Dojo

*Když Hana uslyší její odpověď, své zklamání nedá znát. Místo toho jej zadupe úsměvem, jelikož jí ta druhá část velmi potěšila.* Tak tedy hurá k řece, jen bych se mohla převléci z toho ručníku, hehe. *Poví Hana, když si uvědomí, že byla celou dobu v myšlenkách, nebo ve slovech a na převléknutí se se nekoncentrovala. Pak si stoupne za skříňku, aby jí nikdo neviděl a tam se s rychlostí blesku převlékne. Když se vrátí tam, aby byla s Katsumi ve vizuálním kontaktu. Její další slova jí také zahřejí na srdci a mile jí na to odpoví:* No jistě, také se na naše setkání těším. Možná se setkáme i na nějaké misi. A děkuji mnohokráte za podporu a důvěru. *Pak si vytáhne z brašny hřebínek a učeše se, přičemž si dá ofinu do dvou pramenů (jako na obrázku) a je připravená jít.*

*když se Katsumi rozejde, Hana jde za ní. Na recepci svůj klíček odevzdá a ještě si zkontroluje, zda má vše.* Dobrá, nic jsem nevytrousila, ani nezapomenula. Příjemná změna od minule. *Pomyslí si Hana a rozejde se k východu. Když si uvědomí, jak dlouho tam byly, neodolá úsměvu.* Vypadalo to jako chvíle, ale obloha říká něco jiného. Ale co už, slíbila jsem tu řeku, tak to nezruším. *A tak se Hana rozejde skrze hlavní cestu, jelikož brána byla téměř naproti.* Přesně tak. Snad se potkáme na stejné straně barikády, nerada bych proti tobě bojovala. *Poví Hana trochu sklesle, jelikož si byla vědoma, že kdyby jejich vesnice byly znepřáteleny, musela by buď dezertovat a nebo bojovat.*

*Hana jen kývne, protože je ráda, že obě mají stejný názor na věc. Její milý úsměv Hanu uklidní a donutí přemýšlet nad špatnými tématy. Hana však zbystří, když Katsumi zmíní Kumogakure, Hana se zamyslí:* Kumogakure, o té jsem slyšela a určitě je po cestě k Sunagakure. Ale Misaki říkala, že v Sunagakure je celkem dost lidí, tudíž by mohla být Kumogakure taková oddychová vesnice, minimálně pro mě, navíc jich je tam určitě i málo na mise, což by mohla být dobrá praxe, až se stanu chunninem. *Tato myšlenka Haně taktéž rozčaruje úsměv na tváři a Katsumi milým tónem odpoví:* Do Kumogakure bych se velice ráda podívala a dost možná se tam střetneme. Kdo ví, dost možná bych se tam v budoucnu mohla přestěhovat, kdyby byla Konohagakure náhodou horká půda. *Po dokončení svých slov se Hana zasněně podívá na Katsumi, jelikož jí přišlo, že jsou si hodně podobné. *

*Když jí Katsumi odpoví, Hana se mile usměje.* Ano, náš osud je ve hvězdách, jen vše záleží na jeho přízni. V Kumogakure by se mi mohlo líbit, ale to nemohu říci, dokud to neuvidím. Achjo, proč ty chunninské zkoušky musí být za tak dlouho. A hlavně se budu muset do té doby vycvičit, jinak mi nakopou již na začátku a já si ani nezapískám. *Tyto myšlenky Haně přejedou ve chvíli, když jí trochu ovane vlasy vítr. Najednou zaloví Katsumi v pouzdře a vytáhne nemalý počet ryo. Při jejich slovech o tom, že by si to měla Hana nechat, Hana jen vykoktá:* Ne.. To nemohu přijmout.. Nic jsem pro Vás neudělala a navíc... Ani za mise se tolik nevyplácí, ani u těch nejvýše postavených. A na chunninské zkoušky určitě nepotřebuji až takovou výbavu. *Přitom se Hana podívá do země, jelikož je jí velmi trapně.*

*Když Katsumi poví to, že ty peníze vlastně nepotřebuje a že je někomu dá, Hana se jen zamyslí:* Ano, chtěla bych novou výbavu, ale na to si musím vydělat sama. Takto to není spravedlivé, tohle by nebylo ani za stovku misí ranku D. A navíc, když mám Nozomi po svém boku, tak se cítím dost sebevědomě na to, že bych to přežila i jen s Nozomi. *Hana se rozhodne po těchto myšlenkách navázat vizuální kontakt s Katsumi a vidí, že nad něčím přemýšlí. Když jí pak, bez jakéhokoliv varování, ty peníze dá do ruky, Hana málem omdlí. Tolik peněz u sebe nikdy neviděla nikde a teď to svírá v rukou.* Hano, dej se do kupy. Ty peníze ti prostě dala, tak se s tím smiř. Chápu, že tvůj morální kompas ti říká něco jiného, ale musíš její rozhodnutí respektovat. Víš co, dej si to do kasičky a šetři si to na horší časy. Možná do té doby by jsi chtěla ty peníze někomu dát za nějakou službu nebo kvůli něčemu, takže to ber jako investici. *Odvětí jí v myšlenkách Nozomi a Hana ze sebe jen vykoktá:* Dobře.. Děkuji vám mnohokráte... *Katsumi zmínila denní dobu a tehdy si Hana znovu uvědomila, jak to uběhlo rychle. Hana jí, stále v šoku, odpoví:* Tak hlavně, ať je... vaše cesta bezpečná a příjemná.. Já vás také moc ráda poznala a doufám... že vám to někdy budu moci splatit. Mějte se... Katsumi. *Katsumi již odchází pryč, ale Hana je jako přikovaná k zemi. Ty peníze si dá do brašny a rozejde se zpět do klanu. Cestou se jí v hlavě mísí mnoho myšlenek, emocí i pocitů. Na jednu stranu byla neskutečně ráda, že mohla Katsumi zpříjemnit tento den, jenže pak jsou tu ty peníze, o které Hana nestála, avšak na popud Nozomi je přijmula.* Dobře Nozomi, ty peníze si dám do kasičky, ale žádné to, že se ti se mnou bude mluvit lépe, když u sebe budu mít další vybavení. Pokud si něco budu chtít koupit, bude to z mých peněz. *Předá myšlenky Nozomi a ta jí odmění jen pozitivním signálem, a tím je chlad po celém těle. Občas je to Haně nepříjemné, ale nyní, po té sauně, je za to i vděčná. Doma uvidí, že je otec zase opilí a pije v kuchyni.* Kdyby tu ještě byla matka, tak by jsi si tohle nedovolil. *Pomyslí si a začne si chystat večeři. Otec si jí nevšímá, za což byla Hana i ráda, nerada by se takto k večeru hádala. Když nechala vařit vodu, šla do pokoje a tam si vybalila své vybavení a do velké, dekorativní vázy dala veškerá ryo, co jí Katsumi dala. Po dosypání uslyší ránu a Hana vyběhne do kuchyně. Naštěstí se nic nestalo, jen otec usnul a hlavou spadl na stůl.* Už si toho dnes vypil dost, měl by jsi jít do postele. *Řekla Hana na jeho účet a jako odpověď se rozeznělo nesrozumitelné mumlání. Hana pak došla k němu a šla mu pod rameno, aby jej mohla alespoň pomoci dojít do postele, což se jí po chvíli i povedlo.* Nezapomenula si na něco? Na něco tekutého? *Řekla Nozomi laškovně v mysli s Hana si uvědomila, že se stále vaří voda na nudle. Ihned tam vběhne a naštěstí voda nepřetekla. Po večeři si šla vyčerpaně lehnout s pocitem, že další den bude muset s otcem probrat jeho pití, protože se po zmizení brášky ještě zhoršilo.*

