sledoval to veľkými bielymi očami pod ktorými mal hadie šupiny, ten muž, čo zabránil nešťastiu... díval sa na neho, civel na neho bez toho, aby pohol brvou. Možno pozeral moc okato a neslušne, ale jeho to netrápilo.* Zabránili ste tomu, tak je to v poriadku. *Povedal. Nič sa mu nestalo.* Čo je to? *Narážal na tie veci, ktoré lietali za ním. Chcel to vedieť, nikdy nič také nevidel a ani o ničom takom nečítal. Pozrel sa mu do očí. Boli divné... dokonca viac divnejšie, než oči oči Sory.* Máte divné oči. *Povedal taktiež takmer ihneď.*

Tatsuya: *Když se Sora zeptá na jeho Gudōdamy tak se jen usměje, nevidí důvod proč mu to nezmínit.. aspoň nějaký základ.* To je moje osobní.. unikátní zbraň.. podobně jako je kunai ale mocnější a složitější. *To že to vychází z Rikudō Chakry už ale nezmiňuje.* Dokáži je ovládat dle své vlastní vůle pouhou myšlenkou a taktéž tvarovat. *Ukojí tak chlapcovu touhu po vědomostech ale on pak zmíní že má Tatsuya divné oko (levé) ve kterém má svůj Shari-Rinnegan, který se nijak nesnaží skrývat.. místo toho se jím naopak pyšní.* Divné oko? To mi poví nositel Byakuganu? Nebylo by vůbec těžké splést si tě se slepcem ale chápu kam tím míříš.. ve výsledku se jedná o nejvyšší vývojovou formu mého Doujutsu, díky které v tomto jednom oku mám neustále aktivní tohle Doujutsu a nejsem ho schopen deaktivovat.. už jsem si na to ale zvykl. *Běžně by se ho zeptal zase na jeho oči ale Byakugan trochu zná.. sice toho o něm moc neví ale je si vědom jak se to jmenuje, jak to vypadá a že tohle je to Doujutsu co měla jeho osobní trenérka Taijutsu, která mu ukázala že zemřít a jít do pekla by bylo milosrdné ve srovnání s jejími lekcemi.. jako když ho donutila naučit se rozštěp. Jen při té vzpomínce ho zamrazí.* Znáš Maiy Kaizo?

*Sora pozorne počúval odpoveď na jeho otázku. Chcel to vedieť a bol aj trochu vďačný, že mu onen muž prezradil, to čo mu mohol prezradiť. Ešte nikdy nič také nevidel, hoc bolo ešte veľa vecí, čo nevidel a ešte len uvidí. Zatiaľ to bolo len dieťa, ktoré prvýkrát opustilo Konohu, vydalo sa do neznáma a bol si istý aj tým, že na chuuninských skúškach uvidí to, čo nikdy predtým nevidel a odíde z tadiaľ chytrejší tak, ako bol teraz o niečo chytrejší, keď sa dozvedel odpoveď na jeho otázku. Potom prišla odpoveď na jeho ďalšiu otázku, aj keď jej zarazilo, že spoznal jeho oči. No, nehol ani brvou, snažil sa o to. Doteraz jeho oči nikto nepoznal, nikto okrem Mayi, ktorá mu o nich sem tam rozprávala. No, dostal odpoveď i na jeho druhú otázku. Uvažoval nad tým, či bude vôbec jeho snaha rozhovoriť mu, že má byakugan, hoc neprebudený... alebo jej už videl niekoľkokrát a tak si bol jeho slovami istý. Usúdil... že by to bolo marné, predsa len by to len tak nevytiahol. Preto trochu nafúkol tváre, veľmi sa mu to nepáčilo, ale v zápätí sa jeho výraz znovu vrátil do normálu.* Poznám, Mayi Kaizo, kto by ju z Konohy nepoznal? *Bola najsilnejšia kunoichi, jeho vzor a učiteľka, avšak o tom rozprávať nemohol. Mal to zakázané, rovnako tak i Aoda, jeho brat. Poznať ju mohol, avšak to, že jej učila a trénovala zostávalo tajomstvom.*

Tatsuya: Takže znáš jo? Si tak říkám jaká je pravděpodobnost že to bude jen žena co znáš a přitom sdílíte stejné Kekkei Genkai, která jsou dědičná.. inu nemusíš mi odpovídat.. můžeš být její syn, což tuhle pravděpodobnost zvyšuje i fakt že sdílíte stejný klan ale i kdyby to tak bylo tak pokud se nezměnila, stejně bys mi nemohl odpovědět a tak tě nebudu trápit a zůstanu jen u svých odhadů. *Dá mu tak vlastně najevo že si je téměř jistý že bude jejím synem, případně že s ní bude jinak pokrevně spjatý ale že z něj přitom nebude tahat odpověď na tuhle záležitost.* Až s ní někdy budeš mluvit tak ji řekni že Tatsuya ji posílá své pozdravy. *Sice svým jménem prozradí že to je vlastně Mizukage a tím pádem i nejvyšší vládce jak celé Země Vody tak i Země Země, do které spadá i tato vesnice ale to ho nijak netrápí.. nemá důvod se tím chvástat ale ani to zatajovat. Místo toho ho zaujal tento chlapec, Tatsuya už si prostě rozhodl že to bude nejspíš opravdu její syn.. proto o něj má takový zájem. Je mnoho za co jeho matce vděčí a proč ji to tímto způsobem neoplatit?* Pověz.. jsi zaměřený na Taijutsu nemám pravdu?

*Genin bol prekvapený jeho slovami, to prekvapenie však netajil už nijako. Mohol tak jasne vidieť, do akej nepríjemnej záležitosti postavil chlapca, ktorého toto nikdy nenapadlo. Mayi jej učila, nikdy nezmienila, že by mohol byť jej syn... vedel, že majú rovnaké oči, vedel, že sú z istého klanu, ale nikdy mu nič také nepovedala. Pokrútil však rýchlo hlavou, nebude mu na to odpovedať, pretože sám o tom nič nevedel a pokiaľ bol skutočne jej syn, určite mala svoje dôvody, prečo mu to nepovedala a on nebude vyzvedať. Mohol by byť problém z toho... navyše, kto bol toto, aby si tým bol toľko istý? Aj keď obaja mali hadie šupiny a rovnaké oči... postavil chudáka chlapca do zapeklitej situácie a nevyjadroval sa k tomu a radšej mlčal. V takejto situácii bolo lepšie mlčať. Jemu to tak prišlo.* Dám jej vedieť, Mizukage-san. *Povedal mu. Hneď mu docvaklo, keď sa predstavil, kto by to mohol byť, kto s ním práve rozprával a pred ktorým Sora práve stál. Nevedel však aký vzťah môže mať Mizukage s jeho učiteľkou Mayi. Učiteľkou, nie matkou... aj keby bola, Sora musel mlčať, určite bol k tomu dôvod a hoc bola zvedavosť genina akokoľvek veľká, na toto sa nesmie opýtať ani Mayi a vyzvedať viac od Tatsuyi by tiež nemuselo dopadnúť dobre. Potom však prišla otázka. Prikývol hlavou.* Zameriavam sa na Taijutsu. *Odpovedal mu. Taijutsu bolo jeho. Mohol si vtedy odpočinúť aj keď z nej Mayi drala pri tréningu kožu... jednoducho sa pri vykonávaní taijutsu cítil dobre, slobodne.*

Tatsuya: Tohle mi Maiy kdysi darovala.. jako mladší jsem se také zaměřoval na Taijutsu a tohle mi můj styl ještě upevnilo a pomohlo mi to mnohokrát, nicméně už to jsou roky kdy jsem to naposledy využil.. možná to pro mě má nostalgickou hodnotu ale bojovou hodnotu už ne.. proto mě napadlo že bych ti to mohl darovat. Určitě to využiješ ale něco mi slib.. nesmíš to nikdy ztratit a až přijde den kdy pro tebe tyhle rukavice nebudou mít další využití.. nevyhazuj je.. předej je prostě dál. *S tímto mu předá svoje bojové rukavice, ty které pro něj Maiy před mnoha lety nechala zhotovit u samurajů. Tato dvojice rukavic dle Tatsuyi Sorovi budou velice užitečné.* Jaké je vlastně tvé jméno?

