Dokusei

Asi bych i měla, koho se zeptat, problém je v tom, že s ním musím na volný prostor. Mohl by poničit ulici, kdybych ho sem přivolala. Tak s ním hodím někdy řeč, až bude příležitost. Naštěstí je to jeden z těch rozumných. Když nad tím tak uvažuju, je zajímavá shoda náhod, ale jmenuje se stejně jako ty. poví a podívá se na Aodu. Taky neznamená, že když toho vím hodně, že vím vše. Ale jsem asi schopna zjistit toho hodně. dodá a zasměje se. Když se dostanete do jeho užšího kruhu zjistíte, že není tak zlý, ale není snadné se tam dostat. pokrčí rameny a pak se přesune k mytí nádobí, při kterém dojde řeč na Itamiho. Teď je ticho déle než předtím. Domyla nádobí, než odpověděla. Teď už jen pomalu utírá talíře. Nebýval vždycky takové dřevo. Doslova. Dřív to byl zvláštní a občas zmatený chlap. Chvíli to trvalo, než se z něj stal někdo, kdo by byl nějak zajímavý. Ale měl hrozně blbé hobby. Někdo by tvrdil, že je to povolání, ale pro něj to bylo víc. Tak moc se do toho zahrabal, že to začalo ničit jeho tělo. A jediné, co ho mohlo zachránit bylo tohle. Ale ještě předtím, než se to stalo, tak jste se narodili vy. poví a položí nádobí otočí se k nim zády a opře se o linku. U něj teď bydlí Chika. dodá. Její nevýhoda je, že nemá emoce takové, jako normální člověk. Ale jediné,.kdy se nějak projevují, tak jsou právě ty okamžiky, které se týkají její rodiny. Za to je i na sebe naštvaná, protože to je její slabost a tu si nemůže dovolit. Zlomek zármutku tak mohli oba v jejím obličeji zahlédnout, než zase pominul. Oba jste dost chytří. Tušila jsem, že na to brzy přijdete.

*Aoda sa zasmial, keď to počul, rovnako ako Sora. Muselo to byť veľké hadie kuchiyose, keď by mohlo urobiť niečo takéto, popri tom, ako ju obaja pozorne počúvali. Sora sa uculil na brata, keď začuli, že sa volá rovnako ako bielo vlasý chlapec, ktorý mal z toho pomerne radosť.* Rád by som sa so svojim menovcom raz stretol. *Kto by sa rád nestretol i so svojim menovcom? Ešte doteraz žiadneho nestretol, hlavne ak to bolo ešte k tomu rozumné a silné kuchiyose.* Aj tak si chytá. Nemali sme česť s nikým takým chytrým doteraz. *Usmial sa Sora, ktorého mama bola pre neho vzorom a chcel kráčať v jej stopách, aj keď to popravde zatiaľ veľmi nevyzeralo. Sora a Aoda pomaly dojedali, pomaly im na stole zostali len poháre s pitím.* Nemyslím si, že by sa tam človek ako ja raz dostal a popravde som toho názoru, že ma pri ďalšom našom stretnutí možno i zabije. *Ale kto vie, možné je všetko. Aoda sa napil džúsu, zatiaľ čo čakali na slová, o ich otcovi. Veľmi sa nevedel stotožniť to čo videl jeho mladší brat. Vlastne, i samotnému Sorovi pri tom občas hlava stála s veľkou otázkou: Prečo by to niekto robil. Chápal, ľudské telo malo veľa slabín, ale nebolo telo z dreva ešte väčšou slabinou? Dalo sa roztrieskať, spáliť, zlámať, vlastne všetko čo s normálnym. Preto tomu veľmi nerozumel, dokonca si pripadal i viac zmätený v tomto, než Aoda. Obaja ju pozorne počúvali, počúvali o tom, čo je ich otec zač. O to viac ich však zarazilo aj správanie ich mamy, ktorá sa hneď na to otočila chrbtom. Ani jeden nevedel čo na to popravde povedať a strebávali to.* Popravde stále nerozumiem prečo by to niekto robil. Podľa mňa má všetko svoje hranice. *Odmlčal sa.* Príde mi to ako ich prekročenie. *Dokončil myšlienku zase druhý. V tomto sa obaja zhodli na výbornú. Tú slabosť, ktorú na ich mame vždy videli zriedka, takmer nikdy... keď o ňom rozprávala. Ten muž, ich otec jej týmto dosť ublížil. Keď spomenula, že je u neho Chika, mali mierne starosti, no dúfali, že ich sestra sa má dobre. Slabosť ich mamy na tvári veľmi rýchlo zmizla.* Trvalo nám to dlho. Sami sme ani nepátrali kým je. *Napil sa džúsu.* Predsa len, ak by sám chcel, tak by za nami prišiel, že? *No za celú dobu ich existencie prejavil ich otec záujem len nedávno, keď poslal po vrane bábku Sorovi.*

*Zůstává k nim otočená a už jen sleduje a poslouchá. Daří se jí zase slabost zakrývat za svoji pevnou tváří, když pokračují v tomto tématu. Nebylo to jednoduché. Když jsem za ním přišla, abych mu o vás řekla, byl ve stavu, kdy měl asi hodiny k tomu, než jeho tělo selže. Objevil ale schopnost, která mu umožnila žít dál, jen v trochu jiné formě. Už předtím neměl moc emocí a neuměl s nimi nakládat tak, jak by bylo potřeba. A kdyby to nebyl váš otec, tak bych ho asi nechala i zemřít. Jenže tohle ho zachránilo a tak jsem ho přesunula do tohohle těla. poví, co vlastě ještě nikdy neřekla. Nepoví jim celý proces, ale tuhle část může. Ze zbytků emocí, které mu zbyli, mi dal tohle. poví a ukáže jim zásnubní prsten, který nosí na krku. Pak jsem ho omráčila a než přišel k sobě v tomhle těle, byla jsem už pryč. Asi jsem se bála vracet. Ale v ústraní jsem nemohla zůstat dlouho. Proto jsem vás dva odvedla do konohy a vzala vám vzpomínky. Pak jsem přivedla Chiku k němu, což mělo za následek další naší hádku ohledně lidskosti. No, ale v ten se stalo i celé tohle a od té doby, jdou tam. Pokud ti dal po takové době tenhle dopis, musel se nad tím asi hodně dlouho zamýšlet. Možná v něm ještě něco je. Díky svému má možnost věčnost nad tím přemýšlet a já mám zase věčnost, na to čekat. Nevím proč, ale jsme prokletí věčným čekáním na sebe. Pěkně blbej osud. poví a zakroutí hlavou. Ani si neuvědomila v tu chvíli, co vlastně řekla a pustila se zase do nádobí a utírání linky.*

*Téma to bolo vážne, plné emócii, hlavne zo strany chlapcov. Vedeli, že je to pre mamu téma o ktorom sa rozprávať nechce, niesla ho ťažko, no chceli to počuť. Ak to raz budú počuť, už túto kapitolu knihy nikdy viac neotvoria. Ťažko sa im to počúvalo, hoc k onomu človeku nechovali žiadne city. Počúvali, ako jej našla v stave, kedy sotva žil, ako objavil schopnosť, ktorá mu umožňuje žiť ďalej, aj keď v tele bábky, ako bol predtým emočne zle, obaja chlapci sa museli zamyslieť, prečo sú občas - dosť často chvíle, kedy emóciami prekypujú. Možno za to ale mohlo ich okolie v ktorom vyrastali. Kamaráti, ľudia, ktorých stretli, to však išlo veľmi rýchlo bokom. Vďačne sklopili obaja hlavy, že im to povedala, neprerušovali ju. Nechali ju ďalej rozprávať. Hltali každé jej slovo, aby si z toho odniesli čo najviac, bolo to pre nich dôležité téma. Obaja však zodvihli oči, keď ukázala zásnubný prsteň, ktorý nosila okolo krku. Musela ho skutočne milovať a on musel skutočne milovať ju. Bol to smutný príbeh, obaja z toho mali zmiešané pocity, ktoré sa v nich búrili.
Bola to ako balada o nešťastnej láske, vlastne aj bolo. Obom to prišlo ľúto, ich mamu to muselo veľmi trápiť doteraz, nevedeli ani jeden povedať ako sa cíti... nevedeli si to predstaviť. Týmto telom, ktoré získal mal dostatok času premýšľať, bola to istá možnosť nesmrteľnosti, to obom došlo, keď to povedala týmto spôsobom.* Večným čakaním na seba? *Odhodlal sa prehovoriť ako prvý Aoda, zodvihol svoje oči a pozrel sa na ňu. Nechápal, ako to myslím.* Ako to myslíš? *Je pravda, že ich mama nezostarla za tú, dobu, čo ju videli. Nedošlo k žiadnej telesnej zmene. No obom to udrelo na oči až teraz.* Obyčajní shinobi nemôžu byť nesmrteľní. *Aj keď obaja vedeli, že ich mama nebola obyčajnou kunoichi, stále by mala starnúť ako každý iný, nie?*

*Až teď si uvědomila, jak moc se vlastně prořekla a vyslovila takové necelé tajemství o sobě. Opře se o linku, zády k nim a zamračí se. Blbec. Jednou by na to ale stejně došlo. proletí jí hlavou. Pak se pomalu otočí, zase se svým pevným pohledem a zadívá se na ně. No, trochu jsem se prořekla, co? poví a snaží se tvářit teď zase trochu nevinně a lehce se u toho pousmát, ale sama cítí, že to není úplně nic moc. Nechá toho tedy a místo toho chytí jednu pečeť, kterou drží. Aktivuje Byakugan a změní podpis vlastní chakry na random někoho, koho už dříve využívala. S aktivním Byakuganem, který prozkoumá oblast kolem nich a celý dům, si dá ruku před pusu, aby mohla bránit případnému odezírání ze rtů. To, co vám teď povím je přísně tajné. Jediný, kdo o tom ví je váš otec. Pokud vám to povím, budu vás muset označit pečetí, která vám o tom zabrání mluvit. Ať už vědomě, nebo nevědomě. Genjutsu a tak. Chápeme se? Zeptá se jich a vyčká si na jejich reakci. Tohle není tak běžné téma a nerada by, aby se toto dostalo ven. Ale zase jí štve, že na ně bude muset použít stejnou pečeť, jakou už jednou použila na Itamiho, ačkoliv on jí měl z úplně jiných důvodů, než jí dostanou teď oni dva. Přejde pak ke stolu, kde si sedne a vyčká na to, jestli s tím budu souhlasit, pak se teprve pustí do povídání.*

