Knihovna

*Začínal další den,kdy si Rogue rozhodl jít pro misi. Procházel se ulicemi ,než se dostal k budově s misemi,kam měl už namířeno. Když vešel dovnitř nikdo tu moc nebyl. Bylo celkem prázdno a tak šel rovnou na řadu. Vůbec neměl tušení co můžu dostat za misi a tak se i celkem těšil. Byl zvědav co může dostat za misi. Ale jelikož je genin tak to žádné zábavné mise moc nebudou. Jak přišel k paní ,která rozdávala mise. Řekla ,že dneska už má jenom nějaké rovnání a uklízení v knihovně. Chvíli přemýšlel jestli to vůbec vezmu,ale musel si vydělat nějaké peníze a tak neměl moc na výběr. Paní jenom poděkoval a vzal si svitek s misí. Vyrazil směrem ke knihovně. Ale to jsem si uvědomil ,že když už do té knihovny půjdu. Po cestě se toho moc nestalo, když přišel do knihovny seděla tam jenom jedna stará paní u recepce a řekla ,že má tenhle vozík přerovnat podle abecedy.. Názvy a dát je do poliček s cedulkou s písmeny. Říkal si ,jestli je na tohle opravdu potřeba ninja, ale neměl jí to za zlé. Ona si nás nejspíš neobjednala jenom tady pracuje. Tak jí pouze poděkoval a vzal vozík s knihami.. Jak se koukal do vozíku nebylo to ani nějak moc.. Knihovna taky nebyla zrovna moc velká a tak to šlo rychle.. Některé knihy byli obzvlášť zajímavé už jenom podle názvu jako např.. Hovno hoří… Zítra je bohužel taky den.. a takové zajímavé názvy… Některé byli zase historické,přírodovědné a vlastně se tady našlo skoro úplně vše.. Tak rovnal jednotlivé knihy podle prvního písmene do poliček s příslušným písmenkem a pokračoval v tichosti v práci.. Pokračoval knihu po knize a nacházel různé herbáře, kuchařky a další knihy ,které tady leží už od pohledu stovky let. Některé knihy se snad v životě ani neotevřeli a zabírali zbytečně místo pro lepší a užitečnější knihy.. Kterých tady ovšem moc nebylo.. Stále jsem okem pátral po knize různých zajímavých technikách.. Ale bohužel neúspěšně.. Jak dokončil svojí práci tak se vracel s vozíkem k recepci a tak už byl připravený další.. S knihami a svitky.. Zeptal jsem se jestli to má taky přerovnat a babča jenom zakývala hlavou.. Tak tam nechal prázdní vozík a vzal si nově naložení.. Tentokrát to byli knihy z ninja akademie a byli to různé knihy o tom jak se hází kunai a shuriken, základní elementy a všechny věci, které se na akademii učí. Procházel různé svitky s obyčejnými techniky typu E některé svitky měli i techniky typu D… Po tom jak každou knížku prohledal a koukl se i na ostatní, stejně moc nechápal některé techniky a tak to nechal být. Jak dokončil svojí práci s rovnáním.. Vrátil se s vozíkem k recepci a babča mi řekla ať ho odvezu do zadu tak vzal oba košíky a odvezl je do zadního skladu,kde se válelo spoustu svitků.. Rychle jsem pustil vozíku a rozeběhl jsem se ke svitkům.. Prohlížel jeden po druhém.. Nejhorší bylo ,že jsem nevěděl co najdu.. Některé byli o broucích druhé zase o tesařském umění a práci se dřevem… Jak jsem přerovnával svitky babča mě vyrušila a já se vrátil dopředu k recepci a říkala ,že to bude vše. Tak jsem vytáhl ze zadní kapsy svitek se smlouvou o misi a ona mi ho odškrábla. Její podpis nebyl vůbec čitelný,ale na tom nezáleželo aspoň že tam něco bylo. Tak vyrazil zpět vrátit úkol *

*Maiy si dnes nechali zavolat do knihovny. Musela to tedy vzít přes kanceláře v sídle hokage, kde jí zadali misi o úklidu v knihovně. S úklidem nikdy neměla problém. Byla takový ten domácí typ a tak vyrazila přímo k místní knihovně. Na očích má své sluneční brýle, které už prakticky nesundavá. Během těch několika týdnu pochopila, co ty její oči znamenají pro ni a hlavně pro okolí a rozhodla se, že bude prozatím dobré, když to bude držet v tajnosti. Její bratr s ní od té doby, co se jí to probudilo, nemluví. Hlavně proto, že ho potupila a kvůli ní skončil na pár dní v nemocnici s poškozenými orgány. Je to jeho sestra a tak to s nikým neřešil, přesto to ale nenechá jenom tak. Je tedy jeden člověk, s kým to řešil a to je jejich otec. Ten už si o tom začal zjišťovat své, ale k ničemu nedošel. Zatím to považují za mutaci genu, který je jako klan odlišuje od ostatních. Pokud by se jí oči aktivovali, nemusí to vidět moc lidí. Proto ty brýle. Na sobě má hnědou budnu, modrou sukni a bílou košili. Vzhled. Dojde do knihovny a zamíří si to rovnou ke knihovnici. Dobrý den, poslali mě sem k vám uklízet. poví a podá jí list, který to potvrzuje. Knihovnice si ho vezme a prohlédne. Dobrá, pojď za mnou. Ukážu ti, co budeš dělat. poví knihovnice a vede Maiy do zadní části knihovny až ke dveřím, kde je napsáno archiv. Dveře otevře a vejde dovnitř s Maiy v závěsu. Co stihneš, stihneš. Prohlédneš knihy, které by se mohli rovnou označit a založit do systému knihovny. Na tyhle kartičky napíšeš knihu a kam si jí zařadila. Podle druhu žánru či podobně. KAždá kniha vlastní kartičku. Na konci mi ty kartičky necháš na stole, pokud tam nebudu. Které budou potřeba opravit dáš na tenhle stolek. Které už nepůjde zachránit dáš sem. poví a ukáže jí velkou dřevěnou bednu. Maiy přikývne a knihovnice odejde. Jakmile se za ní zavřou dveře Maiy si prohlédne místnost. Je tu hodně regálů se spoustou starých knih, Některé jsou v kožené vazbě a očividně ty nejstarší. Další jsou pak v tvrdém papíru, nebo jen stohy listů. Tak tohle bude asi na dlouho. řekne si Maiy a vybere si první regál. Přitáhne si k němu jeden z vozíků a začne prohlížet knihy. Sahá nejdřív po těch, které vypadají v pořádku. Odkládá je na stolek, dokud není plný. Pak s ní vyjede do prostoru knihovny, kde hledá pro ně umístění, podle rozdělení regálů. Vždycky když některou knihu uloží, napíše na kartičku její název a kam jí založila. Ty si odkládá do stojanu, který má na tom stolku taky. Když založí první dvacítku knih, vydá se zpět do archivu a naloží si vozík znova. Celí jeden regál se jí povede rozvozit po knihovně a dávat knihy na jejich nová místa. S dalším regálem už to je horší. Některé knihy mají poničené vazby, nebo stránky a tak je odkládá na vozík, kde se budou ještě dávat dohromady. Mezi nimi přijdou i na řadu stohy listů, které už nemají vazbu. Normálně by je vyhodila do bedny, a aktivuje svůj Byakugan, aby si procvičila oči a taky, aby mohla vidět, jestli jsou zde všechny listy a v jakém jsou stavu. Podle číslování stránek zjistí, že jsou listy v celku a tak vezme kus kartonu, který přehne a vloží do něj ty listy. Pak ho ještě obváže provázkem, aby se nic neztratilo. Když se k tomu udělá nová vazba. Kniha se dá použít. Rozhodne se použít svoje oči i na celý archiv, aby se podívala, co zajímavého se tu dá najít. Každý kousek regálu, zdi, ve kterých vedou kabely nebo trubky a nebo tajné skrýše. Co ale nakonec objeví je pár listů, které jsou hozené na vrchu regálu, kam se normálně nesahá. Vezme si schůdky a odnese je tam. Sáhne po těch papírech a prohlédne si je už bez aktivního Byakuganu. Moc toho na nich není. Spíš nic než moc. Jediné, co se dá ne jednom listu přečíst je kruh, ve kterém je trojúhelník. I na tom je inkoust už dost vyžraný, ale pod tím znakem je napsáno "Nebezpečný." Neví co to znamená, ale nemá potřebu, aby se vědělo, že na něj sahala. Vrátí ho proto radši zpět na regál, kde ho vzala a vrátí se k práci. Za pomoci svých očí udělal více práce, než kdyby musela ty knihy prohlížet stránku po stránce. Stačí tím rychle listovat a její oči jí poví všechno. Po čase už jí začnou oči bolet a tak ho deaktivuje. Když kouká na práci, kolik jí udělala a kolik knih založila tak má pocit, že by to mohlo stačit. Číslovala si i kartičky a tak poslední knihu, kterou uložila měla pořadové číslo "376". Uklidila vozík do Archivu, srovnala zbytek, co tam měla rozkramařený a s tím vším se vrací zpět ke knihovnici. Položí jí na stůl kartičky a čeká. Ta na ní kouká trochu zděšeně. Tolik? Udělal si tolik knih, kolik by udělalo více lidí. poví a dívá se na kartičky. Šlo to celkem dobře. pokrčí rameny. To do toho nezapočítala ještě ani ty knihy co vyřadila a připravila na opravu, kdy jejich počet je tak polovina toho, co jí přinesla. Knihovnice jí potvrdí list, který jí podá a Maiy ho odnese zpět do kanceláře, kde jí potvrdí misi a Maiy jde domů. Pořád myslí na ten znak, ale nemůže ho přirovnat k ničemu, co zná, tak to nakonec nechá na pokoji a zavře se doma ve svém pokoji. Nikdo s ní teď doma moc nemluví, což jí taky problém nedělá.*