*Počúval jeho slová, díval sa mu do tváre, keď však vytiahol rukavice, tak sa pozrel i na ne.* "Niečo, čo mu nechala zhotoviť Mayi... Niečo, čo má pre neho nostalgickú hodnotu..." *Dostal tak odpoveď na jeho nevyslovenú otázku, čo pre Mayi znamená. Bol to jej študent rovnako, ako je ním teraz Sora. Pozrel sa na neho, nečakal, že by niekedy od niekoho niečo dostal.* Nestratím ich. *Povedal mu. Neodvážil by sa niečo také stratiť. Aj keď to boli rukavice, bolo to niečo od Mayi a od Mizukageho.* A predám ich ďalej. Sľubujem. *Povedal, myslel to vážne, bolo to na ňom i vidieť, i počuť. Zobral si ich a chvíľu si ich prezeral, nebol si istý, či bol hodný dostať niečo také.* Ďakujem, vám. *Povedal mu. Bol mu vďačný za dar, ktorý od neho dostal.* Sora. Moje meno je Sora. *Predstavil sa mu. Nemal druhé meno, len toto. Nenosil priezvisko, ako všetci, ktorých stretol. Nenosil jej ani jeho brat.* Ako dlho vás Mayi učila, že si môžete byť istý svojimi slovami? *Spýtal sa ho. Nakoniec mu to nedalo a chcel to vedieť... chcel vedieť, ako veľmi by mal veriť jeho slovám, aj keď si nemyslel, že by mu v tomto klamal.*

Tatsuya: Sora.. pouze Sora jo? Dřív jsem na tom byl úplně stejně, než jsem si vymyslel vlastní druhé jméno a pod ním od té doby vystupuju. *V tomto si je s mladým Sorou podobný, i když Tatsuya ho tak nějak spojuje s rodovým jménem Kaizo.. ke kterém dle něj dost pravděpodobně patří. Sora ho pak dost zaskočí svou otázku, upřímně by ho ani ve snu nenapadlo že by Sora netušil kdo je vlastně jeho matka a tak si usmyslí že Sora pouze zjišťuje zda by Tatsuya mohl být hrozba a zjišťuje pouze informace či nikoliv ale ať je to jak chce nevidí důvod proč by nemohl odpovědět.* Učila mě jen pár let.. velmi dlouho jsem se s ní už ale nesetkal.. byl jsem ještě dítě ale to není důvod proč si myslím co si myslím.. je tu až příliš mnoho podobností, které ti rád sdělím pokud o to stojíš malý Soro.

*Bol rád, že na tom nebol sám. Skutočnosť, že i on dlho nemal druhé meno jej uistila v tom, že je to skutočne v poriadku a neskôr, keď vyrastie a dospeje si bude môcť dať svoje vlastné druhé meno, pokiaľ by jej chcel. Nateraz bol však spokojný len s týmto jedným menom. Nejako nepotreboval nateraz druhé meno.* Ako vás napadlo vaše druhé meno? *Spýtal sa ho. Bol zvedavý, o tom nebolo pochýb. Počúval jeho slová... aj keď jej učila keď bol malý zopár rokov, nebol to dôvod, prečo si myslel, to čo si myslel? Tak prečo si to myslel? Sora nad tým nikdy neuvažoval, ale potom čo toto vytiahol mal v hlave pekný bordel s ktorým sa nevedel sám vysporiadať a tak sa pýtal, potreboval si urobiť v hlave poriadok... ak by si jej neurobil teraz, možno by sa v budúcnosti prekecol pred Mayi a to nechcel.* Prečo si to teda myslíte? *Spýtal sa ho. Chcel to vedieť, nevidel dôvod to nevidieť.*

Tatsuya: Jak mě napadlo? Upřímně ani moc nevím, velkou část toho inspirace pro mé příjmení Souryuu (vodní/modrý drak) byla barva mojich vlasů (modrá) a ten drak.. inu řekněme že když se do boje vážně pustím tak jako každý Ninja s krví Kirigakure mám bojového ducha a co jiného by se dalo k bojovému duchu přirovnat lépe než takový bájný drak? *Ne že by nad tím jaké příjmení si zvolí přemýšlel do hloubky, pouze se mu líbilo a tak se rozhodl že toto bude jeho nové rodové jméno a tak ho přijal za své. Běžně by asi rodové jméno nepotřeboval ale jako Mizukage si myslel že by to bylo lepší aby nějaké takové měl.. přecijen jeho potomci budou Říši vládnout i po jeho smrti a tak to dle něj bylo nutností.* Proč si to myslím? Je tu hned několik věcí co mi nejdou do hlavy.. šance že by to byla náhoda je až příliš nízká.. první fakt že se náhodně narodí dva nositelé Byakuganu v jedné vesnici, kteří spolu nemají žádný příbuzenský vztah je velice nízká a to že budou dokonce ze stejného klanu je ještě nižší.. pak to že údajně nemáš rodové jméno (příjmení) je taky dost podezřelé, sice takových lidí pár je ale v tomto případě mi taky přijde že by to mohlo být jen krytí aby tě s ní nikdo nespojoval. Když se nad tím vším zamyslíš uvědomíš si že šance aby to vše byla pouhá náhoda je až příliš nízká, proto vzhledem k dědičnosti Kekkei Genkai je dle mě daleko pravděpodobnější že budeš jejím synem, případně nějakým vzdálenějším příbuzným.. bratr.. nevlastní bratr ale nějaká spřízněnost tam podle mě bude.. sice to nemám podložené důkazy a nemám to tedy jak dokázat a je velice ale opravdu malá pravděpodobnost že to je vše pouhá náhoda ale ta šance je skutečně velice nízká a je tak logičtější uvažovat že jste stejné krve. *Trochu více se o tom rozpovídal ale doufá že takto Sora jeho slova pochopí.* Ale jak jsem říkal, pokud máš zakázáno komukoliv říkat jak to s vámi je.. nebudu to z tebe tahat abych tě nedostal do problémů.