*Bratia si vymenili pohľady. Ich rozhovor po rokoch sa presúva od témy k téme, jedna dôležitejšia ako tá ďalšia, no po otcovi veľmi rýchlo prešli k ďalšej, k večnému čakaniu, ktoré spomenula, ktorým sa preriekla a ktoré zaujalo uši mladých chlapcov rovnako rýchlo, ako všetko doteraz - pokiaľ nie možno i rýchlejšie. Obaja vedeli, že večný život je svojim spôsobom nemožný, aspoň doteraz nepoznali ani jeden prostriedok k tomu, aby jej dosiahli, ale aj na akadémii im hovorili, že nič také nie je a každý raz zomrie. Lenže drevené telo ich otcovi dodávalo nesmrteľnosť, starla len duša, no podľa všetkého na tom bola rovnako aj ich matka priamo pred nimi. Preto len obaja prikývli nad jej slovami a sledovali každý jej pohyb. Sora si hneď všimol, že aktivovala byakugan, rovnako ako Aoda, ktorý to mal napozerané u svojho brata. Obaja teda spozorneli, to čo sa chystali ich uči začuť nebolo niečo, čo by bežný shinobi mohol začuť. K tomu ich utvrdili aj jej slová a prípadná obrana pred čítaním z pier. Obaja sa na seba pozreli, telepaticky si vymenili myšlienky - ako súrodenci s veľmi dobrým vzťahom túto schopnosť ovládali na vysokej úrovni.* Rozumieme. *Aodov hlas znel pevno, rozhodnuto. Obaja boli ochotný prijať pečať, ktorú im dá. Vedeli, že je to hlavne pre ich bezpečie, no i pre bezpečie ich mamy. Sora už jednu pečať od nej nosil na svojom čele v prípade jeho smrti... a nemal problém vziať si ďalšiu.* Žiaden problém. *Sora sa na ňu usmial, aby ju ešte viac uistil, že sú obaja rozhodnutí úplne. Predsa len, vedomosti a tajomstvá niečo stoja a niektoré veci by sa nemali povedať ani nevedomky.*

*jakmile měla ujištěno, že s pečetí souhlasí, pustila se pomalu do výkladu. Máte pravdu, je to trochu matoucí, ale jak říkáte. Obyčejní Shinobi nemohou být nesmrtelní. poví už zase s rukou před pusou, aby se nedalo odezírat a mluví celkem potichu, ale aby jí slyšeli. Existuje ale několik schopností, které vám život dost prodlouží. Jak už jste zjistili, Itamim je loutka. Je snadné ji zničit, ale může se přesunout do jiné loutky. Ještě bych vám měla říct, že se hodně způsobu řadí mezi Kinjutsu. Jako třeba právě ta loutka, probuzení mrtvých, ukrást někomu životní energii, nebo přímo ho vytlačit z jeho těla a převzít ho. Získat tak tělo mladší a může se pokračovat. Nebo začít od znova. I já bych měla možnost vzít někomu tělo, ale nedělám to. U mě je to jiné. Mě propůjčuje svoji sílu můj Bůh. Není to jen nějaký výplod lidí. Slyšeli jste někdy něco o Jashinovi, nebo Jashinismu jako takovém. Není to zrovna mírný bůh, ale je. Za svou přízeň záda oběti. Čím víc obětí, tím lépe. Je nepsané pravidlo ve světě, kdo je jashinista, je Nukenin, protože zabíjí lidí pro radost. U většiny to tak je. Jsou ale tací, kteří to mají jinak, jako třeba já. Doposud jsem nezabila nikoho nevinného. Vždy to byli zločinci. Nebo organizace. Nebo kult. vysvětluje. Není si jistá, zda to kluci pochopí. A díky obětem, které takto přináším, mi propůjčuje nesmrtelnost. Je možnost mě zabít. To ano, ale nezabije mě probodnutí srdce, ani useknutí hlavy. To se mi uzdraví. pokrčí rameny a spustí ruku. Nechá je to teď vstřebat.*

*Počúvali so zatajeným dychom. Aoda mamu sledoval smaragdovými očami, zatiaľ čo Sora bielymi. Pozorne načúvali jej vysvetleniu, o tom, ako sa dá nesmrteľnosť získať - predĺžiť život. Oboch šokovalo koľko takých schopností existuje, toľko možností. Jedna z nich bolo telo bábky, ktoré ovládol ich otec. Mnoho vecí sa radilo ku kinjutsu k čomu obaja prikývli. Bolo tu mnoho možností, ako predĺžiť svoj život, tak mnoho... určite i obaja chlapci v budúcnosti niečo nájdu, než došla reč na Jashina. Ich výrazy sa však nezmenili, v tichosti počúvali do samého konca, cez to si oba spomenuli na jednu slečnu, ktorú niekoľko rokov dozadu naháňalo monštrum. Chlapci boli akurát vtedy na love kvôli krvi. Spomenuli si na to slovo. Jashin, len raz to počuli, no nikdy viac o tom nezistili.* Raz sme to meno počuli. No nikdy sa k nám nedostalo viac informácii. *Ešte proti nim ani nebojovali, nestretli takého nukeina, nevedeli teda o nich nič.* Ako si sa dostala k viere? *Spýtal sa potichu. Oboch bratov zaujímalo ako sa dostala ich mama k viery k Jashinovi. Obaja verili jej slovám, predsa len im nikdy neklamala a tak, ako po svete kráčali tí, čo zabíjali pre potešenie, ich mama ku ktorej vzhliadali bola predsa len ich pravý opak a chytala a zabíjala tých, ktorí si to zaslúžili. Ti, ktorí sa stali nukeinmi a ničili všetko, čo im prišlo pod ruky. Obaja to však chápali. Pomaly. Dnes dostali toľko informácii, ich hlavy pracovali na maximum. Senjutsu, juin jutsu, ich otec... Jashin. Cez to však v sebe našli pochopenie. Predsa len bola ich krv, žena, ktorá im dala život, ktorá sa o nich starala, učila ich a milovala a obaja k nej vzhliadali.* Myslíš, že by sme sa k viere v neho... vedeli raz tiež dopracovať? *Dodal. Predsa len, chcel kráčať v jej stopách a to vo veľkom.*

*zamyslí se a snaží si vzpomenout. Už si asi ani nevzpomínám. Bojovala jsem s jeho následovníky. Pronásledovala je, protože někoho takového není snadné zabít. Dalo by se říct, že jsem je i lovila, ale zároveň jsem i poznávala a získávala informace. Každý s kým jsem bojovala mě považoval už za mrtvou a tak si málokdy hlídali, co říkají. A začalo mi to dávat větší smysl. Jde prostě jen o víru v boha, která s sebou přináší kromě tohohle i to úskalí zabíjet. Ale dá se to vyložit i jinak. A než jsem se nadála, brala jsem ho už jako svého, jen mi chyběla podstatná část. Místo, kde najít jeho chrám. Ale i ten jsem nakonec vypátrala, prošla rituálem a setkala se s ním. Mluvila jsem s ním tak, jako teď mluvím s vámi. A už to bylo. Plním jeho přikázání, ale svojí vlastní cestou. poví, zatím co si zase zakrývá ústa, aby nebylo možné odezírat. Některé techniky sledovací jsou fakt opruz. Ale zase ví, že jsou užitečné. Sama má vlastní způsoby. Teď sleduji jednu větší rybu. Až si pro něj půjdu, tak vás možná vezmu s sebou. Ale teď k té pečeti. poví vstane a přejde k nim. Poskládá pečetě a každému umístí na jazyk pečeť Shīru Nazo. Ta se aktivuje v okamžiku, kdy by měli vyzradit jakýmkoliv způsobem informaci o tom, že je Maiy Jashinista, že je o tom informovala a o všem, co by jí mohlo s tímhle odvětvím jakkoliv spojovat. Ovšem, že nějakého uloví, to je běžné. To dělá takže tohle není ani nijak nebezpečná informace. Stejně tak i o tom, jak je to doopravdy s Itamiho tělem a jeho transformací. V podstatě veškeré dost zásadní a pro jejich rodinu tajné informace. Pak se vrátí na místo. Její aktivace vám způsobí paralýzu a křeče, pokud by došlo na řeč, co jsme tu dnes probírali. poví a dívá se na jejich pohledy. Pokud by vás jednou pálila i jen tak a zmizela, tak v tu chvíli si můžete být jistí, že jsem mrtvá. dodá nakonec.*

*Pozorne načúvali príbeh ich mami. Síce si už veľmi nepamätala, ako k tomu prišla, no to čo im povedala stačilo. Bojovala, prenasledovala, priam ich lovila... obaja chápali. Ak by sa o nich dozvedeli takou istou cestou, robili by to isté. Koho by nenaháňala tá túžba ničiť ich úsmev na tvári? Každopádne sa z toho stala viera, ktorú prijala za svoju.* Musel to byť parádny zážitok, rozprávať sa s ním. *Podotkol. Predsa len, Boh bol považovaný a vždy bude považovaný za niečo viac, bola to vždy bytosť nad nimi, ak dával svojim veriacim nesmrteľnosť výmenou za životy ľudí - či už vinných alebo nevinných.* Hlavne na seba dávaj pozor, mami. *Povedal a usmial sa. Nechali si dať pečať bez problémov. Predsa len, už sa vopred dohodli a tak ju nechali. Mali by začať zbierať i pečate? Ono by to asi na škodu nebolo... pokiaľ by však nešlo o pečať, ktorá by škodila. Veď koľko ich mal teraz Sora? Už tri, ak sa on sám nemýlil. O tej, ktorú dostal od Akane vedela len ona sama a Mayi - ktorá ju pri ich stretnútí z pár rokov dozadu pomocou byakuganu uvidela. Nevedel o nej ani Aoda, každý mal svoje tajomstvá a niektoré mali byť ukryté pred všetkými.* Rozumieme. *Prikývli obaja, že boli dostatočne oboznámení s tým, čo ich čaká, ak si budú chcieť spustiť ústa na špacír. Pre chlapcov však nadobudla aj iný význam so slovami ich mamy.* Snáď to nemáš v najbližšej dobe v pláne. *Rovnako ako to nemal v pláne ani jeden z nich, obaja mali však istotu, že dnešné informácie, ktoré majú zostať v rodine zostanú v rodine, nech sa deje čo sa deje.* Kde je teraz otec a Chika? *Položil otázku, chceli ísť za nimi, keď budú môcť. Budú mať čas. Aj keď, kedy ho nemali?*

