Knihovna

*Bolo to za ňou .... jej "poprvé". Rozhodne neľutovala, že dovolila Toshimu zájsť takto ďaleko. Nevedela si predstaviť nikoho iného s kým by do tohto šla a teda bola šťastná, že bol jej prvý práve on. V hlave sa jej dookola prehrával ten moment keď do nej prenikol, keď sa v nej stratil, keď cítila ako hlboko až môže zájsť. Jeho pohľad zastrený túžbou, jeho vzdychy, ktoré boli miestami naozaj živočíšne. Zo začiatku ju to samozrejme trochu bolelo, no Toshi bol jemný, opatrný - sledoval jej reakcie a keď sa uvoľnila a zvykla si na tento nový pocit.. sama mu išla v ústrety, kopírovala jeho pohyby, objímala ho a venovala mu bozky všade kde dočiahla. Snažila sa byť potichu, už len z dôvodu, že by ich mohli počuť jeho rodičia ak by sa náhodou vrátili domov skôr, no keď začali byť Toshiho prírazy dominantnejšie a prudkejšie.. nešlo to. S mierne zaklonenou hlavou stonala jeho meno až kým nebolo po všetkom. Teraz ležala v Toshiho náručí, nahá s jemným úsmevom na perách a so zavretými očami. Túlila sa ku nemu a prstami pri tom bezmyšlienkovite kreslila obrazce na jeho hrudi.* Na čo myslíš? *Šepla a nežne ho pobozkala na krk.*

*teď už se vážně mohl prohlásit za muže, přišel s Keiyrou o panictví, stejně jako ona o své panenství. Byl neskonale vděčný, že mu ho darovala. Ale tentokrát se sice cítil uspokojený ohledně svých fyzických potřeb, ale po tom všem vzrušení se mu do hlavy vkrádaly zase pochyby o jejích citech. Bylo to jako jed, který se snažil otrávit celý tenhle zážitek. Snažil se to vytěsnit z hlavy, protože také měl v hlavě to všechno, co spolu teď prožili. Jak sténala jeho jméno, jak se hýbala proti němu a líbala ho. Mohla by to být jen fyzická přitažlivost? Neměl vůbec tušení, ale v hlavě mu stále rezonoval ten pocit, že ona jeho city neopětuje. Pralo se v něm tolik emocí. Tisknul si ji k sobě, jako kdyby mohla během chvíle někam zmizet. Zpod zavřeného oka mu vytekla jedna osamělá slza. Když se ho zeptala, na co myslí, tak se jen nepatrně usmál. Měl pocit, že v tuhle chvíli ji může říct všechno. Tak proč toho nevyužít* Nechci, abys k tomu něco říkala... Ne teď, možná radši nikdy... *začal a zavřel oči ještě pevněji, věděl, že by se na ní měl podívat, měl by se topit v jejích krásných očích, když to bude říkat, ale nedokázal to. Nedokázal se pak dívat na to, jak by nevěděla, co mu na to má říct* Miluju tě. Ty mé srdce máš už dávno *zašeptal a po chvíli se podíval nad sebe na strop, z jeho očí byl znát strach, že teď to všechno krásné mezi nimi pokazil. Neměl ale mco času nad tím přemýšlet, protože se zespoda ozvalo bouchnutí dveří...*

