Akademie

*sice byla kapitánka, takže by běžné pochůzky po vesnici vůbec nemusela dělat, ale tak situace je ve vesnici taková, že zadala své jednotce vlastní práci a sama vyrazila do ulic, aby se náhodou její klan nerozhodl dělat bordel i jinde než na hranicích s klanovou čtvrtí Doku a jindy než v noci. Byla oblečená ve vojenské uniformě a měla na rukávu jasně dvě značky, které značily, že jde o vojáka hodnosti kapitán. Zrovna se zastavila poblíž Akademie, aby jen pořád nerázovala ulicemi a nebudila hrůzu. Přeci jen hlídka někoho na její pozici není obvyklá a lidi jsou trochu vystrašení, kolem kterých projde*

*Měl po škole a tak se rozhod ,že si sedne na nejbližší z laviček , kde si sedl a vytáhnul si knížku. Otevřel jí na stance kde skončil a pokračoval ve čtení. Byla to kniha o válkách a strategiích, které i celkem dost zajímali .Měl svůj sen že se jednoho dne přidá do armády .I tak chtěl se o tom dozvědět víc .Stejně měl dost času než se měl vrátit domu.*“Musím si příště vypůjčit víc těch knížek.“*Byl zabrány do čtení a nevnímal vše kolem sebe a představoval si jak to muselo vše vypadat a fungovat. Akorát nesměl zapomenout na čas aby nepřišel pozdě domu jinak by měl u svého otce velký problém. I když se svým otcem měl dobrý vztah,tak nechtěl aby se s ním zbytečně nedohadoval.*

*Akane se procházela kolem Akademie a vzpomněla si, že by tu měla učit její jedna dávná kamarádka. Kde byly ty časy, kdy chodila na Akademii a snila o světě venku. Ty časy by na jednu stranu ráda vrátila, ale teď je o dost silnější a je takovou tou osobou, kterou si vždycky přála být. silná, odvážná kunoichi. O tom vždycky snila. No, nejspíš se zamyslela trochu víc než měla, protože z Akademie vyběhl hlouček dětí a jeden z nich se posadil asi dva metry od ní na lavičku a otevřel si nějakou knížku. Jenže to hlavní, co ji vyrušilo, byl ženský hlas* (Mia) Na někoho tu čekáte, kapitánko? *byla to právě jedna z učitelek na Akademii a mířila si to přímo k Akane, která sebou v první chvíli trhla, ale když identifikovala Miu, tak se přes svůj vážný výraz přeci jen usmála*

*Byl zabrány do čtení ,ale když uslyšel slovo kapitánka tak zpozorněl. Slyšel jak to řekl žensky hlas ,tak na chvilku sklonil knihu do klina a podíval se na obě dvě ženy .Stejně ho nejvíc zaujala ta ženy v té vojenské uniformě prohledl si jí a pak si začal znovu číst.*“ Vypadá dobře ta uniforma a tahle kapitánka bude určitě silná.“*Jak si četl ,tak mezitím přemýšlel ,že by se jí mohl zeptat na pár věcí ohledně armády , jenže nevěděl přesně na co tak zatím jen uvažoval a do toho se je snažil poslouchat i jejích rozhovor. I když věděl ,že se to dělat nemá byl celkem dost zvědavý. Protože se do takové blízkostí jako je kapitánka nebo kapitán na této pozici ještě nesetkal.*“ Hlavně mysli neřekni žádnou blbost.“*Snažil se uklidnit ačkoliv měl velkou radost ,že má tu čest a štěstí setkat s někým jako je ona. Snažil to na sobě nedat znát jinak by byl schopen skákat dva metry do výšky , takovou měl radost. *

*Akane si prohlížela Miu, jak k ní kráčela. Obě zesílily svým vlastním způsobem, ona svaly a postavení, no a Mia trochu přibrala díky tomu, že místo shinobi tréninkům se věnovala výuce těch malých svišťů. Ale jen ji to přidalo na kráse, jen už nebyla tak vypracovaná a štíhlá jako dřív. Ale to ani jedné nebránilo v tom, aby se na přivítání objaly* (Akane) Taky tě ráda vidím, Mii-san *usmála se na ní, než ji došlo, že se ji na něco ptala* (Akane) Ne, na nikoho tu nečekám. Vzala jsem za jednoho pěšáka hlídku po vesnici. Není radno nic v takových časech nic podceňovat *odpověděla Akane už trochu zamračeně. Jistě, taky brzy nejspíš nebude tak vypracovaná a štíhlá, ale zatím si to užívala. Akane se podívala kolem a podruhé zaostřila na toho chlapce, který se snažil odposlouchávat jejich hovor. Ale na ní si nepřišel, nebyl zrovna nenápadný. Ale zatím ho jen po očku sledovala*