*zavrtí lehce hlavou. Je to Bůh. Jak si s nim chceš povídat. I to byla zkouška, která tě prověří. poví Maiy. Jestli budete jedno dost připraveni, vezmu vás tam také. Přidat se do rodiny. dodá, ale už se k tomu nevrací. Rozhodně to nemám plánu v nejbližší době. Kde se ti dva ale teď nachází, to opravdu nevím. Dlouho jsem neviděla ani jedno z nich. Až se to tu trochu uklidní, tak bychom se mohli všichni sejít u Itamiho doma. Snad mu to nebude vadit. pokrčí rameny. Dál dělejte, co je tu třeba. Vesnice teď potřebuje lidi, aby se zajistil její chod, než se tohle všechno uklidní a vyřeší. sedne si zase ke stolu a oba si je prohlíží. Stále nedokáže pochopit, jak tak rychle vyrostli. Rozhodně je ale bude muset přivést na cestu víry. Nemohla by jen tak žít dál, zatímco oni by sešli stářím. Ačkoliv jsou i jiné metody, chce je mít po svém boku.*

*Aoda sa uchechtol na bratovi, Sora ho kopol pod stolom čo najviac nenápadne to len išlo a potom sa uškrnul aj on sám. Tu ich menšia bitka skončila. Aoda mal na jazyku jednu otázku, ale pochopil, že je toto téma už uzavreté. Vymenil si pohľad s jeho mladším bratom. Keď budú pripravení... zaujímalo ich, či to spoznajú a hlavne, kedy budú. Pravdepodobne však majú dlhú cestu pred sebou. Obaja sa však pousmiali, keď ich uistila, že skutočne nemá v pláne v najbližšej dobe umrieť. Trávia spolu málo času, mrzelo by ich, ak by z ničoho nič odišla, rovnako, ako by to mrzelo ju u svojich detí, ktoré rástli neskutočnou rýchlosťou.* Až sa to upokojí, prepadneme ich. *Zasmial sa Sora. Itami by teda nemal šancu niečo urobiť a u Chiky. Možno svojich bratov na prvý pohľad nespozná. Ani Sora si nebol istý, či spozná svoju sestru. Ako mohla vyrásť? Určite bude pekná a silná.* Dúfam, že ešte nemá nápadníkov. *Zamrmlal Aoda zamyslene, jeho úloha staršieho brata je v tomto prípade len polovičná, dohliada len na Soru, zatiaľ, čo Chika je bez nich, ale keď sa stretnú a budú vedieť, kde ju vždy hľadať...* Možno už nejakého mala. *Zabrblal zamyslene Sora. Aoda sa na neho pozrel, či to myslí smrteľne vážne.* Ak mala... *Vymenili si znovu obaja pohľady.* Každopádne budeme robiť, čo je potrebné pre Konohu pokiaľ sa nedá do normálu. *Do toho cestovať a zbierať informácie, ktoré budú dôležité pre nich a aj pre ostatných.* Všetko, čo bude v našich silách. *Privrel oči. Aj v tomto mali pred sebou dlhú cestu. Zo všetkého mali beh na dlhú trať, no čo sa dalo robiť. Len pokračovať v behu...* Je to predsa len naša povinnosť a v našom osobnom záujme, aby sa Konohe darilo. Len či sa ríša Kou nebude chcieť rozrásť. *Kto vie, mohlo to prísť kedykoľvek. Pokojne aj v tejto dobe. Aspoň to si Sora myslel.*

*Maiy se trochu pousměje. Dost jí mrzí, že vlastně tolik let Chiku neviděla. Budou se muset všichni zase sejít. No určitě se budeme muset sejít, až se tohle uklidní. Hlavně se držte od těch věží dál. Nevíme, co tam může čekat. vstane a uklidí nádobí. Já si musím ještě odběhnout, tak ses vámi prozatím rozloučím. Možná přijdu pozdě domů, tak nemusíte čekat. poví a nasadí si plášť z věšáku. Hlavně popřemýšlejte nad vším, co jste se dnes dozvěděli a o ničem z toho nikde hlavně nemluvte. Bude to lepší pro všechny. usměje se na ně a pak odejde z domu. Potřebuje zajít do nemocnice s krví, za Hokagem probrat pár věcí a ještě má nějaké pochůzky po vesnici.*

Sora-chan, budeš sa musieť na uzde držať sám. *Mrmlal Aoda zatiaľ čo premýšľali obaja nad tým, ako nezabiť vymysleného nápadníka ich sestry. I ich mrzelo, že ju tak dlho nevideli, ale až bude po všetkom, až sa to upokojí... bude to všetko v poriadku a oni sa stretnú ako rodina. Možno by sa mal Sora ospravedlniť Itamimu za drzosť voči nemu?* Haaaaai. Budeme sa držať najďalej ako sa len bude dať. *Pokývol hlavou Sora a sledoval mamu.* Neboj sa, nikto sa nič nedozvie. *Usmial sa nakoniec Aoda. Doteraz nikdy nič nepovedali. Ak sa niekto opýtal, mali len dve možnosti - zahovoriť to, alebo povedať, že nie. No, sem tam bola i tretia možnosť, ktorú zažil Sora, povedať to, inak by jej to stálo kto vie čo.* Čo ti znie lepšie? Juin jutsu alebo senjutsu? *Ľahol si na stôl.* Hm... oboje mi znie fajn, ale myslím, že senjutsu by mohlo byť lepšie. *Uprel svoje biele oči na strop a spustili debatu.*

Koniec rpg.