*Sorové kroky tentokrát viedli do doja. Chcel trochu zapracovať na taijutsu, hoc by sa dalo povedať, že ho mal dobré, na to, že bol genin, on so sebou nebol spokojný. Stále vedel, že toho zvládne viac, že to dotiahne ďaleko, len keď niečo pre to urobí. Práve preto sa rozhodol navštíviť i dojo, miesto, kde každý milovník taijutsu môže zastaviť. Pred vstupom do doja sa vyzul a vošiel dnu bosý. Hneď jej zaujal muž, ktorý asi ono dojo viedol, ako sám cvičil. Sledoval jej veľkými bielymi očkami, popravde si ani nepamätal, kedy bol niečím tak veľmi uchvátený, ako krokmi onoho muža, ktorý viedol boj s pomyselným súperom v jeho hlave. Stál tam, poriadne ani dvere nezavrel a sledoval ho. Zatiaľ bol len jeden človek, ktorého Sora toľko obdivoval, a to bola Mayi, ktorá jeho i brata cvičila, ale pohyby tohto muža jej donútili premýšľať, či sa k nim vôbec hneď nepridá. Oblečený bol v modrej mikine na zips, ktorú mal zapnutú. Pod ňou sa skrývalo čierne tričko a mal i čierne nohavice. Čelenku konohy mal uviazanú okolo pravej ruky pod ramenom. Bol mladý, stále dieťa, genin, ktorý geninské skúšky urobil prednedávnom. Vedel však, že je v taijutsu lepší než v ninjutsu a nejako si i uvedomoval, že to bola pre neho cesta, ktorou chcel kráčať. Ako bojovník v taijutsu, s podporou ninjutsu.*

*Již od rána Yurizu trávil čas v Doju. Krom toho, že musel opravovat pár figurín, protože nejspíš někdo využil nějaké silnější techniky. On sám technikami moc neoplýval, dokonce nebyl ani v akademii, místo toho svoje mládí strávil učení šermu a fyzickému cvičení.* No jo, ta dnešní mládež, neváží si těch příležitostí, co jim lidé jako já nabízí. Každý den spravuji tohle Dojo, každý den zajišťuji, aby toto místo bylo pro všechny bezpečné a útulné, ale aby byli ohleduplní a neničili figuríny a podlahu, to ne, *pomyslí si, když nasadí na poslední figurínu upadlou ruku.* No nic, je čas na to, abych zapracoval na svém každodenním tréninku. *Začal trénovat taijutsu, po několika sérií kopů a úderů si všiml, že jej sleduje nějaký mladý klučina. Nikdo jiný krom těch dvou tam nebyl a Yurizu si všiml jeho očí, které viděl už dvakrát za život. Byli to oči zvané Byakugan a co věděl, díky nim byl jejich uživatel velice schopný v disciplíně taijutsu. Už jednou takto s někým trénoval, proto věděl, že jej nebude moc naučit nic víc, než obyčejné taijutsu. Ten jejich styl, využití rychlých úderů a chakru, není nikdo kromě nich schopný využívat. Po dokončení série si otře čelo a otočí se směrem ke klučinovi. S přívětivým úsměvem se na něj podívá a přátelským hlasem poví:* Zdravím kluku, pokud chceš trénovat, mohu jít trénovat někam jinam. Moc dobře vím, že vy mladí máte vždy nějaká svá oblíbená místa.

*Mladík jej sledoval, ako predvádza taijutsu. Rozhodne bol onen muž omnoho skúsenejší, a omnoho silnejší, než bol teraz Sora. Premýšľal, či jedného dňa bude môcť byť tak isto silný, ako on, či Mayi? Stál tam pred dverami v tichosti, bielymi kukadlami jej sledoval a snažil sa zapamätať jeho každý jeden pohyb, aby si jej mohol potom sám predcvičiť a ovládnuť. Na svoj vek mohol byť v taijutsu možno výborný, no stále mal čo doháňať, stále mal pred sebou dlhú cestu učenia. Vedel len to, že ho i taijutsu zaujímalo viac, než samotné ninjutsu. Určite v tom hrala rola tá, že mu išlo oveľa lepšie, než máchanie rukami a tvorenie techník. Na tvári nemal žiaden výraz a nezmenil sa ani keď onen muž prestal a uprel svoj zrak naňho. Mohol na tvári mladého chlapca vidieť šupiny, pod očami, najviac ich bolo však pod ľavým okom a zopár ich vytŕčalo i z lemu mikiny, jeho klanovú totožnosť prezradzovala i bledšia pokožka. V hlave mu prešlo i zopár vecí, tento človek, tento muž mu rozhodne stál za to, aby sa s ním porozprával.* Zdravím. *Trochu sklonil i hlavu, viac od neho však nikto nedostane, možno tak len Mayi. Potom ňou však i zakrútil.* Cvičte so mnou. *Povedal miesto toho, aby mu povedal, že nemusí odchádzať. Chcel sa to naučiť, to čo robil on, a aj keby sa to nemohol naučiť, mohol by si aspoň precvičiť niečo iné, no rozhodne si mohol s týmto mužom precvičiť taijutsu a možno sa naučiť i niečo nové od neho. I jeho štýl reči sa trochu podobal tomu, ako rozprávali typický ľudia z dokusei, hoc ešte žiadneho nestretol mal to jednoducho v génoch bez toho, aby o tom vedel a tak sa to v ňom nezaprelo.*

(Oprava, Yurizu KG nezná {jsem jen idiot a neuvědomil jsem si to, Gomen'nasai})
*Poté, co jej klučina nepošle pryč, namísto toho se od něj chce něco naučit, je mile překvapen, avšak je i trochu nervózní. Všimne si jeho ninja pásky a pomyslí si:* Takže tohle už může být nejspíše genin, možná chunnin, ale to by musel být sakra dobrý, když by zvládl zkoušky v tomto věku. Akorát by mě zajímalo, co by se chtěl ode mě naučit, přeci jen, moc technik nevyužívám. *Při těchto myšlenkách si jej prohlédne od pat až po obličej. Na jeho očích mu přišlo něco zvláštního, ale nechtěl se nad tím pozastavovat. Mohl by to brát jako urážku, protože jeho oči vypadali jako oči slepce, i přesto však dokázal přesně vidět, kde se on sám nachází. Posléze mu poví:* "No jistě, pár věcí tě nejspíše naučit mohu, avšak je důležité, co již znáš. Podle tvé stavby těla mohu usoudit, že již nějakou fyzičku máš, ale mohl by jsi mi nejprve předvést tady na té figuríně, co vše v tobě je?" *Po těchto slovech udělá od figuríny pár kroků, aby dal mladíkovi nějaký prostor. Je připraven jej upřeně sledovat každý jeho pohyb a přitom hledat slabiny a chyby, co dělá, aby mu jej pak při společném tréninku mohl poradit, jak se jim vyvarovat. Nestávalo se mu totiž často, že by za ním někdo jen tak přišel a zeptal se jej na výpomoc s tréninkem taijutsu. Při tom, jak vidí toho mladíka trénovat, začne vzpomínat, jak on sám byl na jeho pozici a jak on se svým mistrem trénoval právě v tomto Doju až do konce svých sil.*

