Odpočívadlo

Kai Yoshimitsu
*Sám nic říkat nemusel, když ho Kami propustila. Jen se za ním ohlídl a zamával mu. Pak se jen otočí na Kami a zeptá se, jestli není unavená. Vyslechne si ji a obejme ji taky.* (Kai) Dobře. Myslím, že bychom mohli jít pro dnešek domů. *potvrdí ji to a pak ji pusti. Chytne ji za ruku a pomalým tempem se s ní rozejde k ní domů. Chce ji doprovodit až domů, aby měl jistotu, že se ji nic nestane. Přeci jen měl o ní strach. Cestou se zastavil ještě u stánku a koupil vodu, aby se mohli napít. Uvědomil si, že po dobu tréninku nepili. Otevře flašku a podá ji Kami.* (Kai) Napij se. Ať mi tu ještě neomdlíš. *řekne a počká, až se sama napije. Převezme si od ní flašku, napije se sám a pak se opět rozejde k ní domu.*

Kai Yoshimitsu
*Cesta k ní už netrvá tak dlouho, jak si původně myslel. Takže tam byly brzo a mohli se rozloučit.* (Kai) Dobře. Tak zase někdy, zlato. *rozloučí se a nechá si dát polibek. Následně jen počká, než zmizí v domě a sám se rozejde domů. Cesta domu mu utíká docela rychle a navíc je i docela unavený. Sice si to nechtěl připustit, ale bojovat proti třem se zavázanýma očima je dost únavný. Dojde domu, dá si sprchu a pak jen padne do postele a usne.*

*Goro byl malý chlapec, jenž nedávno nastoupil na akademii, jeho cesta ninji zrovna začala a on byl na sebe dost přísný, chtěl aby se jeho rodina za něj nestyděla. Goro měl na sobě rudé tričko a černé kraťasy, kolem čela si omotal rudý šátek, dnes ho čekal trénink, chtěl co nejdříve zesílit aby se stal nejsilnějším z akademie. Jeho cíl byl prostý, chtěl se stát nejsilnějším ninjou ve vesnici,aby překonal i Kazekageho, avšak k tomu musel začít dělat menší krůčky, než se vyšplhá na vrchol. Goro od domu běžel až do tréninkové oblasti, běh bral spíše jako zahřátí na to, co bude následovat. Přeci jen chtěl si sám dokázat že na to má.*'' Zesílím a všichni na mě budou pyšný, budu tím nejlepším ninjou jakým mohu být!''* Goro neměl žádné přátele, vůbec si nehrál s ostatními dětmi, tolik je zaměřený na to být nejlepším ninjou,že skoro všechen čas tráví buď studováním různých taktik a dovedností, nebo zlepšování fyzičky. Dost ho k tomu navedl otec, jelikož je jeho prvorozený syn. Otec se tolik snažil mít syna, že se nebylo čemu divit,když Goro někomu řekl kolik má sourozenců. Má pět starších sester, všechny se staly prvotřídními kunoichi, ale i tak otec stále toužil po synovi. Naštěstí má Goro při trénincích oporu svých sester,každá se specializuje na něco jiného, a tak dostává různé vědomosti, které jistě v budoucnu využije. Goro doběhne až k tréninkové oblasti,kde se na chvíli zastaví u odpočívárny, aby prohlédl okolí a zjistil kde by mohl začít trénovat. Goro si všimne starší ženy,která se tu také rozhlížela.* Také hledáte místo na trénování?* zeptá se směrem k ní.*

Na akademii jsem nastoupil teprve nedávno,i tak jsem co se týče studia hodně vepředu před ostatními. Učím se být nejlepším ninjou odmalička,takže ty základy co se teprve učíme,už mám dávno zmaknuté.* Goro zněl dost namyšleně,když se chlubil,ač to rozhodně nezamýšlel,na nikoho se nekouká z hora. Jen má přísnější režim a tak je považován za génia,ač ve skutečnosti za vším stojí tvrdá dřina.* Vy už jste zkušená shinobi že? Mohla by jste mi pomoci s tréninkem?* Zeptal se zvědavě cizí ženy, nebál se říct na rovinu co cítil či chtěl. Pomoc od zkušenějšího ninji se mu rozhodně hodila.*

Já vím, důležité je plánovat za pochodu, každá mala chyba může mít při misi smrtelné následky, každé slitovaní je trestáno smrtí někoho blízkého.Je třeba být silný a reagovat co nejrychleji.* Hned Goro spustí vše co ho učili, musí opravdu vypadat jak nějaký všeználek, naneštěstí nikdo za jeho znalostmi nevidí tvrdý režim otce. Samozřejmě pro Gora byl i někdo na hodnosti Jounin zkušenější jak on sám,proto se usmál když mu neznámá žena kývla na pomoc s tréninkem.* Super! To jsem moc rád, děkuji! Jinak mé jméno je Goro Hichu, moc mě těší. Jestli mohu požádat,potřeboval bych navýšit svou sílu, neřadím se mezi nejsilnější, a potřebuji se fyzicky zlepšit,abych dokázal své soupeře porazit, jinak techniky zatím žádné neumím, nejdříve je potřeba natrénovat sílu a vědomosti, pak je třeba zkusit nějaké techniky a praxi.* Goro opravdu věděl co je a není potřeba, aspoň u něj, proto se hned chce vrhat na trénování síly.*

