Knihovna

*normálně by nikdo Toshiho do těchto míst ani nedokopal, ale i on se zklidnil. Co by taky měl dělat, když Hiro už byl skoro dva roky nemocný a celou tu dobu ho vůbec neviděl. A Keiyru neviděl už taky rok, protože byla v Zemi Větru v Sunagakure na chuuninských zkouškách. Nemohl přestat myslet na jejich poslední setkání, kdy přestali být kamarádi a začali spolu chodit. Od té doby se na žádnou holku nějak extra nepodíval. Stačilo mu vědomí, že má ji. Divil se sám sobě, jak ho dokázala změnit, převrátit mu život vzhůru nohama. Jasně, podíval se po pěkných holkách, ale to bylo tak všechno. To, že se na něj pořád nějaké holky lepili, no zkrátka je od sebe odháněl jako otravný hmyz. Nestál o ně, protože stál jen o Kei. Teď už několikátým dnem seděl v knihovně a měl před sebou docela tlustou knihu lidské anatomie. Potřeboval přijít na to, co se dělo s Hirem. No a proč se při té příležitosti nepoučit i o jiných věcech, které ho zajímali. Měl před sebou knihu a sešit, kam si čas od času zapsal něco, co ho zaujalo. Keiyra se měla vrátit každým dnem, ale on nehodlal čekat s rukama v kapsách. Potřeboval zaměstnat mozek natolik, aby nemyslel na blbosti, aby se mu náhodou v hlavě nerozležel ten nápad o harému...*

*Keiyra zamierila rovno za Toshim, len čo sa privítala s Noctisom a vybalila. Mierila si to rovno do štvrti klanu Dengen, keď ho uvidela ako kráča ulicou niekam do mesta. Možno to bolo od nej detinské, no namiesto toho aby mu o svojej prítomnosti dala vedieť - sledovala ho. Nevideli sa takmer rok, vidieť ho po takom čase bolo... nečakane silné.* "Asi ho mám radšej než si pripúšťam." *Pomyslela si, keď ho sledovala - doslova na ňom mohla oči nechať. Keď zašiel až do novej štvrte a to priamo do knižnice na chvíľu zapochybovala o tom či je to Toshi. Predsalen bola preč skoro rok - mohol to byť uzdravený Hiro. Cítila výčitky, že nevie rozpoznať svojho priateľa od jeho dvojčaťa a teda pred knižnicou nejaký čas zostala stáť a uvažovala ako má prísť na to ktorý z nich to je, bez toho aby bola odhalená jej nevedomosť. Keď už trochu premyslela jej malý plán vydala sa ním do vnútra. Nájsť ho bolo ťažšie než čakala, chvíľu blúdila regálmi a teda keď ho konečne zbadala - bol už dávno zabraný do štúdia nejakej knihy. Dokonca si zapisoval aj poznámky.* "Bohovia, ak teraz zistím, že je to Hiro - celé toto moje sledovanie bude pekne trápne." *Pomyslela si a vyšla spoza regála. Oblečená bola v - ( odkaz ), čelenku Iwy u seba nemala a ani žiadnu zbraň.* Mám pre teba zlú správu, ten gauč Noctis vyhodil. *Ozvala sa aby na seba upútala jeho pozornosť a žiarivo sa na neho usmiala.*

*Toshi o jejím sledování samozřejmě neměl ani ponětí. Byl to prostě jen další normální den, kdy po něm slintaly holky po cestě, ale on jim nevěnoval víc než jen lhostejný pohled. Lichotilo mu samozřejmě, že se po něm holky otáčely, ale to bylo tak všechno. Podíval se, občas si tu holku prohlédl, ale jinak nic. Když došel do knihovny, tak tam už ty dívky měl odpozorované taky všechny. Jak seděl u stolu, tak si byl vědomý asi tak pěti holek v jeho okolí, které po něm "tajně" koukaly a snažily se jakkoli, aby se na ně byť jen usmál. Ale v knihovně se většinu času věnoval jen studiu, ale stejně nebylo výjimečné, že se jedna z nich odhodlala a chtěla si s ním promluvit. Slušně ji většinou vyslechl, ale neprojevoval o ní zájem. Když ale zaslechl dívčí, vlastně už takřka ženský hlas, tak si v první moment myslel, že je to podobný případ. Ale o moment později si ale s trochou studu uvědomil, že je to přeci jen Keiyra, nezdálo se mu to.* Nejspíš jsme si s neechan špatně předali informace... *podíval se na ní ala pohled Hira, chtěl ji trochu pozlobit. Pravdou bylo, že občas se choval jako Hiro už jen proto, že mu prostě příšerně chyběl. Nevydržel to ovšem dlouho, protože ač se zatraceně snažil dívat se ji do očí, jeho pohled klesal na její oblečení a tělo. Vstal ze židle, aby mohl přejít k ní. Byl zase o kus vyšší než před rokem a rozhodně o něco svalnatější.* Obávám se, krásná slečno, že vám nebudu moci pomoct s žádným vaším problémem. V mém životě má místo jen nejkrásnější kunoichi na celém světě, která by se každým dnem měla vrátit z chuuninských zkoušek *promluvil tiše, když už se před ní zastavil a usmíval se*

*Na počudovanie necítila žiarlivosť keď sa Toshi pozeral po iných dievčatách, dokonca ani v momentoch kedy sa za nejakou peknou sukňou obzrel. Žila s Noctisom príliš dlho na to než aby si robila ilúzie o mužoch, že si iné ženy nevšímajú keď sú vo vzťahu. Okrem toho nemala v úmysle Toshiho dusiť, zvlášť keď si ani nepovedali "ľúbim ťa".. Skôr sa cítila polichotená, že namiesto toho aby sa Toshi vyžíval v spoločnosti všetkých tých dievčat čo sa mu lepili na päty si vybral tŕnistú cestu ku jej srdcu. Keiyra sa samozrejme nečudovala prečo okolo neho tak poletujú, zmužnel zase bol vyšší a svalnatejší než si ho pamätala naposledy. Keď prehovoril, na chvíľku uverila, že je to Hiro, našťastie ale nevydržal hrať svoju rolu veľmi dlho. Postavil sa a prešiel až ku nej. Keiyra mu venovala žiarivý úsmev a objala ho okolo krku.* Ani nevieš aká som rada, že som už späť. Suna rozhodne nieje miesto pre mňa. *Zašomrala mu do pokožky na krku ak jej dovolil ho objať. Užívala si jeho známu vôňu.* Čo ty? Čo Hiro? Je mu už lepšie? *Opýtala sa a trochu sa odtiahla aby mu videla do tváre stále ho však držala v náručí. Samozrejme, že jej záležalo na tom ako sa cíti a čo prežíva. Mala ho rada a chcela aby bol šťastný.. stav v ktorom bolo jeho dvojča mu v tom nepomáhal.*

*Toshi se uculil, když k ní přešel* Hm, škoda té červené stužky. To jsi mě měla označkovaného *tiše se zasmál a podíval se na její levé zápěstí, kde nejspíš stále měla ten náramek od něj. Od geninské zkoušky mu ta stužka prostě chyběla, chybělo mu mít něco od ní. Hřálo ho u srdce, že ho stále nosila. Přemýšlel, kde skočil ten malý plyšový medvídek od něj. Doufal, že ho nevyhodila po jejich setkání na Mostě Zmaru, ale doufal, že si ho nechala stejně jako ten náramek. Rozhodně ji nebránil, aby ho objala a přitiskla se k němu. Sám ji obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si ji k sobě ještě blíž. Zavřel oči, jakmile v nose ucítil její vůni. Lomcovaly s ním silné pocity spolu s touhou nechat se ovládnout touhou přivlastnit si ji. Jeho dengenní geny se projevily za ten rok párkrát a teď se jim snad ještě úspěšně bránil.* Princezno moje... *pošeptal ji do ouška, přišel si najednou tak bezbranně a odevzdaně, za ten rok bez ní si naplno uvědomil, co k ní cítí. Tohle nebyla jen zamilovanost a touha. Zamiloval se do ní až po uši. Chvíli si jen užíval jen její vůni, než se zeptala na Hira. Nechával oči zavřené a jen zavrtěl hlavou* Je to pořád stejné... *zamumlal tiše a nejradši by se k ní znovu přitiskl, neotevřel oči, protože prostě před ní nechtěl dát najevo tu neskutečnou bezmoc a zoufalství z celé té situace s Hirem*

*Zasmiala sa na tom označkovaní a sledovala ako sa díva na jej zápästie kde samozrejme mala svoj náramok, ktorý jej daroval. Dole ho odvtedy nedala takže bol už síce zašlý časom, no aj tak bol pre ňu hrozne dôležitý.* Vedela som čo robím! * Pošepla spokojne do jeho ramena a potom keď jej pošepkal, že je jeho princezná - spokojne si vzdychla. Až teraz mala skutočne pocit, že je doma. Toshi bol pre ňu ako bezpečný prístav, dávka istoty a stability v tomto chaotickom svete. Keď jej povedal, že s Hirom je to stále rovnaké.. posmutnela spolu s ním a pevnejšie ho objala na znak podpory. Rozhodla sa ho trochu rozveseliť a odkloniť tak jeho myšlienky.* Vráťme sa ku tomu značkovaniu.. niečo pre teba mám. Ako to povedala vytiahla z vrecka malý náhrdelník v tvare polmesiaca. Bol to krištáľ plnený pieskom zo Suny. Niečo takéto -> (obrázok).* Toto som ti kúpila, keď som tam bola.. myslela som na to, že je tak smutné, že sa nemám ako s tebou o to všetko čo som tam zažila podeliť. Tak som ti so sebou doniesla aj trochu z mojej cesty. *Ak sa nebránil pripla mu to na krk a potom sa usmiala.* Snaž sa to nerozbiť a nestratiť. *Zasmiala sa a chytila mu dlaň do dlaní.* A teraz ma už pobozkaj. *Šepla nedočkavo a postavila sa na špičky aby mohla spojiť ich pery. Chcela svoj bozk na privítanie! Vlastne bola trochu nesvoja z faktu, že neprevrhol stôl a nerozbehol sa za ňou pre bozk len čo ju uvidel, nevedela či je to dobré alebo zlé znamenie.*

