Země Nebe

Rias Gremory: *Dostala misi (ranku S), nebo dostala.. spíš si o ní zažádala u Suzuyi, který je vůdcem vesnice a jejím druhem. Ovšem neplní tuhle misi jen tak z dobré vůle nebo z nudy, důvod je úplně jiný. Na útěk je prý jeden Nukenin z Kirigakure, který má celkem cenné informace a jeden neznámý muž ty informace chce aby mohl vydírat politiky Země Vody a celkově celé Říše Kou.. chce od nich jediné a to pořádný balík peněz za to že informace nikomu nepředá.. samozřejmě že je nepředá, protože současně s platbou dostane i zdarma podříznutí krku.. těžko by někdo věřil že si ty informace nechá pro sebe ale to není Riasina starost. Ona mu má předat ty informace a k tomu ji postačí hlava toho Nukenina po kterém má společně s Kirigakure jít.. samozřejmě tam nejde pod svou skutečnou identitou ale identitou Akane (vzhled). Není to navíc ledajaké Henge ale trvalejší změna vzhledu, kterou si zařídila u sebe v dimenzi (Mirāsaizu). Dorazí na místo setkání s předstihem asi hodinu a to díky cestování napříč prostorem (Jigen: Supēsugēto). To aby ji ta vesmírná chakra vyprchala dřív než dorazí členové Kirigakure. Oblečená je v (odkaz) s pečetěmi Kuchiyose Raikō Kenka uvnitř kterých má veškeré své vybavení. Ještě než dojde na správný čas setkání různě se tu courá až nakonec vyrazí na místo setkání kde čeká i Batsu, což jeho přítomnost Rias po pravé a upřímně zaskočí.* Uhm.. ahoj, ty budeš můj společník na téhle misi?

*Batsu jakmile slyšel hlas tak seskočil ze stromu a přistál před ní.* Zdravím. Ano to budu já. Je pěkné jít na misi s někým kdo chápe jak funguje dochvilnost. Poslední dobou všichni společníci chodí pozdě. Já jsem Batsu Kansetsu. Těší mě milá slečno. *Natáhne ruku směrem k ní ja znamení seznámení mezi nimi. Batsuovi se ta dívka líbila ale tohle byla mise a ta má před emocemi a jakýmkoliv laškováním přednost.* Naším odrazovým můstkem by měl být ten ostrov. Údajně by se ten nunkenin měl nacházet někde pod ním. Zatím toho moc nevím ale myslím že ho zvládneme najít. Tak jdeme na to. *Batsu vyrazil přesně tím směrem který před chvílí nastínil. Nijak nespěchal což na něj bylo docela nezvyklé ale když už má takovou pěknou společnost proč si to i trochu neužít no ne?*

Rias Gremory: *Nad slovy slečinko se jen zasměje, kdyby tak věděl že skutečný věk Rias je 52 let ale když to bere tak kolik je jí po fyzické rovině tak Rias není o moc starší (o 4 roky). Hold ne každý má výhodu že by stárl polovičním tempem jako ona.* Ráda tě poznávám. *Když mu podá ruku tak se k němu natáhne a dá mu neškodnou pusu na tvář.* Já jsem Akane mimochodem. *Pošeptá mu do ucha a odtáhne se, moc to na ní asi není poznat že je na misi, protože je prostě krásně upravená a navoněná jako kdyby šla na nějaké rande ale to není důležité.* Tak vyrazíme. *Společně s Batsuem pak vyrazíme směrem kde by se měl jejich cíl nacházet.* Jen by mě zajímalo.. jsi stopař? Doufám že ano, protože moji silnou stránkou je spíše boj než stopování.

*Batsu se lehce začervenal když její rty obdarovali jeho tvář i když přes obvazy na jeho tváři to vidět moc nejde. Rozhodl se však v přítomnosti této dívky si tyto obvazy sundat a tak si je rozvázal a odhalil tak zbytek své tváře. Byla velice upravená ale každý má svůj styl jak chodí na mise a jak vše dělá. On nechodil skoro vůbec oblečený až na obvazy které mu rýsovaly každý záhyb na jeho těle jak pevně byly uvázané, i když to bylo každé ráno peklo se s tímhle piplat.* Nemusíš se bát Akane. Jsem stopař. Už nejednou se mi to při misi vyplatilo. *Mrknul na ní ale zatím se stejně žádných stop které by mu pomohly najít onoho člověka nedostalo. Batsu se díval na každý detail který který by mohl normálnímu oku uniknout.* Myslím že svou silnou stránku budeš mít určitě možnost ukázat.

Saku
*Byl již starším mužem. Přece jen už mu bylo 64 let ale i tak byl stále dostatečně silným bojovníkem který dlouhou dobu sloužil pro Kirigakure ale i tak ho to po dlouhé době už vyloženě sralo.* "Kde je ten idiot. Měl mě tady vyzvednout už včera." *Chodil pořád dokola pod stromem kde se měl setkat se svým kontaktem ale ten ne a ne dojít. Jeho pes seděl vedle něj a prostě taky čekal.* (Uksa) Hele Saku. Půjdu se podívat okolo jestli jsme v bezpečí. Ty nedělej kraviny a vydrž. Určitě pro nás příjdou. (Saku) Doufám že máš pravdu. Už toho začínám mít plné zuby.

Rias Gremory: *Nechá ho aby ji tykal, však ona se ráda pobaví na jeho účet tím že si s ním bude pohrávat.. prozatím nemá tušení že to je družka vůdce Yugakure, kdyby to věděl bylo by vše jinak ale ona je ráda že to neví a čím déle to tak zůstane tím lépe.* Ráda ji ukážu, jen ho najdi.. to je to jediné oč tě žádám. *Rias by ho asi dokázala najít i sama, stačilo by ji k tomu povolat svého stopaře (1. Raikage -> Edo Tensei) ale nechce to využívat, nikdo nemusí a nesmí vědět čeho je Rias.. respektive Akane schopná a takové Edo Tensei a mrtvola Raikageho by ji to dost zkomplikovala.*

*Batsu se jen usmál a pokračoval. Procházeli už do stínu který vrhal celý ostrov nad jejich hlavami.* "Takže se pomalu blížíme. Jsem zvědavý jak to všechno nakonec dopadne. Batsu si všiml v dálce něčeho co se hýbalo. Dokázal však rozeznat jen to že se jednalo o zvíře, o zvíře které podobné viděl už několikrát v Kirigakure jako klanového psa shinobi klanu Inuzuka. Dle popisu měl být nepřítel z tohoto klanu.* Támhle. To je jeho pes. *Batsu ukázal do dálky kde se něco hýbalo aby dal Akane vědět. Sám ihned vyrazil tím směrem. V dály už šlo slyšet jen vití. Bylo jasné že svého partnera varuje.*

Saku
"Tak sakra. Kde je. Už tu má být." *Jeho ucho zaslechlo zavití od svého parťáka který zatím zjistil přítomnost Batsua a Rias. Ihned se však rozběhl zpět a svým vitím varoval svého partnera který stále čekal.* "Do háje. Takže bude boj. No vyloženě se na to těším." *Saku si vytvořil 2 klony. Oba si stouply velde něj a čekali na příchod. Saku se boje nebál ale jeho hlavní silou byl boj zblízka.* "Tak pojďte. Je čas se pobavit."