*Šokovane otvorila oči keď vyslovil tie dve slová. Toto bolo jej ďalšie "poprvé" keďže jej ešte nikdy nikto lásku nevyznal. Samozrejme to mohol byť len výlev emócií spojených s tým, čo práve zažili.. slová pod vplyvom endorfínov a podobne, no aj tak naprázdno preglgla a zadržala dych.* "Možno to povedal len preto aby som nemala pocit, že ma len využil na sex." *Napadlo ju, no hneď to aj zavrhla. Nemusel to robiť. Bola predsa jeho.. chodili spolu, nemusel ju uisťovať o čestnosti svojich zámerov. Napriek tomu to ale povedal. S povzdychom a sladkým úsmevom sa odtiahla aby mu videla do tváre a keď si všimla, že mu po líci stiekla slza, naklonila sa a zotrela ju svojimi perami. Potom s perami pár milimetrov od jeho pokožky prehovorila.* Chcem aby si vedel, že by som skočila kvôli tebe do plameňov, prebrodila by som kľudne aj oceán.. takže ťa tiež ľúbim. *Usmiala sa a naklonila sa ku jeho ústam aby zamkla ich pery v sladkom bozku. To čo povedala bola pravda. Skutočne svojim slovám stopercentne verila. A hoci mu samozrejme, nevešala na nos ten fakt, že jej srdce je pevne uzavreté pred celým svetom ... to teraz nebolo dôležité. Svoje srdce zamkla keď jej zomrela mama, odvtedy do neho nikoho nepustila asi to bolo z toho šoku - z tej straty milovanej osoby. Proste sa bála, že by sa to mohlo stať znova a tak vznikol tento jej blok. Toshiho ale ľúbila, bol jej kamarát a priťahoval ju. Jeho dotyky ju dokázali rozpáliť do biela a to nevedel žiadny iný muž a preto verila, že to čo medzi nimi je - je láska.*

*nejradši by v tuhle chvíli zmizel někam daleko a už se nikdy neobjevil. Měl radši mlčet, bylo by to pro jeho roztoužené a mladé srdce nebezpečné. Ale nedokázal ji to neříct. Chtěl ji to říct celý ten rok, co se neviděli. Rukou se dotkl toho přívěsku od ní. Nechával zavřené oči, když zvedla hlavu z jeho hrudi, zachytila rty jeho osamocenou slzu, upadl do rozpaků ještě víc. A nechával své oči zavřené i poté, co Keiyra promluvila. Nadechl se, aby na to něco řekl, ale zajala jeho rty ve sladkém a dlouhém polibku. Bylo těžké udržet si čistou hlavu, byl plný endorfinů a toho slastného pocitu po orgasmu, že ho to málem udolalo. Ale jen málem. Když se Kei odtáhla, tak se na ní podíval* Neříkej to, prosím... *hlesl dost zranitelně, prostě vycítil, že její srdce mu nepatřilo. Nepatřilo mu nikdy a nemusela na to ani nic neříct. Podvědomě to věděl.* Neslibuj mi něco, co nemůžeš splnit, lásko *pomyslel si a ve tváři měl pořád trochu ztrápený výraz. Uslyšel bouchnutí dveří a povzdychl si. Nejradši by utekl za mámou a Jusukem. Táta byl nejspíš pořád mimo vesnici pracovně, takže to mohli být jen oni dva, když se vraceli z nákupu* Toshi? *ozval se zespoda ženský hlas, Toshi se podíval na Keiyru trochu omluvně, ale nic neřekl. Jen ji položil prst na rty a druhou rukou ji vjel něžně do vlasů*

*Zachmúrila sa keď sa na ňu pozrel trochu vyčítavým pohľadom. Svoje slová myslela vážne.. ľúbila ho.* Čo tým myslíš? Uhm- *Chcela vedieť a znela trochu ublížene, to jej ale priložil prst na ústa a niekde zo spodného poschodia započuli ženský hlas, ktorý nepatril nikomu inému než Toshiho mame.* "Dopekla, dopekla!" *Zmocnila sa jej panika, no trošku ju upokojilo keď jej vošiel Toshi prstami do vlasov. Oprela sa čelom o to jeho.* Mám odísť oknom? *Šepla tak potichu ako len dokázala. Hnevalo ju ako to celé skončilo, to nevysvetlené medzi nimi.. Neľutovala, že prišla o svoje panenstvo s ním, no musela uznať, že dnešok bol veľmi zvláštny. Najprv to jeho obzeranie za dievčatami, to čudné uvítanie a teraz toto ? Bola zmetená a fakt na ňu išiel stres z toho, že budú pristihnutí. Takto by sa rozhodne nechcela spoznať so svojou budúcou - možno potencionálnou svokrou. Bez Toshiho pomoci ale rozhodne svoje oblečenie nenájde - teda ak nebude mať svoje okuliare. Predstava, že odíde oknom bola trošku ponižujúca, no čo iné jej zostávalo? Ak by ich pristihli.. od hanby by sa prepadla pod čiernu zem!*