*jakmile ji cítil u sebe, její tělo, její vůni, měl pocit, že zase většina věcí okolo něj dávala smysl. Byla pro něj pevným bodem, kolem kterého se točil jeho svět. Alespoň tak mu to přišlo* Pořád jsem jen tvůj *pošeptal s úsměvem ještě předtím, než ji nazval svou princeznou. Měl pocit, že konečně se zase může pořádně nadechnout. Že zase žije, když už byl konečně zase s ní. Nejradši by ji odtáhl do nějakého kouta v knihovně a choval se jako některé ty páry, které tady potkával, které místo studia a čtení se tu oblejzali. Přesně to chtěl teď, ale zarazila ho poznámka o Hirovi. Byl vděčný, že ho jen mlčky pevně objala a on věděl, že na to nebyl sám. Jistě, byli tu i rodiče a Jusuke, ale to nebylo takové. Většinou doma o stavu Hira moc nemluvili, protože když už začali, tak mamka většinou propukala v pláč a táta nevěděl, jak se vůbec má zachovat. Alespoň to Toshimu tak připadalo. Když Keiyra změnila téma, tak se na ní podíval zvědavě a sledoval, jak z kapsy vytahovala přívěsek. Už už měl na jazyku ty dvě slova, ale byl si vědomý lidí okolo nich. Chtěl ji to říct o samotě, jak hluboké city k ní choval.* To abys mi pěkně podrobně vyprávěla, co jsi tam prožila. *usmál se na ní a zadíval se ji do očí. Nic se nezměnilo, ten rok, co se neviděli, jen jeho city prohloubil* Děkuju za dárek, neboj, budu ho hlídat jak oko v hlavě *usmíval se a ve chvíli, kdy se k němu začala Keiyra natahovat pro polibek, tak se sám sklonil, aby nemusela stát na špičkách a věnoval ji dlouhý a sladký polibek. Tělem mu rezonovala touha, ale nechtěl ji případně uvést do rozpaků, že by se uprostřed knihovny chovali tak nevhodně. Přesto neodolal a volnou rukou ji vjel do vlasů* Tolik jsi mi chyběla *vydechl, když se od ní malinko odtáhl a opřel si čelo o to její* Hm, takže Noctis vyhodil gauč? Jaká škoda... *pošeptal a vrátil se vlastně k jejím prvním slovům, jeho slova zněly víceméně dvojsmyslně a v hlase mu byla znát touha, kterou se tak zoufale snažil potlačit*

*Keď ju pobozkal šťastne sa usmiala a keď si oprel čelo o to jej až vtedy bola schopná reagovať na všetko to čo povedal.* Jup, vyhodil skoro úplne zo starého bytu a presťahoval nás na novú adresu. Mám tušenie, že nejaká suseda na nás Noctisovi donášala kvôli tomu večeru.. možno sme boli príliš hluční.. Ale neboj plyšáčik je v bezpečí toho mi našťastie presunul aj s ostatnými vecami do nového domu. *Informovala ho a potom sa pokúsila odtiahnuť, chytila ho za ruku a potiahla smerom ku mäkkým stoličkám.* Zakázal mi totiž aj chlapčenské návštevy. *Trochu sa zachichotala a mierne jej sčervenali líčka.* Každopádne poviem ti všetko čo chceš vedieť! *Ruku mu nepustila ani keď už sedeli.* V prvom rade.. ak niekedy pôjdeme spolu na výlet.. v žiadnom prípade nechcem ísť do púšte, aspoň najbližších desať rokov. *Napravila si okuliare.* Aj ty si mi chýbal, uvedomila som si, že cestovanie je skvelé, no keď si na tie dobrodružstvá sám a nemáš ich s kým zdieľať.. je to smutné. *Povzdychla si.* Najprv chcem ale počuť o tebe.. ako si trávil ten čas? Vidím že dievčatá na teba striehnu ako supy na čerstú mŕtvolu. *Trochu sa zasmiala.* Púštna hantýrka. *Vysvetlila a potom sa ku nemu viac pritúlila. Bola nadšená, že konečne môže všetko Toshimu porozprávať. Ani nevedela kde má začať.*

*nedokázal by popsat slovy to všechno, co cítil, když si ji po takové době držel u sebe a vdechoval její vůni. Její nedočkavá prosba o polibek v jeho hlavě rezonovala i poté, co se od ní odtáhl poté, co zajal její rty do dlouhého polibku. Mohla by jeho nedostatečnou touhu ji políbit chápat tak, že už o ní nemá zájem? Vypadalo to tak nejspíš. Přitom to tak vůbec nebylo, jen se snažil své choutky držet na uzdě, přeci jen považoval takové prostředí jako byla knihovna za něco, kde by se neměly dít takové věci. Poslouchal ji s uličnickým úsměvem a potěšilo ho, že jeho medvídek je v bezpečí. Ačkoli ho malinko bodlo u srdce, že si ho nevzala s sebou, ale mohl by ji to snad vyčítat? To těžko* Hm, my jsme byli moc hluční? *pošeptal nevinným hláskem, ale jeho oči vyprávěly naprosto opačný příběh touhy. Než se od něj odtáhla, tak ještě ji vtiskl druhý polibek, o něco kratší ale vášnivější. Pak už se nechal odvést si sednout* Hm, to je ale výzva, abychom to někdy porušili *uculil se jak malý kluk a hned, jak si sedli, tak ji objal kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. Nechtěl být od ní už ani minutu, takže ho těšilo vědomí, že on svou chuuninskou zkoušku bude mít tady. Představa, že by musel být další rok bez ní byla šílená.* To abych příští rok udělal tady chuuninské zkoušky a mohli bychom na nějaký výlet *trochu si povzdechl, pořád měl v paměti jak plánoval cestovat po světě s Hirem, prožívat všechny ty dobrodružství. Takže při myšlence cestování po světě a prožívání dobrodružství si vzpomněl na Hira. Probudilo to v něm tu neskutečnou bezmoc, kterou cítil. Nemohl se tím nechat ovládnout, tak radši otočil hlavu a zabořil nos do jejích vlasů, aby přesměroval své myšlenky někam jinam. Možná proto chvíli ani nereagoval na její slova ohledně holek. Což ji nejspíš mohlo znejistit, ale v tu chvíli se potřeboval uklidnit. Pak se od ní trochu odtáhl, aby se ji mohl podívat do očí. Klidně počkal, dokud s ním Keiyra nenavázala oční kontakt* Ale mají smůlu, princezno. Já chci jenom tebe *pošeptal a zlehka ji pohladil po tváři, když se k ní tentokrát skláněl, aby ji letmo políbil, tak se zařekl, že ji o svých citech neřekne. Zatím ještě ne. Nechtěl ji dostat do rozpaků, kdyby nevěděla, co na to říct. Stejně jako u jeskyně hrůzy, když se ji vyznal ze svých citů. Jasně, odvedla si ho do Noctisova bytu, prožili něco úžasného, začali spolu chodit, ale ona k jeho slovům vlastně nic neřekla...*

*Užívala si jeho dlhý bozk, prstami mu pri tom nežne prešla po krku.* Možno som bola hlučnejšia ja.. ale mohol si za to ty. *Pošepkala a mierne sa pri tom červenala. Keď jej venoval krátky, no o to viac vášnivý bozk roztrasene vydýchla a podvedome sa ku nemu viac pritlačila. Našťastie sa potom od seba odtiahli, nechýbalo veľa a stratila by zábrany. Toto sa jej nepodobalo.. boli predsa v knižnici - chráme vedomostí. No Toshi bol ako požiar, keď sa jej dotkol - jej telo na to reagovalo v jednej sekunde. Vždy potom neskutočne horela túžbou po ďalších bozkoch a dotykoch. Na Toshiho reakcii na zákaz sa len uchechtla. Keď si predstavila Noctisovu neznášanlivosť voči Dengen O a nie pravé lichotivé poznámky na Toshiho adresu.. trochu si povzdychla.* Nájdeme si iné miesto, ktoré bude len naše. *Navrhla keďže by nechcela riskovať Noctisov hnev a potom sa šťastne usmiala na jeho poznámke.* A ako odmenu za úspešné chunninske skúšky ti dovolím vybrať prvý náš spoločný výlet. *Potešila sa a položila mu hlavu na rameno. Páčilo sa jej byť v jeho objatí.. druhou rukou vzala jeho voľnú ruku a preplietla si s ním prsty keď povedal, že chce len ju.* To som rada, pretože tiež nechcem nikoho iného. *Bola to pravda. Hoci poznala Akia, a iných chlapcov z Akadémie.. nikomu z nich by nedovolila dostať sa ku jej srdcu takto blízko. V Sune sa za žiadnym chlapcom ani len neobzrela, nie to aby sa s nimi zhovárala. Jediný chlapec s ktorým prehodila pár slov bol ninja zo Suny, ktorého zabila v púšti. Pozrela sa na Toshiho tvár a sladko sa usmiala, pobozkala ho na krk a viac sa ku nemu privinula.* Tak .. čo ťa na mojich príbehoch zo suny najviac zaujíma? Samotný priebeh jednotlivých častí skúšok? Ľudia s ktorými som bojovala? Dievčatá, ktoré som spoznala? Alebo samotný opis toho mesta? *Dala mu na výber keďže nevedela kde má začať.*

*Toshi se zase vznášel na tom svém pomyslném obláčku nad Věží Konce a málem se vrhnul dolů bez jištění. Obzvlášť potom, co Keiyra zašeptala* Promiň, že jsem odešel bez rozloučení. Nechtěl jsem tě budit *pošeptal místo toho, co měl na jazyku, nejradši by ji dál tímhle tématem škádlil, rozdmýchával tu touhu, která mezi nimi rostla každým okamžikem, kdy u sebe stáli. Každým dotekem, polibkem v něm rostla touha, ale nějakým zázrakem se udržel. Vrtalo mu hlavou ještě něco a chtěl to zjistil dřív, než se začne ptát on na její dobrodružství v Suně* Jak jsi mě tu vůbec našla? *uculil se nevinně, když se posadili vedle sebe a přitulil se k ní. Když tak reagovala na jeho provokativní poznámku o riskování jeho návštěvy u ní doma, tak mu došlo, že se nejspíš Noctisovi Clivovi jen tak nezavděčí. A důvodů mohlo být víc, taky ji je vyjmenoval posledně. To, že Noctis nenáviděl všechny Dengeny, nevěděl. Ale zvykl si, že se na jeho klan dívalo dost lidí skrz prsty.* Myslím, že u nás doma budeš vítaná. Rozhodně tam nebude taková... divná atmosféra *pousmál se a vdechoval její vůni plnými doušky. Potřeboval ji, aby nezešílel zoufalstvím ze strachu o Hira. Ale přiznávat se k tomu nemínil, už takhle se cítil naprosto odevzdaně, když s ní byl* To abych si vymyslel, kam bychom se mohli vydat *pošeptal ji do vlasů a když prohlásila, že nechce nikoho jiného, tak zadržel na chvíli dech. Bylo tak krásné tohle slyšet, že málem přehodnotil své rozhodnutí o svém přiznání se. Když ucítil její rty na svém krku, přivřel oči a unikl mu tichý povzdech* Když mě takhle zlobíš, zajímají mě úplně jiné věci... *vydechl tiše a přivinul si ji k sobě pevněji, chvíli mu trvalo, než se jeho myšlenky vrátily do normálu a mohl normálně myslet* Tak pro začátek průběh jednotlivých částí zkoušek. *usmál se na ní a vnímal každým kouskem svého těla její blízkost. Rozhodně nechtěl být za nevděčného posluchače, kdyby ji během jejího vyprávění nějak osahával nebo tak, ale měl víc než dobrý výhled do jejího výstřihu, tak proč se nedívat na vlastní přítelkyni xD*