Rias Gremory: Takže jeho pejsek jo? *Moc ji ten pes netrápí, nechá Batsua vyrazit napřed aby mohla využít výbušného jílu v ústech na dlani pravé ruky ho zformuje do podoby malého orla, kterého hodí na sebe a po složení pečetě tygr (jednoruční) ho zvětší do rozměrů rovnající se třeba Suzaku (Kumenju). Rias si vyskočí na jeho hřbet a vyletí vysoko do vzduchu, pak už není těžké díky tomu rozhledu najít cíl a tak krouží chvilku nad Nukeninem a jeho klony ale nakonec Rias seskočí ze zad svého orla a ten se střemhlavým pádem dá rovnou k těm třem a když je přímo u nich tak díky jednoruční pečeti tygr, kterou složila Rias exploduje silnou explozí, která by srovnala se zemí i dům (průměrný), takže takové bytosti jako lidi se vypaří a to dokonale (Kibaku Nendo). Rias ta dopadne elegantně na zem asi 12 metrů od epicentra výbuchu.*

*Batsu nemá takové techniky které by mu pomohly se dostat takhle rychle k někomu ale i tak je schopný s tím psem držet krok. Nad hlavou mu proletí onen jílový orel.* "Co to je?" *Došlo mu že se jedná asi o techniku Akane a tak pokračuje dál aby se dostal co nejdřív do boje a nemusel vše nechat na ní.*

Saku
Samozřejmě tak velkého objektu na obloze si každý všimne a tak si ho všiml i Saku který ihned jak viděl že se ona skulptura chystá vyrazit dolů utekl dobrý kus od epicentra výbuchu a to pomocí složeného Shunshin no Jutsu a dostal se dobrých 20 metrů od epicentra přesně na druhou stranu než dopadla Akane. Tímto tento výbuch schytaly jen klonové což žádná škoda nebyla. Jediné co tak se mu vrátila chakra.* Takže výbuchy? Zajímavá technika holčičko. Ale na mě tohle stačit nebude. Sakuovi se po těle začala rozlézat temná pečeť což připomínalo spíše tetování. Netrvalo dlouho než jeho kůže celá ztmavla a narostl mu ocas (Chi no Juin). Takto posílen ihned vystřelil po Akane. Z jeho zad při tomto vyšly další 4 ocasy které ještě posílil tak aby byly špičaté a působili více zranění (​TĒRU, ​CHICHŪKAI). Samozřejmě spíše kličkoval protože frontální útok na kohokoliv by byla pitomost. Dost nepravidelně a až zvláštně měnil směr své ho kličkování tak aby to skutečně něšlo předvídat (rychlost 41)*

Rias Gremory: *Neunikne ji že se soupeř dokáže dostat z dosahu exploze a tak klidným krokem kráčí jeho směrem zatímco dým po explozi začne opadávat. Nechce tu na sebe s ním ječet přes těch 20 metrů jen aby jeden slyšel toho druhého.* Ah.. Chi no Juin, přijde mi že ta je nejvíce rozšířená.. přitom je až příliš přeceňovaná. *Poví to tak aby to Nukenin dobře slyšel, nebere ho jako příliš velkou hrozbu a tak ji nevadí v tom to brát odlehčeně a ještě si s ním promluvit. Což moc nešlo, protože ten hajzl pak zaútočí ale už při jeho proměně tušila co přijde.. nicméně žádný z jeho útoků neúčinkuje.. místo toho ty útoky pouze prolétají skrze její zkapalněné tělo, které si i přesto udržuje pevnou formu (Suika no Jutsu). Možná bude nutné Batsuovi vysvětlit proč má schopnosti klanu Kirigakure ale na druhou stranu to může úplně smést nějaké pochyby nebo podobnosti mezi Akane a Rias, protože Rias má v Bingo stále klan Kansetsu, zatímco toto jsou techniky klanu Hōzuki. Snaží se přitom analyzovat svého nepřítele, sice nebude moct úplně předvídat jeho další pohyb.. aspoň prozatím ale studuje jeho styl boje.. hledá v čem si je jistý, co je jeho silnou stránkou a co je naopak jeho slabinou.*

*Batsu už nebyl daleko od epicentra exploze a tak došel zrovna když na ní nunkenin začal útočit. Samozřejmě si všiml toho co se děje a tak byl docela překvapen že tato žena má schopnosti klanu Hozuki.* "Co to sakra." *Batsu sám toho ale teď moc neudělá jelikož ještě stále je dost daleko a na to aby zaútočil přesně neměl dostatečný dosah. Navíc se zdálo že současný soupeř si velice libuje v Taijutsu a nechtěl trefit žádnou technikou Akane. Musel blíž. Psa už vůbec neřešil, toho vypustil z hlavy. I když tu byla jedna schopnost kterou mohl použít i takhle na dálku ale bude těžké jí trefit. Složil pečeť a snažil se vypočítat kam bude následovat další krok nunkenina. Když už si byl aspoň lehce jistý aktivoval kolem svého cíle fialovou bariéru která mu začne odčerpávat chakru (Mugen Hōyo). Nedělal si velké naděje že ho to zastaví na dlouho ba zda ho to vůbec zastaví ale mohlo by to dát aspoň malé okno pro útok Akane.*

Saku
*To že útoky procházeli tělem té ženy ho trochu zarazilo ale dobře věděl o co se jedná. Přece jen žil v Kirigakure dost dlouho. Při dalším útoku si v ruce zformoval elektrického hada kterým útočil na Akane(RAITON: HEBI IKAZUCHI). Tímhle se prostě pokusil ji kompletně paralizovat když její tělo je přece jen voda. Najednou se však objevil v bariéře klanu kansetsu. Došlo mu že to je ten druhý o kterém se od svého psa díky jeho signálu dozvěděl.* "Takže 2 z Kirigakure. Ty informace jsou asi opravdu velice cené." *Jednou ranou celou bariéru rozbil jelikož věděl jak se z takové techniky dostat. Pokračoval tedy nadále v útocích na Akane. Když uviděl psa jak se blíží k němu tak do něj přenesl trochu své a vytvořil z něj svého dvojníka (​JUUJIN BUSHIN). Ihned na to navázaly oba tím že se roztočily a zaútočily na Akane (GATSUUGA). Saku však ještě využil svých ocasů které povystrčil ven při rotaci a tak i kdyby jí trefil jen těsně tak jí způsobí nemalé poškození.*

Rias Gremory: *Suika no Jutsu bylo pouze dočasné řešení, bylo ji jasné že soupeř bude dobře vědět jak si s tím poradit a tak chvilku na to co techniku aktivovala ji opět deaktivovala a tak je opět v pevném skupenství ale musí velice rychle přejít do další obrany, nicméně ta rychlost bude potíž a to velká.. přecijen jeho rychlost se blíží 4. Bráně Hachimonu a tak ho jen sledovat je problém a tak najde jistou alternativu. Vstoupí do formy, jejíž vstup doprovází uvolnění velkého množství chakry, které vytvoří takový pomyslný tlak na soupeře kolem, přičemž její tělo e obklopeno chakrou (chakrovým pláštěm) azurové barvy s šesti značkami Magatam na límci, tmavými znaky nad obočím a spodními víčky. Z pláště se neustále uvolňuje chakra a Riasin oděv i vlasy neustále vlají ve vzduchu (Tenseigan Chakura Mōdo). Jako první pomocí tyrkysového chakrového orbu, který vytvoří v pravé dlani pohltí bleskového hada.. doslova je ta technika úplně zrušena a změněna zpět na chakru a ten orb tu chakru jako „černá díra“ pohltí.. tento orb je pak okamžitě vystřelen zpět na Nukenina (pod jeho nohy) a tento orb po nárazu exploduje, přičemž síla exploze je rovna útočné technice ranku D a rozsah exploze je o průměru 0,5 metrů -> Souruītā. Nicméně je nepravděpodobné že by technika při rychlosti Nukenina dokázala zasáhnout cíl. Naštěstí pro ní pak zaútočí pomocí své Gatsuugy a toho se Rias rozhodne využít.. protože ona se nejdřív vyhne a v plné rychlosti (112) takže prostě jako šmouha chakry uskočí o takových 9 metrů dozadu, kde rozpaří ruce s nataženými dlaněmi a před každou dlaní se vytvoří čtyři velké vrcholy okolo jádra Rasenganu, který má Rias nad dlaněmi svých rukou (pár centimetrů od nich), celkově tyto objekty připomínají Fuuma Shurikeny. Oba Shurikeny vydávají hlasitý skřípající zvuk (Odkaz). Jejich čtyři vrcholy jsou velmi ostré a dokáží proříznout velmi silné obrany (Fuuton: Rasenshuriken). Pak to přijde, čeká jak budou oba dva cíle míjet místo kde Rias před okamžikem byla a veškerou silou (47) hodí první z nich (levý) a pak se s tím druhým v plné rychlosti (112) přesune tak aby byla na opačné straně od Nukenina odkud hodí stejnou silou ten druhý.. spočítala vzdálenost jakou v této rychlosti urazí a čas, který ji zabere vržení i toho druhého aby oba dva z obou stran přiletěly ve stejný čas. Jejich rychlost je přitom na podobné úrovni jakou silou je Rias hodila (Cca 47). Jakmile se dostanou dost blízko Rias je nenechá ani se srazit nebo zasáhnout cíle.. místo toho využije své chakry a nechá je uvolnit svou energii v těsné blízkosti cílů.. tehdy centrální sféra Rasenshurikenů vybuchne a vytvoří v oblasti výbuchů velké větrné víry, které se ale propojí v jeden. Uvnitř tohoto víru je vytvořeno velké množství mikroskopických větrných ostří - je jich tolik, že je ani Sharingan nedokáže spočítat. Větrné ostří zničí vše ve víru na buněčné úrovni, zaútočí na chakrový systém a poraní ho do takové úrovně, že ani lékařské Ninjutsu ho nedokáže vyléčit. Už ty maličké ostří cíl přivedou na hranici života a smrti ale pokud zázrakem přežijí budou mít trvale kompletně zničenou chakrovou soustavu na buněčné úrovni a budou z nich pouze ex Ninjové.. nyní civilisti. Rias je ale připravena že by se někdo z nich (hlavně Nukenin).. mohl pokusit vyhnout a v takovém případě pro ní je pouze maličkost se k němu ve své rychlosti (112) ihned dostane a jedním úderem ho poslat přímo mezi ty Rasenshurikeny jako golfový míček do jamky. Ano tahle ženská je prostě kurva netrpělivá a nechce se s těma sráčema zbytečně srát.. aspoň bude mít víc času aby si mohla s Batsuem ještě trochu hrát.*

