Dojo

Ahoj

*Když uslyší o podmínkách v Sunagakure, jen zesmutní* Tak to mě mrzí.. Nedovedu si představit, že bych musela trénovat někde, kde by mi i prostředí házelo klacky pod nohy. Musí to být strašně deprimující. I když led v Sunagakure by měl hodně využití. Třeba by jsi mohla ledové kostečky dávat do pití. Určitě by ti to i něco vyneslo. Možná by jsi s tím pak mohla dokonce i zbohatnout. "Snad jsem neřekla nic špatně." *Myslí si v hlavě, přičemž se zasněně dívá na vodní hladinu. Neví proč, ale ten zvuk jí uklidňuje. Když vypraví o tom, že v té misi tak důležitá nebyla, rozhodne se jí zvednout náladu a řekne odhodlaně:* Víš co, pokud jsi se nepředvedla, tak já neumím chodit vzhůru nohama. Určitě jsi se předvedla, jen jsi moc skromná. Vím, že to má být symbol cnosti, ale tohle je již vážně až moc. Musíme na tomhle zapracovat a to co nejdříve. Nevím, zda Vás na těch zkouškách učili, ale takhle vymývat mozky by se nemělo. Je to špatné a dělá to z tak mocných shinobi a kunoichi na pohled jen lidi, co mají nízké sebevědomí. A víš co, i když by se to nelíbilo lidem, chtěla bych to napravit. V tomto mohu pomoci já tobě, můžu fungovat jako odraz v zrcadle, akorát se u toho nemusíš cítit trapně. Budu se na Tebe usmívat a držet Ti pěstičky, jen proto, aby jsi tento strach a trauma odpadly.

*Pak si vydechne, protože tohle řekla na jeden nádech. Pak se podívá na Misaki a doufá, že se na její tváři bude zračit nějaká pozitivní emoce. V hlavě se jí rozezní* "Ať jsem neřekla nic špatně, prosím.. Nechci, aby byl malér.." *Když slyší její motivační proslov, jakoby roztála.* Aww.. Ty také umíš motivovat, víš o tom? Jsi super. Akorát si nejsem jistá, zda nějaké pořádné jutsu budu umět. Přeci jen, viděla jsi, jak dlouho mi trvalo se naučit to hloupé chození po stromech. A zadky jim nenakopu, spíše je rozsekám, pokud budu mít k dispozici alespoň nějakou zbraň.

*Když uslyší o podmínkách v Sunagakure, jen zesmutní* Tak to mě mrzí.. Nedovedu si představit, že bych musela trénovat někde, kde by mi i prostředí házelo klacky pod nohy. Musí to být strašně deprimující. I když led v Sunagakure by měl hodně využití. Třeba by jsi mohla ledové kostečky dávat do pití. Určitě by ti to i něco vyneslo. Možná by jsi s tím pak mohla dokonce i zbohatnout. "Snad jsem neřekla nic špatně." *Myslí si v hlavě, přičemž se zasněně dívá na vodní hladinu. Neví proč, ale ten zvuk jí uklidňuje. Když vypraví o tom, že v té misi tak důležitá nebyla, rozhodne se jí zvednout náladu a řekne odhodlaně:* Víš co, pokud jsi se nepředvedla, tak já neumím chodit vzhůru nohama. Určitě jsi se předvedla, jen jsi moc skromná. Vím, že to má být symbol cnosti, ale tohle je již vážně až moc. Musíme na tomhle zapracovat a to co nejdříve. Nevím, zda Vás na těch zkouškách učili, ale takhle vymývat mozky by se nemělo. Je to špatné a dělá to z tak mocných shinobi a kunoichi na pohled jen lidi, co mají nízké sebevědomí. A víš co, i když by se to nelíbilo lidem, chtěla bych to napravit. V tomto mohu pomoci já tobě, můžu fungovat jako odraz v zrcadle, akorát se u toho nemusíš cítit trapně. Budu se na Tebe usmívat a držet Ti pěstičky, jen proto, aby jsi tento strach a trauma odpadly. *Pak si vydechne, protože tohle řekla na jeden nádech. Pak se podívá na Misaki a doufá, že se na její tváři bude zračit nějaká pozitivní emoce. V hlavě se jí rozezní* "Ať jsem neřekla nic špatně, prosím.. Nechci, aby byl malér.." *Když slyší její motivační proslov, jakoby roztála.* Aww.. Ty také umíš motivovat, víš o tom? Jsi super. Akorát si nejsem jistá, zda nějaké pořádné jutsu budu umět. Přeci jen, viděla jsi, jak dlouho mi trvalo se naučit to hloupé chození po stromech. A zadky jim nenakopu, spíše je rozsekám, pokud budu mít k dispozici alespoň nějakou zbraň. *Při nabídce, že by jí Misaki naučila novou techniku, se jí opět srdce trochu rozbuší.* Od Vás se to klidně budu učit. Vaše způsoby se mi zdají hodně super. A navíc mi dáte čas a nekřičíte na mě, když bych to pokazila. A nebojte, tentokráte na mě nebudete muset křičet, nebudu opět loudit ve svých myšlenkách a odhodlám se k tomu až budu tušit, že to zvládnu. Jen doufám, že se moc nezmáčím, i když vím, že úspěch povstane již po neúspěchu. A ano, nebojím se toho, nejsem malé škvrně. *řekne spíše pobaveně, protože si myslí, že to tak doopravdy nemyslela. Zná jí jako hodnou a milou osobu, takže tohle může být čistě a jen hec.* "Tak jo, musím se uklidnit, nesmím se smočit." *Udělá krok vpřed a jednu nohu smočí.* "Tohle by byl nepovedený pokus, ještě, že jsem se včas zastavila." Misaki, na chvíli budu meditovat. *Sedne si do meditačního sedu. Její nohy opět zavalí chlad. Srdce bije pomalu a všechno kolem je jen a pouze temnota. Opět slepě vstane, ignorujíc proudění vody. Ten pocit, jako při lezení na stromy, se jí rozlil do nohou, rukou i hlavou. Chladný hlas se jí rozduněl* "Nerovnoměrné.... Vlní se.... Složité... Koncentruj se...." *S klidem udělá první krok, pak druhý, bylo to v pořádku. Vlna Haně málem podrazila nohu. Naštěstí to zvládne, ale vypadá to, že ztrácí balanc. Nakonec spadne na ruce, ale chakra se do rukou naštěstí nahrne a nespadne do vody. Jen se trochu zmočí a vlasy se smočí. Neotevře oči, protože má strach, že by spadla. Rychle se odrazí na nohy. Rozeběhne se a občas i zaklopýtne, ale nakonec spadne do trávy. Pak se opět rozeběhne zpět, tentokráte však zakopne jen párkrát. Sic jsou vlasy zcela smočené, ale otevře oči, aby viděla výraz její sensei se slovy plnými radosti:* Měla jste pravdu. To, že jste mě zprvu naučila to lezení po stromech mi moc pomohlo. A díky tomu, že jste byla trpělivá a nechala mě meditovat to nese i ovoce.