Trénink atributu: Výdrž

Na skále visí:
Jaashi
Tanjiro



*Jaashi si nadhodil batoh, aby ho netlačil do ramen a snažil se držet tempo, které Tanjiro nasadil jen co opustili vesnici.* Tak jak se jinak daří? Mluvil jsem o tobě s pár lidmi a docela tě chválí. Plníš mise, stal si se členem vojenské policie. Co máš v plánu dál? *Zeptá se zvědavě Tanjiro a Jaashi je rád, že spolu vyrazili na delší cestu. Nevadilo mu opustit vesnici a odreagovat se, i když mu trošku vadilo, že každé opuštění vesnice je konzultované s jeho nadřízenými. Ale tím, že trénovat potřeboval tak to ukecal na tento důvod a vyrazit mohl. Ale začínal tušit, že bude muset tyhle akce mimo vesnici omezovat co nejvíce to půjde. Teď naštěstí mohl vychutnávat čas bez svých povinností.* Daří se celkem dobře. Mise plním, ale tak to není nic neočekávaného … je to moje práce a dělat to musím. No a ano stal jsem se členem vojenské policie. Když jste mi tenkrát na té střeše vyprávěl, že práce žoldáka je jako mince. *Odmlčí se a hledá minci, kterou mu předal a vyndá jí.* Ta práce je jako tahle mince. Na jedné straně je práce žoldáka, na druhé naše vesnice. Jedno bez druhého být nemůže, ale člověk si sám rozhodne, co je pro něj důležitější. A při tom všem, co jsem zažil jsem si uvědomil, že vesnice je pro mě důležitá a kývnul jsem na nabídku přidat se k vojenské polici a starat se o bezpečí obyvatel a klid ve vesnici. Jako žoldák se dostanu ke spoustě věcí a jako člen vojenské policie to pak můžu řešit …. Proč to nespojit. *Snaží se vysvětlit, jak ke svému rozhodnutí přišel a Tanjiro souhlasně přikývne.* Dál bych chtěl ukázat, že mám na to posunout se zase o kus dál a opustit chuuninský status. Snad se mi to brzy povede a budu o krůček blíže k tomu stát se jouninem. *Usměje se při té představě a Tanjiro spokojeně přikývne. Rád viděl, že jeho student má takový zápal a chce se posouvat. Jak si tak povídali došli až k obrovské hoře tyčící se vysoko do nebe.* Tak tohle je náš cíl. *Ukáže na horu a usměje se.* V rámci tréninku tuhle horu zdoláme a dáme si pořádně do těla. Protože tohle je trénink těla tak žádné ninjutsu a hezky pěkně poctivě až na horu. *Sundá ze zad batoh a vytáhne potřebné věci na lezení.* Už jsi někdy lezl? *Zeptá se zvědavě a Jaashi zakroutí hlavou. Od té doby, co se naučil ovládat chakru neměl potřebu lézt jinak než pomocí techniky. Tanjiro mu vysvětlí, jak funguje zatloukání jistících ok a jak se váže lanu, aby pomocí něj mohl lézt, a přitom v případě nouze nespadl a nezabil se. Když mu Jaashi převedl, že to chápe a umí s lanem pracovat dají se oba dva do přípravy, než se vydají ke stěně. Začátek lezení je snadný a nejde o žádnou velkou výzvu. Úpatí hory je sice stoupání, ale nejde o nic hrozného a brzy ho mají za sebou. Poté už začne lezení, kdy hledají oporu pro nohy a oporou pro ruce se stávají výklenky skal a průrvy mezi kameny. Jak stoupají výše lezení se stává náročnějším, opor pro nohy je méně a méně a je těžké najít místo, kde se dá chytit. Místy už nedosáhl na místo, kde se zachytit, a tak se musel odrazit a zachytit u kus výše. Bylo to náročné a Jaashi cítil, jak mu po zádech stéká pot a prsty měl od ostrých skal poškrábané. Lezení bylo náročné a vyčerpávající. Vyžadovalo sílu v nohách a rukách, pevný úchop, aby i nejmenší výstupek dokázal využít jako oporu, cítil celé tělo, jak svaly bojovali s tím ho udržet na skále. Lezení se stávalo těžší, a tak začali používat kotvy a lano. Byla to zvláštní zkušenost, protože něco takového nikdy nedělal a jak si uvědomoval, tak si příliš zvykl na využívání chakry při pohybu. Musel uznat, že Tanjiro vybral hodně dobrý způsob tréninku. Pokud mohl soudit nacházeli se někde v polovině jejich výstupu a hlavou se mu honily myšlenky o tom, zda je vůbec reálné, aby se nahoru dostal. Přišlo mu to v rámci jeho stavu nereálné, ale Tanjiro nevypadal, že by chtěl končit. A tak se donutil pokračovat, když v tu najednou se kousek nad tím ozval zvuk praskajícího kamene a místo, kde měl Tanjiro ve skále zaraženou kotvu se začalo drolit a v mžiku se kotva uvolnila. Tanjiro stihl jen vykřiknout a prázdně máchnout rukama ve vzduchu než se začal řítit k zemi.* Sensei!!! *Křikl Jaashi vyplašeně a natáhl se, jak nejvíce dokázal a snažil se muže zachytit, ale to ne nepodařilo. Snad jen náhoda, či osud tomu chtěl, že se mu povedlo zachytit lano, na kterém byl Tanjiro uvázaný. Tanjiro se na laně zhoupl, jak se prudce zastavil jeho pád a tvrdě sebou narazil do skály. Do okolí se roznesl řev, jak lano ošklivě odřelo Jaashiho ruku, když se snažil lano udržet. Ruka ho pálila od lana a v rameni mu pulzovala tupá bolest, jak přemáhalo váhu jeho učitele. Vše se stalo tak rychle a on teď visel vysoko nad zemí, jednou rukou se přidržoval lana a doufal, že kotva udrží oba dva a druhou rukou držel mistra na laně. Bolest byla to poslední, co ho v tu chvíli ale trápilo. Nebyl schopný složit pečetě, aby použil nějakou techniku, na skálu nedosáhl aby mohl využít chakru a dostat se z téhle situace a jak to vypadalo Tanjiro se při nárazu do skály zřejmě udeřil do hlavy, protože tam jen bezvládně visel a ani se nehnul.* Tanjiro! Tanjiro! *Jaashi se křikem snažil senseie probrat, ale nemělo to moc velký účinek a byla to spíše snaha zoufalství než nějaký jasný plán. Ať v hlavě hledal jakoukoliv možnost potřeboval k tomu i jeho. Dokázal by ho rozhoupat a dostat ke skále, ale musel být při vědomí a na to to nevypadalo. Čas se vlekl nechutně pomalu, svaly ho bolely a on víc a víc cítil, že slábne. Po laně, na kterém byl Tanjiro pomalu stékala krev ze zraněné ruky a bylo o to těžší ho udržet. Levačkou pustil lano, na kterém visel sám a omotal si lano kolem pravačky tak, aby měl větší oporu a náhodou mu jeho sensei nevyklouzl a nezřítil se pryč. Ten pohyb je ale ošklivě rozhoupal, a tak se raději chytnul a nevymýšlel další zbytečné pohyby. Polknutím se snažil zahnat škrábání v krku, ale ve vyprahlých ústech se moc slin netvořilo a nemělo to valný účinek. Bolelo ho celé tělo, svaly protestovali proti neustálému náporu a Tanjiro mu přišel těžší a těžší, jak on sám slábnul. Stres a adrenalin mu bránil v tom podlehnout únavě, ale přesto se začala vkrádat myšlenka, že pokud by senseie pustil tak by se sám zachránil. Ale něco takového nepřicházelo v úvahu a rychle ten nápad zapudil. Tanjirovi tahle pozice dvakrát nevyhovovala, jenže co se dalo dělat. Když už se k tomuhle rozhodl tak to musel přetrpět a vydržet. V první chvíli pádu zauvažoval, zda to je nejlepší nápad a když ho Jaashi nechytnul tak mu bylo jasné, že to je hloupost. Naštěstí se povedlo zachytit alespoň lano, a tak tam zůstal a čekal. Aspoň to vypadalo hezky reálně, když sebou praštil o skálu a zůstal tam tak viset. Přes přivřená víčka sledoval svého studenta, jak tam bojuje svůj marně vypadající boj s gravitací. Musel uznat, že výdrž má a udělalo to na něj dojem. Ale když cítil, jak postupně sjíždí, níž a níž jak lano prokluzuje Jaashimu v ruce rozhodl se to ukončit. Přehrál celkem působivé probrání a poté pomocí techniky DOTON: DORYUUHA si udělá ze skály můstek a postaví se na něj. Jaashi nevypadal dvakrát dobře a cítil se ještě hůř. Tanjiro se mu rozhodl pomoci dolů, protože si nebyl jistý, že by to sám zvládnul.*