*Když se na něj podívala tak vyčítavě, měl na sebe pěkný vztek, ale snažil se to nedat najevo. Ale po těchto slovech, co mu řekla, jeho dengenní já do něj hučelo, že je přece jeho ve všech směrech. Ale kdyby to tak bylo... Tak po cestě sem by něco řekla na to, když říkal, že chce její srdce. Aspoň to si myslel. Když se ho zeptala, zda má odejít oknem, tak jen s mírným úsměvem zavrtěl hlavou, sundal ji prst ze rtů a dlouze ji políbil* Před mámou tě už neutajím. Ta ví všechno *pošeptal trochu pobaveně a pevněji ji sevřel v náručí. Chtěl si ještě vychutnat její blízkost, vůni, která ho tak dokázala rozpálit. Chtěl si ještě užít ty krásné okamžiky s ní. Hladil ji něžně ve vlasech a tentokrát se ji podíval do očí naprosto odevzdaně* Vím, že se ještě musím snažit, abych si ukradl tvoje srdce jen pro sebe *pošeptal s úsměvem a věnoval ji další sladký polibek. To, že v domě byl ještě někdo další, krotilo jeho touhu ležet tady s ní až do konce světa. Snažil se to brát tak, jak to je. Věnoval ji ještě několik polibků, než se pomalu posadil. Z přízemí už byly slyšet takové běžné zvuky a rozhovor dvou lidí, ačkoli slova samotná slyšet nebyla* Nechci, abys utíkala. Nemáme se za co stydět, princezno *povzbudivě se na ní usmál a vstal, aby začal sbírat její části oblečení a podal ji je. Potom všem se vůbec nestyděl chodit před ní úplně nahý. Potom ode dveří vzal její brýle a přešel k ní, aby ji je stejně jako v knihovně nasadil*

*Opätovala mu jeho dlhý bozk a pri tom ho pohladila po líci a krku. Sčervenela keď povedal, že ju už pred mamou neutají a nechala ho aby ju pevnejšie zovrel v náručí. Užívala si to ako ju hladkal vo vlasoch a tým ju dokonale upokojil - potom mu oplácala jeho bozky a úplne automaticky skĺzla perami ku jeho uchu a krku. To čo hovoril o srdci ju ale prinútilo odtiahnuť sa a s povzdychom mu pozrela do očí.* Keby som mohla.. už je dávno moje srdce len tvoje... ja .. možno nedokážem do neho nikdy nikoho pustiť. *Šepla a zavrela oči, trpko si povzdychla.* No skutočne mi na tebe záleží Toshi.. musíš mi veriť, že ťa ľúbim. Inak by som tu s tebou nebola. *Snažila sa aby ju pochopil a keď sa posadil - stala sa z neho len rozmazaná chamuľka. Až do chvíle kým sa ku nej opäť nevrátil a nenasadil jej okuliare ako v knižnici. Trošku sa začervenala a pustila sa do obliekania. Bola trošku tam dole ubolená, no chodiť zvládla. Našťastie ani veľmi nekrvácala.* Na predstavenie tvojej rodine nie som vhodne oblečená. Budú si myslieť, že som .. nejaká radodajka. *Mala sa chuť ukryť pod perinu a počkať kým všetci odídu alebo kým zaspia no ak vie jeho mama vycítiť chakru - ak je tiež ninja, asi to nemalo zmysel. Bola utopená v rozpakoch.*