Tréning chakry

*Dni im pretekali pomedzi prsty ako piesok na púšti. Síce tam ani raz jeden z nich nebol, no to bolo asi najmenej. Obaja ležali v obývačke. Aoda sa rozvaloval na gauči, zatiaľ čo Sora na zemi.* Povedz mi... bolí aj teba telo tak ako mňa? *Spýtal sa svojho brata. Nehol sa, všetko jej bolelo.* Asi by sme mali dnes tréning taijutsu vynechať. *Usúdil a obaja sa zasmiali. Bolo poobedie, podstate sa postavili z postele, nachystali veci a zaparkovali v obývačke, od kade sa celý deň nehli.* Ah, to bol neskutočne úžasný nápad ísť niekoľko dní po sebe do doja a nechať sa zmlátiť ako psa od kohúta. *Boli samá modrina, oblečení boli obaja v tílku a kraťasoch, takže to bolo na nich i krásne vidieť.* O to väčší dôvod, aby sme ho nabudúce zmlátili my dvaja. *Uchechtol sa.* Sme naňho dvaja. dvaja. To je ako ten s hachimonom. Pekne nás dolámal a tiež zbil. *Už sa na tom len smiali. Obaja si vtedy odniesli dolámane rebrá... Sora sa dokonca nabodol i na strom z čoho mu zostala jazva.* Poslednou dobou dostávame len po hube. *Zavrel oči a len ležal na zemi.* Až príde domov mama, dostaneš po hube aj od nej. *Zasmial sa.* He? Za čo? *Nedopínalo mu, za čo by mohol dostať po hube.* Ktorý dement si nechá vyholiť polku hlavy? *Natočil tvár k svojmu blbému bratovi.* Ah toto myslíš. No bolo čas na zmenu. Zmena je život a život je zmena. *Táral slová, ktoré jej napadli.* Čo to zas za dementné veci táraš? Ťažko uveriť, že sme deti svojich rodičov. Blbší a blbejší. Samozrejme, ja som ten z nás dvoch najchytrejší. *Zavrel oči a otočil svoju hlavu k stromu.* Toto je tá najväčšia blbosť, ktorú som kedy počul. *Znovu sa zasmial, tentokrát však obaja spoločne. Snažili sa udržať dobrú náladu. No keď nastalo ticho, ich smiech ustál a nikto nič nehovoril, napätá atmosféra sa vrátila. Vonku bola temná noc už niekoľko rokov, obaja prišli o možnosť pripojiť sa do rodiny a kto vie, či ju niekedy vôbec dostanú a navyše - ich mama sa stále neukázala doma. Neverili, že by sa nevrátila domov, ak by nedostala takúto milosť, navyše - musela tušiť aspoň trochu, že na ňu čakali doma jej nepodarené deti, keď už nič iného.* Aoda. Neukázal sa ani jeden... *Obaja mali stále zavreté oči. Nemali o mame žiadne informácie, k ostrovu sa ani nepriblížili. Občas sa prešli po konohe keď išli z doja domov, či po klanovej štvrti, no nič, čo by nasvedčovalo, že je ich otec v Konohe. Určite by sa rozniesli reči, že je Espere Itami naspäť.* Možno sa to k nemu ani nedonieslo, keď je na ostrove. *Bola to jedna z možností. Buď sa nestaral, nehlásil sa pre bezpečie Chiky alebo nemal ani najmenšie tušenie kde je a čo je.* Nehovorila, že chce ísť pozrieť do veže? Možno je tam. Aj tebe trvalo, kým si sa vrátil pekne dlho, ak nerátam ten čas, čo si strávil tréningom. *Hlasno zívol. Snáď všetky svaly na tele jej boleli, že sa nemohol hnúť.* Myslím, že to hovorila. Ak je tam, tak sa to k nej rozhodne nedonieslo a hneď odtadiaľ by sa mala vrátiť do Konohy... poslali by ju za Hokagem, kde by si vypočula čo sa stalo a potom by prišla sem. *Mohla byť vo veži. Inak ich nenapadalo prečo sa tu ešte neukázala. Vlastne, to jediné im začalo dávať zmysel.* Pečať stále na jazyku máme, takže je v poriadku. *To jediné v nich udržiavalo ten pocit, že žije. Nič viac. Pokiaľ pečať nezmizne, je v poriadku.* Presne tak, pokiaľ nezmizne pečať, stále žije. *Aj by pokývol hlavou, no nepohol sa. Viac riešiť nepotrebovali, všetko čo mali na srdci povedali a tak sa jeden i druhý sústredil na rovnakú vec - svoju chakru. Ich telá boli priveľmi unavené na to, aby sa pohli a tak mohli trénovať chakru.  Už to bola nejaká chvíľa čo jeden alebo druhý meditovali. Vo vzduchu sa vznášalo veľa vecí, otázok, problémov a žiadne odpovede či riešenia. Všetko stálo za hovno, no po dlhej dobe obaja dokázali zavrieť oči a sústrediť sa na svoju chakru. AKo by všetko v ten moment zmizlo. Ich srdečný tep sa spomalil, rovnako ako ich dych. Ako by prešli do hibernácie. Každý jeden z nich sa ocitol v ich jadre chakry. Obaja ju mali približnú. Rástli spoločne, zlepšovali sa spoločne, až na občasne výnimky, kedy sa rozdelili a trávili pár dní či zopár týždňov každý sám. Obaja mali dvadsať. Boli dospelí, už neboli deťmi, ako kedysi. Možno by si i zaspomínali, že od chuuninských skúšok videli svoju mamu len dvakrát... a aj tak si o ňu robili starosť, možno i viac než si ona kedy robila o nich. Svoju sestru nevideli vyše štrnástich rokov a určite dlho ešte neuvidia. Celé to bolo svojim spôsobom dojebané a oni to vedeli. Teraz ich to však netrápilo. Sústredili sa na svoju chakru, na jej prúdenie ich teľom. Na to, ako ju zadržali a vypustili zo svojho tela. Ako s ňou hýbali sem a tam, šteklila ich v očiach. Bola to nádhera svojim spôsobom, ktorá si ukradla celú ich pozornosť. Delili ju na niekoľko potôčikov, ktorým kopali koryto naraz rôznymi smermi, sem a tam po celom tele. Ani jeden na nič nemyslel, nevnímal svoje okolie, boli v hlbokej meditácii. Ak by sa k nim domov niekto vlámal, ani by si to nevšimli. Tam vonku sa neodvážili toľko meditovať, stratiť sa, utopiť sa v jazere svojej chakry, lenže tu doma. Kde strávili svoje detstvo potom, čo ich sem doviedla zo sirotinca.... do chuuninských skúšok, tu sa stretávali s mamou, cítili tu teda istý druh bezpečia a pocit domova, hoc na toto miesto neboli zvyknutí. Trávili tu málo času, cez to tu mali svoju spoločnú izbu, ktorú si síce mohli už dávno rozdeliť, no neurobili tak. Mali tam svoj šatník s oblečením, stolíky, kde si robili úlohy na akadémiu. Kde sa pripravovali na písomné skúšky a kde zvykli meditovať rovnako ako dnes v obývačke. Ich kontrola nad chakrou sa od vtedy zmenila. Zvládali ju dobre, no obaja vedeli, že ešte mali pred sebou mnoho tréningov, ktoré museli podstúpiť, aby sa vedeli vyrovnať tomu, kto bol ich jediným vzorom - ich matke. Prechádzali hodiny, im to však prišla ako chvíľa, než otvorili obaja oči. Najskôr prvý Aoda a o niekoľko minút neskôr Sora.* Mali by sme vstúpiť do armády? *Položil Sora otázku.* Nie, bude to len komplikovanejšie. Vezmeme si len voľno a budete tu tak dlho, ako nás bude mama potrebovať. Pre teba bude lepšie, keď v zemi ohňa pobudneme čo najmenej. *Otočil sa mu chrbtom, začínal jej totiž bolieť z toho, ako na ňom ležal.* Zas tak zle už na tom nie som. Sú to dva roky. *Zakašlal a posadil sa.* Prečo sa teda pri cvičení ničíš viac, než je zdravo? Pripomínaš mi toho sadomasochistu, po ktorom si ako detsko štekal ako pes. *Nastala chvíľa ticha.* Dobre, možno som trochu klamal. *Nemyslel si, že ešte dokázal úprimne čeliť Kaede a pravdepodobne by zahral rovnaké divadlo ako vtedy. V tom boli dobrí obaja. Zahrať divadlo a držať sa tej role, pokiaľ si nebudú istí, že sú preč z javiska.* Určite si mi klamal. Poznám to.

Počet slov: 1216
Koniec.

*Slnko vyšlo a v konohe zavládol menší chaos. Deti, ktoré sa narodili do noci boli v šoku, rovnako ako mnoho shinobi a jední z nich boli i bratia. Netrvalo im však dlho, než sa spamätali a robili všetko čo mohli, aby sa dal chod v dedine v rámci možnosti do kopy a teraz obaja ležali na záhrade len v kraťasoch ohrievajúci sa ako hady vracajúci sa do svojich detských časov, kedy zvykli ležať na smaragdovej tváre ešte v sirotinci a zohrievať sa, spolu s Chikou a ostatnými deťmi. Kto vie, koľko z nich bolo dneska nažive. Nemali veľa informácii ohľadom tejto situácie, no ak by ich bolo potreba, neležali by tam len tak. Všetko to ostalo na pleciach tých skúsenejších, ktorí "deti" poslali domov. Obaja boli plný otázok ako mnoho ostatných, no odpovedí sa im dostane neskôr. Avšak odpovede ohľadom slnka boli tie posledné, ktoré chceli počuť.* Čakáme tu už zopár mesiacov a po mame ani stopy. *Prevalil za z chrbta na brucho a hlavu si podložil rukami.* Mám starosť aj napriek pečati. *Nevedeli kde ju nájsť, dokonca ani pomocou občasného skúšania s kuchiyose im to nevychádzalo a tak im nezostalo nič iné, než zostať tam, kde mali čiastočnú istotu, že sa ukáže, pokiaľ ju Hokage pustí ovšetkom domov. Ale dúfali, že by ich aspoň informoval. Potom, čo boli podať hlásenie ohľadom ich poslednej misie jej videli a dokonca zdravili, takže vedel, že jej dve deti na ňu doma čakajú.* Dúfam, že je v poriadku. *Otvoril zavreté oči a pozrel sa na dvere, ktoré viedli zo záhrady naspäť do priestorov domu. Takto dlho neboli v Konohe od chuuninských skúšok. Nenašiel tu ani Kaede... hádal, že sa bude teraz vyhýbať pekne dlho Sorovi a Aodovi, ba čo viac, i ich domu, keďže mama v konohe zostane na istú dobu.* Keď som bol menší, Konoha mi prišla viac zaujímavejšia. *Usúdil nakoniec. Tréningy v doju, či na záhrade, učenie sa na gitaru, občasné misie a pošťuchovanie jeden druhého bola ich momentálna zábava.* Teraz je zaujímavejšia. V boji proti tebe sa mi darí mnoho lepšie. *Uculil sa.* To preto, lebo sa liečim prirodzene. *Zasmial sa. Kosti už mal aspoň zahojené, ale i tak sa miestami cítil ako dolámaný pes.* Aspoň si zapamätáš, že nemáš byť debil. *Aoda to bral s nadhľadom. Sora to zo seba dostával dlho a svojim vlastným spôsobom. Odmietnutie jej skutočne vzalo a aj keď o tom ani raz nerozprávali. Najstarších trojčat vedel, že niekto s kým sa stýka Kaede bol niekto z bingo knihy, no svojmu bratovi to nemienil povedať a túto informáciu si zobrať do hrobu. Nebol tak zlý a mal pocit, že by takto svojmu bratovi ešte viac uškodil, než by mu pomohol.* Hahaha. Veď počkaj, keď budem v poriadku, dostaneš! *Znovu zavrel oči a odpočíval, užíval slnka.* Všetko sú to plané reči braček. Veď počkaj, keď príde mama, dostaneš od nej. Keď ti nedokážem vmlátiť rozum do hlavy ja, možno to bude vedieť ona. *Usúdil s pobaveným hlasom.* To by sa ti tak páčilo, hm? *No skutočne sa v duchu bál, že si mama nájde v tom všetkom bordeli čas, aby mu dala jednu, možno dve výchovné za to, ako sa správal. Určite si za ten čas, čo tu spolu pobudnú nájdu tí dvaja chvíľu pokoja na to, aby sa spoločne porozprávali a poohovárali polovicu sveta. Aj keď teraz bol problém s Jashinistami, ona tu bude zavretá, pokiaľ nie niekde izolovane na tých päť rokov... vrátilo sa slnko a v Konohe tak bude mnoho práce.*