*Četl si a přemýšlel ,jak by se měl zeptat a hlavně na co měl celkem dost otázek.Tak se snažil vybrat ty nejdůležitější. Když slyšel ,že se ty dvě znají tak jen zpozorněl a četl si přitom dál.*“Je to celkem zajímavé ,že se moje učitelka zná s ní.Proč nám takovou věc neřekla jistě mohla mít proto i své důvody .“*Když knihu dočetl s choval si jí zpět a vytáhnul si jinou knihu.Tentokrát o své mysli. Zajímalo ho dost věcí a chtěl vědět co nejvíc . I když se snažil zapadnout  mezi své spolužáky tak mu to nešlo byl docela podivín a hlavně bavilo ho čtení což ostatním přišlo divné až nap spolužáku co s ním se bavili a kamarádili.*“ Snad jednoho dne přijmou do armády , budu dělat vše proto abych byl silny a nebojácný jako jsou naši vojáci určitě.“*S úsměvem na tváří si čet a poslouchal přitom ten rozhovor.*

*Akane Miu opravdu ráda viděla, přeci jen ji připomínala ty bezstarostné časy na Akademii, než se začalo všechno štvát. Věděla, že Mia je jeden sensei na Akademii, ale také lékařka, takže pochopila její starostlivý pohled na Akane v uniformě. Ale nechtěla se k tomu nějak vyjadřovat, rozhodně ne teď* (Akane) A jak se daří tobě, Mii? Přeci jen dlouho jsme se neviděly *snažila se odvést téma od jejích problémů někam jinam. Pokud v té době pracovala v nemocnici a měla přístup do její dokumentace, tak věděla, že její zranění po sólo kapitánské misi nebylo způsobené misí. Doufala, že o tom nebude chtít mluvit* (Mia) Mezi prcky jako je tenhle? Rozhodně bezpečněji než ty, Akane *usmála se a obě se podívali na Mikia, přeci jen byl až příliš blízko na to, aby Akane vedla nějaký důvěrnější rozhovor i přes to, že ji Mia byla vždycky blízko*

*Když ho přestalo bavit čtení s choval knihu zpět a protáhnul se. Sice je poslouchal ,ale byl rozhodnuty na to se jí konečně zeptat .Postavil se a pomalu přišel k ním . Kde se trochu z od stupem zastavil.*Dobrý den jen se chtěl vás zeptat na par věcí ohledně armády san.*Přitom se trochu uklonil a narovnal se zpět.*“Snad to nevypadalo divně to bych nechtěl a hlavně se ztrapnit.*Jinak se jmenují  Mikio Mikoto. *Jen tam stál s úsměvem na tváří a čekal co se bude dít dál jestli ho od sebe odeženou nebo jestli se bude chtít bavit, to vše se honilo v hlavě mikiovi. Jen byl to pro něj vzácný okamžik a nechtěl si to pokázit.*

*Akane si při pohledu na Mikia ještě víc uvědomovala, že už prostě z toho bezstarostného života vyrostla. Jasně, už řadu let trávila v kasárnách, už pár let byla kapitánka a mířila na post generála, ale nějak ten čas šel pořád dál a dál a neměla čas se podívat za sebe. A teď viděla Miu a před očima měla studenta Akademie a zjistila, že možná založit rodinu a mít jednou doma taky takového studenta, by nebylo vůbec špatné. Ale tahle doba byla ta úplně nejhorší na dítě. Každopádně povytáhla obočí, když chlapec vstal a přešel k nim. Bylo to od něj odvážné, to musela uznat, ale zároveň ji to přišlo příliš troufalé, protože měla pocit, že poslouchá jejich rozhovor. Co, měla takový pocit, spíš ji to bylo jasné. Mia se jen trochu omluvně usmála na Akane, jako by prcka chtěla omluvit, ale Akane hodila po Mikiovi přísný pohled* (Akane) Možná dřív, než bys chtěl mluvit o armádě, tak by ses měl odnaučit odposlouchávat cizí hovory. *odpověděla mu trochu rozladěně, přeci jen troufalost ji štvala u pěšáků v její jednotce úplně nejvíc* (Mia) Možná bys mohla... *začala Mia tak, že to vypadalo, že chce Mikia omluvit* (Akane) Ne, nemohla, Mii. Dokud se nenaučí slušně chovat a bude o něco výš než jen student Akademie, možná se s ním budu bavit. Takhle mám na práci důležitější věci *ano, znělo to trochu arogantně, ale prostě na ní neudělal dobrý první dojem*