*Chlapec sa jej to ani nepýtal, jednoducho to na neho vytiahol. Chcel s ním cvičiť, keď ho videl prišlo mu, ako by jej mohol niečomu priučiť. Predsa len, už mal za sebou geninské skúšky a tak bol viac otvorený novým možnostiam a technikám, hlavne chvatom v taijutsu, či iným technikám ninjutsu. Jednoducho muža postavil pred hotovú vec a nejako neočakával, že by jej odmietol, predsa len bol dieťa, ktoré mu povedalo, nech ho naučí niečomu a deti málo kto odmietol. Aspoň teraz vedel, že toho musí využiť čo najviac, pokiaľ je stále mladý a má viac možností, než potom neskôr.* Nemám s tým problém. *Povedal mu len na to a prešiel ku figuríne, postavil sa do bojového postoju, ktorý jej naučila Mayi. Dosť si v tomto i veril, preto jeho postoj i sám o sebe vyzeral sebavedome. Najskôr začal predvádzať základne údery, ktoré jej naučila čiernovlasá žena s takými istými očami, akými vládol i Sora, než potom použil techniku Konoha Senpū, ktorú sa naučil krátko po geninských skúškach. Teda vyskočil tak vysoko, ako len mohol, do toho sa otočil a kopol figurínu. Na jeho smolu bola hlava figuríny vyššie, než dočiahla jeho noha a tak zasiahol len hruď. Tiež však použil jeden kop, hoc vedel, že by sa mal používať až vtedy, keď je pozornosť druhého človeka na niečom inom, ale toto bola figurína a on nemal pri sebe žiadne vybavenie. Keď skončil, otočil sa na onoho muža, uprel naňho veľké biele oči a čakal čo povie. Zatiaľ to nebolo nič moc, no jeho údery boli presné, presnejšie než u obyčajného genina, dokonca by dokázal povedať presnejšie než u chuunina.*

*Na sebevědomá slova chlapce se jen usměje, protože jen málo lidí v tomto věku jsou takový. Když se postaví do tak zvláštního postoje, jen pozvedne obočí. Tento postoj neviděl nikdy v praxi, ani ve svitcích či knihovnách. Jeho údery se sice podobaly těm klasickým, ale v něčem se lišili, jen si nedokázal uvědomit ani povšimnout v čem. Když využije Konoha Senpū, začne přemýšlet nad tím, zda je ta figurína moc vysoká, nebo jen klučina nedokáže vyskočit tak vysoko.* No, není vůbec marný v taijutsu, určitě v něm bude dobrý. Ten jeho styl je taktéž velmi jedinečný a musím uznat, že kdyby se takto někdo přede mě, zprvu bych vůbec netušil, co na mě bude chtít zkusit. Kdybych byl mladý a ještě bych se byl schopen učit rychleji novým věcech, rád bych se to přiučil. *Poté, co mladík skončí a podívá se na něj, rozejde se k němu blíže a rychlím zkoumáním zkontroluje figurínu. Až na pár drobností byla v naprostém pořádku a nepotřebovala ani nijak znovu opravovat, za což byl rád. Poté poplácal mladíka po rameni a pověděl:* "Vedl jsi si výtečně. Abych řekl pravdu, vedeš si mnohem lépe než většina geninů. Tvůj postoj byl velmi překvapivý a zajímavý, určitě to nepřátele na první dobrou zmátne. U toho kopu bych doporučil se možná trochu více soustředit na ten odraz a určitě by jsi vyskočil více, věřím to a vidím to v tobě." *Po chvíli mlčení a nechání mladíka, ať popřemýšlí nad jeho slovy, se ještě zeptá:* "No, každopádně bychom si mohli dát pár cviků. Očividně jsi talentovaný a železo by se mělo kout, dokud je žhavé." *Dále se k tomu nevyjadřuje a čeká na jeho návrhy, jak by chtěl trénovat.*

*Sora si bol sebou istý, aj keď nie zďaleka spokojný. Vedel, že môže urobiť viac, že dokáže viac, ale vedel i to, že preto musí niečo urobiť, čo by sa nedalo povedať, že robil. Omnoho radšej mal i knihy, kde sa učil zaujímavým veciam, základom chémie a fyziky, ktoré ho bavili sa učiť, tak ako ho bavilo učiť sa i taijutsu, ktorému avšak nevenoval toľko pozornosti, koľko by chcel. Preto prišiel i sem. Do doja, aby sa venoval svojmu zlepšovaniu taijutsu. Poplácanie po jeho ramene ignoroval a nevenoval tomu žiadnu pozornosťTeraz však počúval slová muža, ktorý sledoval jeho počínanie pred chvíľou. Len pokývol nad jeho slovami chváli a nad postojom hlavou, nesmel k tomu nič viac povedať, nesmel o Mayi rozprávať a hodlal to dodržať, Mayi a Moa im to hovorili skoro stále, ani slovo, inak bude zle, čo Sora nechcel, nechcel, aby bolo zle. Hoc mal Mayi rád, niekedy vyzerala strašidelne a mal pred ňou i veľký rešpekt.* Dobre, nabudúce sa viac sústredím na to. *Pokývol hlavou, najradšej by si sám pre seba niečo zamrmlal, pretože v tom bola vyzobrazená jeho neschopnosť a nedostatky, ktorými na sebe pohŕdal, aj keď vedel, že nikdy nebude dokonalý.* "Nabudúce bude neskoro Sora, ale tak... čo už." *Teraz nemal silu a možnosť to napraviť, onen muž len mohol vedieť, že jeho radu prijal.* Dobre. Dáme sa teda do toho. *Povedal. Prišlo mu zbytočné sa niečím viac zdržiavať, takže sa mohli pustiť do tréningu zopár cvikov. Aj to by mu mohlo pomôcť zlepšiť sa.* Sora, som Sora. *Predstavil sa mu však skôr, než stihli vôbec ísť na to. Asi by sa mu mal predstaviť, nech netrénuju a poznajú svoje mená. On druhé meno nemal, bol len Sora, čo mu neprekážalo, nepotreboval druhé meno. Vyhovovalo mu toto, keď sa podpisoval, podpísal sa rýchlo.*

*Když mladík kývne a poví Yurizu, že se bude soustředit, jen se na něj usměje a pomyslí si:* No jo, vzpomínám si, když jsem byl v jeho věku. Horlivý po učení se novým věcem a každý den trénovat. No jo, tehdy ještě můj mistr žil a byl plný energie. Kvůli jeho učení, myslím si, že se to jmenovalo Hachimon, k němu přicházeli učni ze širokého okolí. No jo, to byly časy. *Když poví, že se do toho mohou pustit, Yurizu si šel pro dvě žíněnky, aby nemuseli cvičit na chladné a tvrdé zemi, přeci jen, Yurizu již nebyl nejmladší, i když si to nechtěl přiznat. Chlapec se představil a Yurizu se na něj usmál při myšlence:* Sora, tak zajímavé jméno. Nezní to, jako by byl zdejší, ale nebudu to řešit. Ale že by byl bez klanu? To se moc nestává, ale snad je jeho rodina o to lepší a šťastnější. *Poté mu odpoví, zamyšleným hlasem:* "Já jsem Yurizu. Moc mě těší, mladíku, moc lidí v tvém věku není, co by se chtělo učit umění taijutsu. Ale pro teď," *v půli věty položí před Soru jednu ze žíněnek a metr vedle tu svojí, která byla, o značnou část, větší,* "začneme dělat kliky a poté zkusíme pěstní souboj. Ty kliky uděláme jako rozcvičku, abychom něměli ztuhlé svaly." *Poté, co domluví, se připraví do pozice na kliky a levou ruku si dá za záda, přičemž udělá v rychlosti dvacet kliků. Poté vymění ruce a udělá znovu dvacet kliků, ani se u toho však nezadýchá a vypadá to, jakoby to pro něj nic nebylo. Po jeho cviku se podívá na Soru a poví:* "Ty klidně dělej kliky normálně, ale věř mi, že jakmile dosáhneš určité úrovně taijutsu, tak pro tebe klasické kliky budou spíše nuda než cvik." *Posléze mu věnuje pohled a pokud by viděl, že Sora už nemůže, je připraven jej podepřít, aby si zbytečně neublížil.*