*Nejsou to měsíce ale několik dní Co Maiy odešla z Konohy, aby si zařídila pár věcí a postarala se o věž v zemi Ohně. Během nich zavládl chaos nejen kvůli Jashinistům, ale i tomu, že dnes vyšlo slunce. Ne zrovna v dobré náladě se vrací zpět domů od Hokageho. V tom všem mu zapomněla říct o lidech v okolních vesnicích po zemi Ohně, kteří se zmateně pohybují po svých domovech. Ale nějak je jí to teď i jedno. Že jí někdo sleduje neřeší. Je jasné, že teď bude hodně dlouho sledována. Jakmile se ale dostane za ty roky z vesnice, bude mít hodně práce. Dojde až domu, otevře dveře a se silným bouchnutím je zase zavře. Od dveří pomalu ze sebe shazuje svoje vybavení, svléká si oblek Pansa, pod kterým je nahá, až na spodek spodního prádla, který ale také sundá a po cestě a odchází do koupelny. Ve svých myšlenkách ani nepostřehla, že jsou kluci doma. A i tak by jí to bylo jedno. Nechala otevřené dveře i do koupelny, vlezla si do sprcháče a pustila na sebe horkou vodu, aby se pokusila aspoň trochu sklidnit. Idiot ten Tatsuya. Musí se srát do všeho, po čem mu je hovno. zanadává. Přemýšlí, kdo z jejích znamých to má takhle už za sebou. Stejně jako ona, tak spousty z nich neobětovávali jen tak kde koho. Byli to hlavně lovci, kteří šli po těch nejhorších z nejhorších. Teď to bude o dost složitější.*

*Obaja sa naďalej dohadovali na záhrade, než nadskočili tým, ako začuli buchnutie dverí. Bol to nečakaný zvuk, ktorý ich oboch vyľakal. Smaragdové oči sa v tichosti pozreli do tých bielych, vymenili si v tichosti pohľady. Dohady, nedohady, mali doma nahnevanú, skutočne nahnevanú mamu. Obaja vedeli len jedno - treba byť v pozore. Postavili sa, vyšli zo záhrady naspäť domov, zatiaľ čo Aoda išiel zbierať veci, čo nechala na zemi, Sora išiel do jej izby, kde otvoril skriňu a vybral jej oblečenie, cestou prechádzal okolo kúpeľne a tak si všimol, že tam žiadne iné nemá. Vytiahol to prvé, čo našiel, dúfajúc, že s tým bude spokojná, potom jej to položil do kúpeľne a zatvoril dvere. Na chodbe sa minul s bratom, ktorý niesol jej veci do izby. Znovu si vymenili pohľady. Sora sa presunul do kuchyne, tam sa k nemu neskôr pridal i Aoda.* Nečakal som, že bude tak nahnevaná. *Zašepkal bratovi.* Nevrav, že by si taký tiež nebol. *Zašepkal mu naspäť. Nikdy ju tak nahnevanú nevideli. Aj keď sa na nich hnevala, vždy to bolo na oko.* Niečo jej pripravím na jedenie, ty sa postaraj aspoň o pitie. *Boli potichu, aby ju nerušili. Aoda sa pustil do prípravy niečoho jednoduchého, zatiaľ čo Sora mal tu česť vytiahnuť džús z chladničky a naliať ho do pohára.* Nezbehnem pre ovocie? *Zabrblal.* Si blbý? Kto by mal teraz otvorené. *Povytiahol obočie. Sora teda aspoň položil pohár s džúsom na stôl, nachystal všetko na okolo a nechal brata čarovať za šporákom.*

*její pasivní vnímání okolí jí informovalo, že se po domě pohybují tiše jako myšky dvě osoby. I dobře věděla kdo to je, ale moc je neřešila. Nejprve teplá voda, aby se opláchla, pak trochu teplejší, aby se trochu víc nasrala a mohla si v klidu nadávat, než na sebe pustila studenou vodu, aby se zase uklidnila. Vyšla ze sprchy, postaví se před zrcadlo a aktivuje Katon no Yoroi. Oheň jí nic neudělá, ale teplo jí aspoň dostatečně usuší vlasy Je tam dlažba, tak se nemusí bát. Všimla si oděvu, který jí tam donesl Sora. Vezme si na sebe jen triko a kraťasy krátké, které jí tam přinesl a vyjde z koupelny. Se stále naštvaným pohledem dojde k Aodovi, kterého má nejblíž. Po cestě chytne rychlou pečeť a položí mu ruku na hlavu. Může cítit opět známé pálení na jazyku, když mu mizí pečeť, kterou mu tam před lety dala. To samé udělá i u Sory. Ani jeden jí už nepotřebují a už nehodlá omezovat svoje děti na informacích. Udělala toho tolik a nakonec se stejně obrací všechno proti ní. Jakmile skončí tak to vezme ještě přes lednici, kde si vezme něco tvrdšího a pak si sedne ke stolu. V tichosti upíjí z lahve, k tomu zase džus a sem tam si ukousne z toho, co udělal Aoda. Ale více se věnuje té lahvi. Nic neříká, jen se dívá do zdi, kterou provrtává pohledem, v očich má aktivní Byakugan a pozoruje kancelář Hokageho. Chce více informací.*

*Aoda pripravil niečo na jedenie, dal to na tanier a potom na stôl. Rozhodne bol bližšie k mame, ktorá jej schmatla za hlavu a on pocítil známe pálenie na jazyku. Nevedel, čo ho desí viac, nahnevaný výraz matky, ktorý bol teraz skutočný alebo tá skutočnosť, že mu mizne pečať - aj keď, všetko podstatné bolo už vonku a detaily si nechajú pre seba aj keby sa ich niekto pýtal. To isté urobila hneď na to i Sorovi a obaja ju bez slova sledovali. Ako berie alkohol, ako si sadá ku stolu a sem tam si upije z džúsu, zje to čo urobil Aoda a popritom popíja priamo z fľaše, hipnotizujúc stenu pred sebou. Sora sa mohol dovtípiť kam sa díva, oniečo neskôr i Aoda, no bol to najmladší, čo k nej pristúpil a položil jej ruku na rameno.* Mama, prosím odpočiň si. Aj tak sa teraz nič podstatné nedozvieš. *Prehovoril k nej opatrne.* Všade je teraz len chaos s príchodom civilistov, nič užitočné z jeho úst a ľudí na okolo nič nevypadne. *Volil slová akotak opatrne, nechcel ju nahnevať ešte viac. Do hlavy jej nikdy neuvidí tak, aby jej dokázal čítať myšlienky. Jedným okom sa pozrel na brata, ktorý stál kúsok od nich, pozorujúc matku so starostlivým výrazom. Urobila pre nich toľko a cez to sa to takto všetko posralo. Koľko pre Konohu musela za svoj život obetovať?*

* lehce se otřepala, kdy jí položil ruku na rameno, ale nijak víc na to neraguje. To je jedno. Tohle je teď moje jediná zábava a jinak se informace nedozvím. poví jen a napije se z lahve. Ani nedojí, nemá na to moc náladu a ani chuť. Vstane a odebírá se do svého pokoje.Dobré jako vždy, kluci. poví, přesto v tom není taková emoce, jako v tom vždy od ní bývá. Jen si lehne do postele, nechá otevřené dveře, stále pozoruje kancelář Hokageho a popíjí z lahve. Pak se náhle postaví dojde ke skříni, ze které vyndá polici a na její zadní stěně se nachází pečeť Raiko Kenka. Vytáhne z té pečetě pár svitků, které pak odnese zase do kuchyně. Ty položí na stůl ke klukům. Ať máte co nejvíc informací i vy. pak zase odejde. Ve svitcích jsou spisy, poznámky a informace ke všemu, co se týká Jashinismu. Tak jak je tehdy dostala, už neví jméno toho, kdo jí to dal, možná Ryuu, tak i s jejími vlastními poznámkami a vším, co k tomu měla jim dá, ať si to mohou prostudovat. Je tam vše o tom, co to náboženství vlastně obnáší, jak probíhají rituály, jaká je Hierarchie a podobně. Prostě úplně všechno o Jashinismu, k čemu se nemá normální smrtelník jak dostat.*

*S jej slovami sa Sora vzdal ju presviedčať aby toho nechal. Nejako pochopil, že toto je jediná zábava, ktorá ju donúti myslieť na niečo iné.* Dobre teda. *Dal ruku preč z jej ramena. Aspoň bola zdravá a živá. To bolo pre chlapcov najdôležitejšie.* Som rád, že ti chutilo, mami. *Pousmial sa. Nevadilo im to. Sledovali ako odchádza s fľašou v ruke a tak medzitým upratali kuchyňu.* Som za to, aby sme tu s ňou zostali doma. *Pozrel sa na Aodu, ktorý sa pustil do umývania riadu.* Chceš nakoniec zmeniť zamestnanie, či si vezmeme len dlhú dovolenku? *Spýtal sa jej. Sora vzal utierku a začal utierať to čo jeho brat umyl.* Uvidím ako sa situácia vyvinie. *Utretý riad ukladal popritom na jeho dané miesto. Netrvalo im to dlho, akurát Aoda vypol vodu a Sora zatvoril skrinku, prišla za nimi so zvitkami.* Ďakujeme. *Stihol povedať, než odišla sledovať hokageho do svojej izby. Vymenili si pohľady, Aoda si utrel ruky a spoločne sa posadili ku stolu a oba chytili po jednom zvitku.* To všetko sú informácie o Jashinovi. *Jeho slová boli tiché a jeho oči behali pozorne po riadku. Rozhodne to neboli informácie ku ktorým by sa dostal obyčajný smrteľník nemal ako dostať. Vždy mali len okrajové informácie, no teraz... mali to všetko pred sebou a jediné čo stačilo urobiť bolo prečítať si to. Sora sa pousmial. Choval k nemu vieru, uznával, že Jashin je jediný skutočný Boh. Podobne to videl i Aoda.* Už je to dlho, čo som mal tak veľkú chuť niečo čítať. *Sora súhlasil. V tichosti čítali, jeden zvitok za druhým, pozorne, niekedy i dvakrát. Bolo to pre nich pozoruhodné, cítili sa o niečo bližšie k Jashinovi. Čítali o čom presne je viera, princípovo ako funguje, postrehy ich mamy, ktoré k tomu boli dané, ako prebieha každý jeden rituál, modlitby, hierarchia a mnoho ďalších vecí. Ku každému zvitku pristupovali opatrne, nebolo ich mnoho, no cez to plné informácii. Bolo to pre nich niečo neskutočne, pozoruhodné.*

