Náměstí

"Dnes není nějak hovorná. Nejspíše ji něco trápí. Možná má strach o Aritu. Přece jen v dnešní době je dost nebezpečné být sám ve světě. Navíc nikdo neví co se děje nebo aspoň mi to tak přijde." Nezajdeme někam? Arita je ze Suny že? Vím že jsi říkala že je loutkař tak kdyby ti nevadilo nás někdy seznámit. Mám pár otázek které by mi mohl zodpovědět. Třeba jako kolik loutek vlastně mohu ovládat. V nemocnici v Iwagakure sem zjistil že jednu loutku zvládnu ovládat jen jednou rukou. To kdybych věděl tak sem to trénoval dříve a mohl sem mít na zkouškách dvě loutky. *Pozorně sledoval její výraz jenž mu mohl říct jestli ji hodně vadí se o něm bavit. Navíc nevěděl co by mohli dělat a spíše čekal na její návrh.*

"Takže je z Kumogakure. To je zvláštní, myslel jsem že si klany hlídají své techniky takže bych si myslel že romantické věci mezi různými klany budou zakázané neřkuli mezi jinými vesnicemi." *Při této myšlence se zastavil, vytáhl z pouzdra svitek a zapečetil do něj svou loutku. Poté se znovu rozešel za Mísaki.*Mohla bys mi říct co víš o všech povolání? Základní věci vím ale zajímal by mě tvůj názor na ně. Přeci jen jsi zkušenější a určitě jsi poznala mnoho shinobi jenž se věnovali různým povoláním. *Doufal že jí neotravuje svými otázkami ale opravdu nevěděl jaké povolání by si měl vybrat.*

*Vyslechl si vše co mu řekla a usmál se.*Tyhle věci vím já spíše myslel jestli bys mi spíše neřekla svůj osobní názor na povolání. Nebo něco co se moc neví. Nebo to co si vypozoroval. *Poté se podíval před sebe.* Celkem mě zajímá asi kombinace lovce odměn a mučitele. Páč jako mučitel bych asi zvládl vést výslech a zjistit kdo je najal a nebo kde mají sídlo. Ale zase jako stopař bych je uměl najít. Jako lékař bych se naučil anatomii a jak je udržet na živu takže mučitel a lékař mi taky dává smysl. *Jen co to dořekl tak se chytil za hlavu a začal sní kroutit.* Sakra je toho moc a budu se tím muset živit celý život. Jak se mám rozhodnout?! *Opravdu ho to tížilo jelikož věděl že si musí co nejdříve vybrat povolání a živit se tím.*

Rozhodnout se co chci dělat po zbytek života ve svých 14 letech není nic lehkého. Přece jen to je velký krok. *Rozhlížel se po vesnici a přemýšlel v jakém oboru by byl pro Sunagakure největším přínosem.* No nikdy jsem nebyl nijak zvlášť velký student a ani sem nebyl nijak zvídavý takže vědce rovnou mohu škrtnout. Vždy sem se chtěl podívat i do jiných míst než jsem. Takže Lovec odměn zní dobře. No a k tomu bych mohl zjistit kdo si dané nukeniny najal a nebo jestli pracují v nějakém uskupení takže Lovec odměn a mučitel zní jako celkem dobrý nápad. Co myslíš?

"Tak mučitel určitě nebude pro každého ale snad to zvládnu." Jo asi se přihlásim na lovce odměn a mučitele. Snad tak budu užitečný pro tuto vesnici. *Jen co to dořekl tak se rozhlédl.* Snad toto období brzy přejde. Ta tma je opravdu dost otravná. Asi bych měl jít a nahlásit že jsem se rozhodl jaké povolání sem si vybral. Taky bych si měl postavit další loutku. Čím více loutek tím větší výhodu proti soupeři budu mít. *Pokud Mísaki nevymyslí nějaký program tak se sní rozloučí a půjde nahlásit jakému povolání by se chtěl věnovat. Nakonec zajde domů kde se vyspí.*

