Země Nebe

Rias Gremory: Já neřekla ani slovo o tom že se chováš nevychovaně, nevkládej mi slova do úst. *Rias se s ní pak o tomto prozatím nebude bavit, pokud sama Gobi to téma opět neotevře. Stačí ji že Gobi dala jasně najevo že moc dobře ví co říká a nemá problém proti ní otočit její vlastní slova.* Napadlo mě že bych si mohla něco takového vytvořit ale ona mi to nechce říct. *Rias pak dostane nápad a tak se na Gobi podívá celkem dlouhým pohledem.* Víš že bych ti mohla zajistit svobodu? Odpoutat tě od tvého Jinchuriki a nechat tě zase volně běhat? Tak co? Povíš mi zda je možné nebo není vytvořit další Bijuu?

Dovoluji si upozornit, že jsme si nepotykali, člověče. *Znovu si odfrkne. Je vidět, že lidmi pohrdá, ale stále si drží jakousi úroveň.* Já si myslím, že ti to ani neřekne. *Řekl s menším nervózním úsměvem a opět jen sledoval situaci. Měl pocit, jako kdyby tam ani nebyl. Byl bohaprosté médium, které Rias zprostředkovalo rozhovor s Gobi. Co ho ale odrovnalo, byl ten její návrh. Podíval se úplně zděšeně na zem, ale snažil se to nedat nijak extra najevo. Pouze sevřel pěst. Měl pocit, že by byla schopná zařídit, aby je zase oddělila a on neumřel. Nevěděl proč, prostě si to myslel. Ale chtěl to? On na tom byl jako Gobi. Neměl moc svobody, byl nonstop hlídaný, i když Gobi to měla 100x horší, protože on byl alespoň venku. Věděl jak sám si na to stěžoval, tak by Gobi přál jedině tu svobodu. Nevěděl, jak by na to reagoval Mizukage...asi by ho popravil za neschopnost, ale vesměs by přijal ten fakt, kdyby si Gobi vybrala svobodu, což by nakonec i dávalo smysl. Koneckonců to měl v povaze...být milý. Ale neřekl nic. Jen čekal na její rozhodnutí, ale lhal by, kdyby řekl, že nechce, aby s ním zůstala. Měl pocit, že bez ní je úplně zbytečný.* Prázdné sliby od člověka jako ty pro mě nic neznamenají. *To bylo vše, co k tomu řekla. Odmítala jí hlavně odpovědět na něco takového, ať už byla odměna jakákoliv.*

Rias Gremory: Opovrhovat něčím co je daleko silnější, jsi divné Bijuu. Jsi pro mě jako obyčejný mazlíček, jako pes a přesto se tváříš jako něco víc což nakonec ale nejsi. *Rias doufala že Gobi se na to chytí a poví ji aby ji Rias pak mohla vpálit že jen řekla že tu možnost má a ne že to udělá ale Gobi je hold mrcha a mlčí, Rias proto luskne a Gobi je vtažena zpět do Yina a jeho pečetě. Rias se pak otočí aby se na něj mohla podívat.* Děkuju za tuhle možnost, bylo to obohacující ale teď pro tebe mám dvě odměny. *Rias se k němu nahne a věnuje mu nevinou pusu na rty a pak se odtáhne, přijde ji jako kluk co s ženskýma moc zkušeností nemá a tak mu to prostě chtěla udělat.* Tak a teď druhá odměna. *Rias luskne a vtiskne Yinovi do mysli část znalostí Rias, Yin najednou zažije nával informací. Kompletní popis klanu Hanabira, včetně veškerých jeho technik. Jak popisu toho co umí, jak se používají a také jmen (jako kdyby sám ty techniky ovládal). K tomu luskne znovu a vtiskne mu informace o popisu legendární zbraně Kyodai Sensu, včetně všech jejich technik.*

Velice humorné, že něco takového vychází z úst člověka. Vy lidé jste všichni stejní. Jestli opovrhuji něčím, neboli lidmi, kteří, jak říkáš, jsou daleko silnější, proč nás vyhledáváte jako zdroj právě té síly? Směšné. Víc už se ale vyjadřovat nehodlám. Zbytečné plýtvání dechem. *To bylo to poslední, co Rias Gobi řekla a pak jen zavřela ústa a nahlas vydechla skrze nozdry. Nemělo to smysl. Dvě ženy, které si vyměňují názory...to by nedopadlo dobře. Nakonec byla hned poté vtažena zpět do Yina. Ten z toho zase spadl na kolena. Asi vteřinu to rozdýchával a pak se zase postavil. Chtěl se podívat na Rias, no to už byla u něj a políbila ho. Úplně zamrznul, jeho líce zrudly a jen vykulil oči a snažil se zaostřit na tvář Rias, ale byla na to moc blízko. Nakonec se odtáhla a on tam zůstal jen tak stát.* ,,Co to mělo znamenat?!" Co-uh-co...*Vůbec netušil, proč by to dělala, ale co víc, byla to jeho první pusa. Nejhledanější Nukeninka říše Kou mu ukradla první pusu. Byl těžce zmatený. Najednou ale luskla a v hlavě se mu začaly točit myšlenky...spíš teda techniky, které nikdy neviděl, ani o nich neslyšel, ale teď se cítil, že o nich věděl všechno od A do Z. Z toho byl taky trochu zmatený.* Páni...co to je za techniky? A za zbraň. To je všechno tvoje práce?

Rias Gremory: Co je to za techniky? Dám ti chvilku abys to zpracoval a nebudu ti tak musel odpovídat. *Yin by měl moc dobře vědět že se jedná o klanové techniky klanu Hanabira a stejně tak i o techniky unikátní zbraně jménem Kyodai Sensu. Rias mu tedy neodpovídá a dává mu dost prostoru k tomu aby to vše mohl zpracovat.* Pokud se na něco ptáš tak mi prvně nabídni něco na oplátku, nemyslíš si snad že ti odpovím jen z laskavosti abych ukojila tvou zvědavost že? Sice jsi přítel Ryuua ale to neznamená že ti dám cokoliv zadarmo. *Rias si hold veškeré možné informace světa syslí a rozhodně se o ně nebude jen tak dělit.* Fajn odpovím ti ale na oplátku si vezmu něco od tebe. Takže dle tvých slov jsem absolutní bohyní a s tím se spojují i schopnosti, jednoduše jsem ti vtiskla některé své znalosti a stejně tak si od tebe nějaké vezmu. *Rias jak řekla i udělá a vezme si od Yina pár znalostí, vtiskne si jeho znalosti ohledně jeho legendárních rukavicích Shōmi Kyōdo (popis, název, název technik + popisy technik).* Shōmi Kyōdo… Užitečné rukavičky, asi bych ti měla něco ještě přidat… aktuálně jsem ohledně zisku ve velké výhodě. *Rias se mu tedy rozhodně vtisknout ještě jednu věc a tou je znalost specializace jejího Shunshin no Jutsu, defacto ho tu specializaci právě naučila. Yin by díky tomu měl být schopen Shunshin no Jutsu používat do všech stran.* Tohle jsem vytvořila ale chci tě varovat před jednou věcí, pokud to kohokoliv naučíš… tak si najdu tebe, zjistím si na kom ti záleží a všechny na kterých ti záleží ti zabiju přímo před očima. Rozumíme si? *Zeptá se a zakončí to celkem milým úsměvem. Rias po zamyšlení ale dojde že Yin aktuálně tu schopnost použít nedovede, nakonec je to moc vysoký rank (ta specializace). No nakonec to časem zvládne.*

*Nakonec jen chápavě kývnul. Měla pravdu. Vlastně všechno na co se ptal, tak věděl. Jen z toho zmatení mu to jaksi nedošlo.* Ah, máš pravdu. Klan Hanabira a Kyodai Sensu... *Držel se při tom za hlavu jako kdyby ho bolela, ale nebylo tomu tak. Podívá se na ní dost zvláštně. Její styl odpovědi za něco byl ve světě Nukenina asi rozumný, ale na tohle nebyl zvyklý, takže takový přístup neočekával. Pro příště už ale bude vědět. Trochu se lekl, co si vezme ona od něj* Vzala sis všechno o mých rukavicích, jo? *Bylo to sice něco, co moc nepoužíval, protože zatím ho to omezovalo chakrově, ale i tak to prostě je legendární zbraň, tak nevěděl, jestli to byl zatím férový obchod. Pochyboval totiž, že klan a ten vějíř jsou její. Nakonec však získal její specializaci. Což mu přišlo velmi užitečné. Nikdy nepřemýšlel nad úpravou technik, ale tohle mu teď jaksi "otevřelo oči".* Wow...díky... *Jen si promítal tu specializaci. Tak triviální a přitom o tolik užitečnější. Dost ale zvážněl, když mu řekla její podmínky.* Neboj se. Mám představu o tom, co dokážeš, takže si tě nechci poštvat. *Lidí, na kterých mu opravdu záleží bylo opravdu málo, o to horší by bylo o ně přijít. Přemýšlel ale, co teď.* No a co teď. Gobi jsi viděla, vzpomínky jsme si vyměnili...máš se mnou snad ještě něco v plánu?

Rias Gremory: Už jen jedna věc, nebuď tak naivní Yine. Neodpustila jsem si to a dovolila jsem si tě trochu poznat a mohu teda jistě říct pár věcí. Jistě nejsi na takové chování zvyklej ale věř nebo ne tak tohle není jen mezi zločinci, věci stylu něco za něco. Tak to funguje na celém světě, nikdo není tak hloupý aby ti svěřil úplně vše jen tak z dobroty srdce. Může to být tvůj nejlepší přítel, Kage či bratr. Žádný člověk na celé planetě nedá něco na čem mu záleží nebo mu dává jistou výhodu jen tak z rozmaru, sice se výjimky najdou ale to jsou totální idioti a tak ti dám radu. Střež si svoje schopnosti, střež si to před Ryuuem či Keiyrou… dnes jste možná přátelé ale za 10 let se Kirigakure s Iwagakure mohou ocitnout ve válce a ty proti Keiyře staneš jako proti nepříteli a ona o tobě kvůli tvé hlouposti bude znát úplně vše. *Rias tohle připadá jako dobrá rada do budoucna.* Povím to hnusně ale už nejsi dítě, tak bys měl dospět. Jsi až příliš důvěřivý a otevřený a to je chyba, jednou to stát život tebe či někoho z tvých blízkých, což je ze statistického hlediska daleko pravděpodobnější.

Vím, kam tím míříš. Já sám vím, že jako shinobi z Kirigakure bych měl být úplně jiný, ale prostě to neumím. Mám to v povaze. A to víš, že bych chtěl být tvrdší, nebrat ohledy na cizí lidi nebo tak ale ono to prostě...není tak jednoduché. *Trochu si tady vylil srdce. Moc dobře jí chápal. Kdyby měl takový přístup k věcem, jaký by chtěl mít, tak bude mít život mnohem jednodušší, ale nebylo to tak lehké, takový přístup získat. Trochu ho ale překvapil ten scénář, který tady vytyčila. A co víc, že zmínila Kei, o které ji nikdy neřekl. Jen se chytil za hlavu a podíval se na ní.* Takový scénář nikdy nenastane. Pochybuju, že by se Kiri a Iwa někdy postavili proti sobě. A i kdyby, nevěřím, že kdybych stál proti Kei, tak proti sobě půjdeme. Je pro mě něco jako sestra, kterou jsem nikdy neměl. *Trochu si nad tím povzdechl.* Ale jak říkám, vím kam tím míříš. Jakože všeobecně. Beru si to k srdci a budu pro to dělat vše, co je v mých silách. Ale jestli se najde někdo, kdo mi bez svolení vleze do hlavy, tak to bude trochu problém. *Trochu se pousmál. Narážel tím na ní, ale tak teď už to bylo jedno.* Dobrá tedy, takže jestli to chápu správně, tak je na čase, abych šel zase obdivovat to legendární vznášející se město?