*Otočí se na řeku, která už nevypadá tak nebezpečně.* "Měla bych to zkoušet i bez zavření očí, nebo spíše později. Kdybych byla na misi, zavření očí by mohla být osudová chyba, ale utopit se by také žádná sranda nebyla." *Otočí se zpátky k Misaki, když nakousne téma elementů.* A co když žádný element mít nebudu? A jak se vůbec zjistí, zda nějaký element mám? *Tázavě se na ní podívá. Pak se připraví do postoje k běhu a rozhodne se to proběhnout. Oči zkusí nechat otevřené, ale dech a tempo srdce se pokusí zpomalit. Při dotyku s hladinou ucítí opět ten chlad, který pohltí celé tělo. Vypadá to dobře, akorát ke konci málem do té vody spadne. Pravá noha do poloviny stehna je ve vodě, ale zbytek těla je již na břehu. Sedne si a tu nohu si chytne* "Co jsem udělala sakra špatně. To ty otevřené oči, to by měla být nějaká hloupost. Musím to proběhnout ještě jednou, Misaki se může mým směrem kdykoliv podívat a kdybych lezla po stromech, mohla bych jí naštvat a ona by odešla." *Tentokráte se snaží soustředit hlavně na chodidla, aby ten chladný pocit setrvával hlavně v nich. Počká si, kdy bude hladina nejklidnější a rozeběhne se. Když se blíží menší vlnka, rozhodne se jí přeskočit a kupodivu svojí koncentraci udržela.* Nejspíš už to zvládám, když chodím po zdech a stropu. *Zamyslí se, avšak přeskakuje další vlnku. Už stačí jen pár kroků a bude u Misaki. Rozeběhne se na břeh a ví, že tu mokrou nohavici nezapře.* Víš, ke konci, při cestě k protějšímu břehu, jsem se trochu přestala soustředit a takhle to skončilo. *Začne si nohavici alespoň trochu kroutit, aby většina té vody vytekla.* A omlouvám se, že jsem se ihned rozeběhla, myslela jsem si, že o těch elementech si povíme, jakmile to proběhnu i podruhé. Jen, už bych znovu ten běh neprováděla, prosím. Mravenčí mě nohy a mám strach, že bych již takové štěstí mít nemusela. "Snad není naštvaná. Sama mi říkala, že se musí učit mnohem náročnější techniky a já už nemůžu po blbém běhu po vodě. Nejsem trapná? Ne, spíše mi nejde ninjutsu tolik, abych mohla běhat do nekonečna."

*Hana si sedne, aby si oddychla. Nohy jí neskutečně mravenčí.* "To bude asi tou technikou" *pomyslí si. Při jejich slovech o elementech řekne* Jistě, pět elementů. To nám asi už říkali, ale nejsem si tím moc jistá. *Po vyslechnutí, že většina z toho je ninjutsu si jen povzdechne* To je pěkně na nic. To se nehledí na lidi, co nemají v ninjutsu talent? Co dělají oni? *Přemýšlí nahlas a zní celkem deprimovaně. Však když nakousne téma chunniské zkoušky, ještě více její obličej pohltí smutek.* Ano, je sice moc pěkné, že na chunninských zkouškách by měl někdo slabší element než já, ale k čemu mi to je, když se stejně nedostanu ani přes ty geninnské. Ano, já vím, trénovat ninjutsu, ninjutsu a opět jen ninjutsu. Ale nikdy mi ninjutsu nepůjde lépe než boj se zbraní, víš.. A co jsem slyšela, tak na těch zkouškách, na které za pár let půjdu jde hlavně o techniky. Jsem si vědoma toho, že nevím, co se stane příští den, ani natož na zkouškách. Abych jim mohla ukázat svůj opravdoví talent, musela bych jim ukázat souboj s nějakou hezkou katanou. A ano, kombinace s chozením po vodě či pevných materiálech je k tomuhle úžasná kombinace, ale jen díky tomuto asi nepostoupím. *zklamaně se podívá k hladině, kde vidí svůj odraz.* Pro někoho prostě ninjutsu není a stejně to musí být normou. Nejlepší je na tom ten fakt, že když někdo neovládá chakru dobře, většinou to nikam nedotáhne. Proč bych nemohla být jen šermířkou, na zbraň jako jedinou může být spoleh. Na jutsu asi taky, jenže ty vyčerpávají, až moc rychle. *Říkajíc, však stále pozorujíc svůj odraz v neklidné vodní hladině.* "Co mě to k sakru napadlo. Pokud nás někdo slyšel nebo se to dozví otec či sensei, budu nahraná. Proč jsem to vůbec řekla, nemám být v těchto věcech upřímná, nikdy. Možná proto nejsem v klanu jedna z těch oblíbených, je to mým přístupem na věc? Každý má jiné spektrum k věcem, proč zrovna můj názor je tím špatným?" *Sedne si k břehu a trochu si namočí nohy. Není úplná zima a ten trénink jí unavil, tak alespoň mírné ochlazení by pomohlo. Za sebe se ani neohlíží a bojí se okamžiku, kdy na ní někdo začne řvát, nebo jí její názor bude chtít vyvrátit. Rukami si drží kolena a v jejím výrazu smutek, však ani slzička se nedostaví. Už si na to zvykla a ví, že vzdorovat tomu si to dělá jen těžší.*

No ano, bojuje se. Jenže téměř všichni využívají nějaké techniky. I ve třídě jsou lidé, kteří ovládají asi pět technik a prý je to příprava na zkoušky, co nás dělí od hodnosti genin. Když jsem se na to zeptala otce, tak mi jen odvětil, že ninjutsu je základ každého shinobi a musím se s tím smířit. *Řekne, i přesto, že ví, že má pravdu. Po jejich dalších slovech jí jen stroze odpoví:* Jenže tyto svazky by se ke mě prý vůbec dostat neměly. Prý kvůli svému potencionálu bych se měla šprtat jen ninjutsu, jakoby otec věděl o něčem, o čem já nevím.. *Trochu se její výraz dostane do naštvaného a vší silou kopne do hladiny, aby se rozvířila ještě více. Na její slova o tom, že může být jedinečná řekne:* Když jsem to řekla domů, poslali mě někam. Prý katana ani žádná zbraň či štít nedokáže pořádně zvrátit jutsu. Prý to dokáže jen ten element, který je silnější. A než se k někomu dostanu se zbraní, je rychlejší prý poslat nějakou techniku raitonu. *Řekne rozhněvaným hlasem, avšak jde poznat, že hněv je veden na toho, kdo tato slova vyřkl. Pak se uklidní a dále Misaki poslouchá, přičemž si nohy nechává v řece, aby schladili její vnitřní bolest.* Však já vím, techniky se budu muset učit. Nakonec to stejně skončí tak, že techniky budu nucena používat. Už jen kvůli tomu, že náš klan to vyžaduje. Na druhou stranu vím, že mojí pozicí v týmu bude spíše býti zvěd, takže ode mě tolik ofenzivních technik nemohou žádat. Ale ty knihy, podívám se do knihovny a možná si je budu číst tady. Kdybych je přinesla domů, donutí mě je ihned vrátit. *Podívá se na Misaki a pak jí, již klidně, odvětí:* A vy vlastně znáte někoho, kdo nechce využívat moc ninjutsu? Slyšela jsem jen o nějakých šermířích, ale jediné, co občas uvidím ve vesnici jsou duely v taijutsu či kenjutsu. Bohužel, ty pro lidi moc zajímavé nejsou a spíše vyhledávají ninjutsu. *Vyhrkne ze sebe, protože je ráda, že se někomu mohla svěřit s tím, co jí nejvíce tížilo a nedostala vynadané či rodičovskou přednášku. Když však Misaki otevře ústa, věnuje jejím slovům, opět, plnou koncentraci. Ne jen že jí považuje jako sensei, ale také již jako vzor, tím si je nyní jistá.*

*Hana si trochu upraví vlasy a pak řekne:* Tak taijutsu, to je také určitě zajímavá disciplína. Ale neboj, už jsem se smířila s tím, že budu muset používat i zatracené techniky. *Pak se zaposlouchá do slov Misaki a řekne s novým elánem:* Doufám, že je to pravda. V akademii se cítím jako ve vězení plném zákazů a příkazů. Otevřete si stranu dvacet, opiš tento text. Pak jsou tam i fráze jako 'Víme Hano, že tebe to nezajímá, ale stejně musíš dávat pozor. Ne. nemůžeš jít domů pro kunai, nyní se procvičuje ninjustu.' Za vás byla asi akademie lepší. A ta knihovna bude také zajímavá. Občas tam právě chodím si pročítat o šermířích. Sice jsou to jen pohádky, ale lepší, než krutá realita. *Pak se ohlédne zpět do vody a zasněně povídá.* A občas i přemýšlím, že bych mohla být v budoucnu jednou z těch šermířů. V realitě asi nikdy nebudu, ale vždy při čtení si představuji, že jsem tam s nimi. Že mě učí jejich stylu. Proto mi pořád vytýkají, že mám hlavu v oblacích a knížkách. *Nakonec si stoupne a řekne odhodlaně:* No nic, čas na trénink. *Přičemž se rozejde po vodní hladině. Tentokrát již však neběží, jde pomalu a jistě. Hana si musí přiznat, že je to mnohem jednodušší než běhání, možná proto jí to jde tak lépe. Po pár minutách chůze se rozejde zpět k Misaki. Nohy jí tolik nebrní, takže to bylo doopravdy jen tím, že běhala.* Teď mě jen tak napadlo, jaký to je pracovat v týmu? A co popřípadě dělat, když si s někým nesedneš a nebo spolu vyloženě nesouhlasíte?