*Batsuovi nezbývalo než sledovat tu spoušť co se mu právě odehrávala před očima. Opět si všiml že šel na misi s někým kdo byl na úplně jiné úrovni než on. Cítil se stejně jako když byl na misi s Tatsuyou. Zase neudělal nic. Batsu prostě padl na zadek a sledoval co se děje.* "Měl bych se nad sebou zamyslet. Tatsuya, Akane, jak se já můžu s takovými shinobi vůbec měřit. Toto je úplně jiná liga." *Dalo by se říct že z toho byl Batsu doslova nešťastný. Co teda dělat dál. Batsu si prostě vytáhl tabatěrku a zapálil si. To bylo to jediné co teď mohl udělat.*

Saku
*Během jediné chvíle se toho stalo tolik že to nedokázal Saku ani postřehnout. Najednou se dívka předním změnila k nepoznání a ta síla kterou na něj použila. Mohl se snažit jak chtěl ale jediné čemu se dokázal vyhnout byl onen orb. To co následovalo potom byl jen pokus o útěk a o to zachránit si vlastní kůži a ani v tom Saku neuspěl. Než se nadál ležel napůl na zemi.*

Rias Gremory: *Bylo to.. rychlé ale co se dalo čekat. Rias se nechala unést a vyrukovala na něj s trochu velkým kalibrem na který nebyl připraven (Nukenin). Takže jak ten Nukenin tak i ten pes tam leží neschopni se pohnout.. mohla by je teď zajmout ale místo toho jim prostřelí hlavy stlačenou vodní střelu, kterou na ně vstřelí z konečku prstů (ukazováčků) -> Mizzudeppou no Jutsu. Přitom deaktivuje Tenseigan a s tím i formu ve které se nacházela a tak je opět normální. Pak dojde před Batsua a pozorně si ho prohlédne.* Promiň.. trochu jsem to přehnala ale jinak to skončit nemohlo.. jsem dost pravděpodobně nejsilnější členka Yugakure no Sato.. tak si to neber tak že ty jsi slabej. Ber to pozitivně.. máš lehce vydělané prachy.

*Batsu silně potáhl z cigarety a vydechl.* Na jednu stranu jsem rád že to dopadlo takhle a bylo to tak rychlé. Na druhou stranu se na těchto misích začínám cítit jako pouhá zátěž. *Dokouřil cigaretu a tipl jí vedle sebe. Následně se postavil a oprášil si oblečení.* Nemohu soudit sílu shinobi z Yugakure. Nikdy jsem s žádným nespolupracoval ale i tak je pro mě lehce překvapivé že ovládáš techniky klanu Hozuki. Jsi snad zběh? *Batsu to nemyslí nijak špatně ale je prostě zvědavý.* Něco na tom bude. Peníze jsou přece jen potřeba a když se dají vydělat lehce tak proč bych měl držkovat no ne? *Pronese lehce nadneseně ale i tak na něm jde vidět že ho to že nic neudělal hodně sere.*

Rias Gremory: Vypadám snad jako někdo kdo by měl potřebu zběhnout? Je to složitější ale zároveň velice prosté… můj děda byl Nukenin z tohoto klanu, který znásilnil mou matku a ta porodila syna s těmito klanovými schopnostmi, které jsem po něm zdědila já jako jeho dcera ale na rozdíl od něj jsem dokázala získat více informací o schopnostech toho klanu.. více myslím jako úplně všechny. *Vysvětlí s klidem a dojde až přímo k němu a prohlíží si ho jak si tam sedí a kouří.* Škoda že kouříš.. byl bys fajn chlap. *Ano to byl ale to kouření ji prostě vadí, jako ne že by o něj měla zájem ale jak už bylo zmíněno, hledá zálibu v tom pohrávat si s muži a vyžívat se v jejich náklonosti a užívat si ji.* Když je mise dokončená.. co teď?

Takže takhle to je. To by dost věcí vysvětlovalo. No aspoň že se tak pěkná dívka nevydala stejnou cestou jako její předek. *Poznámka o cigaretách byla trochu proti Batsuovi srsti i když tento jeho zlozvyk se zrodil z podnikání.* Bohužel. Když chce člověk rozjet byznys tak musí nejdřív vyzkoušet sám své zboží. *Prohodil jen tak aby trochu i obhájil jeho zlozvyk. Podíval se směrem kde byl onen mrtvý nunkenin a jen pokrčil rameny.* Inu co teď? Máme spoustu času. Já osobně ještě tady asi nějakou chvíli zůstanu jelikož mě fascinuje ten jev létajícího ostrova. *Zahleděl se nad sebe kde se vznášel onen ostrov a jeho výraz se vyloženě změnil v zamyšlený.*

Rias Gremory: Víš jen tak mimochodem… není mi 13 abys mě nazýval dívkou, ještě když jsem dost pravděpodobně starší než ty.. taky ti neříkám že jsi malý chlapeček. *Nezlobí se na něj, ze začátku to bylo rozkošné ale už to začíná být spíše otravné než roztomilé. Ta jeho poznámka o byznysu ji přijde trochu mimo, nemusí to platit vždycky. Sama vede hned dva podniky eskortních služeb a určitě ty služby na vlastní kůži nezkoušela ale nebere mu to.. pokud tohle je jeho výmluva proč kouří tak mu to nechá. Ona má taky svůj zlozvyk… touha po sbírání informací, kterou je vyloženě posledlá.* Dám ti radu.. na ten ostrov se dívej ale nechoď tam.. žije tam něco co by tě zabilo dřív než by sis uvědomil co se to vlastně děje. *Pak přejde k mrtvému tělu Nukenina a to zapečetí do pečetícího svitku, ještě se ji bude hodit a co víc.. bude ho potřebovat.*

Promiň Akane. V tomhle máš asi pravdu jen s tím věkem kdo ví ale nebudu to nijak dále rozebírat protože ptát se na věk ženy není slušné. *Přece jen Batsu vyrůstal ve vysoce postavené rodině tak nějakou tu etiketu do něj i přes jeho nelibost nacpali. Co však bylo zajímavější bylo její varování. Batsuovi se zvedlo obočí.* Zajímavá informace. Dle toho usuzuji že jsi tam už někdy sama osobně byla když mi dáváš tak specifické varování. Na druhou stranu tím velmi podporuješ mou zvědavost a zvídavost. Co to tam vlastně je že je to tak nehorázně mocné? *Teď když byl obeznámen z touto informací tak prostě musel vědět víc.*

Rias Gremory: *Rias ta je taky z dost vysoce postavené rodiny.. přecijen dcera Feudálního Pána.. což je ale dávnou minulostí na které už nezáleží.* Nikoliv.. nebyla ale máme své informace a věř mi, jít se tam podívat je opravdu to poslední co chceš.. ani mě to tam moc neláká i přes zvědavost. *Ví že tam je nějaké Bijuu ale nikdy nebyla schopna určit jaké přesně se tam nachází, nechce takové Bijuu vyprovokovat k boji na takovém místě.. zničení toho města za to opravdu nestojí i když doufá že jednou to Bijuu vyžene aby to město mohla prozkoumat a ideálně s ním odletět i někam pryč. Ale to jsou prostě budoucí plány, nebo spíš rozmary, kterých by ráda dosáhla.* Povím jen že tam žije inteligentní bytost, která nesnáší lidi.. Bijuu.

*Batsuova zvědavost byl silná ale po těch slovech která slyšel i přes sílu kterou mu Akane ukázala že má ho jeho odhodlání tak nějak opustilo.* Inteligentní bytost? Bijju? Co jsou Bijju? *Batsu byl sice vědec a zkoumal co mohl avšak o ničem takovém nikdy neslyšel a už vůbec se s něčím jako je bijju nesetkal a vypadalo to že Akane má vědomosti po kterých Batsu nyní silně zatoužil.* Můžeš mi o těch bytostech říct víc? Jak si mám takové Bijju představit?

