Knihovna

*Dneska trávil čas Michi v knihovně, chtěl se dozvědět něco nového o možných technikách které by se mohl naučit, zrovna četl knížku o tom, jak snadno zabít svou oběť, jakožto ninjovi a pomocníkovi nájemného vraha se mu tyto poznatky dost hodili. V knihovně byl naštěstí dneska klid, skoro žádní lidé až na pár návštěvníků a tak to Michimu vyhovovalo nejvíce, nikdo ho nerušil ani neprovokoval, poslední dobou se do něj lidi pouštěli kvůli té nehodě co způsobil, také za to dostal i trest od Raikageho, což ho pořád pěkně žralo, i jeho rudé oči byli nezvyklostí, která nejednoho člověka znervózňovala a tak se snažil Michiho nějak ponížit. *Hmmm, tady jsou napsané citlivé lidské body, které způsobí okamžitou smrt protivníka, vypadá to zajímavě.* Řekne si pro sebe poté,co ho zaujme obrázek, kde je lidské tělo a na něm jsou popsané citlivé body, které způsobí u oběti okamžitou smrt, takové poznatky by mohli Michimu pomoc, každou bitvu ukončit hned po prvním tahu, a tím by si ušetřil dost chakry i energie na vícero protivníků.

*Prechádzal sa po jednej z mnoha ulíc v centre Kumogakure. Do tejto štvrti ulice chodí len z jediného dôvodu a tým je presne táto budova. Ide presnejšie o knižnicu, ktorú Eiji navštevuje čoraz častejšie. Moc na práci toho teda nemá, teda okrem akadémie. Kvôli nej je tu aj tentokrát. Niekedy mu nestačia len učebnice z akadémie, ale častokrát sa musí doučovať aj z kníh aby bol spolu so svojimi rovesníkmi na rovnakej línii. Na pochopenie niektorých veci potrebuje viac času, no k tomu mu niekedy bráni jeho bujná fantázia, čiže namiesto toho aby sa učil niečomu dôležitému, myslí skôr na hlúposti. Keď prešiel cez prah dverí knižnice poobzeral sa naokolo ako keby tu bol po prvý krát. Zavrel dvere a prešiel cez obrovskú miestnosť kde vládlo takmer hrobové ticho až po regál sa knihami, ktoré potrebuje. Vytiahol si jednu z nich a v tom ho upútal obal inej knihy. Išlo znova o nejakú sci fi fantasy hlúposť, ktoré číta obvykle. Sfúkol jemný prach, ktorý na nej stál a usadil sa potichu k najbližšiemu stolu, pri ktorom sedelo len zopár návštevníkov.*

*Po chvilce vstoupil do místnosti nějaký klučina, Michi se s ním osobně neznal,ale párkrát kolem něj prošel na akademii, byl to jeden z mnoha blbců na akademii, né že by blbcem myslel že je hloupý, spíš měl každého na akademii za blbec, kteří ho akorát otravovali, kolikrát ho někteří šikanátoři chtěli šikanovat, ale Michi se o ně hravě postaral, ač měl z toho pak průšvih on, ale což to byla prostě samozvaná spravedlnost v této vesnici, ten co za nic nemohl dostal trest tak či tak. *''Tsch tak sem ti otravové z akademie lezou také, a to jsem myslel že tu na nikoho z nich nenarazím''* Pomyslel si otráveně, už nevěděl kam má jít aby měl od lidí z akademie klid, byli snad všude jako šváby. *

*Yusari se dnes rozhodl, že si přečte nějaké knížky o kombinování ninjutsu a taijutsu dohromady v boji. Jednu takovou měl už rozečtenou, tak ji chtěl dnes dočíst.* "Co tu dělá tolik lidí? To je tu dneska nějaká akce, nebo co? No snad nebudou moc řvát, abych tu knížku mohl v klidu dočíst" *Řekl si pro sebe a došel do oddělení s knihou, kterou měl Yusari rozečtenou, když si všiml další skupinky lidí, která byla mnohem hlučnější než skupinka, kterou zahlédl předtím* "No... zkusím je nějak ignorovat." *Ignorování skupinky se mu dařilo do té doby než za nimi přišel uřvaný kluk, který dokonce provokoval a křičel na Yusariho* "Pane bože... to je vážně vrchol tohle." *Pomyslel si a prozatím se pokusil udržet nervy na uzdě. Vzal si knížku a odešel do jiného oddělení, kde nikdo nebyl. Aspoň do té doby dokud za ním nepřišla skupinka v čele s klukem, který otravoval Yusariho v předchozím oddělení* Copak chlapče, bojíš se? Nebo proč před námi utíkáš? *Řekl mu uječený kluk a poté se usmál směrem na jeho skupinku* Tohle myslíš jako vážně? Přestaň si tady hrát na hrdinu před tou tvojí skupinkou a radši už nemluv. Nebudu se bavit s někým, kdo se jen předvádí když je se skupinou, a kdyby byl sám, tak by neřekl ani slovo. *Odpověděl mu Yusari a doufal, že by už kluk mohl být zticha* "Kašlu na něj, i kdyby neodešel, tak si budu prostě číst" *Kluk přišel k Yusarimu na pár centimetrů a znovu k němu začal mluvit* Tak ty si budeš ještě dovolovat, jo? *Řekl mu, ale Yusari se stále koukal do své knížky* No věřili byste tomu? On si dovoluje a pak mě ještě ignoruje. *Řekl kluk své skupince a začal Yusariho znovu provokovat* Víš kdo je můj otec? *Zeptal se Yusariho, který mu na to s klidem v srdci odpověděl* Asi nějakej de*il, co neumí vychovat své dítě. *Yusari viděl, že tím co řekl kluka vážně naštval a začal na něj řvát* To si ze mně děláš pr**l?! *Zařval na něj kluk, když k nim přišla knihovnice a řekla jim, ať se okamžitě uklidní, nebo ať jdou domů* Já tu neřvu, já se tu jen snažím číst. To on je hysterickej. *Načež mu paní odpověděla* Nebudu tady vyšetřovat, kdo co udělal. A oba dva jděte prosím domů *Yusari se naštvaně podíval na kluka, který se tvářil nevinně a snažil se vymluvit z toho, co udělal* No, co s tím nadělám. Stejně jsem chtěl odcházet. *Yusari odešel z knihovny a doufal, že toho kluka už nikdy neuvidí*