*Horlivý po nových veciach bol, chcel vedieť čo najviac vecí, tomu nasvedčovala i kopa kníh v jeho priestoroch izby, ktorú mal s bratom rozdelenú. Ale i toto ho lákalo, v taijutsu sa cítil ako doma, ako keby mu to od jak živa išlo, ako keby to bolo niečo, pre čo sa narodil a tak jej ho bavilo i cvičiť. Bavilo jej ho cvičiť omnoho viac, než čokoľvek iné, aj keď jej necvičil tak často, ako by chcel, vždy vytvrdne pri nejakej knihe, ktorá jej zaujme. K jeho menu len pokývol, nič nevravel a sledoval ho každý jeho pohyb, predtým a potom, ako bral žinienky, aby necvičili na zemi.* Mám rád taijutsu. *Povedal len a nechal jej, nech ich natiahne na zem. Keď povedal Yurizu, že si dajú kliky ako rozcvičku pokývol hlavou a sledoval ho. Robil ich na jednej ruke. I on to chcel skúsiť a keď ich v rýchlosti onen muž urobil, bol na rade Sora, ktorý tak isto zaujal pozíciu pre kliky, úplne rovnakú ako on.* Skúsim ich. *Povedal, ak by nevládal, tak by rozhodne prešiel potom na normálne, ale genin nechcel byť pozadu. Dal si ľavú ruku za chrbát, presne, ako to urobil muž s ktorým cvičil a skúsil jeden, ktorý mu vyšiel, skúsil i druhý a tretí, ale keď mal ísť na štvrtý, tak sa mu už triasla ruka, cítil i, že tento jeden posledný, ktorý chcel urobiť na jednej ruke bol už nad jeho sili, ale tak zaťal zuby... a nakoniec jej urobil. Potom vymenil ruky a to isté sa dialo i na druhej ruke, tri boli jeho maximum a ten štvrtý bol taký všeliaky, ale dalo sa to považovať za klik. Zvyšných šestnásť dorobil na oboch rukách. Trvalo mu to síce o hodne dlhšie, než to trvalo Yurizovi, ale spravil ich. Sadol si na kolená a pozeral na muža, či urobil dobre. Mal zo seba i trochu dobrý pocit, nezostal pozadu, nie o toľko. Hoc jej obe ruky teraz boleli, ale to nebude zasahovať do jeho tréningu. Zažil i horšie veci popri Mayi.*

*Poté, co se Sora pokoušel dělat kliky na jedné ruce, měl povzbudivý výraz. Doufal a přál mu, aby mu jich vyšlo co nejvíce. I přesto, že zvládl celkem jen čtyři, sledoval jeho další počínání. Jeho zápal pro věc mu připomněla sebe v jeho letech. I když šlo poznat, že jej ty první kliky celkem zmohli, dokázal udělat zbytek normálně. Yurizu za to byl rád, kluk měl v sobě velký potencionál a hlavně vnitřní sílu. I přes bolest, kterou musel klučina snášet, ani nemyslel na to, že by to vzdal.* Musel mít za sebou hodně tvrdý trénink, to vskutku. Nevím, kdo jej takto dokázal zocelit, ale toto by potřebovalo mnoho těch, co vyšli z akademie, alespoň by si pak vážili toho odpočinku, co je v této době tak běžnou komoditou, až je mi z toho špatně. *Poté, co Sora dokončí poslední klik a sedne si na kolena, Yuziru mu ukáže palec nahoru a poví:* "Výborně Soro, vedl jsi si výborně, ba dokonce excelentně. Lidé v tvém věku jsou většinou rádi, pokud dají jeden klik s jednou rukou za zády a ty jsi jich udělal čtyři. Vzkaž prosím tomu, kdo tě trénoval, ž odvedl pořádný kus práce." *Poté se zahledí na jeho ruce, jež se stále trochu chvějí bolestí. Proto vytáhne Yurizu láhev se dvěma šálky a nabídne jeden Sorovi poté, co jej naplní bylinným čajem.* Dej si, pomůže ti to utlumit bolest po tréninku. Krom klasických bylinek je tam i tajná přísada, která se nese mezi naší rodinou. Jakmile to dopijeme a tobě se ta bolest trochu utlumí, můžeme přejít k finále dnešního dne, *poví Sorovi a sám se čaje napije. Yurizu je již zvyklí na velkou hořkost tohoto čaje, avšak jakmile stéká čaj hrdlem, na jazyku, a celkově v ústech, nahradí hořkost příjemná sladká chuť. I když on sám neměl žádné problémy, čaj jej spíše uklidňoval a uvolnil. Byl to úžasný pocit, pomoci takto dalšímu nadšenci do umění taijutsu. Hřálo jej to u srdce, protože věděl, že Sora má velký potencionál. A kdo ví, dosti možná si jednou vzpomene na učení postaršího muže, který místo mocných technik a všelijakých dalších vymožeností, využíval sílu svého těla a svých zbraní.*

*Tréningy s Mayi skutočne neboli ničím príjemný, aj keď on ich mal rád, tak ako mal rád ju. Bavilo jej s ňou trénovať, aj keď bol vždy po nich mŕtvy, rovnako ako jeho brat. Nešetrila ich, boli to úplne iné tréningy, ktoré mávali na akadémii. Tréningy s Mayi, to bolo niečo, čoho by sa nechcel vzdať, ani za nejakú super úžasnú techniku na svete. Tak, ako sa nechcel vzdať ani Mayi samotnej. Vždy ju rád videl. Sedel na nohách a oddychoval, ruky jej boleli, zvládol len štyri horkoťažko, bol zo seba sklamaný, no zároveň ten pocit sklamanosti vyprchával, keď dorobil zvyšné obyčajné, aj cez to, že jej boleli ruky.* Dobre, poviem. *Pokývol hlavou. Povie to Mayi, rozhodne jej to povie, aj keď toto nebolo ničím, čím by sa mal chváliť, bola silná, veľmi silná a on chcel byť silný rovnako ako ona. Bola jeho vzorom. Vzorom o ktorom nikomu nemohol povedať. Šálku s čajom prijal, sklonil hlavu, no nič nepovedal, nerád ďakoval druhým, takže sa s týmto musel Yurizu spokojiť. Vypočul si jeho slová ohľadom čaju, uprel teda na obsah šálku svoje veľké biele oči, než nasledoval príklad a vypil jej tiež. Nič na to nepovedal, nijako sa netváril a vypil jej bez problémov. Keď jej dopil, pohár stále držal vo svojich ručkách, akurát jej dal ku kolenám a svoje veľké biele oči znovu uprel na chvíľkového učiteľa. Kto vie, možno keď jej tu takto videl a keď sa mu zapáči ich posledný krok tréningu, tak sem bude chodiť častejšie ho vyhliadať, aby si spoločne zacvičili.* Môžeme ísť na to. *Povedal chvíľu potom, čo i Yurizu dopil čaj, dal mu tak vedieť, že je pripravený. Bol však prekvapený, cítil sa viac uvoľnenejší potom, čo vypil čaj, jeho ruky jej skutočne menej boleli.*