927 slov

KONEC

*Aya si ještě pěkně spala, ale to se změnilo když k ní do pokoje vletěla její mamka.*Vstáváme ty šípková růženko*Začala budit svojí dceru,která se jen překulila na druhý bok.To její mamku ještě víc vytočilo.*No tak vstávat nemáš dneska náhodou jít na misi?*Strhla z Ayi peřinu to už Ayu probudilo.*Hai hai už vstávám*Řekla rozespale a když viděla ten nasupený výraz její mamky tak okamžitě vylítla z postele a oblíkla se.*No to už je lepší*Řekla její mamka a odešla z jejího pokoje. Aya šla ještě do koupleny kde si udělala ranní hygienu a udělala si culík. Vzala svojí ochranou čelenku kterou měla na stole a dala si jí na pravou ruku. Když byla hotová šla do kuchyně kde byla její mamka, která jí udělala snídani která na ni čekala na stole.*Ehm dobré ráno*Pozdravila svou mamku a posadila se k jídlu. Když dojedla uklidila po sobě, když už chtěla odejít její mamka ji zastavila a dala jí svačinu sebou.*Díky mami*S úsměvem jí poděkovala a už vyrazil pryč z domu. Mířila směrem do knihovny kde dneska měla vypomáhat. Cesta do knihovny jí netrvala dlouho a vstoupila do budovy a šla přímo za jednou knihovnicí co tam uviděla.*Dobrý den jsem Aya Katoru a mám vám tu dneska pomoct*Vysvětlila Aya knihovnici co tam dělá.*Aha no dobře já jsem tady vedoucí. Je pravda, že tu máme dost práce a s podstavem co tu teď máme moc nestíháme. Tvým úkolem bude zařadit knihy,který jsme nestihli zařadit tam kam patří*Vysvětlila Aye její úkol a zavedla jí do jednoho oddělení kde byl velký koš plných knih.*No můžeš se pustit do práce*Usmála se vedoucí na Ayu a šla si plnit svojí práci.*Páni jeho toho teda fůra*Podívala se na ten obří koš plný knih a přišla k němu. Začala knihy vracet tam kam patří některé už měli trochu poškozenou svojí vazbu a bylo o to hůř poznat jen z obalu kam to patří. Některé knihy si musela, aspoň trochu prolistovat aby zjistila kam je má zařadit. Skoro půlku už měla rozřazenou, ale už začínala mít hlad a tak se rozhodla si udělat pauzu. Zašla za vedoucí kde by se mohla najíst ta jí zavedla do kuchyňky kterou tam zaměstnanci měli. Aya se posadila ke stolu a vytáhla svojí svačinu a začala jíst. Po jídle se Aya pustila do druhý půlky koše s knížkami. Pokračovalo to pomalu, ale z koše knížky mizeli a už nebyl tak plný. Občas musela hledat i jiné oddělení kam knížky dát. Trvalo to několik hodin, ale nakonec Aya rozřadila všechny kníky co byli v koši. Trochu se protáhla a pak šla za vedoucí.*Tak já mám hotovo*Řekla Aya vedoucí když k ní došla.*Děkuju za pomoc hodně si nám pomohla. Určitě budu ráda když zase nám někdy půjdeš pomoct*Poděkovala jí vedoucí potom se rozloučily a Aya šla zpátky domů*

*Bylo ráno a Itami se už dobrou půl hodinu převaloval v posteli. Poslední dny nevěděl, co bude dělat a tak se jen poflakoval a procházel po vesnici. Šel do koupelny, kde vykonal ranní hygienu a po chvilce už seděl za stolkem. Snídaně také nebyla nijak pestrá, protože se jednalo o obyčejné sušenky.* ,,Rozhodně lepší obyčejná snídaně, než žádná," *pokrčil chlapec rameny a začal chroupat křupavé čtverečky. Při tom ho napadlo, že by vlastně mohl zajít do místní knihovny. Už dlouho uvažoval o tom, že by se z něho mohl stát loutkař, protože bojem na dálku by mohl skvěle zamaskovat svojí slabinu v taijutsu. Až se z něho stane genin, tak už nebude čas na dlouhé rozmýšlení. Bohužel pro něj o loutkách nevěděl vůbec nic a tak rozhodně nebylo od věci se dozvědět alespoň základy tohoto speciálního stylu boje. Poté, co se najedl, vyrazil přímo směrem, kde stála budova knihovny. Vstoupil dovnitř a rozhlédl se po celém komplexu plným knih. Po chvilce našel knihu o tvorbě loutek. Vzal jí do ruky a šel si sednou na volné místo, co možná nejdále od ostatních návštěvníků. Otevřel knihu a začal si číst. Hned na prvních stránkách byly informace o ideálních materiálech pro loutky, počínaje kvalitním tvrdým dřevem až po vazelíny na promazáváni kloubových spojů. Na dalších stránkách pokračovalo montování zbraní do různých částí. Chlapec byl překvapený, jak moc kreativní nápady tam jsou a jakou mají umělci představivost. Konec knihy už projednával o detailech, jako je samotná váha, vzhled loutky a jejich přednosti. Modrovláska tyto informace velmi zajímaly a tak si ani nevšiml, že čas neúprosně utíká. Už byl v polovině celé knihy, když v tom k němu přišla paní knihovnice.* Za malou chvilku budeme zavírat, *sdělila mu s úsměvem na tváři. Chlapec zdvyhl hlavu a přikývl na znamení souhlasu. Byl tak zabraný do čtení, že úplně zapomněl mluvit a odmítal odtrhnout oči od písma. Ještě než odešel, tak si šel vypůjčil knihu, kterou nestihl dnes dočíst a jako bonus si vzal i její další vydání, které detailně projednávalo o dalších vymoženostech ve světě loutek. Hned co dorazil za šera domů, tak si dal večeři. Následně uložil jednu knihu na polici a druhou si vzal do postele, kde jí opět otevřel v místě, kde skončil a pokračoval ve čtení. Poslední slova dočetl až v moment, kdy se za doprovodu ptačího zpěvu pomalu rozednívalo. Konečně mohl s klidem zavřít jeho rudé a podrážděně nevyspalé oči a hlava mu pomalu spadla přímo na otevřenou knihu. V ten okamžik už si chlapec užíval zaslouženého spánku.*
         Konec RP