---------------------------------

Trénink atributu: Zásoba chakry


*Stál se zavřenýma očima a užíval si štípání větru do tváře. Slunce už bylo daleko za obzorem, a tak začalo opadávat to šílené horko toho dne a on si užíval přicházející chlad. Pomalu otevřel oči a chvíli si ještě užíval ten pohled na okolí, než seskočil ze skály dolů a vydal se kousek dál od vesnice. Čím byl starší tím raději vyhledával čas kdy chtěl být sám a poušť mu přišla jako příjemné místo pro rozjímání, ale pro svůj trénink potřeboval víc než jen poušť, a tak se vydal k vodní nádrži. Díky pozdnímu času už tam nikdo nebyl a on byl za to rád. Nestál o společnost. Odložil stranou své věci a protáhl se. Chtěl se zaměřit na své jutsu, protože bojování měl už dost. Díky misím a tréninkům věděl, jak moc ho limituje zásoba chakry a chtěl se na to zaměřit. Jak mu radil Harunobu Urashima chtěl na zvýšení zásoby chakry využít používání jutsu a na to se tady vodní plocha hodila ideálně. Složil pečetě a pomocí Suiton: Mizu Bunshin no Jutsu vyvolal tři klony a využil na to vodu z vodní nádrže. Při vyvolávání se soustředil na chakru a na její tok. Vnímal, jak se tok mění podle využití chakry a když se klony objeví tak na chvíli soustředění přeruší. Nechá klony, aby se postavili každý na jinou stranu od Jaashiho a usměje se. Bylo zvláštní koukat na kopie sama sebe, ale pro trénink to bylo ideální. Pomalu vytáhl z vaku u opasku shuriken a trošku povytáhl ocelové lano. Přivřel oči a soustředil se na chakru. Tentokrát nepotřeboval svého soupeře překvapit, a tak se mohl plně soustředit na chakru. Švihnutím zápěstí hodil shuriken proti jednomu z klonů a poté začal skládat pečetě. Pomocí Raiton: Jibashi nabije lano eletřinou a soustředí se na to, jak chakra proudí z těla do rukou, z rukou v podobě elektřiny na drát a jak shuriken neškodně proletí klonem, kterému to nic neudělá. Jak elektřina po drátě dojede až ke klonu vnímá odezvu chakry na fakt, že je klon pryč. Její tok se mírně změní a začne rotovat jinak. Přemýšlel, zda je to tím, že díky klonu mohl používat techniky, a tak chakra byla otevřená té možnosti a teď to nebylo potřeba. Neměl na to odpověď, ale ten podivný tok chakry mu rezonoval v mysli, jak se na to soustředil. Pomalu otevřel oči a otočil se na dalšího klona. Začal skládat pečetě a vyvolal vězení díky Raiton: Kaminari Shibari. Chakra v jeho těla po té technice zabublala a cítil chvění, jak využití nové techniky bylo mnohem náročnější než jutsu, které používal běžně a velmi často. Nechal klona ve vězení a otočil se na posledního. Vnímání chakry při využití jutsu byla jedna věc, ale hrubé využití chakry jako takové bylo něco jiného. Pomalu zvedl ruce a napřáhl je proti poslednímu klonu. Lehce zvedl prsty, aby odhalil dlaně a kovové trubice v nich. Soustředil se na chakru a pak vypustí zvukovou vlnu díky Zankuuha. Jak očekával byla reakce chakry na takovou techniku naprosto jiná a on tam jen stál a se zavřenýma očima vnímal její tok, její rezonování a bušení na spánek, které se začalo objevovat. Nevěděl jak dlouho tam, tak stojí, ale rozhodl se vyzkoušet ještě něco. Opět složí pečetě a stvořil dva klony díky Suiton: Mizu Bunshin no Jutsu. Nechá je přejít až k vodě a pak nechá jednoho klona použít Suiton: Suirou no Jutsu na druhého a snaží se vnímat jaká bude reakce chakry na tuto techniku. Skoro se mu z toho pocitu zatočí hlava. Chakra bublala a vřela v jeho nitru, rozvířená tím, co se právě stalo. Skutečnost, že použil jutsu pomocí klonu bylo naprosto něco nového a on jen těžko vstřebával ty vjemy. Nechal klony zmizet a posadil se na zem. Zhluboka dýchal a soustředil se na chakru, na její tok a na ten nepříjemný pocit, který měl. Nikam nespěchal, měl celou noc na to uklidnit chakru a vrátit vše do normálu. Čas neřešil, a tak jediné co mu dávalo tušit tok času bylo tepání krve v jeho spánku. Pomalu se snažil zklidňovat tok chakry a napojovat se na ní. Když otevřel oči byla kolem jen tma, hluboká noc a jediné světlo bylo z hvězd na nebi a z měsíce, který se z části schovával za mraky. Chtě nechtě se musel usmát. Měl z toho tréninku dobrý pocit. Pomalu se zvednul ze země a přešel ke svým věcem. Pokud si dnes měl z této meditace něco odnést tak fakt, že se musí více soustředit na využívání technik pomocí klonů, aby z toho pak nebyl tolik rozhozený až přijde na skutečný boj.*