*Nad slovy Misaki o tom, že pracuje s náhodnými shinobi a nemá stálý tým se jen trochu podrbe na hlavě a poví:* Takže nám na akademii lhali? Protože prý nás má zkouška na konci akademie, kdy budeme bojovat dva na dva, má naučit umění spolupracovat v týmu. A co si někteří spolužáci šeptali, prý jsou týmy většinou pospolu a rozdělí se jen ve výjimečných případech. "Snad jsem řekla něco, co je skutečné. Ale i kdyby ne, mohla bych to potom spolužákům vmést do obličejů, že si jen věci nalhávají. Ale jak vlastně takové týmy fungují? To jsme prostě k sobě přidělení, nebo to bude náhodou, že jsme si zrovna vybrali tu stejnou misi? Ne Hano, zase to děláš. Nesmíš tak přemýšlet, Misaki chce něco říct, tak dávej sakra pozor!" *Po vyslechnutí toho, že někteří lidé mají moc nudnou fantazii se Hana jen usměje. Jde však poznat, že se Hana pořádně zamyslí a pak se trochu plaše zeptá:* Kdy jsi si vlastně vybrala, že budeš lovkyní odměn? Jak tě vůbec napadlo se vydat po této stezce? "Snad jsem neřekla nic špatného. Doufám, že se nestalo nic jejím nejbližším. Pokud by totiž udělal nějaký padouch něco mé rodině, na naše konflikty bych zapomenula a místo toho bych chtěla toho padoucha najít a udělat mu to, co on udělal jim. A nebo, pokud bych musela, je odvedu k ANBU, nebo kam se takoví zlosynové mají házet, aby byli potrestáni."

*Jakmile vyslechne celý její příběh, trochu sklesle řekne:* No jo, prvně se ale budu muset nějak prolézt akademií a finálními zkouškami. A ty, jak se znám, určitě na poprvé nedám. Leda že by se mnou museli bojovat ještě větší zoufalci, než jsem já a to už by bylo co říci. Ale musí to být úžasné, nebýt vázána jen na vesnici ale mít volnost chodit kamkoliv. Zajímalo by mě, jaké to asi v Sunagakure je. Kromě toho horka tam musí být i určitě hodně sluníčka. Možná bych při nějakém delším pobytu tam nemusela být tak extrémně vybledlá. *Trochu se rozesmutní, jelikož si nyní jen dělá marné naděje. Ví, že pokud se dostane tak daleko, tak jí otec nějakou cestu předurčí. Vlastně je celý její život jen otcův plán, aby ukázal, že naše rodina v klanu také produkuje mocné shinobi. Pak zjistí, že je již dávno čas na to, aby došla domů, jelikož nyní musí dodržovat striktní pravidla.* Moc se omlouvám, Misaki, ale budu muset jít. Otec by byl na mě naštvaný, kdybych zase přišla pozdě a já jej nechci rozhněvat... *řekne trochu smutně a vstane ze země.*

*Když se jí snaží povzbudit, smutek se jí z tváře na chvíli vytratí.* No, uvidíme. Pokud půjdu proti mým spolužákům, bude to celkem těžké. Už jen kvůli tomu faktu, že ví mé slabé stránky, to jest ninjutsu. “A ještě k tomu ví, že se nechám lehce rozhodit zvuky a snadno se nachytám. Tohle však říkat raději nebudu, co by si o mě pak myslela… Ale již bych měla opravdu vyrazit, otec mě zabije. Už teď slyším tu přednášku o tom, jak jsem nezodpovědná a toulavá. A pokud mi zase dá domácí vězení, tak potěš koště. Ale moment, to  již nemůže udělat. Doma mi trénovat zakázal, takže vždy budu moci jít alespoň sem. Teď doufat, že ten zákaz nezmění, nechci být hlídaná bratrem. Ano, je sice hodný, ale strašně upjatý a moc věcí mi nedovolí.“ *Nakonec Misaki ještě zamává a řekne:* Škoda, že není více lidí jako ty. Víš, s tréninkem mi nikdo kromě tebe pořádně nepomohl a navíc si s Tebou mohu povídat. Jsi prostě super, Tak ahoj.