*Počúval jej, zaujímalo jej ako ku svojmu druhému menu prišiel, možno sa ním časom tiež inšpiruje, aj keď mu teraz stačilo jednoduchosť jeho mena a to Sora. Teraz jej nepotreboval a kto vie, časom jej možno tiež nebude potrebovať a ani chcieť. Teraz svoju výnimočnosť len potvrdzoval jedným menom, tým, že bol divný, mal divné oči, divnú pokožku a len jedno meno, všetko na ňom bolo divné, ale jemu to nevadilo ba naopak možno i vyhovovalo. Bol iný... líšil sa od ostatných, nezapadal do davu a to mu stačilo. Aj keď oko Tatsuyi bolo tiež divné. Pokývol teda hlavou, tentokrát mu padlo zopár modrých vlasov, ktoré si dal pracvne preč.* Znie to dobre a hodí sa to. *Povedal mu. Znelo to dobre, a aj sa mu to hodilo, vedel, čítal veľa o tom, ako fungujú ostatné dediny, častokrát i vyzval iného shinobiho v konohe a počúval jeho, aj keď bol drzí ako ploštica, niektorí sa s tým i trochu zmierili. Následne však prišlo to, čo chcel počuť. Prečo si to myslí, ako si tým mohol byť tak istý... všetky jeho dôvody boli jasné a dávali zmysel. Chápal všetkému a hoc mal bordel v hlave, musel sa zmieriť s tým, že tento rozhovor zostane len medzi nimi. Aspoň sa o to musel postarať.* Chápem, všetko to dáva zmysel. *Pokývol hlavou zamyslene, nesmel o tom povedať Mayi, možno na to príde i sama, ale on bol rozhodnutý o tom pomlčať. Dal si teda ukazovák pred pery, aby tak ukázal, že o tom skutočne nemôže rozprávať, inak by bolo zle. Z nejakého dôvodu si prišiel ako skutočné dieťa pred Tatsuyom. Hoc ním aj bol, stále malým chlapcom, väčšinu času sa tak snažil nesprávať.* Aká bola Mayi... vtedy keď vás učila? *Spýtal sa ho nakoniec. Bola jeho vzor, tak považoval za správne sa to opýtať, aby ukojil svoju zvedavosť. Tiež dosť svojou nasledujúcou otázkou odbočil z témy, ale bola tu ďalšia vec, ktorá jej zaujímala. Dôvod, prečo sa chcel dostať tam, kam sa dostal.* Prečo ste sa chceli stať Mizukagem? *Vedel, že jeho vláda v Kirigakure zmenila dosť vecí, čítal o tom, počúval o tom, ale k jeho dôvodu sa nikdy nedostal.*

Tatsuya: *Tiše naslouchá všemu co Sora, což není moc dlouho, protože mladý Genin z Konohy to moc neřekl. Místo toho Tatsuyovi položí další dvě nové otázky na které je nutné odpovědět.* Jaká byla? Zkusím to zkrátit asi.. trénink s ní mi dal hodně ale při vzpomínce na to trénování s ní mi i dnes běhá mráz po zádech. *Pak přijde další otázka, nad tou není nutné se moc zamýšlet.. protože odpověď na to mu dá ze svého srdce, odpoví tak jak to cítil tehdy a jak to cítí teď.* Ze začátku to bylo z důvodu že 1. Mizukage byl muž, kterého jsem obdivoval.. to že založil něco jako je Kirigakure a později i samotnou Říši Kou tím že dokázal získat Iwagakure a celou tu Zem bez prolití jediné kapky krve našich lidí. Všechny jeho úspěchy a cíle na mě udělali dojem a byl to muž, který byl opravdu můj idol.. sice jsem nesouhlasil s tím že i vlastním lidem vládne skrze strach ale každý má nějaké chybičky a tak jsem toužil ho překonat.. chtěl jsem ho vyzvat na oficiální souboj o jeho post, pak ale byl zabit a v Kirigakure vypukla válka klanů o post Mizukageho a s tím spojený post vůdce celé říše. Nemohl jsem se dívat na to umírání a každý z nich bojoval jen ze sobeckých důvodů.. aby získal moc ale já se rozhodl zapojit a podpořit sebe abych ty boje ukončil a zamezil ve zbytečném prolévání krve.. což ta válka se stejně protáhla na roky (nevím zda dva nebo tři). Věděl jsem že Kirigakure bude velice oslabená a bude potřeba za tom postu někoho extrémně mocného aby si Kirigakure udržela svou image silné vesnice.. když už nejsme už nejsilnější vesnice ze všech tak stále máme aspoň nejsilnějšího Kage z celé pětky. Chci pokračovat tam kde 1. Mizukage skončil a dále posilovat a rozšiřovat vliv říše ale chci se i starat o svůj lid.. ne jen o lid Kirigakure ale i Iwagakure, protože oboje jsou můj lid. Je toho víc co bych řekl ale tomu bys nerozuměl.. můžeš se mě znovu zeptat až vyrosteš.

*Odpoveď akú dostal i predpokladal. Mal ten istý názor, vždy keď si spomenul na tréning s ňou... triaslo ním a nebolo to zimou. Ale také boli tréningy s Mayi, cvičila jej poriadne, nebrala si servítka pred ústa a možno vďaka tomu bol i tým, kým teraz je.* Aj mňa z nich mrazí. *Priznal. Koho aj nie? Ten, kto zažil viac než štyri tréningy s Mayi... taký človek mal veľkú kúráž. Počúval jej však, odpoveď na jeho otázku, prečo sa ním rozhodol stať. Prečo sa rozhodol stať Mizukagem. Hltal jeho slová, snažil sa ich zapamätať, aby ich nikdy nezabudol, pričom v rukách tiskol rukavice, ktoré od neho dostal. Páčilo sa mu, čo mu hovoril, bolo to zaujímavé a tak nejako veril, že i od srdca.* Verím, že vám to pôjde dobre. *Povedal mu mladý genin, ktorý sa na neho díval jeho bielymi očami. Aj keď Tatsuya nepotreboval počuť také slová, chcel mu to povedať.* Aké to bolo, keď ste niekomu prvýkrát zobrali život? Zavraždili jej? Urobili ste to na svojich geninských skúškach, že? *Skutočne si naštudoval u druhých dedinách čo len mohol a ako len mohol, aby bol ako tak v obraze a vedel, čo očakávať. On ešte nikoho nezabil, nemal krv na svojich rukách, chcel teda vedieť, aké to je, možno sa k tomu priblíži aspoň trochu, keď to bude počuť a bude viac pripravený, ak by sa k niečomu takému musel podstaviť na skúškach.*

