Země Nebe

Ayato: *Popravdě se trochu lekl, když mu oponovala. Trochu se bál, že jí tím nějak naštval nebo urazil a tak nějak ho napadlo, že se vlastně ještě nepohádali a že by jí asi nikdy nechtěl vidět naštvanou. Dědeček mu totiž říkal, že na světě není nic nebezpečnějšího, než naštvaná žena. Nakonec to ale dopadlo dobře.* Promiň, to mě nenapadlo. Ještě to nějak promyslíme. Ale stejně si myslím, že lepší bude, když to dítě bude pro širokou veřejnost tvé vlastní. *Rozhodně bude existovat nějaké řešení, které půjde cestou nejmenšího zla. Společně s ní pak začal trhat listí ze stromu. Už jí pak chtěl něco říct, ale to její "Ale!" ho zastavilo a tak jí nechal domluvit.* Opravdu? Tak tu potřebuju. To by bylo vážně skvělé moct takhle občas nakouknout do vašich životů. Ale jak říkám. Jsem ochoten se i zbavit Nanabi a pak nějak vyřešit svojí podobu, abych mohl žít s vámi. Máme na to ještě minimálně 9 měsíců, takže to nemusíme řešit rovnou. Něco mi ale říká, že Tatsuya a nebo Rias by mohli pomoct nějaké řešení vymyslet. *Rozhodně stálo za to se jich minimálně zeptat.* Kolik že potřebujeme těch listů? Aby to zaplnilo celý pytel? *Dotázal se ještě, přitom co ho sbíral.*

Neomlouvej se, tvoje řešení je stejně dobré jako moje. A tvoje názory na věci stejně tak důležité. Musím se naučit to respektovat, i kdyby se mi něco z toho nelíbilo. *Usmála se a chytila ho za ruku.* O tom partnerství je, ne? O kompromisech a společném snažení. Jako svého partnera tě musím brát v potaz. Jen je to těžký, však jsme oba žili až moc dlouho sami. *Vrátila se ke stromu. Prostě to celé chvíli potrvá. Naučit se soužití a nějakému nesouhlasu a řešit to jako kultivovaní lidé, ne jako magoři. Což…vzhledem k proměnlivosti její povahy, ale nemohla slíbit, snažit se ale chtěla.* Ano…sama jsem se to chtěla naučit, ale nešlo mi to. Asi prostě ještě nejsem dost silná, zkušená, nebo mi to není souzeno. Ale myslím, že pro tebe bylo to bylo super. *Zarazila se, když padla i možnost ztráty chakry Nanabi.* Neexistuje, že se toho vzdáš. Nejprve se na to měsíce připravuješ, pak konečně získáš co jsi chtěl a teď se toho po tak krátké době vzdáš? To raději zkusíme vymyslet něco lepšího. Nakonec, jediní kdo ví, že jsi to právě ty s touhle chakrou, jsme já s Rias, ne? Možná už i Tatsuya…nějak se to vymyslí. *Trhala listí a nechápavě zakroutila hlavou. I kdyby měla Ayata pašovat pod sukní, tak je to pro ní spíš vhodné řešení, než ztráta Nanabi.* Nemluvě o tom, že to Bijuu by to asi taky pěkně naštvalo. Dostane přes papulu a nic z toho nakonec. *Zasmála se, aby odlehčila téma.* Stačí pár hrstí, ještě od každého tři a bude.

Ayato: *Neměl na to žádnou odpověď. Jen jí daroval úsměv. Byl rád, že to vnímá takhle.* Máš pravdu. Zřejmě se máme oba co učit, ale myslím si, že nám to zatím jde velmi dobře. *Dále sbíral listí. V pytli toho pomalu začalo přibývat.* Technika je to určitě zajímavá, ale věřím, že ti určitě souzená je. S tvým zápalem věřím, že není nic, co by ses nemohla naučit. *Opravdu si to myslel. Jestli znal někoho, kdo je schopen se v něčem rýpat natolik, až pochopí absolutní podstatu té věci, byla to rozhodně Kaede.* Neříkám, že se toho chci vzdát, ale pro toho prcka bych to udělal. Pokud se ale vymyslí něco jiného, sáhl bych raději potom. *Nemohl ale nic jiného, než se trochu usmát. Byl rád, že Kaede takhle "bojovala" i za něj. Hřálo ho to u srdce.* Tatsuya to určitě ví taky. Když jsme se naposledy viděli, už jsem Nanabi měl. *Doufal, že by jeden z nich mohl mít na jeho otázky odpověď.* To jo. Nerad bych naštval tak velkou příšeru...znova. *Také se trochu zasmál.* Jasná páka. *Sám tedy přiložil do pytle poslední tři hrsti a počkal, až bude mít i Kaede.* To by tedy bylo. Takže teď odložení surovin a procházka po paláci?