*Hanu probudí ranní sluníčko, které jí svítí přes okno do tváře. Dnes do akademie nejde, jelikož je víkend, avšak ani Misaki či Izumi nejsou v Konohagakure.* Co budu dělat? *Pomyslí si a lenošně se začne v posteli převalovat. Po delší době Hanu donutí vstát její kručící břicho. Když jde, ještě rozespalá a v pyžamu, do spižírny a nachystá si vydatnou snídani. Moc dobře ví, že si slíbila, že krom kenjutsu se bude i trochu soustředit na techniky. Ten den nastal dnes, poté, co to asi pětkrát odložila kvůli akademii, nebo tréninku se shurikeny. K snídani si ještě uvaří zelený čaj a pustí se do hostiny.* Velmi zvláštní, nikdo doma není. U otce bych to čekala, ten teď nejspíš pije se svými kumpány a ani pomalu neví o světě. Bratr mi však dělá starosti, našel si nějakou práci, to ano, ale musí být doopravdy každý den pryč? Vždy přijde, až když už spím a to není férové. *Povzdychne si, i když ví, že s tím nic neudělá. Po vydatné snídani jde opět do pokoje a tam na sebe vezme své oblíbené, černé kimono se zeleným páskem, menší brašny na shurikeny, kdyby náhodou čas zbyl, a láhev, do kterého uvaří další zelený čaj, ten je prý při a po tréninku nejlepší. Láhev si dá do větší brašny, jelikož chce mít prázdné ruce, vezme si klíč od vchodových dveří a dveře zamkne. I když tam momentálně nic cenného nemá ona, neznamená to, že to má stejně i bratr. Překvapivě moc lidí na ulici není, avšak to ani Haně nevadí. Nemá kam spěchat, proto v klidu dojde přes klan a centrum Konohy až k trénovací oblasti. Až na pár lidí je tam prázdno, což Haně vyhovuje. Před nikým se neztrapní a ani na nikoho omylem nespadne. Ještě si položí brašnu s lahví, nechce si jí rozbít při lezení po stromech a stěnách. Trénink začne pár minutami meditace. I když ví, že to již nepotřebuje, alespoň tímto gestem vzpomíná na Misaki. Vždy, když jí naučila nějakou techniku s chakrou, předcházela tomu hluboká meditace a následoval úspěch. Když cítí, že jejím tělem prochází ledově chladný, přesto ostrý vánek, vstane a rozeběhne se oproti stromu. Když k němu doběhne, začne všechen chlad vstoupit do nohou (Kinobori no Waza) a kolmo po něm se rozeběhne až na jeho vrcholek. Tentokráte však se necítí tak vyčerpaná, tak seběhne i dolů. Jednou to nevychytala a větev jí švihla přes tvář, ale z toho si již Hana nic nedělala. Při posledním tréninku s Misaki skončila mnohem hůř a za takovéto švihnutí by byla nesmírně vděčná. I po seběhnutí jí chlad v nohou zůstal a proto se Hana rozhodla běhat dále. Byla tam kamenná stěna a ta byla mnohem vyšší, než tento strom. Při cestě ke zdi se trochu vydýchala (Kinobori no Waza) a začala chodit po stěně. Když z druhé strany sešla, udělala pět kroků od stěny a tentokráte se rozeběhla. Když vyběhla na druhou stranu, místo toho, aby na zemi sešla, od stěny se odrazila a ve vzduchu vrhla dva shurikeny. Oba se do dřev trefily, avšak jen jeden do středu, ten druhý byl velmi blízko okraji, div z kůlu nevyletěl ten malý kousek. Shurikeny si vzala a trochu se napila čaje. Až nyní jí došla ta osudová chyba, neměla nic k zakousnutí. Větší brašnu si vzala přes rameno a rozhodla se trénovat i během cesty k zaslouženému obědu. Cestu si rozhodla zkrátit přes řeku (Suimen Hokou no Waza) a i když se na ní kolemjdoucí dívali jako na podivína, Haně to bylo buřt. Chlad z jejich nohou začal trochu slábnout, i když jen nepatrně a Hana opět běžela po pevnině. Byla před svojí oblíbenou trasou, skrze uličky. Také, díky jejímu vyšetřování, zjistila, čí ten pes je. Byl lidí tady z okraje uliček a jejich pes do nich chodí kvůli kočkám. Hana se podívala přes plot a uviděla, že ten pes jen leží a chytá lelky a jeho majitelé nikde. Haně došla, jak se tomu psisku konečně pomstít za všechny ty honičky v uličkách.* Hej ty prašivče, zkus mě dohnat, ty kuse sádla *Řekla Hana a pes ihned zbystřil. Hana se rozeběhla a jen slyšela, jak něco dopadlo na zem. Ten obří pes přeskočil plot a Hana nemohla skrýt svoje nadšení.* Konečně dostane za dosti učinění, hihi *Pomyslí si při zvuků štěkotu za ní. Místo běžného běhu (Kinobori no Waza) se rozhodne běhat po stěnách. I když je tento běh mnohem zábavnější, není ani pomalejší, ani rychlejší, a tak se začne psisku ztrácet. Sice zatím běžela jen rovně, protože při zatáčkách by musela běžet po zemi a tím přerušit tento úžasný závod. Hana si uvědomí, že další zatáčka už je do klanu Yamanaka.* Opět si prohrál, ubožáku. *Řekne spíše už pro sebe a rozhodne se vyběhnout na střechu. Takhle po střechách běží a občas i musí vyskočit, když si tak všimne, že chlad je čím dál slabší a slabší. Když stojí na střeše jejich domova, jen už dojde a odemkne. Doma vejde do jídelny a sedne si, po tomto závodu byla více unavená než obvykle. Napije se čaje a po chvíli si vezme do krabičky sushi, co jí tam otec nechal. I když jsou poslední dobou na nože, nemůže se zapřít, že je úžasný kuchař. Pár kousků snědla ihned, protože po vydatném tréninku si zaslouží vydatné jídlo. Po obědě si na chvíli jde lehnout. Hana si uvědomuje, že kdyby teď šla cvičit, do dvou hodin je zpět. Vzbudí se však, k jejímu neštěstí, tak tři až čtyři hodiny před západem slunce.* Měla bych sebou hodit, je to pro Misaki. *Pomyslí si Hana a vezme sebou vše, jen čaj si udělá nový. Opět jde přes hlavní bránu klanu Yamanaka, je to blíže. Její oblíbené místečko je zcela prázdné a opozdilci trénují na druhé straně. Při vzpomínce na Misaki, když šla po řece a přitom hodila shuriken do dřeva jí inspirovalo a rozhodla se to zkusit také. Opět pár minutek meditovala, aby si byla sebou více jistá. Rozešla se po břehu (Suimen Hokou no Waza) až doprostřed řeky. Celou dobu se koncentrovala na své nohy, jenž opět ovládal chlad. Postupně vrhla všechny shurikeny. Když se vydala zkontrolovat své dílo, trochu se rozesmutněla. Z deseti shurikenů se jen sedm trefilo, avšak jen čtyři se trefili do středu. Všechny si je vzala a zkoušela to znovu a znovu. Když se začalo již stmívat a Hana si přiznala, že je již čas jít zpět, zkontrolovala svůj výsledek. Už byl mnohem uspokojivější, jelikož se všechny zabodly a jen tři byly na okrajích. Chtěla se napít čaje, avšak ten za těch pár hodinek, jakoby se vypařil. Cestu domů opět vedla přes kratší cestu, jelikož použila až moc chakry a na to si zatím nezvykla. Domů šla tiše jako myška, jelikož slyšela chrápání otce. Dala si rychlou, teplou koupel, navečeřela se při svíčce a šla i se svíčkou do pokoje. Tam si kimono rozvázala a oblékla si pyžamo. Svíčku položila na noční stolek a připravila si peřinu, aby jí bylo pohodlně. Když usoudila, že již každou chvíli odpadne, svíčku sfouknutím uhasila a vydala se do říše snů.*

Další den na akademii, další promarněný čas. *Proletí Haně hlavou, když si vezme shuriken do levačky a začne se skrze něj dívat proti slunci.* Ale po tom, co mi domluvil otec u sensei, že se stanu geninem dříve než by to mělo být, budu muset chtě nechtě cvičit jak ninjutsu, tak i kenjutsu. *Tvář jí na chvíli pokazí smutek, ale po pár chvílích je tam opět slunný úsměv. Shuriken schová do brašny ke zbytku a sama se vydá k trénovací oblasti. Cestu sdílí s pár spolužáky.* Asi také chtějí cvičit, jen doufám, že nebudou u mě, natož mě sledovat. Nechci se ztrapnit a ještě by se pak šířilo více klepů a pomluv. *Pomyslí si, ale dále si jich nevšímá. Ten pocit chladu, jenž má vždy, když chce nějak kontrolovat svojí chakru, z nějakého důvodu přetrvává, avšak Hana neví proč.* Že bych už si na to ovládání zvykla? Mohlo by to býti nějaké znamení? Ne, to je blbost, budu hlavně oddaná šermu. Nesmím nechat otce vyhrát takhle jednoduše. Nějaké techniky se naučím, jak říkala Izumi. Jakmile si koupím tu katanu s černým ostřím, co jsem nedávno viděla v obchodě, tak už jen pár dní tréninku a geninské zkoušky budu moci považovat za dokončené. *Při této myšlence se Hana neubrání úsměvu. Ví, že to nebude tak jednoduché, ale také ví, že se zbraní má mnohem větší šanci na to, aby uspěla. Když prochází kolem knihovny, udělá si krátkou zastávku.* Dobrý den. *Řekne Hana při poklonu knihovnici* Dobrý den Hano. Nech mě hádat, chtěla by jsi si vypůjčit nějakou knihu s tématem šermu, že ano. *Řekne knihovnice milým hlasem. Haně se rozzáří oči, jelikož to ani nemusí vysvětlovat. S kývnutím řekne:* Ano prosím a mnohokráte děkuji. *Se slovy Hany se knihovnice obrátí za sebe, jelikož tam měla vrácené knihy, jenž ještě nestihla vrátit na původní místa. Po chvíli mumlání, co Haně přišly jako hodiny, knihovnice položí na pult knihu s rudým obalem a zlatým písmem napsáno 'Cesta Temného šermíře' s dekorativními obrysy lístků sakury.* Je to kniha o tajemném šermíři, který svým umem dokázal překonat i pět samurajů najednou. Krom bájí o jeho činech a akcí je tam i popsané, jak využít výhody Wakizashi v uličkách či stísněných prostorech, avšak nejen pro ně, ale i pro obyčejné katany a kakuta. Ale to už si budeš muset zjistit sama v listech knihy. *Poví knihovnice moudrým hlasem a pak jen dodá:* Knihu si můžeš vypůjčit, ale do měsíce ji musíš vrátit, pravidla znáš. *Hana jenom kývne a knihu si dá do brašny.* Po tréninku, kdybych byla zase moc unavená, si alespoň budu moci číst. A nebo i krátce před tréninkem, pokud bych musela čekat, až by se uvolnilo místo. *Pomyslí si Hana, když otevírá dveře z knihovny. Knihu si dá do brašny a vydá se směrem tréninková oblast. Přímo na plácku je až moc lidí, takže se Hana rozhodla jít do Doja. Nebylo to tam o nic lepší, několik studentů a možná někde zahlédla i shinobi a kunoichi s ninja páskou.* Tak si chvíli asi počkám, někteří již vypadají vyčerpaně, tak alespoň se uvolní to místo a já si přečtu alespoň slovo autora. *Pomyslí si, sedne si zády ke stěně. O zeď se následně i opře a knihu vytáhne. Když jí otevře, jen doufá, že si jí nikdo nebude všímat. Je to především kniha s legendami a až sekundárně o bojovém stylu, takže to asi do Doja moc nepatří. Její oči začnou kmitat od řádku k řádku a ztrácí pojem o realitě. V dáli slyší nějaké hlasy, ale moc jim nevěnuje pozornost.*