Rias Gremory: Představ si třeba takovou gigantickou devíti-ocasou lišku, která oplývá tak mocnou chakrou že ani všech pět Kage se k té síle a množství chakry neodkáže ani přiblížit. Nicméně tato bytost je inteligentní ale pro svou sílu je lidmi vyhledávána a zbavena svobody.. vlastně zotročena tím že je zapečetěna do lidského jedince.. lidské nádoby, která se nazývá Jinchuriki. Jen tvoje říše, které sloužíš má takové potvory dvě.. jedním z nich je generál Iwagakure.. Noctis Clive a pak v Kirigakure, Yin Yurinachi. *Rias nemá problémy mu to sdělit, nic se nestane když mu něco takového poví.*

Takže se jedná o bytost která má vlastní rozum ale je možno si jí zapečetit do sebe. Jedná se tedy o něco jako chakru v živé podobě? *Batsu věděl jak divně to zní ale toto bylo to první co mu přišlo na rozum když se snažil nějak dohromady poskládat to co mu Akane říkala. Další šok přišel když zjistil že jak v Iwa tak v Kiri jsou takový lidé kteří tyto bytosti v sobě mají.* Takže lidé je vyhledávají aby se stali silnějšími. No mylsím že vím o člověku se kterým si o tomto mohu promluvit. "Snad Tatsuya bude vědět něco víc." *Tím jeho výzkum tak nějak končil.* Myslím že po tomhle zjištění budu mít více zkoumání spíše na domácí půdě než tady. Ještě jednou děkuji za tvou asistenci an této misi. Snad se zase někdy shledáme. *Natáhl ruku na znamení rozloučení a sám následně vyrazil směr Kirigakure.* "Bijju, jinchuriky, bytosti s obrovskou chakrou. Začínám mít veliký zájem."

Rias Gremory: Ano dalo by se to říct. *Asi by se to dalo vysvětlit i trochu lépe ale takové vysvětlení podle ní bude stačit. * Tak se měj Batsu.. ráda jsem tě poznala a snad se ještě někdy uvidíme. *Podá si s ním ruku a každý si to zamíří svou cestou. Rias po nějakém čase načerpá dost vesmírné chakry aby mohla do své dimenze (Mirāsaizu) a tam odpečetí hlavu toho Nukenina a využije svou božskou autoritu zde aby projela jeho mysl a získala ty informace co potřebuje, pak se tam promění do své skutečné podoby a skrze portál v prostoru (Supēsugēto) projde rovnou do Země Bažin k městu Sora-Ku kde odevzdá svému klientovi potřebné informace a získá odměnu za splnění své zakázky. Pak se opět vrátí do své dimenze, opět přijme podobu Akane a vydá se do Yugakure kde podá hlášení o splnění mise.*

Zber krvi
Sora i Aoda sa rozhodli opustiť Konohu. Nie ako nukeini, ale ako lovci nukeinov. Bol čas, aby vyrazili na cesty. Obaja dovŕšili hodnosti tokubetsu jounin a tak, ako sa rozhodli predtým, tak odišli. Obaja si pobrali len to najdôležitejšie - ich základnú výbavu, čutoru na vodu a batoh s pár kúskami oblečením. Mali v pláne sa pozrieť aj do zeme železa v najbližších mesiacoch toho, ako budú cestovať. Chceli toho prejsť veľa, dokonca Sora si niesol v taške zápisník, kde mal naškrábané miesta, kam sa pozrú.* Kam pôjdeme ako prvé? *Spýtal sa Sora Aody. Mali pred sebou škálu možností, kam sa ísť pozrieť. Vlastne toho nebude ani veľa k videniu, tma, hmla, to všetko ich obklopovalo a tak isto vedeli, že žiadny normálny človek existovať nebude. Taktiež poslednou dobou dosť hlúpo míňali peniaze a tak im nezostávalo nič iné, než v prípade, že narazia na moštrum nejako ho udržať na mieste a pomocou extraktoru ho obrať o krv, než ho zabijú. Sora mal na to zlé spomienky, na monštrá, na to všetko. Musel však pokrútiť hlavou. Rozhodne sa chcel vo svojej ceste vydať ešte za Akane do Yugakure, sľúbil jej, že ju príde pozrieť a od tej doby aspoň trochu zosilnel, dúfal v to aspoň. Vedel, že bude ešte musieť dosť veľa trénovať, ale určite to bude všetko v poriadku. Navyše sa plánoval s bratom zdržať na pozícii tj, potrebovali nabrať viac bojových skúseností, zosilnieť, ani jeden si nemyslel, že je v poriadku postupovať rýchlo v hodnostiach, prídu silnejší nepriatelia a nebudú mať žiadnu šancu.* Pôjdeme asi k niečomu, čo je najbližšie, nie? *Odpovedal mu Aoda otázkou. Sora pokývohl hlavou, zastal a začal dávať dolu batoh. Mal tam všetko uložené, všetko malo svoje miesto a tak našiel mapu rýchlo a pomocou katonového projektilu spravil svetlo.* K Zemi Lesov sme najbližšie. Tam je dedina Tsuchigumo, ale je otázne čo z nej zostalo. *Zamyslel sa Sora. Nemal vôbec nápad kam ísť v taktom to čase a hlavne kde nájsť nejakého nukeina než cez mysie. Hlavne bol len nováčik v stopovaní, naučil sa všetko, čo ho teraz naučil jeho učiteľ stopár, ďalšie techniky či teórie, na tie bude musieť ževraj ešte dospieť. No, čo iné mu zostávalo. Nebude mu odporovať, aj keď si Sora myslel, že trochu zosilnel, jeho učiteľ stopovania mu dal jasne najavo podmienky s ktorými sa musí vrátiť a tak mu nič iné nezostávalo, než dospieť tak, ako chcel. Nech už to bude trvať akokoľvek dlho.* Čo tak Kiri? Teraz tam budú chuuninské skúšky. Nejde na ne Kaede? *Zamyslel sa Aoda a Sora začal upratovať mapu.* Dobre, pôjdeme tam. Podporíme Kaede a možno stretneme ďalších ľudí. *Navyše to mohla byť šanca, ako sa aspoň na chvíľu stretnúť s Mizukagem, aj keď si nemyslel, že by mu tentokrát venoval svoj voľný čas. Uvidí sa. Sora zbalil mapu, uložil ju do batohu a dal si ho na chrbát.* Tak, vyrazíme. *Povedal modrovlasý chlapec a obaja bratia sa teda vydali tam kam mali namierené. Smer kiri.
Obaja chlapci sa držali smer Kiri, než ich stretli dve veci. Dve monštrá, ani jedno nebolo veľké, skôr taký priemer a keď uvideli oboch bratov, rozbehli sa po nich. Sora aktivoval byakugam Aoda sa postavil za neho, avšak do bezpečnej vzdialenosti, poznal techniku s ktorou zaútočí jeho brat. Privolal Kyūshū no Hebi, desať hadov, a spoločne vyčkávali. Najskôr sa postarajú o jedného a potom o druhého. Museli postupne. Sora ich vedel zabiť, ale bolo im povedané, že mŕtvych krv je na nič. Keď sa priblížili a skočili na Soru, ten použil Kaiten, aby ich od seba odhodil a keď sa tak stalo, desať čiernych hadov sa vydalo k jednému z monštier, našťastie dopadli ďalej od seba a tak mal čas ako Sora, tak Aoda prísť k jednému monštru pomocou shunsnih. Aoda vytiahol extraktor, Sora nahromadil chakru do svojej päste, momentálne mal väčšiu deštruktívnu silu než jeho brat, to však ničomu nevadilo. Aoda nabral krv cez extraktor a Sora to monštrum potom zabil (Oukashou sila +30, Sila 6+ 75% rukavice = 39sila). Rozmrdal mu hlavu. Nemohol však priveľa váhať z toho dôvodu, že sa druhé monštrum vyštrelalo na nohy. Aoda kývol, ustúpil - oba extraktori mal on z tohto dôvodu, on bral a Sora zabíjal rovno. Hoc bol Sora vystrašený, pred oči sa mu vrátilo pár spomienok z jeho prvej B misie, ktorá skončila skoro jeho smrťou... prežil ju a držal sa v tomto momente ešte viac slovami Akane, než kedykoľvek predtým. Bál sa, nie, že nie, ale nemohol nechať strach zatemniť jeho myseľ, nie ako predtým. Znovu použil Kaiten, monštrum odletelo, Aoda ho spútal pomocou hadov a obaja sa k nemu presunulo pomocou shunshin, Aoda nabral krv a Sora i tomu druhému rozmrdal hlavu. Zhlboka sa nadýchol a vydýchol. Deaktivoval byakugan a zostal chvíľu stáť. Díval sa na telo pod ním.* Dokážeš to zabiť, Sora-chan. *Položil mu ruku na rameno jeho brat, aby ho ubezpečil, že sa nemá čoho báť. Navyše tu teraz nebol ani sám.* Dokážem. *Pokývol hlavou a jednu ruku položil na bratove rameno. Chvíľu tak stali, než sa Sora napil a obaja vyrazili znovu smer Kiri. Boli v Zemi Neba, takže neboli nejako ďaleko, ale ešte minimálne pár dní im to zaberie, bolo pred nimi more a ani jeden z nich nevedel ako to je teraz s dopravou cez more.* Budeme ich musieť loviť postupne Sora-chan. Budeme mimo Konohu, dlho. Určite ich zopár stretneme aj keď nebudeme chcieť ako teraz, no prišli ako na zavolanie, ale určite, budeš musieť stopovať zopár z nich. *Snažil sa ho Aoda pripraviť na to, čo ho čaká. Čo ich čaká a ako veľmi sa spoliehal na svojho mladšieho brata.* Viem. *Pokývol hlavou Sora.* Navyše tu máš mňa. Takže sa nemáš čoho báť. Vždy ti budem kryť chrbát, tak ako ty vždy budeš kryť môj. *Pokiaľ nebude čas, aby sa ich cesty rozdelili.*
Koniec