*Toru vyšel z akademie, dneska skončili velice brzy. Jejich sensei musel jít řešit něco důležitějšího. Tak Toru přemýšlel, co podnikne, když mu ještě zbývá čas, než přijde máma domů a najedí se spolu. Vymyslel si, že dlouho nebyl na náměstí, tak se tam rozhodl vydat. Cestu moc dobře znal, vzhledem k práci jeho mámy často chodil sám po městě a blbnul nebo šel s dětmi si hrát, ale neměl dozor. Když už vcházel na náměstí, všiml si, že je prázdnější, než obvykle. Rozhodně nebylo prázdné, lidí tam bylo dost, jen nebylo narvané k prasknutí. Procházel si náměstí a koukal na obchody, uviděl jeden obchod s hračkami a vzpomněl si na to, jak mámu přemluvil, aby mu koupila plyšáka žáby, Nuru Nuru, pořád jeho oblíbená hračka, která byla v rohu na jeho posteli. Nekoukal jen po obchodech, ale i po lidech. Občas se cítil jako vzduch, když všichni dospělý si nevšímali samotného dítěte. Jemu to, ale úplně vyhovovalo, možná i díky jeho klanu, přece jenom jsou schopni ze sebe udělat kouř, ne že by to uměl, ale brzy se snad něco naučí. Zrovna šel kolem krámku s různě barevnými kameny, zadíval se na něj, jedem azurově modrý malý kámen ho ve výloze zaujal, když v tu chvíli ucítil náraz. Zavrávoral. Neudržel rovnováhu a s nárazem žuchl na zadek.* „Sakra to bolelo,“ *pomyslel si a zvednul hlavu. Nad ním stále žena, mladší než jeho máma, s krátkými hnědými vlasy. Otřepal se.* Moc se vám omlouvám, já nechtěl, jen jsem prostě se koukal jinam, *řekl s lehce nervózní hlasem, ještě sedící na zemi.*

Jsem v pohodě, jen jsem ztratil rovnováhu, *odpoví jí a všimne si jejího pousmání. Přijme její pomocnou ruku a postaví se na nohy. Teď, když stojí, prohlídne si ženu pořádně. Najednou se zarazí. Na jeho obličeji jde vidět, jak přemýšlí. Ta žena mu přijde povědomá. Snaží si vzpomenout, kde tuhle tvář už viděl. V tu chvíli mu to dojde a tak se zeptá:* Nebyla jste někdy v nemocnici, nejste doktorka? *Potom mu dojde, že by mohl působit trochu neomaleně, že na ni mluví a ona vůbec neví, kdo je.* Já jsem Toru, ptám se, protože moje máma pracuje v nemocnici a mám dojem, že jsem vás tam už viděl. *Představí se jí a vysvětlí svoje otázky. Znovu si ji prohlédne a všimne si katany za opaskem.* „Jakou hodnost asi má ta žena? A proč lékařský ninja má bojovou katanu?“ *Když nad tím přemýšlí, podívá se jí do obličeje a usměje se na ni.* Ještě jednou se vám moc omlouvám. Máma je ještě v práci a v akademii jsme skončili dříve, tak jsem se šel projít. *Vysvětluje ženě své počínání. Ohlédne se na výlohu, kvůli které vrazil do té ženy. Pořád tam je ten azurově modrý kámen.* „Je překrásný.“ *Podvědomě sáhne rukou ke kapse a zjistí, že svoji peněženku má doma.* „No nic, koupím si ho jindy.“ *Otočí se zpátky k ženě a čeká, jestli dostane odpověď na svoje otázky.* „Vypadá mile, ale podle vybavení bych ji jako svého soupeře rozhodně nechtěl,“ *pomyslí si ještě přitom, co čeká na odpovědi.*