*Práve sa vrátili so sestričkou z Akadémie. Dostali domov nejaké knihy, kde boli základné veci, pretože sa väčšinou učili prax, ktorá bola dôležitejšia, ale doma si mali prejsť teóriu pred ďalším vyučovaním. Netušil, či mu to nejak pomôže, ale bol ochotný to skúsiť. Možno predsa len mal nejaký ten talent. A hlavne sa chcel posúvať spolu so sestričkou, byť jej podporou a byť po jej boku. Keď už boli doma, vybehol Ren ešte z domu preč. Mieril si to priamo do knižnice, kde si chcel vypožičať nejaké knihy o chakre. Chcel sa o nej naučiť čo najviac, aby to celé pochopil a nejak mu to pomohlo. Každopádne ak nie, ak nemal talent na ovládanie chakry, potom aj tak nevešal hlavu. Bolo tu predsa ešte to Taijutsu, ktoré už začal trénovať. Potichu vošiel do knižnice a zamieril si to rovno ku slečne, ktorá bola asi knihovníčka,* Dobrý deň, *pozdravil sa a venoval jej pohľad, ktorý mu ona opätovala,* Prosím vás, potrebujem nejaké knihy o chakre. Vedeli by ste mi pomôcť? *slečna kývla a hneď Rena vzala so sebou. Zaviedla ho do uličky, kde bolo plno regálov kníh o chakre,* Niečo pre úplného začiatočníka, *slečna sa chvíľu prehrabávala knihami, ale o tri minúty mu už vkladala do rúk niekoľko kníh. Toto bola pravidelná požiadavka, takže vedela čo má hľadať. Ren sa jej poďakoval, došiel s knihami až ku pultíku, kde si ich slečna poznačila, zaevidovala a on si ich mohol zobrať bez problémov domov.. Doma si položil knihy na stôl v izbe, skočil sa umyť. Teplá voda dobre uvoľnila jeho napäté a ubolené svaly. Teraz dosť často a poriadne trénoval, aby bol dobrý.. Potom sa obliekol a sadol si za stôl, otvoriac prvú knihu, v ktorej chvíľu listoval, než našiel niečo zaujímavé..* Chakra je základná vec, bez ktorej nie je možné používanie aj tých najjednoduchších techník. Je to zmes energie prítomnej v každej bunke tela a duchovnej energie získanej pomocou cvičenia a vďaka skúsenostiam. Akonáhle sa tieto dve energie zmiešajú, začnú prúdiť chakrovou obehovou sústavou, ktorá je podobná krvnej obehovej sústave. Touto sústavou sa chakra rozvádza do všetkých 361 chakrových bodov v tele, takzvaných Tenketsu. V závislosti na pomere, v ktorom je fyzická a duchovná energia zmiešaná, je možné tvoriť rôzne druhy chakry. Živelná chakra je najbežnejšia a používa sa na vykonávanie základných jutsu. Základnými prírodnými živlami sú zem, oheň, blesk, voda a vzduch. Každý živel je silnejší aj slabší než ďalšie živly. Poradie je oheň, vzduch, blesk, zem a voda, kde každý živel je slabší než predchádzajúci, ale je silnejší než nasledujúci. Je to kruhová závislosť, preto je voda slabšia ako zem, ale je silnejšia ako oheň.. Hm.. To sú síce zaujímavé veci, ale pre mňa momentálne nepodstatné.. *zamrčal Ren a odložil knihu stranou, pričom si do nej ešte dal záložku, aby vedel, kde prestal čítať. Siahol potom po ďalšej a niekoľko minút v nej len listoval, až sa dostal k niečomu, čo ho znova zaujalo,* S chakrou sa dá manipulovať pomocou rôznych metód a dosiahnuť tak potrebného účinku. Najviac používanou z týchto metód sú ručné pečate.. *prehodil na ďalšiu stránku, kde boli nakreslené všetky ručné pečate,* Ne (potkan), Ushi (byvol), Tora (tiger), U (zajac), Tatsu (drak), Mi (had), Uma (kôň), Hitsuji (ovca), Saru (opica), Tori (kohút), Inu (pes), I (prasa) *všetky si ich prebehol, riadil sa obrázkami, ktoré presne popisovali, ako správne každú ručnú pečať urobiť. A tak postupoval najprv pri jednej pečati, ktorú si vyskúšal, potom ďalšiu a ďalšiu, až ich vyskúšal úplne všetky. Bolo to krkolomné, ale nemal v pláne ich vyskúšať len raz. Asi dve hodiny strávil nad správnym skladaným všetkých ručných pečatí. Učil sa ako právne prsty skladať bez toho, aby si ich motal medzi ostatné. Bolo umenie nájsť ten správny grif. A tak trénoval a trénoval. Ešte potom asi hodinu trvalo, kým doladil nejaké chybičky na kráse pri tvorení pečatí, ale boli to už len maličkosti. Bol však neuveriteľne rád, že sa konečne pohol niekde ďalej. Najväčšia výzva ho však ešte len bude čakať. Zatvoril knihu a odložil ju na stôl, zase si tam dávajúc záložku, aby vedel, kde skončil. Predsa tam boli zaujímavé veci, ktoré by sa mu isto hodili niekedy v budúcnosti. Prekryl si ústa rukou, ako zíval, ale ostával ešte sedieť na stoličke pred stolom. Premýšľal, kde asi tak bola jeho malá krásna sestrička Rin..*