Rias Gremory: Pokud nedospěješ a zůstaneš takový jaký jsi měl bys přestat být Ninjou. *Tohle mohlo být opravdu tvrdé a drsné ale Rias jinak nemohla.* Takový scénář nikdy nenastane? Nebuď směšný, Iwagakure není a nikdy nebude absolutně oddaná Kirigakure a Mizukagemu. Věř že v den kdy aktuální Mizukage zemře nebo kdy Kirigakure prokáže jen malou známku slabosti tak Iwagakure pozvedne zbraně v boji za samostatností a ten tvůj velkej Noctis bude zcela jistě ve středu toho dění. *Rias ze vzpomínek Yina dokáže dokonale dedukovat, nakonec vše je to jen o tom mít dostatek informací aby si mohla spočítat vzorec chování jednotlivců. Pak se zhluboka nadechne a pak pomalu vydechne.* Nebudete proti sobě bojovat? Potom zemřete oba dva… Jsem ráda že chápeš kam tím mířím ale nikdy neříkej že se něco nemůže stát, aktuálně když to vezmu z matematického hlediska tak je 30 až 40ti procentní šance že během oslabení Kirigakure dojde ke scénáři, který jsem ti právě přednesla. *Dále mu k tomu neřekne vůbec nic, nepřijde ji nutné ho tu přesvědčovat o opaku ale Rias je prostě strašný hnidopich a neumí držet jazyk za zuby.* Oh to mě už chceš opustit? To je tak smutné.

*Na to, že by měl přestat být Ninjou jí neřekne ani slovo. Tohle rozhodně nechce slyšet od někoho, jako je ona. Od Nukenina. Některé rady jsou fajn, ale nikde není psáno, že by si od ní měl vzít všechno. Popravdě ho to i trochu rozhořčilo.* Promiň, ale opravdu si myslím, že Tsuchikage nikdy nepodrazí Mizukageho. Vždyť je to otec jejího dítěte... *To byl jeho názor na věc.* Jedině, kdy by se to stalo, tak kdyby následující Tsuchikage si nesedl s jejich dítětem, které je předurčeno být dalším Mizukagem. Jestli si teda neudělají za čas nového Tsuchikage. *Pak jí zase poslouchal. Teď to byla taková výměna názorů, kdy to Rias hájila nějakými jejími výpočty a Yin to hájil tím, že to tak prostě viděl a cítil. A bylo mu jedno, že předpověď Rias mohla být pravděpodobnější. Aktuálně to nehodlal akceptovat a zatěžovat si hlavu tím, co kdyby.* Troufám si říct, že bych proti ní nikdy nechtěl jít. Ale hlavně proč se o tom bavíme? Řešíme co kdyby. Až se něco semele, budu to řešit pak. Bůh ví, co se do té doby stane. *Zněl trochu vytočeně. Nelíbila se mu představa, že by kvůli nepohodám nějakých šašků měl jít zuby nehty proti Kei.* To znělo trochu ironicky. *Myslel to její "To bylo smutné."* Dnes jsem se dozvěděl spoustu věcí a věřím, že ty taky. Ale tak řekni, jak by spolu měli trávit čas shinobi z Kiri a Nukeninka? O čem bychom si jako povídali? Cokoliv co jsi chtěla vědět, už buď víš, nebo ti na to stačí lusknutí prstu.

Rias Gremory: Mluvím snad o Tsuchikage? Ta by skončila na vlastním popravišti a ani by nemrkla. *Dále se o tom nemá smysl bavit, nakonec Rias tu není od toho aby Yina k něčemu přesvědčovala.* Mimochodem jsem žoldák, pokud bys někdy měl zájem o moje služby tak se optej na Rias Gremory v Sora-Ku. Pokud ti bude někdo nepohodlný a rád bys aby ho někdo zabil ale ty osobně nebudeš moct, stačí jen říct… dám ti i slevu za první objednávku. *Nabídne mu a luskne, rozzáří se silné světlo a najednou se ocitají zpět v Zemi Nebe na místě kde s Yinem byla než se s ním přenesla do své dimenze udržujíc stále aktivní Henge no Jutsu aby nebyla prozrazena její skutečná podoba v Jigen Modo.* Nevím ale neříkej mi že ti je moje přítomnost nepříjemná. *Rias si s ním prostě pohrává, používá na něj své ženské zbraně a aktuálně opět stojí těsně u něj, ani ne metr od něj zatímco mu ruku položí na tvář ale pak ji opět stáhne.*

*Je to tak, nemá se o tom smysl bavit a tak na to radši už ani neodpovídá.* Zatím nikoho takového nemám a nevěřím, že mi někdo bude někdy nepohodlný natolik, abych se o něj potřeboval postarat. A když už ano, tak bych se o něj postaral sám. Ale na druhou stranu...budeš mít určitě přístup k mnoha informacím. To se někdy bude určitě taky hodit. *To musel uznat, že mít někoho ve světě Nukeninů, kdo po něm nepůjde hned, jak ho uvidí je docela dobrá záležitost. Teď je sice jen pěšák a Chuunin, ale v budoucnosti určitě bude na vyšších pozicích, kde už i obyčejné slovo má velkou váhu.* Jak jsem řekl, je to hezká nabídka, ale jak tě v takový okamžik kontaktuju, nebo najdu? *To by se docela vyplatilo znát, protože nejhledanější Nukeninku najít asi jen tak jednoduché nebude. Najednou se objevili zase na místě, kde se předtím vypařili. Bylo tam jiné světlo, než v dimenzi Rias a tak trochu přimhouřil oči, ale během chviličky si zase zvyknul. Při zmínce o tom, jestli je mu její přítomnost nepříjemná se trochu začervená. Pravda byla taková, že dřív by nic jako ženské rysy nevnímal, ale už byl ve věku, kdy se mu prostě holky líbily a co si budem, Rias byla pěkná žena. Jediný problém měl s tím, že s nimi nedokázal moc mluvit. Ruka na její tváři ho ještě trochu víc znervózní. Není to tak dlouho, co ho políbila a tak si na to okamžitě vzpomněl. Zčerveněl ještě trochu víc a zase zkameněl. Nevěděl totiž, co má dělat, tak mu jen lítal pohled z její tváře na její ruku, kterou měla na jeho tváři.*

Rias Gremory: Nikdy neříkej nikdy, člověk nikdy neví co by se v životě mohlo stát. Já si taky říkala že nikdy nebudu Nukenin a koukej kde jsem skončila. *Sice je fakt že si ten život nevybrala a nějak do něj spadla kvůli akcím jiných lidí ale nakonec se tomu životu dost rychle přizpůsobila, který ji značnou mírou změnil. Když ji tam Yin prakticky zamrzne a úplně zrudne tak ji to dost pobaví, tohle ji přijde prostě strašně rozkošné a dost k popukání. Nicméně aktuálně není v pozici aby si tu s ním mohla pohrát trochu akčnějším způsobem, čeká dítě a bude nutné aby pro něj měla jistotu otce a tím je pro ní Suzuya. Otec dítěte s dobrou pozicí ohledně postavení ve své vesnici.* Tak asi bude nejlepší se rozloučit, jak mě kontaktovat jsem ti už řekla. Jak jsem řekla, stačí se optat že mě hledáš v Sora-Ku a někdo tě buď navede nebo se to dozvím já a já si tě už najdu. *V okamžiku od něj odstoupí (zacouvá).*

Já si říkám, že nemám svobodu, tak uvidíme. *Když ona říkala, že nebude Nukenin a stala se jedním, proč by on nemohl mít svobodu? No, ještě se uvidí, jak se pro něj v životě věci vyvrbí.* Sora-Ku...Sora-Ku... *Řekl to spíše potichu, jako kdyby se snažil si ten název zapamatovat, aby ho nikdy nezapomněl.* Dobře, v tom případě se tedy asi rozloučíme. Nevím proč, ale mám pocit, že se nevidíme naposledy. *Ještě měl trochu červené líce, ale jak už od něj stála zase trochu dál, tak se trochu uklidnil.* A co s nimi? Určitě po mě budou chtít vědět, co se stalo. Co jim na to mám jako říct? *Řekl to spíš sám pro sebe, ale Rias to mohla čistě a jasně slyšet. Stál tam, ruce v bok a trochu si klepal nohou po zemi. Ať už něco poradila nebo ne, tak by se na ní podíval.* Tak já teda zmizím. Je na čase si užít zbývající volný čas a pak se zase vrátit zpátky do vesnice. *Jen by se otočil a vydal by se směrem ke svým věcem u toho jezírka a ještě jí zamával. Zamával jednoduše, pořád k ní byl zády, ani neotáčel hlavu, jen zvedl ruku a zmával.*

Rias Gremory: Co s těma Anbu? Nemusíš s nimi dělat nic, každý z nich už nese můj osobní podpis. Klidně si jdi kam chceš a ani o nich nemusíš mluvit, až je najdou stejně bude všem jasné co se stalo. Tsuchikage bude vědět že tvoje hlídka potkala mě a tím to pro ně byla konečná, pokud ale chceš tak ji klidně řekni že jsem je zabila já a tebe z rozmaru nechala žít. *Tohle je asi to jediné co mu Rias poví a rozloučí se s ním, odejde odsud a cestou si pak vytvoří ve vzduchu portál/průchod, který vede do skryté pevnosti v Zemi Pustoty a tam se Rias vydá (Jigen: Supēsugēto).*