Sarui (NPC) (vzhled)
*Sarui byl mladým hochem který již před nějakou dobou splnil geninské zkoušky a od té doby se soustředil čistě na vylepšení svých schopností hlavně v oblasti Kenjutsu a dařilo se mu. Dnešní den trávil celý v Doju kde jej různí vrstevníci stále vyzívali na boj v kenjutsu jelikož spoustu z nich vědělo že co se týče geninů tak lepšího šermíře nešlo pohledat. Ať už šlo o rychlé reakce nebo o piruety a přemety, Sarui tohle vše vylepšoval jak to jen šlo a tak šerm v jeho podání vypadal spíše jako tanec a atletické představení.* Už máš dost? Vzdáš se nebo chceš pokračovat? *Pronesl směrem ke svému současnému soupeři který už lapal po dechu. V ruce svíral Kakuto, jeho nejmilejší zbraň a v druhé tanto které však měl otočené ostřím dolů. Měl svůj bojový styl. Když se chlapec před ním vzdal tak se Dojo začalo pomalu vylidňovat. Byl trochu zklamaný že ty boje končí tak brzo ale co. Teď byla možnost aby si on trochu zatrénoval jen výpady. Doprostřed Doja zavěsil trám na kterém vždy cvičíval a šlo to vidět. Kus dřeva ze kterého všude trčely třísky. Nikdo tu nezůstal až na jednu dívku. Sarui jí věnoval krátký pohled.* "Cesta Temného Šermíře? Z toho se moc nenaučí." Hele jestli se chceš naučit něco o šermu tak v téhle knížce toho moc nenajdeš. *Zavolal na ní mezi svými sériemi útoků.*

*Když Hana dočítá první kapitolu, kde autor popisoval, jak moc je důležité si držet své nepřátele na blízku, aby bylo pro něj téměř nemožné vyhnout se útoku na hruď, uslyší chlapecký hlas.* T.. to mluví na mě? *Pomyslí si Hana a ohlédne se za zdrojem hlasu. Byl to nějaký shinobi, jenž svíral dvě katany v rukou a celkem se mu vedlo udělat z jednoho kůlu jen hroudu třísek. Nevypadal ani o mnoho starší než ona, ale zato vypadal v mnohém již mnohem zkušenější. Hana se zvedne, protože nikoho dalšího, který by četl knihu, neviděla.* Co když mluvil na někoho jiného, kdo již tu knihu schoval. Aha, ostatní již odešli? Neměla bych takto snít během dne, ale co když přesto si mluvil pro sebe. Také si sama pro sebe občas mluvím, takže to asi není nic divného. A navíc, já mám jen pár shurikenů, i když kniha je o šermu. *Pomalým krokem se rozejde směrem k chlapci, avšak se celou dobu dívá kolem sebe. Věděla, že existuje technika, která dokáže shinobi zamaskovat díky plášti, tak co když je to jen nějaký fór na její osobu? Sleduje ladné pohyby toho šermíře, přičemž si pár metrů od něj položí větší brašnu, ve které byla, již poloprázdná, láhev s vodou a krabička s chili rámen.* Kdyby to doopravdy bylo na mě, nemohu bojovat s těmito věcmi na sobě. Na tu sklenici můj bratr pomocí skla a formiček udělal znázornění zelených shurikenů. Dal si s tím mnoho práce a nemohu to rozbít, neodpustila bych si to asi nikdy. Navíc si ani nejsem jistá, zda by potom ještě nějaký dárek mohla od něj očekávat, mohl by si myslet, že si toho nevážím. A zase moc dlouho přemýšlím, vždyť jsem skoro u něj.. *Hana počká, až svojí sérii seků dokončí, následně si stoupne vedle něj a stydlivým hlasem se zeptá:* To... bylo na mě? *Nezabrání tomu, že se začervená, protože tohle je poprvé, co jí pozval nějaký kluk na trénink.*

Sarui
*Dojížděl sérii útoků která byla zakončená tak že kakuto zarazil docela hluboko do cvičného trámu. Pustil zbraň a párkrát si protočil v ruce Tanto.* Inu vidíš tu někoho jiného? *Když s ní mluvil cenou dobu si točil v ruce s Tantem.* Pokud máš zájem o Kenjutsu tak je lepší trénovat než si o tom jen číst. Hlavně v téhle knížce se toho moc nedočteš. *Přišel k trámu a vyrval z něj zaseklé Kakuto. Nátáhl ruku s Kakutem k dívce rukojetí napřed.* Jestli se zajímáš o Kenjutsu tak mi ukaž co umíš. *Sarui byl milý hoch takže se pořád usmíval. Snažil se aby se dívka v jeho přítomnosti necítila špatně ale naopak příjemně a stejně tak jí chtěl pomoct vylepšit její schopnosti pokud tedy bude mít zájem.* Jsem Sarui. Táta dělá opravy v tomto Doju takže tu trávím většinu času. *Pokud si dívka Kakuto vezme tak lehce odstoupí s Tantem v ruce a pobýdne ji aby na něj zaútočila.*

*Když se jí ten chlapec zeptá, zda tu vidí někoho jiného, rychle se podívá po celém doju. Nikoho si nevšimne a opět se začne ztrácet v myšlenkách* Takže asi myslel mě. Znamená to něco? Ne, asi to nebude vtip, doufám. Nejspíš patří i mezi ty oblíbené, protože když jsem přišla, zrovna kolem tohoto kluka byla hromada lidí. A ten jeho úsměv, nemůže značit špatné úmysly, alespoň v tom doufám. *Celou dobu sleduje jeho Tanto, avšak z myšlenek jí vytrhne jeho další slova. Podívá se znovu chlapci do tváře a se stydlivým obličejem se snaží mile odpovědět:* Vím, že je lepší trénovat, ale zrovna jsem neměla s kým. Tak jsem četla a vida, místa je tu najednou dost. Hehe *Trochu se zasměje a rozhlédne se kolem. Nevypadá to, že by měl někdo přijít, ale ani jakoby se tu kdokoliv schovával. V tom uslyšela praskání dřeva, otočila se a zrovna uviděla, jak ten chlapec z toho špalku vyrval své Kakuto. Když natáhne tu ruku s Kakutem před ní, rukojetí k ní, jen tu rukojeť chytí do levé ruky a vyslyší jeho slova.* Možná je tohle jen sen. Co když jsem usnula při hodině v akademii a tohle je jen výplod mé fantazie. I kdyby ano, trénink ve snu je také trénink, i když na něj zřejmě po procitnutí zapomenu. *Když se představí, Hana si již stoupla do bojového postoje, napodobujíc nějakou hrdinku z knížky, jenž četla před půl rokem.* Moc mě těší, Sarui, mě říkají Hana. A váš otec dělá dobrou práci, vypadá to tu vždy jako nové. A vás si také matně pamatuji, rudovlasý šermíř, nemýlím se? *U poslední věty jde poznat velká nejistota. O někom takovém doopravdy slyšela, ale bylo to už strašně dávno.* Naznačuje mi, že bych měla zaútočit. Jak jsem se to učila. Správný postoj, k piruetě připravit a teď. *Po tomto proudu myšlenek se Hana rychle dostane na pravici Sarui a piruetou se jej pokusí seknout do loktu. Ať se trefí, či nikoliv, skočí zpět a přitom si dá zbraň za pásek. Když je uprostřed svého skoku, hodí po něm dva shouton shurikeny. Po dopadu hodí další dva, avšak jako Misaki, rozeběhne se mu na pravici, aby musel blokovat útoky z více stran. Poté se jej snaží seknout do nohy, avšak druhá ruka je připravená chytnout pouzdro jeho zbraně, bude-li to nutností.*

Sarui
Těší mě Hano. A ne opravdu jesem rudý šermíř. Tak jdeme na to. *Už od prvního pohledu mu bylo jasné že Hana není úplný začátečník.* "Takže takhle holka to s mečem umít. Tak schválně jak moc mě donutíš se snažit." *Saruivoi hrálo do karet to že se snažil skoro celou dobu si vypylovat pouze Kenjutsu takže zbraním krásně rozumněl. Sarui měl ale ještě za pasem další zbraně o kterých moc Hana vědět nemohla když se k ní zády ani jednou neotočil. Piruetu jednoduše odvrtátil tak že správným úhlem odrazil pomocí Tanta Kakuto a tak by jí ještě změnil směr a snad i rozhodil rovnováhu. Shurikeny zaregistroval a odskočil dozadu a jeden odrazil tantem. Další 2 taky bez problému odklonil.* Takže takhle to je. Ty zbraním přece jen rozumíš co. *Řekl s očekáváním potom co po něm hodila ty divné zelené shurikeny. Hana se sice může snažit jít po jeho noze ale Sarui udělá pomyslnou hvězdili přes kakuto a přitom zpoza pasu kdy se jeho zbraň nachází na zadnní straně těla vytáhl Wakizashi a opět má 2 zbraně. Teď se karty obrátily a Sarui začal útočit na Hanu aby si otestoval jak dobře se umí bránit a blokovat. Nejde na ni plnou silou ale tak skillem odpovídajícím 18 bodům kenjutsu.* Útočit umíš. Teď ukaž jak se umíš bránit.