*Když Yurizu vidí, jak se Sora odhodlaný k tomu tréninku, usměje se na něj a beze slov se zvedne a připraví další žíněnku.* Sice se mnou mistr netrénoval takhle v rukavičkách, ale já nebudu jako on. Nebudu sice ničí mistr, na druhou stranu nebudu náhodné lidi nutit podstupovat až tak náročný trénink. Navíc, tento kluk má očividně nějaký problém s očima, tak ať si nezraní třeba nohu, kdybych jej omylem udeřil až moc. Má potencionál, to se mu musí nechat, ale nyní se otestuje jeho zdatnost v pěstním souboji, *myslí si, když připraví Dojo pro tréninkoví souboj. Trochu si oddychne a stoupne si na opačný okraj, kde nejspíše bude Sora. Po hlubokém úklonu se na něj podívá, z tváře mu však vymizely všechny emoce. Stojí ve zvláštním postoji a čeká, co Sora udělá.*

*Jeho oči fungovali tak ako mali, nemal s nimi problém, aj keď ostatní ľudia mali problém s jeho očami. Biele, bez života a emócii, také aké mala Mayi, bol na svoje oči hrdý a Mayi mu hovorila, že ešte len bude, len čím menej ľudí o nich vie, tým lepšie a preto hodlal robiť tak, ako mu poradila. Až príde na silu svojich očí, bude nosiť okuliare, bude si dávať pozor, kde ich použije a kde nie. Ustúpil však bojom, aby Yurizu mal priestor na to, pripraviť dojo na ich tréning. Postavil sa naproti nemu a tak isto, ako on sa uklonil, nepreukazoval rešpekt moc k ostatným, ale teraz bol jeho súper a on ctil pravidlá doja. Tak, ako muž pred ním, tak i on zaujal svoj postoj, ktorý mu predala Mayi, no vedel, že je na ňom, aby zaútočil. Preto jej nenechal dlho čakať a rozbehol sa k nemu, Yurizu bol omnoho vyšší než on, preto mohol udrieť len do určitej výšky bez výskoku a tak zaútočil po jeho hrude, zatiaľ len obyčajnou ranou.*

*Yurizu čekal a ani na jednu vteřinu nepolevil v tom, aby sledoval jeho oponenta. Ano, jeho oponent byl o poznání mnohem menší a nezkušený, přesto nechtěl nechat nic náhodě. Jeho postoj jej zaujal, protože jej u nikoho ještě neviděl.* Tento kluk je něčím výjimečný. Ty oči, ten postoj, ty jeho údery na figuríně. No, musím se připravit na to, že bude tento útočník velmi nevyzpytatelný, *pomyslí si a v tu ránu se Sora rozeběhne. Yurizu se ihned postavil do obranného postoje, ruce připravené pro zmírnění útoku, kdyby jej náhodou překvapil rychlostí.* Tak ukaž, co v tobě vlastně je, *probleskne mu hlavou, když se Sora již připravuje udeřit. Mířil do celkem citlivého místa, tak mu těsně před tím, než stihl úder dokončit, tu ruku chytl a trhl s ní na stranu, aby jej vyhodil z rovnováhy. Poté rychle odskočí a pronese:* "Dobrý úder. Stačila by chvilinka nepozornosti a už by jsi mě mohl zasáhnout do slabého bodu."

*Sora vedel kam mieriť svoj úder, aj keď bol menší, nebol až tak hlúpy. Predsa len, gén jeho rodičov sa nezaprú, obaja boli z klanu dokusei a obaj boli významní shinobi pre konohu, to však mladý genin nevedel. Nebol prekvapený, keď jeho úder zablokoval Yurizu, predsa len bol o dosť rýchlejší než Sora a viac skúsenejší. Preto keď jej vyhodil z rovnováhy sa ako tak udržal na nohách, zatiaľ, čo si jeho súper znovu vytvoril istú vzdialenosť medzi nimi.* Cvičím každý deň. *Oznámil mu, aj keď sa stalo, že sem tam tréning vynechal aj po niekoľko dní, pretože jej zaujala kniha od ktorej sa nevedel odtrhnúť. Väčšinou to však bývalo jedno celé téma o ktorom sa chcel dozvedieť čo najviac. Znovu sa rozbehol ku svojmu súperovi, tentokrát, však miesto úderu sa jej chystal kopnúť do kolena svojou plnou rýchlosťou.*

*Yurizu byl velmi potěšen, že Sora trénoval každý den. Jeho pilný trénink se nemohl zapřít, přestože byl zatím jen na zlomku svého potencionálu. A to, že se udržel na nohou i po tom jeho chvatu jej také neskutečně překvapilo. Tímhle jednou shodil i chunnina, který o tomto chvatu věděl první poslední, přesto však jej vždy podceňoval. Když se oproti němu opět rozeběhne, tak jen čeká, co z něj vypadne.* Pokusí se opět o ten úder? Udělá nějaký výpad, který se naučil od svého trenéra? Nebo mě mile překvapí a udělá něco, co bych do něj neřekl? *Zamyslí se a v tu ránu mu kolenem propluje bolest. Na chvíli měl obavu, že by poklekl, ale nakonec se udržel a místo úskoku udělá rychlou otočku, aby Sorovi podkopl nohy. Ihned po úkonu poví:* "Dobrý zásah, kluku."

*Sora v momente po svojom útoku letel k zemi, padol na zadok.* Auč. *Povedal len a pozbieral sa čo najrýchlejšie na nohy. Na ho pochvalu pokývol hlavou. Toto bolo nič oproti Mayi... aj keď sa mu občaas s Aodou podarilo ju zasiahnuť, raz za niekoľko tréningov, pokiaľ sa dobre skoordinovali, aj vtedy im dala ich útok poriadne zožrať, až ho pri tej spomienke mrazilo. Teraz to bolo síce nič, ale aj tak je buď jeho útok zablokovaný alebo nemá dostatočnú silu na to, aby jeho útok poriadne zabral. Aj keď bol ešte mladý stále ho to svojim spôsobom nehorázne hnevalo... ale musel dospieť telesne a musel stále trénovať, aby sa zlepšil.* Nešetri ma. *Povedal mu nakoniec, z nejakého dôvodu... sa cítil zle, keď jej šetril.* Nie som zvyknutý, aby ma niekto šetril. *Aj keď Mayi nebojovala svojou plnou silou nikdy proti nim, lebo by to neustáli, stále však dostali pekne na frak od ich učiteľky. Premýšľal, ako na neho teraz zaútočí, bol o dosť väčší než on, preto útok z výskoku bola pre Soru obyčajná hlúposť a tak to musel vymyslieť inak. Znovu sa po ňom rozbehol, tentokrát však skočil do vzduchu a hneď na to do kotrmelca vedľa neho a skúsil mu tentokrát on podkopnúť nohy.*