*První dny strávené v novém obydlí byly maličko znepokojujíci. Bylo důležité si zvyknout na spoustu jiných věcí, občasných návštěv místní fauny a naučit se samostatnosti. Žít sám bez starostí se ukázalo dost uvolňující. Stále měl však jisté povinnosti vůči vesnici a tak se dal do budování laboratoře, místa pro léčení a dílnu. Rozdělil proto velký sklep chodbou na pár místností. Ovšem sehnat natolik specifické vybavení nebylo nic lehkého a tak musel zamířit na specifická místa. Tou byla země Nebe. Jedna z nejvyspělejších zemí v historii, která výzkumem přerostla sama sebe. V naději, že tu najde nějaké pozůstalé vybavení zamířil právě na toto místo. Lodí to zabralo podstatně kratší dobu a tak ušetřil několik dní cesty.
Už jednou tu byl a byl překvapený především tím létajícím městem, které potvzovalo onu vyspělost. Příroda už pomalu začinala pohlcovat ruiny, které porostly různé mechy a plazivé rostliny. Bohužel pro modrovláska tu prázdno nahrávalo i zlodějům, kteří rozkradli vše, co mělo aspoň trochu hodnotu, aby to obratem prodali na černém trhu. Podle ukazatelů v menších městech si našel starou nemocnici. Nejdříve chtěl zkusit své štěstí tady a pak, pokud mu to schopnosti dovolí, i hlavní město.* Takovejch tu už bylo, *ozval se za ním tajemný hlas, když hledal po prázdných místnostech nějaké vybavení. Itami okamžitě obratem vytáhl kunai a otočil se s úmyslem bránit se.* Počkej, já na tebe přeci nebudu útočit, * rozpažil muž středního věku, který vypadal neozbrojeně.* A co tu teda hledáte? *zeptal se modrovlásek a svěsil ruku i s kunaiem k zemi. I tak ho pro jistotu nadále držel.* Chtěl jsem ti ušetřit čas. Nějaké to vybavení jsem si přivlastnil i já. Na výzkumy a tak... *začal vysvětlovat, že se zajímá a zkoumá lidské tělo do podrobných detailů.* Mohl bych se na to kouknout? Zaměřuji se na podobné věci, * podíval se na něj Itami zvědavě.* Ale jo... Zrovna jsem u menšího zádrhelu. Třeba mi s tím pomůžeš, *souhlasil muž po krátké odmlce, kdy se rozhodoval pro odpověď. Zavedl ho proto do nedalekého domku kde žil. Samotná stavba tu byla již několik desítek let po předchozím národu.* Tak tady to je. Čerpám se starých spisů, které jsem tu posbíral, *hodil po něm velký svazek popsaných svitků a zavedl ho do laboratoře.* To je... zajímavé! Dna které se mění na bílkoviny za pomocí Ribozomů. Jestli jsem našel jednu knihu, která vše rozebírá tak podrobně, tak to je hodně. Jen tu máte chybu... DNA se dělí na mRNA a ne na mDNA, * opravil ho Itami jako nějaký zkušený biolog. Skutečnost ale byla taková, že spíše z té hrstky kterou znal vytěžil maximum. Muž koukajíce náležitě hrdě na svůj výzkum se doslova vyděsil.* Nojo, ty máš pravdu! *nakoukl modrovláskovi přes rameno.* Možná proto mi to nesedí, * zamyslel se, zatímco si rukou podpíral bradu.* Nechceš mi s tím pomoct? Nechám tě tu bydlet a pokud to dokončíme, tak ti dám vybavení své laboratoře. Ty dostaneš to, pro co jsi sem přišel a já dokončím životní výzkum a po navratu do vesnice půjdu do důchodu.*
Dobře platí, *podal mu Itami ruku.
Po pár dnech zkoumání, kdy si Itami pro jistotu na večery zabarikádoval dveře loutkami, přišli na to, že tato chyba byla miniaturní a nezpůsobovala samotný zádrhel. Ovšem její objevení umožnilo objevit i tu zásadní nesrovnalost. Ukázalo se, že oproti dvojšroubovici DNA ( Guanin, Cytosin, Thymin, Adenin ) se u RNA tyto báze liší ( konkrétně Thymin zde zastupuje Uracil ). Ribozom, který se už podle spisů místních dělí na dvě části horní a dolní, mRNA čte a vytváří řetězec Aminokyselin. Tento řetězec vytváří danou bílkovinu. Někdo by si myslel, že dvojice opravdu pokročila po roku neustálého studia. Možná že opravdu přišla na plno nových informací, jenže čím více se dostávali do hloubky, tím více nových otázek vyplouvalo na povrch. Itami si po domluvě s mužem, z kterého se vyklubal Shinobigashira z jedné z menších vesnic, přepisoval celý výzkum pro sebe a posílal hlášení ptačí poštou do Konohy. Začaly se objevovat otázky typu: Zvládneme přečíst celou lidskou či zvířecí DNA? Dokážeme pozměnit DNA a tím i geny daného jedince a tím šlechtit různé druhy?
Přijít na odpověď mohli jen jedním způsobem... další výzkum.  Čtení DNA se ukázalo mnohem složitější, než se očekávalo a i když oba po dnech praxe fungovaly jako přepisující počítač, tak dvojšroubovice nabraly konce. Ovšem díky relativně vyspělým mikroskopům a chakře to nebylo nerealné. Uběhl další rok a mužovo DNA bylo konečně přečteno. Na Itamiho geny si však netroufl ani jeden, jelikož v nich byly zakomponované i ty hadí a tak si dvojce raději vybrala místní živočichy než aby se mátli zrůdičkama jako byl modrovlásek. I díky této volbě začali zjišťovat, že zivočichové mají jiný počet chromozomů a že jejich tvar určuje například pohlaví jedince. Dvouletý nepřetržitý výzkum objevil i proteiny jako je Keratin, Hemoglobin, ohledně svalů třeba  Aktin a Myozin, či známé Enzymy a Hormony.
Po takové době se oba shodli na tom, že je ideální čas tuto kapitolu ukončit. Muž plánoval sepsat jednu velkou knihu na toto téma a Itami chtěl zpět domů, kde by si mohl vydechnout a uspořadat vědomosti, kterých měl plnou hlavu až k prasknutí. Přesně jak se domluvili, tak se také stalo. Itami začal postupně pečetit jednotlivou výbavu pro výzkum. Po několika dnech se dvojce rozloučila a každý se vydal svojí cestiu. Itami zamířil okamžitě domu, kde si ve svém sklepě následně rozložil celou výbavu.*
Konec RP