*Když na ní Sarui promluví, Hana jen odpoví:* Nedá se říci, že rozumím, spíše na mě mluví a díky tomu mi to tak dobře jde. *Když se všem shurikenům ladně vyhne, v myšlenkách se jí ozve, opět tím chladným a ostrým hlasem* Moc slabá, moc nepřesná, málo úderná. *Při těchto slovech, kdy by ho chtěla seknout do nohy, sekne trochu pomaleji, než by chtěla a proto další útok končí neúspěchem.* Fakt díky, teď jsem to kvůli tobě zkazila. *Křikne v mysli na ten hlas, který jen stejným hlasem i tóninou odpoví:* Slabá, netalentovaná, předurčena prohrát. *Tyto slova se snaží Hana ignorovat, jelikož její pozornost upoutalo něco jiného. Za zády měl další zbraň.* Pokud za zády schovával další zbraň, tak těch zbraní může mít mnohem více. Zvlášť, pokud ovládá i fuinjutsu, jako Misaki a Izumi. *Řekne si v mysli a Hana stojí před útoky Sarui. Ránu Wakizashi se jí podařilo tak napůl odvrátit, nýbrž jí to trefilo jen kimono, jelikož udělala výpad, avšak ten druhý útok už tak nadějně nevypadal. Katanou by to určitě nezvládla, zas tak rychlá není, proto se rozhodla jeho ráně uskočit. Trochu jí sice zasáhl do boku, ale Hana neprojevila žádný náznak bolesti, i když rána to byla opravdu silná a její nitro, jakoby mohlo křičet až do nebes.* Pomalá, neobratná, slabá... *Reaguje hlas chladný jako čepel, jež právě svírá, dokonce i slova jsou tak ostrá.* Ticho, ticho, ticho! Vím, nejsem tvůj majitel, ale to neznamená, že na mě musíš být ošklivý. Teď s tebou bojuji já, tak se s tím laskavě smiř. *Důrazně si poví v hlavě a s katanou v defenzivní poloze čeká na další útok svého oponenta.*

Sarui
*I když hlasy neslyší tak moc dobře vidí že Hana nepoužívá svůj plný potenciál. Tanto a Wakizashi opět schová a přibližuje se k Haně.* Hele holka. Tohle nikam nevede. Můžeš ukazovat jak chceš že se snažíš ale já vidím že máš mnohem větši potenciál. Tak co se děje. *Došel k ní a i kdyby chtěla zaútočit tak má Sarui na obou zápěstích zápěstní nože kdyby náhodou tak by je kativoval a zablokoval útok s tím že následně by jí pomocí jednoduché finty vyrazil Kakuto z ruky a chytl ho.* Takže teď si sedneme a řekneš mi co se děje. Tvůj postoj i útoky jsou dobré ale něco tě brzdí. *Sarui měl dalo by se říct dar že dokázal člověka odhadnout pohledem a u Hany viděl že skutečně se něco děje. Posadil se tedy do tureckého sedu a zbraně položil vedle sebe. Nabíl jí aby se posadila naproti jemu a čekal jestli mu teda něco Hana řekne.*

*Když Sarui schovává své zbraně, Hana naštvaně do mysli vykřikne:* Vidíš, co jsi udělala. Teď se mnou kvůli tobě nebude chtít trénovat, jsi spokojený. Vím, že se ti asi hnusím, ale to neznamená, že si mě musel takto držet pozadu. *Když se Sarui začne přibližovat, ozve se v její hlavě* Slabá, bojácná, neschopná. Nezlepšuje se... Mrhá talentem... Mrhá časem.. *Toto Hanu vytočí, avšak v tom jí již přeruší slova Sarui. Jen se na něj smutně podívá, chladný hlas v jejich myšlenkách se projevuje čím dál destruktivnějším.* Jsi beznadějná... Neokrádej Mistra o čas... *Chlad nyní prostoupil celé tělo a když jí chlapec pokynul sednout, ona tak udělala. Pustila zbraň a dala jí ke zbraním, jenž před sebe Sarui vyložil. Pocit uvolnění, svobody a čisté mysli, jako řeka proudící kolem za úplňkové noci.* Víš... Budeš se mi asi smát... *Hluboce si oddychne a napije se ze své lahve, aby se trochu hydratovala. Pak celkem sklesle poví:* Mluvím se zbraněmi... Vždy mnou prostoupí chlad a to dovolí mě i zbrani komunikovat, abychom byly v boji více sehraní... Akorát to občas prostě nevyjde a asi na tu zbraň dobře nezapůsobím... Ale nechci tím říct, že je vaše zbraň zlá, jen jsme si úplně nesedly. A občas zbraň zraní více slovy než čepelí... *Pak si uvědomí, jak šíleně to musí znít. Všem, krom Misaki a Izumi, co řekla, že mluví se zbraněmi si mysleli, že chce být jen zajímavá a obávala se, že i Sarui nebude výjimkou.*

Sarui
*Vzal do ruky své Kakuto které před něj položila Hana. Rukou projížděl po jejím ostří.* Zbraně mluví s každým kdo jim chce porozumět. Co je šermíř bez meče? Meč je šermířovou součástí. Když chceš aby tvá zbraň byla s tebou v souladu musíš jí brát se vším. Akceptovat to jak byla ukována ale i to že dokáže bez mrknutí vzít život. *S tou poslední větou přejel po čepeli tak že mu na dlani zůstala řezná rána kterou nechal volně krvácet.* Zbraň není zlá ale je to tvoje mysl která si zbraň musí podmanit. Pokud nebudeš věřit svému meči a nedokážeš ho zkrotit tak nikdy nedosáhneš toho aby ta zbraň sloužila tak jak potřebuješ. *Sarui vzal malý kousek látky z kapsy a omotal si ruku, látka rychle měnila barvu na rudou.* Každý se bojíme selhání ale pokud neselžeme ani jednou tak se neposuneme dál. Chceš se zastavit na místě? Tak s tou zbraní bojuj ale nebudeš moci bojovat pomocí ní. Nebo se chceš posunout? Tak ignoruj nějaké pochybi že na to nemáš a prostě bojuj. *Sarui se zbraňím velmi věnoval a jednou se chtěl dostat k samurajům kde věřil že je jeho pravé místo ale prozatím musel být tady.* Už to chápeš? Ty určuješ to jak bude zbraň účiná.