*Keiyra si spomenula na ráno keď sa zobudila a Toshi nebol nikde. Nenechal jej ani odkaz ani nič podobné a chcelo naozaj veľa úsilia aby nezostala úplne rozhodená a v obave, že len dostal čo chcel a odišiel.* Ja viem.. verila som, že za tým bol tento úmysel a nič iné. *Uistila ho a uľavilo sa jej, že mala pravdu. Keď sa jej opýtal ako ho tu našla - trochu nervózne sa zaškerila.* Šla som za tebou do štvrti Dengen O, chcela som ťa vidieť no a potom som ťa zbadala ako ideš do mesta.. tak som ťa tak trochu sledovala až sem. *Priznala trošku hanblivým hláskom a trochu sa sama na sebe zasmiala.* Uhm.. a nieje u vás stále niekto doma? *Opýtala sa keďže si spomenula na zmienky o Jusukem.. Asi by sa u nich hanbila robiť takéto intímne veci už len zo strachu, že by mohli byť prichytený. Trochu sa zachichotala na tom, že ho hnevala svojimi božtekmi a potom sa už len sústredila na rozprávanie o priebehu jednotlivých skúšok.* No.. prvá časť bol test a bol dosť jednoduchý ... myslím, že to nemusím špecifikovať. Som bifľoška, mala som plný počet bodov. *Odvetila hrdo a potom pokračovala. Palcom pri tom prechádzala po Hirovej ruke kde mali prepletené prsty.* Druhá časť bola veľmi náročná. Prežila som len vďaka tomu, že som si z knižnice zo suny požičala knihu kde sa písalo ako prežiť v púšti. *Trochu sa zachvela pri spomienke na spaľujúcu horúčavu.* Cez deň máš pocit, že zhoríš, kráčať za priameho slnka môže len šialenec. Najlepšie sa cestuje v noci - z časti preto lebo tam v noci dosť klesá teplota a teda aby si telo zahrial - mal by si zostať v pohybe. Uhm, štyri dni som nejedla len žula dužinu kaktusov aby som mala aspoň nejakú vodu. Okrem toho v púšti medzi sebou geninovia bojovali.. aby sa do ďalšej časti skúšok dostalo minimum ľudí. Tiež som musela zabiť jedného chlaca, ktorý sa mi snažil zabrániť vrátiť sa do mesta. *Rozprávala a potom dala pauzu ak by mal Toshi nejaké otázky.*

*Toshi si vzpomněl na ten moment, kdy se mu od ní nechtělo vůbec vstávat. Chtěl prostě strávit noc s ní v posteli a sledovat, jak se probouzí. Už jen držet ji v náručí, když vedle něj spala, bylo kouzelné.* Měl jsem ti nechat nějaký vzkaz nebo něco, už se to víckrát nestane *pošeptal a nevynechal příležitost, kdyby ji nepohladil nebo se ji alespoň nějak nedotýkal. Když zmínila, jak ho našla zrovna v knihovně a že ho sledovala, jeho tváře nabraly červenou barvu. Byl si až moc dobře vědom, jak se po něm dívky dívají, ale hlavně, že se asi za dvěma třemi podíval sám. Styděl se za tyhle své malé hříchy a bylo mu jasné, že se Keiyře dvakrát nemohlo líbit, že se její kluk otáčí na jinými. Hodlal ji to alespoň trochu vynahradit, to, že spolu skoro rok nebyli, i to, že si občas prostě nemůže pomoct a podívá se po jiné, ačkoli stál jen o ní. Zařekl se, že má ještě co dohánět, aby si zasloužil někoho jako je ona. Když si to všechno dal dohromady, tak jeho odchod z jejího pokoje před rokem a to jeho koukání po holkách ji mohlo dovést k domněnce, že je nakonec jen jménem na jeho don-toshi-juanovském seznamu. Tak jako tak dnešek hodlal věnovat jen ji, dopřát ji cokoli si bude přát. Když zmínila, že u nich doma pořád někdo je, tak se jen pousmál* Ne vždycky *odpověděl tajemně a zlehka ji políbil do vlasů. Toužil po ní, zahrnovat ji tolika polibky a doteky kdekoli by si přála, ale chtěl si užít ji samotnou jakkoli. Jeho odhodlání nevrhnout se na ní přímo v knihovně nahlodaly její polibky, ale byl schopný ji poslouchat. Nechal ji dopovědět všechno, co měla na srdci, a Toshi konečně v té pauze, kterou udělala ve vyprávění, dokázal odtrhnout oči od jejího výstřihu. Muselo to vypadat asi docela divně, tak doufal, že si jeho pohledu nevšimla. Každopádně měl pořád lehce červené tváře* Ani bych nečekal, že bys neměla plný počet bodů *usmál se na ní hrdě, líbilo se mu, jak je chytrá, a možná to byl i důvod, proč se během toho roku, co se neviděli, často ptal, jak může chodit zrovna s ním. Když poslouchal o její druhé části, tak si vzpomněl na něco, co ji chtěl ukázat. Třeba za chvíli, zařekl se* Hm, to zní dost nebezpečně. Obávám se, že v Kamenném lese bude podobné šílenství mezi geniny. Mrzí mě, že jsi byla nucena zabít... *odmlčel se, pravdou bylo, že jeho samotného občas ve snech pronásledoval ten chlapec, kterého zabil při geninských zkouškách. Ale tyhle výčitky přišly až pár týdnů poté, co se stal geninem, v době, kdy Keiyra už byla na cestě na své chuuninské.* A třetí část? *zeptal se, aby rozptýlil své myšlenky, aby začal naplno vnímat Keiyru u sebe a nemyslel na desetiletého chlapce posednutého dengenním šílenstvím*

*Keď povedal, že mal nechať nejaký odkaz - len jemne zavrtela hlavou.* Netráp sa tým, bolo to dávno. *Prešiel rok od toho rána, odvtedy to už dávno vstrebala. Fakt, že sa Toshi obzeral za inými dievčatami tiež akceptovala. Vedela aký bol, aký mal kedysi cieľ a aj keď sa jej dušoval, že chce len ju.. ona proste vedela, že nikdy nebude úplne jediný stredobod jeho záujmu. Vedela to už vtedy keď súhlasila, že to s ním skúsi a že teda utvoria pár. Nemala teda dôvod mu to teraz vykrikovať alebo byť na neho naštvaná. Koniec koncov, toto bol aj dôvod prečo ho ešte stále tak úplne nepustila do svojho srdca. Každopádne - jeho objatie jej bolo príjemné, rovnako ako bozky a dotyky, ktoré jej venoval. Pre tento moment bola šťastná - čo viac by mohla od života chcieť? Noctis mal pravdu. Vzťahy nie sú ako v knihách. Nikto sa na teba nepozrie a v sekunde sa do teba nezamiluje. Neexistuje nič ako láska na prvý pohľad - s týmto sa už tiež stotožnila. Zdvihla ku nemu pohľad a sladko sa usmiala.* A čo .. dnes? *Pošepkala mu do uška a znova ho zľahka pobozkala na krk. Samozrejme, že chcela pokračovať tam kde pred rokom prestali. Musela mu predsa dokázať, že je lepšia než tie ostatné ženské čo sa na neho stále lepili. Bolo jasné, že ak by tieto veci odmietala, obzeral by sa po dievčatách častejšie a častejšie a nakoniec by o neho prišla. Toto všetko bol fakt, no nerobila a nechcela to len preto. Proste to bolo príjemné aj pre ňu.. neskutočne! Mala Toshiho rada a teda nevidela nič čo by im v podobných veciach malo stáť v ceste.* Asi si na to zabíjanie začínam zvykať.. okrem toho - ten chlapec napadol mňa a chcel ma zabiť. Bola to sebaobrana. Takéto vraždenie mi nevadí. *Vysvetlila. Keď sa Toshi opýtal na tretiu časť - len sa pousmiala.* Bojovala som s dievčaťom z Konohy, skoro mi jej bolo ľúto. Ešte nezažila skutočný boj.. na život a na smrť. Vyšla som z toho bez jediného škrabanca. Chúďa Sasumi spanikárila a snažila sa skladať ručné pečate s kunaimi v ruke - skrátka zaúradoval stres. Každopádne obhájila som silu Iwagakure a Kirigakure.. Kagovia museli byť spokojní. *Ako to povedala odtiahla sa trošičku no len aby mu mohla vidieť do očí.* Kamenný les zvládneš, už sme tam predsa všetci raz boli. Budeš mať výhodu domácej pôdy. Som presvedčená, že to zvládneš. *Usmiala sa a oprela sa čelom o to jeho.*