Tatsuya: *Nepřekvapuje ho že i tento chlapec má stejné pocity z trénování s Mayi stejné pocity jako Tatsuya. Další otázka od Sory je docela zajímavá, od někoho z Kirigakure, Iwagakure či Sunagakure by takovou otázku nedostal.. rozhodně ne od lidí co jsou na úrovni minimálně Genin. Sora je ale z Konohy a ta má Geninské Zkoušky trochu jiné. Upřímně, dle Tatsuyi je chyba že nikoho Sora ještě nezabil a proto ho napadlo mu dát takovou radu.* Zabít někoho.. je překvapivě jednoduché, lidské tělo je tak křehké, existují stovky způsobů jak někoho zabít ale to uvědomění když před tebou z někoho vyprchá život a ty si uvědomíš že jsi zabil něčí budoucnost, jeho blízké jsi okradl o jeho přítomnost a už nikdy s ním nebudou moct být.. je to velice těžké a budeš se s tím těžce vyrovnávat.. určitě tě to změní a nebudeš se na svět dívat stejnýma očima jako nyní ale je to nedílná součást života Ninji a proto se to má zvládat už při Geninské Zkoušce.. je plno lidí co to nedokáže tváří v tvář nepříteli a kvůli tomu přijdou o život. Mnoho Ninjů z Konohy přišlo o život kvůli tomu že nikoho nezabily a prostě zaváhali! Soupeř neváhal a to jim bylo osudným.. víš plno lidí si myslí že krvavá Geninská Zkouška tě má udělat silným ale to je pravda jen z půlky, hlavní důvod je aby ses seznámil se smrtí.. nebál se jí a neváhal až budeš někoho zabít a tak ti poradím. Jako Kage bych to asi říkat neměl ale.. během své 2. zkoušky. Zabij někoho.. až ho budeš zabíjet a on umírat dívej se mu přímo do očí abys viděl jak v něm vyhasíná život.. nebude se ti to líbit, bude to pro tebe těžké ale mohlo by ti to zachránit život kdybys něco takového měl poprvé provést až na nějaké misi.. čím víc lidí zabiješ tím lépe, protože s každým dalším zabitým ti to bude připadat přirozenější a nakonec to pro tebe nebude nic víc než obyčejná činnost.

*Počúval jej, chcel vedieť aké to je, na čo sa má pripraviť, čo od toho všetkého očakávať. Čo to znamená vziať niekomu život, zabiť ho, zavraždiť, či už pre svoju obranu alebo svoje ciele. Hoc mu na tom tiež nič neprišlo, bol to len jeho detský pohľad a necítil teraz tú skutočnú zodpovednosť, nie teraz, kedy o tom mohol len počúvať od niekoho iného. Pripraviť niekoho budúcnosť, rodinu o blízkeho, nesmie zaváhať... inak by to mohol byť on, kto skončí mŕtvy. Pozrel sa mu do očí, mlčal, rozumel jeho slovám a rozumel, že chybu konohy musel napraviť.* Mám to v pláne. *Povedal mu. Mal v pláne to napraviť v druhom kole skúšok, kde inde? Na misii by jej to mohlo stáť život, rovnako ako aj v druhom kole... všade jej to mohlo stáť život, aj keď on mal v druhom kole výhodu a to rýchlosťou, pokiaľ sa neukáže niekto rýchlejší, ma by to trochu prežiť, mal by to zvládnuť aj keby zaváhal...* Už tomu trochu rozumiem, uvidím, ako mi to pôjde v praxi. *Predsa len, v praxi to mohlo byť úplne iné, i jeho telo bolo krehké... rovnako ako ostatných. Mohol sa začať cítiť zle za to, že niekoho zabil, mohlo to dopadnúť preňho zle.* Aké je miesto, kde sa bude odohrávať druhá časť? Je taká istá, ako táto dedina? Len kamene a nič iné? *Spýtal sa ho, možno mu to povie, aj keď neočakával nič iné, len kamene a kamene, ale bolo fajn sa opýtať, aj keď mu na to nemusel odpovedať. No nemyslel si, že by to bolo proti pravidlám, dozvedieť sa niečo bližšie o teréne, kde bude prežívať.*

Tatsuya: Druhá část se odehraje v Kamenném Lese.. je to obrovský los, kde jsou monstrózně veliké stromy, které jsou celé z kamene a nachází se tam i různé obrovské houby ale i nějaká zvěř by tam být mohla.. nějaké dřevo tam ale nehledej.. bylo by to zbytečné. Pro teď bych se už rozloučil, rád jsem si promluvil Soro.. budu tě během závěrečné zkoušky pozorně sledovat. Mám ještě nějaké věci co musím dnes stihnout a ještě víc věcí, které musím připravit na zítřek a tak je čas to rozpustit.. měj se, nezapomeň vzkázat Mayi co jsem řekl.. že ji pozdravuji. *Pak se otočí a klidným krokem vyrazí pryč z téhle oblasti a jde si dělat nějaké ty věci, které je potřeba udělat.*

*Počúval jeho slová, chcel sa dozvedieť o mieste, kde bude prežívať po päť dní čo najviac, alebo len stručné informácie, aby sa mal na čo pripraviť. Pokývol hlavou, bude to ťažké... veľmi ťažké, ale nejako to zvládne. Určite sa po tomto zastaví v knižnici v Iwagakure, aby si naštudoval, ktoré sú jedlé a ktoré nie. Hoc dokonca nenávidel hríby, veľmi na výber nemal, nemohol predsa len čakať či číhať po zvieratách, ktorých tam bolo podľa Tatsuyi pomenej. Taktiež, hľadať tam drevo, to bolo niečo, na čo sa mohol teraz vopred vykašlať a jesť surové mäso by nebol dvakrát dobrý nápad.* Dobre, ďakujem vám za rozhovor. Budem sa snažiť o to viac a nezabudnem jej to povedať. *Pokývol hlavou a sledoval ako odchádza. Genin si nasadil rukavice, ktoré dostal, sedeli dokonalo... možno boli o trošku väčšie, ale on sa chcel držať toho názoru, že sedeli dokonalo... postavil sa znovu do bojového postoja a začal znovu cvičiť, teda pokračovať v tréningu tam, kde prestal a popri tom i trochu premýšľal, premýšľal nad tým, ako zvládne toto druhé kolo.*