*když Keiyra promluvila o svém srdci, tak si jen povzdechl. Bylo mu jasné, že jeho dřívější sen o harému jeho loupení jejího srdce taky dvakrát nepomáhalo. Ale rozhodl se být trpělivý. Nakonec se na ní usmál* Věřím ti *odpověděl nakonec, než vstal, aby ji podal oblečení a brýle. Sledoval ji, jak se oblékala. Zato Toshi se do toho nějak neměl, jen ji sledoval. Když se dooblékla, tak ji ještě stále nahý sevřel v náručí* Jsi v pořádku? Nebolí tě to moc? *zašeptal ji do vlasů starostlivě, byl si moc dobře vědomý, že ten začátek pro ní nebyl dvakrát příjemný, když ji připravil o panenství. Navíc se pak trochu utrhl ze řetězu a jeho přírazy byly příliš dominantní, než by asi měl být. Jen si na to vzpomněl, tak měl chuť si ji znovu k sobě přitisknout, znovu se s ní spojit. Místo toho se jen sklonil k jejímu oušku a zlehka ji skousl lalůček, než se od ní pomalu odtáhl a začal sbírat své oblečení, aby se oblékl. Snažilse zahnat myšlenky na další nemravnosti, aby dolu s Keiyrou nešel vzrušený, k čemuž neměl vůbec daleko. Když se konečně oblékl, tak si znovu sevřel v náručí* Neboj, nikdo tě takhle brát nebude. Jusuke je takový náš hodný strejda, který nám dovolil vždy každou lumpárnu, teda spíš mě *uculil se, než pokračoval* A mamka tě sama chce poznat... *trochu zčervenal, nevěděl, jak moc by bylo vhodné, aby Keiyře říkal, jak často s mamkou o ní mluvil. Radši si jednou rukou prohrábnul vlasy a podíval se ke dveřím* Půjdeme? Svou princeznu si ochráním i před vlastní rodinou *zářivě se na ní usmál, než se ještě sklonil k jejímu oušku* Nebo snad svou královnu?

*Keď sa obliekla a Toshi ku nej pristúpil aby ju objal, usmiala sa na neho a trošku si o neho oprela hlavu. Pravdou bolo, že jeden z dôvodov prečo chcela čo najskôr odísť domov bol, že nevie či to krvácanie tam dole nebude intenzívnejšie. Takú potupu by pred Toshiho rodinou jednoducho nerozdýchala.* Som v poriadku len.. trošku tam krvácam, mala by som ísť domov. Iste chápeš, že toto... by nebolo vhodné prerušenie rozhovoru s tvojou mamou. *Ako o tom hovorila, jej líčka naberali na intenzite červeného odtieňa až kým nemali farbu zrelej paradajky. Keď sa jej zahryzol do uška a potom sa začal obliekať, nervózne sa hrala s náramkom, ktorý jej daroval a dívala sa pri tom na okno. Neskutočne ju lákalo proste ho otvoriť a ujsť. Keď sa opýtal či pôju - naprázdno preglgla a nervózne prešlapovala na mieste.* Naozaj by sme to nemohli nechať na nabudúce? *Opýtala sa s márnou nádejou a pohľadom pri tom hypnotizovala svoje nohy.*

*Toshi se oblékl, než k ní zase přišel a sevřel ji něžně v náručí* Nechtěl jsem ti nijak ublížit... *zašeptal starostlivě a sledoval ji, každé její nepohodlí. Bylo mu jasné, že se do seznamování se s jeho mamkou dvakrát nehrne. Mohl se jenom dohadovat o tom proč, protože její vysvětlení sice bylo rozumné, ale nemyslel si, že je to jen toto. Možná prostě jen všechno pokazil tím, že ji vyznal lásku. Měl si to nechat pro sebe nebo o tom mluvit jindy než po jejich poprvé. Sám se cítil v rozpacích a ani to, že ji nevědomky začal hladit jednou rukou do vlasech, ho neuklidnilo. Jen si povzdechl, sám byl rudý až za ušima* Chceš doprovodit domů? *zeptal se pak tiše, odpověď nejspíš znal už dopředu. Ale prostě nechtěl, aby od něj po tom všem jen utekla. Chodili spolu přeci. a on by pro ní udělal cokoli, sám ji to řekl a trval na tom. Přesto mu připadalo, že je něco zatraceně špatně*

*Položila mu hlavu na rameno keď ju zovrel v náručí a so zavretými očami ho nežne pobozkala na krk.* Neublížil si mi.. chcela som to, páčilo sa mi to. *Uistila ho a pohladila ho po ramenách a keď sa ponúkol, že ju odprevadí domov súhlasila, venovala mu ešte niekoľko sladkých bozkov a potom spiklenecky podišla ku oknu. Bola neskutočne rada, že ju nasilu nepresviedčal aby šla s ním dole. Spolu potom teda vyskočili oknom aToshi Kei odprevadil domov, Keiyra ho držala za ruku a užívala si jeho prítomnosť. Predtým než vstúpila na Noctisov pozemok a rozlúčila sa s ním - poriadne Toshiho ešte vypusinkovala.*