*v pokoji se nakonec moc dlouho Hokagemu nevěnovala. Spíše se pak obrátil její zrak na kluky, kteří hltali její svitky. Lehce se pousmála. Jak chceš ty sráči. Myslíš si, že zničíš Jashina? Je to Bůh a ty jsi vůči němu jen hovno. letí jí hlavou myšlenky k Tatsuyovi. V svých chlapcích tak spatřuje novou generaci Jashinistů. Už to chce jen pomalu naplánovat a najít nové a vhodné místo pro novou svatyni. Neví kde ji bude hledat, když sama nemůže opustit Konohu, ale asi nechá tuhle fušku na její syny. Sice to nerada dělá, ale i kdyby jim řekla, ať skočí do sopky, tak by to udělali. Ale to po nich nechce. Bude to pro ně dost nepříjemný a smutný život, který pak budou muset žít, ale takhle by se nemusel o ně nechat časem připravit. Takhle budou moci být pořád spolu. A navíc jí těší, že to bude zřejmě srát i Tatsuyu.*

*Vo zvitkoch hltali každé jedno slovo. Už naposledy, keď sa s ňou videli a mali rozhovor o tom všetkom, než sa rozlúčili mali po čase debatu. Nikdy ich k viere neviedla a bolo pre nich ťažké prijať takú skutočnosť, že by tu niečo také čo je nad nimi bolo, no obaja sa zhodli, že tomu dajú šancu. Preda len, ich mama by neverila v niekoho, kto skutočne neexistuje, kto by jej nedával istú oporu do ich života. No i cez to boli v Kumo, kde zisťovali veci ohľadom Boha Hromu, no bol to len zabudnutý a pravdepodobne i vymyslený Boh, potom sa stretli i s tým, že nukeinka Tsuki Yagami má niektorých nasledovateľov, ktorí ju považujú za Bohyňu, no v ich očiach nevyzerala skutočne. Stretli sa s mnohými menšími, nepodstatnými a časom dospeli k jedinému záveru. Jashin je jediný. Sora sa k nemu často obracal v myšlienkach rovnako ako Aoda. Prijali jej do svojho života a ani táto situácia, ktorá nastala ich nevyviedla z miery. Dalo by sa povedať, že i ich vieru posilnila? Obaja sa pri čítaní mierne usmievali, držali v rukách skutočný poklad. Niečo, čo ich priblížilo k Bohu, ktorý sa stal súčasťou ich života. Hlavne... ak ich k sebe prijme, budú môcť byť stále s mamou, nie? Nebude sa musieť dívať, ako jej deti časom zomrú na starobu.* Chcel by som podstúpiť rituál... *Hlesol nakoniec Sora, ktorý držal zvitok s jeho popisom v ruke po svojom bratovi.* Čo sa dá robiť. Budeme si na to musieť počkať. *Nebáli sa života čo ich bude čakať, ak by ich prijal. Ak by nebola možnosť podstúpiť rituál, časom by si našli iný spôsob, ako zostať s mamou, aj keby to bol pravdepodobne viac riskantnejší spôsob.*

*Jak tak pomalu popíjí a sleduje chlapce, kteří se věnují studiu, v hlavě se jí přehrávají místa na světě, která na svých cestách navštívila a kde by se tak dala asi dobře založit nová svatyně, začínají se jí klížit očka. Uvědomuje si, že vlastně co odešla po těžkém boji z věže, tak ještě nespala. Tak to na ní tak padá, že stihne jen odložit lahev na zem, vedle postele a ž při tom pohybu usne na břiše s rukou z postele vedle lahve. Sora nevzal zrovna nejvhodnější oblečení. Je to snad nejkratší a nejvolnější tričko, které má. Jak se tak poposunula dolu, triko se vyhrnulo a odhalilo by všechno, kdyby neležela na břiše. Klidně oddechuje. Nikdo by do ní teď neřekl, že ještě před chvílí by nejradši povraždila všechny, které by potkala.*

*Doštudované mali skôr, než by to povedali. Zvitky odložili na stôl, pozreli sa jeden na druhého.* Ono je svätyňa vlastne zničená, nie? *Doplo mu tak od vedľa.* Asi to tak bude. *Súhlasil Aoda a ešte chvíľu viedli rozhovor o tom, čo teraz, ale to asi nebolo na nich a jediné, čo im zostávalo bolo byť trpezlivými a jedného dňa sa určite dočkajú toho, že sa stretnú s Jashinom a stanú sa jeho nasledovníkmi. Nateraz sa mohli modliť len takto, no i teraz bola ich viera silná. Po chvíli však obaja zmĺkli a rozhodli sa ísť skontrolovať mamu. Mohol síce Sora aktivovať byakugan, ale pár krokov ich nezabije, navyše s ňou chceli byť. Bola na tom zle, zaliezla do izby s fľaškou alkoholu s ktorou ju nechceli nechávať tak dlho osamote, aj keď... kto vie, možno už ju stihla dopiť i celá, či sa z nej aspoň opiť. Postavili sa od stola, zvitky zobrali a najskôr ich odniesli do ich izby, ktorá bola bližšie než tá jej a potom išli za ňou.* Mama, žiješ? *Vykúkol Sora z chodby na ňu a hneď za ním i Aoda.* Čo si jej to doniesol za oblečenie. *Povzdychol a sotil Soru do izby a vošiel hneď za ním.* To prvé, čo som našiel. *Odfrkol a prešiel tam, kde mala mama hlavu. Rozhodne ani jeden z bratov nemohli poprieť to, že ich mama vyzerala dobre. Vďaka Jashinovi si udržiavala stály mladý vzhľad. Drepne si a pozrie sa jej do tváre.* Stačila tá jedna fľaška? *Zadíval sa do tých istých bielych očí, ktoré mal i on a položil svoju ruku na jej tvár a palcom jej prešiel po šupinách na tvári.*

*Za normálních okolností by je zaznamenala a možná by jí i probudili, ale únava z boje ve věži, dlouhá cesta, vztek a alkohol udělali své a v podstatě jí složili. Její vzhled jí i v tomhle stavu dodává na roztomilosti. Mladá (vzhledově), drobná Kunoichi, která si jemně oddechuje ve svém hlubším spánku. Jestli se jí něco zdá, tak si to určitě stejně pamatovat nebude. Má drobný úsměv, který teď míří na Soru, jak jí dřepí u obličeje. První reakce, která od ní je, co přišli do pokoje, tak je na Sorův pohyb. Jak jí položil ruku na tvář a přejel palcem po šupinách, tak se jí ty šupiny lehce zachvěli. Maiy lehce povzdechla a náhle se přetočila přes ruku na záda. Hlava pokračovala v pohybu a pohled jí teď směruje ke stěně vedle postele. Ovšem špatná volba oblečení na jejich matce odhalila vše, co mělo to triko schovat. Jak bylo narolované nahoru, tak jí do pokoje zasvítili obě její červené bradavky na jejích dvojkách. Hmdmf... pchmž... to si ty? zamumlá ze spaní a pak zase utichne. Slyšet je jen její klidné oddechování. I Byakugan by Sorovi odhalil, že je opravdu v hlubokém limbu.*

*Musela byť neskutočne unavená, keď na nich nereagovala, no ani jeden z chlapcov sa jej nečudoval. Bolo na ňu toho veľa, ako po fyzickej, tak i psychickej stránke. Stavil by sa, že by stále nemala ani polovicu z chakry, čo nechala vo veži naspäť. Jeden i druhý museli uznať jedno, vyzerala rozkošne v tomto stave. Nevedela o svete, mladá, pekná tvár, pekné telo. Sorovi pripadala Mayi o to viac okúzľujúca, cez jej drobný úsmev na tvári. Tak dlho ju nevideli a hlavne mu chýbal matkin úsmev, ktorý jej teraz zdobil tvár. Síce zaň mohol pravdepodobne alkohol, ale to teraz neriešil.* Mala by sa viac usmievať. *Zabrblal Sora k bratovi, ktorý prešiel bližšie k ním, aby sa sám pozrel na úsmev matky.* To má. *Dal za pravdu. Muselo sa za ňou skutočne otáčať veľa shinobi v konohe i mimo. Im šupiny prišli nádherné, ani jeden sa za ne nehanbil, nemali prečo, boli ich súčasťou a dodávali im všetkým na kráse. Najmladší cítil, ako sa zachveli, keď po nich prechádzal prsom, než mu celá ruka začala skĺzať po jej tvári, ako sa pretáčala na chrbát. Chvíľu i banoval, prečo si nedal viac záležať na výberu trička. Hlavne chvíľami cítil na sebe smaragdové oči jeho brata, než obaja zadržali dych. Čo si budeme, už to bola chvíľa, čo naposledy videli takto ženu. Sora videl naposledy len Kaede, cez byakugan trochu viac žien, no Aoda bol na tom podobne ako jeho brat, akurát s tou smolou, že nepodedil oči.* Som to ja. *Prikývol a znovu bolo z jej strany ticho.* Je úplne tuhá. Pravdepodobne by si ani nevšimla, že by sem niekto iný prišiel. *Usúdil Sora i bez byakuganu. No nemohol si pomôcť, posadil sa na kraj postele a nahol sa k Mayi. Chvíľu sledoval jej spiacu tvár, než jej znovu položil ruku na tvár a zohol sa k jej perám. Momentálne v ňom viac prevládali gény zvieraťa, než človeka. Ani jeho starší brat nezostával pozadu. Obišiel posteľ, vyliezol na ňu z druhej strany a zatiaľ, čo sa Sora venoval jej ústam, on sa zohol k jej dvojkám. Jednu chytil do rúk, zatiaľ čo tú druhú začal sať, pokiaľ nestvrdla, aby ju mohol vziať medzi zuby.*