Mosuke Kaminari mise typu D
*Po dlouhé době dostal misi. Byla to pro něj příjemná změna přeci jen učení se a trénink odolnosti, schovávání a podobné věci už mu lezli krkem. Sebrali mu jeho masku a oblečení root. Dali mu obyčejné černé tričko a černé kalhoty s páskem. Doufal že bude mít nějaké zbraně ale ani ty mu nedali. Taktéž u sebe neměl ani svitky, inkoust a štětec na malování obrazů. Takže jeho klanová technika mu byla k ničemu. Jeho mise byla jednoduchá. Měl jít do hlavní knihovny v Kumogakure a sebrat tam knihu s názvem, Základní příprava rýže: Svazek 1. Dle jeho informací měl být v této knize ukrytý papírek s kódem. Taktéž mu bylo řečeno že tuto knihu si naposled půjčil Asuma Taka. Když řekli Mosukemu tyto informace tak ho jeden z Jouninů doprovodil k tajnému východu z úkrytu Rootu. Jounin Mosukemu nic neřekl a Mosuke se na nic neptal pouze se rozeběhl v před. Vyběhl na hřibotově.* "Zajímavé věděl jsem že root má různě po vesnici tajné v chody ale nikdy by mě nenapadlo že jeden z nich bude na hřbitově." *Tato myšlenka mu přišla velice zábavná ale snažil se ukáznit a neusmívat se. Moc mu to nešlo ale přeci jen se po nějaké chvíli přestal smát. Když vyběhl ze hřbitova tak se zastavil. Rozhlédl se aby se zorientoval a určil nejkratší cestu ke knihovně.* "Tohle je po druhé co jsem mimo úkryt Rootu. Přeci jen už jsem jednu misi plnil a naštěstí úspěšně. Mám teoretické znalosti o tom kde co je v Kumogakure a něco málo si pamatuju z doby než jsem se stal členem Rootu." *Chvíli tam jen tak stál. Když v tom se rozhodl a vydal uličkou RAITONINGU. Po nějakém čase došel na náměstí. Které si prohlédl. Byl celkem udiven jelikož takhle si ho nepamatoval. Z náměstí se vydal rovnou do uličky AKAMIWOOBITA a hledal knihovnu. Po cca půl hodině ji opravdu našel, pozorně si ji prohlédl a poté vešel do knihovny. Ihned přišel k pultu a zdvořile se zeptal kde by našel kuchařky. Jistě že mohl být konkrétní ale nechtěl aby dívka za pultem věděla co přesně hledá. I tak už řekl mnoho. Dívka ho z úsměvem navedla, on poděkoval a vydal se tím směrem. Když našel kuchařky tak se mírně pousmál avšak úsměv na tváři mu nevydržel moc dlouho. Kuchařek tu byla spousta a on nikde neviděl žádnou která by se zaměřovala čistě na přípravu rýže. Několik minut chodil po sekci z kuchařkama když v tom si všiml jedné u názvem Základní příprava rýže: Svazek 90. Zastavil se a začal si prohlížet ostatní knihy. Celý jeden sloupec byly tyto knihy. Vedle našel svazek 80. Pokračoval až našel sloupec se svazkem deset.* "Sakra nikde jsem si nevšiml že by byl svazek 21 nebo něco podobného. Jsou tu jen čísla z násobilkou deset." *Při této myšlence sáhl do poličky a vyndal knihu. Za ní byla další kniha. Tentokrát svazek 9. Mosuke se pousmál a začal pomalu vytahovat knihy až narazil na svazek 1. Otevřel knihu a všiml si že zde jsou napsaná jména těch co si ji půjčili. Přečetl všechna jména avšak nikde nenašel to které hledal. Vrátil tedy všechny knihy tak jak byly. Poté začal vytahovat knihy o polici výš. Když znovu našel svazek s číslem 1 tak se znovu podíval na jména. Znovu uklidil všechny knihy tak jak byly a tímhle stylem pokračoval do doby než našel knihu jenž hledal.* "Dobře co teď? Nemám u sebe žádné peníze takže ji nemohu zaplatit. Mohli bych zkusit přesvědčit někoho jiného aby zaplatil půjčovné za mě ale to mi nejspíše nevyjde. Také bych ji mohl schovat pod triko nebo do kalhot ale riskuji že ji u mě najdou. No taky je možné abych tuto knihu někomu podstrčil. Poté vyjdu z obchodu a budu sledovat toho člověka který bude mít mou knihu. Ve správný čas ho napadnu, ukradnu mu tu knihu a uteču. No ale riskuju že ten člověk tuto knihu vrátí a já budu zase na začátku. Taky je možné že mi to vyjde ale třeba jen dám tuto knihu nějakému shinobi a on mě bude sledovat až do úkrytu. Což nesmím dopustit. Taky je možné že by mě přemohl. Nesmím vzbudit žádné podezření. Musím zůstat skrytý. Přeci jen co se týče světa tak neexistuju. Co bych měl udělat vše hraje proti mě." *Mosuke přemýšlel notnou chvíli když v tom si všiml jak kolem něj prošla dáma s velkým břichem.* "To by nemusel být špatný nápad." *Pomyslel si a začal dámu pozorovat s úsměvem na tváři. Po chvíli se na něj dáma podívala a okřikla ho. Sklopil zrak otočil se a šel do přední uličky. Ztratil ji z dohledu ale to mu nevadilo. V této uličce nikdo nebyl a tak vzal knihu a strčil si ji za triku. Poté složil pečeť a pomocí Henge no Jutsu se proměnil na tuto dámu. Poté se pomalým krokem vydal k východu. Byl nervózní ale díky jeho výcviku si byl jistý že to nikdo nevidí. Když vyšel z obchodu tak se vydal za roh knihovny. Zrušil Henge no jutsu a vydal se zpět na hřbitov. Taktéž si vytáhl kuchařku z pod trička. Snažil se aby jeho chůze byla sebevědomá bez jakýchkoli náznaků stresů. Když se dostal na náměstí tak uslyšel křik. Otočil se a všiml si ženy na kterou se v knihovně proměnil a ještě několika lidí jak k němu běží. Na nic nečekal a rozeběhl se do uličky RAITONINGU. Když byl v této uličce tak zaběhl do temnějšího koutu, poslal do spodní části svého těla chakru a vyskočil. (Chakura Shotto) Ve vzduchu udělal salto a poslal chakru do chodidel. (Kinobori no Waza) Když dopadl na fasádu budovy tak se pomocí své techniky k ní přilepil. Poté se rozeběhl až na střechu. Podíval se za sebe a všiml si jak dva muži běží po fasádě. Na nic nečekal a rozeběhl se po střeše domu. Přeskočil na několik střech když v tom si všiml komína. Usmál se, podíval se za sebe a viděl že muži jsou dost daleko za ním. Skočil tedy do komína. Roztáhl své nohy a ruce tak aby se dlaněmi a chodidly dotýkal stěn komína. Do dlaní a chodidel poslal i svou chakru. (Kinobori no Waza) Pomalu slézal hloubš do komína a doufal že ho nikdo nenajde. Zdálo se mu to jako věčnost co se skrýval v komíně když vtom si všiml jak se pod ním začíná objevovat světlo.* "Sakra někdo začíná topit." *Při této myšlence začal pomalu šplhat nahoru. Když byl venku tak se rozhlédl a poté se vydal na další střechu. Poté slezl na zem a vydal se na hřbitov. Když byl na hřbitově tak složil několik pečetí a pomocí Suiton: Sukoshi no Ame přivolal déšť v okruhu 50 metrů. Déšť ho zbavil většiny špíny a on se rozhlédl jestli někoho neuvidí. Nikoho si nevšiml a tak se pomalu vydal k tajnému v chodu. Cestou se rozhlížel zda ho někdo nesleduje a byl velice rád že nikoho nevidí. Když v tom ho někdo chytl za ruku a vtáhl ho do místnosti. Podíval se na osobu která ho vtáhla do hrobky kolem které procházel a uviděl jounina který ho doprovázel z úkrytu. Ukázal Jouninovi knihu. Ten jen pokynul hlavou a odvedl Mosukeho do centrály Rootu, kde odevzdal knihu a šel do své cimry.*

 

*Kyūshi se dneska probudil brzy kolem půl 9, vzal jsi na sebe šortky obyčejné černé triko a svoji nejoblíbenější mikinu najedl se a vyrazil do ulic Kumugakure"hmmm zítra vlastně pisem ten test měl bych jít do knihovny a trošku se učit" *vyrazil do knihovny a tam si sedl a vzal si knížku o začátečních technickach*"takhle knížka je velice zajímavá těším se až se tyhle techniky budem učit na Akademii"