*Po dlouhé době dostala informaci o osobě, kterou už delší dobu hledá. Má porůznu svoje lidi taky a nyní to přišlo. Připravuje se na to už několik let. V podstatě od doby, co se její bratr stal nukeninem. A že to už nějaká řádka let je. Prochází lesy země Nebe, na sobě kompletní Pansu a Wakizashi u pasu. Nad zadkem má vak s nějakými drobnostmi, jinak zbytek má ve svých pečetích na zápěstí. Aktivním Byakuganem prohlíží okolí. Z poslední informace vyčetla, Jižně od Sora no Sato. Momentálně se tu nachází a v jejím dosahu očí zatím nenašla živou duši. Sice to zabralo, ale nakonec se někdo objevil. Našla přesně to, co hledala. Jen jí trochu překvapilo to množství. O tolika lidech se informace nezmiňovala. Napočítala celkem patnáct osob, různých úrovní. Nejvyšší množství chakry má právě její bratr. Sedí si tam, baví se... Bezstarostně. Tak kdopak z vás je stopař. pomyslí si. Trochu zrychlí. Nemá problém sledovat okolí, pasti a případné další pohromy, které by se jí dostali do cesty. Vzdálenost dvou kilometrů se jí podaří překonat rychle. Poslední kus cesty ale jde už pomalým krokem, aby se trochu vydýchala a byla v plné kondici na boj. Počítá s tím, že první pošle nejdřív svoje poskoky, aby zjistil sílu příchozího. Jako bývalí Anbu není hloupí a tak si je tím jistá. Stáhne si pravou rukavici a vytáhne na levé ruce jeden diamantový dráp. Přeřízne si tak zápěstí a začne během cesty modlitbu. Jashine, prosím tě, vezmi si mou oběť, jež ti nabízím výměnou mé ochrany. Slibuji, že tě nikdy neopustím a budu ti vždy věrně sloužit. Jashine, ochraňuj mě před bolestí. Krev vždy s tebou. Krev se jí po ní začne spojovat od dlaně a tuhnout, dokud nenabere tvar červené Katany. Nasadí si pak zpět rukavici a dostane se tak na vzdálenost sta metrů. Hned dvě postavy zpozorní. Oba jí ucítili pasivním vnímáním chakry. Pohyb jejich chakry jí napoví, že zvýšili svůj dosah, aby si zjistili stav okolí. Někdo se blíží ze severu. Je to jen jedna osoba, ale má celkem dost chakry. odezírá ze rtů, když jejího bratra varují. No ne. Kdo pak si troufá nás rušit u oběda? No co sedíte, přivítejte našeho hosta. poví její bratr s úsměvem. Několik mužů přikývne, vytáhnou zbraně a vběhnou do lesa. Pět... Šest... Sedm... Osm... No, proč mi to neudělat lehčí, že? pomyslí si Maiy. Ani jedna z těch osob není stopař, takže má krásnou příležitost se jich rychle zbavit. Odrazí se na strom a schová se v koruně. Už jenom stačí počkat. Jedna postava se blíží k ní přímo. Jsou celkem rozprostření, takže než doběhne další, bude zase pryč. Jakmile postava prochází pomalu pod stromem s katanou v ruce, ladně seskočí se svojí katanou stočenou špičkou dolu. Ta krásně projde kolem hlavy a zabodne se mu ze shora u klíční kosti, kdy protne srdce. Muž nestihne ani vykřiknout. Jeden mrtví. zpozoruje Maiy, jak ho informují. Že by někdo po dlouhé době pobavil? zasměje se Akahara. Tihle jsou pro tebe, Jashin-sama. poví Maiy a vběhne mezi stromy a křoví. Proběhne rychle kolem dvou postav, kterým drápy přetne achilovky a když dopadnou na kolena, tak jim usekne jedním máchnutím hlavy. Zatím co v táboře popisují jen za pomoci vnímání chakry, kolik jich postupně umírá, z lesa se ozývají náhlé výkřiky překvapení, zoufalství a bolesti. Zabije jich sedm, než se dostane k poslednímu, kterého srazila k zemi a katanu mu zarazila do ramene, aby ho připevnila k zemi. Nohou mu pak stojí na druhé ruce a klečí na hrudi. Silně mu drtí krk a tím kontaktem z něj vysává chakru, aby si jí doplnila na maximum. Pár minut to trvá. Samozřejmě, že ho pak také zabije, ale potřebovala se dobít, aby mohla plně bojovat. S bratrem to nebude žádná sranda. Zvlášť, když by měl být tak o 15 let starší, ale vypadá, že je dokonce mladší než Maiy. Ta to dá zavinu nějaké technice. Nepoznává totiž jeho chakru. Zřejmě si vyměnil tělo, ale nechal si vzhled. Katana už nebude třeba, protože poslala Jashinovi maximum duší, co přes ní mohla (7) a tak jí nechá se rozpadnout. S Pansou od krve se vydá do tábora. Po cestě si nasadila přes Pansu masku Oinina. Tohle bude ještě zajímavé. pomyslí si. Nikdo po ní nešel, když čerpala chakru. Bratr asi nechce plýtvat lidi. Ty co mu tam zůstali už vypadají, že jsou zkušenější, jak tihle. Zatím mohou spatřit, jak se ve stínu lesa pohybuje jiný stín, který se postupně zvětšuje, než se po částech dostane na plné světlo, které dává den z té vykácené mýtiny. No to se podívejme. Navštívil nás Oinin z Konohy. To mi neříkej, že tam je někdo tak schopný, aby se dostal do mého tábora bez úhony. Ta krev na tobě nevypadá, že by byla tvoje... moment... zarazí se po chvíli a trochu se předkloní, aby naznačil, že si jí více prohlíží. No doprdele, ty jsi holka. zasměje se ještě víc. Maiy vidí na jedno z těch lidí trochu překvapení, které se mísí se strachem. To... to není... to je... blekotá. Akahara se na něj podívá. No tak se vymáčkni. křikne na něj. Maiy se na něj také podívá. Strach, který má v očích, může mít z několika důvodů. Buďto přežil nějaké její řádění při sběru duší, nebo jí viděl na turnaji. Pravděpodobně měl štěstí a přežil, jestli mě už potkal... Akaharo. poví Maiy. Všechny pohledy se na ní otočí. Ten Akaharův je ale trochu zmatený. Nemyslím si, že jsme spolu pásli husy, aby si mi tykala. poví, ale v jeho hlasu je také něco znát. Zmatek, překvapení... Maiy si tím není ale jistá. Ani tak si není jistý Akahara, kterému se zdá ten hlas povědomý, ale přes masku je zkreslený. Kdo vůbec si, maličká? poví. Už předtím nechal jednoho ze svých, aby se schoval a obešel jí, než dorazila. Teď se k ní pomalu blíží s domněním, že o něm neví. Náhle vystartuje s katanou, aby jí sekl přes záda. Nechá ho. Nemá s tím problém, stejně tak i Pansa. Když přejede čepel přes záda, zní to, jakoby se kov třel o kov. Místo toho si ale pustí chakru do nohy jako při Tsuuten Kyaku a vykola nohou zpět v piruetě, kdy se vlastně předklonila vystřlila nohu za sebe do vzduchu. Po táboře se ozvalo křupnutí, kterým tomu chudákovy zlomila krk a zvedla ho kousek nad zem, kde ho za krk držela nohou momentálně. Lehkým pokrčením a odkopnutím ho hodila stranou a zase se narovnala. To si mě dost ranil Akaharo... poví a sundá si masku Oinina, kterou pustí na zem. Předci to není tak dlouho, aby jsi nepoznal... začne sundavat i masku Pansy, kterou stahuje ze zadu dopředu. Jakoby to bylo plánované, začal lehce foukat vítr, který jí hnal vlasy z jedné strany na druhou i přes obličej, než je rukou odendala, aby se jí mohl podívat do očí. Odkaz. svojí malou sestřičku. dopoví, když odhrne vlasy z obličeje. Šok ve tvářích ostatních není takový, jako v obličeji Akahary, který je vážně překvapený, že pod maskou se ukrývá Maiy. Je to ona. Šampión Konohy na turnaji vesnic. řekne najednou ten muž. Akahara, jakoby ztratil řeč. Ti dva stopaři teď mají i možnost poznat, proč měla celou dobu aktivní chakru v očích. Vystouplé žíly kolem očí jsou jasný důkaz, že její oči nebudou normální. I bratr má od doby, kdy jí bylo 7 let, podruhé možnost vidět, její jiné oči, díky kterým ho v sedmi letech poslala do nemocnice. Čas, jakoby se zastavil, nebo plynul až moc rychle. Nikdo nic neříká. Všichni jen kmitají očima mezi Maiy a Akaharou, kteří si po těch letech hledí do očí. Po čase, který všem trval jako věčnost, nakonec to ticho prolomí Akahara. Maličká Maiy. Moje malá sestřička Maiy, přišla jako Oinin do mého tábora. Předpokládám, že to asi nebude náhoda, že? zeptá se jí a posadí se zpět na bednu. Ukáže na další, která je kousek od něj. Cca tři metry. Maiy ani na okamžik nezaváhá a jde si sednout. Každý, kdo jí byl nějak v cestě uhnul, ale nezajíma se o ně. Momentálně má zrak jen na bratrovi, ačkoliv si stále hlídá jejich pohyb a chakru. Ne, hledala jsem tě. Už dlouho tě hledám, abych přinesla tvojí hlavu zpět do vesnice. poví Maiy. Akahara se chvíli snaží, ale nakonec to nevydrží a hlasitě se zasměje. Drsná, jako vždy. To je hezké, hezké. poví. Vezme konvici z ohně a nalije do dvou plechovek čaj. Kývne na jednoho, aby jednu odnesl Maiy. Ten se k ní tedy trochu neochotně přiblíží a podává jí plechovku. Bez pohledu na něj si jí vezme a krátce se napije, stejně jako Akahara. Přeživší z jeho tábora se radši drží stranou. Neměla si sem chodit. Nevíš, čeho jsem dneska schopný. poví Akahara vážně. I já jsem se změnila, bratříčku. Ani nevíš, jak dlouho jsem na tenhle den čekala. Akahara se napije a odloží plechovku. Jsem celkem překvapený. Ví rodiče, že se takhle touláš po lesích? Nemají strach? I když co ses vykašlala na rodinu, jim jsi stejně ukradená. poví celkem hnusně. Naživu jsou. Jak dlouho, záviselo jen na tom, jak dlouho bude trvat, než tě najdu. Než je zabiju, chci jim nejdřív ukázat tvoji hlavu. poví Maiy. To Akaharu celkem zarazí. To jsou hodně silná slova, od někoho, kdo nebyl schopný vyhrát ani jeden turnaj. zašklebí se. Ale asi proti Noctisovi říše Kou, nejsi nic, takže tě to zdá se omlouvá. Divím se, že Hokáge tvé neúspěchy toleruje. Ne každý z Dokusei si asi nemůže dovolit neuspět. Tyhle řeči o klanu a tradicích a ostatních kravinách si nech. Jsou to jen bláboly minulosti, na kterých jste ty, rodiče a zbytek klanu jen slepě lpěli. I to se změní. poví Maiy a odloží prázdnou plechovku. Pomalu vstane, otočí se a začne se vracet na místo, kde se zastavila, když přišla z lesa. Akahara vstal stejně jako ona, ale zůstal na místě. Nikdo, ani její bratr si nic nedovolil. Nechali jí tam prostě dojít. Tam si uklidila masku pansy i Oinina do vaku. Začala si rozepínat oblek a stahovat ho přes ramena. Stojí čelem k bratrovi a netrápí jí nijak, že je jen ve spodním dílu spodního prádla. No tak chlapy, nečumte na mojí sestřičku. Taky si mohla říct, že se budeš svlékat. křikne na ně Akahara. Stáhne si Pansu úplně, uklidí jí do pečetě a vytáhne z ní plášť, který používá při sběru duší. Bratr se na její tělo díval, ale ne jako úchyl. Spíše ho zaujali její jizvy, kterých bylo poměrně dost, včetně několika, které vypadali jako po bodnutí v oblasti srdce. Co ty jsi sakra zač? zeptá se, když si oblékne plášť, který jen tak zapne, aby se neřeklo. Nechá si nasazené rukavice s drápy a obuje se. Takhle to bude pro mě více uspokojivější. Usměje se na něj. V plášti má schovaný bodec a Wakizashi má nad zadkem přidělané. Dost, rodinné shledání bylo zajímavé, ale stačilo. Zabte jí. poví Akahara a posadí se zase. Těch zbylých pět se proti ní rozběhne. No, rozběhnou se tři dva zůstanou stát a jen začnou skládat pečetě a udeří do země. Jeden začne s technikou, kdy ze země vyletí čtyři bodce kolem ní, aby jí probodali. Díky cítění chakry a tomu, že je vlastně vidí je schopna zareagovat a vyhnout se jim. Ale jedním se nechala schválně zasáhnout tak, aby jí to udělalo hlubší šrám na boku, ze kterého vytéká krev. Když ten druhý začne svojí technikou trhat kameny ze země a střílet je proti ní, jenom se roztočí na místě pomocí Kaitenu a svoji krev rozstříkává kolem sebe. Součást plánu? Možná. Rozhodně to stačilo na to, aby odrazila všechny kameny co mohla a zároveň si zajistila slušné množství krve. Jakmile zpomalila, začala skládat pečetě a zastaví se položení ruky na zem. Položila jí tak do své vlastní krve a kolem ní se zvedl oblak dýmu, ze kterého vyběhli proti bratrovým poskokum Budou a Heishi. Dva humanoidní ještěři, kteří jsou schopni mluvit a dokáží bravurně bojovat se zbraní. Ihned se pustí do souboje s pěticí a Maiy tak má volný prostor na to, aby se mohla věnovat svému bratrovi. Při točení vytvořila kruhovou část pro zahájení rituálu. Už stačí jen zkompletovat zbytek, ale vše má svůj čas. Když Akahara spatřil ještěry, jen ironicky zatleskal. Zlepšila jsi se. To se musí nechat. poví a vstane. Prudkým pohybem rukama si je protáhne a vezme si do každé ruky katanu. Uvidíme. poví a vyběhne proti ní. Maiy si vytáhne Wakizashi a trhnutí vytáhne bodec a rovnou ho roztáhne na svoji maximální délku. Pak sama vyběhne proti němu. S hlasitým zazvoněním se jejich zbraně střetnou. Chvíli tak jsou zaklesnutí, než Maiy bodec tak jak je pustí a švihne rukou. Při tom vytáhla drápy rukavice a vzala bratra přes břicho, které mu roztrhla i s oblečením. Není to nijak vážné zranění, ale získala i trochu krve. Pak pohybem do podřepu zase bodec chytne a vypustí z těla proud chakry Jūkenpō Ichigekishin, aby ho od sebe odhodila. Nenechá ale žádný čas a zase vyrazí proti němu. Maiy není moc zdatná v Kenjutsu. V podstatě v něm není vůbec zdatná, zato Akahara ano. Nedělá mu problém si s ní takhle hrát. Nechává jí prostory kam zasáhnout, ale vždycky jí zase vykryje a zároveň na ní sám zaútočí. Uštědřil jí několik sečných zranění, zatím co sám žádné neutržil. Nakonec použil Tsuuten Kyaku, aby jí z piruety nakopl do hlavy, ale tomu Maiy pohybe hlavou zpět uhnula posunula se tak o pár kroků zpět. Už Chápu, kde jsi přišla k těm jizvám. Nejsi moc schopný šermíř. posmívá se jí. Nechápeš vůbec nic. poví Mayi a podřepne, kdy při tom pohybu zabodne Wakizashi i bodec do země a vyběhne. Není zdatná v Kenjutsu, ale Taijutsu je zase její styl. Ačkoliv on používá Katany, jsou k ničemu proti jejím rukavicím s drápy z diamantů, které je jsou schopny zablokovat. Využivá svého stylu boje a zapojuje do toho proudy chakry, které v daném správném okamžiku vypustí, aby ho pošramotila, jak jen to půjde. Teď zase převládá její schopnost a Akahara začíná být v úzkých. Pak ale vztekle vykřikne a sekem oběma katanami jí odrazí zpět. No, jak chceš. poví. Dá ruce k tělu a pak je za víření vzduchu kolem sebe rychle rozpaží. Aktivoval si čtvrtou bránu Hachimonu. Neříkej, že i ty jsi klesl k této schopnosti. zasměje se Maiy. Párkrát se vydýchá a zaujme postoj. Jednu nohu lehce pokrčenou před sebe a ruce připravené také vpřed, s dlaněmi otevřenými jeho směrem. Tak se předveď. zakřičí na ní a vyběhne. Díky, Mizuro. usměje se Maiy s myšlenkou a sehne se ve chvíli, kdy se její bratr pohne. Jeho úder proletí v těsné blízkostí nad ní. Trénink proti Hachimonu probíhal podstatnou část jejího života s Mizurou. Zná všechny brány až do sedmé, ale je schopne jakž takž reagovat na čtyři. I tak se musí plně soustředit. Většinou ale měla Pansu, který pohltil podstatnou část útoku. Tady má kryté jen ruce. Navíc jí to nenásobí sílu úderu zpět. Ale nevadí. Má svoje triky. První tři údery jí minou, ale další dva jdou přesně, jen do rukavic, kdy dostane ránu o síle je něco kolem 30. I tak to dost bolí. První rána jí vyhodila loket a druhá lehce naštípla kost v předloktí. Použije Kaiten, aby odrazila další ránu. Má potenciál ho prorazit svým úderem, ale zbytková rána bude menší, než od Chunnina. To je okamžik, kdy si Shoteiem nahodí loket aspoň na okamžik a 8x ho udeří do těla pouze prsty. Poslední úder je silnější a opět jí vyhodí loket, tentokrát do nepřirozeného úhlu už na pohled. Poslala ho tím úderem ale kousek zpět a když vidí její ruku usměje se. To mu ale vydrží jen krátce když zjistí, že Hachimmon už aktivní nemá. Pokouší se ho nahodit, ale nic. Co to...? podiví se a nasraně se na ní podívá. Hachimon je hodně nepříjemná věc, pokud nevíš, jak na něj. poví Maiy a začne doširoka otevírat ústa. Nejdřív jí vyjdou ven jen ruce, než se z vlastních úst vytáhne celá. Bez zranění, bez vykloubeného lokte a s úsměvem. Vidím, že jsi neobjevil plný potenciál našeho klanu. poví, když vidí jeho tázavý pohled. Na to ti seru. s katanami vyběhne zase proti ní, ale Maiy použije Hakke Kushouu a pošle ho pěkně zpět na svoje Wakizashi, které zapíchla tak krásně, aby se o něj rozpůlil. Au. Měla si mířit líp. poví a z obou částí těla mu vyjedou hadi, kteří se spojí a vrátí jeho tělo do normálu. Ukážu ti, jak se využívá tahle technika, proti lidem z Dokusei. nastaví ruku do strany a začne hromadit chakru. Z té vytvoří rasengan, který začne více rotovat a zvětšovat svoje okraje. Vytvoří si tak velký Fuuton: Rasenshuriken, který za doprovodu podivných poskoků proti ní hodí. Maiy stojí na místě a jen čeká. Už je skoro u ní když mrkne a Rasenshuriken zmizí. Vzápětí se ale objeví za dvojicí, která bojuje s Heishim a oba dva tak zasáhne výrem svých účinků a zabije je. Použila na to trhlin, které se otevřeli a v zápětí se zase zavřeli, když Shuriken proletěl. Další šok v jeho obličeji jí opravdu baví. Vypadá to, že jen ty jsi zůstal pozadu. Akaharovi dochází nápady. Rychle ale složí pečetě a začne proti ní vystřelovat stlačení střely vzduchu. Fuuton: Shinkuu Gyoku. Maiy jim běží naproti a pohybuje se, aby se té chakře, která na ní letí vyhnula, ale střeli jsou celkem rychlé a některé jí zasáhnou po těle. Jen to jen další díra, která se bude muset zacelit. Zapomeň. vykřikne a přidá pečeť kterou dokončí ve chvíli, kdy je skoro u něj a chystá se zaútočit. Větrná čepel Fuuton: Kazekiri jí proletí krkem a Maiy s překvapeným výrazem odpadne hlava. Zmizí obě kuchiose a Akahara s posledníma dvěma si krátce vydechnou. Takhle se správně vyřazují lidé klanu Dokusei, sestřičko. Bohužel, přišla jsi až příliš brzy. Poví, když kolem něj proletí její tělo v setrvačnosti společně s její hlavou. Akahara se na ní ani nepodívá zatím a vyrazí ke svému místu, aby si na chvíli sednul. Je ale v půli cesty, když se zastaví. Tentokrát je v šoku hodně, když zaslechne její hlas. Nemyslím si. Jak už jsem ti řekla... začne se pomalu otáčet a vidí dva hady, každý z jednoho konce Maiy, jak se k sobě přiblíží a začnou přitahovat hlavu k tělu. Maiy se postaví s hlavou dozadu a otočí jí o 180°, kdy nakonec zasedne a spojí se s tělem. Nebyl jsi schopný objevit celý potenciál, který klan nabízí. Maiy si olízne drápy, na kterých je stále jeho krev. Tělo jí zčerná a objeví se kresby kostry. Ty... co jsi... sakra.. Ty patříš k té bláznivé víře? vykoktá a vytáhne opět katany. Nenechám tě dokončit ale ten tvůj... až teď si všimne, kde Maiy stojí. Jejich boj se přesouval po tom tábořišti tak, že si ani nevšiml co udělala. Dokončila zbytek znaku, ve kterém teď stojí. Z pečetě na zápěstí si vytáhla kunai a lehce se s ním řízla přes hruď. Akahara syknul, když pocítil ten řez na své hrudi. To neuděláš. Nemůžeš. To ti svědomí nedovolí. poví bázlivě. Maiy se ale u toho zase zasměje. Svědomí? Si debil? Já jsem žádné nikdy němela. poví a bodne si kunai do břicha. Akahara se za něj chytí a pustí katanu. Ty malá KURVO. Na co čekáte. Dostaňte ji z toho kruhu. křikne na své poskoky, kteří nechápou, ale vyběhnou. Maiy se ale rozmáchne rukou jejich směrem. Je už pod polovinou svojí chakry, ale rozhodla se mu dát ještě poslední ukázku toho, jak za ní opravdu zaostává. Během toho pohybu se jí na ruce objevila obrovská ruka z chakry, která ty maníky zasáhla o síle 250bodů a poslala je pryč takovou rychlostí, že se rozprskli o stromy. Ruku nechá zmizet a zůstali v táboře samy. Je čas, bratříčku. Škoda, že neuvidíš, jak změním klan. poví a složí pečetě, kdy ze země vyjede kamenné kopí, které vezme do ruky. Jestli si myslíš, že něco změníš, jsi blázen. poví bratr už odevzdaně. Nakonec jsem ale rád, že jsi to ty. Mohl jsem vidět před smrtí ještě jedno svoji malou sestřičku. teď v něm vidí Maiy toho bratra, jak se na ní koukal, když byla ještě hodně maličká. Kdy do ní netloukli tolik zásady a aroganci klanu. S neustupným výrazem ale slzou kanoucí jí po tváři si kopím probodne srdce. Akahara dopadne na kolena a vyplivne u toho krev. Ruce svěsí podél těla a Maiy ještě odezírá jeho poslední slova, která pronesl s úsměvem, než se překotil na bok a padl mrtvý. Maiy steče slza i z druhého oka, vytrhne kupí z těla a prokletí se přeruší. Maiy ztěžka oddechuje a pouští kopí na zem. Jashine-sama, postarej se prosím o mého bratra. pomodlí se krátce a vydá se k jeho tělu. Po cestě vytáhla Wakizashi a jedním důrazným sekem mu oddělila hlavu od těla. Tu pak zapečetila do svitku, naposledy vyšla ze svého těla, aby se vyléčila a přitáhla bratra i se zbytky těch mrtvých na jednu hromadu. Kromě toho, zapečetila si deset těl v celku do svitku a zbytek pomocí katonu zapálila a nechala shořet. Zajistila tak i odstranění dat o jejím bratrovi. Oblékla se opět do Pansy, nasadila si jen masku Oinina a vyrazila zpět ke Konoze.*