*Po prvním hezkém dni po dlouhé době, který strávila s Ayatem v Amegakure, se musela vrátit domů do Konohy. Dva týdny doma s rodinou jí neuškodily. Dala se tak nějak psychicky pořádně dokupy, ale její emo vzdorná fáze jí nepřešla. Domácí láskyplný teror od Kiry jí donutil si zase navléci svůj oblíbený outfit. Na zádech batoh s věcmi. Vedle batohu měla natlačený vějíř, který byl takřka stejně dlouhý, jako ona (177cm). Na jednom boku jí visela brašnička s vybavením a u ní Tanto, na stěhni druhé nohy měla malou kapsičku s kunaii, na opasku stejné strany jí visela termovize. Tu nyní nepotřebovala, jelikož měsíční světlo bylo dost silné a v této zemi bylo minimum mračen. alespoň v tuto chvíli. Kaede měla vlasy rozpuštěné a jaké bílý sníh se jí plazily po ramenou, prsech, až k pupíku. Z batohu jí vykukovala část panenky, kterou objevila doma po návratu. Byla od Itamiho. Kaede ho dobrých deset let neviděla a i přes to si panenku vzala sebou. Vedle vějíře na zádech měla pověšené i kakuto. Ploužila se lesem zemi Nebe jako smrad. Na očích měla rudé zrcadlící brýle, zatímco na rtech stejně rudou rtěnku. Její experimentování s make-upem její matka komentovala jako nevyzrálé. Na odpověď, že je Kaede osmnáct, už mlčela. V jedné ruce držela rukojeť Tanta, připravená kdykoliv tasit, v druhé ochucené želé v tubě, které ucucávala cestou už dobrou hodinu. Mířila k malému přístavu na pobřeží země, kde věděla, že žil velmi diskrétní rybář (Shinobi Kirigakure, který se rozhodl jít na klidnou cestu rybáře, jakmile vše pohltila tma). Nacházela se tak v polovině země Nebe, ale trosky Sora no Sato obešla velikým obloukem, takže je neviděla ani v dálce. Do cíle jí zbývalo dobrých pár hodin.*

Temari: Konečně po všech posledních událostech se cítila být sama sebou. Sice jí nevyšel poslední pokus s Itamim ale ještě nebyl všem dním konec. Nebo nocím, opravula se když pohlédla k obloze. Slunce jí dost chybělo, nebyla jako ti mladí které trénovala nyní na akademii a kteří ho téměř neznali. Možná že když bude hledat dost dlouho tak někde za slunce najde nějakou náhražku. Ve skutečnosti zde ale nebyla kvůli slunci. Vedla si svou vlastní pátrací akci, kterou zakrývala službou Kumo. Někoho v jejím postavení se nikdo neměl právo ptát kam chodí a ona tak byla naprosto spokojená. Cestovala nalehko, protože vše potřebné až na pár zbraní měla skryté v pečeti. Kratší sukně s rozparkem na nožce, pěkně vepředu vyplněné tričko a dvě pouzdra na výbavu. Jednu vzádu u zadečku, druhé na nožce. Přes drobná raménka měla rozepnutý cestovní plášť s kapucí staženou na zádech. Na čele měla nově čelenku kumo, kterou skrývala celkem novou pečeť. Pod čelenkou rozpuštěné dlouhé černé vlasy na zádech. Byla drobná a malá, takže spíš mohla připomínat nějakou kunoichi z lepší kancelářské pozice v nejlepších letech. sekretářku která měla štěstí na dobrou práci a to přesně Tem chtěla. Ráda vypadala obyčejně i když shik. Kousek odtud prováděla pokus na bestiích. A nyní si zapisovala nějaké poznámky do malého notýsku. Trvalo celkem dlouho než se sami, ano sami navzájem pobili. Stačilo se postavit vždy tak aby ona stačila uhnout a oni už pak sobě navzájem ne. Bylo to jako hrát šachy, brala to jako zábavný trénink. A pak jí něco zasvítilo do očí jak si tak ťapkala po cestě na dohled od vody s rybářem. Byl to měsíční odraz od vody? Nebo od něčeho jiného třeba kovového vějíře? To ať už určí osud či náhoda.

*Kaede se po několika hodinách dostala ž k pobřeží, na dohled od rybáře. Světlo se odráželo od vody a tak krásně viděla okolo sebe, jakoby byl den, jen v trochu jiných barvách, než byla před léty zvyklá. Došla k rybáři/převozníkovi.* Dneska nikam nejedu mladá, můžeš si dát spánek pod širákem támhle na pláži. Pojedu až zítra. *Hned ji odbyl, když se ptala na možnost vyplutí. Kaede rezignovaně popošla opodál rybářova stavení a zabodla do písku vějíř, složený, aby s eo něj mohl opřít zády. Sledovala vlny moře, které pomaličku zabarvovaly písek do černa vlhkostí. Bílá pěna tvořila hezké varhánky na písku a pak se vsakovala. Kaede konečně dojedla svoje želé a obal si narvala do jedné z kupy kapes u kalhot. Sesoukala se na zemi a lehla si vedle vějíře. Paty bot jí jemně olizovaly ty nejdelší vlny.*

Temari: *Celkem jí trvalo než zaostřila na ten blýskavý předmět. Bylo to cosi dlouhého a zapíchnutého dejme tomu na pobřeží. Nebo prostě jen malý kousek od vody. Nejspíš to patřilo tomu rybáři, který zde bydlel. Jenže na tuhle dálku nemohla přijít k čemu by mu ta věc mohla být asi tak dobrá. Přirozená zvědavost jí nedala, zastrčila si tedy notýsek do kapsy a pomalu se vydala směrem k té věci. Nespěchala, vzala to nejdřív k vodě kde se přeci jen trochu opláchla od těch pár kousků co na ní po boji ulpěli. Trošku si zkontrolovala vlasy, zda je nemá moc pocuchané a prsty je trošku doladila. Nakonec si zula boty a se spokojeným povzdechnutím vstoupila jen malý kousek od břehu do vody. Samotnou vodu pak měla asi tak po kotníky. Boty, pevné s pořádnou podrážkou držela v levé ruce. Brouzdala se směrem k tomu předmětu a nyní i ke Kaede. Všimla si že zde jsou dvě chakry protože byla stopař. Ona vlastní chakru nyní neskrývala, naopak se brouzdala a pohybovala kolem nich tak otevřeně, že by si jí prostě museli všimnout i kdyby nechtěli. Nakonec mávla na pozdrav rybáři ale otočila se k dívce, kterou si se zájmem prohlížela. Vypadala totiž jako někdo, komu je celý svět jedno. Cestou si nevšimla žádné bezpečnostní pasti nebo tak. A přesto se zde válela jako by byla někde doma v bezpečí. CHvíli přemýšlela, zda náhodou nedokáže cítit chakru protože to by jistě mnoho vysvětlilo.* “Promiňte, je tady volno?” *Zněla schválně trochu plaše, jako by vážně nebyla ničím jiným než zatoulanou sekretářkou která se zde kdo ví proč ocitla, ale je tady a očividně by se lépe cítila s někým dalším než aby zůstávala dál sama.* “Chtěla jsem se jen zeptat, on dnes již nepojede, že?” Podívala se významně k rybáři.