To teda máme, ale spolu na všechno přijdeme určitě. *Usmála se a pokračovala v trhání. Trochu jí růžověly tváře, když jí vychválil.* Dělám co zmůžu, ale pokud se jí naučím dřív než ty, ráda jí naučím i tebe, budeme se pak stalkovat vzájemně. Představ si to, promluvíš s nějakou ženou a druhý den bude záhadně mrtvá. *Nahodila jakoby vážný úsměv. Dala si ležérně vlasy za ucho a pak se zasmála. Zas takovje magor nebyla, ale byla by ráda, kdyby její věrnost byla oplácena stejnou mincí, i když...nemohla ho držet na vodítku.* Prcek tady ještě není a pár let bude s tebou, to se neboj. Za tu dobu určitě něco vymyslíme, ať už sami, nebo s pomocí. *Znalecky pokývala, jasně, bojovat s Nanabi znovu by nemuselo být úplně dobré ani pro jednoho.* Ano, teď to odneseme a pak prošmejdíme palác. *zavázala si vak přes rameno.* Pokud si můžu vybírat, zpátky bych prosím letěla, Kamui mi pro dnešek asi stačilo. *Zasmála se. Doopravdy jí to stačilo.*

Ayato: *Nejprve se usmíval nad tou možností, že ten, kdo se to naučí první to pak naučí toho druhého, ale ten úsměvný výraz se pomalu přesunul v trochu zděšený, když nadhodila, že by mohla nějaká náhodná žena umřít, když si s ní Ayato promluví. Nakonec se ale začal smát s ní. Bylo mu jasné, že žertuje. Tak se k ní přidal.* Tak to abych si šel pokecat s Rias třeba pak. *Stejně jako ona chvíli mlčel a pak se také zasmál.* Ale co se tohohle týče, tak se nemusíš bát. Mám oči jen pro tebe. *Mile se na ní usmál a políbil jí na tvář.* Tak to jsem rád. Že ho uvidím vyrůstat alespoň jako mimčo. *To v něm probudilo otázku, na kterou se hned zeptal.* No jo. Co bys radši? Kluka nebo holku? *Sám nevěděl, co by chtěl radši. Samozřejmě to dítě bude mít rád, ať už bude mít mezi nohama jakoukoliv variantu.* Šmejděníčko šmejdění. Snad nás Rias pak nezabije, že jsme někam strkali nosy.* *Trochu se tomu zasmál. Nakonec ale zapnul Sharingan, aktivoval svoje malé osobní Susanoo a pomocí jeho křídel je dopravil zpět na vznášející se ostrov, kde to pak zase vypnul.* A co přesně že budeš z těch žab a květin dělat?