------------------------------

Trénink zásoba chakry

*Arisu od návratu z mise s Kenjim, kde se potkala s tou podivnou holkou z Konohy a jejím společníkem, trávila dost času v knihovně, aby našla nějaké další informace o Kumenju a také aby se pokusila přijít na to, jakou schopnost tak ta holka mohla mít, že dokázala vidět jejich chakru a celkově vědět věci, které vědět neměla. Ohledně schopnosti té holky nic nezjistila, ale našla informace o schopnosti, kterou měl její společník Hachi. Bylo zajímavé číst o další schopnosti, kterou ještě neznala, o Juince. Jen škoda, že bylo nejspíš skoro nemožné ji získat. Pokud by zrovna shinobi nebyl oblíbený a velmi uznávaný ve vesnici a někdo z výše postavených by mu ji nedaroval. O takové uznání Arisu nestála. Ale po několika dnech hledání našla několik poznámek týkajících se Kumenju. Dozvěděla se v tu chvíli o dalších bytostech, které by mohla už teď vyvolat nebo bude moct v budoucnu. Tak přišla i na Suzaku, velkého ptáka. Chtěla ho zkusit vyvolat, takže se vydala na odpočívadlo v tréninkové oblasti. Má na sobě Henge no Jutsu, už to bylo pro ni normální a nechtěla se pořád schovávat v klanovém doju. A dostala se na odpočívadlo brzy ráno, takže tam ještě nikdo nebyl. Začala skládat pečetě na bránu Kumen Sowaka a vyvolala jak Kinju tak Suzaku (19/27). Kinja jako vždycky vylezl svou rychlostí z brány a dívá se, co se děje, že ho Arisu vyvolala. Když neviděl žádné hrozící nebezpečí, tak se uklidní a dojde mu, že půjde zase o nějaký trénink. Celkem si Arisu-sama oblíbil, přeci jen byl zatím jejím jediným Kumenju a to mu vyhovovalo. Ale když z brány vyletí Suzaku, tak si neodpustí tiché zasyčení. Arisu v tu chvíli sledovala rychlého ptáka, který nejdříve vyletěl do vzduchu a po chvilce obhlížení se snesl vedle Kinjy* Ty budeš Suzaku-san. *promluví nahlas Arisu směrem k velkému ptákovi a obdivně si ho prohlížela. Měl podobnou masku jako Kinja, ale rozhodně byl rychlejší a vypadal trochu schopnější* A ty budeš Arisu-sama. Kinja mi o tobě vyprávěl. Těší mě, že tě poznávám. *promluvil v její hlavě neznámý hlas, který patřil Suzaku* Taky tě ráda poznávám. Koukala jsme, že jsi rychlejší než Kinja. Dokázal bys třeba i někoho někam přepravit? *zeptala se Arisu na otázku, o které si nebyla jistá, zda se o této informaci dozvěděla už v knihovně nebo ne* Jednoho dospělého člověka unést zvládnu, ale podstatně mě to zpomalí, takže v boji je to celkem k ničemu. *odpoví ji Suzaku a jen mávne křídly, když sek němu začne plazit Kinja. Arisu se zaměřila na svého hadího spojence a musela se pro sebe pousmát* Přece bys nežárlil, Kinjo-san. *vyslala k němu svou myšlenku a doufala, že tahle komunikace není pro všechny Kumenju společná, že může mluvit jen k hadovi. Kinja se na ní jen podíval* Chceš trénovat, Arisu-sama? *zeptal se ji Kinja, nijak nereagoval na její poznámku, ale bylo to evidentní, že ho netěší, že je tu najednou se Suzaku. Arisu potlačila touhu se proletět se na Suzaku a zaměřila se na to, proč vlastně je přivolala. Po několika zkušenostech věděla, že potřebuje navýšit zásobu chakry, pokud chce bojovat s Kumenju. Už takhle byla skoro na polovině a to ještě nic neudělala, jen ty dva vyvolala.* Chci zkusit pár nových technik. *řekne jim, na nic už nečeká a začne skládat pečetě na SUITON: MIZZURAPPA (16,7/27) a vodní vlnu pošle směrem na Suzaku. Na nic nečeká a skládá další pečetě a dotekem dlaně k vodě přeskočí jiskra a voda se nabije elektřinou (RAITON: JIBASHI, 16,2/27). Suzaku se jen tak tak vyhnul vodní střele tím, že vzlétl. Kdyby neočekával, že ho Arisu chce nějakým způsobem otestovat, tak by dostal plnou dávku, ale věděl od Kinjy, že ta holka před nimi občas ráda trénuje tím, že ohrožuje své bytosti. Musel uznat, že to bylo působivé. Vytáhla bublifuk, který už nějakou dobu měla, ale ještě ho neměla šanci využít a vyfoukla 10 malých bublin směrem na Kinju (MABAYUI NO BABURU, 14,2/27). Ani jedna její bytost se nechystala do boje s ní, což ji na trénink nových technik vyhovovalo. Bubliny byly pomalé, aby hned zaútočila na tak velkou obludu jako byl Kinja, takže měla ještě čas, aby složila pečetě a z úst ji vyletí další salva vody, ale tentokrát ne tak prudká (SUITON: MIZUAME NABARA, 12,2/27). Kinja netuší, co to má být, myslí si, že ho to neohrozí, tak zůstává na místě. Ale byla to chyba, protože se najednou nemohl hýbat, tedy mohl hýbat jen tou svou částí, která byla ve vzduchu.* To bylo podlé, Arisu-sama. *ozval se jeho hlas v Arisu hlavě. V tu chvíli k němu doletěly bublinky. Kinja se snažil vyhnout se bublinkám, ale stejně na něj dopadly účinky těchto „chilli“ bomb a jen vztekle syčel. Arisu se bránila tomu, aby se začala smát. Přeci jen Kinja nebyl zrovna v náladě, kdyby tohle pochopil. Ale Arisu poskládala pečetě a vyslala na něj stejnou kombinaci Suiton+Raiton technik, jako na Suzaku, ale Kinja se teď nemohl bránit (SUITON: MIZZURAPPA + RAITON: JIBASHI, 9,7/27)* Promiň, Kinjo-san. *houkla na něj, než se změnil v dým a zmizel do své dimenze. Arisu už měla pro dnešek docela dost, ale Suzaku se na ní díval, jestli ještě na něj něco nezkusí* Proletíme se, Suzaku-san? *navrhla, přeci jen chtěla zase cítit vítr ve vlasech stejně jako když ji už dvakrát Kai dopravil domů na svém jílovém ptákovi* Proč ne, nasedni, Arisu-sama. *vybídne ji a Arisu chvilku trvalo, ale nakonec se pohodlně posadí mezi jeho křídla a Suzaku vyletí do vzduchu. Arisu se pevně chytne, aby nespadla, ale Suzaku je dost opatrný. Když se vznesou nad vesnici, tak se Suzaku zeptá, kam bude chtít dovézt. Arisu ho navede k nim domů, ale užívá si tu chvíli, kdy je se Suzaku ve vzduchu. Bylo to osvobozující být nad všemi těmi problémy. Nakonec ji Suzaku bezpečně dopraví domů a Arisu si může chvíli odpočinout, než bude v nějakém tréninku pokračovat*