*Z jejího odpočinku, kdy se zavřenýma očima tiše meditovala, jí vyrušil ženský hlas. Pootevřela oči a sjela ženu pohledem. Byla drobná, celá v černém. Krátká sukně. Ale u sebe měla čelenku se znakem Kumogakure. V Kaede to i přes tu dobu trochu hrklo. Vzpomínky na Zirův řev, na trauma z Kumogakure, které jí provázelo už několikátý rok. Pokynula hlavou.* Ano, pláž mi nepatří. Takže tu volno je. *Odpověděla. Sama čelenku neměla, nemusela ji nosit a tak ji neměla. V myšlenkách se uklidnila a přenesla do chvíle, kdy se mazlila s Ayatovými psy. Rozbušené srdce se jí zpomalilo a zalilo teplem. Podívala se na ženu, když ji dala další otázku.* Nepojede. Až asi za deset hodin, takže pokud chcete do země vody, tak si tu taky počkáte. *Odpověděla. Opřela se o lokty a ze svého lehu se posadila a opřela se o konstrukci hlavních stran vějíře. Začala si prsty čistit vlasy od písku. Ale bylo to marné. Však ona se ještě po cestě převlékne a vykoupe někde v zemi vody, nemůže za Tatsuyou takhle. Ještě jednou si prohlédla její nečekanou společnici. Jemně se usmála. Klamáa vzhledem, ale to Kaede moc dobrě znala. Sama ze sebe dokázala udělat kluka během pár minut. Kamufláž dobrá, ale Kaede neoklamala. Nepochybovala o tom, že je určitě dost silná, aby se tu promenádovala takřka bez žádných věcí.*

Temari: *Trpělivě vyčkávala jak Kaede zareaguje. Jestlipak bude slušná, nebo to bude pěkný neurvalec? K tomu jejímu povalování by skoro i řekla že se hodí laciné odbytí. Přesto když se oči upřely na ní, tak se usmívala jako by byla jen opravdu ráda že někoho vidí a copak neuviděla? Všimla si toho malého hrknutí, zaražení či delšího pozorování její nepatrné postavy. Z počátku to ohleduplně přešla a prostě si vyslechla potřebné informace.* “Ale to je skvělé…” *Vzala rozhodně naschvál doslova její informaci o tom, že je zde volno a usadila se hned jen malý kousek od Kaede. Nožky složila pod sebe a přitáhla je blíž k tělu. Mohla se tak o ně pohodlně opřít hlavičkou a neskrývaně Kaede pozorovat jak pokračuje se sdílením informací.* “To bude dlouhé čekání slečnoo…” *Trošku se zarazí a pak pomalu natáhne ke Kaede dlaň.* “…moje chyba. Já jsem Temari, smím znát vaše jméno?” *Zvědavě jí pozoruje a po chvilce kdo ví proč dodá.* “Já nekoušu…no dobře jen občas a zaslouženě…” *Pokusí se tak odlehčit atmosféru malým žertíkem. A tentokrát už vážně na úplný konec si povzdechne.* “Myslíte že se tu v okolí dá něco sníst? Možná by nám prodal rybu?” *Zkoumavě zkouší rybáře jakože nápadně očima pozorovat, jakože ho odhaduje.*

*S jemným pohybem očních víček z Temari přejela pohledem na nebe. Když si sedala a mluvila o dlouhém čekání, jen dlouze mrkla. Opět se podívala na Temari a ruku, kterou jí nabízela. Jemně, ale stále sebevědomě ji stiskla.* Kaede *Odpověděla své jméno. Jemně přimhouřila oči při další narážce. Upřela se o ruku blíže k Temari a naklonila se. Však to bylo dlouhých pár hodin. A když Temari začala hrát tuhle hru…* Nekoušeš jen tak? Škoda. *Jemně zvedla koutek. Sledovala Temari přimhouřenýma očima. Pak se zase opřela o vějíř. Jídlo sebou měla. Respektive, měla u sebe nějaké krekry. Ale reálný hlad neměla.* Možná něco má. Ale já za ním nejdu. Chtěl svůj klid, půjde spát a já nemám hlad. Takže..hodně štěstí… *přitáhla si nohy k sobě a sundala si boty. Položila je na vějíř, když se postavila. Prsty nohou par zahýbala a jemně se propadla do písku. Jen pár milimetrů. Byl to příjemný pocit.* Co vás táhne do země vody?

Temari: “Kaede…” *Natáhne ruku a začne do písku nebo hlíny prsty kreslit znaky ze kterých se její (kaede) jméno skládá. Pak zamyšleně skoro u dopsaného slova zaváhá jako by si na něco snad vzpomněla. Otočí pohled znovu ke své společnici.* “…neznamená to takto napsané Javorový List? To je moc hezké jméno.” *Podotkne jen tak ze slušnosti a hned pokračuje dál. I když nejdřív zvědavě zakloní hlavičku na stranu a zvědavě Kaede zkoumá.* “Vyhledáváte ráda možnost zabojovat si Kaede? Nebo tomu mám spíš rozumět tak, že jste ten typ ženy kterou přitahují jiné hezké ženy?” *Tenhle rozhovor jí celkem začíná bavit. Jak Kaede může vidět, tak Temari se nestydí mluvit i o poněkud pikantnějších tématech. A pak začnou řešit důležité věci! Tedy alespoň pro Temari je jídlo důležitou částí dne. Vyslechne si proto až příliš zjevný nezájem Kaede řešit cokoliv ohledně jídla.* “To nevadí že nemáš peníze, můžeme se podělit.” *Temari sáhne do jedné kapsičky a vytáhne hrst vážně drobných mincí. Prudce se postaví ke Kaede zády a rybářovi čelem.* “Zkusím štěstí, snad bude rybka dost velká pro obě. A abych nezapomněla, klidně mi pak můžeš říct co se ti na mě nelíbí, hai?” *Nepodívá se na Kaede, jde rovnou za rybářem. Chvíli se s ním živě dohaduje ale nakonec Kaede zamává ne úplně malou ale zase né úplně velkou rybkou. Hned se nevrátí. Chodí po okolí s sbírá drobné klestí a cokoliv co by mohlo hořet. Pak se ke Kaede vrátí s malým vítězným úsměvem.* “Ta-dáá…” *Vysype věci na podpal na hromadu. Nasbírala schválně i pár věcí co by mohlo dost doutnat, špatně hořet ale především i trochu smrdět. Hrála svou neznalost i nerozvážnost celkem dost věrně. Pak to neuměle začala skládat do provizorního ohniště a dost špatně připravovala rybu na opečení. Vězte že Temari byla přímo skvělá kuchařka ale bylo tomu stejně jako s penězma. Měla jich dost, ryb mohlo být dost ale ona nechtěla. Prostě chtěla zjistit nejspíš z nudy co je Kaede za člověka a zda se nechá podpálit dobrovolně, nebo ne. A to nemohla tušit že se z ní o nezdarné pečenou rybu nakonec hodlala také podělit. Pro Tem nebylo těžké to hrát, to že se dobře baví nedávala nijak znát. Zdálo se až dokonce že je zabraná do příprav natolik, že ani moc nevnímá okolí. Ale i to byl klam.*

*Kaede měla rýpavou. Popis svého jména nekomentovala. Věděla, co znamená. I když by byla radši, kdyby znamenalo něco jiného, než zrovna list javoru. Nicméně na otázku, zda preferuje boje nebo hezké ženy se usmála.* Jiné hezké ženy? Kde takové najdu? *Kaedin disrespekt jí mohl být osudným, ale taky se chtěla nějak zabavit. A provokace byla jedna s relativně snadných věcí, které mohla dělat. Temati pak odešla za rybářem, vrátila s es úlovkem a začala dělat něco, co se tvářilo jako oheň...ale od cikánů. Kdyby se tam válela pneumatika, hodila by to tam. Kaede se na to nemohla dívat. Vzala svoje kakuto a začala Temari z ohniště vytahovat věci, které by zapříčinily doutnání a ne hoření a k tomu všemu bylo nebezpečné je zapalovat. Ne kvůli rybě, ale kvůli výparům z různých listů například Bezu, které nebyly úplně slučitelné s dlouhodobým dýcháním. Jelikož sama Kaede svoje jídlo měla, nechala Temari se trápit s rybou. Ať se jí nají, když ji tak nutně potřebovala.* Nechápu, že takhle žijete....buďto jste fakt levoruká, nebo to hrajete. Nic mezitím není možné. Já jsem měla vše na zlatém podnose, ale vykuchat rybu mě naučili dříve, než házet shurikeny. *Zamručela otráveně, když viděla jak s tím Temari zápolila.* Mám to udělat?! *Došla jí trpělivost. Schovala kakuto a pověsila opět na vějíř. Natáhla ruku, ochotná is od ženy vzít rybu a pak jí na koleni vykuchat kunaiem. Hlavu by nechala, stejně tak kůži. Aby ryba držela dobře na klacku nabodnutá nad ohněm.*