*Hana poslouchá jeho slova, avšak jí vůbec nedávala smysl.* Jenže se mnou zbraně nekomunikují jako k šermířům... Komunikují se mnou už od dob, kdy jsem byla malá... Ale chápu, myslí si o mě, že jsem divná a proto to zahnal do tohoto učení, které je v každé druhé knížce. *Z myšlenek jí vytrhne ten fakt, že se on sám pořeže. Chtěla na něj zakřičet, ale když viděla, že bude ve svém proslovu pokračovat, zadržela to. Když začne mluvit o podmanění zbraní pomocí mysli, Hana se podívá na své ruce, ve kterých cítí stále ten chlad. I přes ten fakt, že zbraň již odložila, má s ní stále to pouto, ale už nejspíš ne tak silné.* Však já jsem té zbrani věřila, mluvila jsem k ní, aby mlčela, jelikož mě chtěla odradit od souboje. Mé shurikeny, i když jsou tišší povahy, mi toto nedělají. *Hana sleduje smutně, když si Sarui obmotává ruku kusem látky, jenž ve chvíli změní barvu na barvu krve. Tekutiny, jenž sebou nese chakru a udržuje život v každém bez podmínek. Dále jej poslouchá, přemýšlí nad každým jeho slovem.* Ale já se neúspěchu nebojím.. Dokonce jsem jednou bojovala až do skonání sil. Chci se posouvat, jenže k tomu potřebuji i bojový styl z knih, abych si někdy v budoucnu mohla z nich poskládat a vytvořit ten svůj. Ale chápu to, nerozumí té komunikaci mezi námi.. Ani otec, ani bratr tomu nerozumí.. Jen budu muset v budoucnu zjistit, čím to vlastně je. Proč se moje promluvy se zbraněmi tak liší od ostatních? *Když se zeptá, zda to chápe, Hana jen vzdychne a řekne.* Ano, rozumím tomu. Já však každou zbraň přijímám jako prodloužení mé ruky. Když mám v sevření jakoukoliv zbraň, v mém těle se rozleje zvláštní chlad a pak nastává pouto. Chápu vaše poselství a budu jej ve své mysli střežit, jako střežím každého z těchto rošťáků. *Při poslední části vytáhne z brašny jeden shuriken a začne jej rukávem leštit, aby se hezky třpytil. Po krátké odmlce Hana dodá:* Víte, časem se možná přidám k samurajům.. Už jsem se s jednou potkala a ta mě naučila dva základní seky. Budu se posouvat dál, v knihách budu hledat další jejich bojové techniky a pak je budu do konce sil trénovat. A v geninských zkouškách předvedu jen to nejlepší a to, že moje zbraň bude vlastně prodloužením mě samotné. *Řekne odhodlaně, avšak se stále neodváží podívat Sarui do očí. Má strach z toho, že by se teď tu mohl kdokoliv objevit a to by rozbilo iluzi, že se o žert nejedná.*

Sarui
*Sice moc nechápal že ani toto jeho vysvětlení situace moc nepomohlo ale asi tu šlo o něco jiného než on sám myslel.* Ty to myslíš jinak že. Inu dobrá. Zkusíme najít teda tu zbraň která ti bude vyhovovat. *Sarui před ní položil své kakuto, tanto a wakizashi.* Kakuto je nová zbraň takže s ní ještě nemám takovou minulost, tanto jsem s ipořídil nějakou dobu zpět a je mi věrným společníkem a wakizashi byla má první zbraň. Vyzkoušej si je a řekni která ti sedí. *Teď už nešlo o trénink fyzický ale o trénink mysly. Dokud nenajdou správnou zbraň pro Hanu tak trénink nemůže pokračovat.* "Nechápu to. Beru vždy zbraň jakou součást sebe a s každou jsem se zvládl ztotožnit. Tahle holka je zvláštní ale nevzdám to s ní." *Pobídl ji aby si zbraně ozkoušela. Nehodlal se vzdát a prostě si řekl že jí najde takovou zbraň aby i ona mohla bojovat tedy aspoň pro teď.*

*Po slovech pochopení si Hana vydechla.* Uf, nejednalo se tu o žert. Tenhle kluk to myslí vážně a vážně mi chce pomoci. *Když před sebe vyskládal všechny tři zbraně, Hana hodila vražedný pohled na Kakuto, jenž v její levačce stále uchovává svojí stopu. Ani nešlo určit, proč je v tom pohledu tolik agrese, ale toto Hana udělala podvědomě. Hana si sedne do meditačního sedu a sehne se, aby dosáhla na Wakizashi. Chvíli nic necítí a její tvář neodhaluje žádné emoce, pochvíli však celé tělo obalí ledový chlad.* Zdravím, Waki, mile ráda tě poznávám *Řekne v mysli Hana.* Mládí... Nerozvážnost... Naděje... *Odpoví jí Waki nazpět. Sarui si může povšimnou mírného úsměvu, zatímco Hana drží levou rukou rukojeť a pravou rukou hladí čepel, jakoby hladila hada. její pravá dlaň je trochu bledší, než ta levá, ale po chvíli se vrátí do své přirozené barvy.* Jsi milí, Waki. *Řekne Hana, ale zdá se, že je v jakémsi transu. I její hlas je naprosto jiný, je vyrovnaný a klidný. Možná se zdá, že takového klidu dítě v jejím věku ani dosáhnout nemůže.* Naděje... Milí... Přítel... Začátek... Vítězství... *Odvětí Waki v mysli Hany. Hana položí před ní Wakizashi, čepelí míříc k ní. Stále s vizí temnoty poslepu, po paměti, pátrá po rukojeti Tanto. Omylem se však dotkne Kakuta a její tvář změní grimasu do smutku* Selhání.... Duel... Porážka... Nezdar... *Vypluje Haně do myšlenek a ona rychle sáhne po Tantu. V tom spěchu však chytne čepel, avšak si jí stále vezme k sobě. Tentokrát si jí postaví tak, aby nohy drželi rukojeť a Hana oběma rukama projížděla po čepeli. Kupodivu se nepořeže, avšak její dlaně opět trochu zblednou.* Zdravím, Tan, ráda Vás poznávám. *Chvíli její tvář je v naprostém klidu, ani známka po změně emoce, když v tom se Haně ozve hlas v mysli, tentokrát však jemnější.* Přátelství... Ochrana.... Smrt.... Spravedlnost... Pochopení... *Její tvář objeví grimasu úsměvu a nahlas, stále však nepřítomně, odpoví:* Tan, vždy si svého mistra podržela, že? Nikdy jsi nezklamala, i když ti občas nerozuměl. *V hlavě se Haně ozve opět jemnějším, však stále ostrým a chladným hlasem:* Pravda.... Budoucnost.... Změna.... Minulost.... *Hana položí Tanto před sebe, čepelí k Sarui. Stále, jakoby v transu, se otočí směrem, kde by měl Sarui sedět, avšak může mít i pocit, že se dívá přímo za něj.* Tan již k vám má velmi silné pouto... Nemůže být utnuto sekem do Tebe... *Přičemž Tanto otočí a čepelí k sobě jí přisune přímo k jejímu pánovi. Ve své řeči se chvíli odmlčí a se smutným hlasem řekne:* Kakuto mě nepřijalo, jelikož ani nemá pevné pouto s Vámi... Má nejspíš strach, avšak bude vaším dobrým přítelem, jen potřebujete společný čas... *Této zbraně se však nedotkne, jelikož k ní cítí strach a respekt zároveň. Nakonec poví:* Waki je milý, má úžasnou povahu.... Nejlépe by se mi trénovalo s ním... Jeho slova jsou inspirující, podobně jako Tan... *Na chvíli se zarazí, polkne na prázdno, ale pak dořekne myšlenku:*Jenže Tan je mnohem mladší a tak by to nemusela pochopit... Waki má v tomto ohledu více důvěry i v cizince, jako jsem já.... *Stále vypadá, že je v jakémsi transu, ale čeká na hlas jejích mistra, zda-li on nemá něco, co by dodal. Do tak hlubokého transu se jí totiž povede vejít jen málokdy.*

Sarui
*Sleduje co se bude dít když Hana začala komunikovat se zbraněma a mohl si všimnout že na její tváři se ukazuje končně i úsměv. Jakmile na chviličku přejela po kakuto tak šlo vidět že tudy cesta nepovede ale Wakizasi a Tanto byly vyditelně tak že jíseděli.* Máš zajímavé spojení se zbraněmi to bez pochyby. Já až takové spojení nemám ale dobře, vybrala sis svou cvičnou zbraň. *Sarui takto vložil tanto zpět do pouzdra na boku a do ruky chytl kakuto se kterým jěkolikrát zatočil v ruce a udělal rychly sek vzduchem. Naproti tomu co mu předtím řekla Hana on cítil z Kakuta to nejlepší a cítil se s ním nejvíc sebevědomí. Postavil se a popošel kus od Hany. Sarui zaujal dost zajímavý postoj a jen se usmál.* Když jsi našla spojení tak proč mi neukážeš jak moc ti to v tvém boji pomůže. Pojď na mě Hane. *V očích začali Saruiovi tančit plámínky očekávání a vzrušení. Byl dočista jak vyměněný když měl v ruce zpět svou hlavní zbraň.*