Počet slov: 973

Trénink zásoba chakry

Arisu
Prcek z Akademie 1
Prcek z Akademie 2
Dívka z Akademie

*Arisu se po delší době vydala k vodní nádrži. Naposledy tam byla ve chvíli, kdy tam potkala Kami. Ale tentokrát chtěla vyzkoušet sama své nové techniky. Možná i ty, co už uměla déle, prostě si chtěla potrénovat techniky, zvýšit zásobu chakry, než půjde na další misi. Protože zatím si připadala na těch misích spíš na okrasu než k užitku. Možná nejvíc si zabojovala na první B misi s týmem z Konohy, ale jinak vždycky tím tak trochu proplula. Aspoň ona z toho měla takový pocit. Došla k vodní nádrži a vydala se na ní pomocí Suimen Hokou no Waza (34,7/35). Dlouho už tuhle techniku nepoužívala, ale vzhledem k tomu, že už byla starší a zkušenější, tak kontrola chakry pro ni nebyla až takový problém. Rozeběhla se do středu vodní nádrže. Tehdy před tolika lety, kdy se teprve tuhle techniku učila, tak měla strach z té temné hladiny pod sebou, ale tentokrát se jen tak něčeho nezalekla. Musela v duchu usmát, když si vzpomněla na své mladší já, které bylo skoro podělané strachy z hloubky pod sebou. Kdyby tušila, že to je to nejmenší, čeho se může ve svém životě shinobi bát, tak by to snáz překonala. Zhruba ve středu nádrže se zastavila a složila pečetě na Kirigakure no Jutsu a kolem ní se vytvořila rychle neproniknutelná mlha. To bylo ideální vyzkoušet i své stopařské dovednosti. Přestala potlačovat Kagura Shingan, která ji velmi překážela ve vesnici. Naštěstí tentokrát se nikdo v oblasti 100 metrů nevyskytoval žádný shinobi. Tak postupně rozšiřovala okruh dosahu té techniky až na 500 metrů (30,7/35). To už narazila na dvě skupinky chaker, jedna skupinka byla evidentně malých dětí, možná studentů Akademie, druhá skupinka čítala dva zdroje chakry, pro změnu vyšší zásobu chakry, než měla ona. Byla to dobrá zkouška jejích schopností, když neviděla metr před sebe. Vytáhla z kapsy krabičku, ve které si hověla její muška. Otevřela ji a usmála se na svou malou pomocnici.* Tak co, vyzkoušíme si to, neechan? *zeptala se s mírným úsměvem a muška se rozletěla skrz mlhu. Arisu předpokládala, že se na ní dokáže napojit skrz jutsu Konchū Supai, zatímco stála na vodní hladině, ale nebyla toho schopná. Proto použila dvakrát Shuishin no Jutsu (28,7/35), aby se rychle dostala na břeh a posadila se do tureckého sedu a opřela se o kámen, aby měla naprosto klid a mohla složit ruční pečetě a absolutně se soustředit na svou mušku (26,7/35). Najednou místo tmy před zavřenýma očima viděla podivnou mozaiku různých pohledů. Nebylo to to, co by čekala, a snažila se zorientovat, kde se její malá společnice nachází. Kupodivu mířila směrem k jedné té skupince. Trvalo to asi minutu, než muška doletěla ke skupince tří dětí tak ve věku osmi let. Arisu si řekla, že by mohla být sranda, si je poslechnout* Na Akademii je zatím hrozná nuda, pořád sensei probírá jen teorii, poučky. Chtěl bych už konečně trénovat a naučit se nějaké jutsu. *řekl jeden prcek a Arisu se musela jen v duchu usmát* To nás Benjiro-sensei už učil Henge no Jutsu. *promluvil druhý prcek, složil pečetě a použil Henge no Jutsu, aby se proměnil do toho prvního klučinu* Ty jó, to je dobrý. To chci umět taky. *ozve se třetí, tentokrát dívčí hlas. Bylo tak příjemné poslouchat děti, které ještě o světě shinobi jen snily. Chvíli je ještě poslouchala, než mušku nasměřovala zpátky k sobě. Byla to dost zajímavá zkušenost vidět svět jinýma očima. Teda spíš množstvím očí. Když se muška dostala zpátky, tak se Arisino vědomí vrátilo do jejího těla a muška se schovala zpátky do krabičky. Po této zkušenosti byla ráda za vlastní zrak, protože to mozaikovité vidění bez toho, aniž by byla schopna vidět červenou, ale viděla něco jiného. Musela zajít do knihovny, ale už viděla, jak se ptá