*Bylo krásné ráno a Shimiru se probudil u Nibo doma, vstal dříve než všichni ostatní tak jen nechal dopis na stole, že se šel projít, aby o něj Nibo a Imuru neměly strach. Předtím se samozřejmě ještě umyl a oblékl. Tentokrát na sobě neměl svou klasickou černou mikinu, ale zářivě bílou s vysokým límcem. Nasadil si kapuci a vyšel do ulic, kdy došel až ke knihovně a chtěl zjistit něco více o klanu DOKU. Hledal ve všech možných knížkách až když konečně nalezl tu správnou. Poté se usadil u jednoho ze stolů a začal číst. Nikdo v knihovně kromě personálu, jeho a nějakého chlapce nebyl. Chlapce si ovšem nevšímal, chtěl se dozvědět více informací o klanu DOKU.* "Sakra tady nic o srdcích není, potřebuju více informací." *Pomyslel si a četl dál.*

*Kyushi poté co dočetl svojí knihu tak knihu odložil a začal koukat po další z kterých by zjistil více informací.Najednou jsi všiml svého bývalého spolužáka s kterým chodil na Akademii."hele to je ten týpek z Akademie prý je teď Genin, už jsi nepamatuju jeho jméno myslím že se jmenoval Simaru nebo tak nějak už jsem ho nějakou dobu neviděl" Ehm Ahoj nevím jestli si na pamatuješ ale chodili jsme spolu na akademii jsem Kyushi*řekl Kyushi*

*Shimiru nadále četl svou knížku, kdy k němu došla trochu známá tvář ovšem, nikdy si ho nijak nevšímal ani ve třídě ne. No on vlastně si ve třídě nevšímal nikoho a společnost nehledal. Když ovšem na něj promluvil Shimiru se na něj jen chladně podíval.* A co já s tím ? *Zeptal se chladně.* Pamatuji si každého, kdo by měl být důležitý. Potřebuješ snad něco? Nebo se snažíš najít jen nějaké chytré moudra v knížkách? *Zeptal se opět chladně.*

Promiň nechtěl jsem tě vyrušit, jen jsem tě chtěl pozdravit jelikož jsme se dlouho neviděli.,*Řekl Kyushi a odešel spět hledat knížku.*"Teda ten byl docela agresivní radši si ho nebudu všímat."*Kyushi při hledání našel knížku o klanech, psalo se tam o všech klanech co existují ale byli tam i klany které vymřeli.*"Hm tohle by mohlo být zajímavé"*řekl jsi v hlave, Kyushi se vrátil na svoje místo a začal si tu knihu číst.*"Tak tu je velice moc informací najednou."*Kyushi četl knížku až došel k klanu Doku, zaujalo ho že členy tohoto klanu nemají žádné kosti a taky zjistil že jejich tělo skoro nestárne ale jejích srdce se dožívá až věku 70let a poté je ho nutné vyměnit.*"Hm zajímavé*řekl si v hlavě.*

*Shimiru přečetl knížku, která byla vcelku obsáhla, během chvilky. Poté knížku vzal a šel ji vrátit zpět, na přesné místo kde původně byla a hledal novou když tu náhle si všiml, že jedna chybí. Tak se jen podíval na toho chlapce a všiml si názvu.* "Blbost tam nenajde nic. Tu knížku mam už dvakrát přečtenou." *Pomyslí si a hledá dál až nakonec ho napadne jiná věc.* "Moment co takhle slavní shinobi? Něco tu o nich být musí. Někde třeba je nějaký člen klanu DOKU co by se mohl chovat podobně jako Nobi, přeci jen ve skutečnosti je starší než vypadá. Bůh ví kolikáté srdce má." *Pomyslí si a hledá dál knížku. Hledá úplně všude ve vrchních patrech, spodních, ale nikde nic.*

*Jak čte Kyushi dále tak dojde za ním Doro* Co tady děláš? *Zeptal se naštvaně Doro.* Co bych asi dělal v knihovně? Asi čtu ne? *Odpověděl Kyushi.* *Doro si sednul vedle Kyushiho a začali knihu studovat společně.Po nějaké chvíli došli k svému klanu (Kumamuchi). Hele tady píšou i o našem klanu *Řekl Kyushi.* No vidím*odpověděl Doro.*Svůj klan přeskočili jelikož o svém klanu věděli vše.Četli dál a dosli k klanu Taigajointo kde se psalo o tom že jsou skvělý malíři* HAH Taigajointo co je to za směšný klan.*Vykřikl Doro se smíchem*

*Když konečně našel, alespoň nějakou knihu, tak uslyšel velice hlasité zvuky a smích, když se šel podívat co se to děje, viděl tam toho chlapce, ale dvakrát.* "Dvojčata?" *Pomyslel si a pak slyšel tu narážku na jeho klan. Pomalu a jistě došel až k nim kdy zastavil těsně za tím co se smál, v obličeji měl opravdu děsivý výraz.* Máš pravdu, směšný klan, především tak směšný, že když se ti ten inkoust dostane OMYLEM do pusy má to katastrofické účinky. Kosti se ti budou lámat, ale ty stále bude při vědomí. Takže co kdyby jsi ta slova vzal zpět a trochu se spotišil, jsi v knihovně. *Řekl Shimiru samozřejmě lhal, ale to ten chlapec co se smál nevěděl.*

*Doro se zarazil a došlo mu že ten kluk asi pochází z podle něho směšného klanu.Doro se polozil s pláčem bod nohy Shimimara.* Já jsem to tak nemyslel prosím odpusť moje slova prosím já este nechci umřít jsem totiž moc mladej prosím... *Kyushi to jenom sledoval se smíchem jelikož mu to přišlo komické."Dobře konec srandy musím být v pozoru kdyby se ten psychopat pokusil zaútočit." Promiň moc se omlouvám za své dvojče někdy říká věci které tak nemyslí a chudák je trochu zaostalý za ostatními, radši si ho nevšímej nemá to smysl.*Řekl Kyushi směrem k Shimirovy*

"To jako vážně?!" *Pomyslel si Shimiru.* Nic takového ti ten inkoust neudělá, ale měl by jsi být na pozoru. Ten inkoust dokáže spoustu věcí...nebezpečných věcí. *Řekne a začne si prohlížet toho druhého chlapce.* Vy ovšem nejste klasická dvojčata, že ? *Zeptal se a sedl si vedle nich kdy v očích měl stále ten chlad. Později si mohli oba všimnout, že jeho oči se hýbou vcelku rychle což byl takový ritual pro Shimira, kdy začal analyzovat daného člověka.* Jste z klanu Kumamuchi. Předopkládám, že ty Kyushi budeš ten hlavní a tenhle bude až ten druhý. *Řekl Shimiru svou analýzu a stále se soustředil na toho hlavního nebo-li Kyushiho, toho sledoval jako predátor svou kořist.*