*Při těch slovech mu zmizel usměv z tváře a jen sklonil hlavu a uklonil se.*Omlouvám se slibuju že se to nebude opakovat.*Pak se narovnal a jen koukal do země.*“Sakra podělal jsem to.“*Jen tam stál a zpytoval svědomí .*Kdyby se dál vrátit čas.*Mumlal si pro sebe a doufal,že by mu mohla odpustit. Jenže nevěděl jak by se jí mohl ještě omluvit aby se sním začala bavit.Věděl ,že to pokazil na plné čáře. Bylo mu do breku jenže jak si zapomněl co je to pláč ,když předtím brečel tak dlouho.*Jinak se omlouvám za vše a přejí vám krásný den.*Pak se otočil a pomalím krokem jak spaseny pes od nich odcházel.*“ To je den a to ještě není u konce a vojákem se asi nestanu než mít takovou osobu za velitele to radši budu dělat něco jiného.“*Nohy měl jak z kamene šlo se mu těžce.Připadalo mu jako by se mu jeho sen pomalu rozplíval.*

*po celou dobu od chvíle, co na ní Mikio promluvil, se na něj dívala. Nedávala svým výrazem moc najevo emoce, ale bylo jasné potom, co mu řekla, že ji tohle chování nebylo po chuti* Jak jsem řekla. Až budeš mít po geninské zkoušce nebo po chuuninské, ráda se s tebou o armádě pobavím. Ale do té doby by ses měl věnovat studiu a tréninkům, aby ses stal pořádným shinobim *pronesla docela přísně, než se otočila na Miu. Dál se Mikiovi nehodlala věnovat. Byl to jen malý kluk, který si toho určitě hodně myslel. Ale ona na děti jeho věku nebyla zvědavá. Mladí shinobi ji vážně začínali zajímat po chuuninské zkoušce, dřív ne. Když se otočil k odchodu, tak se Akane podívala na Miu. V tu chvíli trochu zaváhala, jestli to nepřehnala* (Akane) Byla jsem moc ostrá, Mii? *zeptala se s nepatrnou nejistotou na svou kamarádku* (Mia) Na svou pozici ne, ale nejsi už ta Akane, kterou jsem znala *trochu se ji Mia rozhodla pokárat, ale Akane se tomu jen tiše zasmála* (Akane) To už dlouho *dál nevěnovala Mikiovi ani myšlenku a zabrala se do hovoru se svou dávnou kamarádkou*

*Manami byla sice snad nejvytíženější člověk ve vesnici, ale rozhodně by si nenechala ujít první den na Akademii svého syna. Přeci jen to byl velký den, u kterého nemohla chybět. Ráno ho určitě vyprovodila babička, ale odpoledne se se svou tchýní dohodla, že ho vyzvedne ona. Přeci jen už se dlouho neviděli a Manami byla prostě jako každá máma, která chtěla se svým synem trávit čas. A tak čekala trochu stranou od všech těch rodičů, kteří tu čekali na své ratolesti s jedním ANBU. To napětí venku by se dalo krájet, přesto Manami působila prostě jako jedna z nich. Nebyla ničím výjimečná v tu chvíli, nechtěla pro Danga na Akademii nějaké zvláštní zacházení, i když bylo možné, že se to dělo ve třídě mimo její zraky. Ale kdo ví že. Manami ovšem nevěděla, že její tchýně nebyla jediná, kdo dneska doprovodil Danga na Akademii. A že na chodbě na Akademii už na Danga čekala Akane, jeho sestřenka, ale vlastně ho brala jako mladšího brášku. A Manami neměla ani tušení o tom, že Akane s ním trávila docela dost svého volného času*

*Dango vyběhl nadšeně z jedné třídy jako jeden z prvních. V ruce mu nad hlavou vlál papír se znakem Kumogakure v horním rohu a zelené razítko v rámečku uprostřed jasně značilo, že je přijat. Dokonce patřil k těm mladším ve třídě, pokud nebyl úplně nejmladší.* Aki, mám to! * radostně vykřikl na svojí sestřenku a jen co doběhl až k ní, tak po ní skočil, obmotal jí ruce kolem pasu a obličej naplácl na její bříško. Měl radost, že nebude působit rodině ostudu... tedy alespoň ne větší než doposud. Trošičku symbolicky se o to celé mohl nejdříve podělit se světlovlasou dívenkou, která pro něho svým způsobem působila jako taková dětská láska. Aby ne, však holky ve svém věku téměř neznal a spíše zapadal do klučičího kolektivu vychovaného ulicí.* Teda... ani chvilku jsem o tom nepochyboval. Však jsem gen... genu... genuální! * odtáhl se hrdě, založil ruce v bok, přičemž neohrabaně omylem celý papír naprosto zmuchlal a s jistým výrazem s rudými tvářičkami působil, jako kdyby mu celá akademie teď patřila.* Nedostanu nějakou odměnu? Třeba pozvání na něco dobrého? * s úsměvem nadzvedl obočí a začal si to sunout k východu. Jen co se ovšem dostali ven, tak jí spatřil. Byla tam jeho matka a co by tu dělala Kage v tenhle čas, když má jistě plno práce? Je to jasný! Přišla na to, co provedl!* Hehe... já budu muset asi jít, *  řekl nesměle směrem k dívence o několik let starší než byl on a okamžitě zaujal směr od místa, kde stála Manami a ten maskovaný šibal. I když měl rýmu, tak čichal ve vzduchu nějaký průser.*