*Rogue se vrátil do role ninji,ale bohužel přes jeho vysoký věk je stále genin a tak musí plnit obyčejné mise… Zrovna na takovou se také chystá. Rogue tedy ráno vyrazil do centra ,kde se dávají mise a jednu dostal. Misí mělo být pomáhání v knihovně. Rogue tedy neváhal a tak vyrazil směrem ke knihovně. Po cestě se nějak moc nedělo a tak v poklidu došel do knihovny ,kde hned vyšel a zašel na recepci ,kde předložil svitek a paní ho hned poslala dozadu… Rogue tedy šel a jak vešel viděl dva vozíky knih, který jsou potřeba roztřídit* /// Na tohle si musí volat ninju...ahh co se dá dělat prostě se kousnu a udělám to. I když to bude celkem na dlouho/// *Rogue tedy vzal první vozík a začal rozvážet knihy podle názvu a kategorii ,které si myslel ,že by tak měli být. Žádný návod nedostal a tak to dělal podle svého uvážení. Někdy se objevil i nějaký svitek ,ale spíš šlo o staré obchodní smlouvy ,ze kterých se mohlo učit či tak něco… Někdy se objevila kniha vhodná pro studenty akademie o nějakých jutsu či tak… Ale dneska tohle Rogueho nezajímalo. Jak tak pokračoval rozvezl první vozík,kde tedy nejvíc bylo romány a různé spíše detektivky… Poté šel pro další vozík a paní na recepci řekl ,že první už je hotov. Ta mu pouze přikývla a ukázala mu ten druhý. Rogue se jen otočil a pronesl* Ano ano však už jdu… *To ,že mu bylo 19 neznamená ,že ho stařenka nemůže furt komandovat přece jenom i tak byla o dost starší a měl by… Tentokrát musel jezdit vetší trasy a tak ho to přestávalo lehce bavit. Bylo to už otravné a nikam nevedoucí. Ale byla to mise a musel jí splnit. Přece jenom peníze si nějak vydělat musí… Poté co pokračoval v uklízení knih našel takovou malou brožurku o samuraích. Samurai. Jednoho jsem potkal a působil celkem zajímavě. No co stejně mám čas a tak to Rogue otevřel a načetl spoustu informací. Třeba ,že samuraiové jsou nestraní. Pevnost mají v zemi železa. Mají vlastní kodex a hlavně jinej způsob života… Roguovi se to zalíbilo a hnedka šel za recepční kolik chce za tuhle brožurku. Ta se jenom koukla a řekla,že ani neví jestli jí tu má zapsanou a tak tam Rogue nechal nějaké drobné a šel pokračovat v práci. Neuvěřitelně zrychlil ,aby se mohl začít naplno věnovat tomu co se bude psát… Mezitím jenom přemýšlel* /// Samurai. Co když to je ta cesta ,kterou se mám vydat. Ale zase sloužit někomu.. Ahh no nevím. I když teď v podstatě taky sloužím… Bude to těžký rozhodnutí ,ale stejně musím počkat na chunniské zkoušky a pak se uvidí.. Ale určitě si můžu aspoň něco zjistit/// *Poté co Rogue roztřídil knihy si šel potvrdit misi razítkem a šel směrem na centrum odevzdat ještě svitek. Už bylo pozdě večer ,ale i tak tam došel a předal… Poté vytáhl brožurku a rozhodl se načíst kodex,hodnosti vše co mohl zjistit*

Mise D
*Ráno vstal a šel do koupelny vykonat ranní hygienu. Poté, co se učesal a oblékl, tak si šel sednout ke stolu na snídani. Toto ráno mu maminka připravila vajíčka a tak si jídlo náležitě vychutnal. Následně vyrazil k hokage pro novou misi. Tam dostal svitek, se zadáním mise. Jednalo se o pomocný úklid v knihovně. Toto zadání bylo úrovně D a tak neočekával nic náročného. Dorazil do knihovny, kde ho přivítala paní knihovnice. *Dobrý den, *pozdravil zdvořile Itami. *Dobrý den, vy jste tu kvůli té misi, že? *zeptala se chlapce. *Dobrá, pojďte tedy za mnou, *usmála se na něho a odvedla ho ke stolku, kde leželo několik desítek knih. *Toto bych potrebovala pomoct roztřídit, *dořekla to, uklonila se a šla opět ke vchodu vítat zákazníky. Itami si vzal první knížku do ruky, koukl na obal a četl. *Lékařské bylinky... To zní zajímavě, ale docela nudně, *začal hledat příslušné oddělení. V moment kdy ho našel, tak vložil knihu podle abecedy pod příslušnou záložku. Následně vzal další a opět se podíval, co obsahuje její nadpis. Tentokrát šlo o kuchařku.* To tady nemají něco zábavného?* prokroutil oči v sloup. Opět jí šel odnést na své speciální místo. Tentokrát musel přes celou knihovnu, což zabralo značnou část času. Následně opět nazpátek. Mezi těma policema se stovkami knih si připadal jako v bludišti.* ,,Tolik odvětví. Tolik informací," *pomyslel si v duchu. Tentokrát hrábl na hromádku pro knihu, která ho vzhledem zaujala nejvíc, aby si dal pauzu od těch "nudných". Jednalo se o geografii světa. Ze zvědavosti otevřel na první stranu, kde byla vyobrazená mapa.* Takové množství národů a skrytých vesnic, *vyhrkl nahlas. Ve škole se základy geografie sice učili, avšak v tu dobu Itami ani pořádně nedával pozor. Teď to měl z první ruky a viděl, jak velký svět ve skutečnosti je. Chtěl vidět ostatní vesnice a životy v nich. Třeba se do jedné podívá o chunninske zkoušky... Nebylo však času na zbyt a tak se opět pustil do třídění. Z počátku to nešlo tak rychle, ale s postupem času se mu v hlavě začala vykreslovat mapa, na které viděl, kam který druh knihy patří. Po půl dni měl konečně hotovo. Měl dost možná v nohách tisícovky kroků. Při odchodu se opět rozloučil s paní knihovnicí, která mu potvrdila úspěšné splnění mise. Potvrzení následně odnesl k paní hokage a vyzvedl si odměnu a šel domů. Dorazil akorát když maminka chystala večeři. Vůně dobrého jídla mu omamila nos a než se kdokoliv nadál, tak seděl za jídelním stolem.*
Konec RP