3519 slov

KONEC

*Ginovy roky strávené v zemi dělníků se blížily ke svému konci. Své zkušenosti předal svým učencům kteří mu pomáhali v jeho ordinaci. Povedlo se mu zlepšit zdravotní péči v této zemi ale bylo na čase si zabalit a pokračovat v cestě po světě. Už měl za sebou 30 let života a nehodlal zůstat na jednom místě tak dlouho. Renji ho opustil a on zůstal sám. Pobalil si své věci, rozloučil se s obyvateli a vyrazil pryč. Jeho první zastávka měla být na černém trhu v Sora-Ku. Nešel tam za daným zbožím nebo informacemi. Chtěl ten trh prozkoumat. Jeho úspory byly dostatečně veliké na to aby dokázal žít ještě pár let bez problémů. Dostal se až do přístavu kde vyhledával loď která by ho dostala aspoň na daný kontinent. Oblečený v černé vestě sedící na bílé košili, černé kalhoty byly zakryté černým kabátem. Jeho hlava byla ozdobená černým kloboukem který mu padal do očí a tak z části aspoň trochu zakrýval jeho tvář. Našel jednu loď.* (Kapitán) Cestujete na tento kontinent? (Gin) Jestli tam máte cestu rád bych se k vám přidal. Jsem doktor a jedu za poznáním. (Kapitán) Jistě. Ale není to levná cesta. *Gin vytáhl balíček peněz a podal ho kapitánovi. Věděl jak podnikat s těmito lidmi. Kapitán se usmál a ukázal mu jeho kajutu.* (Kapitán) Za chvíli vyplouváme. Dole je kuchyně tak si tak klidně zajděte pane…. (Gin) Jmenuji se Gin. Klidně mi říkejte doktore jestli vám to bude pohodlnější. (Kapitán) Jasně doktore. Přeji vám příjemné chvíle strávené na téhle lodi. *Gin se natáhl do houpací sítě.* „No není to to na co jsem zvyklý ale bude to fungovat.“ *Gin si zakryl obličej kloboukem a zavřel oči. Vzbudilo ho houpání lodi a tak se rozhodl podívat se na palubu. Moře bylo rozbouřené, teď už neusne. Došel ke kapitánovi ke kormidlu.* (Gin) Chcete nějak pomoct? (Kapitán) Máte zkušenost s prací na lodi? (Gin) Párkrát jsem na lodi byl. Ovládání mluvu takže vím jak se která část jmenuje a jak funguje. (Kapitán) Dobře tak běžte chlapcům pomoct. Oni vás zaměstnají. *Gin sešel na palubu a už pomáhal ostatním. Díky tomu že byl shinobi se dokázal jednoduše udržet na palubě jelikož jeho nohy byly chakrou přilepené k podlaze. Po hodině když konečně bouřka utichla se všichni posadily a odpočívaly. Gin si všiml pár zraněných členů posádky. Zmizel do své kajuty a přinesl si svou tašku s lékařským vybavením. Všem ošetřil rány a zranění. Kapitán k němu přišel a dal mu ruku na rameno.* (Kapitán) Přece jen je dobré mít felčara na palubě. Děkuji vám. Ale je mi to líto. *Gin než stihl odpovědět dostal do hlavy tupým předmětem. Když se vzbudil byl přivázaný ke stěžni.* (Gin) Vy víte kdo jsem že? (Kapitán) Jasně že to víme. Každý na moři zná příběh zmrzačeného kapitána. Je za vás prkna odměna doktore. *Gin si povzdechl a začal hrát bezmocného jelikož čekal než dorazí k pevnině. Po nějaké době konečně se blížily k pevnině. Gin naznal že je čas. Vytvořil si Hinotamu a spálil stěžeň aby se mohl uvolnit. Hinotamu si nechal.* (Gin) Inu je asi na čase abych přidal další příběh do sbírky že? *Posádka začala bláznit a šílet. Gin se s nimi nemazlil a každého z 15 členné posádky upálil zaživa. Nestihli se dostat ani do vody aby se uhasili. Kapitán se krčil pod kormidlem. Gin vzal do rukou své meče. Kopl kapitána do hlavy a ten se povalil na podlahu.* (Gin) Asi víte jak ten kapitán dopadl. Teď jste na řadě vy. *Kapitánův křik musel být slyšet až na pevninu. Gin mu rozřízl tvář díky čemuž kapitán byl slepý na jedno oko. Zlomil mu na 3x jednu ruku a obě nohy. Následně mu ještě několika řezy zanechal nepěkné rány na těle. Jako poslední ho doslova připravil o jeho genitálie. Sám opustil loď a došel až na pevninu. Gin se dostal do země bažin. Bylo to velice rozdílné prostředí proti zemi dělníků ale co se dalo dělat. Měl za sebou dalších pár mrtvol a mrzačení. Už dlouho nic neprovedl ale toto mu ukázalo že to prostě nezapomněl. Gin se prodíral flórou země bažin než uviděl město Sora-Ku. Gin si opět posunul klobouk do tváře a nasadil si chirurgickou masku aby zakryl i tvář. Procházel uličky Sora-Ku než našel to co hledal. Černý trh se předním rozprostíral a šlo vidět že je zde spousta nunkeninů ale i pár shinobi kteří měli odvahu sem přijít. Gin cítil jak se mu někdo hrabě v kapsách. Nebral si servítky a jedním máchnutím usekl ruku zlodějovi.* (Gin) Sahej si do svých kapes. Tyhle jsou moje. *Zloděj se svalil na zem a řval. Nikdo ho ale nevnímal. Gin jen smeknul klobouk a dřepl si k němu.* (Gin) Chceš se mi pomstít? Tak si pamatuj jméno Gin Shi ty zmetku. *Gin se zvedl a nasadil si opět klobouk. Po chvíli našel zajímavý obchod do kterého vlezl.* (Prodavač) Zdravím v lekarenskem koutku. Co pro vás můžu udělat. *Gin za tu dobu vyrostl. Nebyl to malý chlap ale měl úctyhodných 190 cm. Samotná výška budila u ostatních respekt.* (Gin) Zdravím. No jde o to co nabízíte. Hledám velice kvalit i vybavení pro lékařskou práci, možná nějaké chemikálie a i možná nějaké informace jestli prodáváte i ty. *Obchodník se pousmál. Vytáhl brašnu zpod pultu. Rozevřel ji a ukázal obsah Ginovi.* (Prodavač) Jsou vyrobené z titanu. Lepší materiál pro lékařské náčiní nenajdete. (Gin) Vidím že jsem přišel na dobré místo. *Pousmál se Gin. Vzal jeden skalpel a začal si ho pečlivě prohlížet. Lehce se říznul do ruky aby zjistil jejich ostrost.* (Gin) Jsou dobré. Vezmu si je. (Prodavač) Tady mám nějaké různé desinfekce. Každý preferuje něco jiného, tady jsou anestetika včetně těch které na volném trhu nejsou, tady můžete vidět některé další sloučeniny. *Gin si prohlížel lahve s chemikáliemi. Pár si jich vybral a prodavač mu je ochotně podal. Následně poprosil Gina aby zamkl dveře.* (Prodavač) Vidím že se vyznáte ve svém řemesle. Myslím že by se vám mohlo líbit toto. Je to schopnost kterou mi popsal jeden můj zákazník. Neměl na zaplacení tak mi dal výměnou informace. Máte zájem? (Gin) A co je to za schopnost. (Prodavač) Říkal něco o temné lékařské chakře či tak nějak. *Gin nemohl říct že by ho to nezaujalo. Znělo to lákavě.* (Gin) Beru to. *Prodavač se usmál a přibalil mu i svitek. Vše mu naúčtoval. Nebylo to nejlevnější ale Gin si to mohl dovolit. Sám neměl s penězi nikdy problém. (Prodavač) Bylo mi ctí s vámi obchodovat pane. (Gin) Potěšení je na mé straně. Zbohem. *Gin vyšel z obchodu a vyrazil pryč. Věděl že země bažin je sousedící s Iwagakure což nebylo něco co by ho lákalo. Odmítal tu zůstat. Vytáhl mapu ze své tašky a prohlédl si ji. Po chvilce hledání se rozhodl. Země požárů zněla jako dobré místo k úkrytu ale spíš ho zaujala země nebe. Rozhodl se pro tu. Horší bylo to že se opět musel dostat přes oceán. Jeho každá cesta přes oceán však nedopadla moc dobře. Nedalo se ale nic dělat. Tuto noc ještě stráví v Sora-Ku. Zaplatil si pěkný pokoj a ponořil se do svitku který získal od prodavače. Schopnost v ní popsána byla dost zajímavá. Rozhodl se celou noc zkoušet praktikovat tuto schopnost aby ji dokázal probudit. Díkybohu zde byl i návod do posledního detailu takže Gin neměl moc problém se dostat k tomu aby pomalu cítil že je na dobré cestě. Jakmile přišel další den tak se Gin sebral a vyrazil do přístavu. Našel loď která mířila směrem který on potřeboval. Opět zaplatil kapitánovi další lodi i když už věděl jak toto vše dopadne. Posádka byla menší. 10 chlapů a kapitán. Gin už věděl že se na jeho konto připíše dalších 11 mrtvých. Celou cestu se snažil aby v sobě probudil temnou lékařskou chakru. Když už se blížily k zemi nebe tak se opakovala stejná scéna jako vždy. Snažili se ho chytit ale Gin místo toho každého z nich omráčil a svázal. Strávil na lodi ještě další 3 dny kotvící u země nebe. Prováděl experimenty na každém členovi posádky tak dlouho dokud se mu nepovedlo koně ne probudit temnou lékařskou chakru která začala kolovat jeho tělem. Cítil to, cítil temné hady kteří začaly obývat jeho tělo. Byl to úspěch. Bylo zde už 10 mrtvých. Poslední kdo se strachem v očích na něj koukal byl kapitán.* (Gin) Další kapitán do sbírky. *Vytáhl nový skalpel který koupil v Sora-Ku. Chtěl zjistit jak moc dobře nakoupil. Bez uspání rozřízl kapitánovi břicho. Ten byl přivázaný lodními lány ke stolu takže jen mohl křičet. Gin mu odoperoval jednu ledvinu, a lehce podráždil žlučník. Kapitán omdlel a Gin jen opět dodělal své mrzačení. Amputoval kapitánovi 4 prsty jedné ruky, nohu až po koleno a opět mu zanechal nepěkné jizvy na těle. Následně jej odvážel a opustil loď. Jakmile se dostal na pevninu tak se zhluboka nadechl.* „Konečně pevná země. Tady se nějakou dobu budu schovávat. Je na čase zamířit do vnitrozemí.“ *Jak si Gin usmyslel tak taky učinil a zmizel ve vnitrozemí země nebe.*