*Po jeho minulém tréninku síly měl Naoto bolavé tělo, hlavně stehna, záda a ruce. Tyto části těla to odnesli nejvíce. Dneska si to ovšem plánuje celé zopakovat, akorát bude mít tento trénink jiné zaměření, ještě si musí rozmyslet co dneska bude vlastně trénovat, zda bude trénovat svojí rychlost, či sílu a nebo nějakou vytrvalost. Nad tímto přemýšlel když doma ležel v posteli za svitu pouliční lampy, které ho dnešní noc často budilo. Zapomněl si zatáhnout závěs aby měl krásnou tmu v pokoji. Když ráno už nedokázal spát, tam se rozhodl vstát z postele a pokusit se proplížit ven z baráku. Jak se oblékl a udělal si ranní hygienu, kterou provedl potichu samozřejmě, tak šel dolů po schodech rovnou do předsíně, kde měl obuv. Tu si na své chodidla nazul, opatrně odemkl dveře, otevřel a vyšel ven. Stejně opatrně je zavřel, tak aby vydal co nejméně a co nejtišší zvuky. Pak už jen stačilo zmizet z této čtvrtě. Dnešní ulice v tuto hodinu byla prázdná i přesto, že lidí ve vesnici tolik není. Obvykle zde potkává osoby, které se vrací z nákupu. Většinou jde tedy o starší osoby, kteří dříve byli v jednotkách ninjů a teď si užívají svého důchodu. Mezi nimi občas lze vidět i mladší lidi, kteří z nějakého důvodu mají volno, třeba je v tu chvíli není nikde potřeba či se vzdali svého práva být ninjou, pokud to vůbec v této vesnici jde. Spousta lidí mu říkala, že jakmile nastoupí na akademii, tak není cesty zpět. Že už do konce svého života bude ninjou. No, nebyl s tím jistý, ale ani ho to netrápilo, nebyla to jeho věc a nijak ho to neovlivňovalo. Vydal se směrem k tréninkovému vrcholku pádu, kde není tolik světla jako na ulicích. Ovšem bylo tam dostatečně světla k tomu aby nikde nezakopl nebo do něčeho nevrazil. Po několika okamžicích co se tam dostal neviděl ani nohu, stejně tak jako cestou na toto místo. Mohl tu trénovat tak jak se mu zachtělo a nemusel se bát, že by se na něj někdo díval. Pro jistotu si to místo ale radši ještě projde aby náhodou se někdo někde neskrýval. Je to dost velký stydlín. Když zjistil a potvrdil si svojí domněnku, že tam nikdo opravdu není, tak si odložil věci stranou. Byl to batoh, který v sobě ukrýval nádobu na tekutiny, v tomto případě vodu a nějakou lehčí svačinku aby mu po najezení nebylo těžko. Neměl nějak v plánu si teď dávat svačinku, jen si vytáhl z batohu pití a malinko se nabil aby se nabudil na trénink. Ta voda ho malinko probrala. Naoto začal rozehříváním, dal si 3 kolečka kolem jedné větší skály. Běhal poklusem. Když doběhal, tak na něm bylo vidět, jak sotva popadá dech. Bylo to pro něj víc než rozcvičování. Takhle nebude moci pořádně jít na další cviky, které ho čekají. Musel se znova napít, pak si dal další rozcvičovací cviky ve formě nějakých dřepů či kliků na kolenou. Nebyla to žádná lehká rozcvička, bohatě by mu možná i stačila. No, nehodlal u ní skončit. Sice se už potil, ale nehodlal se vzdát. Svým tréninkem pokračoval, pokračoval dalšími kolečky kolem jedné velké skály. Běhal o něco rychleji a tentokrát si dal pouze jedno kolečko, další by už nevydržel. Následovaly další dřepy a kliky na kolenou. I přesto, že byl vyčerpaný a vyřízený z toho, že vydal enormní množství své energie vzhledem k jeho věku se nepřestával snažit.. na 6ti letého klučinu je to celkem úctyhodný výkon.. několikrát spadl na zem z vyčerpání.. když byl vyčerpaný moc, tak se rozhodl vrátit se zpět domů se očistit a prožít zbytek dne normálně, pokud to vůbec je možné vzhledem k tomu, jak moc je vyčerpaný.. možná půjde spát.*

Trénink výdrže (+1 bod do atributu výdrže)

Tréning zásoba chakry

*Bolo skoré ráno, no na prvý pohľad by to človek ale nerozoznal. Pri zemi sa plazila mliečna hmla, a žiadne šero úsvitu a práve začínajúceho dňa neprichádzalo. Na tmavej oblohe svietil mesiac a ten neplánoval nikam zmiznúť. Hmla, ktorá objímala okolité skalné útvary, týčiace sa v ústrety čiernočiernej oblohe mohla pôsobiť depresívne. No Naomi to tak nevnímala.. bola dieťa noci, ktoré o slnku vedelo len z obrázkov a teda jej prišiel tento stav celkom normálny. Aj teraz keď Naomi kráčala strmou, skalnou stenou neďaleko tréningového cvičiska vrcholku pádu – nijako jej neprekážalo, že si takmer nevidí pod nohy. Jej jedno akú hodinu by si vybrala, noc a tma by bola rovnaká – no keďže bol víkend a ona musela dnes prezliekať a prať periny, chcela si zatrénovať ešte pred tým než sa pustí do svojich povinností. Ďalšou výhodou bolo, že predpokladala, že takto skoro ráno sa tu nebude motať veľa ľudí, ktorí by mohli vidieť aká chabá kuoichi je. Trápilo ju, že si to všimne aj ich otec keď sa vráti a hlavne.. ako ubiehal čas.. blížila sa ich geninská skúška pri ktorej môže prísť o život ak nebude dosť dobrá. Nechcela zahanbiť meno Noriaki a tak jej nezostávalo nič iné než trénovať. Naomi sa rozhodla dnes ponoriť do iného druhu tréningu. Len samotný výstup na vysoký skalný monument jej zabral skoro dve hodiny a počas tohto času spomínala na otca a predstavovala si ako sa na ňu díva hrdo a pyšne. Potom spomínala aj na veselé momenty z detstva s jej bračekom. A napokon .. napokon si predstavovala jej matku a to aké by to bolo keby boli úplná rodina. Otec o nej nehovoril a bola to jedna z vecí na ktorú sa ho chcela opýtať keď sa vráti domov z tejto poslednej misie. Toto fantazírovanie bola pre Naomi skoro terapia počas ktorej si krok za krokom uvedomovala ako jej matka v živote chýba. Nie len, že musí robiť všetky domáce práce – no reálne nemala žiadny ženský príklad v živote. Nevedela na koho sa má obrátiť v oblasti jej ženských záležitostí, ktoré raz počas dospievania prídu. Nebude si môcť nechať radiť ohľadom chlapcov ... Fakt, že ju nikdy neuvidí a nespozná ju vo vnútri ničil.* "Čo by som dala za to keby som mohla spoznať jej hlas." *Pomyslela si s úsmevom a potom opäť posmutnela.* "Čo by som dala za to keby som mohla spoznať jej objatie." *Mrzelo ju, že nebola v ich živote a o to viac sa chcela stať dcérou na ktorú by mohla byť jej matka hrdá. Aj preto sa teraz snažila dať všetko do tréningu svojich schopností. Zvyšok cesty sa Naomi snažila sústrediť na dýchanie, musela si tiež pomáhať technikou Kinobori no Waza aby sa nezošmykla do priepasti. Keď sa napokon dostala na vrchol skalnej steny, uznala, že táto túra stála za to. Pred ňou sa rozprestieral výhľad na kamenné steny ponorené v hmle a večnej noci - reťaze ktoré ich krížom – krážom prepojovali budovali až snový dojem z celého tohto miesta. V tichosti si tento pohľad a kľud vychutnávala asi desať minút. Potom si dala dole z chrbta čierny batôžtek a vybrala odtiaľ deku, ktorú úhľadne poskladala a napokon si na ňu sadla s prekríženými nohami. Vďaka akadémii sa dozvedela veľa o ovládaní chakry a zdalo sa, že je v tom dosť dobrá v porovnaní s niektorými spolužiakmi. Nechcela však zaspať na vavrínoch a tak sa rozhodla pohrať trochu s tokom chakry v sebe. So zavretými očami sa pokúšala presmerovávať tok chakry vo svojom tele s cieľom sa v tom ešte trochu zlepšiť. Zo zavretými očami skúšala niečo podobné ako na akadémii - sústredila sa na prúdy chakry vo vo svojom vnútri, tento krát tie prúdy ale nechcela smerovať do konkrétnych miest. Teda aspoň zatiaľ nie – tento krát sa len sústredila na samotný ich tok. Vnímala ako chakra vychádza zo stredu jej tela a tečie do každej jej končatiny. Bolo to šialené, bolo to ako niečo magické čo jej dávalo zvláštne príjemný pocit moci. Bola to ako jej tajná super-sila, ktorá je v nej vrodená a ktorej je na svete tak málo. Naomi sa snažila do tohto toku ponoriť čo najhlbšie aby lepšie pochopila jeho pravidlá a jeho tempo. Bolo to ako ľahnúť si na vodnú hladinu a nechať sa unášať niekam do neznáma veľkou riekou. Bola rada, že na tento tréning zvolila tak odľahlé miesto kde ju nič nerušilo. Keď v trénovaní napokon prestala – hlava sa jej točila a teda zostala sedieť na zemi kým ten závrat nezmizol.. až potom sa pobrala domov za jej bračekom s pocitom, že opäť o niečo lepšie chápe svojim schopnostiam.*