*Toru pozorně poslouchá, co mu Misaki říká. Ta žena je zajímavá a vypadá, že jí nebude vadit si popovídat s ním.* Na akademii mě to baví, učí nás tam cool věci a mám tam kamarády. Jen si trochu dělám starost z geninských zkoušek, už není tak daleko a mám z ní trochu obavy, přece jenom u nás jsou docela no, však to víte sama, *svěří se ji Toru. Většina lidí se hned ptala na hodnost, ale Toruovi to přišlo nevhodné, hned po cizím člověku, chtít jeho hodnost. Přesto se rozhodl, že se Misaki na pár otázek zeptá, přece jen vypadala, že toho ví hodně..* Proč máte bojovou katanu, když jste lékařský ninja? Já bych sám chtěl být lékařským ninjou jako máma. *Dodává Toru s nadšením v očích. Znovu se ohlédne přes rameno a zadívá se na azurový kámen. Ten kámen ho naprosto uchvátil, rozhodně si ho musí později koupit. Poté se otočí zpět a pokračuje v otázkách na Misaki.* Z jakého jste klanu? Já jsem z klanu z klanu Mononoke. A umíte nějaký cool techniky? *Ta poslední otázka byla z čistě dětského obdivu. Bylo vidět, jak mu nadšení tancuje v očích. Toru se rád díval na ninji, kteří pro něj předváděli naprosto úžasné techniky. Byl vždycky ohromený z těch různých jutsu. Sám se těšil na to až se bude učit další techniky, vždycky když se učil něco nového, byl z toho nadšený.*

Máš pravdu a chci být shinobi, ale to nic nemění na tom, že se zkoušek trochu bojím. Prostě mi přijde, že jsou až moc přísný. *Řekne vážnější myšlenku a pokračuje v řeči s lehkým úsměvem ve tváři.* Taky se moc těším, až se budu učit nové techniky, ale nejdřív musím alespoň něco umět. Bohužel Kuchiyose no Jutsu se teď hned nenaučím, na to potřebuju trénovat a znát toho víc. *To už se usmívá od ucha k uchu.* Vím, co je lovec odměn, *řekne a hodí přitom lehce zkoumavý pohled na Misaki a její katanu, kterou si znova prohlídne. Zadívá si i na opasek se zbraněmi.* Takže jsi z papírkového klanu, *říká si, tak trošku pro sebe Toru,* to je ten, co založil naši vesnici spolu s naším klanem. *Mezitím ji po celou dobu následuje do tréninkové oblasti, trochu se rozpovídá a přitom zapomene občas tu svoji pusu zavřít.* Co mi chceš ukázat, že se to na náměstí nehodí? *Ptá se s úsměvem ve tváři. Je celý nedočkavý, protože uvidí nové techniky. Mezitím oba pokračují ulicemi jejich vesnice směrem k tréninkové oblasti. Dnešní den je velmi teplý, což není tady vůbec neobvyklé. A přestože je Toru na tohle vedro zvyklý, neznamená to, že by neocenil trochu zimy. Dojdou do tréninkové oblasti a najdou si volné místo, Toru se posadí na blízký kámen a čeká, co uvidí.*

*Toru se nad jejími slovy ohledně zkoušek zamyslí, má pravdu, ale to nemění nic na tom, že má pořád obavy. Ty se rozhodne prozatím hodit za hlavu. Také si moc dobře uvědomuje, že se musí naučit techniky typu E a k tomu zároveň dodá, i když spíš jen pro sebe si zadrmolí,* kontrola chakry, to je to nejdůležitější u lékařských jutsu. *Velmi se mu v hlavě líbí spojení papírkový klan.* „Misaki bude papírková paní,“ *řekne si v duchu. Dneska má docela dobrou náladu a celkově se cítí uvolněně. Popřemýšlí o jejích slovech,* „má pravdu, jsou tam i civilisté, kdyby se ta technika nepovedla, ublíží lidem.“ *Zatímco sedí na kameni, tak se kouká na Misaki, jak skládá několik ručních pečetí, v hlavě si je přeříkává. V tu chvíli pro něj Misaki z úst vypustí naprosto obří masu vody, pár kapek doletí k němu a zasáhnou ho, Toruovi div nespadne brada na zem. Koukne se na vodu a potom na Misaki, v tu chvíli převládne zvědavost a zeptá se:* Misaki, co jsi za hodnost? *Obdivně se kouká na ni. Chvíli počká a pak se ji zeptá na něco, o čem četl ve své knížce, dneska o přestávce. Jeho tvář se změní ve vážnou.* Misaki, *chvíli počká, aby se ujistil, že má její pozornost,* dneska jsem ve své knížce četl o kekkei genkai. Mohla bys mi něco k tomu říct? Co to přesněji je? *V jeho očích jde vidět zájem, je na něm patrné, že chce znát odpověď.* Prý je to jedinečný a existují oční a elementární, docela by mi pomohlo to vysvětlit na příkladech. *Dodá nesměle a přitom se drbe na hlavě.* Moc jsem to nepochopil a neměl jsem se koho ještě zeptat, *vysvětlí své dotazy.*