Ano pochazime z klanu Kumamuchi, a ano já jsem ten hlavní a Doro je ten vedlejší.*Odpověděl Kyushi* Počkat vy se znáte?*Zeptal se překvapeně Doro* Ano chodili jsme spolu na Akademii,kdybys aspoň jednou přišel tak bys jo znal taky.*Odpověděl mu Kyushi.* Hele tady se píše že členové Taigajointo když něco nakreslí pomocí speciálního inkoustu, který obsahuje jejich chakru tak jsou schopný své kresby oživit, To je hustý!*Řekl Kyushi* Vypadá to že ten váš klan tak směšný nakonec nebude.*Řekl s úsměvem Kyushi* *Do konverzace se přidal i Doro.* Ehm to je hustý, měl jsem si to přečíst celé než jsem se ti začal vysmívat.*Řekl Doro*

*Shimiru se jen tak bez emocí díval směrem na Kyushiho,* Spíše než oživit dokážeme to používat jako zbraň. *Řekl opět bez citů. Poté se ovšem podíval na Dora opět velice chladně.* Nikdy by jsi se neměl nikou vysmívat. Mohlo by se taky příště stát něco o dost horšího. *Dodal.* "Tihle dva....na Kumamuchi se chovají opravdu divně." *Pomyslí si a poté začne opět sledoval Kyushiho, když si všimne té knihy, ze které čtou. A prstama si změří tloušťku knížky.* Ta knížka má přibližně 115 stránek. Dost krátká knížka, co tu vůbec děláte, když jste tak hluční ? *Zeptá se opět chladně Shimiru, když si trochu poupraví límec na své zářivě bílé mikině, a oba dva si mohli všimnout, že se soustředí na každý jejich gesto, slovo, ale i celkový pohyb.* "Koukám, že tihle dva budou zřejmě neškodní. Jeden se bojí něčeho co není pravda, druhý je sice trochu rozumnější, ale třeba to jen předstírá." * Pomyslí si Shimiru a dál sleduje jejich reakce.*

Původně jsem chtěl číst nějaké knížky abych se připravil na zítřejší test na Akademii ale tady Doro mě vyrušil *odpověděl Kyushi.* Naštěstí vše co jsem se už potřeboval dozvědět tak už vím.*řekl kyushi, a dál spět knížku na své původní místo a přišel zpět k Dorovy a Shimirovy. Hele nemyslíš že je nebezpečný? *Zašeptal Doro směrem k Kyushimu.* Hm žádná hrozba tváří se jako že je silnej ale až tak silnej určitě nebude a kdyby k něčemu došlo tak je to dva na jednoho *zašeptal Kyushi k Dorovy*"je to jasnej psychopat ale silnější než já nebude i když je Genin." *Řekl si v hlavě Kyushi* Tak Shimiru řekni nám něco o sobě ať se poznáme lépe."radši jsi zjistim nějaké informace o něm abych si byl jistej že nemluvím s nějakým vrahem." *Řekl jsi v hlavě Kyushi*

*Shimiru nadále sleduje Kyushiho a Doru poté si ovšem něco začali šeptat.* Pokud bych byl psychopat už tu nejste. *Řekl tiše.* A i když to pro vás vypadá jako dva na jednoho, řeknu vám jednu maličkost. *V tu chvíli Shimiru kousek popošel kolem stolu, tak aby Doru a Kyushi stáli přesně proti němu, jen přes stůl, kdy cestou jen nepatrně hýbnul židlí, tak aby si toho nevšimli.* Oba jste praváci, to jsem si všiml už když jste brali knížku, je to vaše primární ruka. Dále pokud by to bylo dva na jednoho jak vy tvrdíte, stačí se rozhlédnout. Kyoshi je tu vysoká šance, že spadneš na zem než se ke mě dostaneš a Doro než je zřejmě ze mě nervozní tudíž by se tolik nesoustředil. *Poté jen pokrčí rameny* Vždy to není jen o síle nebo počtu. *Řekl.* A to ani nemluvím o tom, že pokud bychom na sebe tady zaútočili, ostatní by nás zpacifikovali. Stále je tu personál a stráž. *Dodal a stále se na ně soustředil.*

*Kyushi s Dorem se na sebe překvapeně podívají* To fakt víc nahlas mluvit neumíš? *Řekl naštvaně Doro,Kyushi ho vůbec nevšímal jelikož se soustředil na Shimira* Možná máš pravdu., Ale to zjistíme ale jen v souboji *Řekl Kyushi a zasmál se* Ty jsi blázen? Chceš bojovat s ním? *Vykřikl Doro* Hele nikdo neřekl že budem bojovat a taky jak už řekl Shimiru je tu furt personál a jestli budeš takhle křičet tak na nás budou dávat pozor este více. *Řekl chladně Kyushi* *Kyushi hledí Shimirovy přímo do očí a čeká než se něco stane.*

Vidíte ty dva na horním patře? Sledují nás už od doby co jsme začali konverzovat. *Řekne aniž by se podíval na horní patro. Stáli tam dva lidé minimálně na úrovni Jonina.* Více pozornosti už si asi ani přát nemůžete. *Dodal a klidně se posadil na židli.* Než by jsi stihl cokoliv udělat měl by jsi je zasebou. *Pokračoval dál a pak se podíval na Dora.* V kontaktím souboji by jste mě porazili, určitě jste rychlejši než já i silnější než já. Ovšem strach a zvědavost vám nedovolí nic udělat. Je to prosté. *Poté se ovšem Shimiru trochu ďábelsky pousmál.* Měl by jsi více dávat pozor Kyushi. * V tu chvíli se Shimiru začal dívat na Kyushiho doslova ledovým pohledem, který mohl i trochu děsit, mohl vidět jak Shimirovi oči doslova poletují sem a tam kdy bylo poznat jak si vypočítává všechny možné jeho kroky.*

"Ten pohled je děsivý a jeho oči skáčou že strany na stranu" *Kyushi na slova Shimira radši nereagoval a kouknul na Dora a podal mu peníze které měl v kapse* Jdi radši domů a cestou kup nějaké jídlo jen tu otravuješ*Řekl chladně Kyushi* I tak jsem se tu už nudil*Řekl Doro* "Konečně můžu odejít aspoň nebudu muset být v jedné místnosti s tím psychopatem" *Řekl jsi v hlavě Doro a potichu odešel, Kyushi začal přemýšlet co udělat s Shimirem."bojovat s ním by bylo nebezpečné" *řekl jsi v hlavě* Hej Shimiru nechceš jsi jít trošku za trénovat? *Nabídl mu Kyushi* "Takhle otestují jeho schopnosti a este se možná něco naučím, Je to Genin bude určitě umět více technik jak já, ale já jsem zase rychlejší a řekl bych že budu mít lepší reflexi" *Řekl jsi v hlavě*