*Akane měla těsně před jmenováním generálkou, ale to ji rozhodně nebránilo v tom, aby trávila volný čas se svým malým bratránkem. V kasárnách trávila poslední týdny jen nezbytnou dobu, ačkoli Shimiru byl někde pryč, takže neměla důvod se svému druhému domovu vyhýbat. Každopádně si chtěla vytvořit odstup od ostatních vojáků a možná i od Rika, jejího rivala, kterého při boji o generálský post prostě převálcovala. Jenže byl tu ještě jeden takový drobný důvod, proč v kasárnách a tréninky netrávila tolik času jako doposud. Měla důvodné podezření, že by mohla být těhotná. Jediný, kdo o tom věděl, byl jeden z nejlepších lékařů v Kumo, který byl zároveň velmi blízkým přítelem Manami. Ale donutila ho ji slíbit, že to nikomu neřekne. Přeci jen byla příliš cílevědomá, než aby si dítětem nechala zničit kariéru, na které dřela celý život. Buď trávila čas s Dangem nebo v e čtvrti Kazeshi se svou dobrou kamarádkou, která zároveň učila na Akademii. Takže měla lepší přístup než kdejaký rodič na chodby Akademie. Když Dango vyletěl ze třídy s tím radostným výkřikem, tak se na něj jen zářivě usmála a sama kolem něj obtočila ruce, když se k ní tak přitiskl* Věděla jsem, že to zvládneš, bratránku *neměla sebemenší pochyby o tom, že by ho snad nepřijali. A nebylo to proto, že byl synem Raikage. Musela se začít smát, když pronesl, že je genuální* Ještě jim to tady všem ukážeš *jen podpořila jeho ego a začali si to šinout k východu* A co by sis představoval za odměnu, Dango-kun? *chtěla vědět, na co by tak měl chuť. Před Akademií se rozhlédla a všimla si bokem od ostatních rodičů Manami, na kterou se nepatrně usmála. Na veřejnosti nedávaly ani jedna najevo, že jejich stejné příjmení není jen shoda jmen nebo příliš vzdálená příbuznost* Tak co jsi zase provedl, že tě přišla Raikage peckovat? *trochu ho provokovala, ale ona tušila, že žádný problém nebyl důvodem, proč tu jeho matka byla. Manami pořád byla jeho matkou a i když neuměla moc dávat najevo city, tak Akane věděla, že tam uvnitř jsou a proto tu byla*

*Když to byla prostě blbá náhoda... vysklil jsem panu Leemu ze sousedství okno prakem. Jenže já nemířil na okno, čestně, * řekl uraženě jako kdyby to celé vlastně jeho chyba být ani trochu nemohla a stále si to rychlým krokem cupital od mamky.* Střílel jsem na jeho kocoura, který seděl na plotě. A trefil bych se! Kdyby neuskočil... Je to vlastně jeho chyba a ne moje! * začervenal se provinile a hledal výmluvy, kde to jen šlo. Ono když už se něco stalo a že se sakra často něco stávalo, tak už to zachránil jen útěk, zapírání a nebo právě výmluvy.* Víš co... ja vlastně to sladké už tolik nechci, * protočil oči v sloup a pak se zastavil v moment, kdy spatřil maličký stánek s čokoládovými tyčinkami.* I když. Nějaká ta tyčinka ještě nikdy nikoho nezabila, * zvedl hlavu směrem k Aki a z pusinky mu div nekapaly sliny.* Ale pojď rychle. Ať nás ztratí z dohledu, * zašeptal závěrem, když pohleděl směrem do davu. Z jeho přízemní perspektivy ty dva úplně nemohl nikde najít, což ho nechávalo v naprosté nejistotě. Chytl proto Akane za ručku, aby přidala do kroku a on se tak mohl bezpečně ukrýt s plnou pusinkou čokolády.*