KONEC RPG

Veneční RPG v Kumo

*Hej Shimiru přestaň se už konečně držet! Stejně spadneš… *Ozval se úsečný hlásek Minako, která právě stála na zahradě před barákem rodiny Hayo. Byla to pouze chvilička co ještě před chviličkou klečela před krabicí se světýlky kterou sama vynesla ven, otevřela a začala opatrně první řetěz rozmotávat. Právě v tento moment kaskadér Shimi už balancoval na okraji střechy a čistil poslušně okapy. Nebylo by hezké kdyby jim na vánoce zrovna okapy začaly zlobit! Tak nějak mu to alespoň sdělila Mikuzaki a jemu nezbylo nic jiného než poslechnout pokud chtěl být součástí toho všeho hemžení a vánočních příprav v rodině Hayo! A co bylo dál ptáte se? Inu za všechno mohla jedna malá poštovní vrána která se právě vracela z pošty s pěkným balíčkem vánočních přáníček. Její vinou rozhodně pak nemohlo být, že Shimi stál ohnutý přesně v jejím oblíbeném příletovém místě nad střechou a tak došlo k nečekanému střetu! Vrána se pokusila vyhnout, Shimi se lekl jako správný ninja že na něho někdo útočí a jeho tělo udělalo automatický úkrok zpět dozadu aby se vyhnul. Bohužel tam nebyla už žádná střecha a tak chvíli bezbranně balancoval na okraji a mával směšně křidélky než dostal přímý zásah balíčkem přáníček mezi oči. Co bylo pak už všichni víme! Nutno k tomu jen dodat jedno a to. Nakonec vážně spadl a to do okrasného keříku takže si naštěstí moc neublížil. Jen notnou chvíli musel ustát vypísknutí a následující smích od Minako kterou skvěle svým výkonem pobavil. S větvičkami vážně všude mu nezbylo nic jiného než druhý pokus. Tentokrát sebou dostal rovnou i první světýlka která měl rozvěsit na kraji střechy. Během další práce se mu už naštěstí nic zlého nestalo a svůj úkol zvládl. Do toho se všude začala linout vůně pečeného cukroví. To právě Mikazuki vyndala první hotový pekáč z trouby a vložila samozřejmě hned nový. Minako si začala pobrukovat nějakou vánoční melodii a dál se Shimiru zdobili světýlky celý dům. Všichni byli spokojení a šťastní. Vážně všichni? Ale jistě! Temari totiž byla v horním pokoji a zrovna po společném obídku uspávala ve dvou postýlkách dvě malé krásné princezny. Už skoro sladce spinkaly, takže brzy bude moci odejít i ona pomoci matce s vánočním pečením. Až obě skončí, tak je ještě čeká smažení kapra a příprava bramborové kaše. Říkáte si a není na to snad ještě příliš brzy? No, ani ne když započítáte že do vánoc zbývají pouhé tři dny a pokud především znáte oblíbenou uskladňovací schopnost Tem ohledně Fuinjutsu. Všechny přípravy konečně k večeru příjemně vrcholí a všichni už se těší na slíbenou společnou večeři. Pomalu se scházejí v jídelně která je vkusně vyzdobená svátečními ubrusy a všemožnou vánoční dekorací. Na stolku co stojí v rohu místností se jmelím je na stříbrném místě položen párek dopisů. Jeden obsahuje stejnou oblast Kumo se sídlem Raikage a druhý míří do Iwy. Oba obsahují srdečné blahopřání s pozváním. V koši pak leží roztrhaný třetí, ale o tom komu měl patřit nebo že byl vůbec sepsán a především jak smutně skončil nikdo neví. Jen na růžku kousku obálky pak stojí jediné neúplné slovo - ostrov. Ale tím zábava zdaleka nekončí! Naopak přijde chvíle kd ykaždý nad horkou miskou s rýží, rybími kousky a tajnou omáčkou z ruk šéfkuchařky Temari dostává svou malou šanci povyprávět o svém životě. Vlastně to celé začalo nenápadnou otázkou na nevinnou fotku v rámečku která na první pohled stála docela obyčejně na jedné skříňce. A kdo jiný že by to byl aby se nezeptal, než naše dnešní zářná hvězda Shimi! Tak nějak mu totiž vrtalo hlavou, zda nedostal něco do pití když vidí na obrázku malou Temari hned třikrát. Jedna stejná usměvavá holčička s upravenými vlasy objímala stejnou holčičku se stejnou tvářičkou a se stejnými vlasy a prostě a dokonale stejnou jako vejce s vejcem! A hádejte co? Ta třetí holčička byla zase úplně stejná! Stejná tvářička jako ty předchozí, stejné vlasy s účesem a stejně dokonale nevinný zářivý úsměv! Byly dokonalé plné života a všechny byly Temari! No po pravdě tak docela nebyly. První kdo se nad otázkou pozastavila byla Mikazuki. Opatrným pohledem hodila po Temari a když se ujistila že nijak nereaguje, tak tiše poznamenala. Tiše ale srozumitelně všem.* Už je to dávno, co zde zněl jejich společný smích. Temari měla dvě sestry, ve všem krásné a dokonalé Shimiru ale dál se prosím neptej. *Temari odsunula během jejích slov židli aby se mohla otočit k dětské postýlce, takové te houpací, co zde stála a v níž chrupkaly obě malé princezny. Potichu si je mohla přitáhnou díky kobercí blíž k sobě. Láskyplně se na ně dívala a pak se sklonila aby každou božsky dokonalou tvářičku políbila na čelíčko. Jen malinko, jemně aby je neprobudila. Pak se otočila zpět, i když jednu ruku nechala prostrčenou v mezeře tak, aby mohla dítka maličko pohupovat.* Jen mu to řekni, že to byla tvoje…! *Spolkne zbytek věty, ještě nějakou dobu bude Temari trvat aby dokázala víc odpustit vlastní matce. A pokud to někdy dokáže, pak jedině díky lásce nových andílků. Byly nyní pro ní to nejdůležitější. Kdyby k nim přišel jen tak někdo bez patřičné průpravy, tak by mu přinejlepším zlámala všechny kosti v těle! Byly jen její, celý svět. Na ta slova Mikazuki mlčky vstala, jen o dost bledší než obvykle. Posbírala ode všech co dojedli talíře aby je vedle v kuchyni umyla. Celou situaci pak právě s vlastními příběhy zachránila Minako která ze všech přítomných, včetně dvou starých rodinných Doku strážců vypadala nejpřekvapenější. rychle se však jako správný Sanin ovládla. Ano, ano i ona už zesílila od poslední doby, kdy o její síle a brzkém odhadu povýšení mluvila samotná Temari (v RPG). Nyní však začala vyprávět o sobě a lehce se špičkovat s Michiru, který se na toto zrovna nezdál být nejlépe stavění. Ale i jemu díky chytrému mozečku rychle došlo, že by měl snahu Minako co nejvíce podpořit. A světe div se, ono to zafungovalo! Oba dokázali během pár minut Temari donutit se mírně usmát a po chvíli se vrátila z kuchyně i Mikazuki. Ta se sice chovala stále stejně profesionálně ať už dělala cokoliv, ale už nebyla alespoň bledá jako předtím když nakvap odešla s nádobím. A pak se přidal jeden ze strážců, takový malý vychrtlý a po chvíli i ten velký hřmotný hromotluk. A všichni se opět smáli, snad i doopravdy zapomněli nebo jen prostě byli mile taktní. Tak či onak sem tam vyprávěla něco i Temari o misích, nebo všechny překvapila Mikazuki která vyprávěla jak se v pouhých třinácti letech stala Saninem. Byl to zdrcující příběh geniální holčičky vedené krutopřísným starým otcem. A to u Doku už něco samo o sobě hodně znamenalo. A tím starým v té době nebyl nikdo jiný než nynější přezdívaný Starší samotný vůdce celého klanu Doku. Nebylo proto už tolik divné, proč byla rodina Hayo i přes všechny nepřízně osudu velmi vysoko ve vedení. A tak si povídali a povídali a nejspíš by dnes už ani nešli spát, kdyby se neprobudila jedna z princezen! A ta probudila i druhou princeznu a tak je Temari vzala nahoru spát. S tím se postupně všichni někdy po třetí hodině k ránu konečně rozešli každý do svého domova. Tedy Shimaru dostal místo v přízemí na gauči, ručník a pohodlnou deku. Minako podobnou nabídku s úsměvem odmítla a vypařila se domů. Ze strážců zůstal pouze ten malý, vychrtlý a nenápadný který i přes svůj vetchý zjev měl něco nebezpečného v očích takže vypadal jako větší zabiják než ten velký a ramenatý. Ale ty oči neukazoval všem, jen mu to sem tam uniklo když se moc zamyslel. I on se zde cítil více doma, než v jeho smrdutém odporném bytečku na který dost kašlal. A stejná sestava se možná brzy sejde i na štědrý den. A možná, jen možná jich ještě bude víc když jsou pozvané dvě další vážené rodiny. Vánoce, Vánoce…co nám přinesete…*