Temari: “Někdy jen stačí mít otevřené oči…” *Odvětila jí nevinně Temari. Ve svém věku se nebála riskantních slovních hříček. A nejlepší na tom všem bylo, že její skutečný věk by nikdo neuhodl. A jaký zatím měla názor na svou novou známou? Zdálo se jí, že nemá zas až tak špatný charakter. Kdyby bývala byla Kaede z Kumo, jistě by se o ní byla zajímala. Tedy ne jako žena o ženu samozřejmě. Temari byla díky matce blízko nejvyššímu vedení a tak měla větší přehled o všem co se u nich dělo. Problém poslední dobou byl, že byl jaksi vyšší nedostatek těch tzv. zajímavých shinobi. Temari uvažovala zda nenechat celou věc s Kaede být, ale zvědavost jí to prozatím nedovolila. Proto pozorovala pobaveně jak Kaede nejdřív předvedla dobrou znalost z táboření a pak i s přípravou ryby. Byla trochu energická, možná výbušná ale to se jí na ní docela líbilo. Dalo by se s tím pracovat, ukout z dobrého kovu to správné ostří. Sama se Temari tváří překvapeně, trochu víc zaraženě z toho jak Kaede všechny přípravy převzala.* “Um… takže vám Kaede už nevadí tu sedět s někým z Kumo? To musíte mít dobré srdce…” *Myslí i tváří se vážně, nevysmívá se nebo tak.* “Ach vy jste z bohaté rodiny… To musí být krásné mít vše zabezpečené v této době, že? Máte jistě svou budoucnost jistou?“ *Trošku víc se u vlastních slov zsmyslí.* “Hm, smím vědět odkud jste? Hádám, že nukenin nejste na to máte až přespříliš sebedůvěry.” *Mrkne spiklenecky na Kaede a když jí pomůže se vším tak jí i poděkuje.* “Děkuji Kaede-chan…” *Je zvědavá jak moc či málo se jí Kaede podaří rozpovídat.*

*Kaede si nosem vydechla v tichém úsměvu. Dělala, co dělala…hrabala se v ohni, a pak Temari sebrala tu rybu. Ona se ji vyptavala, ale Kaede zatim mlčela. Kumogakure pro ni stále bylo citlivé téma. Sic měla pocit, že její srdce neví, kde stojí, stále bolelo při myšlence na Danteho. Její obličej tu bolest odrážel. Ačkoliv měla jemný archaický úsměv, její zářivé oči potemněly.* V Kumogakure žil někdo, koho jsem milovala. *Odvětila po chvilce tiše, vyrvala z ryby vnitřnosti a hodila je do ohně. Krev na prstech si Kaede váhavě prohlížela.* Už je to dávno, ale já vůči lidem z jiných vesnic nechovám zášť jen kvůli vztahům mezi Kagy. *Narážela na možná nepřátelství mezi vesnicemi. Obzvláště uzavřenost říše Kou.* Rodina bohatá je, já ne. Žiju na vlastní pěst, pod ochranou Konohy. Měla bych lovit nukeniny, nebo tak něco. *Švihnutím ruky odstranila většinu krve z prstů. Zbytek si šla omýt do moře.* Nalinkovaná budoucnost nebylo nic pro mě, proto jsem tu. Co vy, Temari? Vypadáte jako někdo absolutně nezpůsobilý k přežití mimo hradby vesnice, ale podle mýho je to jenom póza a celý je to jedno velký divadlo. *Omyla tu rybu a podala jí ji..* Není zač. *Otřela si ruky do kalhot a otevřela batoh, ze kterého nejorve vytáhla velmi nápadnou panenku, pak malý vak s oblečením a nakonec to, co hledala, krekry a lahev s vodou. Začala pak cpát zpátky oblečení i panenku tak, aby vše bylo v bezpečí batohu.* Tak s pravdou ven Temari-san, *Otevřela sáček s krekry a nabídla své společnici.* Co jsi zač? *Sama si jeden strčila do pusy. Ne lhářku lhaní druhé osoby bude horko těžko fungovat. A Kaede uměla hrát. Však jí čekal herecký výkon u bran Kirigakure.*

Temari: *Samozřejmě jí neunikl ten výraz, který na ní Kaede upřela. Bolest znala, především tu která pramení ze ztráty někoho dalšího. V očích Temari se objevil soucit, tak nějak zněžněly samy od sebe.* “To je mi líto…” *Pronese po jejích slovech, a pokud tomu kaede nezabrání, tak jí zkusí konejšivě položit dlaň na rameno.* “...znala jsem spousty skvělých lidí Kaede. Takže bych tě nesoudila ani kdyby jsi tu zášť chovala.” *Posadí se blíž ke Kaede a zadívá se do plamenů ohně.* “Takže Lovec… hezká činnost. Dává mnoho svobody ale jeden musí být celkem schopný. Kdyby to bylo jindy a jinde, dost možná bych se pro ni rozhodla v jiném životě taky…” *Pak sleduje, jak se kaede jde umýt a když se vrátí a pronese to o nalinkované budoucnosti tak se usměje. A pak, když jí přímo obviní tak se musí příjemně zasmát od srdce.* “Pravdou je, že dokáži ocenit tvou statečnost. Přesto že i já pocházím z vážené rodiny a toužila jsem po tom velmi často tak…” *Trochu sklopí hlavu, prstem si přejede po rtech a pak ruku skloní, po malé chvilce si u dalších slov prstem přejede po zápěstí.* “...nikdy jsem nedokázala se vymanit. Pravidla, musíš a nesmíš jsou zlatá proti tomu když od tebe neustále někdo něco očekává. Srovnává tě s vlastní matkou nebo jinými vysoce postavenými lidmi.” *Najednou se z pečetě uvolní suchý složený ručník, který se jako zázrakem objeví v ruce Temari a ona ho natáhne mlčky ke Kaede.* “Vážím si tě a toho, že jsi se mi otevřela. Ale musím tě v něčem opravit. Tohle co vidíš je mé kancelářské já, unavené a uzavřené v sobě. Je to část mé minulosti, takže se nedá říct že na tebe něco hraji ale spíš že s tebou vzpomínám.” *Přemýšlí, zda tenhle pohled na věc dokáže někdo jako kaede pochopit. Doufá, že ano ale i tak pokračuje.* “Pravdou tedy jak sama ráda říkáš je, že nějaké ty zkušenosti mám a dokáži se opravdu sama o sebe postarat a také o ty kteří mě zajímají.” *Znovu přejede prsty po dlani a tentokrát se jí v rukou objeví dvě plné a horké misky ramenu i s hůlkami.* “Ráda bych tě pohostila za to, že máš dobré srdce. Tenhle ramen dnes už nekoupíš, pamatuje ještě slunce a stařík co ho vařil byl vážně moc milý. Vždy se na všechny usmíval a nikdy by nikomu neublížil…” *Temari nahlas očividně popisuje vzpomínku, její oči se dívají do dálky ale zdá se že nevnímá.* “...až jsem ho našla změněného. Musela jsem ho zabít a spousty dalších…” *Říká to takovým tím tichým hlasem, kdy jde o něco hrozného a vy víte že jste přesto nemohli nic jiného udělat. Možná je v tom smutek ano, ale její hlas je vyrovnaný jako by s tím už byla dávno smířená.* “Gomene Kaede, že tě s tím otravuji. Vezmi si prosím…”