*Akane střelila pohledem po Manami a ANBU a nepatrně se usmála, když ji Dango táhnul pryč od nich. Byl stejně tvrdohlavý jako jeho matka, jen co je pravda. Ale jakmile začal vyprávět, tak mu věnovala plnou pozornost. Musela skrývat úsměv, protože o jeho lumpárnách věděla nejspíš víc než Manami* Tak příště musíš líp mířit! *nebyla jeho sestřenka od toho, aby ho peskovala, však předpokládala, že z toho vyroste. Nic jiného mu ani nezbývalo s rodinou, ve které byl. Jednou bude vůdce klanu, pokud teda dřív jeho otec nenatáhne bačkory. Což bylo velmi pravděpodobné a nejspíš i proto měl Dango stejné příjmení jako ona a Manami* Napadlo tě vůbec, že tu mamka není proto, aby ti za tvoje lumpárny hubovala? *zeptala se ho s úsměvem, přeci jen chtěla, aby k sobě zase našli cestu. Byl to maminčin mazánek, než se celé to manželství jejich rodičů rozbilo a Manami ve snaze zachránit trochu vesnici před občanskou válkou obětovala Danga a nechala ho odvést k babičce a dědovi (vůdci klanu), zatímco ona zůstávala ve čtvrti Doku. Nemyslela si, že to bylo šťastné, pro nikoho z nich. Rychle proto Dangovi koupila čokoládovou tyčku a hrála s ním, že utíkají Manami a ANBU. Přeci jen moc dobře věděla, kam případně zamíří, aby se ti dva setkali* Doufám, že z těch lumpáren vyrosteš, nebo tě budu muset potrestat *zasmála se Akane, ale na oko se zatvářila hrozně vážně*

* Proč by tu jinak byla? Normálně má moc práce... nebo tak to vždycky říkala, * odpověděl otázkou, ze které se mu na malý moment objevil smutný výraz v tváři. Už tolikrát z okna viděl, jak venku kráčí spokojená rodinka za ruce a on byl doma sám. Jeho otec lítal po všech čertech a mamka ho raději poslala pryč, aby jí nerozptyloval od práce. Určitě to tak bylo!* Podle mě, mě chce zbít, * založil si uraženě ruce na prsou a otočil pohled směrem od dívenky. Tedy alespoň dokud mu nepřišly pod ruku čokoládové tyčinky.* Sedneme si tu? Babička vždycky říkala, že se od toho celý zamažu, když nejsem v klidu. Nechápu to... už nejsem malý a minule, jsem to zvládl skoro i bez toho, abych jí umazal zástěru! * navrhl a vyhoupl se na jedno z volných míst. Než si stihla Aki vůbec sednout, tak už měl celou pusu od čokolády.* Však já už nic nedělám! To je prostě vždycky blbá shoda náhod. Cože? Potrestat? * zarazil se trochu vyděšené a pro jistotu přisunul tácek s čokoládkami blíž k sobě, aby náhodou o jednu nepřišel.*

*když si všimla jeho smutného výrazu, tak si před něj stoupla a dřepla si k němu* Já vím, že ti mamku nenahradím, ale vím jednu věc. Vím, že ji taky moc chybíš a že je smutná, že s tebou není tak, jak by si přála *promluvila vážně a pohladila ho po tváři* A taky vím, že kdyby měla tu možnost, tak by tě nikam od sebe neposílala. Kdyby se měla rozhodnout znovu, tak zůstaneš u ní, ano? *dobře, možná až moc kopala za tým Manami, oproti Kaitovi, ale bylo to jasné. Manami i pro ní byla víceméně matkou. Jenže ona v té době byla starší, už měla skoro Akademii za sebou. A hlavně v té době nebyla Manami Raikage* Ale neměl bys ji moc zlobit, protože ji naštvat nechceš *mrkla na něj spiklenecky a podala mu ty čokoládové tyčinky* no, když to říkala babička, tak bychom si tady měli sednout *usmála se a sledovala, jak se Dango cpe čokoládou. Posadila se vedle něj a ve chvíli, kdy došlo na tu výhružku trestu, tak mu stejně jednu čokoládku ukradla s uličnickým úsměvem. Ale nekousla si, jen si ji vzala do ruky* Nezapomeň, že budu moc dobře vědět, jestli budeš na Akademii zlobit. A pokud budeš zlobit, už žádné sladkosti nebudou *uculila se na něj nevinně, když v tom se za nimi někdo zastavil. Akane se ani nemusela otáčet, aby věděla, kdo to je* Raikage-sama *poznamenala tiše a ještě mrkla na Danga, jako kdyby ho poňoukala k nějaké lumpárně*