Mise D
*Sasumi ráno vstala poměrně pozdě. Když se podívala na hodiny, bylo půl desáte. "Sakra." pomyslela si, dnes měla jít do kanceláře hokage vyzvednout si nějakou misi, a nebyla si jistá, jestli ty nejzajímavější mise už nebudou rozebrané. "Ale co, stejně jsem jen genin, co bych asi tak mohla dělat." protočí sama nad sebou oči, a seskočí z postele. Po chvíli sejde z pokoje dolů do kuchyně, a začně se koukat do skříněk a šuplíků, jestli nenajde něco k snídani. Našla pouze bílý jogurt, a tak se rozhodne, že dnes raději jíst nebude. Vyšla z domu, a zamířila si to směrem ke kanceláři. Vzala si sebou pár kunaiů, ale zbytek zbraní nechala doma, protože čekala nějakou pomoc ve stánku, a k tomu zbraně nepotřebovala. V jednoduchém tmavě modrém oblečení které spočívalo pouze z trika s dlouhými rukávy, kalhot, a čelenky ledabyle na levé paži, se cítila trochu nepohodlně, protože ji to spíš přišlo jako nějaké pyžamo, když s tím šla po ulici, a viděla kolem sebe všechny ninji oblečené do nějakých vkusně zařízených kreací. Raději na to přestala myslet, a po chvíli už došla do kanceláře.Tam dostala svitek, na kterém byla informace o pomoci v knihovně. Sasumi se to docela zamlouvalo, "může to být zajímavé." pomyslela si při odchodu z kanceláře.

Knihovna naštěstí nebyla nijak daleko, takže tam dívka byla za pár minut. Vevnitř byl takový starší pán, který dělal správce. Řekl Sasumi, že její práce bude čistit knihy od prachu a různých nechutností, které na nich lidé  nechají, takže třeba nějaké ulepené knížky, nebo roztržené dát stranou a napsat na papírek že to jde na opravu. Ukázal ji i místo, odkud má začít, a jak systematicky postupovat aby nic nevynechala. Půjčil ji takové pojízdné štafle, aby se dostala i do horních polic, a rozloučil se. Sasumi si tedy dala štafle k prvnímu regálu a zezhora začala jednu po druhé vyndavat, a mýt vlhkým hadrem. Některé byly v pořádku, a trvalo pár vteřin je přetřít a dát zpátky na místo, jiné ale byly zalepené jak kdyby je někdo oplácal šněčím slizem. To Sasumi dalo docela práce, než to dala do původního stavu. Ze začátku se každé knize podívala na titul, a když ji něco zaujalo, podívala se na chvíli dovnitř.  Takhle třeba najezla zajímavou starou obrovskou knihu popisující historii všech vesnic, nebo malou knížečku, kde bylo spoustu léčitelských technik. Jak ale čas ubíhal, Sasumi už jen myla knížky a rovnala je zpátky, bez toho, aby se koukala dovnitř, protože to by tu ztrávila celý den. Už takhle tu byla několik hodin, a byla teprve v polovině. Knížek bylo spousty, a hlavně ty v horních policích daly dost práce. Pak se dívka dostala do oddělení, kde očividně dlouho nikdo nebyl. Bylo to tam samá pavučina, a Sasumi se štítila jít blíže, aby na ní náhodou nějaký mnohonožec odněkud nevykoukl. Strážce byl ale neoblomný, a trval na tom aby Sasumi vymetla pavučiny sama tak razantně, že dívka nabyla pocit, že se jich sám z nějakého důvodu bojí. Vrátila se tedy zpátky, a pomocí násady na koště co někde našla, a starého hadru vytvořila provizorní tyč a začala pavučiny vymetat. Pavouci, kteří na pavučinách byli, se rychle ztratili někde mezi regály a knihami. Sasumi se oklepala, položila násadu, stoupla si na štafle a začala velice opatrně vyndavat jednotlivé knížky. Čekala že tam budou nějaké poklady, když to vypadalo tak tajuplně, ale byly to jen staré výtisky, které byly později vydané aktualizovaně znovu, a tyhle už nikdo nechtěl. Když už ji ze sundávání knih z polic bolely ruce, jednu si vyndala a otevřela. Byla to nějaká stará encyklopedie KG, a po přečtení několika prvních stránek Sasumi knihu zase zavřela, s pocitem, že je absolutně neschopná v životě čekoholi docílit, protože žádné KG nevlastní. Otevřela další. Ta byla zajímavější, bylo v ní popsáno několik cest jak chytit bijuu a do někoho ho zapečetit. Na každého z 10 bijuu tam bylo několik návodů. Dívka si některé přečetla, ale pak knihu znovu odložila "Pokud někdy budu mít co s dočinění s bijuu, určitě ji zase najdu."říkala si v duchu, a vytáhla poslední knihu z police. Ta byla o Suitonu. "Konečně něco užitečného." zaradovala se, a otevřela ji. Hned na první stránce byl slisovaný pavouk. Dívka nakrčila nos, a opatrně stránku otočila tak, aby se ho nemusela dotknout a aby náhodou nevypadl. Bylo tam docela zajímavě popsáno, jak které techniky trénovat, a jaké jsou jejich využití  v praxi, a různé triky co s nimi. "Až budu mít čas na trénink, musím se podívat po tom novějším vydání." slíbila si, a knihu opatrně omyla a vrátila zpátky do police. Tím měla hotovo. Vrátila štafle a vše ostatní do nějaké úklidové komory, a došla za správcem, aby mu řekla, že má vše hotové. Správce ji poděkoval, a zeptal se na pavouky, že někteří prý skáčou a aby si nějakého neodnesla. Sasumi se nervózně zasmála s tím, že mu je tam určitě nechala všechny a ať se nebojí. Tak se rozloučila, a s tím, že brzy jistě přijde se na nějaké zajímavé knihy podívat, se vydala k domovu. A celou cestu měla divný pocit, jako by po ní něco lezlo. "Zatracený chlap." ošívala se, "teď mám pocit že po mě opravdu něco leze." *

Konec RPG

*Itami ráno vstal a šel se obléknout. Dnes neměl v plánu nic velkého a proto se oblékl do každodenního oděvu v podobě černého trička a kraťasů stejné barvy, tak že k sobě oba kusy dokonle ladily. Slunce právě vycházelo na krásně modré nebe bez mraků, jenž nevykazovalo žádné náznaky deště. Jelikož se modrovlásek ve volném čase rád jen tak procházel, tak po snídani vyrazil k akademii. Už to bylo dlouho, co úspěšně splnil s jeho vrstevníky geninské zkoušky. Po cestě potkával spoustu studentů, jenže nikoho z nich neznal. Dokonce ani jejich tváře nepůsobily podvědomě, avšak jedna osoba se mezi nima vyjímala.* Dobrý den, *pozdravil Itami když přišel k té osobě, jenž byla jeho dřívější sensei na akademii. Zřejmě tu stále vyučoval a byla to hezká nostalgie.* Ahoj Itami, máš čas? *odpověděl sensei a obratem položil Itamimu nenápadnou otázku.* Ano mám, *řekl chlapec maličko zamýšleně. Zajímalo ho, kam tím jeho bývalý učitel směřuje.* Potřeboval bych donést pár obyčejných knih z knihovny, co tam mám zamluvené. Poslal bych s tebou jednoho ze studentů, aby ti pomohl, *vysvětlil mu a zavolal k sobě rudookého chlapce.* Koshi, půjdeš tady s Itamim do knihovny pro pár knih... *instruoval mladičkého studenta.*