Počet slov: 764

Tréning ninjutsu

*Naomi bola so svojim posledným tréningom na ovládanie chakry na úpätí tréningového vrcholku pádu veľmi ale veľmi spokojná. Mala pocit, že vďaka nemu opäť lepšie pochopila samotnú podstatu ninjutsu a svojieho potenciálu a tak dnes mierila na tento kopec znova. Hmla, mesiac, čierna obloha, chladné skaly, veľké kovové reťaze – všetko bolo rovnaké ako naposledy a tak dúfala, že jej tak ako naposledy pôjde aj ovládanie chakry na výbornú. Dnes totiž chcela svoj tréning posunúť totiž ešte trochu ďalej a to dosť nebezpečným smerom. Keď vyšla na kopec, sadla si na zem a tak ako naposledy sa so zavretými očami ponorila do svojho vnútra a sústredila sa na tok chakry vo svojom tele. Potom tento tok smerovala tak ako sa jej to páčilo – ako keď prelievate vodu v tanieri – zo strany na stranu. Bola to taká malá rozcvička aby si bola istá, že má svoju chakru pod kontrolou tak ako naposledy. Stále držala zavreté oči a v tom sa rozhodla postaviť a ešte stále so zavretými očami zložila pečať na sústredenie chakry do nôh, vďaka čomu sa odrazila od skaly pod sebou a pristála na hrubej kovovej reťazi, ktorá sa hojdala medzi dvomi skalnými stenami. Ruky mala upažené a naďalej sa sústredila na chakru v jej tele aby smerovala len do jej chodidiel. Vďaka tomuto a technike kinobori sa dokázala udržať na reťazi v tej šialenej výške. Nebolo to jednoduché, vietor fúkal akoby bolo jeho jediným cieľom Naomi zhodiť. Reťaz za pod jej chodidlami vlnila a hýbala sa zo strany na stranu pod náporom vzdušných prúdov. Toto bolo celkom iné ako keď sa štverala po starých vysokých atrakciách v opustenom zábavnom parku. Toto nebol pevný strom pri ktorom mohla cítiť bezpečie a stabilnosť. Naomi balansovala nad priepasťou a bojovala o život. Bola to buď ona alebo reťaz, buď ona alebo vietor, buď život alebo smrť. Slušne sa zapotila aby dokázala udržať rovnováhu a bola si istá, že mnohí z jej ročníka by to nedali a skončili by rozbitý na skalách. Naomi si však slabosť nepripúšťala – nemohla. Kolená mala mierne pokrčené, chakra ju istila a celkovo cítila, že má vďaka tréningu, ktorému sa venovala, dostatočne pevné telo, dosť odolné na to aby ju ten vietor nezmohol a nezhodil. Vďaka chakre v jej chodidlách – pomocou KINOBORI NO WAZA bola stále pripútaná k reťazi a udržovala stabilný postoj a rovnováhu. Cítila sa ako magnetka, vedela, že jednoducho nemôže spadnúť. S odhodlaním sa po reťazi rozbehla smerom ku vrcholu kde mala svoje veci – odrazila sa od reťaze a dopadla na kolmú kamennú stenu odkiaľ sa nezošmykla len vďaka tomu, že mala pod kontrolou rieku chakry v jej tele. Vybehla teda smerom po kolmej stene a s prudko bijúcim srdcom sa zvalila na deku.* Som blázon. *Šepla sama pre seba a potom sa zasmiala pri predstave toho, že bola na tej reťazi bez istenia a od smrti ju delil iba jeden ružový vlások. Doslova balansovala nad priepasťou kde by ju prípadný pád stál život. Úsmev sa jej na perách ale dlho neudržal. Napriek tomu, že zvládla niečo takéto zaplavili ju obavy.* Stačí to na to aby som sa ti vyrovnala Naoto? *Zašomrala si sama pre seba a dívala sa pri tom na oblohu. Mesiac na ňu svietil a na moment jej to prišlo utešujúce.. skoro ako pohľad priateľa, ktorý nechce aby sa cítila smutne.*

Počet slov: 554

*Naomi bola po zoznámení so Sorom úplne natešená na ich ďalšie stretnutie na ktorom sa dohodli predtým než sa spolu naposledy rozlúčili. Akoby mohla niečo také odmietnuť?! Mali ísť spoločne trénovať čo ju nadchlo tak veľmi až mala problém večer predtým zaspať a keď už zaspala - do snov sa jej vkradol jej nový kamarát a jeho biely havran. Snívalo sa jej o modrej oblohe ako z knižiek, o teplých slnečných lúčoch o ktorých jej hovoril Sora a o kŕdli vrán, ktorý lietal okolo nich. Naomi v sne hľadela skrz prsty priamo do slnka až kým ju neprebudil jej budík.*

*Vstala o dve hodiny skôr než mala odísť z domu aby stihla pripraviť raňajky pre jej bračeka a ešte musela vyvešať prádlo. Potom čo bola s domácimi prácami hotová a vedela, že je o Naota postarané, umyla sa a obliekla si na seba biele ninja kimono. Možno si tento odev zvolila podvedome práve preto lebo mal Sora na sebe naposledy tiež biele kimono a chcela ku nemu nejako podvedome ladiť. Keď bola nachystaná, učesala si vlásky a vzala si z izbičky svoj batôžtek s dekou, ktorý so sebou na cvičisko nosila. V kuchyni ešte pred odchodom pripravila pre seba a Soru malú desiatu a dokonca so sebou vzala aj trochu slnečnicových semiačok pre prípad, že by s nimi bol aj Shisha. Predpokladala totiž, že spolu v tréningovej oblasti nejaký čas pobudnú a po tréningu im určite vyhladne. Rovnako so sebou zobrala aj vodu a keď všetko zabalila - vydala sa v ústrety noci aj napriek tomu, že bolo skoré ráno a úsvit v dohľade rozhodne nebol. Ulice Iwagakure boli prázdne a jej kroky mierili mimo mesto - k tréningovej oblasti - vrcholku pádu. Na miesto kde sa mala so svojim novým kamarátom stretnúť prišla prvá, rozprestrela deku v časti odkiaľ bol najlepší výhľad na reťaze v pozadí ktorých sa týčila Iwagakure, ktorá sa topila v hmle. Naomi si položila na deku svoj batôžtek, no sama tam nezostala. Aktivovala techniku Kinobori no Waza a prešla po blízkej, hrubej reťazi s upaženými rukami ako keby bola balerína. Potom keď bola cca. uprostred tak sa na tú reťaz posadila a nechala sa hojdať vánkom nad hlbokou roklinou. Ako tam tak sedela - hľadela so zaklonenou hlavou na mesiac a opäť si začala potichu spievať pesničku, ktorú si vymyslela - skoro ako keby čakala, že sa ku nej Sora-kun opäť pripojí svojím pekným hlasom. Jej detský, čistý hlások sa niesol do všetkých strán, pieseň sa niesla ozvenou do diaľav, po celej rokline - jej hlások sa odrážal od skál a rezonoval v ozvene ako keby ho privial vietor z veľkej diaľky.*