*Když Yurizu vidí, že Sora spadne, pomyslí si:* No hochu, máš takové zatrolené štěstí, že tu není ještě můj mistr. Ten by se na nic jako žíněnky neobíral a nechal by tě dopadnout na ta tvrdá prkna. Alespoň, že nyní nemusím řešit třísky a podobné menší úrazy. *Když jej vidí se zvedat a všímá si, jak rychle se mu mění emoce, dojde mu, že by se měl asi přizpůsobit jeho tempu. Slova Sory, že jej nemá šetřit, jej strašně překvapila a rozhodila zároveň.* Ten kluk je zvláštní. Většina lidí chce, aby jejich sparing partner zpomaloval a šetřil je, když vidí, že je oponent značně silnější než oni sami, *pomyslil si a když už je chtěl začít více šetřit, jeho další slova jej uvedla do pochyb. Věděl, že by jej mohl jedním či dvěma údery vyřadit, ba dokonce přizabít, ale naplno by určitě nešel. Však nakonec kývl na jeho prosby a šel do defenzivního postoje. Plně se koncentruje na pohyby svého oponenta a když vidí, že jeho skok je až příliš daleko, než aby na něj skočil, uvědomí si, o co mu nejspíš jde. Když se formuje do kotrmelce a nejspíš chce nastrčit nohu,  proto ihned uskočil a začal chakru proudit do své nohy.* Když si říkal, že Tě nemám šetřit, uvidíme, co řekneš po tomto, *řekne si v duchu a využije techniku Tsuuten Kyaku a kopne přímo vedle nohy Sory. Tlaková vlna sice nebude zrovna silná, když to žíněnky dobře tlumí, ale alespoň to Sorovi ukáže, co jej mohlo čekat za úder. Ihned po dopadu však uskočí, tentokráte dopadne v postoji ofenzivním.*

*Jeho útok bol prekuknutý, uvedomil si teda, že to bola hlúposť a keď vedľa neho dopadol onen úder nohou, trhol sebou. Rozhodne bol inde, ale s tým urobiť nič nemohol. Bol zvyknutý schytať viac rán, než dať súperovi, pokiaľ nešlo o Aodu, vtedy vedel viac rán dostať, ale pokiaľ išlo o Mayi, málokedy sa jej dotkol. Postavil sa znovu na nohy, trochu sebou otriasol, ale znovu zaujal svoj bojový postoj. Veľmi toho urobiť nevedel... takže premýšľal čo ďalej. Znovu sa postavil do svojho postoja, sústredil sa na neho... a znovu sa po ňom rozbehol a chcel jej znovu zasiahnuť na citlivé miesto, no ak by sa jej pokúsil vykryť, jeho ruku by chytil, podkopol mu nohy a snažil sa jej prehodiť cez rameno. Možno sa mu to podarí, možno nie, ale malo by to vyjsť pri troche šťastia.*

*Když se Sora vstal, Yurizu na něj překvapeně hleděl. Kdyby byli blízko sebe, mohl by Sora zaútočit a on by to ani nečekal. Když vidí, že se třese, chtěl mu nabídnout, že by to nechali na později, avšak on se znovu postavil do toho svého postoje.* Tak tohle bude velmi zajímavé. Nemohu mu ublížit, takže všechny silné útoky jej minou. Ale když chce, abych i do něj udeřil, bude se muset smířit s těmi slabšími. *V tu chvíli se Sora rozeběhne on mu vykryje tu ráno. Přesto však se jeho oponentu povede jej trochu shodit a když se pokoušel jej přehodit, kopl jej do nohy zeslabeným Tsuuten Kyaku, aby jej on neshodil. Má se prý snažit, tak se snaží.*

*Vstal by znovu a znovu, tak ako jej učila Mayi a popravde toto bolo nič oproti tomu, čo zažíval pri nej, aj keď už mal teraz nejako dosť, cez sa však postavil do postoja a chcel zaútočiť znovu, ale z nejakého dôvodu mladého genina v tom rozboleli oči a na jeho tvári sa objavil nečakaný výraz bolesti. Občas sa to stalo, Mayi mu hovorila, že sa to bude diať, občas jej to prepadne.* Prepáč, už môžem. *Povedal, keď sa znovu postavil do bojového postoja.* Teraz zaútoč ty. *Povedal, chcel sa brániť teraz on.*

*Yurizu sledoval, jak se Sora znovu postaví a již je v defenzivním postoji. V tom se mu najednou v obličeji objeví bolest, kupodivu však nebyla způsobená jím.* Nejspíš za to mohou ty jeho oči. Ani zdaleka nemají zdravou barvu a pokud se mu něco vážného stane, budu mít problémy. *Už z postoje ustoupil a chtěl se k němu rozejít, avšak Sora pověděl, že se může pokračovat.* To je divné, jakoby se mu to dělo častěji. Určitě se to nestalo poprvé, jinak by jeho tón a barva hlasu vypadaly jinak. *Řekne si pro sebe a když jej Sora požádá, ať zaútočí tentokráte on, jen suše odpoví:* "No dobrá, ale věř mi. Předvedu ti mé útoky, ale moc ti neublížím. O to jsem se vlastně již postaral," *říká, zatímco naznačuje ty žíněnky. Nakonec se po něm plnou rychlostí rozeběhne a udeří mu do hrudi. Ihned poté se dostane za něj a vykopne jej do vzduchu. Pak na chvíli zaváhá, protože jej chtěl šetřit, ale rozhodne se techniku aplikovat. Rychlím výskokem se dostane za něj (Kage Buyō) a smrští kopů do zad, jenž jsou silné spíše tak, aby je cítil, než aby nějak extra bolely, jej vymrští na žíněnku. Yurizu však spadne tři metry od něj, očekávajíc ofenzívu z jeho strany.*

*Sora vedel o tom, že má byakugan, a Mayi mu povedala, že mu postupom času budú oči dosť blbnúť, takže bol ta to pripravený, občas sa to stalo, občas nie, bolo to tentokrát o náhode a pri silnejších emóciach, dalo by sa povedať i teraz... jeho terajší spolubojovník sa po ňom rozbehol v plnej rýchlosti, útok do hrude sa mu podarilo ako tak zablokovať, ale ďalším veciam sa ubrániť nemohol. Skončil hore vo vzduchu a potom ucítil kopy, neboli silné, ale cítil ich Sora tak dopadol na žinienky a snažil sa postaviť na nohy. Chvíľu mu to zabralo, ale nakoniec sa postavil. Snažil sa niečo vymyslieť, ale nevedel čo.* Chm... *Zafunel trochu iritovane.*

*Když viděl, jak se Sora zvedá, bylo mu jej velmi líto. Když si tak se dal do kupy, promnul si obličej a pověděl:* Hele, Soro, můžeme trénovat, až budeš silnější. Dnešní trénink ber jako ukonečný, neměl by jsi se tolik vyčerpávat. *Yurizu začal uklízet žíněnky.* "A do háje..." *,pomyslil si Yurizu, když si všiml místa, kde udělal techniku Tsuuten Kyaku,* "Tohle budu muset opravovat zase několik dní. Když už jsem v tom, mohl bych koupit nová prkna. Zdá se mi, že kdyby tu nebyly ty žíněnky, nejspíše by si mohli lidé způsobit pár úrazů blbě zaraženou třískou." *Když začal uklízet, zjistil, že tu byl zase sám. Pokračoval v úklidu, aby tu lidé mohli odpoledne opět trénovat.*