*Koshi měl úplně normální den, ráno vstal, oblékl se do svého typického oblečení, modré tričko a bílé kraťasy a šel do akademie. I tam byl den zpočátku normální, povídal si se spolužáky. Zrovna řešili, jak Koshi bude moct používat techniky na ovládnutí mysli až bude starší, když uslyšel, jak ho volá sensei.* Jistě, sensei,*odpoví na otázku Koshi.*Ahoj, já jsem Koshi,*představí se nesmělým hlasem staršímu chlapci. Během toho si chlapce prohlídne, všimne si jeho modrých vlasů a toho, že má stejně barevné oblečení. „Asi má hodně rád černou barvu,“ pomyslí si Koshi. A vydá se spolu s ním do knihovny.*Ty jsi chodil taky k senseovi? Jakou máš vlastně hodnost?*ptá se Koshi, protože je to malý upovídaný kluk, který je velmi zvědavý. Koshi se cítí ten den velmi dobře, sám neví proč přesně, ale asi se dobře vyspal, proto se pořád usmívá. Nakonec spolu dojdou ke knihovně.*

*Rád tě poznávám, mé jméno je Itami, *představil se mu modrovlásek. Společně poté pokračovali cestou do knihovny. Mladičký student o dost menší než Itami byl nejspíše poměrně zvědavý, jelikož se ho začal vyptávat na pár věcí. Itamimu jeho otázky vůbec nevadili a spíše právě naopak je uvítal, jelikož pak samotná cesta uteče mnohem rychleji.* Jojo, sice už to bude pár let, ale také jsem si prošel akademií. Moje současná hodnost je chunin, ale doufám, že brzo pokročim na vyšší, *zazubil se Itami na chlapce. Měl poměrně zajímavou barvu vlasů která skrývala spoustu odstínů. Bylo to něco mezi bílou a šedou, ale Itami na barvy nikdy nechoval zrovna dvakrát velký cit.* Kolik ti vůbec je a z jakého klanu pocházíš? Nikdy jsem tě tu neviděl, takže hádam, že Dokusei asi nejsi, *položil studentovi akademie také pár otázek. Mezitím co se bavili, tak došli do knihovny.* Dobrý den, *pozdravil Itami tiše paní knihovnici. Až tak často sem nechodil, ale bylo mu jasné, že se tu má vyvarovat zbytečnému hluku.* Sensei z akademie tu prý má mít nějaké knihy, *řekl modrovlasý chunin, přičemž sledoval, jak si slečna otevřela knihu a začala z ní číst.* Ach ano, mám to tady... Pojďte za mnou, *usmála se na oba chlapce a vedla je k objednaným knihám.*

Je mi 12 let,*odpověl Koshi,*a jsem z klanu Yamanaka.* Když došli do knihovny, tak Koshi taky pozdravil knihovnici:* Zdravím.* Stejně jako Itami pozdravil ji potichu, už kdysi zjistil, že není dobré být v knihovně hlučný, když tu byl před několika měsíci, byl moc hlučný a ještě měl v živé paměti, jak dostal mu paní knihovnice vynadala a nebylo to příjemné. Poté, co se Itami zeptal na knihy, dovedla je knihovnice ke knihám. Každý vzal nějaké knihy a přitom se Koshi tiše zeptal:* Umíš nějaké cool jutsu?* Byl zvědavý, protože Itami vypadal jako někdo, kdo umí něco, co nevidí každý den a ke všemu to byl už chunin.* Co vlastně děláš? Myšleno, že už asi pracuješ, že jo?* pokračoval v otázkách na Itamiho. Mezitím si také prohlédl, jaké knihy to vlastně senseovi nesou, on nesl nějaké knihy o teorii jutsu.* „Ty nevypadají moc zajímavě, jak někoho může bavit teorie,“* pomyslel si Koshi a otočil se na Itamiho, neboť očekával odpovědi na své otázky a přitom se pořád usmíval.*

*,,Yamanaka... Nikoho z tohoto klanu jsem ještě nepoznal. Rozhodně však umí zajímavé techniky, co jsem zaslechl," *pomyslel si Itami. Teď už však nesl knihy, jenž mu paní dala. Měl o trošičku větší náklad, než chlapec vedle něho, protože měl přeci jen větší sílu. Samozřejmě šlo o obyčejné knihy a metodiky, které projednávaly o úplných základech jako byla například geologie a rozpoložení světa.* Cool justu? Nic převratného asi neumím, *zazubil se Itami na studenta po jeho boku.* Jinak pracuju v nemocnici jakožto lékařský ninja. Zato ty by jsi mohl umět nějakou spešl klanovou techniku, *podíval se na kluka s lehce mazaným a zvědavým výrazem. V tu chvíli nevěděl, že je kluk teprve na počátku své cesty ninji a nebyl o nic míň zvědavější než on. Oba měli v ti chvíli usměvavé obličeje od ucha k uchu, zatímco byli na cestě zpět do akademie.*

Já zatím neumím ani jedno jutsu, jsem ještě jsem prcek,* s úsměvem odpověděl Koshi. Zatím šli s Itamim zpátky s knihami.* „On je lékař, hustý, to bych chtěl být taky.“* Koshi přemýšlel o tom, že by se už mohl naučit některé jutsu. Nejvíce přemýšlel o bushin no jutsu a o henge no jutsu. Mezitím se zeptal Itamiho:* Je těžké být lékařským ninjou? Jsou lékařské techniky opravdu, tak náročné? Jednou bych byl rád lékařským ninjou taky.*  Mezitím už došli skoro do akademie. Koshi byl rád za to, že poznal Itamiho, jak přemýšlel, tak si říkal, jestli by mu Itami nepomohl s nějakým jutsu.* Umíš bushin no jutsu nebo henge no jutsu? Nechtěl bys mi dneska odpoledne s tím pomoct?* zeptal se Koshi. Zatímco se ptal, tak oba dva už došli do akademie.* Tady vám neseme vaše knížky sensei,* zvolal zvesela Koshi. Došel k nejbližšímu stolu, postavil se na špičky a položil knížky na něj.*

*Být lékařským ninjou? *zamyslel se Itami.* Je to dost o zkušenostech a stále se učím nové věci. Zároveň záleží na precizním ovládání ninjutsu a chakry, protože si nesmíme dovolit chyby, *vyprávěl modrovlásek o své práci. Opravdu to nebylo nic lehkého, ale zároveň ho bavilo pomáhat lidem.* Jasně, že je umím... Tyto základní techniky musí umět každý, kdo úspěšně prošel akademií a získal čelenku, * kdyby nenesl tolik knih a neměl plné ruce práce, tak by si poklepal na onu čelenku se znakem Konohy, jenž se mu houpala u krku.* Určitě bych ti mohl s tréninkem pomoct. Stejně dneska nemám co dělat, *zazubill se na mladičkého studenta přes tu kupu knih. V tu dobu už však dorazili do akademie. Rudooký klučík se ihned ujal slova a tak za ním Itami jen stál a poslouchal jejich rozhovor.* Dobře, děkuji vám, * řekl sensei s úsměvem na rtech a začal si brát od chlapců knihy, které následně pokládal stůl.* Tak Koshi, běž si sednout k ostatním spolužákům, *poprosil svého svěřence a otočil se na Itamiho, kterému podal ruku a následně se s ním rozloučil.* Tak já na tebe po škole počkám, *mrknul modrovlásek na Koshiho, než zamířil do lavice. Poté se také rozloučil se senseiem a opustil třídu. Protože věděl, že má spoustu času, zašel si sednout do Dango obchůdku. Jelikož byly tyto sladké knedlícky jeho oblíbené, tak mu nedělalo problém tady prosedět celý den. Shodou okolností tu dneska potkal i svého rivala Hanza s kterým tradičně rozvedl dlouhou debatu ohledně jejich schopností. Za dvě hodinky šel Itami opět zpět na akademii a v každé ruce si spokojeně nesl špejli s třemi knedlíčky. Sedl si na lavičku naproti budově akademie a čekal, než vyjde mladíček, kterého dnes potkal.*