*sladce se na ní usmál, když podotkla, že to je už dávno* A přesto si ten den pamatuju, jako by to bylo včera *pošeptal trochu provokativním hlasem, než ve své hlavě zpytoval ohledně svých pohledů po jiných dívkách* Nezasloužím si tě, princezno *vydechl pouze a pohladil ji po zádech, přičemž se rukou zastavil těsně nad jejím zadečkem. Věděl, že jakmile by tu hranici překročil, už by ho nic nezastavilo. Jako kdyby začal ctít nějaké hranice, přes které nepůjde. Mohlo to vypadat, jako kdyby ji nechtěl, tedy až na jeho vášnivý polibek předtím. Bylo to už sakra přes rok, co spolu začali chodit, co se naposledy viděli, co spolu zažili tolik poprvé, že na to Toshi v životě nezapomene. A přesto s ní chtěl strávit prostě jen krásný den, vzít ji na místa, které za tu dobu, co tu byl sám, objevil v nové čtvrti, udělat ji něčím radost. Za ten rok měl dost času na přemýšlení a uvědomil si, jestli na to nešli příliš rychle. Jistě, zapřísáhla se mu, že ničeho nelituje, ani on toho ani v nejmenším nelitoval, ale vztah se přeci jen neměl točit jen okolo těchto maximálně příjemných věcí. To bylo tak, že byl nucený přiznat barvu mamce poté, co se dostal už za tmy domů a rozhodně nevypadal tak, že by se brodil jeskyní hrůzy. Nesvěřoval se do detailů, no, ale vzhledem k tomu, jaký měl výraz v obličeji, když mluvil o Keiyře, ani nemusel nic říkat. Ale to, co mu pošeptala do ouška a znovu ho políbila na krk, rozhodně by lhal, kdyby ho to nevzrušovalo. Ale dneska své dengenní já hodlal ještě nějakou dobu držet na uzdě* Dnešek je jenom tvůj... *pošeptal na oplátku, jak s tím naloží, záleželo jen na ní. Nebyla to odpověď na její otázku, ale dal ji volnou ruku v tom, jak dnešek stráví. Pak jen přikývl, když mu vysvětlila zabití v sebeobraně. Pak pozorně poslouchal její vyprávění o třetí části* Hm, je smutné, že takoví shinobi se stanou pak chuuniny a plní mise, když zazmatkují i u souboje, u kterého o nic nejde... Pak jsou nebezpeční nejen sobě ale i okolí *zamyslel se, bylo to nejspíš příliš tvrdé soudit někoho, koho ani neznal, ale on i Hiro byl vychovávaný tak, aby pokud možno zachovali chladný rozum při všech možných situacích. Díky tomu nejspíš přežil geninskou zkoušku, že byl na ně otec tak přísný. Bylo mu jasné, že jednou přijde chvíle, kdy propadne dengennímu šílenství, už to párkrát zažil při tréninku s otcem. Ale snažil se takovým situacím vyhýbat pokud to jen trochu šlo* A co samotná Písečná? Žije tam vůbec někdo takhle v poušti? *ptal se dál ze zvědavosti a trochu se uculil, podle Keiyřina vyprávění to spíš vypadalo, jako kdyby i sama Suna byla prostě jen poušť. Jak můžou nějací shinobi v tomhle hrozném počasí vůbec normálně existovat?*

*Keď jej odpovedal, že si ju nezaslúži a pri zmienke o tom, či dnes môžu byť u nich doma sami len veľmi neurčito odvetil, že dnešok je len jej - až teraz jej hrdlo stiahlo od úzkosti. Jedna vec bola to ráno pred rokom, to s dievčatami tiež neriešila.. no to, že ju hneď neprivítal bozkom a teraz sa skoro vyhýbal tomu byť s ňou sám - až toto ju skutočne vyľakalo.* "Žeby.. kým som tu nebola, možno ho zaujala nejaká iná..." *Naprázdno preglgla a radšej sa venovala jeho otázke.* Uhm, Suna.. no v podstate je to ako veľké pieskovisko. Piesok je proste všade, nerozumiem tomu prečo sa tam rozhodli založiť mesto a prečo tam dodnes dobrovoľne žijú. Ehm.. nevydržala som na slniečku bez opaľovacieho krému. *Priznala a posadila sa na stoličke vzpriamenejšie.* Čo si vlastne čítal.. kým som ťa vyrušila? *Opýtala sa ho. Silou mocou sa snažila sústrediť na niečo iné než na to, že sa cítila odmietnuto. Nahla sa ku stolu a prelistovala pár stránok, prečítala si názov knihy a potom sa zachmúrila.* "Buď má Toshi inú dievčinu alebo je len tak rozhodený z Hirovho stavu, že jednoducho na intímnosti nemá chuť a ja panikárim zbytočne." *Pomyslela si keď si všimla jeho poznámky.* Skúsiš dráhu medika? Alebo to čítaš len kvôli Hirovi? *Opýtala sa ho zdráhavo. Nechcela aby bol smutný, no na druhej strane.. možno sa mu uľaví ak sa jej so svojimi obavami zverí. To predsa kamaráti robia ... a oni sú teraz viac než len to.*

*když ze všechno, co řekl, reagovala slovy jen na jeho otázku ohledně Suny, došlo mu, že je zatraceně něco špatně. Tím pádem její odpověď vůbec neposlouchal a snažil se co nejrychleji přijít na to, co sakra udělal špatně. Možná prostě byl poslední dobou příliš jako Hiro než jako on sám. Jako by přejímal povahu a zvyky svého bratra. A takového ho Keiyra neznala. Rozhodně ne. Byl příliš opatrný, upjatý. Ale když se od něj trochu odtáhla, aby se narovnala, jen nasucho polkl. Tohle kruci nechtěl!* Zatraceně, neechan! *okřikl se v duchu a nejradši by si ji přitáhl zpátky, ale jen ji sledoval pořád pohodlně seděl. Choval se jak vůl. Sledoval, jak začala listovat knížkou. Přišlo mu, že svou zdrženlivostí to celé dneska pěkně kazil. Když se ho zeptala na to, proč to čte, už to prostě a jednoduše nevydržel. Nechtěl, aby to mezi nimi bylo divné, a pokud to nějak změní propuštění jeho dengenního já, byl ochotný riskovat jakékoli pohoršené pohledy i nějaké řeči knihovnic.* Asi oboje *pokrčil rameny, vstal a chytil ji za ruku* Pojď se mnou... *usmál se na ní, jako by mezi nimi nebylo takové dusno, jako najednou bylo. Jednoduše ji odvedl mezi regály knih, kde rozhodně nikomu nebyli na očích. Alespoň pro tuhle chvíli. A co bude o chvíli později, ho momentálně vůbec nezajímalo. Přitáhl si ji k sobě a dlouze ji políbil* Chceš vědět, jak moc jsi mi chyběla? *zašeptal, když se od ní trochu odtáhl, ale jen tak, aby se mohl sklonit k jejímu oušku* Žádná jiná mě nezajímá... *pošeptal ji do ouška a jednou rukou ji vjel do vlasů*

*Keď jej odpovedal len dvomi slovami, mierne zvraštila obočie. Skutočne mala dojem, že je niečo zle.. toto proste nebol Toshi na ktorého si pamätala. Jasné, že za rok sa toho veľa zmení .. ale - na chvíľku sa pristihla aj pri tom, že ho podozrievala z toho, že je Hiro a, že sa len na Toshiho hrá. Potom sa z ničoho nič postavil a chytil ju za ruku. Keiyra veľmi nemala možnosť protestovať - hlavne keď sa na ňu tak pekne usmial. Poslušne teda vstala zo stoličky tiež a vykročila za ním medzi regály - automaticky sa pozrela na tituly v regáloch.. Toshi ju bral na koniec uličky kde končili učebnice biológie a knihy prechádzali postupne do titulov ako, chemické látky, fyzikálna chémia pre začiatočníkov.. proste toto bola tá ulička kde nenájdete človeka ponevierať sa často. Kei z toho bola zmätená, no predpokladala, že jej chce ukázať nejakú knihu - keď sa ku nej ale zrazu otočil a pritiahol si ju ku sebe.. len omámene privrela oči. Opätovala mu jeho dlhý, vrúcny bozk a už rozhodne nepochybovala o tom, že ju drží v náručí správne dvojča Adachi. Hoci ju jeho obrat zaskočil.. aspoň jej konečne prišlo, že je to ten istý chlapec s ktorým do tohto všetkého tak bezhlavo skočila.* Áno, chcem. *Odpovedala mu keď sa jej opýtal či chce vedieť ako mu chýbala a keď jej zašiel prstami do vlasov. Privrela oči, stiahla si z očí okuliare a ukradla si jeho pery. Voľnou rukou ho objala okolo krku a viac sa pritlačila na jeho telo.*

*nejradši by běžel celou cestu od sedaček ke konci té uličky, aby už ji mohl konečně držet v náručí, cítit ji. Nejradši by si nahlas sám sobě vynadal, že se choval jak idiot. Protože ve chvíli, kdy si ji k sobě přitáhl a vroucně ji políbil... Jednak nedokázal myslet racionálně a pak cítil takovou úlevu, že přestal brát ohledy na ostatní. Konečně pro něj bylo důležité jen to, že jsou spolu. Konečně se jeho vědomí dostalo zpátky do světa, kde jsou jen oni dva a na ničem víc nezáleželo. Spokojeně vydechl, když si sundala brýle. Byla nádherná s nimi, ale bez nich mu přišla ještě krásnější. Opatrně ji je vzal z ruky a s uličnickým úsměvem je položil na nejbližší regál s knihami* Vrátím ti je, až... *pošeptal ji do ouška, než znovu spojila jejich rty v dalším dokonalém polibku. Jednou rukou ji hladil něžně ve vlasech, užíval si každý okamžik, kdy si jeho doteky vychutnávala. Druhou rukou ji držel kolem pasu, ale netrvalo dlouho a sjel dlaní na její zadeček a jemně ho stiskl. Sám se k ní tiskl, jako by snad byli jednou bytostí. Ačkoli jeho doteky byly pořád jemné, tak byly prostě jiné než před rokem. Chtěl si ji přivlastnit, celé její tělo, její duši. Donutil ji udělat několik kroků dozadu, než narazila na výklenek u okna, kam se v jiných uličkách odkládaly knihy, ale tento byl prázdný. Když se na chvilku odtáhl od jejích rtů, nechal zavřené oči a sklonil hlavu k jejímu oušku a vzal zlehka mezi zuby její lalůček, moc dobře si pamatoval, co to s ní dělalo. Toužil po ní a nejspíš v tuhle chvíli, kdyby mu bránila v polibcích a dotecích, nejspíš by si je vynutil*

*Užívala si každý jeho dotyk, tak veľmi jej chýbalo to ako sa jej hral s vlasmi, to ako jej zvieral pás.. a jeho bozky. Bohovia ako dobre sa vedel bozkávať - samozrejme, že to nemala s kým porovnávať, no pre ňu to bolo niečo neskutočné. Chýbal jej ten pocit, ktorý v nej vedel vyvolať. To ako celá vzplanula keď sa jej dotkol. Keď jej stlačil zadoček potichu zaúpela. Nechcela na nich strhávať pozornosť, predsalen boli na verejnom mieste a hoci to bolo zvláštnym spôsobom vzrušujúce - nechcela si tu urobiť hanbu, hlavne keď tu plánovala chodiť celkom často. Keď ju zatlačil k výklenku na knihy zľahka mu zahryzla do spodnej pery a pevnejšie ho objala okolo pása. Nechtami mu pri tom prešla po chrbte, keby nemal tričko asi by mu zostali na pokožke jemne červené škrabance. Oplácala mu každý bozk a dotyk najlepšie ako vedela. Mala ho chuť zvaliť na zem a strhnúť z neho oblečenie, no vedela, že sa musí ovládať.. aspoň zatiaľ. Snažila si zachovať nejaký zdravý rozum, no šlo to veľmi ťažko - hlavne keď jej zľahka zahryzol do ušného lalôčika.* Ach Toshi. *Zašepkala sotva počuteľným hlasom a od slasti zavrela oči. Naklonila pri tom hlavu na stranu a dala mu tak lepší prístup ako ku jej ušku tak aj krku. Vtedy v ten večer navzájom zisťovali čo je im príjemné a teda bola potešená, že v tomto smere na to Toshi nezabudol.*