knihovnice, kde najde knížku o tom, jak se na svět dívá moucha. Tiše se zasmála, než vstala a protáhla si tělo. Tohle docela dlouhé sezení nebylo nic pro ni. Pasivním Kagura Shingan se ujistila, že nikdo v blízkosti není, a přesunula se opět na vodní hladinu pomocí Suimen Hokou no Waza (26,4/35). Tentokrát o mlhu nestála, takže se nevydávala tak daleko a vytvořila si dva vodní klony (Suiton: Mizu Bunshin no Jutsu, 23,4/35). Jeden klon se rozeběhl a zastavil se kus před ní. Arisu přemýšlela, co by mohla použít. Suiton byl slabý vůči Raitonu, to bylo obecně známé. A kombinace Suitonu a Raitonu byla skoro geniální. To zažila na misi s Ryuu a od té doby vždycky přemýšlela, jak by mohla tyhle dva elementy zkombinovat, aby to bylo efektivní. Ale zkusila nejdřív proti vodnímu klonu vodní techniky. Pravá Arisu složila pečetě a vytvořila si z existující vody vodní bič (Suiton: Mizu no Muchi, 22,4/35) a švihnula jím směrem na vodního klona před sebou. I tahle technika stačila k tomu, aby se vodní klon proměnil zpátky ve vodu. Arisu se chvíli zamyslela, bylo evidentní, že celkově jutsu ten vodní klon nezvládá. Pošle druhého klona před sebe a vytáhne kunai, který proti němu hodí. S úsměvem si všimne, že kunai klonem jen proletěl* Hm, takže normální útoky zbraní zvládneš. Dobrý vědět. *řekne polohlasem a začne skládat pečetě, aby svému klonu zabránila v pohybu (Suiton: Mizuame Nabara, 20,4/35). Dívala se na sebe samu, jak se nemůže hnout. Normálně by to udělala jednoduše, použila by nějakou Raiton techniku. Ale uvědomovala si, že stojí na hladině vodní nádrže a že by to pro ni osobně nebylo vůbec bezpečné takhle si hrát s Raitonem. Proto soustředila nejdřív chakru do nohou víc než při Suimen Hokou no Waza a než stačila zahučet do vody, tak vyskočila pomocí Chakura Shotto (19,9/35) a dopadla na břeh mimo vodní hladinu. Klon byl od ní vzdálený tak 15 metrů, takže svázala konce dvou drátů k sobě a na jeden konec přivázala kunai. Dost efektivní způsob, který viděla už tenkrát u Jaashiho v Kiri. Takže nejdřív hodila kunai na drátě, který poté nabila Raitonem pomocí Raiton: Jibashi (19,4/35) a pak ještě snad jen pro jistotu složila pečetě na raitonové blesky (Raiton: Raiso Gekishin, 17,4/35). Klon zmizel kombinací Raiton technik a Arisu mohla následně začít zamotávat zpátky drát do pouzdra, ale kunai si nechala připevněný na tom jednom drátu. Bylo zajímavé, že poslední roky na skoro každém tréninku vyvolávala Kumenju, ale tentokrát ne. Musela se trochu naučit svou speciální schopnost nedávat tak na odiv. Pokud měla v plánu jednou uprchnout z vesnice, tak aby o ní věděli co možná nejméně. Posadila se do stejné pozice, jako když se soustředila na stopařské jutsu s muškou, a začala meditovat. Měla ještě tak půlku zásoby chakry, dokázala by ještě pár jutsu, ale tentokrát se nechtěla moc vyčerpávat. Potřebovala zklidnit adrenalin v krvi a tok své chakry. Ale její hlava byla zahlcená mnoha myšlenkami, takže ji trvalo dost dlouho, než se začala soustředit na svou chakru a dokázala její tok alá divoká řeka pomalu zklidňovat. Postupně zklidňovala svou chakru a pak se snažila soustředit chakru do různých částí svého těla. Do nohou už to zvládla udržet, ale ještě ji nenapadlo soustředit chakru do rukou. Proto se o to pokusila. Meditovala a pomalu svou chakru začala hromadit v pravé ruce. Chvíli ji to trvalo, než cítila dostatek chakry v ruce. Musela zatnout ruku v pěst, protože ji začaly mravenčit prsty, na to nebyla zvyklá. Zkusila tou rukou uhodit do země vedle sebe. Ta rána byla o něco silnější, než by byla bez nahromaděné chakry. Arisu se podívala na svou ruku. asi to čekala, ale ne tolik. Taijutsu ji nikdy nelákalo, ale už začínala pomalu chápat nějaké taijutsu techniky. Chvíli ještě setrvala v meditaci, než se vydala domů*