*Koshi se posadil do lavice a celý dopoledne strávil vyučováním, utíkalo mu to strašně pomalu, protože se těšil na setkání s Itamim odpoledne. Jednou světlou chvíli bylo, že se mu poprvé povedlo Henge no jutsu relativně pořádně. Během dne se ho jeden spolužák zeptal:* Koshi nechceš jít odpoledne na hřiště?* Koshi mu na to odpověděl:* Promiň už mám něco v plánu.* Když jeho školní den konečně skončil, vyšel před akademii a hned si všiml Itamiho. Něco jedl, neboť v ruce držel prázdnou špejli a ještě žvýkal. Koshi se nejdřív rozloučil se spolužáky, potom se vydal za Itamim.* Musím ti něco ukázat,* řekl a zazubil se na něj. Provedl pečetě a přeměnil na Itamiho, nebyla to ani zdaleka dokonalá kopie, ale šlo v tom poznat Itamiho. Přeměnil se zpátky a zeptal se:* Co na to říkáš? A kam vlastně půjdeme?* Srovnal si svoje vlasy, kterému spadl do obličeje a čekal na odpověď. Mezitím si všiml kamínku u jeho nohy a odkopnul, omylem ho nakopl směrem na Itamiho.*

*Ukázat? *podivil se Itami, když k němu po vyučování mladičký student přiběhl. Než se stihl rozkoukat a dožvýkat poslední knedlíček, tak se Koshi použil Henge no Jutsu.* No... To nebylo vůbec špatné, ale zapomněl jsi na naušnice, *Itami pochválil mladíkovi snahu, přičemž mu ukázal špejlí na ono ucho, kde chyběl tento drobný detail.* Kam půjdeme? *zamyslel se modrovlásek na chvilku.* Asi do tréninkové oblasti... Pro trénování Bunshin no Jutsu nebo Henge no jutsu by byl asi nejlepší klid a ticho, aby jsi se mohl soustředit, *vysvětloval poměrně stručně. Tou dobou už Itami vstával z lavičky a namířil si to přímo směr tréninková oblast, kam často chodíval trénovat i on sám .*

*Koshi vyrazil za ním, podle jeho slov se vydali do tréninkové oblasti, šli docela mlčky, Koshi se koukal kolem po obchodech a ulicích. Zhruba v půlce cesty ke cvičišti se Koshi Itamiho zeptal:* Máš nějaký tipy pro mě a ty začátečnický jutsu?* Poté pokračovali v cestě na cvičiště, když došli na cvičiště, vyhledali klidnější místo. A Koshi začal zkoušet Henge no jutsu, vždycky se zkusil přeměnit to Itamiho nebo do dvou kluků, kteří cvičili vedle nich, podle toho, co koutkem oka viděl, cvičili elementární jutsu, vždycky ho zajímalo, jakými elementy bude disponovat on. Když párkrát zkusil Henge no jutsu, už byl docela zpocený, nejen kvůli horku, které venku panovalo, ale i kvůli soustředění, vždycky si musel představit, do koho se bude přeměňovat. Celý zpocený se obrátil na Itamiho.* Proč se není dokonalý, já vím, že chce cvik, ale vždycky na něco zapomenu nebo nevydržím dostatečně dlouho,* řekl lehce rozčileným hlasem Koshi a rozhodil rukama, zlobil se sám na sebe, kvůli svému perfekcionismu měl často problém, když se mu něco nedařilo dokonale, poprvé toho dne neměl na tváři úsměv, avšak čekal na Itamiho odpověď trpělivě a klidně.

*Hlavní je trpělivost a soustředění, *vysvětloval Itami mladíkovi po cestě.* Přeci jen i ti nejlepší shinoby někdy musí trénovat.* Došli do tréninkové oblasti a našli si klidnější místečko, aby se Koshi mohl plně soustředit a koncentrovat na svůj výkon.* Dobrá, tak zkus zopakovat přeměnu co jsi udělá před akademií, *řekl Itami a sledoval, jak se před ním objevilo jeho druhé já, které mu bylo poměrně i podobné a dokonce mělo tentokrát i náušnice v uchu.* Teď zkus někoho jiného, *podíval se na kluka a sledoval, co vymyslí. Změnit se v někoho kdo je přímo před ním není až takové umění. Jenže co se takhle přeměnit na někoho koho si musí vykreslit podle paměti. Koshi opět provedl Henge no Jutsu a před modrovláskem se zjevila ošklivá vezre kluka, jenž trénoval opodál.* Juj, rychle se změn zpět, než si nás všimne!!!*skočil Itami po svém svěřenci, aby si jich onen klučina opodál nevšiml.* To jsou nápady, co kdyby si toho všiml a přišel nám rozpít hubu?! *nasadil Itami lehce skeptický výraz, který se za chvilku přeměnil v úsměv. Tato proměna ho nejdříve sice vylekala, ale při delším zkoumání mu přišla také poměrně vtipná.* Teď zkus raději senseie, *napadlo Itamiho.*To je přesně ta trpělivost. Podle mě se to snažíš moc uspěchat. Nejdřív soustřeď chakru, pak si v hlavě představ osobu, ve kterou se chceš změnit a až to budeš všechno mít, tak použij samotné jutsu. Využij toho času, který tu máš, protože na bojisti ho tolik rozhodně nebude, *začal Itami vysvětlovat základy této techniky. Sám si teď trochu připadal jako nějaký učitel, ale pokud by to mladému studentovi pomohlo, tak by si na učitele klidně zahrál.* Sleduj. Soustředit chakru... * složil ruční pečeť.* Představ si osobu, na kterou se chceš změnit... *pokračoval s již zavřenýma očima.* A použij jutsu... *proměnil se v na první pohled nerozeznatelnou kopii senseie v akademii.*

Pff, vždyť si nás vůbec nevšímají,* odpověděl mu Koshi, ale došlo mu, že kdyby si jich všimli, tak by nejspíš dostal přes hubu. Zároveň si uvědomil, jak bylo krásné počasí na obloze skoro jasno. Při tom poslouchal, jak mu Itami dává rady.* „Soustředit se, nesmím to uspěchat, nejdříve si musím představit osobu, pak provést jutsu.“* Koshimu vyhovovalo, že ho učí jenom Itami, individuální výuka byla lepší, mohl se soustředit jenom sám na sebe. Mezitím viděl, jak se Itami přeměnil na pro něj dokonalou kopii senseie, když si ho pozorně prohlédl, neobjevil žádnou chybu.* Dobře já teda zkusím taky senseie,* řekl Koshi. Začal se soustředit na svojí čakru, tím že složil ruční pečeť, pak si představil senseie, pokusil se o vytvoření, co nejživějšího obrázku senseie a přeměnil se, podle jeho názoru se mu to povedlo dobře, ale začal pociťovat náročnost jutsu, tudíž po půl minutě se přeměnil zpátky. Stál tam zpocený a udýchaný, s přerušovaným hlasem se ho zeptal:* Jak se zvládneš soustředit, tak dlouho? A při tom se nevyčerpáš? A jak se mi to vlastně povedlo?* V klidu se vydýchal. Trochu vzpamatoval z vyčerpání a s úsměvem na tváři se zeptal:* Lékařský jutsu jsou o dost těžší na kontrolu, co?* Zazubil se na Itamiho a čekal, jestli mu odpoví.