*jen těžko si dokázal uvědomovat, že jsou v knihovně, když kolem sebe cítil její vůni, její doteky a užíval si její polibky. Co ho to vůbec napadlo, že se bude držet zpátky? Prolétlo mu hlavou ve vteřině a jeho ruka zamířila na její zadeček, když slyšel její tiché zaúpění. Chtěl ji zlobit mnohem víc, slyšet ji, jak si užívá jeho doteky a polibky. Na ten večer na gauči a následně v jejím pokoji si vzpomínal moc dobře. Vůbec mu nevadilo, že byla hlučnější, jak ona sama přiznala. Líbilo se mu to, vzrušovalo ho, když věděl, že se ji líbilo to, co ji dělal. Když ji ale zatlačil na výklenek na knihy, tak bylo na něm, aby udržel své vzrušení na uzdě. To, jak ho kousla do rtu a přejela mu nehty po zádech, celé jeho tělo se napjalo a uniklo mu tiché vzrušené zavrčení. Přímo do jejího ouška. Nenechávalo ho to chladným ani náhodou a zatoužil dokonce i potom, aby takhle ho nehty zlobila na zádech i pod tričkem. To už by se určitě nebyl schopný ovládnout.* Moc po tobě toužím *pošeptal poté, co tak slastně vyslovila jeho jméno. Ještě párkrát pozlobil její lalůček zuby, než se vydal na jemné líbání jejího krku. Jenže ouha. S tím, co měla na sobě, to moc nešlo. Našel ovšem nenápadný zip. Netrvalo ani pár vteřin, než se rozhodl a pomalu ho rozepl, čímž se zbavil nejen látky na jejím krku, ale i všeho až k jejímu hrudníku. Začal ji obsypávat krk jemnými polibky, nepřestával se k ní tisknout, takže mu bylo jasné, že dřív nebo později bude zase patrné jeho vzrušení. Jednu ruku nechával na jejím zadečku a čas od času ho jemně stiskl, druhou rukou se přesunul z jejích vlasů na její rameno a prsty jemně přecházel po její nahé kůži v místech, kde ještě před chvílí byla ta část oblečení, které ji zbavil. Sám měl pocit, že nemůže popadnout dech, jak ho tohle všechno dostávalo. Ale tentokrát když se projevilo jeho vzrušení, tak se rozhodně stydlivě neodtáhl a pokračoval*

"Ach čo to robím? Toto je knižnica, chrám vedomostí." *Pomyslela si, no táto myšlienka ako rýchlo sa objavila v jej hlave - tak rýchlo aj zmizla. Vytlačili ju Toshiho pery, jeho vôňa a dotyky, ktorými ju obdarúval. Chvela sa žiadostivosťou, keď jej zašepkal do ucha že po nej túži. Musela si zahryznúť do pery. Akonáhle ucítila, že jej rozopol drobný, nenápadný zips na krku - celá sčervenala a v panike sa obzrela či ich náhodou niekto nesleduje. Možno nejaká stará pohoršená knihovníčka či len nejaký úchyl spoza regálov s knihami. Šťastie ale bolo zatiaľ na ich strane. Mala zdvihnutý adrenalín z toho, že sa bála, že budú prichytení a zároveň začínala byť vplyvom jeho dotykov a bozkov vzrušená. Zbožňovala keď ju ku sebe tak tlačil.* Cítim sa tak necudne. *Zašepkala zastretým hlasom a trochu sa na tom hanblivo zasmiala. Nikdy by nepovedala, že v knižnici bude robiť niečo takéto! Ale ani nečakala, že by na ňu v knižnici niekto použil genjutsu (Arisu). Hold asi bol čas aby knižnicu prestala vnímať ako posvätné miesto. Lišiacky sa usmiala a venovala mu roztúžený úsmev.* Ak nás prichytia.. poviem, že si ma zviedol. *Zrýchlene dýchala keď jeho prsty prechádzali po jej nahej pokožke v miestach kde mala predtým zložité šnurovanie. Popri tom prešla rukou po jeho hrudi - ku jeho krku a tam ho nežne poláskala. Vždy mala pocit, že by urobila čokoľvek čo by od nej chcel. Trochu ju desilo akú moc nad ňou mal a to ho ešte ani nepustila do svojho srdca.*

*jakmile se Keiyra začala rozhlížet kolem poté, co ji zbavil toho pro něj extra otravného šněrování, tak se podíval do stran a za sebe, přeci jen viděl nejspíš mnohem lépe než Kei bez brýlí. Po chviličce se k ní znovu otočí* Nikdo si nás nevšímá a i kdyby, tam by viděli maximálně moje záda a tvojí hlavu *uculil se, než se sklonil k jejímu krku, aby ji ho mohl laskat jemnými polibky přesně tak, jak se ji to líbilo před rokem. Nepřestával se k ní tisknout, bylo mu v tuhle chvíli jedno, že ji ještě víc tlačí na ten výklenek. Potřeboval ji cítit celým svým tělem. V téhle situaci nebyl schopný nějak skrýt své vzrušení a vlastně ani nechtěl. Chtěl, aby věděla, že s ním jeho blízkost dělá. Jak moc po ní touží. Minimálně ji chtěl vynahradit to divné chování na začátku. Narovnal se, když promluvila a podíval se ji do očí. Trochu stydlivě a zároveň roztouženě se usmál* Ale ty jsi chtěla vědět, jak moc jsi mi chyběla *pošeptal nevinně a nepřestával se ji dívat do očí, když ji začal jemně přejíždět prsty po nahé kůži. Sám měl problém s normálním dýcháním, zrychleně a trochu ztěžka dýchal. Musel si každou chvíli připomínat, že jsou v knihovně, jinak by byl schopný ji zbavit veškerého oblečení. Zrovna svou rukou pokračoval k druhému malému zipu na jejím vršku, když se na něj tak dráždivě usmála a promluvila podruhé. Přivřel oči, když ho polaskala na krku, ale pořád se ji snažil dívat do očí. Teď přišel ten moment, kdy od ní malinko couvnul a zlehka chytil zapínání jejího druhého zipu a zlehka ho posunul, jen o pár milimetrů, možná o centimetr níž. Měl co dělat, aby ho pustil. Roztouženě se jí díval do očí, zatímco prstem sjížděl podél zipu až na samý konec. Poté už to nevydržel a sklonil se k ní, aby ji vášnivě políbil* Jestli se tu chceš ještě někdy ukázat, což bych i já sám chtěl, tak bychom měli jít *pošeptal s uličnickým úsměvem*

*To že sa sama obzerala po okolí bolo skutočne zbytočné. Jediné čo videla boli machuľky a Toshiho tvár. Zachvela sa keď sa opäť venoval jej krku. Tlačil sa na ňu tak pevne, že cítila ako je vzrušený - opantala ju túžba - práve bola vo fáze kedy nedokázala povedať nie. Našťastie z nich mal prekvapivo viac rozumu Toshi. Zastavil totiž rukou na Keiyrinom zipse a vášnivo ju pobozkal. Bolo to neúnosné! Tak veľmi chcela pokračovať ..* Šaliem z teba! *Zopakovala slová, ktoré jej kedysi povedal len čo sa odtiahol. Bolo bláznivé, ako presne vedel kde ju pobozkať a kde sa jej dotknúť aby ju dostal presne tam kam chcel. Sama sa stále necítila tak skúsená. Toshi to proste mal v sebe úplne prirodzene. Keď ju vyzval, že by mali opustiť toto miesto ak sa tu chcú ešte niekedy ukázať - len hanblivo prikývla a ešte viac očervenela.* Asi to bude dobrý nápad. *Uznala a trochu rozpačito si opäť pozapínala svoj vršok tak ako mal byť. Teraz bola odkázaná na Toshiho - on udával tempo a aktuálne mal v moci aj jej zrak, keďže jej s trošku darebáckym úsmevom vzal okuliare a odložil ich niekam na poličku.* Chceš .. sa ísť niekam prejsť, alebo - nie si hladný? *Opýtala sa placho. Hoci chcela bozk na privítanie a uistenie, že po nej stále túži. V skutočnosti nečakala, že sa dostanú až do tohto bodu - priamo v knižnici. Snažila sa trošku si uhladiť mierne strapaté vlasy. No aj tak mala pocit, že na nej bude už z niekoľkých metrov vidno čo robila v uličke s fyzikálnou chémiou. Jej roztúžený pohľad, ružové líčka a trošku opuchnuté pery z bozkov toho boli jasným dôkazom. Objala Toshiho okolo krku, oprela sa čelom o to jeho a zavrela oči .. pokúšala sa trochu rozdýchať a upokojiť.*

*ve chvíli, kdy ji vášnivě políbil, tak rukou, kterou měl na jejím zipu, tak přešel ještě trochu níž na její bříško, ale pak místo toho, aby pokračoval k pohybu dolu, tak přejel něžným pohybem na její záda, kde tuto ruku spojil s druhou, kterou měl do teď na jejím zadečku. Nechtěl ji ani sebe zbytečně ještě dráždit, protože on se sotva držel, aby nepřekročil i tu nejzazší hranici. Ani netušil, kde se v něm najednou vzal ten rozum. Možná to byla jen touha pokračovat někde jinde, kde to pro oba bude pohodlnější. Věnoval ji roztoužený úsměv, když slyšel svá slova před rokem z jejích úst* Já z tebe, krásko *pošeptal a ve chvíli, kdy se jeho ruce "samy od sebe" začaly přesouvat zpátky na její zadeček, tak je z ní radši sundal a položil je podél jejích boků na výklenek a pevně ho sevřel, aby odolal té neskutečné touze pokračovat tam, kde to sám stopnul. Sám zrudnul jak rajčátko, když mu řekla, že je to asi dobrý nápad. Nechtěl ji uvést do rozpaků, ale tušil, že kdyby je někdo tady přistihl, jejich rozpaky by byly mnohem větší. Jeho ruce se zase samovolně přesunuly na její boky, chtěl se ji dotýkat. Když se ho ale zeptala, kam by chtěl jít, tak ji jen letmo takřka cudně políbil, než od ní udělal malinký krok* Za chvilku jsem zpátky *usmál se na ní a pozadu udělal pár kroků, aby dosáhl na její brýle a vrátil se k ní bez toho, aniž by z ní spustil oči. Sladce se na ní usmál, když už byl zpátky u ní a opatrně ačkoli trochu neohrabaně ji je nasadil* Slíbil jsem ti, že ti je vrátím *uculil se, než ji znovu sevřel v náručí a Keiyra ho mohla obejmout kolem krku a položit si své čelo na jeho (viz předchozí odpis). Sám zavřel oči a taky se snažil trochu zklidnit své emoce, ale nedokázal to. Vřelo toho v něm příliš mnoho a jeho dengenní já mu v tom vůbec nepomáhalo, spíš naopak* Hm, projít se? Ale nejdál do čtvrti mého klanu a zakončit procházku v mém pokoji? *pošeptal ji stále ještě roztouženě*