*Toru se na chvíli zamyslí, jestli je něco, co mu v životě vždycky šlo, tak to byla jeho inteligence. Nad jejími slovy přemýšlí, začne tím, co bylo jednodušší na pochopení pro něj.* Misaki, ty nejsi jen jounin že? Ty budeš ještě výše, jak mocná jsi? *Přitom není v jeho očích vidět strach, spíš zvědavost a obdiv. Koukne se ji do očí potom na katanu. A pomyslí si,* „ta musela už pár ninjů zabít. Možná je nejsilnější shinobi, kterého znám osobně.“ *Poté si ještě ujasní myšlenky ohledně kekkei genkai, pak je řekne nahlas:* Vzhledem ke stavbě těla to bude vrozená schopnost v DNA. Dojutsu jsou oční techniky, nevíš nějaký příklad? *Usměje se na ni Toru a pokračuje ve svých myšlenkách.* Další kekkei genkai budou kombinace elementů, respektive tvoje je kombinace elementů, voda a vzduch, suiton a fuuton. To vytvoří led. *Lehce si poposedne na kameni, ale pořád přitom pokračuje ve svém myšlenkovém pochodu.* Takže je to ještě vzácnější varianta klanových technik ve své podstatě. *Svoje myšlenkové dílo zakončí docela přímou otázkou.* Jak člověk pozná, že má kekkei genkai? U klanových technik ti to řekne rodina, ale tohle je vzácnější. *Jde na něm vidět, že o tom přemýšlí. Postaví se a seskočí z kamene. Popojde blíže k Misaki. Koukne se nad sebe a podívá se jí do očí. V jeho očích jde vidět nevinná zvědavost, ještě netuší o tom, že kekkei genkai jde implantovat. Ani na něm nejde vidět chtivost nebo snaha získat moc. Prostě je jen zvědavý kluk, který chce být silným shinobim.*

*Toru se pousměje, Misaki mu nedává odpovědi zadarmo, spíš ho navádí, aby taky přemýšlel. Docela se mu líbí, že se po něm chce myslet.* Vzhledem k tomu, že jsi sama řekla, že je to technika ranku S, tak musíš být minimálně Shinobigashira. *Poté ještě přemýšlí ovšem, co mu kdy řekla.* Ale spíš bych řekl, že budeš na úrovni Kage, nemám pravdu? *Toru se na ni zasměje, ale zároveň v jeho očích jde vidět obdiv a úžas nad ní.* Asi úplně nebudeme zkoušet, jestli mám kekkei genkai. Nepotřebuju to vědět, zatím. *Reaguje Toru na její odpověď na jeho otázku. Toru cítí radost z toho, že se mu věnuje někdo s tak vysokou hodností. Zkusí tedy, jestli Misaki bude ochotná odpovědět mu na pár otázek.* Povolání si budu vybírat jako chuunin ne? *Poté, protože je to velmi ukecané dítě, pokračuje ve svých otázkách.* Byakugō no In, pečetící technika, která umožňuje skladovat chakru. Velmi podobná technice Infuin, upřímně moc nechápu rozdíl mezi nimi. *O těchto technikách ví, protože se jedná o lékařské jutsu a velmi rád čte, občas i maminčiny knížky, kde našel zmínku o těchto technikách. Poté si znova prohlídne katanu, kterou má u sebe Misaki.* Ta katana, je něčím zvláštní? Neznám moc ninjů, co používají katany. *Po celou dobu jde na něm vidět upřímný zájem. Zároveň z něj vyzařuje stále dětská nevinnost. Otočí hlavu k Misaki a čeká na odpovědi.*