Počet slov: 1249

*Yaku seděla ve stínu naproti akademii znuděná přemýšlí co bude dělat trenovalaby ale nechce trenovat sama tak tam jenom sedí a dumá co bude dělat.*"Sakra dnešek je tak nudnej proč proč proč!!! ja chci dělat neco zábavného a né tady jenom sedět jak žebrák..Hmmmmmm?"*Yaku si všimne procházející kami a zamyslí se.*"Hele tamhle ta vypadá jako jedna od nás čelenku má pouzdra taky zkusím se jí zeptat."*Jak vztane tak se rozeběhne ke kami a lehce jí poťuká na rameno.*D d dobrý den Madam měla bych malou otázečku vy jdete trenovat?*Yaku se na ní podívá trochu s důvěrou že by mohla ta nuda konečně přestat a že by mohla být i nějaká ta sranda pro dnešek.*"Prosím prosím prosííííííííím řekněte jo" *Yaku se trochu usmála věříc že Kami řekne jo.*

*Yaku se rozejde vedle Kami a usměje se.*Ráda bych se přidala.*Yaku natáhla ruku na potřesení.*Jmenuji se Hiya Yaku a jsem žákem akademie pro zatím.*Jak jede vedle Kami tak si jí rochu začne prohlížet.*"Má dobrý vkus na oblečení to musím uznat hehe."*Yaku se trochu zasměje né moc nahlas aby to Kami nepřišlo divné.*"Trochu mi připomíná naší učitelku z akademie."Omlouvám se jesli jsem vás vyrušila vypadala jste trochu zamyšleně.*Podívá se na ní s trochu ustaraným obličejem sice Kami je pro ní neznámí člověk ale nemá ráda když se lidi okolo ní trápí*Vím že se moc neznáme ale jestli chcete mužete se mi svěřit s tím co vás trapí.Spolužáci z akademie říkají že to pomáhá."Bože proč jsem to řekla snad si nebude myslet že se jí snažím vyzvídat."