*Pred jeho dotykmi a bozkami sa cítila nehorázne bezbranná a keď sa od nej na moment odtiahol - najradšej by ho ku sebe stiahla hneď späť. Ovládla sa ale natoľko aby si len trochu zahryzla do pery - a keď sa ku nej po chvíľke vrátil a nasadil jej okuliare. Keiyra mu venovala spokojný, hoci trochu hanblivý úsmev. Jej líčka mali stále mierne ružové odtiene, mala pocit, že celá horí, no pokojné dýchanie v jeho náručí jej pomohlo trochu sa ukľudniť. Popri tom ho jemne škrabkala nechtíkmi vzadu na krku a zachádzala nimi až do jeho vláskov. Chvíľku na to keď si ešte stále so zavretými očami vypočula Toshiho plán - potichu sa zasmiala a pozrela sa do jeho prenikavých zelených očí. Vlastne nič iné ani nečakala - bola to skoro kontrolná otázka, aby na základe jeho odpovedi skonštatovala, že je to skutočne on a nie Hiro.* To znie ako plán. Teda v prípade, že ... sú vaši preč. *Zašomrala a trošku placho si napravila okuliare. Predstava, že sa ku nim domov nepozorovane zakráda bola zvláštna, no Kei sa obliekla dosť vyzývavo aby podráždila/potešila Toshiho, rozhodne nechcela ale v takomto odeve riešiť zoznamovanie s jeho rodičmi, na to by si na seba obliekla ideálne nejaké slušné šaty. Napäto teda čakala na jeho odpoveď. Mala v sebe zmes pocitov, bola trošku vyplašená, a zároveň nadšená, že konečne uvidí kde Toshi býva.* Chceš pomôcť s balením vecí? *Pousmiala sa a bolo jej jedno, že znela trochu nedočkavo. Od ich posledného stretnutia ubehol rok. Chcela znova zažiť tie slastné pocity. Hold dovtedy tú potrebu na takéto intímnosti nemala, lebo ani len netušila, že by to mohlo byť všetko až tak intenzívne a príjemné. Teraz? Teraz chcela len aby ju Toshi odviedol do svojej izby, zamkol za nimi dvere a aby mohli pokračovať tam kde naposledy prestali.. Tá prekliata púšť oddialila ich túžbu na hrozne dlhý čas.*

*když ji nasadil brýle, ale Kei mu věnovala tak nádherný úsměv, cítil se bezmocný. Chtělji a toužil po ní po fyzické stránce, to bylo jasné, ale ještě víc po ní toužil po té citové. Bylo těžké si pořád připomínat, že ona vlastně na jeho vyznání citů před rokem nijak nereagovala. Bylo mu jasné, že mu nevěří, že pro něj je jediná. Že na tom bude muset ještě nějakou dobu pracovat. Ale taky se ve skrytu duše bál, že by někdy mohl přijít někdo jiný, s kým by neměla problém mu věřit. Jenže měl pocit, že cokoli udělá nebo řekne... Prostě to nemá takovou váhu* Princezno moje, já... *začal, ale nedokázal pokračovat, prostě ji nedokázal říct, jak moc pro něj znamená, co k ní cítí. Možná byl zbabělý, ale svým způsobem se bál otevřít úplně a potom by nastalo jen trapné ticho. Zrudl studem a zavřel oči, zatímco se čelem opíral o to její. Nechával zavřené oči, když ucítil na svém krku její nehtíky. Nahlas zalapal po dechu a měl pocit, že mu po celém krku a zádech naskočila husí kůže. Vzrušovalo ho to tak moc, že měl pocit, že každou chvílí musí ztratit nad sebou kontrolu. Jeho ruce sjely zpátky na její zadeček, aby ho poměrně pevně stiskly. Takže zatímco Keiyra se v jeho náručí uklidnila, jeho se snažila ovládnout touha. Teď rozhodně si už každý v knihovně a i po cestě všimne, jak je vzrušený.* V tuhle dobu by doma neměl být nikdo *vydechl a snažil se rozdýchat touhu, kterou v něm tak nenápadně zažehla. Když se ho zeptala, zda chce pomoct s balením věcí, tak se na ní roztouženě usmál* Jen jedna knížka, sešit a propiska. To bude rychlé *uculil se a snažil se vytěsnit myšlenky na své vyznání lásky. Chtěl, aby to věděla, ale bál se její reakce či nereakce. Radši se od ní odtáhl, chytil ji za ruku a směřoval ke stolku, kde původně seděl. Sešit si vzal do ruky, propisku si hodil do kapsy a s knížkou šel k jedné z knihovnic s prosbou, jestli by mu ji tam nenechala do zítřka. Když to všechno vyřešil, vrátil se ke Keiyře* Můžeme vyrazit *usmál se na ní, snažil se nedat najevo tu nejistotu, která ho pohltila ve chvíli, kdy nedokončil svou myšlenku*

*Keď ju oslovil "princezna" len sa na neho usmiala. Teraz sa veľmi princeznovsky necítila vzhľadom na to čo tu spolu ešte pred chvíľou robili, no aj tak sa jej páčilo, že ju tak volal. Každopádne Toshi sčervenal a povedal jej, že teraz u nich doma nikto nebude. Hanblivo teda prikývla a súhlasila s tým, že pôjdu ku nemu domov. Srdce jej bilo niekde v krku. Kam sa hrabali všetky jej súboje na život a na smrť. Tieto momenty s ním jej brali dych o dosť účinnejšie. Nechala ho aby ju odviedol ku stolu s jeho vecami a len veľmi neochotne mu pustila ruku. Našťastie sa ku nej vrátil celkom skoro a teda len čo bol pri nej - automaticky sa načiahla za jeho rukou. Aby počas cesty von z knižnice a ulicami Iwy nekráčali len v tichosti - hoci aj to bolo v jeho prítomnosti príjemné.. rozhodla sa zistiť viac o tej neurčitej odpovedi, ktorú jej dal v knižnici.* Hm.. ohľadom toho čo si hovoril dnu.. Naozaj chceš byť medik? *Zaujímala sa, mala pocit, že hoci spolu už rok oficiálne chodia - toto je len ich druhé skutočné rande a teda chcela vedieť všetko čo mu ide mysľou. Predpokladala, že jeho hlavná pohnútka ku tejto životnej ceste je pomôcť jeho bratovi - ale samozrejme sa mohla mýliť.* Raz som čítala zaujímavú knihu. Bola plná príbehov skutočných medik-ninjov z bojiska a ich skúsenosti z misí. Bolo to fascinujúce čítanie. Krvavé, drsné.. no je to ušľachtilé povolanie. *Hovorila a pri tom sa na neho usmievala. Samozrejme jej ani teraz neušli závistlivé pohľady okoloidúcich dievčat, ktoré ju prepaľovali žiarlivými pohľadmi lebo držala za ruku najkrajšieho miestneho chlapca.*

*Toshi byl jen rád, že se nehrabala víc v tom, co chtěl říct, ale neřekl. Nechápal, proč ji to prostě neřekl. Ale už to nechal nevyslovené, ať už to Keiyra měla jakkoli vůči němu. Toshi mohl být rád, že po tom všem, co ji vyprávěl o jejích snech o harému, s ním vůbec byla. Proto než pokoušet své štěstí, tak raději sklopil uši a šel ke svému stolku, aby vyřídil všechny své záležitosti, než se mohli s Keiyrou vydat ven z knihovny. Každopádně Toshi byl zamlklejší než obvykle. Když Keiyra začala mluvit, tak se mu na chvíli zastavilo srdce, protože si myslel, že se zeptá na to, co ji chtěl před malou chvílí říct. Ale naštěstí se vrátila k tomu medikovi. Viditelně si oddechl a nechal ji domluvit. Bylo asi jen jeho nekončící štěstí, že si asi Keiyra ani nevšimla, že se k něčemu chystal, ale nenašel na to odvahu. Tentokrát z něj to vzrušení cestou opadlo, alespoň trochu* Ano, přemýšlím o tom. Je to jen jedna z variant... Pokud bude na tom Hiro stejně jako dosud... Chci mu být nablízku *odpověděl pomalu a sevřel Keiyře pevně ruku. V tuhle chvíli si nevšímal holek okolo, když šel s Keiyrou, žádná jiná ho nezajímala. A tak mu nepřišlo ani trochu divné, si ji prostě uprostřed ulice přitáhnout k sobě a obejmout ji. Potřeboval přestat myslet na Hira, nepoddat se té úzkosti a strachu, která ho už sužovala přes rok. Několikrát se zhluboka nadechl. Její vůně ho pomalu přiváděla na jiné myšlenky, ale nešlo to tak snadno, jak si myslel. Přidržel si ji u sebe ještě pár chvil, než ji pomalu pustil. Pokud jeho nejistota z vyznání svých citů byl první hřebíček do tohohle pěkného dne, tak strach o Hira byl další a o dost tvrdší pád z Toshiho zamilovaného obláčku nad Věží konce. Nebyl si jistý tím, co k němu vůbec Keiyra cítí a navíc si vůbec nebyl jistý, jestli se vůbec jeho dvojče uzdraví. Vydal se pomalu do čtvrti Dengen O a teď už se vůbec neměl k tomu, aby něco říkal*