konec rpg

Mise typu A
Popis mise : Podle informací, které jsme získali, by se v Zemi Nebe měl ukrývat Nukenin, který má dost důležité informace o několika vesnicích jako je Kumogakure a Kirigakure, tyto informace nesmí padnout do nesprávných rukou. Cíl mise je nalézt tohoto nukenina a zneškodnit ho. Nukenin je až příliš nebezpečný a utekl už z několika věznic, proto musí být neutralizován.

Shimiru: *Další den a další mise, dnes ovšem opět mise A, když si přečetl svitek tak bohužel nevěděl s kým na misi jde, ovšem informoval jednoho Shinobi, aby ten kdo s ním jde na misi řekl, že počká už v Zemi Nebe. Oblékl se tedy do svého klasického outfitu, na záda připevnil meče, čelenku si dal přes jedno oko a vyrazil z vesnice. Po několika hodinách cesty a to jak pěšky tak i dopravními prostředky konečně dorazil do Země Nebe, tam se poté čekal na svého parťáka. Při čekání si samozřejmě hrál jak už má ve zvyku se svou mincí. Jelikož Shimirovi nevadilo čekání, tak tu mohl klidně i čekat několik hodin, samozřejmě kdyby čekal déle tak by pouze nestál opřený o strom, ale sedl mi si a nadále čekal.*

Tatsuya: *Při zadávání této mise byl Mizukage celkem nabroušený, vesnice ze které Nukenin pochází si to odskáče, protože po jeho dřívějších polapení byl vždy pouze uvězněn. Stát se to v Kirigakure tak i kdyby to byl Nukenin nebezpečnosti ranku C tak by byl neprodleně popraven. Takže tato situace je výsledkem absolutního selhání vesnic, které jej polapily a nepopravily. Výhodou této mise je že Země Nebe je neobydlená, takže mezi lidmi se Nukenin nemá kam skrýt a Sora no Sato, řekněme že dostat se do města, které létá není zrovna sranda a když to už někdo dokáže zabije ho Nanabi, který tam žije (jen nikdo nepřežil takže to nemůže nikdo vědět). Aktuálně je Tatsuya po několika denní cestě skoro na místě, oblečený je v (odkaz) s vybavením zapečetěným v různých pečetících svitcích či jiných pečetích a s bojovými rukavicemi na rukou. Takto si klidně dorazí do místa setkání a díky tomu že dokáže vycítit chakru, ihned ví kde je Shimiru a okamžitě o podle chakry pozná.* Další společná mise?

Shimiru: *Ještě chvíli sedí u stromu a hraje si s mincí, když najednou uslyšel ten hlas.* Oh.. *Okamžitě se zvedl a mírně kývl hlavou.* Vypadá to tak. *Usmál se na něj a začal se rozhlížet kolem.* Nejsem si scela jistý, proč by se ten nukenin vydal zrovna na tohle místo, a myslím, že nebude úplně lehké ho tu nalézt. *Dodá, ale po chvilce se začne smát.* Dneska ti to vrátím, velíš ty. Po tom minule..no řekněme, že to nebylo nejlepší. *Opět se zasmál a začal přemýšlet, jak toho nukenina najít.* Už jsi tu někdy byl ? *Zeptal se Shimiru trochu zvědavě, přeci jen na takovém krásném místě ještě nikdy nebyl, sice ano okolo nich byly více méně jen lesy, ale to je právě to, co se mu na tom líbilo. Cítil z toho něco trochu jiného než co cítil posledně.*

Tatsuya: Zase já.. abych řekl pravdu tak velet jiným lidem mi nedělá velkou radost ale co jiného mi zbývá. *Stále stojí na tom místě u toho stromu kde je Shimiru a pozorně se na něj dívá.* Nikdy jsem tu nebyl, stav téhle Země sice znám ale na vlastní oči ji vidím poprvé. *Odpoví a začne přemýšlet jak toho Nukenina mají sakra najít.* Problém je v tom že nejsem stopař a dokážu chakru vycítit jen do 50ti metrů.. s rozlohou téhle Země nám bude trvat roky pokud se budeme spoléhat na procházení Země a spoléhat na to že jeho chakru nakonec ucítím, máš nějaký nápad jako ho najít?

Shimiru: *Vyslechl si samozřejmě co řekl a začal přemýšlet jak toho nukenina najít. * Hm...nalákat ho ? Ale to bychom museli mít něco, co on by viděl na kilometry daleko. A zároveň by to muselo být něco co, sám potřebuje. *Řekl klidně. * Snadnou, ale zároveň cennou kořist. *Dodá a dál přemýšlí co by mohli vymyslet. Po nějaké chvíli se jen podívá na Tatsuya.* Myslím, že to můžeme vymyslet během hledání. Třeba nás něco napadne. *Shimiru též nebyl stopař a proto ho nenapadalo nic jak, by ho mohli najít. Pokud by použil fénixe tak je to zbytečné přes koruny stromů, by stejně nic neviděli, myši byli zase příliš pomalé a tak přemýšlel jak ho najít. *

Tatsuya: Chápu, hádám že nám to moc neulehčí ale vystopoval jsem už mnoho Nukeninů i když sám nejsem nějak dobrým stopařem takže musíme věřit ve štěstí a trpělivost. Tak jdeme.. *Než ale vyrazí vytvoří si tři klony (Kage Bunshin) a zatímco Tatsuya se Shimiruem se vydají směrem na východ, tak zbytek klonů se vydá na zbylé světové strany (sever, jih a západ). Do karet jim hraje aspoň to že tahle Země je celkem malá, takže ve srovnání s takovou Zemí Ohně, Zemí Větru či Zemí Blesku je opravdu maličká.* Jak se jinak vede?

Shimiru: *Jde vedle Tatsuya a sleduje vše okolo, kdy očko mu běhalo sem a tam.* Jde to jen tak jak to může. A co ty ? Vše v pořádku a žiješ si ? Přeci jen bychom se měli o každém dozvědět trochu více, když už jsme spolu tak často na misích. *Shimiru poté zastaví Tatsuya rukou a jde směrem k jednomu ze stromů, na který se začal divně dívat a poklepávat na něj, ale on však nic neříkal, ale ten strom byl úplně dutý. Poté přišel k jinému stromu a zvuk byl úplně jiný.* Mám takový pocit, že jdeme správně. Nebo se nás snaží právě naopak dostat tam kam chce, aby jsme šli. *Dodal a šel k poslednímu stromu, kde jakmile klepl, okamžitě se ozval výbuch a Shimira to odmrštilo směrem na Tatsuya.*

Tatsuya: Žiju si jak jen to jde, stále většinu času trávím na cestách, což se od Lovce Nukeninů očekává že nebude tvrdnout uvnitř vesnice ale bude venku lovit Nukeniny na svou vlastní pěst. *Když pak Shimiru poklepe na nějaký ten strom, tak se stihne zapřít o zem ale fakt jen těsně než na to dojde. Těsně před explozí v tom stromu ucítil pohyb chakry ale Shimirua už varovat nestihl. Stihl ale Shimirua zachytit, sice to Tatsuyu posunulo o pár čísel dozadu ale Shimiru takto přistane do měkkého.* Kurva.. jsi v pořádku? *Zeptá se ho a okamžitě v ten moment uvolní techniku svých klonů, ti se zruší a vrátí všechnu svou chakru Tatsuyovi a ten ji má opět plnou. Snaží se být ve střehu, protože pokud na ně chce Nukenin zaútočit musí dojít do Tatsuyovo okruhu 50ti metrů (poloměr) ve kterém jeho chakru ucítí, protože to je aktivní pasivně 24/7.*

Shimiru: *Ještě před explozí si vyslechl co Tatsuya řekl a na to se i pousmál a ještě řekl* Potřebuješ holku jako sůl. *Zasmál se ještě, ale poté došlo na tu explozi, ale naštěstí díky Tatsuyovi Shimiru dopadl do měkkého, kdy se okamžitě začne dívat na ruce, a vcelku rychle dýchí. Přeci jen něco takového vás vcelku dost i vyděsí. Naštěstí se Shimiru vcelku rychle uklidnil.* Jo...asi jo. Co to sakra bylo ?! Jak to, že jsem to nečekal !? *Zakřičel Shimiru, ale to už si jak Tatsuya tak Shimiru mohli všimnout jak vcelku velké mnžoství brouků vylézá ze stromů kolem nich.* Ehm..jsem jedinej nebo z tohohle nemám dobrej pocit ? *Zeptal se Shimiru, který sledoval jak se brouci pomalu blíží směrem k nim.*

Tatsuya: Věř mi že tohle je něco co vlastně mám ale svůj milostný život s tebou probírat nebudu. *Pak dojde na ten výbuch a Shimiru skončí u Tatsuyi, který ho pak pustí aby mohl stát na vlastních nohou a on měl volné ruce (Tatsuya). Pak se tam začnou hromadit brouci ze kterých je cítit chakra jejich vlastníka (toho Nukenina). Proto ihned vytáhne několik kunaiů (4) ke kterým má připevněné výbušné lístky a hodí je na ty brouky do oblastí kde je jejich největší koncentrace a po složení pečetě tygra je odpálí aby jich zabil co nejvíce najednou.* Tohle bude technika toho Nukenina! Dávej pozor, nenech se jimi obklopit!