*Shimiru si všiml, že Doro odchází pryč, a kontroloval si ho dokud úplně neodešel, poté se ovšem opět plně soustředil na Kyushiho.* Chytřejší věděl, že souboj nemá cenu. Ale ty prostě toužíš po boji. Řeknu ti takové tajemství. Nebudeme spolu bojovat. *Dodal chladně a ruce si opřel o stůl.* Nemělo by to smysl. Měl by jis se spíše uklidnit a dál trénovat, hlavně tedy přemýšlet než něco uděláš. *Pokračoval dál.* Oba víme jak by to skončilo. Pokud by jsi se dostal dostatečně blízko prohrál bych, ale co když by se to nestalo ? Poté by jsi jen více zuřil. Měl by jsi nejdříve zesílit a to hlavně mentálně než se utkáme. *Poté se trochu pousmál.* "Trenink mam už zasebou a potřebuji získat ty informace, akorát se tu teď zdržuji, i když je to dobrý výcvik pro můj mozek" *Pomyslel si Shimiru a dále sledoval Kyushiho.*

Jak chceš, jen jsem chtěl otestovat jestli jsi opravdu tak silný jak se zdáš *Řekl Kyushi a trochu se pousmál*"He myslel jsem si že to nepřijme škoda no" Kyushi se koukne kolem sebe a uvidí hodiny.* COŽE? To už je tolik hodin? *Vykřikl Kyushi* Hele už musím fakt jít rád jsem si s tebou popovídal ale už jsem na odchodu *Řekl Kyushi s úsměve a odešel* "Od zítra budu trénovat 3krat denně abych se vyrovnal tomu psychopatovy, já mu dám hehe*

*Shimiru pouze sledoval co Kyushi dělá, když se ovšem podíval na hodiny a rychle vstal, přestal ho sledovat, šel na jeho stranu stolu, kde vzal knížku, kterou četl. Knížku vzal a pomalu ji šel vrátit zpět. Poté pomalu odešel i z knihovny až nakonec dorazil do ulic. * "Sakra nenašel jsem vůbec nic akorát mě to zdrželo." *Pomyslí si a pokračuje v cestě domů. Když dojde až k domu vidí pouze Imuru na zahradě na, kterou pouze mávne rukou. Poté otevře dveře a vkročí dovnitř, kde míří rovnou do svého pokoje. V pokoji si lehne na postel a pomalu, ale jistě usíná, až nakonec i usne.*

*Bylo krásné ráno, kdy Shimiru jako obvykle vyrazil do ulic, tentokrát to ovšem nebylo z toho důvodu, že by se chtěl projit, ale dostal svou první misi. Byla to mise třídy D, a podle všeho mělo jít o úklid v knihovně, sice tam měli dostatek personálu, ale sami měli spoustu práce. Shimirovi měla práce začít v 8:00 avšak dorazil tam už před 7:00, nerad nechával ostatní čekat. Knihovna už  stále byla uzavřená, ale když Shimiru ukázal papíry o tom, že tam dnes má pomáhat pustili ho dovnitř. Jakmile vkročil dovnitř do nosu ho doslova praštila vůně starších knih. Knihovna byla obrovská, několik poschodí plná regálů kde byly knihy. Na každém patře byli samozřejmě strážní, kteří se starali o to, aby se tu něco nestalo nebo někdo nekradl. Po 10. minutách k Shimirovi přišel muž celý v černým. * Jmenuji se Takeda Ihashi. Ty budeš určitě Shimiru. Mám tu pro pár věcí co by jsme od tebe potřebovali. Zaprvé knihy co jsou na stole potřebujeme vrátit abecedně do regálů kam patří. Poté tě potřebujeme v sekci E, pár mladíků nám to tam trochu zaneřádilo a knížky rozházeli tak jestli by jsi byl tak hodný a dal to do pořádku. Nějaké otázky? *Zeptal se Takeda Shimira, který pouze zavrtěl hlavou a šel tedy do přerovnávat knihy co byly na stole. První z nich co viděl měla název Slavné Klany a jejich členové.. Nad čímž se Shimiru jen pousmál a pomalu ji šel vrátit na místo kde patřila, předtím ji samozřejmě ještě trochu oprášil a očistil. Ovšem knížka patřila až do horní sekce, takže tam musel vyšplhat po žebříku a pomalu, ale jistě ji tam vrátil. Další kniha ho ovšem trochu zasekla, jelikož to byly klanové techniky. Přišel přeci jen o něco dříve než by měl, takže se jen podíval na hodiny a hned nalistoval stránku svého klanu. Na stránce 134 konečně narazil na svůj klan a první techniku, která se jmenovala ​Choujuu Giga a Choujuu Giga: ​Sukoshi Tanken . * "Hm nečekaně...co bych namaloval to by se zhmotnilo. To by mě samozřejmě spoustu věcí ulehčilo." *Pomyslí si a čte dál o těchto dvou technikách. Po patnácti minutách ovšem knížku zavřel a šel ji též vrátit na místo. Takhle vyrovnal dalších 20 knížek až zbyla jen jedna. Byla to velice stará knížka, byl na ní prach a špína. Shimiru ji pořádně očistil, aby si dokázal, alespoň přečíst název. Stálo tam : Klan Doku a jejich tajemství. Když ji ovšem otevřel nic tam nebylo.* "Co to má znamenat? Vždyť je prázdná, to nemají žádné tajemství? " * Pomyslí si Shimiru, ale pak mu to dojde.* "No ovšem kdo by taky dával takhle veřejně tajemství, to už by pak moc tajemství nebylo." *Nad tou myšlenkou se sám pousmál. Když měl všechny knihy srovnané tak se vydal do sekce E, kde byly vyházené knihy z regálů a odpadky všude odházené. * "Takhle si nevážit knih." *Pomyslí si Shimiru a začne s uklízením. Nejdříve sesbírá všechny možné knížky a dá je nahromadu, poté si vezme pytel a začne sbírat odpadky, které okamžitě dá do daného pytle, který poté uváže a odnese pryč. Když se vrátí tak jen sleduje tu hromádku knížek, kterou si udělal. A bylo to tu zase, opět musel všechny knížky dát na své místo kam patřily, tentokrát však tu nebyla jediná knížka co ho nějak zaujala. Když měl vše hotové bylo něco málo po půl jedenácté a tak se vydal zpět za Takedou.* Vše hotovo, pane Takedo. *Řekl Shimiru, když v tom Takeda se na něj otočil a šel si to zkontrolovat. Za přibližně 5 minut se vrátil. * Výborně, děkuji ti Shimiru, považuj to za splněné. *Poté Shimiru aniž by se rozloučil, se vydal do kanceláře sdělit, že mise je hotová.*