*Keiyra Toshiho povzdychnutie brala ako jasný signál trápenia, kvôli jeho bratovi - nič iné za tým nevidela. Zvraštila preto obočie. Očividne mu Hirov stav nebol ľahostajný. Opätovala mu silný stisk ruky a palcom ho pri tom jemne hladkala po chrbte dlane. Potom keď si ju uprostred ulice ku sebe privinul - s jemným úsmevom na perách sa nechala objať - ba čo viac - jednou rukou ho pohladkala po tvári.*Hej.. počúvaj ma. Hiro bude v poriadku a keby aj nie, vždy tu máš mňa. Nezáleží na vzdialenosti či čase, ktorý od seba strávime oddelení. Na tomto sa nič nezmení. *O svojich slovách ani trochu nepochybovala. Kvôli Toshimu by skočila do plameňov a hoci by svoje city ku nemu nenazvala milovaním - záležalo jej na ňom a rozhodne to bola nejaká forma lásky. Verila, že sa mu raz podarí ukradnúť jej srdce pre seba.* Každopádne mrzí ma, že si tu na to bol sám. *Narážala na fakt, že bola v piesočnej a potom sa postavila na špičky a dala mu božtek na noštek - v zápätí sa ale nahla ku jeho ušku.* A teraz ma zober ku sebe domov nech ťa privediem ku iným myšlienkam. *Vydýchla a zľahka ho uhryzla do ušného lalôčiku. Už ho predsa len poznala a teda vedela, že najlepšie odvedie jeho pozornosť od pochmúrnych myšlienok presne týmto spôsobom.* Ty si mi už možno ukázal ako som ti chýbala, no ja tebe ešte rozhodne nie. *Odtiahla sa od neho - venovala mu lišiacky úsmev a preplietla si s ním prsty. Potiahla ho aby znova pridal do kroku.* Škoda, že neviem kde presne to bývaš. Navrhla by som ti závod.. ako vtedy pri moste zmaru. *Zamyslela sa nahlas a usmievala sa na neho.* Čo by si si želal ako výhru? *Opýtala sa ho a ladne si pri tom vykračovala ulicou. Rozhodne ho nechcela nechať utápať sa v zármutku.*

*bylo tak příjemné ji držet v náručí mezi lidmi, měl aspoň pocit, že k sobě patří. Ale bylo tomu tak? Tím si nebyl tak moc jistý. Přesto když se ji podíval do očí, když ho Keiyra pohladila po tváři, věděl, že to, co říkala, je pravda. Alespoň přesně to, co říkala. Snažil se neslibovat si od toho něco víc, něco, co by pak nedostal. Ale bylo to těžké, o to těžší bylo mlčet, neříct ji, jak moc ji má rád, natož mluvit o lásce. Sice to tak cítil, ale k čemu by mu to bylo, kdyby to teď řekl. Možná by prostě dostal kopačky hned tady na ulici.* Jsem rád, že tě mám *usmál se na ní místo toho, ale ten utrápený výraz mu z tváře nezmizel. Srdce mu bilo jako o život, jen se k němu Keiyra přiblížila. Celý svět by mu byl jedno, jen chtěl, aby byla šťastná. Jen mu pořád nedocházelo, že ji v tom třeba brání* Jsem s tebou, i když budeš na druhém konci světa. A ty se mnou *sladce se na ní usmál, pomalu okolo toho tématu kroužil, ale prostě se nevyslovil. Měl až neuvěřitelný strach z odmítnutí. Když se ale k němu nahnula a dala mu pusu na nos, tak se tiše zasmál, ale moc dlouho mu to pobavení nevydrželo. Stačilo jen, aby se naklonila k jeho oušku, pošeptala mu do něj a jemně mu skousla lalůček. Vzrušeně vydechl, jak tomu mohl odolávat, i kdyby to dokázal, tak nechtěl. Chtěl už s ní být za zavřenými dveřmi jeho pokoje. Věnoval ji roztoužený úsměv, když se od něj odtáhla a přidal do kroku. Možná to vzrušení, které v něm dokázala během chvíle vyvolat, ho připravilo o zábrany. Sledoval ji, jak šla vedle něj a mohl se na ní vynadívat. Proto, když se ho zeptala, co by chtěl za výhru, tak naprosto automaticky odpověděl* Tvoje srdce, princezno *zazubil se na ní, než si uvědomil, že to řekl nahlas. Raději uhnul pohledem a podíval se celý rudý před sebe. Teď ho mohla už poslat do háje a on by se ji ani nedivil* Ale vzhledem k tomu, že jsi rychlejší, tak bych určitě nevyhrál *nervózně se zasmál a snažil se to zahrát do autu, zatímco došli až k jejich domu, který vypadal přeci jen luxusněji, než okolní domy a byl rozhodně větší (něco takového)*

*Bola rada keď ho prinútila usmiať sa potom čo mu dala pusu na noštek. Samozrejme len čo zrýchlil - pridala do kroku aj ona - nechcela aby to vyzeralo, že ju ku sebe domov vlečie proti jej vôli. Tesne pred tým než sa ocitli pred Toshiho domom/alebo skôr malým zámkom/ Toshi povedal, že by chcel ako výhru v ich potencionálnom závode, jej srdce. Rozpačito sa usmiala, hoci to vyzeralo, že Toshi len žartuje - uviedlo ju to do rozpakov. Asi by mala povedať, že jej srdce už má - alebo niečo podobné, no nechcela klamať.* "Ak by som ti ho vedela darovať tak už ho máš.. neostáva ti nič iné než mi ho ukradnúť."*Zamyslela sa, no nechcela to povedať nahlas. A vlastne sa nad tým viac ani nestihla zamýšľať lebo ju ohúril pohľad na jeho rodinné sídlo.* Ak som ja princezná, ty musíš byť kráľ.. toto nieje dom ale hrad! *Šepla ohromene a trochu si napravila okuliare. Toshiho ruku samozrejme celý čas nepúšťala - naopak preplietla si s ním prsty a nechala sa zaviesť do domu. Naozaj dúfala, že na nikoho nenarazia inak by sa celá červená prepadla pod zem. Po ceste do Toshiho izby kam ju chcel zaviesť si všetko obzerala a ukladala do pamäte. Od nábytku po drobné dekorácie či fotky ktoré zdobili miestnosti. Vnímala vôňu tohto miesta a samozrejme to všetko bolo ponorené do jej nervozity.* Je to tu veľmi pekné. *Šepla nervóznym hlasom akoby sa bála, že ich môže niekto počuť.*

*napjatě Toshi čekal, jestli na to Keiyra něco řekne. Možná očekával, že ho ujistí, že přeci její srdce je dávno jeho. Ale nic neřekla, což mu zrovna na náladě nepřidalo. Přemýšlel, jestli mezi nimi je teda jen čistě fyzická přitažlivost, alespoň z její strany. Proto ona jeho srdce už měla a on s tím nedokázal nic udělat. Bezhlavě se do ní zamiloval a teď prostě jen tiše trpěl tím, že jeho první láska jeho city nejspíš neopětovala. Přesto všechno, co mu dovolila. Co spolu prožili. Snažil se to vyhnat z hlavy, brát to tak, jak to je. Ale vnitřně ho to zraňovalo. Ale nehodlal to před ní nějak dávat najevo. Když došli k jejich domu a Keiyra zmínila, že pokud je ona princezna, tak on musí být král, tak se Toshi zasmál* Pak bych si měl najít nějakou královnu *uculil se, ještě než vstoupili do prázdného domu. Přímo ve vstupní hale byla velká nástěnná malba, kde Toshi přišel na to, co jsou zač členové klanu Dengen O. Bylo tam několik členů Dengen, kteří neohroženě bojovali s přesilou. Ačkoli vypadali napůl jako zvířata, tak přesto v jejich výrazech byla odvaha a odhodlání. Toshi se na ten obraz na chvíli podíval, než odváděl Keiyru nahoru do patra, kde na chodbě bylo několik dveří. Na stěně podél schodiště bylo pár rodinných fotek nebo jen fotka Toshiho a Hira. On jedny z nich otevřel a nechal ji vstoupit první do svého pokoje. Bylo na tom něco vzrušujícího, že konečně měl v pokoji Kei. Má tam větší postel, pracovní stůl se židlí a velkou knihovnu. Ale že by ji nechal se rozhlížet, to zrovna ne. Jakmile za nimi zavřel dveře, tak ji na ně přitiskl a on sám se přitiskl k ní, aby se mohl sklonit k jejímu oušku* Teď už mi ukážeš, jak moc jsem ti chyběl? *pošeptal ji do ouška a zlehka ji kousl do ušního lalůčku stejně jako v knihovně. Jeho ruce se znovu dostaly k nenápadnému zipu na jejím krku a bez problémů ho rozepnul. Nechtěl už na nic čekat, jeho touha byla příliš velká*

*Keď povedal, že by si mal nájsť kráľovnu - Keiyre sa v hlave premietli dievčatá za ktorými sa obzeral na ulici, no nedala na sebe nič znať.* "Ja mu dám hľadať si kráľovnu! Nebude myslieť na iné len na mňa.. keď tu dnes skončíme!" *Pomyslela si odhodlane, no bola z toho poriadne nesvoja - pretože sa cítila v celej tej intímnej záležitosti dosť neskúsená. Toshi bol úžasný.. on proste vedel kde sa jej má dotknúť a kam ju má pobozkať aby zahorela túžbou, aby ju vzrušil. V dome jej samozrejme neušla tá ohromná maľba. Bolo v nej toľko detailov, bola tak prepracovaná, že by dokázala stráviť hodiny skúmaním výrazov tvári tých polo-zvieracích bojovníkov. Toshi jej ale nedal čas ani na to aby sa pri nej zastavila. Srdce jej bilo v krku keď otvoril dvere na jeho izbe. Toto bolo prvý krát čo sa ocitla v chlapčenskej izbe. (Noctisovu nerátala.) Prišlo jej to veľmi.. intímne. Skôr než stihla prezrieť názvy kníh v jeho knižnici.. pritlačil ju chrbtom na dvere a zmocnil sa jej ušného lalôčiku. Vzdychla a zahryzla si do pery keď jej rozopol ten nenápadný zips na krku. Jej odvaha sa rozplynula, chcela aby bol dominantný, prahla po jeho dobyvačných bozkoch a chcelo to veľa sebazaprenia aby sa prinútila byť ona tou čo bude udávať tempo. Chcela mu ale dokázať, že je lepšia než ostatné, chcela mu ukázať ako veľmi jej chýbal a teda si len dala dole okuliare a položila ich na nejaký nábytok v blízkosti dverí - na ktorý dočiahla. Potom chytila Toshiho za tričko a celou silou sa zaprela a vymenila si s ním miesto tak, že teraz ona prirazila chrbtom na dvere jeho. Venovala mu vášnivý bozk a pri tom zo seba skopla topánky. Ak Toshi spolupracoval - chytila spodok jeho trička a pokúsila sa ho vyzliecť mu ho.*