*nevěděla o světě, natož o tom, co se rozhodnou dělat její kluci. Napůl obnažená, s vyhrnutým trikem a těsnými kraťasy. Obě ruce vedle hlavy lehce zaťaté v pěst. V podstatě jim odevzdaná. Hlava se jí natočí, když se její a Sorovi rty setkají. Pár vteřin je to jen na něm, než se informace dostane k jejímu podvědomí a i ve spánku mu začne na jeho pohyby odpovídat. Zapojí jazyk, ale stále je vedena Sorou. Bradavky zareagují v podstatě okamžitě na pohyby Aody. K vzdechům polibku se přidá sem tam zásténání, když se Aoda surověji zakousne. Od pánve se začne pohybovat nohama lehce ze strany na stranu a tře stehny o sebe. Je to pohyb jen pár centimetrů na obě strany, ale k jejím vzdechům se tak přidává pohyb stehen, které zarývají její kraťasy a ukazují tvary, které skrývají. Kde jsi tak dlouho. mezi slovy jsou dlouhé přestávky, jak je zaměstnaná líbáním Sory. Ale stále ještě spí.*

*Možno by toho mali nechať, ale ani jeden na to nepomyslel. Možno to bolo zlé, ale ani jedného to v tú chvíľu nenapadlo a čo sa tu dnes odohrá, tu aj zostane. Možno i len v spomienkach chlapcov, Mayi nikoli. Kto vie, čo to do nich vliezlo. Krásu zdedili rozhodne po matke, mohli mať teda takmer kohokoľvek na koho si ukázali, cez to ich teraz zaujala jediná blízka žena, ktorú mali. Netrápilo ich to. Chvíľu jej trvalo, kým sa zapojila, no nakoniec sa zobudila ako tak, aby sa dokázala zapojiť, aj keď dominantným v tomto smere bol stále Sora. Aoda sa hral zatiaľ o niečo nižšie, než sa začala mrviť a jeho smaragdové oči sa presunuli na jej stehná. Hádal, že prvý pôjde on. Nedával si dolu ani tričko, len nohavice. S bratom sa videli nahí toľkokrát a Mayi ich snáď ešte viac.* Hneď to bude. *Hodil ich dakam do preč, nech nezavadzajú a potom chytil len jej kraťasí a stiahol ich dolu, i tie nasledovali príklad jeho nohavíc. Na chvíľu si bude musieť vystačiť len so Sorom, kým jej dal nohy od seba a začal sa jej venovať jazykom. Vedel, čo majú ženy rady.*

*její slova pravděpodobně byla adresována někomu jinému, ale ani jeden z chlapců to neřešil. Přijali zprávu po svém a konali tak. Dokud měla volné nohy, pohybovala se jen v nich. Jakmile jim do cesty vlezl Aoda, začala pohybovat horní částí těla. Už když ji stáhl kraťasy, smáčelo postel pár kapek jejích šťáv. Při prvním dotyku jeho jazyka se tělo zachvělo a do úst Sory jí vytrskl hlasitý stén. Následovalo ho krátké stisknutí zubů a možno ho i kousla, pokud nestačil uhnout. V tuhle chvíli pracují už i její ruce. Obě si snesla na své tělo a začala si hrát s prsama. Tělo si začíná vzpomínat na tyhle chvilky, ačkoliv s jinou a jedinou osobou. Nikdy nebyla s nikým jiným než s Itamim. A co se stal loutkou, tak už vůbec s nikým. Možná proto se nechává pomalu unášet. Možná proto po necelé minutě, co Aoda začal, mu zkropila obličej svými šťávami. Nohy se jí u toho zaťaly a sevřeli ho takhle mezi sebou. Měla stále rozpor mezi svým vědomím a nevědomím, ale pomalu přecházela do bdělého stavu. Ačkoliv stále ještě spí, její sny pomalu přechází v odrážení reality, což způsobí i větší odezvu od Maiy. Rukou pohnula a narazila na tělo Sory. Začala mu rukou jezdit po hrudi a hledala jeho klín. Přes vzdychání se nemůže už věnovat líbání, ale pokud Sora nepřestane, bude já dal přijímat. Druhá ruka se jí přesouvá do rozkroku, kde nachází Aodovu hlavu a zajede mu do vlasů. Před obličejem, nebo alespoň ve svém snu se jí objevuje pohled na oba chlapce. Usměvavé tvářičky, co sedí v kuchyni u stolu a pošťuchují se. Snad to teď nevidí. proletí ji hlavou, zatím co se její vědomí zmítá v orgasmu v její podvědomím.*

*Chapci pravdepodobne tušili, že to bolo adresované Itamimu, ich otcovi, ale ten pravdepodobne Mayi nebol v tomto smere oporou už dlhé roky. Pravdepodobne bol pre ňu jediný, ale ako vymenil telo za bábku nedostatočný. Nehodlali sa tým však trápiť, nie teraz, v tento čas, kedy sa jej snažili dopriať, to čo jej chýba. Sora jej nestihol uhnúť, takže jej pekne pohryzla, ale veľmi to neriešil. Boli to dobré deti, ktoré by pre svoju matku urobili čokoľvek, skočili do sopky, prenášali hory, išli by za hranice morálnosti. Bola malá šanca, že si bude niečo pamätať a aj keď sa jej telo pomaly prebúdzalo k životu pod náporom slasti, stále viac spala, než vnímala. Aoda jazykom prešiel okolo svojich pier, skutočne ju zanedbával ich otec. Chceli si vymeniť pohľad, no Mayi ich zastavila ich činmi. Sora sa prestal venovať jej ústam, obaja počúvali vzdychy svojej matky, miesto toho jej venoval zopár bozkov na kľúčne kosti, zatiaľ čo mu rukou prehmatávala hruď hľadajúc niečo iné. Aoda trochu zapriadol nad jej rukou v jeho vlasoch, zodvihol jasné smaragdové oči, uprel ich do tej jej, ktoré sa zadívali do tej jej, položil ruku na tu jej, aby ju mohol dať preč z vlasov, cez to ju stále držal a pomaly sa narovnal. Už bola mokrá, nemusel si teda vlhčiť prsty, aby ju mohol pripraviť. Najskôr to boli len dva s ktorými začal hýbať, preskúmať ju, než pridal tretí. No nehral sa dlho. Vytiahol ich hneď ako mohol a miesto toho ich vymenil za seba. Pomaly zasunul, chvíľu čakal, pozoroval jej reakciu, než sa začal hýbať.*

*stále v limbu a v křeči po orgasmu a prohnutými zády, pomalu zase klesala na postel. Její bradavky by mohli teď i sklo řezat. Ruku ve vlasech Aody měla uvolněnou tak nebyl problém, aby si s ní dělal co chtěl, zatímco druhá jí trochu zmateně našla Soruv klín a přes kalhoty se pohybovala. V jednu chvíli přišel zlom v jejím stavu. Vzdychala stále stejné, ale její vědomí stoupalo vzhůru a probouzelo se. Roky ostražitosti v ní stále přebývali a vraceli ji do pozoru. Jak tak sleduje své chlapce u stolu v kuchyni, tak se stále víc jejich obličeje mění. Nejen že si uvědomujeme najednou, že vlastně celou dobu sledovala pouze jejich hlavy, ale o to víc se jejich pevné rysy mění na nehmotné plamínky modré chakry, které se mihotaji na místě. Když do ní Aoda pak vstoupí a zastaví se, příraz ji posunul o něco výš po posteli. Zaklínila hlavu tak, že kouká do zdi a když je Sora na kličních kostech a nevidí ji do obličeje ani jeden, tak se probudí. Oči má stále zavřené, ale je při vědomí. Teda... Při vědomí. Začíná pomalu vnímat okolí, co se kolem děje a její mysl se začíná rozjíždět jak starý počítač. Alkohol v kombinaci s únavou ji na chvíli udělal restart a teď najíždí. Uvědomí si, že ty jejich obličeje, co viděla nebyl sen, ve kterém doufala, že ji její chlapci nevidí při tom, co se teď děje. Ale byli to chakry, které vnímala kolem sebe pasivně díky jedu Hakuja. Při přírazu zatajila dech se zavzdychanim a když začal pomalu přirážet, vrátila se k původnímu dýchání. Lehce se u toho pousmála. Zlobivý chlapci. proletí ji hlavou myšlenka. Ale šikovní. ozve se zase druhým hlasem v odpovědi také v hlavě a zatím co stále předstírá spánek tak vyčkává, co všechno ti dva umí. Rukou, kterou pracovala u Sory v rozkroku se zapluje za pod jeho kalhoty a využívá přírazů Aody, aby se jí ruka pohybovala po jeho chloubě od špičky ke kořenu a zpět. Zatím to není špatné. Už dlouho se jí nikdo takhle nevěnoval a myslela si, že po Itamim už se nikomu nedá, ale chlapci byli odhodlání si ji vzít a vůbec to nebylo zlé. Více uvažuje i nad posledním shledáním u nich doma, kdy přišla Kaede a spolu se Sorou byli zavření v pokoji. Jak na tom je asi jejich vztah? Asi nic moc, když se Sora tady teď takhle stará o mamku.*

*Ani jeden z nich si toho nevšimol. Obaja boli odhodlaní dopriať svojej mame to čo jej dlho chýbalo. Muselo to byť pre ňu hrozné, nechať jej telo takto, dlho, reagovala na všetko takmer okamžite. Bolo vlastne možné, aby sa jej ich otec venoval? Jeho telo už nebolo ľudské a hoc vďaka hadel krvi boli ich dotyky chladné, stále to bolo lepšie ako nič. Nevšimli si toho, že sa ich mama prebrala k životu. Venovali sa iným veciam, sami dúfali však, že spí, stále je v limbu. Pravdepodobne by sa prepadli pod zem v okamžiku, ako by zistili, že je hore a vníma každý ich dotyk, každý Aodov pohyb, rovnako tak, ako ona využíva jeho pohyb k tomu, aby mohla rukou pohybovať po jeho pýche. Z jeho úst sa vydrali vzdychy, to však nemenilo nič na tom, že sa naďalej venoval jej kľúčnym kostiam. Snažil sa nezanechať žiadnu značku po sebe. Čo sa tu dnes stalo a stane tu zostane. Od kedy sa vyspal s Kaede nemal žiadnu ženu. Bol dosť zničený z toho, ako jej odmietla, no akceptoval jej rozhodnutie. Predsa len to nebolo na ňom a keď nemohla opätovať jeho city, musel to prijať a vysporiadať sa s tým, od vtedy ju však nevidel a popravde sa z toho stále nedostal, aj keď na tom pracoval a momentálne dosť vo veľkom. Aoda si dával záležať, na rozdiel od brata, ktorý držal asi celibát využíval svoje voľné chvíľky keď neboli spolu inak. Dával si záležať na každom jednom pohybe, príraze, aby si z toho odniesla Mayi čo najviac. I z jeho úst sa sem tam vydral vzdych, díval sa na ňu, hoc mala tvár teraz schovanú. AKo biedne na tom Sora bol jej mohlo ukázať i to, ako rýchlo vyvrcholil. Na chvíľu prestal venovať pozornosť jej kľúčnym kostiam. Už to bolo dlho, hoc pre ich mamu to muselo byť ešte dlhšie. Prekvapovala jej však jedná vec, momentálne vôbec nemyslel na ono dievča, bolo to po dlhej dobe, čo mal v hlave niečo iné, niekoho iného než ju.*