*Yaku se troch zarazí nad pro ni nečekanými slovy.*To mě mrzí vím jaké to je stratit lidi které máte ráda.*Yaku se trochu pousměje*Aspoň na ně máte hezké vzpomínky.Nebo se pletu?"Tak tohle je jedna z částí práce shinobi huh? Tohle bude zajímavá práce."No na akademii nás naučili základy jako hazení kunaiu shurikenů a senbonů a za jutsu zatím umím kawarimi a henge.*Yaku počítá na prstech během mluvení aby řekla všechno.*A to je asi tak vše no.Potom tam už není nic praktického jenom psané.*Trošičku se pousměje jak to řekne*V tom já moc nejsem dobrá no.Ale snažím se abych byla nejlepší ze třídy!*Yaku řekne s velkou vírou v sebe sama.*"Bože co to tu plácám... To se nikdy nestane."

WOOOOOOAH! to je hustý*Yaku se na ní udiveně kouká a pak se trochu zarazí.*J já? hmm tak jo!*Yaku dojde ke skále začne se soustředit na svou chakru ale dá do nohou moc málo a jak se pokusí rozejít po skále tak spatne.*Au au au!Moje škeble.*Podrbe se na hlavě a stoupne si.*"Tak jo druhej pokus."*postaví se a začne se soustředit na svou chakru ale pro tentokrát tam dá až moc chakry a když se pokusí vejít tak se pod jejíma nohama skála poruší a ona raději rychle sleze dolů.*Ups to bylo trochu moc."Tak do třetice všeho dobrého."*Yaku se postaví proti skále udělá hluboký nádech a výdech a začne se soustředit na svojí čakru pro tentokrát tam dala jen o trošičku míň než potřeba a jak se pokusí o postavení na skálu tak jí to jen trošičku podklouzne ale udrží se tím že tam přidá trochu víc chakry a po chvilce stání udělá pár kroků po skále.*HEHEHEHE Mám to!!WOOOOHOOO!*Začne se radovat a smát a jásat.*Vidíte paní Kami dokázala jsem to!!

*Yaku se na ní podívá.*Omlouvám se nemyslela jsem to zle.*Podrbe se za hlavou a usměje se.*No tak teda jo jdu vejš.*Yaku chvilku jde pomaličku ale začne trochu zrychlovat a pak se rozeběhne a vyběhne pár metrů na skálu a zastaví se podívá se dolů a zakřičí aby jí Kami slyšela*CO SI TAKHLE DÁT ZÁVOD?*Yaku začne pomalu scházet dolů vysmátá z toho že se jí to povedlo.*"Tohle je skvělé nečekala že to dokážu tak rychle.Tohle je divný takhle stát na skále bez rukou...Ale je to hustý"WEeeee!*Yaku běží dolů a  když je pár tak asi 3-4 metrů od země tak seskočí dolů a dopadne na nohy.*Tohle je hustý!*Podívá se na Kami a usměje se.*

Po vodě?Kde najdeme nějakou velkou kaluž na to abych po ní mohla chodit?*Zamyslí se Yaku a podrbe se na bradě jako by byla strý mužík.*Hmmmm...žádné místo mě nenapadá...Co tebe?*podívá se na ní s tím že by mozná mohla vědět kde nějaké mýsto je.*"A kde by tady taky nějaké takovéhle místo bylo tady žahne slunce tak moc že každá kaluž se vypaří do minuty."*Pomyslí si Yaku a na chvilku přestane vnímat okolí.*"Heh to mi připomína jak jsem si rozlila pití."*Yaku se zamyslela až moc a zača myslet na pitomosti*

Ohhhhhh.. Z nějakého důvodu mě to nenapadlo a jo podle mě se dostanu do poloviny dostanu.*Prokřupne si prsty a začne se soustředit po chvilce soustředění se rozejde po skále poté se rozeběhne a běží do půlky skáli asi tak v v půlce její cesty se trochu zadýchá a přestane běžet.*"Huff trochu jsem se přecenila hehe no nic tak to dojdu."*Yaku dojde do půlky skály a podívá se dolů na Kami*Tak co stačí takhle?*Zakřičí na ní aby byla slyšet.*"Snad jo proto že víš to nedám už teďka jsem se zapotila až až."

*Yaku potěšená a nadšená jejími slovy se rozeběhne dolů a když doběhne a seskočí ze skály tak dojde ke Kami a obejme jí.*Děkuji za trenink byla to zábava taky toho mám pro dnešek dost takže těším se na příští setkání, a pokud se povede tak vám ukážu mojí čelenku až budu genin!*Usměje se na ní a jde svojí cestou domu.*Mějte se a hezký zbytek dne!

 

*Yaku se probouzí s prvnímá paprsky slunce a uklidí si svůj pokoj převlíkne se a vezme si k sobě svojí výbavu a udělá si menčí svatčinu a vyšla směrem k odpočívadlu protože tam vždycky někoho našla.*"Hmm snad tady někoho najdu hmm hmm hmm."*Rozhlédla se kolem a vidí Yuki v slzách a rozběhla se k ní.*"Co jí mohlo takhle dostat?"*Zpomalí kousek od ní a příjde k ní.*Y-Yuki?Jsi v pořádku?Cokap se děje?*Yaku zněla hodně nervézně protože se bála že se Yuki něco stalo ale lehce jí pohladila po zádech na uklidnění*Proč pak brečíš Yuki?Víš že se mi můžeš svěřit "Bože nejsem na uklidňování brečících lidi nejlepši človíček."