*Sora mal dobré ráno. Večer prišiel síce neskôr, až vtedy, keď Aoda spal, no vstali zarovno. Obaja boli skoré vtáčatá - to sa naučili vonku, kde nebolo priveľmi bezpečné. V tomto čase vôbec nebolo. Obaja sa prezliekli a šli sa najesť do reštaurácie, kde mali misiu geninovia, ktorí im pripravili volské oká.* Kde si bol tak dlho včera, Sora-chan? *Na chlapcovej tvári sa objavil zákerný úsmev, ktorý si predstavoval všetko možné i nemožné.* Vonku. *Odpoveď bola jednoduchá... ale na jeho tvári sa objavil presne ten istý výraz, aký videl u svojho staršieho brata.* Nebodaj si bol snáď s nejakou kunoichi. *Zazubil sa a dal si sústo do úst.* Je študentkou akadémie. No sklamem ťa braček... má 7 rokov. *Povedal ten mladší a vložil si sústo vajíčka do úst tiež.* Takže mi vravíš, že pohoršuješ ešte malé dieťa. Sora-chan, Sora-chan... *Začal plnou vážnosťou krútiť hlavou. Sorovi trochu nabehla krv do tvári.* Obaja vieme, že Kaede... *Ani nedokázal dopovedať vetu. Nikdy o nej otvorene pred bratom nerozprával, ale cez to veľmi dobre vedel, čo k nej cítil.* Preot ti vravím, vyznaj sa jej skôr, než bude neskoro. Dante je mŕtvy... nemáš čo stratiť. Buď ťa odmietne alebo nie. Uvidíš. *Povzdychol Aoda, ktorý snáď bude musieť svojho brata k tomu priam dokopať, inak bude stále kolom dokola chodiť okolo horúcej kaše. Raňajky prebehli v úplnom poriadku, Aoda sa vydal opačným smerom než mal ísť Sora a tak sa ich cesty rozišli.
Sora bol oblečený v tom, čo včera. Biele kimono, s čiernym oblečením pod ním. Katanu mal po svojom boku. Premýšľal dokonca, či privolať Shisha znovu, no usúdil, že najlepšie bude, ak to rozhodnutie nechá na malej Naomi. Zvitok mal so sebou, rovnako ako menšie vybavenie, čelenku Konohy na čele ukrytú pod ofinou. Nezabudol ani na make-up, aby zakryl pečať od mamy. Pomalými krokmi sa blížil k miestu, kde sa mali stretnúť. Cestou aktivoval aj byakugan, aby ju dokázal rozpoznať v mori hmly a temnoty. Jeho kroky preto viedli presne k nej, keď ju jeho oči zazreli. Netrvalo dlho a dostavil sa k nej. Na jeho tvári sa objavil príjemný úsmev.* Ráno, Naomi-chan, vyspala si sa dobre? *Spýtal sa jej. Musel sa nad ňou v duchu pousmiať, keď uvidel jej biele kimono.* Chceš tu mať aj Shishu?

*Naomi si prestala spievať pesničku až keď započula Sorov hlas. Nakoľko už vedela, že je lovec nukeninov neprekvapilo ju ako pomaly sa pohybuje. Otočila sa teda na neho a zamávala mu.* Ránko, Sora-kun! *Zvolala so širokým úsmevom. Potom sa chvatne postavila na hrubej reťazi div nespadla do priepasti a pricupkala po nej až ku nemu na skalnú vyvýšeninu kde mala rozprestrenú deku, ktorú tu prichystala.* Och áno, vyspala! Neuveríš ale snívalo sa mi s tebou! Večná noc bola preč a svietilo slnko.. skutočné slnko Sora-kun! Ako v tvojich spomienkach o ktorých si mi hovoril! Bolo to lepšie než na obrázkoch v akadémii! *Zverila sa mu šťastným hláskom a pri tom ako rozprávala nadšene rozhadzovala ručičkami až jej podskakovali jej dlhé, vlnité, ružové vlásky. Potom energicky vystrela ruku a ukázala ponad priepasť niekam za seba.* Však je odtiaľto prenádherný výhľad! *Usmiala sa na neho širokým úsmevom pri ktorom odhalila svoje biele zúbky a ukázala prštekom do diaľky kde sa za visiacimi reťazami a vysokými skalami črtala Iwagakure, ponorená v hmle a večnej noci.* Toto je moje obľúbené miesto .. teda hneď po zábavnom parku. *Vysvetlila mu čím mu vlastne odhalila, že už pozná jej druhé supertajné a obľúbené miesto v Iwagakure. Ani len jej brat o nich nevie! Sora bol proste jej prvý skutočný kamarát a ona do toho šla so všetkým. Potom sa jej Sora opýtal či tu chce mať Naomi aj Shishu a ona odhodlane prikývla.* Ach áno! To by bolo úžasné! Dokonca som mu doniesla nejaké slnečnicové semiačka ... myslíš, že mu budú chutiť? *Nebola si istá či sa vrany z iných dimenzií kŕmia slnečnicovými semiačkami a hmyzom alebo či jedia nejaké vlastné jedlo v ich dimenzii, no aj tak siahla do batôžka položeného na deke a vytiahla odtiaľ malé vrecúško. Držala ho v spojených dlaniach a zdvihla ho ku Sorovi aby posúdil či je to pre Shishu vhodný dar alebo nie.* A čo ty? Aký bol tvoj spánok? Ako sa má tvoj brat Aoda? Čo tu vlastne robí kým si tu so mnou? *Opäť bola zvedavá, ale Sora ju už v minulosti ubezpečil, že byť zvedavá je v poriadku a tak sa nehanbila.*