*ani po jeho vyvrcholení nepřestávala pohybovat rukou v rytmu přírazů Aody. Navíc si ho chtěla udržet v postaveném stavu. Určitě nepředvedl ještě všechno, co by mohl. Lehce se vrchní částí převalila směrem k Sorovi, aby co nejblíž k jeho klínu hlavou. Rukou přejížděla po jeho mokré špičce, jak se mu kalhoty naplnili spermatem. Soro... zamumlá ve "spánku" a stále hladí jeho úd. Nohy se jí pohnou a omotaji Aodu kolem zadku. Přiráží s ním, aby ji neutekl ani kousek jeho pohybu. Svoji volnou rukou se přesune také na Soru. Ruka ji také pohybuje po kalhotech a pomalu se dostává dovnitř, aby se mohli spojit a pokračovat v činnosti, kterou dělala druhá ruka doposud.*

*Spomínal si letmo na jeho prvý sex, ktorý zažil. Trval dlho, takmer celú noc, na to, že bol vtedy ešte panic. Musel byť pre to dievča dosť zlý, ale naučila jej toho veľa - aspoň to na čo si z jeho prvej opileckej noci pamätá. Rozhodne to nebolo všetko čo dokázal, vírili sa v ňom akési pocity, no neklesol mu snáď ani na moment. Jemne ním síce cuklo, keď začul hlas jeho matky ako ho volá. Zodvihol biele oči, snažiac sa spatriť jej tvár, ktorá bola vidieť v momente, keď sa dostala bližšie k Sorovému lonu.* Skutočne spíš mama? Alebo sa len teraz tváriš? *Ozval sa Aoda, ktorého nohy obmotali a zabránili mu tak úniku. Voľnou rukou si prehrabol biele vlasy, zatiaľ čo druhou ju chytil za bok. Už nebude trvať dlho. Vedel si približne vek vyrátať, mali teraz 22, takže bolo pre ňu v jej veku ťažké otehotnieť, pokiaľ nie už nemožné. Nikdy im popravde svoj vek neprezradila a človek by sa v tom i stratil, vyzerala tak mlado, ako by sa u nej zastavil čas.*

*s hlavou schovanou v klínu Sory se lehce usmála. Místo odpovědi však sevřela nohy ještě víc a naráží s ním prudce do sebe. Nemá problém s tím, pokud by se do ní udělal. Věk už ji brání mít další děti. Zatím. Aby nemusela odpovídat, jedním rychlík pohybem vytáhne Sorovu chloubu a vloží si ho do úst. Ještě na něm cítí jeho předchozí vyvrcholení. Rukama ho chytí za zadek a přitáhne si hlavu pevně až ke kořenu, aby si ho vložila co nejhlouběji a jazykem pohybovala po jeho délce. Zadek mu i pořádně stiskne a přiráží proti své hlavě. V podstatě dokud se oba neudělají, tak jede v tomhle tempu a nepustí je. I pak drží Aodu v sobě svýma nohama a jak dosaje Soru, tak i z něj pomalu stáhne hlavu, ale rukou ho udržuje stále v pohotovosti. A teď mi chlapci řekněte... podívá se na ně skoro přísně. Na Soru, který sedí vedle její hlavy a pomalu ho honí a Aodu, který je stále v ní uvězněn. Svírá ho nejen nohama, ale i vnitřními svaly. Kdo vás to vychoval, abyste toto dělali spícím, lehce podnapilým a unaveným ženám? její přísný pohled ztrácí dost na hodnotě s tím, co jim ještě pořád dělá. Pravou rukou, která je teď volná pak vystřelí a přes Nám Kaizo natáhne tak, aby ji protáhla mezi své nohy a levou aby sjela až pod kořen Sorovi chlouby. Oba chytne za pytel těsně pod kořenem a tak, aby jim nezmáčkla vejce až je následní pořádně stiskne lehce přiškrtí. Tehdy uvolní stisk nohou a dovolí Aodovi z ní vylézt. Pomalu jde do sedu, shazuje nohy na zem a za pytel je tahá tak, aby je postavila před sebe na zem. Sedí tam před nimi, dívá se jim do obličeje a kmitá mezi jejich očima. Drží jim pevně pytel a občas za něj zatahá. Nechá je v tom chvíli vykoupat a třeba se to pokusit i vysvětlit.*

*Sorovi prejde mráz po chrbte, keď sa miesto odpovedi stane niečo úplne iné. Vymenil by si z bratom pohľad, ale Mayi ho zamestnala niečím totálne iným, rovnako ako Aodu. Obaja vedeli, že je zle. Svojim spôsobom.* Kurva. *Vyšlo z jeho úst akonáhle si jej vzala. Nečakal to, vytreštil oči, no poddal sa, nič iné mu nezostávalo rovnako ako Aodovi, pokiaľ neprišli obidvaja k vrcholu, ktorý chvľu predýchavali, rovnako ako skutočnosť, že Mayi bola hore. Bolo to pre nich nečakané, ale čo iné im zostávalo, než zjesť, to čo si navarili? Obaja mlčali, keď začala hovoriť, zaujali obaja postoj, kedy sa tvárili ako najväčšie neviniatka pod slnkom, pozreli sa obaja bokom, ako by tu vôbec doteraz nič nestvárali a neboli v pozícii akej boli, takže nevideli jej nahnevaný výraz, pokiaľ ich ten výraz rýchlo neprešiel nasledujúcim trestom, ktorému sa museli podvoliť, už len z vlastného dobra. Nakoniec však prvorodený mohol vyjsť z Mayi keď povolila stisk a takmer hneď na to ich vytiahla z postele, donútila sa postaviť pred ňu. Aoda sa tváril ešte viac nevinne než doteraz, Sora mal celé červené tváre a díval sa previnilo bokom.* Noctis Clive asi? *Dostal zo seba. Na koho iného ho to hodiť, než na Noctisa?* Naučil ma to pravdepodobne on a Aoda to odkukal? *Bolo to značné klamstvo, ale nikto iný mu na myseľ teraz neprišiel.* Alebo to bol niekto iný v Sora-ku? *Poškriabal sa na zátylku. Ich odpovede boli otázky, nikoli poriadne odpovede. Stáli v pozore, podstate im nič iné nezostávalo. Veľmi svojej mame klamať nedokázali a nemali poriadnu odpoveď na to, čo vyviedli.*

*popravdě je zaskočená, když zmíní Noctise. Dělala si srandu a tohle ale nečekala. Ten bídák se nastěhoval do Sora-ku? zamysli se. Netrvá to ale dlouho. U toho jim sem tam pomačká pytel. Pak za ně zatáhne, aby si je přitáhla blíž a otevře ústa. Otevřou se jí o trochu víc, skoro jako by chtěla použít jednu z hadích technik, kdy si vylézá ze svých úst a strčí si chloubu obou svých chlapců do pusy tak hluboko, jak to dovolí jejich těla, které se před ní musí napasovat v téhle poloze. Začne je sát a stále si hraje s jejich koulema. Když jsou opět v pevném stavu, vytáhne Aodův penis za koule od sebe a zatlačí ho na postel, aby si sedl vedle ní. Pak vytáhne si Soru a zvedne se, aby mohla nasednou na Aodu. Tak když už jsme v tom. poví jenom, nastaví si Aodův penis a vsune se ho do zadku. Jde to trochu stuha, ale nakonec se zavzdycháním dosedne. Opře se o něj, aby ho zatlačila do lehu, chodila mu položí na kolena a nastaví Sorovi svoji vagínu. Za pytel si ho přitáhne a zatlačí dovnitř. Tak ukažte, co jste se naučili v Sora-ku. poví a nechá zbytek na nich.*

Len tam chodí oslavovať, robiť si terče na šipky z nukeinov a ťahať deti do... ani neviem kde sme to boli. *Vôbec netušil kam sa s ním vtedy premiestnil. Vlastne bol rád, že to premiestnenie zabil, myslel si, že ho to zabije. Nie len, že bol ožratý vtedy, ale i z toho rýchleho premiestnenia, teleportácie alebo čo to bolo mu prišlo zle ešte viac. To bola jedna z mála vecí, čo si z tej noci pamätá. To však nebolo dôležité na teraz. Takmer rýchlo mu vyfučala z hlavy výhovorka, rovnako ako Aodovi, keď si ich oboch naraz vezme do úst. Hadie techniky skutočne mali mnoho využití. Z úst oboch chlapcov sa vydrali vzdychy, netrvalo to dlho a boli obaja pripravení na ďalšie kolo. Aoda sa poddal, sadol si vedľa a trochu jej pomohol dosadnúť, než bol nútený si ľahnúť. Rukami si ju obmotá okolo pasu, zatiaľ čo Sora, ktorý zasunul do vagíny jej položí ruky na boky.* V Sora-ku, je veľa dobrých učiteliek. *Aspoň on ich zopár stretol. Obaja sa začali hýbať, síce im chvíľu trvalo, kým sa zladili, ale nakoniec sa im to podarilo. Ani jeden nebol zlý, hoc Aoda mal o poznania trochu viac skúseností, než jeho mladší brat.*