-----------------Konec RPG------------

*Arita už niekoľko dní nemal v ruke ani knihu. Doma mal všetky prečítané, tak mu nič iné nezostávalo než si ísť nejakú požičať. Potreboval i viac študovať. Preto z domu vyrazil oblečený v bielej mikine, pod ľavým ramenom na ruke bola čelenka Kumo, čiernych voľných nohaviciach a nechýbali ani jeho čierne ťažké topánky na menšom podpätku, aby si vynahradil trochu svoju výšku. Cesta do knižnice mu trvala istú chvíľu a keď už tam bol, tak začal s hľadaním kníh o ninjutsu a podobných veciach. Dával si záležať, aby našiel všetko čo chcel, takže kopa kníh, ktorú si niesol bola snáď vyššia než on. Bolo tan mnoho kníh, ohľadom ninjutsu, kenjutsu, genjutsu, chcel jednoducho študovať a pred chuuninskými skúškami sa to rozhodne hodilo. Aspoň by mohol prísť na nejakú taktiku, ktorú by si mohol zvoliť, pretože teraz nemal nič. Nad tým len povzdychol.
Blondiak sa snažil dávať pozor na cestu, ale tak ako vždy mu to vôbec nevyšlo a do niekoho vrazil. Hora kníh sa rozsypala a on padol na zadok. Na jeho hlave pristálo zopár tvrdých väzieb, no nebolo to nič, čo by neprežil.* Ospravedlňujem sa... *Zdvihol zrak na osobu, ktorú zrazil. Mladé dievča, omnoho mladšie než on sám, no kvôli jeho výške si ho ľudia často mýlili s malým chlapcom, ktorým už ale dávno nebol.* Veľmi ma mrzí, že som do teba vrazil. *Ospravedlňujúco sa na ňu usmial. Hneď na to začal zbierať knihy zo zeme. Tieto mal v pláne prečítať do troch, možno štyroch dní. Dlho sa venoval tréningom a misiam, na samo štúdium úplne zabudol, tak si to musel teraz vynahradiť.*

*Měla za sebou první den akademie, kde se spíš seznamovali s ostatními dětmi a učiteli. Jak se od ní dalo čekat, byla nejmenší ze třídy a tak se o ní kluci i zajímali. Ale tohle přesně ji strašně vadilo. Nesnášela pozornost jiných lidí. Hned po skončení vyučování se vypařila že třídy jako první.* 'Proč jsou všichni takový? Vidí malou dívku a hned se s ní zkouší seznámit. Tohle prostě nesnáším.' *Zanadává si v duchu a co nejrychleji zmizí z akademie. Ovšem místo domů si to míří do knihovny, aby se mohla zajímat o různé jutsu. Sice doma mají nějaké knihy o klanových technikách, ale ji zajímali spíše ty obyčejné. Běžela ještě chvíli po tom, co vyšla z akademie, aby si byla jista, že ji nikdo nesleduje. Po několika odbočkách ji nikdo že třídy nesledoval a tak mohla jít klidnou chůzí. Ale i tak ji cesta zabrala nějaký ten čas, než došla do knihovny. Věděla jak se musí v oné knihovně chovat. Vstoupí velice tiše, pozdraví knihovnici a pokračuje dále k policím, jenž hledá. Na cestu moc pozor nedává a tak se stane to, že ji někdo srazí a ona spadne na zadek. K tomu ji ještě spadnou brýle. Bez nich toho moc nevidí, vidí sotva půl metru před sebe a tak musí hledat pomoci rukou.* V pohodě. Nic se nestalo. To já bych se měla omluvit. *omluví se mu a jakmile najde své brýle, pomůže oné osobě s knihami. Když je však uvidí všechny, zarazí se. Ještě neviděla nikoho, kdo by tak moc měl rád knížky.* 'To je nějaký knihomol? Nebo proč jich má tolik?' *Diví se tomu, proč má ten kluk tolik knih.* Mohu ti nějak pomoci? Jako omluvu za to, že sem nedávala pozor.

*Chlapca mrzelo, že vrazil do dievčiny, hlavne keď si všimol ako hľadala svoje okuliare. Bol rád, že ich nerozbil, asi by z toho boli problémy, ktoré by sa ani jednej strane nepáčili. Zbieral knihy po zemi a dával ich na kopu.* ]b]Hoc som vrazil ja do teba, tak mi pomáhať nemusíš, ale ak by si chcela, pomohla by si mi s nimi ku stolu?[/b] *Milo sa na ňu usmial. Bolo ich skutočne veľa a on nevedel ani, ako ich vezme domov. Býval celkom ďaleko a tak to zostávalo záhadou, ktorú musel vyriešiť. Asi by zbehol domov na viac krát, alebo stihol aspoň tri teraz prečítať - ale na toľko si nefandil, chcel si všetko prečítať pomaly, aby všetkomu porozumel a nemohol prísť domov tak neskoro.* Budem ti vďačný. *Povedal jej. Knihy dal do dvoch menších kôpop, pretože to vzdal s tou jednou veľkou, rátal, že by s nimi znovu skončil na zemi.*

*Každý to vidí jako svoji chybu. Onen kluk jako svoji, i když nemohl malou Hittori vidět, přes ty knížky a ona dívenka to zase vidí jako svoji chybu. To by se mohli hádat donekonečna. Proto ji napadlo řešení, které by mohlo vyhovovat oboum.* Ja ti pomůžu s knížkami a ty mi na oplátku doporučíš nějakou knížku pro nováčka na Akademii. Dohodnuto? *řekne svůj návrh a v duchu doufá, že s tím bude klučina souhlasit. Přeci jen za to můžou z části oba. Když začal skládat knížky do dvou hromádek, pomohla mu s nimi. Po jeho slovech se na něj mile usměje a pomůže mu na místo, kam s nimi chtěl pomoci. Jde dva kroky za ním a snaží se dávat pozor, jenže to není tak lehké. Kvůli svému malému vzrůstu a malým ručičkám vidí sotva přes ony knížky. Navíc jsou na ni i dost těžké, ale nechce si ztěžovat, když už mu nabídla svoji pomoc. Proto s každým dalším krokem jen zpomaluje. Kvůli tomu dojde ke stolu zhruba o dvacet vteřin později, než onen kluk.* Zvládneš to všechno přečíst? *Zeptá se ho, neboť má strach, že se s tím potáhne ještě domů. Hold byla takový vždycky. Raději pomůže ostatním, před sebou.*