Kaede
Izumi
Takashi - Bratr


*Bylo to pár dní po geninských zkouškách. Už hrdě nosili své čelenky, dokonce zvládli společně i nějaké mise. Nyní se rozhodli, Kaede a Izumi, jít ještě trénovat. Zítra by se k nim měl přidat třetí do týmu a měl by jim být přiřazený sensei. No to byla otázka budoucnosti. Nyní se akorát sešli v Doju. Kaede, Izumi a přidal se k nim i Takashi, bratr Kaede, který si milostivě udělat na svojí sestru čas, když nemusel běhat za bestiema při měsíčku. Všichni tři si vyložili věci v Doju.* Ahoj Izumi. *Pozdravila Kaede svého parťáka, který sem šel odjinud, než z domova, takže se sešli až tady.* Ahoj Kaede, Takashi...tak jdeme na to? No jasně. *Izumi a Takashi si docela rozuměli. Takže nebyl problém s nějakým "posloucháním". Izumi žral každé Takashiho slovo. To Kaede byla prostě trochu odtažitá od svého bratra, který se jí posledních X měsíců moc nevěnoval. chápala to, ale i tak jí to lehce bolelo u srdíčka.* Chtěla bych trénovat na rychlosti, protože to je hodně důležité, jak při úderech, tak při skládání pečetí. *Měla recht, jak můžeš skládat pečetě rychleji, než ostatní, když jsi pomalé prase? Izumi přikývl.* No dobře, jak chceš. *Podíval se na Takashiho.* Budeš nás dnes trénovat? Nebude si tady budeš dělat svoje? Budu vás trénovat, ať u toho nemusíte myslet. *Zasmál se Takashi a Izumi následoval jeho vzor. Kaede jen demonstrativně rozložila žíněnky, na kterých budou později trénovat.* Kaede začala mluvit o pečetích, tak můžete začít tím, že budete co nejrychleji skládat pečetě, dokud je všechny nesložíte pod třicet vteřin, tak budeme prostě dělat tohle... *Vytáhl takashi stopky. Kaede se posadila na žíněnky a promnula si prsty obou rukou. Uslyšela tiché cvaknutí stopek..* Raz, Dva, Tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct! *Počítala si pečetě.* Pták, kanec, pes, drak, zajíc, kůn, opice, vůl, beran, krysa, had, tygr. *Tiše si šeptala pod vousy. Snažila se skládat rychleji a rychleji, ěmal ale docela ztuhlé prsty. Musela si je několikrát protáhnout a prokřupat v průběhu. Znovu a znovu. Izumi seděl vedle ní a dělal to samé. Takashi odklepával desetivteřiny.* Nestihli jste to. Znovu. Ještě jednou. Rychleji. Nestíháš. Takhle nikoho nepřekvapíš. Děláš to moc okatě. Neumíš složit opici? Už jsi mrtvá. Izumi už bych ti dal pěstí, než bys složil jednu pečeť. Trvá vám to. Honem vy holomci. *Rýpal Takashi do dvojice, snažící se skládat pečetě, jak jen rychle uměla. Kaede se pomalu dostávala do tempa. Už zvládala z 12cti složit 8 v limitu. O několik pokusů později 9, pak 10. Už to skoro bylo.* Rychleji! Prase, beran, had... Ryhcleji! *Hecovala Kaede samu sebe, za to Izumi seděl vedle ní tiše jako myška. Další cvaknutí stopek. Další cvaknutí, další ponižování od Takashiho, střídané s pochvalami a podporou. Zrychlit, už to skoro měla. už....už to měla!* Výborně Kaede! Izumi! Ještě jednu pečeť a máš to! *Pečetě by tedy měli, rychlost rukou by se dala brát za natrénovanou. Teď to je převést do praxe a zkusit si nějaké to trénování rychlosti jeden proti jednomu. Útoky bylo třeba taky pořádně natrénovat, než se do nich jeden pustí na Chuuninských. Izumi a Kaede stáli proti sobě. Oba dva měli ruce omotané obvazy a nasazené rukavičky, aby případné údery tolik nebolely.* Kdo první udeří soupeře do ramene, tak vyhrál. *Zadal úkol Takashi. Kaede jen vyčkávala, což nebylo moc dobré, protože neměla ruce v bránicí pozici.

Part 2

*Izumi využil Kaediny nepřipravenosti a udeřil ji do hrudníku otevřenou dlaní, aby to nebyl moc tvrdý úder. Kaede udělala krok dozadu a zamručela. Dala si ruce do bojové pozice a vrátila Izumimu úder. Vyměňovali si údery jako na běžícím páse. Izumi byl o trochu rychlejší, než Kaede, ta ale vydržela o trochu více. Cílem však bylo udeřit toho druhého do ramene a to se ani jednomu nedařilo. Kaede však byla na dobré cestě. Už se jí podařilo Izumiho udeřit do paže. Izumi na to šel však chytře, zasypával Kaede útoky, v nesmyslném množství a rychlosti, neměla skoro šanci se vyhýbat, ale nějak to zvládala. Taijutsu asi v budoucnu nebude úplně nejsilnější stránka téhle dívenky, za to Izumi si to doopravdy užíval. Kaede se dostávala doopravdy do úzkých. Takashi to celé sledoval a ona cítila jeho upřený pohled, jakoby se jí vypaloval do kůže. Kaede zrychlovala své údery, zatímco Izumi už pomaličku doplácel na nedostatek výdrže. Oběma stékal pot po obličeji, štípal je do očí, ruce se jim třásly, ale ani jeden se tím nenechal nijak omezovat. Kaede si předřepla a podrazila Izumimu nohy. Ten spadl na záda, ale okamžitě se zvedl jako kdyby vyhoupnutím. Kaede ale už čekala opět v úrovni obličeje s úderem, kdy se ho jen lehce dotkla ramene. Měli toho oba dva dost. Izumi prohrál, doplatil na přehnanou soustředěnost a nedostatek kondičky. Kaede měla v tomto případě jenom štěstí na soupeře.* Přechytračilas mě. Spíš toho moc nevydržíš. *Zasmáli se tomu a sundali si obvazy z rukou, které se jim od ramen po prsty třásly jako dědečkům a babičkám s Parkinsonem. Takashi se přehoupl na druhou nohu.* No tak dobrý, teď půjdete ven a dáte si deset koleček okolo Doja, ve sprintu. *Jediná reakce od obou bylo zamručení, ale tka co jiného, jak zrychlit své tělo a naučit srdce lépe reagovat na rychlejší tep a nápor, než běhání? A tak šli a běželi jako o život, div plíce nevyplivli..*