*Vypadá to, že už máš pro dnešek dost, *zazubil se Itami, když viděl lehce unavený obličej Koshihi.* Myslím, že to bylo dobré. Potkat tě takto na ulici, tak bych nepoznal, že nejsi sensei, *pochválil svého dočasného svěřence a dodal.* Samozřejmě, že by to šlo udržet déle, ale to je všechno jen o vypilování této techniky.* Když to Itami dopověděl, tak navrhl světlovlasému chlapci, že by mohli jít domů.* Tak samozřejmě že to je těžší. Tyto techniky, co se určitě na akademii jsou takový základ. Určitě se jednou také naučíš ty náročnější triky, * vyprávěl Itami po cestě z tréninkové oblasti.*

*Koshi byl pořád zadýchaný, přesto zvládl nějak Itamimu odpovědět:* Asi jo, už nemůžu.* Zazubil se na něj, protože byl rád za jeho pochvalu. Vydal se za ním, a když vycházeli z tréninkové oblasti, poslouchal ho.* Třeba někdy budu lepší než ty Itami,* řekl s odhodláním, ale zároveň s vtipem, protože si to neuměl zatím vůbec představit. Když došli ke křižovatce, tak Koshi musel odbočit jinam, směrem domů.* Rád jsem tě poznal, snad se někdy ještě potkáme,* řekl a zamával mu,* a děkuju za trénink.* Když šel cestou domů, přemýšlel o tom, jak by jednou mohl být taky lékařským ninjou. Byl taky rád za to, že poznal Itamiho, protože byl na něj moc milý.*

*Katashimu skončila výuka v akademii.  Jako obvykle na sobě měl kraťasy a triko, triko měl trochu pošpiněné. Katashi už věděl co je to chakra, že je ninjutsu, taijutsu a genjutsu, ale zatím neuměl žádnou ninja techniku, a proto neběžel hned domů, nebo na oběd, ale vydal se neobvykle do knihovny.  Poté co vešel do knihovny hned pozdravil.* Dobrý den. *Řekl hlasitěji, ale nikdo se neozval. Vypadal zmateně, ještě v knihovně nebyl. Myslel si, že to funguje jako někde ve stánku s jídlem.* a ani to tu tak nevoní *řekl tiše. Vůbec nevěděl, kde má začít hledat. V uličce na proti němu uviděl pána, tak se za ním rozběhl. „Už jsem myslel, že tu nikdo není. *pomyslel si a v tu chvíli zakopl a shodil pár svítků.* Jau ! *spadl a odřel si trošku koleno.Nevěděl jestli to pán viděl, tak se rychle zvedl, svitky hodil na jednu stranu a dělal jako by to na zemi už bylo.* „uklidím to možná později, teď za ním musím jít, aby mi nezmizel, je to tu jak v bludiští“ * Konečně došel k pánovi* Dobrý den pane, vy tady pracujete ?  potřeboval bych pomoct.* zeptal se Katashi a čekal co mu řekne.*

*Itamiho vědecké bádáni, které provozoval ve volném čase, ho opět zavedlo do knihovny. Někdy si už říkal, že tu tráví více času než doma. Jelikož tu bylo příjemné ticho, tak to bylo ideální místo pro čtení knih, které se modrovláskovi střidaly v ruce jak na běžícím pase. Byly však i takové dny, kdy tu řádily hlučné živly a věnovat se řádkům na papíře bylo zhola nemožné. Vypadalo to, že jeden takový den tu bylo právě dnes. Itami se zrovna do vysoké poličky natahoval pro jednu knihu psanou na téma meteorologie a vlivů změn teplot podnebí na rostliny. Podle prachu usazeného na přebalu to nevypadalo jako oblíbené a jakkoliv atraktivní čtivo, ale jak se říká: "Každé zboží má svého kupce." V tomto případě spíše "kniha má svého čtenáře" a u této jím byl tento mladý shinoby z klanu Dokusei, který se o takové věci zkrátka zajímal. Na špičkách už sundaval knihu dolů, jenže v tom se ozval rachot doplněný o zvuk dopadajících svitků na zem. Itami jen pootočil očkem směrem k malému klukovi, který se celou situaci snažil okamžitě uhasit.* Aha, jen nějaký kluk, *nebral na něho Itami moc zřetel a dokončoval svůj souboj s knihou, kterou až držel v náruči. Už se chystal připojit se k ostatním čtenářům mezi kterými měl spoustu přátel, jelikož i ti tu trávili značnou část volného času, jenže v tom k němu přibehl ten chlapec, který se z nějakého důvodu rozhodl neuklidit po sobě zanechaný bordel.* Dobrý den, nepracuju tady, ale možná ti zvládnu poradit. Co by jsi potřeboval? *odpověděl mu ve vší slušnosti tak, jak bylo jeho dobrým zvykem.*

Aha *zasekl se a ušklíbl se na něj„Tak ne pracant ale nějaký knihomol.“ *Řekl v duchu.*  No víte potřeboval bych pomoct najít nějakou knihu s ninja technikami, abych se mohl nějakou co nejrychleji naučit. *začal si ho prohlížet. Katashimu nepřišel na první pohled jako shinobi, takže si myslel, že mu asi nepomůže, i tak na Katashiho působil hezky a mile.* „No za optání přece nic nedáš.“ *Pomyslel si.* Sakra kdo tady nechal takový nepořádek !*ozval se  výkřik staršího pána. Vypadal dost naštvaně. Katashi měl strach a tak se schoval za modrovláska, aby ho neviděl.* „Jestli jen je má nabarvené nějakou barvou.“ *Pomyslel si. Hned co přišel starší pán blíž ztichl. Katashi nebyl nevychovaný, ba naopak, ale chtěl se co nejrychleji dozvědět nějaké ninja techniky aby se je mohl naučit a stát se tak lepším ninjou. Určitě by bylo lepší se přiznat a omluvit, ale měl strach, že ho pán vyvede z knihovny a dneska se nenaučí žádné ninja techniky.*

*Naštvaný zákazník knihovny bylo to poslední,  co by si mohl Itami přát. Bohužel pro něj se z ničeho nic přimotak do konfliktu nějakého může a toho kluka, který udělat onen drobný nepřádek.* Klídek... Tady kluk to určitě hned uklidí,  *začal uklidňovat celou situaci, když k němu pan přišel blíž. Jelikož byl o hlavu větší než Itami, tak nebylo na místě přilévat benzín do ohně.* Kluku, běž to teda uklidnit, *začal kluka popohánět a přihlouple se usmíval, zatímco mu po čele začala téct kapka potu doplněná o nádech zoufalství. Jejich vystoupení si za malou chvíli získalo pozornost velké části návštěvníků tohoto objektu.* ,,Sakra, takový trapas... To si mě tu budou dobírat pěkně dlouho."*