*Chlapec sa na ňu usmial. Bola to dobrá dohoda, ktorá sa neodmietala. Hodlal jej preto niečo dobré doporučiť veril, že mal niečo určite i v kope a keď nie, tak by jej mohol povedať názvy kníh a pohľadať ich.* Dohodnuté. *Pritakal jej. Bola na akadémii? Arita spomínal na Akadémiu len v dobrom, veľmi mu pomohla vykročiť a teraz mal pred sebou chuuninské skúšky na ktoré sa musel pripraviť čo najlepšie. Musel prísť na niečo, čo mu aspoň trochu pomôže i keby mal začať úplne od základov.
Aritovi knihy neprišli až tak ťažké, predsa len, už mal zopár tréningov za sebou a nejako slabý nebol, navyše mu výška jeho kopy teraz omnoho vyhovovala i keď niesol viac kníh, než dievčina. Položil kopu na stôl a sledoval dievčinu, ktorá prišla k nemu o niečo neskôr.* Takže chodíš na akadémiu, čo? Ja už u mám za sebou, čakám na chuuninské skúšky. *Povedal a prezrel si ju. On už ju mal nejaký ten piatok za sebou. Nad jej otázkou sa len uškrnul.* Nie, nejako ich budem musieť odniesť domov, zvládnem len dve, možno tri, ale zvyšok budem musieť odniesť. S tým nič nenarobím. *Zasmial sa potichu, nechcel byť moc hlasný, pretože boli predsa len v knižnici a tak nemohol vyrušovať ostatných. Neskôr sa začal hrabať v jednej z kôp, keď vytiahol jednu knihu, ktorú dal pred seba smerom k nej.* Táto by mohla byť pre teba. Je dobrá, pomôže ti prejsť prvými testami a skúškami. *Odmlčal sa a prezrel si knihu, chcel si to prečítať, aby si zopakoval základy, ktoré by nemal zabudnúť, ale opakovanie bola matka múdrosti.* Taktiež, som Konoruki Arita. *Natiahol pred seba ruku. Jeho úsmev bol o niečo príjemnejší, stále sa usmieval, kedykoľvek mohol, bolo to jednoducho jeho motto: Úsmev za každého počasia.*

Přesně tak. Chodím na Akademii. Spíš sem dneska začala. *Upřesní mu situaci, když odloží knížky na stůl.* Nedělá mi problém ti s tím pomoci. Přeci jen tvá pomoc je větší než ta moje. *Odpoví mu, protože mu chtěla pomoci alespoň stejným dílem, jako on pomohl ji. Začne se rozhlížet po knihách, zda nějakou neuvidí, která by ji zaujala. Z toho důvodu si knihy, kterou ji kluk podává nevšimne hned. Po chvíli se na něj opět otočí a podívá se na onu knížku.* 'Hmm, základy jo? Sice sem chtěla něco jiného, ale i toto se hodí na to, abych se něco dozvěděla. Proto nemám důvod ji odmítnout, zvlášť když mi ji doporučuje někdo, kdo se chystá na Chunninské zkoušky.' *pomyslí a vezme si od něj knížku. Přečte si obal a pak se jen pousměje.* Dekuji ti, Arita-san. Já jsem Hittori Blood. Potěšení je na mě straně. *Potřese mu rukou, když ji tak natáhl. Knížku si vezme do levé, své nedominantní ruky, protože svoji dominantní rukou ku potřásla. Podívá se na kupu jeho knížek a pak na svoji. Je jí blbé ho nechat tohle všechno táhnout samotného, proto se odhodlala mu pomoci.* Tak až budeš připraven odejít, půjdu s tebou a pomůžu ti. Na slovo NE neslyším. Prostě ti pomůžu. *Řekne neodbytně. Prostě mu chtěla pomoci, aby mu ulehčila práci.*

Hehe, tak to ti prajem veľa šťastia. *Zasmial sa potichu. Bol rád, že stretol budúcu kunoichi. On mal z akadémie len dobré spomienky a skúsenosti, ak nerátal svojich spolužiakov s ktorými veľmi nevychádzal, pomaly každý v jeho triede sa len predbiehal o tom, kto bude ďalší raikage a to ho nebavilo. Nechápal to, prečo ním by chcel niekto byť, bolo to len kopec starostí a nikdy nekončiacej práce, navyše veľa konkurentov o ktorých by sa musel postarať a to bolo len ďalšie trápenie.* Simťa, veď nič nerobím. *Usmial sa na ňu. Skutočne to bola kniha základov, ale i tak bola veľmi nápomocná a človek tam vyčítal i viac než základy a i s nimi potom mohol pracovať a dostať ich na vyššiu úroveň. Rozhodne si chcel znovu prečítať základy a tie potom dostať na vyššiu úroveň, aby prežil chuuninské skúšky čo najlepšie. Hlavne po tom, čo vedel, že ho čaká. Test, prežitie a boj. Musel sa na to pripraviť a len pomocou techník to nebude. Musel sa naučiť niečo o prírode, rastlinách, zvieratách, nemohol nič nechať náhode, ešte umrie na to, že ho pohryzol pavúk v druhej časti skúšok, no nie?* Arita-kun bohato stačí, Hittori-chan. *Povedal jej a jeho úsmev na tvári sa rozšíril. Bol ako slniečko, stále vysmiaty. Svoju pozornosť ďalej venoval kope kníh, musel sa rozhodnúť ktoré z nich prečíta teraz, musel vybrať niečo čo už vedel a vedel to lepšie než ostatné veci. Väčšinu si doma robil ku všetkému poznámky, no tento krát veci nechal doma a tak to i dopadlo. Keď mu ponúkla pomoc, chcel ju slušne odmietnuť, ale mladé dievča sa nedalo odbiť. Len povzdychol.* Dobre, dobre, poviem ti, keď pôjdem. Ale si, si istá? Bývam celkom ďaleko. *Spýtal sa jej viac menej a pozrel na ňu.* No, mohol by som ti dať za to aspoň svoje zošity z akadémie, to by ti tiež mohlo pomôcť. Mám ich všetky.

*Momentálně bylo při Hittori důležité, aby se naučila základy. A to ať byly jakékoliv. Ještě se ani pořádně nerozhodla, jakou cestou se nakonec vydá a tak doufá, že to během akademie zjistí. Všichni kunoichi z jejího klanu byly bojové typy. Snad jen na pár výjimečných výjimek. Těch pár ojedinělých výjimek se vydali na dráhu lékaře. Ale Sama Hittori to zatím nevěděla. Proto byla ráda za jakoukoliv pomoc. S vděčností si vzala knížku.* Dobře, Arita-kun. *poví mu. Viděla jak se soustředí na knížky a tušila, že by bylo hloupost ho nyní rušit, proto tam stala potichu a oni doporučenou knihu jímala v levé ruce. Na jeho první slova se lehce zarazí, ale na ty druhá se dokonce i lehce zamračí.* Nevadí mi to, můžu to považovat za trénink, částečně. Ale proč mi chceš ještě více pomáhat? Nebudu ti to moci splatit ničím. *zeptá se ho, aby věděla co po ní bude na oplátku chtít. Přeci jen nic není zadarmo. I když Hittori pomáhala častokrát zadarmo a výměnou za svoji pomoc nechtěla nic. Taková prostě byla. Navíc sama dluhy splácela úplně a častokrát i více, než bylo třeba.* Tak až budeš připraven odejít, řekni mi. Jdu si zatím projít onu knížku. *poví mu a obejde stůl, aby se mohla posadit. Usadí se na židli, knížku položí na stůl a začne v ní studovat. Chlapec měl překvapivě pravdu a byly tam ty nejjednodušší základy, které musela znát. Proto se úplně ponořila do knížky. Jestli na ni někdo mluvil, přeslechla ho. Musel do ni někdo píchnout, aby reagovala na okolí.*