*Jeho kroky boli tiché, no chakra bola cítiť pre skúsených shinobi. Jej spev mu prezradil kde je, rovnako ako ju videl cez byakugan. Usmieval sa na ňu, sledoval ju a čakal odpoveď na jeho otázku, či sa dobre vyspala. Privrel oči, keď začul pozitívnu odpoveď, cez to prekvapujúcu. Snívalo sa jej s ním?* To som rád, Naomi-chan. *Povedal jej. Nemohol sa pri tom naďalej neusmievať, bolo milé počuť niečo také a ako o tom rozprávala... zlaté, úprimné, detské...* Raz ťa vezmem na jedno miesto, keď bude svietiť slnko na jedno miesto.Určite tam bude pekne, keď bude svietiť slnko. *Určite sa nájde miesto... vlastne nemusel chodiť ani ďaleko. V konohe na stene nad hlavami hokagov bol vskutku nádherný výhľad. Hlavne keď zapadalo slnko a konoha sa topila v oranžovej farbe, pomaly ale isto ju pohlcovali tiene, no cez to to bol omnoho krajší pohľad, než keď bola jeho dedina pod ktorú spadal pohltená temnou a nekonečnou nocou.* Je to nádherné. *No ak by bola priepasť zaliata slnkom, teplými slnečnými lúčmi, bola by to väčšia nádhera, než práve teraz.* Raz ťa vezmem na jedno miesto, kde sa mi páči. *Pousmial sa. No až slnko bude svietiť, vysoko nad ich hlavami a hriať ich. Prezradila mu svoje tajné miesta, on však žiadne také nemal. Ani hlavy kage, možno len po boku svojho brata a svojej rodiny? Asi tam bolo jeho obľúbené miesto.* Určite mu budú chutiť. *Ubezpečil ju a prezrel si ich, než sa pohryzol sa do prsta a zložil niekoľko pečatí, než sa objavil biely dym a z bieleho dymu zostala len biela vrana. Hlasno zakrákal, zatrepal krídlami.* Ku ku ku, Sora-kun, Naomi-chan. *Pozdravil ich oboch a sledoval, ako si Sora prezeral semiačka.* Sem to pôjde. Ku mne. *Zakrákal, aby dostal svoje semiačka, ešte neboli jeho - no hodlal si ich okamžite privlastniť, prečo inak by tu aj boli?* Spal som dobre. Aoda-chan sa má tiež dobre a keď nie sme spolu, tak lieta vonku s inými deťmi v našom veku z Iwagakure. *Odpovedal jej.* Rozprávala si sa včera s Naotom-kun? *Spýtal sa. Chcel vedieť, či začala hľadať k nemu cestu. Pretože rodina bola všetko a u niektorých ľudí to bola úplná slabina.*

*Žiarivo sa na neho usmievala keď vyjadril spokojnosť s jej výberom miesta na trénovanie, no ani sa nedá vyjadriť nadšenie čo pocítila keď jej Sora povedal, že ju vezme na nejaké jeho obľúbené miesto. Do tejto chvíle Naomi extra nepožadovala od Slniečka aby sa ukázalo. S mesiacom a nocou bola maximálne zžitá keďže nič iné nepoznala, no keď tu bol prísľub toho, že by ju vďaka slnečným lúčom Sora vzal na nejaké miesto kde sa mu páči - vzbĺkla v nej horúčkovitá túžba aby hneď ráno prišiel bájny úsvit.* To by bolo úžasné! *Pískla od radosti až jej dlhé vlásky poskočili. Potom jej odobril výber semiačok a Naomi fascinovane sledovala zahryznutie do prsta - krvavú čiaru, ktorú spravil na svojej dlani aj všetky pečate. Sledovala to ako keby si to chcela vypáliť do mozgu.. potom sa z bieleho dymu vynoril jej starý známy.* Zdravím Shisa-sama! *Pozdravila sa nadšene a zvonivo sa zachichotala keď si vzal semiačka. Bola potešená, že jej výber mu vyhovoval a ak by jej to Shisha-sama dovolil, pohladkala by ho na privítanie. Ďalej Naomi sledovala ako si Shisha prevzal vrecúško a pri tom počúvala Sorove slová.* Trochu áno, keď sme spolu večerali pomohol mi vyvešať prádlo z práčky. Bola som rada, že mi pomáha.. je to potom celkom iné. *Vysvetlila mu a napokon ku nemu aj zdvihla pohľad.* Ako začneme? Čo budeme trénovať? Ukážeš mi nejaké super chmaty? *Ako to povedala svojimi drobnými ručičkami preťala pred sebou pár krát vzduch - snažila sa znázorniť nejaké tie super-špica techniky. Samozrejme bola presvedčená, že ich ovláda mnoho - ako by aj nie? Sora-kun bol proste v jej očiach neskutočne úžasný!*

*Sľub bol sľub, natiahol k nej ruku, dal ju v päsť a vystrel malíček.* Tak to dajme teda ako oficiálny sľub. *Usmieval sa. Raz ju vezme na také miesto, kde bol človek čo najbližšie k slnku, kde jej jeho lúče hladili po tvári, teplé, krásne, plné svetla, ktoré odháňala nekonečnú temnotu. Kto vie, či sa raz ešte ukáže. No dúfal, že áno. Už mal dosť tejto tmy, tejto nekonečnej noci z ktorej nikdy nevošlo nič dobré. Bolo to svojim spôsobom hrozné a keď vyjde raz slnko, minimálne mesiac nebude v žiadnom tieni, v žiadnej budove, len pod ním, zohrievať sa a užívať si jeho teplo, príjemné hladenie... nakoniec však privolal bielu vranu, Shishu, ktorý sa zúčastní ich tréningu, no viac to videl na to, že on sa bude napchávať len zrniečkami, zatiaľ, čo oni budú robiť niečo užitočné. No rád počul, že trávili spolu čas. On a Naomi. Boli súrodenci a mali by spolu tráviť čas.* Vidíš, len tak ďalej. Mali by ste tráviť spolu viac času, zlepšovať vzťah medzi sebou. *Usmial sa. Boli len deti, ale aj tak by mali spolu tráviť čas, hrať sa spolu, trénovať spolu, učiť sa. Boli len deti a mali jeden druhého. Ak sa ich otcovi raz niečo stane, budú odkázaní len sami na seba.* Chceš zaučiť také veci? Základy, ktoré ma učila mama ešte keď som bol študent akadémie a genin. *Usmial sa popri tom ako sledoval. Bola skutočne zlatá a čím viac sa takto správala, tým viac si dobíjala čoraz väčšie miesto v jeho srdci, ako malý s ostatnými priveľmi nevychádzal, no čím bol starší, našlo sa čoraz viac ľudí s ktorými vychádzal, ktorí si našli svoje vlastné miesto a pridelil im vlastnú skupinu, či ich viac vopchal do jednej, cez to samostatnej od ostatných.*

*S nadšeným úsmevom natiahla svoju ručičku a vystrčila svoj drobný malíček aby mohla spečatiť ich sľub.* To je môj úplne prvý oficiálny sľub! *Špitla s nadšeným úsmevom. A následne odhodlane prikývla keď ju povzbudil aby s Naotom udržiavala lepší vzťah.* Ver mi, že robím čo je v mojich silách.. no Naoto sa často uzatvára do seba a niekedy mám pocit, že zabúda na to, že má sestru. Niekedy som tošku unavená z toho ako mu to stále pripomínam. A nechcem aby si myslel že som otravná takže sa mi v tom ťažko hľadá balanc. *Ako to povedala upažila ruky a znázornila to balansovanie.* Prisahám, že mi ide lepšie balansovať na reťaziach nad priepasťou tu na cvičisku než našľapovať po reťaziach nad mojim vzťahom s bračekom. *Priznala sa mu potom ale prišiel čas na tréning a teda na na Sorovu otázku prikývla.* Jednoznačne, určite chcem! *Predstava, že so Sorom jeho maminka trénovala sa jej nesmierne páčila - keďže ona nemala možnosť so svojou mamou zažívať tieto veci.* Trénoval si s maminkou často? *Opýtala sa ho len tak medzi rečkou kým ju začne školiť. Ak by chcel aby sa niekam presunula či sa nejako špeciálne postavila do nejakej pozície alebo tak - samozrejme by po ňom všetko zopakovala najlepšie ako by vedela.*