*I když se mu Aki zřejmě snažila promluvit do duše, tak si o tom ve směs myslel své. Ani neveděl, zda by byl rád za to, kdyby si ho matka vzala zpět. Stejně by byla neustále v práci a on byl doma sám a co hůř, byl by na nepřátelské půde Doku a to nemohl dopustit v žádném případě. K jeho smůle se mucani nepodařilo ubránit svojí čokoládku, před rychlými ručkami své drahé sestřenky. Samozřejmě mu to nevadilo, zvlášť když ho odměkčila svým hezkým úsměvem. No všechno tohle byly ovšem naprosté maličkosti proti tomu, co se mu objevilo za zády.*,,A jejda!"* pokyslel si skepticky, když mu jeho naivní plán ani trochu nevyšel.* Ahojky mami, * ztekla mu po čele pomyslná kapička potu.* Heh... Copak tu děláš? Vůbec jsem si tě nevšiml. Mimochodem... Dobrý den pane maska, * otočil se za sebe a podíval se na malou chvíli kage do očí, přičemž pozdravil i člena anbu jednotek, který jí doprovázel. Snažil se působit jak největší svatoušek. Kdyby mohl, tak si snad i narazí na bíle vlásky svatozář.*

Temari: *V této drsné době plné všude přítomné temnoty se temnota samotná prožírala postupně do srdcí všech. Známí usměvaví obchodníčci a obyčejní lidé doslova zmizely z ulic. Nedostatek pracovní síly se z počátku ukázal být těžkým oříškem. Ne všichni však panikařili. Temari zasněná vzpomínala jak šla tenkrát po ranním tréninku po ulici. Stánek staříka s jejím oblíbeným dangem ležel povalený na bok. Přišla blíž aby zjistila co se stalo a pak… bylo to poprvé co pohlédla do těch šílených očí. Otřásla se, stařík nyní už odpočíval v pokoji. Nešlo mu pomoci a pak… nezbyl téměř nikdo. Jen oni. Vzpomínala si jasně jak Starší nechal rozeznít rohy. Tenkrát se všichni sešli. Připraveni jako jeden, do posledního z Doku. Jeho řeč byla jako vždy prostě perfektní. Dal jim sílu aby bojovali ale ona… uvědomovala si, že pozvolna ustupovala. Nechala vše těm dvěma. Stařík a Mikazuki byli pro tuhle situaci perfektní. Vždy věděli co dělat a přípravy na válku či problémy do budoucna dnes jakoby našli. Navíc všem vysvětlili důležitost každého jednotlivce, každá ruka nyní byla znát. A k tomu všemu po nějakém času kdy překopali fungování bloku Doku do samostatného celku byli dokonce schopní otevřeně podepřít ostatní klany i jednotlivce. Temari se otřásla, jako by jí někdo položil ledovou ruku na záda a prsty přejel po šíji. Ne že by nepomáhala, jen už prostě plnila zadané úkoly. Jako učitelka lomeno cvičitelka (trenérka) měla svou cenu. Její osobní úkol byl jasný. Temari, musíš se stát jedním z hlasů naděje - to jí řekla matka. A to také dělala. Po svém. Na veřejnosti byla oporou, mluvila vždy pozitivně a udržovala sama sebe za příklad. Ale v soukromí, no na zemi se v prachu válela postava. Kluk se pomalu zvedal, konečně. Ale že mu to trvalo! Temari se odlepí od stromu. Pomalu jde k němu.* ,,Doku…! *Kluk zasípá odpověď a pokouší se zaujmout obranný postoj.* “…neustoupí! *Temari jen trochu nadzvedne obočí a pak s rukama za zády pouze kopy útočí dost tvrdě na toho kluka. Ten se snaží vydržet. Uhnout, nebo to ustát. Ale i když se Tem drží zpátky, tak to vypadá že mu dává dost tvrdě zabrat. Možná že ho šikanuje. Nakonec, přeci jen nemá vyloženě dobrou náladu kterému zdejší počasí zrovna dvakrát nepřidá. I tak je vážná, jako by dělala něco důležitého. A pokračuje po druhé slovem.* “Doku…” *Načež znovu kluk odpovídá* “…jsou Kumogakure!” *A tentokrát dostává vážně tvrdý zásah nohou z otočky. Chudák dopadne kousek dál než kde původně stál a chvíli jen tak nehybně leží. Pak se pomalu pohne, trhaně se zvedá a Tem k němu přijde, přidřepne a zeptá se po třetí.* “Doku…” * A on odpoví.* “…na všech záleží.” *Tem přikývne, použije lékařskou techniku a vyléčího. Nespěchá, dělá že zadržované slzy nevidí.* “Pokud vydržíš tohle, pak za budoucnost stojíš. Jdi a tvrdě trénuj.” Propustí ho a pak si stoupne. Ví o chakře Asaki celou dobu. Otočí se na ní.*