*Zasmála se.* No tak to se pak už nikdy neuvidíme, to by asi nevyšlo podle představ. *Otřela si slzičku, samozřejmě si dělala srandu, rozhodně nehodlala Ayata nějak sledovat, přišlo jí to ujetý, ale podívat se jednou za čas kde je, aby věděla kam jít, to je jiná. Položila si prsty na místo, kde se jí na tváři dotkl rtů a pousmála se.* Víš, že ti nic nezakazuju...můžeš si dělat co chceš, kde chceš a s kým chceš. Ale jsem ráda, že to takhle vidíš. Pro mě dokud jsi tady... *Položila si ruku na srdce.* Tak jsi pro mě taky jediný, nemluvě o tom, že nikdo z těch, koho jsem zatím potkala, nebyl takový fešák a nedokázal mi udělat hezkej den jen svojí existencí. *Povzdychla si.* Občas zapomínám, jak moc silně tě miluju... *Usmála se jakoby se za něco omlouvala zároveň.* Hmm...je mi to jedno popravdě, hlavně ať je zdravé, ale je mi jasné, že moje máma by ráda holku. Má schované všechno moje dětské oblečení. *Zasmála se, bylo to tak, i když Kaede se doopravdy nepřikláněla ani k jednomu, hlavně aby žilo hezký život.* šmejděníčko má omezený prostor. *Smála se.* Nesmíme jí do pokojů, ale mě stejně zajímá hlavně ten trůnní sál a laboratoř. *Pevně se ho chytila a sledovala krajinu pod nimi, než se ocitli v Sora no Sato.* No...rád abych vymyslela něco, co alespoň částečně urychlí hojení tkání. Původně jsem chtěla vymyslet něco, co ti přímo dokáže nechat dorůst končetiny, ale to asi nevyjde...nakonec, musela bych zakomponovat do lidské DNA i zvířecí a vedlejší účinky mohou být až smrtelné...leda že by mi Konoha poskytla lidské subjekty k testování a nevím, zda na to mám žaludek. I když jsou to odsouzenci, po vašem výletu s Noctisem je jich velmi málo, většinou je rovnou odsoudí k smrti...Plus jsou to nukeninové a představa, že by jednou chytili tebe a já bych měla zkoušet svou práci....ani na to nebudu myslet. *Zavrtěla hlavou* Ale teoreticky bych byla schopná vymyslet i způsob jakým to udělat. Nakonec jsem si všimla, že Tatsuyovi natrvalo zarostly ty žábry na krku, takže podle mého taky musel projít nějakou směnou genetiky nebo tak...určitě se někdo pokusil už pracovat s DNA a- *Zarazila se, celou dobu co mluvila prostě pochodovala velmi rychle směrem ke dveřím paláce a u toho civěla na jediný bod před sebou, a přitom neměla očima nic zaměřené. Mluvila rychle, jak jí myšlenky skákaly z mozku na jazyk a gestikulovala rukama jakoby byla ve vášnivé debatě. Prostě se nakonec sama utla a zprudka zastavila.* Promiň, chrlím to tady bezmyšlenkovitě...ale kdybys chtěl být u toho jak pracuju, budu ráda, víc rukou se hodí. *Mrkla na něj s úsměvem světice.*

Ayato: *Trochu se zasmál.* Neboj se. Fandil bych tobě a s mojí podporou nemůžeš prohrát. *Ještě ale, že jen vtipkovali. Ne, že by jim nevěřil, ale Rias by neporazili asi ani ve dvou. Ta byla bohužel silnější než oni a to o ní určitě nevěděli ještě všechno. Nakonec se na ní ale pěkně usmál, když mu tak zalichotila.* Tak to jsem rád, že to oba dva vidíme stejně. Jsi moje největší štěstí. *Mluvil jen pravdu, nic víc než pravdu a jen a pouze pravdu.* Neboj, až na to příště zapomeneš, tak ti to pěkně připomenu. *Témata o dítěti možná byli sice zatím moc brzké, ale čím víc o tom mluvili, tím víc se toho nemohl dočkat. Nejradši by ho měl hned teď, ale bohužel tady bude nejdřív za 9 měsíců. Ani si nedokázal představit, jak extrémně pomalu mu to bude utíkat, až Kaede bude reálně těhotná.* V tom případě holku. Ať se alespoň trochu zalíbím tvé mamce tím, že jsem dokázal dobře dát zapéct. *Zasmál se tomu, ale pravdou bylo, že ho přeci jen trochu mrzelo, že nikdy nebudou "normální rodina". Že nikdy nezažijou hezkou rodinnou grilovačku a tak. Ale to nevadí. Dokud má Kaede, tak víc nepotřebuje.* Noo, co se toho týče. Tak já myslím, že mám zákaz na všechna místa, která jsi právě vyjmenovala. *Zasmál se tomu.* Ale trůnní sál myslím nevadí. Jen mám zakázáno usednout na trůn...myslím teda. *Pak se trochu zamyslel.* Noo, jestli chceš, můžu ti nějaké pochytat. *Trochu se pousmál.* To by bylo vtipné. Nukenin, co chytá Nukeniny. Taková přírodní hříčka. *Pak jen zavrtěl hlavou.* Neboj se. Jediný, kým jsem se nechal chytit jsi byla ty a nikoho jiného nemám v plánu to dokázat. *Ujistil jí.* Prosimtě. Já tě rád poslouchám. I když ne vždycky tomu rozumím, ale tvůj hlas je slast pro mé uši. Takže občas se klidně můžeš upustit ze řetězu a vymluvit mi díru do hlavy. *Usmál se na ní.* A jestli chceš, můžu od Tatsuyi něco zjistit. Stejně s ním budu mluvit, až mu budu podávat hlášení o těch dvou, které pro něj mám zlikvidovat.