*Když Hana uslyší slova Sarui, jen si pomyslí:* Říkala jsem,  že mé spojení je jiné. *Vstane z meditačního sedu, chytne zbraň za čepel pravou rukou a hodí jí. Jakmile levou rukou chytne za rukojeť, otevře oči. Její oči jsou nyní chladné a nepropouštěly žádné emoce. Když viděla, že předvádí svojí rychlost i obratnost, v hlavě se jí ozvalo:* Naděje... Trpělivost.... Chyby.... *A Haně to docvaklo. Pokud bude trpělivá a bude se spíše bránit, jednou chybu udělat musí. A jako samurajové v příbězích a legendách, by mohla udělit sice jen jednu ránu, ale za to by jej tím mohla překvapit a donutit k dalším chybám.* Hlavně nezapomínej, Hano, on je shinobi a je mnohokráte mocnější než ty. Soustřeď se na obranu, vzpomínej na knihy, co jsi četla. *Hana se následně ukloní, jako to dělají tanečnice před vystoupením a udělá úkrok zpět. Když si všimne, že to samé dělá i její oponent, začne na něj očima, jenž by někdo s bujnou představivostí považovat za mrtvé, zírat. Pak se proti němu jen v klidu rozejde, že by ten trans neskončil? Pravou ruku má za zády, za kterými si tajně skryla jeden shuriken. Když se k němu dostane, Waki se připraví obranu. Pokud Sarui zaútočí, Hana se mu pokusí útok odrazit, aby jeho čepel se dotkla země a Waki se dotkla jeho kotníku. Pokud však z jeho strany žádná ofenzíva nebude, Hana odhalí svůj shuriken, ale ke konci jej vrhne přímo k jeho patě a za pomocí Waki se jej pokusí udeřit do zápěstí, ve kterém svírá zbraň.*

Sarui
*Dívka před ním taky prošla malou proměnou ale Sarui neměl v úmyslu se tentokrát držet zpátky. Našly pro ni zbraň která ji vyhovovala tak teď se do toho mohl opřít i on. Udělala k němu pár kroků ale to už Sarui jením rychlým pohybem vystartoval přikrčený k zemi, sek vedl ze spodu směrem nahoru aby vyvedl Hanu z rovnováhy. Navázal otočkou kolem její osy aby se dostal za ní a opět udeřil ale tentokrát směrem z vrchu doprava. Stále si v hlavě odpočítával kroky. Jeho styl boje byl dosti agresivní ale přesný. Sarui moc dobře věděl co dělá a i co se stane když udělá chybu. Vyloženě to vypadalo jako by kolem ní skákal akrobat, Sarui nebyl ani chvilku na jednom místě a stále měnil svou pozici a úhly ze kterých útočil. I přes tento agresivní styl boje i kdyby ji zasáhl tak se bude jednat jen o povrchové zranění protože jí nechtěl vyloženě ublížit.*

*Když se proti ní rozeběhl on, rozhodla se změnit taktiku. S naprostým klidem pozorovala, jak na ní její oponent nabíhá.* Tento styl jsem neviděla, ale alespoň se něco přiučím. *První úder Hanu zaskočil a byla nucena udělat krok nazpět. Když se však chtěl dostat za ní, věděla, co udělala Misaki a to stejné provedla i ona. Místo dalšímu kroku zpět udělala krok šikmo od něj a Waki vyblokovala první útok.* Je rychlí, až moc rychlí. *Pomyslí si a při jeho sérii zásahů mu při posledním útoku nastavila levý bok, zbytek vždy na poslední chvíli vyblokovala. Bolest byla prudká, ale jí se to hodilo.* Využít svojí bolest ke zvýšení své síly a prudkosti. *Ozve se v hlavě jejím hlasem, který vlastně nebyl její. Jakoby mluvila sama ze sebou. Při úderu sebou cukla, ale shuriken v ruce udržela. Krom cuknutí neprojevila žádnou další bolest a shuriken hodila tak, aby mu jeho botu přišpendlila k podlaze, protože zrovna věnoval pozornost dalšímu úderu. I kdyby se to nepovedlo, mohlo by to odpoutat pozornost. Tak či onak se Hana rychle pohne přímo za něj. I když nemá čepel odhalenou a má zbraň v pouzdře, švihne jej rychlými údery do oblasti lopatek a následně trajektorií pokračuje, aby se jej pokusila odzbrojit. Její bojový styl vypadá jako tanec a její výraz zračí jen klid a vyrovnanost.*

Sarui
*Pokračoval ve výpadech když si všiml že se nechala Hana snad i cíleně zasáhnout, četl její kroky, jak se hýbe, jak reaguje. Docela ho překvapil onen shuriken který jeho botu skutečně přependlil k podlaze. Jakmile se však dostala za něj jen jedním pohybem vytáhl nohu z boty, přikrčil se k zemi jak jen to šlo takže úder proletěl nad jeho hlavou. V této pozici se otočil kolem své osy a nohou se pokusil podkopnout Hanu. Kdyby se to nepovedlo tak se náslůedně odrází a odskočí o kus dál ale ihned na to se odrazí zase do útoku ale tentokrát přidává i falešné údery kterými prokládá ty klasické. Naznáčí úder z jedné strany ale na poslední chvíli změní směr a zaútočí na tělo Hany.* "Jsi dobrá. Ale ne dost. Ukaž mi co vše v tobě ještě je."

*I když Hana své údery mine, alespoň bota tam zůstala. Když vidí stejný pohyb, jako když se jí snažila Izumi znehybnit, ihned uskočí co nejdál. Když vidí, že se Sarui vrací ještě s větším elánem, rozhodne se k defenzívě. Prvních pár útoků vyblokuje, ale první falešným útokem jí zasáhne do žeber. Za zvuku hnusného křupnutí se z klidné tváře Hany klid vymizí.* Sakra, ty jeho útoky. Tolik bolesti se v mém těle rozlévá. *Ihned po této myšlence vykřikne:* Tenhle souboj je úžasný. Tolik bolesti jsem již dlouho necítila. *Hana pak sleduje jeho mimiku a když si myslí, že dělá falešný útok, nastaví mu pravačku a sama jej sekne. V jejím výrazu je, k překvapení, místo bolesti euforie. Ihned se přizpůsobí jeho krokům, i když pomaleji, ale zato vždy útok, který by neodrazila Wakim, odrazí svojí, již znecitlivělou, pravou horní končetinou. Sama vypadá jako tanečnice s mečem a i když je pomalejší, její zásahy nemají za cíl seknout oponenta, nýbrž parírovat. I když se její nohy třesou z neskutečné bolesti, nutí je k neustálému pohybu a její výraz se změní na prázdný úsměv. Když uvidí příležitost, opět vrhne shuriken, tentokráte i více divoce a je jí jedno, zda to jen odpoutá pozornost na bonusový pokus o zásah, nebo jestli jej to skutečně trefí, ba dokonce mu ublíží.*

Sarui
*Pokračuje v úderech a i on uslyší křupnutí což mu ale evokuje to že se pomalu blíží čas toho tento trénink ukončit. Konečné rozhodnutí došlo když si všiml výrazu v Hanině tváři, seknutí do její ruky za kterým následovalo zranění na jeho těle. Všiml si že Hana už se jen tak tak drží a rozhodl se že tady to stačí. Při dalším střetu jejich zbraní použil všechny dosud získané zkušenosti a pomocí tehnik jí vyrazil wakizashi z ruky a špičku jí přiložil ke krku.* Stačí. Trénink je u konce. Není účel tady zemřít ale i tak se na studenta umíš dost dobře ohánět mečem. *Zastrčil si zbraně zase za pas a odběhl ke své brašně v rožku doja ze kterého vytáhl různé desinfekce a obvazy a začal Haně ošetřovat rány.* Dočasně ti ty rány ošetřím ale pak budeš muset stejně do nemocnice protože ta pravačka se mi vůbec nelíbí. *Pravou ruku jí zavěsil za krk jelikož pochopil že teď ji asi moc používat nebude.* Vedla sis ale dobře.