Koniec RPG

*Už je nějakou dobu Geninem, ale až dnes dostal svou první misi. Neměl doposud ještě ani žádný tým, tak to nebyla zase taková zábava. Dostal za úkol pomoct v knihovně vzdělávacího centra. Hoshi se dostaví se svitkem co dostal na místo kde má misi plnit a začne se rozhlížet, potřebuje najít nějakého pracovníka. knihovny co požádal o splnění této mise. Halo! Zavolá Hoshi celkem hlasitě. Nekřič tu! zpoza rohu, napravo od Hoshiho se zjeví starší muž ve věku kolem 60ti. Co tu chceš? Položí Hoshimu otázku a tak mu podá svitek kde je přijetí jeho žádosti na misi a je tam taková kolonka, kterou musí tento muž podepsat o tom že Hoshi misi splnil. Tady máte svitek, byla mi přidělena mise ve zdejší knihovně, má se jednat o nějaký úklid. Děda si prohlédne svitek a na tváři se mu zjeví nadšený výraz. Super! Už jsem myslel že to budu muset udělat sám, je to tak týden co jsem o tuto misi žádal. Pojď za mnou. Stařec se dá na cestu a Hoshi ho tiše následuje a přitom se dívá i kolem sebe. Všímá si desítek regálů, které jsou plné knih a celkem by se dalo napočítat přes několik tisíc knih. To je ono. Poví stařec a rozpaží ruce. Hoshi se může rozhlédnout po velké místnosti, která je plná prachu a kam koukne tam je vysoká hromada z knih, které jsou vyšší než je Hoshi. Super, hádám že tohle vše chcete někam uklidit? Hoshi se tázavě podívá na starce a on zase na Hoshiho. Ano přesně tak, támhle jsou bedny a ty do nich srovnáš všechny knihy a máš tolik času kolik budeš chtít. Tady si vezmi klíče od knihovny, to máš k tomu kdybys chtěl pracovat mimo pracovní dobu když tu nebudu. stařec dá Hoshimu list, kde má potvrzení o možné delší návštěvě, kdyby chtěl někdo zamykat. Vyvěsí cedulku pro jistotu i na dveře potom a odchází pryč, nic dalšího mu k tomu nehodlá říkat a navíc musí se věnovat své práci v knihovně. Hoshi se pak dá do práce a začne postupně přesouvat jednu knihu za druhou do jedné z krabic a hezky je tam úhledně rovná, ne kvůli tomu aby to hezky vypadalo ale kvůli tomu aby do jedné krabice narval co nejvíc knih. Práce to vypadá sice jako jednoduchá ale je časově náročná, těch knih je tam tolik že je zcela jasné že tohle mu bude trvat několik dní a možná i dokonce více jak týden. Pokračuje ve své práci a svědomitě ji plní tak aby ji udělal co nejlépe, Hoshi je sice na takové věci trochu lempl, ale když se do toho pustil, tak mu to ani tak nepřišlo. Radši by byl někde v parku teda, ale tak musí dělat, co se dá. Hodiny utíkají a Hoshiho postup v práci postupuje. Hoshi to chtěl stihnout co nejdřív, ale i tak byl večer, když odcházel ze vzdělávacího centra a druhý den se ráno zase vrátil, aby pokračoval v práci. Super, hotovo. Poví si nadšeně pod nos a jde za starcem s tímm že má hotovo. Ten to zkontroluje a poté dá Hoshimu potvrzení o úspěšném splnění mise. Hoshi mu poděkuje a poté co mu vrátí i lejstro, které dostal na delší pobyt v knihovně. Nato se vydá do sídla Tsuchikageho a tam u recepční odevzdá svitek, ta ho zkontroluje a poté mu vyplatí odměnu a svitek založí do archivu. Pak na vyžádání vytáhne další svitek s misí a dá mu ho. Hoshi si tak může vydělat další peníze a hlavně splnit misi. Chce mít tyhle drobotiny rychle za sebou, aby se mohl pohnout dál z místa.*

KONEC