*Podívala se na Temari, když jí projevila lítost.* Nemusí. Takový je život. *Pokrčila rameny.* Nakonec zlomená srdce se nejlépe hojí jinou náklonností, ne? *Musela se sama nad svými slovy zamyslet. Chtěla říct láskou, ale rychle jí v tu chvíli došlo, že o tom se takto mluvit nedalo. Náklonnost, to byla jiná. Umyla se, posadila, a Temari mluvila o pozici lovce odměn. Kaede by s tím nejraději sekla, ale přišla by o výhody, které má. To znamenal i o kontakt s lidmi, se kterými se mihla do teď vídat jak se jí zachtělo.* Mám pocit, že z toho se nikdy nikdo nevymaní, ani když odejde z vesnice za dobrodružstvím, ani když své rodiče doopravdy překoná, vždy bude v jejich stínu. Proto to je lepší neřešit a žít si po svém. Nakonec, nic horšího, než zklamání pro rodiče být nemůžu a s tím jsem tak nějak v klidu. Kdyby znali mé pravé já, už jím jsem. *Usmála se a s poděkování
Si od Temari vzala ručník. Její vysvětlení vzpomínání Kaede pochopila. O to zajímavější to bylo. Přehrávat si své staré já v přítomnosti cizích lidí… zajímavá praktika. Chápala, co tím myslela a asi i kam s tím cílila. Celou dobu jí jen tiše poslouchala, i když si dávala pauzy, její příběh Kaede nepřišel kompletní. Oči se jí stočily k rámenu. Milovala rámen. Mihla by se v něm utopit, kdyby si měla vybrat svou smrt, tak to by bylo takhle. O společnosti, kterou by u toho měla, raději nepřemýšlela. Držela v ruce krekry, které najednou v jejích očích zhořkly.* Takový je život. Umírají i ti, kteří byli laskaví…s tím se nedá nic dělat. *Okomentovala její trabl se zabitím kuchaře. I Kaede zabila, zatím ne mnoho, nevinných lidí. Vzala si od Temari rámen.* Tohohle si moc vážím Temari-san. Vážně. *Usmála se a přivoněla si k rámenu, miska byla horká, ale ona by si raději spálila ruce, než aby jídlo nechala vychladnout. Nebyla jako Ayato, Kaede jedla vše hned, i přes možné spáleniny. Vzala do ruky hůlky a přitiskla s nimi nudle, maso a vejce se zeleninou v misce, aby se mohla napít vývaru s oleji. Spokojeně vydechla a jakoby se sklouzla o kousek opřená o vějiř.* To je blaho…pohlazení na duši. Jídlo hojí rány ještě efektivněji, než láska. *Zasmála se a otočila k Temari.* Dobrou chuť. *S tím si poklepala hůlkami o okraj misky. Chytila je pevně mezi prsty a dala se do jídla.* Kam máte tedy namířeno, Temari-san? *Optala se. Každá cesta měla cíl.*

Temari: “Jsi tvrdá zevnitř, ale umíš tu skořápku otevřít.” *Tohle nebyla otázka, jen tiché konstatování k těm prvním větám co jí Kaede řekla. A pak se kdo ví pro rozhodla odpovědět na tu otázku.* “Možná by někdy bylo snazší spravit fyzickou funkčnost srdce a donutit ho znovu bít, než doufat že to jednou tvé srdce nechá být. Nikdy ta bolavá zhojená rána nezmizí, časem se trochu otupíš a naučíš se s bolestí žít. Možná jí překryješ náplastí z jiných dobrých věcí jakou jsou přátelství, ale i po letech když se zapomeneš a toho nesprávného místa dotkneš…” Zhluboka se nadechne, než dopoví. ” …stále tam to místo bolí.” *Když pak přijdou slova o rodině, tak celkem s opravdovým zájmem naslouchá. Pak se kupodivu mírně ušklíbne, protože ona jí rozumí.* “Má máti je v tomhle stejná, kdyby zjistila jak někdy nevybíravě mluvím a vlastně se i chovám, nejspíš by dostala infarkt. Ale i tak…” *Trochu se zamyslí, když pak váhavě dodá.* “...myslím, že by mi bylo líto jí opustit. Přeci jen se naše vztahy trochu jen zlepšily. Ale asi bys mi nevěřila kolik let jsme spolu byly na hraně nože…” *Temari se příjemně povídá. Má pocit, že i když o sobě něco málo pravdivého řekne, tak nejspíš tuhle osůbku už nikdy neuvidí, tak proč se trochu neotevřít a hezky se nevypovídat, že? Když pak Kaede ukáže že chápe, jaký je život. Pouze mlčky přikývne. K tomu už nemá co říct, ona sama by dokázala vyprávět na toto téma snad i hodiny. Jenže by se jí nikdy nechtělo. Zvědavě pozoruje Kaede, jak jídlo přijme. Překvapilo jí, že ji tak rychle věří. Co kdyby ta miska byla otrávená a Temari byla záludný nepřítel? Sama by měla pochyby takové zázračně objevené jídlo přijmout, ale Kaede s tím neměla problém. Když navíc i viděla, že jí upřímně chutná tak se ještě víc uvolnila. DOkonce se moc hezky usmála. Sama začala nabírat malé kousky a slušně, až moc vzorně jíst. Zvyk, je hold železná košile. Když polkla sousto, odvětila jí na to milé poděkování.* “Jsem ráda, že ti chutná. Ale přeci jen jsi tak trošku neopatrná, víš?” *Zvědavě Kaede pozorovala.* “Co kdybych tě chtěla otrávit a provést ti hrozné věci, hmm? Přeci jen mě neznáš.” *No je jasné, že kdyby v misce něco špatného bylo, nejspíš by se to už dávno projevilo protože Kaede se dost lásovala. Alespoň z pohledu Temari, která za to byla neskrytě ráda. A nakonec přijde zvědavá otázka, nad kterou se viditelně zamyslí.* “Po pravdě i když na to nevypadám, tak jsem celkem důležitá osoba. Většinou plním diplomatické mise pro náš klan, ale vlastně mám zcela volný pohyb a můžu být kde chci a kdy chci. navíc si to také už dávno dokáži vždy obhájit.” *Pak na kaede spiklenecky mrkne.* “Takže oficiálně? Jsem zde abych někomu něco předala, ale kde a co ti nepovím. A neoficiálně? Prostě se jen toulám po okolí, něco… hledám…nebo možná někoho. Úplně sama nevím…” *Zvědavě pozoruje, jak její vlastní slova na kaede zapůsobí.*

*Odpovědi na jejich konverzaci již více nekomentovala, brala si je tak nějak “k srdci”, spíše je ale škatulkovala v mysli a pozdeji se k tomu vrátí a možná se nad tím i zamyslí a udělá s tím něco víc. Samozřejmě se rámenem ládovala, protože i přes vybrané mravy, Rámen je proste její guilty pleasure a nikdy ho nebude jíst jako sofistikovaná dáma. Ano, mohl by být otrávený, nebo s ním mohlo být něco v nepořádku. Podívala se na Temari, když o tom mluvila.* Neopatrná? Kdybych v tomhle světě měla až moc dbát na opatrnost, nikdy nic nezažiju, s nikým se nepotkám a budu nonstop zavřená ve vesnici. Risk je zisk a já za svůj krátký život riskovala tolikrát, a vždy jsem z toho něco získala. *A byla to pravda, ty nejlepší věci v životě zažila právě díky riskování.* Kdyby to doopravdy dopadlo tak, že se stanu pokusným králíkem, alespoň to bude poučná zkušenost. *Více k tomu neměla moc co říci. Protože to tak i v jejích očích bylo. Všechno viděla i přes svůj žal, až moc růžově. Temari mluvila o svém poslání a cestování a záminkách k němu. Kaede jen pokývala hlavou.* Je dobré vybudovat si mezi lidmi takovou pozici, že pak člověk může takřka cokoliv. *Usmála se. Něco jí napadlo. Netušila ani jak.* Temari-san, když tolik cestujete…určitě jste toho viděla víc, než já. Chci se zeptat…zda náhodou neznáte jednu osobu? Je to velmi nepravděpodobné, ale i tak to zkusím. *Odložila prázdnou misku. Reálně Kaede snědla celý rámen bez okolků.* Mimo svojí práci, se snažím tak nějak dostat k jedné osobě, která stále patří mezi Shinobi Konohy. Moje vzpomínka na něj je tak rozmazaná, že si už ani nepamatuju nic, než jeho studený dotyk, a hlas…ten si pamatuju. Ale jeho tvář už vůbec ne. *Jemně si povzdychla.* Tak si tak říkám, že je to hodně naivní, ale i tak to zkusím….Itami Espere? Říká vám to něco? Osoba, se kterou jsem se s ním setkala, mu říkala Panenkář. *Zkusila to, buďto jí něco poví nebo ne. Nakonec na Temari měla ještě jednu otázku. Týkající se této světové situace, ale to si nechá na později.*