*Katashi měl strach, ale udělal to co mu Itami řekl. Moc se omlouvám pane Řekl s mutným hlasem a bylo vidět, že je to Katashimu vážně líto. Pán se vůbec neuklidnil a vypadal pořád rozlobeně* Ať už se to nikdy nestane... Spratek jeden *Tiše zamumlal. Katashi to slyšel, ale nic na to neřekl, nebylo to od něho sice hezké, ale byl si vědom toho, že za to mohl on. Poté co uklidil všechny svitky šel rychle zpátky za Itamim a pánem. Jelikož mu Itami nestihl odpovědět, tak se zeptal znova jeho, ale otázka mířila i na staršího pána* Nevíte  kde bych mohl najít knížku z ninja technikami ? *Pán se na něho jen zamračil a šel pryč, odmítl mu odpovědět i kdyby to věděl, když pán odešel podíval se Katashi smutnýma očima na modrovláska.

*,,Uf, to bylo těsný..."* oddechl si Itami v hloubi duše a sledoval, jak naštvaný muž odchází.* Nějaké tu jsou, ale obsahují spíše všeobecné informace, * začal modrovlásek přemýšlet a rozešel se místu,  kde jsou svitky s těmito informacemi ohledně technik.* Tak tady, *ukázal na poličku před sebou.* Ale jak říkám, není to pro samostudium ideální. Nejvíc se stejně naučíš v akademii od senseie, *vysvětlil a tak nějak očekával, že mu mladíček položí ještě nějaké další dotěrné otázky a proto ještě chvilku setrval na místě. Mezitím si uvědomil, že na něho stále v poličce čehá jeho vyvolená kniha, jenže plán o jejím přečtení mizel pomalu někde v dáli.

*Itami mu ho zavedl na místo, kde jsou svitky ohledně technik a hezky poděkoval* Arigato... *a zarazil se, protože nevěděl jeho jméno* No ale zatím nás nic ještě nenaučil. *Řekl smutným hlasem* Nechci čekat až se se to naučíme v akademii, chci být co nejdříve silnějším * dodal sebejistě. Katashi chtěl být jako jeho otec, a proto chtěl být i silným shinobim jako on. Podíval se na modrovláska „mohl by být ninja, no asi ne, ale mohl by mi i tak poradit“ zamyslil se a škrábal se při tom na hlavě. * Kdybych jen tak znal někoho kdo by mi s tímhle pomohl. * se smutnými očima se  zadíval  znova na modrovláska , a čekal na jeho reakci.

*Chce to trpělivost. Nikdo se nenarodil silný sám o sobě, *začal si Itami hrát na moudrého mnicha.* Je pravda, že v akademii to je dost nuda. Hlavně z počátku se učí jen ty obecné informace ohledně zeměpisu a podnebí a bla bla, *vzpomínal na svojí minulost, kdy byl také studentem akademie, čímž tak nějak i odhalil, že je ninja.* No rád bych ti pomohl, ale nejsem na tom s časem úplně nejlépe, *vysvětloval Itami, jenže v tom spatřil ty skleněné oči které říkaly:"prosím".* No možná bych si mohl chvilku najít, *změnil svůj postoj na celou věc téměř okamžitě.* A co by jsi se chtěl naučit? *zeptal se zvědavě, aby mohl vymyslet nějaký plán.*

*Další den a další mise! Jako vždy vstala o něco dříve, udělala si ranní hygienu, převlékla se a šla se nasnídat. Následně se jenom vydala ven z domu a udělala si menší procházku po vesnici, ale klusem. Chtěla zhubnout, tak musela makat! Klusem se dostala až ke knihovně, kde měla dělat misi. Nic těžkého. Jenom vracet knížky zpátky do regálů, protože i v této době se najdou lidi, co to zapomínají vrátit. Arika jenom vlezla do knihovny a informovala knihovnici, že je tady. Ta jenom přikývla a vysvětlila Arike, co má dělat. Ari to v pořádku pochopila a dala se do práce. Měla vzít knížku, kterou najde a vrátit ji do regálu dle toho, co je to za téma knížky. Dramata – do drama, krimi – do krimi, pohádka - do pohádky a tak dále. Nic složitého a každý průměrný člověk by to mohl zvládnout. Mise typu D ji celkem nudily, protože neměla moc možností a byly to takové obyčejné mise. Ráda by na nějakou misi C, ale bohužel nezná žádného chuunina či někoho víc, kdo by ji tam mohl vzít. Co už. V tomhle ji štěstí nepřálo, ale za to měla jinde štěstí. Dobrá nálada a klima v knihovně ji povzbuzovaly. Navíc tu bylo ticho, tak mohla i přemýšlet. Obsahy knih ji moc nezajímaly, protože už tady měla některé přečtené během svých let na vozíku, kdy četla jednu knížku za druhou, ale teď se čtení věnuje málo. Nemá spíše čas. Ale zpátky k práci! Arika sbírala knížky a dle témat je dávala zpátky do přihrádek, kde měly správně být. Chvíli ji trvalo uklidit dva stoly, než si zapamatovala kde, co patří. Neptala se nikoho na radu, nechala to na svém instinktu. Pokaždé našla správnou přihrádku, kde knížka patří. Chodila tam a zpátky. Brala to vždy po čtyřech knížkách, než objevila vozík, do kterého si mohla dát více knížek najednou. Proto se ze čtyř knížek stalo dvacet knížek. Vozík nebyl ani těžký už jenom kvůli tomu, že měla obrovskou sílu na jedenáctiletou holku. Sice s výdrži musela ještě pracovat, ale to bylo jiné. Samozřejmě, že nespěchala. Dávala si na čas. Neměla kam ani spěchat. Časový limit nebyl určen a knihovnice ani nic neříkala, že by měla spěchat. Hodná to paní. Pár hodin však v knihovně strávila, než posbírala všechny knížky a vrátila je zpátky, kde patří. Sice to z ní jednoduše, ale to ohýbání je trochu náročné. Hlavně když některé knížky váží o trochu něco víc než ty další. Nejhorší byly encyklopedie o přírodě či životě.  Ty měly tak dva tisíce stran a než je člověk zasunul do přihrádky, tak to trvalo pár minut, protože se tam většinou ani nevešly. Ovšem práce jinak v klidu dle Ariky. Dokonce i přemýšlela, že by chtěla zkusit být knihovnicí. Sice její cíl bylo povolání mučitel, ale jako civilní povolání by zkusila být knihovnicí. Mučitelka a knihovnice, to prostě pro ni znělo epicky. Navíc v knihovně klid ji vyhovoval a moc lidí tam ani nechodilo, protože většina lidí už není moc na knížky a radši chodí mimo ven vesnici nebo do zoo, která je taktéž luxusní. Hodně věcí se tu dá dělat v té Konoze. Taky že ne, když je to snad ta nejbohatší vesnice a taktéž nejlepší v celém světě. Navíc vesnice se může stále rozrůstat. - Misi měla jinak hotovu, kdy jednoduše vrátila vozík na místo, kde ho našla a vrátila se za knihovnicí ji to oznámit. Ta ji jenom poděkovala a i Ari poděkovala. Následně šla Ari podat oznámení, že misi D úklid knížek v knihovně má hotovo. *