Shimiru: *Sleduje ty brouky jak se blíží a ve chvíli co Tatsuya nechá ty brouky vybuchnout, Shimiru poté odskočil díky varování Tatsuya, ale i když dost brouků zníčil stále jich hodně zbývalo. Oni se však najednou zastavili jako by prostě útočit nechtěli* Odejděte a žijte...bojujte a stane te se mým jídlem.. *Zazněl hlas z toho stromu, který předtím vybuchl dokud se tam neobjevila záhadná postava. Shimiru poté přišel zpět k Tatsuyovi.* Je to očividný, ale to bude on. Je tu jeden zádrhel. Jsme v lese a já používám tecniky katonu...je velká šance, že by to nebylo dobré ani pro nás. *Pošeptá Tatsuyovi a poté sleduje toho nukenina. Mezitím se vedle nukenina začali brouci jakoby formovat a objevila se tam doslova jeho podobizna. (​Mushi Bushin no Jutsu), která se postavila před nukenina.*

Tatsuya: Na les se vykašli, klidně to tu celé podpal. Pro něj to bude daleko horší, tedy pro jeho brouky. *Poví Shimiruovi, zatímco sleduje toho Nukenina. Když se tam pak začne tvořit klon, Tatsuya má v ruce další kunai s výbušným lístkem ale než jej hodí tak se řízne do dlaně pravé ruky a teprve pak kunai hodí a těsně u klona jej odpálí. Pak začne skládat ruční pečetě a následně rukou na které má krev udeří do země a za doprovodu velkého dýmu se tam objeví velký had (Ōkina Hebi) o velikosti menšího domu, který plnou rychlostí (6) vyrazí vpřed na Nukenina, který byl za klonem a hodlá do něj plnou silou (20) narazit svou tlamou a zády jej narazit do stromu, který se pod tou silou nalomí.*

Shimiru: *Shimiru okamžitě vytáhl svitek a nakreslil na něj dva fénixe. (Choujuu Giga: ​Idaina Tanken). Jednoho pro sebe a jednoho pro Tatsuya.* Myslím, že budeš vědět jak se to řídí. *Řekne a pomalu letí do vzduchu.* Jakmile je dostatečně vysoko, ale stále na dosah stromů, Shimiru udělá pečetě a začne vše pod ním pálit, ale tak, aby nezasáhl hada. (Katon: Ryuuka no Jutsu).


Nukenin : *Ve chvíli co klon vybuchl, ale samozřejmě ten had se nedal přehlédnout když byl tak velký. Sice ho trochu ta exploze ochromila, ale i tak byl připravený. Dal ruku vpřed a najednou všichni brouci vystartovali proti broukovi, ti se všichni samozřejmě zaměřili čistě jen na toho hada a pokud by se k němu dostali, zabránili by mu v pohybu a začali ho pomalu požírat (Bōsui no Jin). Shimirova technika mezitím se pomalu, ale jistě dostávala k nukeninovi, ale na to nukenin nereagoval. Přeci jen to bylo stále ještě dost daleko od něj.*

Tatsuya: *Nějací brouci jsou pro to hada jako procházka, neměl by být problém i přes ně narazit do Nukenina a přimáčknut ho k tomu stromu, nicméně kvůli broukům nemohl narazit takovou silou a tak je síla nárazu do Nukenina poloviční (10), není to dost aby poškodil strom ale Nukenina to bude bolet i tak ale t brouci jsou už problém jak je má na těle a i když nějakou dobu může bojovat a ignorovat je, nakonec nebude časem schopný boje a tak se rychle hlavou zarazí do země do které se zahrabe a smete tak ze sebe ty pavouky a skončí hluboko pod zemí. Tatsuya mezitím létá na hřbetu fénixe, kterého Shimiru namaloval a krouží nad bojištěm. Tatsuya pak odpečetí dva Fuuma Shurikeny, přičemž na ten druhý připevní zbývající výdušné lístky (5) a oba dva prudce plnou silou (10) hodí na Nukenina ale ty dva Shurikeny letí v zákrytu, takže je vidět jen první ale druhý už ne (Kage Shuriken no Jutsu). Hodí to ale až později, chce nejdřív nechat Nukenina zasáhnout ohnivou technikou od Shimirua, nicméně výbušné lístky na druhém Fuuma Shurikeny odpálí v blízkosti Nukenina a vzhledem k tomu že jich odpálí všech 5 najednou, bude to velice silná exploze.*

Shimiru: *Hadovi se podařilo vše co mělo, a nukenin z toho byl vcelku ochromený a oheň se k němu pomalu začal dostávat a tak se začal soustředit na oheň, když v tom si všiml prvního shurikenu, proti kterému hodil shuriken čímž ho odmrštil, ale ten v zákrytu už nečekal, kdy se ozval obrovský výbuch a celé místo se otřáslo, kdy byl slyšet jen křik. Pokud by se Tatsuya se Shimirem podívali pod sebe, viděli by planinu se stromy, ale bez listů takže bylo už nádherně na zem vidět. Nukenin se poté celý od krve těžkopádně zvedne. Když v tu chvíli byl vidět jeho šílený výraz a začal se šíleně smát. * VY SMRADI ! CHCÍPNĚTE !*Zařval nukenin, který všechny své brouky vyslal na Tatsuya, ale to byla jen menší zástěrka, z těch tisíců brouků se jen pár z nich oddělilo, bylo jich opravdu málo takže to nebylo pořádně vidět a ti přistáli přímo na Shimirový ruce, čehož si ani jeden dá se říct nemohl všimnout. Zbytek brouků se snažilo obalit Tatsuya jak to jen šlo. Na nukeninovi ovšem bylo vidět, že už mu tolik chakry nezbývá a proto se chtěl Tatsuya zbavit tím, že ho brouci sežerou zaživa. (Bōsui no Jin) . Pokud by mu to však nevyšlo a Tatsuya by se tomu vyhl tak by brouci najednou všichni spadli na zem a nukenin by padl přímo hubou na zem také.*

Tatsuya: *Když vidí všechny ty brouky, tak s tím fénixem zamíří k zemi střemhlavým pádem ale pak z něj seskočí a dopadne na zem, zatímco Fénix vyletěl rovnou na Nukenina. Nejde o to že by zde byl před brouky v bezpečí, pouze má pevnou půdu pod nohama. Následně aktivuje Mangekyou Sharingan a následně kolem sebe vyvolá horní část těla obrovské kostry boha blesku s dvěma páry rukou, jehož tělo od pasu nahoru obklopuje Tatsuyu. Barva toho těla má rudou barvu (vzhled) a hlavní že ti brouci se skrze tuhle Tatsuyovu nejsilnější obranu nedokáží dostat (Susanoo: Kostra). Had se poté vynoří ze země pod nohama Nukenina s cílem zespodu do něj vrazit plnou silou (20) a vyrazit ho do vzduchu, aby Tatsuya mohl v klidu poskládat ruční pečetě a vystřelit na Nukenina obrovskou ohnivou kouli (Katon: Dai Endan) ale to jen v případě že útok hadem vyjde. Had se každopádně po tomto útoku vrátí do své říše ať už jeho pokus vyjde či nikoliv.*

Shimiru: *Ve chvíli co vidět jak Tatsuya zamířil k zemi, brouci se hnali ihnem za tím, ale bylo pozdě. Narazili už do jeho susanoo a začali se vzdalovat, Nukenin mezitím opravdu vyrazí do vzduchu a dostane přesnou ránu, od té ohnivé koule, kdy leží na zemi nehnutý. Mezitím Shimiru přiletěl na svém fenixovi k Tatsuyovi a seskočil dolů. Nukenin tam jen nehybně ležel a skoro to vypadalo jako by byl mrtví úplně. V té chvíli si Shimiru ani nevšiml, že má dvě pohybující se bouličky na ruce byl až příliš zaujatý tím nukeninem.* Myslíš, že je mrtvej? *Zeptal se Shimiru, když v tom se nukenin jemně pohnul, krev z něj jen stříkala, takže mu nezbývalo moc času.* Chceš mít tu čest? *Zeptal se ho když ho viděl v té formě. Předtím ještě nic takového neviděl takže to pro něj bylo něco fascinujícího a sledoval Tatsuyovo jutsu, kdy nechápal co to je.*

Tatsuya: Hele nevím ale ujistit se můžeme jen jedním způsobem. *Pak se ukáže že ten bastard ještě žije a tak se Tatsuya uchopí toho posledního útoku a poskládá ruční pečetě, jakmile je dokončí tak ze země pod Nukeninem okamžitě velkou rychlostí vyrazí několik kamenných ostnů, které ho probodají na mnoha místech a nejedno z nich je kritické a smrtící (Doton: Ganchuusou). Susanoo a Sharingan již nepotřebuje a tak oboje deaktivuje.* Tak myslím že je konec, chudák moc šancí neměl.

Shimiru: *Ve chvíli co si všimne, že Tatsuya začal skládat pečetě, Shimiru se podíval na toho nukenina, který jen nadzvedl svou hlavou a začal se šíleně smát. V tu chvíli si i Shimiru všiml, těch bouliček, ale jakmile ho ty kamenné ostny probodají, tak bouličky zmizí.* Viděl jsi to taky nebo se mi to jen zdálo ? *Zeptal se Shimiru, kdy nechápal co to mohlo být. Samozřejmě ve chvíli co viděl toho nukenina probodaného, tak jen ukázal fénixovi, který přiletěl blíž k nukeninovi, aby ho mohl po případě nabrat, tedy až ostny zmizí.* Proti té technice co jsi měl ? Ne neměl.... *Řekl Shimiru, který nad tou kostrou začal přemýšlet.*

Tatsuya: Hm? Nic jsem neviděl. *Neví o čem Shimiru přesně mluví, žádných bouliček si na rukou Shimirua nevšiml a tak neví o čem to vůbec mluví.* Ta technika, nazývám to Susanoo a aktuálně je to moje nejsilnější obranná technika. *Zatím ji moc často ale nepoužívá, protože když ji používá moc dlouho začnou ho bolet oči, poté začnou krvácet a následuje rozostření zraku a nesnesitelná bolest očí a celého těla. To ještě neví že užívání technik Sharinganu (Mangekyou) ho postupně zbavuje zraku a nakonec jeho Sharingan ztratí své světlo ale ještě ho nepoužívá tak často aby si takového efektu mohl vůbec všimnout. Nicméně mise je u konce a každý si jde zase svou cestou.*

*Batsuovi nastalo období misí. Poslední dobou ho posílali pořád ven. Tentokrát se mělo jednat o misi ranku S. Vzpomínal si na poslední misi tohoto ranku kterou plnil společně s Tatsuyou a moc dobře si vzpomínal jakého protivníka proti sobě dostaly. Batsu si i pamatoval že toho sám moc dokázat neudělal a tak měl i trochu strach z toho zda bude vůbec užitečný ale co se dalo dělat. Byl vyslán do země nebe kde se měl nacházet uprchlík z Kirigakure který měl údajně mít vnitřní informace vojenského rázu které neměli nikdy opustit hranice země vody. Batsu byl jako již tradičně oblečen nebo spíše omotán ve svých obvazech která mu zakrývaly tělo od pasu až po nos. Kolem jeho pasu byla pouzdra s vybavením a vysící čelenka Kirigakure která šla vidět když se plášť na chvíli rozestoupil, na rukách zápěstní nůž a náramek ze kterého se později může rozložit štít. Nohy zakryté volnými kalhotami a celé tělo skryté v černém plášti se znakem klanu Kansetsu. Jeho černé vlasy mu zakrývaly záda kabátu. Do Země Nebe dorazil brzo, ještě před dobou kdy se měl setkat s druhým shinobim se kterým tuto misi měl plnit. Hlavním důvodem proč sem došel dřív bylo to že ho velice fascinoval onen létající ostrov nad celou Zemí Nebe. Vylezl si na vysoký strom který rostl na místě setkání a vyáhl si svůj notes. Začal překreslovat celý ostrov, tedy aspoň to co mohl vidět a přemýšlel jak je možné že vlastně lítá.* "Zajímalo by mě jak je toto vůbec možné."