*Toshi cestou se spíš pohledem na nějakou chvíli zastavoval na fotkách, kde byl on a Hiro. V duchu brášku prosil, aby se už konečně uzdravil a vrátil se k němu. Bez něj si připadal tak zoufale opuštěný, že ani vědomí, že má Keiyru, tuhle díru nedokázalo zacelit. On byl jeho druhá půlka, bez které byl ničím. Sice mu tohle proběhlo hlavou, ale Keiyřina společnost ho bohatě rozptýlila. Když ji přirazil na dveře, chtěl být ten dominantní, byla to skoro jeho přirozenost. Udávat tempo jejich hrátek, stejně jako v knihovně. Ale měl na paměti, že mu slibovala, že mu ukáže, jak moc ji chyběl on. Nejradši by zůstal k ní tak přitisknutý, pokračoval by stejně jako v knihovně, ale tentokrát by zašel mnohem dál. Už nebyli na veřejném místě, kde by je mohl někdo načapat. Byli u něj v pokoji a ještě jednou rukou po slepu nahmatal klíč v zámku, aby s ním otočil a zamkl je. Cítit ji tak blízko u sebe bylo samo o sobě zkouška jeho sebekontroly. Ale to, že ji vybídl, aby převzala otěže, aby byla dominantní, bylo úplně něco jiného. U dveří byla nízká skřínka, kde skončily její brýle, Toshi jen pohledem zkontroloval, jestli nehrozí, aby ji spadly, než se začal věnovat naplno ji. Nechal se přirazit ke dveřím a položil ji ruce na zadeček, aby si ji k sobě přitiskl ještě víc. Prostě nedokázal být submisivní, ale líbilo se mu, jak se Keiyra chopila iniciativy. Když ho chytila za spodní lem trička, tak ji nechal trochu couvnout a nechal si sundat tričko, trochu ji samozřejmě pomohl. Roztřeseně se nadechl, když zvedl ruku a pomalinku ji začal rozepínat i její druhý zip na jejím svršku. Oči měl upřené na svou ruku se zipem a pomalinku ji ho rozepnul. Nikam nespěchal. Nevydržel být nečinný* Měl jsem co dělat nevrhnout se na tebe hned, jak jsem tě viděl... Proto jsem si držel trochu odstup, promiň *zašeptal roztouženým hlasem a byl zvědavý, jestli nechá dál tempo udávat jeho nebo si ještě svou dominanci udrží*

*Postrehla, že zamkol dvere, prešla ňou vlna vzrušenia keď jej stlačil zadoček a potešene sa usmiala keď jej dovolil vyzliecť tričko. Lačne po ňom preletela pohľadom. Vychutnávala si jemnosť jeho pokožky a jeho prirodzenú, špecifickú vôňu. Musela uznať, že od posledného stretnutia sa jej zdal ešte vyrysovanejší čo ju rozhodne nenechalo chladnou. Sama mala o niečo vyvinutejší hrudník, než iné dievčatá jej veku.. no to bolo vedľajšie. Po tom čo jej Toshi rozopol vršok - sama si ho nechala skĺznuť z pliec a tak skončil na zemi niekde vedľa jeho trička. Ešte jej ale zostala čierna podprsenka bez ramienok a samozrejme fialové kraťasky a čierne nadkolienky. Postavila sa na špičky aby mala lepší prístup ku jeho krku. Venovala mu tam pár nežných bozkov. Perami si následne razila cestičku ku jeho uchu.* Nechcem aby si si držal odstup.. ani teraz ani nikdy. *Vzdychla mu do uška a zľahka ho uhryzla do lalôčiku, popri tom ho hladila po rukách, hrudi a krku. Tlačila sa na neho - div cez tie dvere nepreleteli. Len čo ho pobozkala na priehlbinku pod uchom - jednou rukou pri tom išla nižšie a nižšie. Nikam sa neponáhľala, chcela si ho vychutnať rovnako ako on ju keď jej rozopínal vršok. Končekmi prstov zastavila na jeho nohaviciach. Odtiahla sa aby mu mohla vidieť do očí a rozopla mu na nich gombík. Chcela vidieť výraz jeho tváre, jeho pohľad. Len čo sa dostatočne nasýtila, opäť si od Toshiho ukradla niekoľko bozkov, neboli však pomalé.. boli dychtivé, mohol z nich cítiť ako hrozne ju priťahuje. V tejto chvíli by mu dovolila čokoľvek bola mu proste úplne odovzdaná. *

*Toshi zaregistroval ten pohled, kterým přejela jeho tělo a spokojeně se usmál. Každá druhá se na něj takhle dívala, ale jim se rozhodně líbit nechtěl. To, že se líbil Keiyře, bral jako svůj osobní úspěch* Chci se líbit jenom tobě *pošeptal sladkým hláskem a plnými doušky si užíval její dotyky. Konečně po takové době ji měl jen pro sebe a chtěl si toho užívat jak nejdéle bude moct. Na nějaké pochybnosti o jejích citech k němu teď vůbec nemyslel. Měl plnou hlavu jejich vzájemné přitažlivosti, její vůně. A navíc jejího těla, když ji zbavil vršku oblečení. Tohle všechno způsobilo, že v něm stoupalo vzrušení takřka vesmírnou rychlostí. Musel se kousnout do rtu, aby si uvědomil, že ji prostě hladově kouká na hrudník. Jeho dengenní já jeho touhu ještě podněcovalo, ale ještě nechtěl převzít kontrolu nad tím, co se bude dít. Na to ho její dominance příliš dostávala. Vzrušeně zalapal po dechu, když ucítil její rty na svém krku. Divil se, že ho ještě nepřipravila o ty zbytky sebekontroly, které ještě měl* Kdybych se nedržel zpátky, tak nás odtamtud vyhodí *pošeptal trochu pobaveně, ale stiskl ji znovu zadeček. Měl co dělat, aby se udržel. Dovolil by ji v tuhle chvíli cokoli, to, jak mu skousla lalůček, jak se k němu tiskla, jak ho hladila. Reakce jeho těla na sebe nenechala dlouho čekat, trvalo jen pár chvil, než byl vzrušený k nesnesení. Potřeboval ji, chtěl ji znovu dopřát ty slastné chvíle jako před rokem. Když se její ruka dostala až v jeho kalhotám, tak jen slastně tiše zavrčel a podíval se ji do očí. Mohla v nich vidět směs různých pocitů, odevzdanost, láska, ale zároveň neskutečná touha a hlad. Během jejích dychtivých polibků si ji k sobě přitáhl a pomalu se s ní vydal k posteli. Ve chvíli kdy by ji asi byl schopný i na ní hodit, tak se otočil, sundal si kalhoty, takže tam byl už jen ve spodním prádle a sám se na postel posadil a Keiyru nechal stát před sebou. Stejně roztouženým pohledem se ji podíval do očí, když ji začal sundávat její fialové kraťásky. Záleželo jen na ní, jestli ji bude chtít zbytek oblečení nechat nebo si ho sundá sama*

*Keď povedal, že sa chce páčiť len jej - trochu si povzdychla a zahryzla si do pery. Páčil sa aj iným dievčatám a bola toho svedkom, on za to ale nemohol a teda mu to nevyčítala.. Teraz neexistovalo nič len on a ona v tomto momente. Bolo to šialené, kým ho nepoznala ani len netušila, že by mohla tak strašne prahnúť po takýchto veciach. Keď bola s ním nezáležalo jej na ničom len na jeho bozkoch a dotykoch. Keď zastavila s rukami na jeho nohaviciach a Toshi slastne zavrčal - Keiyra sa usmiala. Pri pohľade do jeho očí zabudla na všetko - zostala v nej len lačná túžba. Zbožňovala to ako reagoval na jej dotyky.. dodalo jej to trochu odvahy a teda keď ju počas bozkávania zatlačil ku posteli a vyzliekol si nohavice, dovolila mu dať jej dole fialové kraťasky s vysokým pásom. Potom si veľmi pomaly dala dole svoje čierne nadkolienky a vyzývavo sa pri tom na neho usmievala. Užívala si to ako lačne ju pri tom sledoval. Nahla sa ku nemu ukradla si jeho pery pri tom sa posadila len v nohavičkách na jeho pás a hýbala panvou dopredu a dozadu .. presne ako to mal rád. Perami skĺzla na jeho krk kde ho jemne hrýzla a vášnivo bozkávala. Tento krát jej nezaléžalo na tom, že musí Toshi cítiť aj cez ich spodné prádlo aká je vzrušená. Jednou rukou ho hladila po tele a druhou si rozopla podprsenku. Pridala sa ku ich ostatnému oblečeniu na zem.*

*Toshi se usmál, když ji sundal fialové kraťásky a ona před ním stála jen ve spodním prádle a nadkolenkách. Tak strašně ho přitahovala. Nejradši by si ji už teď stáhnul k sobě na klín, ale ona ho ještě hodlala provokovat tím, že si pomalinku začala sundávat ty nadkolenky. Potichu zaúpěl a hladově ji sledoval. Zrychleně dýchal a sevřel v rukou prostěradlo, bylo to tak šíleně vzrušující. Když se k němu konečně naklonila a políbila ho, tak ji polibek vášnivě oplatil. Nechal ji sednout si mu na klín. Když se rty přesunula na jeho krk a začala se na něm hýbat, moc dobře cítil, jak moc je vzrušená. Zaklonil hlavu a nahlas zavzdychal* Bože lásko.... *bylo mu teď úplně jedno, jak se na to bude Keiyra případně tvářit, jestli si to vůbec přes to nehorázné vzrušení uvědomí. Nechtěl, aby tohle přestalo, aby se na něm takhle přestala hýbat. Šílel z toho. Ale po chvíli to stejně musel přerušit tím, že ji položil na postel a sám si klekl mezi její nohy. Byl by schopný se tak udělat a to rozhodně nechtěl. Roztouženě si ji chvíli prohlížel a zbavil je obou i posledních kousků oblečení. Začal ji zasypávat krk vášnivými polibky a pomalu pokračoval níž. Chtěl si ji vychutnat celou. Svou cestu rty skončil na bříšku, kdy se na ní pak lišácky usmál a přesunul se nad ní. Tentokrát ho Keiyra nezastavila jako minule, ze začátku byl sám nervózní a nesmělý. Snažil se ji přizpůsobovat, sledoval každou její reakci na jejich spojení. Ale postupně se jeho výpady stávaly dominantnější a prudší. To jak nad ním přebíralo kontrolu jeho dengenní já. Sám rozhodně nebyl potichu. Snažil se vydržet co nejdéle, ale toho rozhodně nebyl schopný. Jen tak tak stihl nevyvrcholit do ní. Pokud ji touto cestou nedopřál orgasmus, věnoval se ji ještě rukou jako naposledy, než si lehl vedle ní a sevřel ji v náručí. Přál si vydržet déle a ve skrytu své duše si přál se nehlídat a být v ní až do konce nehledě na následky*