Temari: *Kluk si oddechne, postaví se vyléčený a nasaje nosem slzy zpátky. Snaží se vypadat tvrdě, ale upřímně… No Tem ho za jeho snahu povzbudí úsměvem, jen maličkým samozřejmě protože nehodlá zbytečně plýtvat. Jakmile zmizí, otočí se přímo jako lovecký, tedy spíš stopařský pes po chakře. Tuhle drobotinu má pocit, že zná. Pozoruje jí, jak si to štráduje k ní a jejímu blízkému prostoru s kůly. Překvapeně nadzvedne jedno moc pěkné obočí a neskrývaně Asaki zhodnotí. Zápal nula procent, odhodlání nula procent, připravenost mínus dvacet procent… tu sem rozhodně někdo donutil jít. proto se rozhlédne kolem, ale další chakru v blízkém okolí neregistruje. A pak si náhle vzpomene.* Hm… jestli pak to tu nemáme zase naše problémového studenta Azami… *Sjede jí přísným pohledem a pak malými ladnými kočičími krůčky přichází přímo k ní.* …kdepak máš dozor? Nevěřím, že tě někdo nenutí tu dobrovolně být. Nebo jsi snad v sobě našla dost sebeodhodlání k přežití? Hádám, že pokud s tím brzy vážně nezačneš, tak už nezbylo moc hezkých náhrobků na našem přeplněném hřbitově. *Motivace tvrdá jako dostat pěstí do nosu, ale na typy jako je sestra Asaki se nemůže jít zkrátka zlehka pokud mají jednou přežít.*

Temari: *Přinejmenším od pohledu i když by zrovna Asaki neučila by měla Temari znát. Přeci jen tam Tem trávila dost času učením a výpomocí s tréninkem studentů. Ale pokud si ji nevybavila tak ať. Temari lehce svraští obočí a přísným učitelským tónem Asaki zpraží.* Ano? Já si myslím, že tímto obdobím kdy jsi se snažila vydávat za svou sestru jsme si už prošly. Takže si nemysli že to na mě stále platí.* Temari si založí ruce na hrudi.* Takže mi tu předveď padesát perfektních kliků, pokud si nechceš zhoršit průměr. *Pak se zatváří schválně až přehnaně ulekamě když zákeřně dodá.* Ale počkat… to by jsi vlastně už propadla s musela opakovat… *Hraje si na přísnou učitelskou mrchu, ale Asaki nemůže vědět že si chce jen prověřit její reakci. Zná moc dobře problémové chování její sestry a ví že pod tlakem by problémy začala dělat. Je to jednoduchý psychologický způsob jak si ověřit u nedůležitých studentů zda mluví pravdu. Vlastně si je už jistá že si je spletla ale chce mít jistotu a navíc jí zajímá zda se nepokusí dobrým výsledkem sestře pomoci. Ale navenek nedá nic znát, vypadá že věří skálopevně že je svou sestrou a že zde brzy vyvodí tvrdé problémy pokud ji neposlechne.*

*Škoda, že Tem netušila na co Asaki myslí. Kdyby tušila, že si myslí že ten kluk tu byl za trest, tak by se bývala dost dobře pobavila. Takhle prostě musela vyčkat na reakci, která byla dost líná na to aby mohla dost dobře patřit Azami, ale zároveň to nebyl její uctivý styl který se tahle dívka snažila zachovat. Přesto se lehce zamračí.* Dnešní mládež je slabá, nedokáží ani projevit úctu uposlechnutím, není divu že náš svět jaký jsme měli zaniká… *Temari pomalu, aby to Asaki viděla sáhne do pouzdra na nožce. Vytáhne kunai a pak ho ukáže Asaki.* Myslím, že nejsi Azami. Ale ověříme si to když vydržíš déle než ona, budu ti věřit. A klidně použij to své ninjutsu… *A pak hodí kunai, ne dva! Jeden přímo na Asaki, druhý tam kam by měla asi tak uskočit. ALe chce jí případně jen škrábnout a nehází plnou rychlostí. Snížila jí automaticky na úroveň průměrného studenta možná horšího genina.*

Temari: *Takže se nakonec ukázalo, že si na Temari pamatuje. Jak pak to? Temari se jí nepředstavila. Nyní se tím ale nemínila zabývat. Ještě za letu kunaie se sama dala do pohybu, chtěla rychle přiskočit k Asaki a mezitím co ta blokovala Kunai, Tem se rozhodla doskočit tak, aby se rukama mohla zapřít o zem a nohama vyšvihla proti nohám Asaki. Hezky se jí chystala podkopnout aby dopadla Asaki tvrdě na záda. Pořád ale nepoužívala svou plnou rychlost, zůstávala na úrovni studenta, možná genina aby Asaki měla šanci reagovat. Nechtěla jí dát nakládačku, chtěla si vyzkoušet její reakce. *