*Toru sleduje Misaki a vnitřně se raduje, když zjistí, že odhadnul její hodnost správně. Poznámku o rozdílu přejde bez povšimnutí, přeci je ještě malý, aby tohle nějak řešil. Vůbec to, že zná tyto techniky ve svém věku, je obdivuhodné. Ví to nejeden z knih, co patří jeho mámě, ale i jednou se zeptal, co má Kazekage na čele. Když mu Misaki říká o kataně, nadšeně poslouchá a potom si ji s obdivem prohlídne.* Hustý, ona umí vzít tvůj raiton. *Chvíli na katanu zírá. Následně zvedne hlavu k nebi a podívá se na slunce a odhadne čas.* Misaki, budu za chvíli muset jít pomalu domu, jinak se máma bude strachovat, dneska není dlouho v práci. Mám ještě jednu otázku, zásoba chakry se trénuje meditací, že ano? *Počká na její odpověď a potom se pomalu začne vracet domů.* Ahoj Misaki, moc rád jsem tě poznal. *Řekne směrem k ní a zamává ji. Vydá se klidným krokem směrem domů, nadšen, že dnes potkal někoho jako Misaki. Pomyslí si,* „Snad ji ještě někdy potkám.“

Amari

*Amari se probudila za slunného dne a jelikož je Sobota tka se rozhodla že se půjde projít po vesnici a možná najít někoho kdy by sní mohl trénovat a možná ji i něco nopvého naučit.* "snad najdu někoho kdo mi pomůže s tréninkem?" *Jka se oblíká do své denní klasiky světlého oblečení a kraťasů, potom si porovná postel vezme brašnu co si dá nad zadek kde má shurikeny, senbony a kunaje a na pravé stehno si dá pouzdro kde si dá Kunay, 3 senbony a dva shurikeny, zajde si do kuchyně kde si napustí flašku vodou a tu si dá do brašny na zadku, vezme si dvě jablka a ty si taky schová jako možnou svačinku, nakonec si dá plněný rýžový bochánek s masem a po snídani se jde projít na Náměstí a kouká jestli tam někoho najde kdo by jí pomohl s tréninkem. Jak kouká po náměstí vidí na druhém konci ženu a tka se rozhodne že se k ní rozejde a poprosí jí o nějaké rady, neboť žena vypadá už na tu dálku skušeně. Jka j ní dojdu na vzdálenost metru a půl mile se usměju.* Dobrý den paní všimla jsem si že tu jen postáváte mohla byste mi dát nějaké rady nebo mi trochu pomoct, jmenuji se Sanako Amari.

Amari

*Se na Makotto usměje.* No ráda bych jestli by ste mi neporadila jak uspět v Geniské zkoušce? "Nejsem si jistá jestli mi poradí." A nebo nezatrénovala byste si semnou a nepomohla mě tak připravit na Maturitu. *Amari kouká tázavě na ženu a vhlavě se jí honí myšlenky.* "Ty baka baka co to meleš teď ti vynadá a pošle tě do háje." * Nervozně po tom co si prošla myšlenky kouká na Makotto.* Asi si teď myslíte jak jsem blbá a divná ne?

Amari

*Amari sleduje a poslouchá otázky Misaku a přitom ani nedutá.* No techniky zatím ovládám jen dvě a to Henge no Jutsu a Kawarimy a zbraně mám Shurikeny Senbony a Kunaye. *S klidným a milým vírazem odpověděla Amari Masaki.* Určitě mi pomůžete s tréninkem ikdyby ne technit tka mi pomůžete se a to připravit fizicky.