*Celkem dobrá reakce, posoudila Tem. Nedívala se na studenty a tedy i Asaki svrchu jen proto že byla starší a mohla trénovat déle než oni. Nebyla ten typ koho by nutně bavilo druhé ponižovat, pokud by to nemělo větší účel. Hned vyskočila jakmile minula a přiskočila zase k asaki. Byla rychlá, ale zase zpomalila a nyní zkoušela zase podobnou rychlostí jakou měla Asaki jí zasáhnout pěstmi. Tři rychlé výpady. Obličej, bok, noha. Byla zvědavá zda to vyblokuje, ustojí nebo jí ten poslední podlomí. Pak lehce odskočí.* Hm, je vidět že trénuješ. *Už nezní tak tvrdě, ale stále má učitelský postoj.* Kvůli čemu jsi přišla? Myslím, trénování, nebo tak?

*To že si Asaki udržela přijatelnou pokoru bylo dobře. Temari to sice nedala najevo, ale dokázala to ocenit. Když Asaki nevykrila třetí úder, přišla k ní a natáhla k ní ruku. To často nedělala ani u vlastních studentů, natož u někoho kdo by se dal považovat jako cizí. I když ne zas až tak docela když se znají ze školy. Pokud jí ruku přijme, vytáhne jí snadno na nohy.* Pravá síla se naléza uvnitř tebe a je přímo úměrná tvému vlastnímu odhodlání. *Řekla neurčitě, takže nešlo poznat tak úplně zda má jít o povzbuzení nebo pouhé konstatování.* Výborně, s živým cílem ti to půjde líp. *Temari sáhne na svou ruku a použije přivolání, v rukou se jí objeví zvláštní chrániče vyrobené z pevné kůže a terčíky. Postupně si je připne na ruce, nohy, hruď, čelo i záda.* Když se budeš vážně snažit, dokážeš jistě nějaký zasáhnout. Nedrž se zpátky, pokud poznám že se nesnažíš tak se přestanu pro změnu držet zpátky já, jasné? *Temari se připraví. Má v plánu se pohybovat, útočit a držet v blízkosti Asaki tak, aby vždy jí poskytla jen třeba právě jeden nechráněný cíl. Chce tak potrénovat její intuici, odhad.*

*Na její slova jen přikývne, je zvláštní že tak rychle Asaki souhlasí. Nenechá však Asaki jen tak zasáhnout terčík na noze. Pokud ale bude dost pozorná, všimne si jistě že Temari dělá neustále stejné pohyby a že odkrývá jeden terčík na zádech při průběhu do strany a druhý na boku pokud jí hodí kunai po noze. Temari nespěchá, nemachruje že by jen uhýbala. Chce aby Asaki pochopila, že házet kunaie bez přemýšlení nemá význam. Jen se tak připraví o zbraně. A aby to bylo zajímavější, pravidelně tak po druhém obíhání kolem Asaki hodí kunaie ze dvou úhlů směrem k Asaki. ALe vždy tak, aby měla šanci se uhnout a nebo jej srazit. A pokud by to nezvládla, aby jí maximálně škrábl. Nic vážného.*

*Jak se zdá, nakonec to dokázala i Asaki pochopit. Temari která celou situaci sledovala zkušenýma očima si brzy všimla, že si i ona jakože Asaki, všimla. Ale nechala jí terčík zasáhnout, protože to byl právě ten pravý smysl tréninku. Poučit se, přijít na to Jak. Pokud si však Asaki myslela, že to teď skončilo, tak to měla holka smůlu. V moment kdy jí hraně zasáhla, sebou škubla a zastavila se uprostřed pohybu. Stejně , neo možná podobně jako by to udělal zraněný shinobi. Jenže okamžitě na to si kunai z terčíku vytáhla a skoro při dopadu ho hodila zpět po asaki aby odvedla její pozornost. A pak hned další dva, které vytáhla z pouzdra na noze. I ona přemýšlela. Nechtěla Asaki trefit vážně, ale chtěla jí dost ztížit obranu. Takže oba kunaie hodila zároveň velmi blízko sebe a mířila na hruď. Ale šikmo, ten úhel stačil aby případně Asaki jen škrábli a proletěli někam za ní.* Musíš vždy počítat s tím, že zranění není smrt… *Pronese schválně až po tom, co uvidí výsledek hodu. Pak použije pečeť tygra, aby probleskla blízko k Asaki a během toho si z pečetě vyvolá tanto. Tupým koncem předstírá sek proti Asaki. Ten jde od spoda nahoru šikmo přes její hruď. Jinak zůstane stát na místě.* Někdy i smrtelné zranění dokáže silný shinobi chvíli vydržet a vzít tě sebou…