Tréning taijutsu

*Bolo skoré ráno, keď sa obaja chlapci zobudili. Na dnes mali totiž plán v podobe návštevy doja a trénovania taijutsu v ňom. Vstali preto skôr, obaja sa pustili do ranných povinností - prezliecť sa zo spacieho do niečoho normálneho, zatiaľ čo Aoda šiel chystať raňajky, Sora zostal v ich izbe a balil oblečenie, do ktorého sa prezlečú v doju, aby si nespotili to v ktorom mali neskôr vyjsť na ulicu naspäť domov. Modro vlasému shinobimu to netrvalo dlho, aj napriek tomu, že bol stále trochu ospalý, podstate rovnako ako jeho brat keď, ktorý pripravoval jedlo. Sora za ním po chvíli prišiel i s dvoma taškami, raňajky už boli na stole, avšak ešte bolo potreba urobiť niečo malé do doja a tak mladší zo súrodencov čakal, kým pripraví ono jedlo, než jej uložil do tašiek spoločne s fľašami vody.* Nechce sa mi. *Zabrblal najstarší, keď si sadol ku stolu a obaja si zaželali dobrú chuť a pustili sa do jedla.* To ani mne. *Povzdychol jeho mladší brat popri tom ako jedol. Obaja si vymenili teda výrazy, telepaticky debatovali o tom, či tam teda pôjdu alebo nie, no potom, čo dojedli sa išli obaja umyť a hneď na to opustili dom a skutočne sa vydali tam, kam chceli ísť.
Dorazili dosť za v času, cesta im trvala nejakú chvíľu, no už z diaľky videli, že tam pred nimi vošiel majiteľ, rozsvietil tam svetlá. O pár minút však vošli i obaja chlapci, pozdravili, popriali dobré ráno a odišli do šatní, kde sa obaja prezliekli do teplákov a tričká. Fľaše si zobrali so sebou, než sa vydali smer, kde chceli cvičiť. Nikto okrem majiteľa tam nebol a tak, rovnako ako on, tak aj oni sa pustili do rozcvičky. Najskôr začali jednoduchým strečingom, kedy chceli rozohriať svoje svaly, predtým, než sa pustia do niečoho ťažšieho. Obaja chlapci si dali záležať, nechceli odísť s natiahnutým svalom a ani ničím podobným. Neskôr však obaja prešli do rožštepu a svoje bruchá položili na zem.* Dáme súťaž, kto vydrží najdlhšie? *Uculil sa a uprel svoje zelené oči na svojho mladšieho brata.* Fajn. Ten, kto prehrá bude robiť šnúru vo stoji miesto na zemi a vtedy si dáme druhú súťaž. *Podal podmienky Sora a uškrnul sa od ucha k uchu.* Fajn. *Zasmial sa Aoda. Započala teda ich súťaž, kto najdlhšie vydrží v tejto pozícii. Obaja po chvíli začali cítiť nepríjemné ťahanie na svaloch vo vnútornej strane stehien i menšia bolesť panvových kĺbov. No ani jeden z nich sa nevzdával ešte hodnú dobu, než to Sora nedržal a musel prejsť z toho do sedu a uvoľniť si nohy. Jeho starší brat sa zasmial a ešte chvíľu v tom vydržal, než i on prešiel z tadiaľ rovno do sedu a doprial svojim svalom a kĺbom uvoľnenie z nepríjemnej pozície. Pár minút tak zostali, než sa Sora zdvihol zo zeme na nohy.* Ktorá noha ti bude pohodlnejšia, nebudem taký zlý. *Povedal svojmu bratovi a sledoval, ako Sora prešiel zase do šnúry v stoji, zatiaľ, čo Aoda na zemi a započala ich druhá súťaž. Chceli si pocvičiť svoju ohybnosť a, že boli dosť ohybní i na svoj vek, aj keď čakali, že postupom času to všetko aj cez pravidelný tréning pôjde do prdele. Majiteľ doja sledoval chlapcov, zatiaľ, čo on sám cvičil. Smaragdové oči Aody sa dívali na Soru, ktorý nie len, že musel držať rovnováhu, v tento moment dosť trpel rovnako i jeho chrbát... no cez to vydržal v šnúre dlhšie, než jeho starší brat. Zatiaľ, čo sa Aoda posadil do šnúry na druhú nohu, Sora stále držal na tej istej, než sa však uvoľnil na chvíľu a nohy nakoniec vymenil stále však v stoji. Ovšetkom dlho nevydržal, na pravej nohe mal zlú stabilitu a tak musel svoju šnúru v stoji zrušiť kvôli rovnováhe a, aby nepadol na hubu.* Dáme asi chvíľu pauzu a potom pôjdeme konečne na taijutsu, nie? *Nadvihol Sora obočie a Aoda prikývol. Napili sa, dali si strečing a potom sa obaja postavili do bojových postojov a začali s jednoduchými vzorovými krokmi a údermi, aby ich telo pomaly ale isto prešlo do svižného tempa boja. Od úderov do vzduchu rukou, či vysokým kopom nohy až do rozštepu, ich maximálnou rýchlosťou. Takto pokračovali niekoľko desiatok minút, pokiaľ neuznali, že je čas na ďalšiu pauzu. Cítili každý sval vo svojom tele, vlasy mali nalepené na tvári, mokré od potu, ako už len tej troche venovali maximum. Svoju úplnú rýchlosť i silu, pokiaľ im to ich výdrž dovolovala. Obaja si vyzliekli tričká, aj tak tu boli len traja a obaja boli mokrí až za ušami, rovnako aj ich tričká. Nakoniec sa postavili proti sebe.* Teraz. *Sotva to dopovedal a obaja prekonali aj tú malú vzdialenosť, čo mali medzi sebou veľmi rýchlo a zatiaľ, čo Sora zaútočil, Aoda jeho útok zablokoval. Pustili sa do seba ako besné psy a na plno, cez to však nepoužili žiadne taijutsu techniky, ktoré by obsahovali chakru. Obaja používali rovnaký štýl boja, cez to ani jeden z nich nevedel povedať, aký krok urobí ich ďalší súper. Sora sa dostal do pozície, kedy vykopol svoju nohu k hlave Aody, ten však jeho útok vykryl, tým, že nastavil ruku a tak noha zasiahla ruku a nie hlavu. Bolo vidieť ako pracujú ich brušné svaly, svaly na lopatkách, hrudi, rukách. Každý ich úder bol premyslený, každý krok nohou mal význam. Obaja veľmi rýchlo stratili pojem o čase a než sa znovu vrátili k sebe, pretože si chceli odpočinúť, uvedomili si, že v doju pribudlo zopár ďalších shinobi. Niektorých ich očkom pozorovali, niektorí ignorovali a pracovali na svojom. Obaja bratia sa šli napiť, utreli si tváre do tričiek.* Dosť si sa zlepšil, musím na sebe zapracovať inak ma predbehneš. *Uculil sa Sora na brata.* Len, nech ťa predbehnem. Je to úlohou staršieho súrodenca, byť silnejší než ten najmladší, aby ho mohol chrániť. *Zasmial sa, no nakoniec sa len milo usmial.* Nemusíš ma stále chrániť. *Vydýchol Aodov mladší brat.* Nemusím, ale chcem. A až raz pôjdeme niekam s Chikou-chan, budem chrániť i ju, Sora-chan. *Preniesol.*

1004 slov
Koniec.

*V Konohe boli snáď najdlhšie od doby, čo sa stali lovcami nukeinov. Obaja mali teda ranný harmonogram, ktorý od tej doby dodržiavali, stávali skoro ráno, zatiaľ čo Sora chystal veci, Aoda šiel do sprchy a potom, keď šiel chystať raňajky, to bol zase Sora sprche a obaja sa tak zišli u stolu. Vajíčka na tvrdo, toast natretý maslom, mlieko.* Dnes ťa šetriť nebudem. *Rýpol si Sora do svojho staršieho brata, ktorý podľa všetkého viac šetril Soru, než on jeho.* Haha, dobrý vtip. Dnes chceš tuším skončiť na zemi. *Uculil sa a zahryzol sa do teplého toastu so studeným maslom, obaja v tichosti prežúvali.* Nehrozí, tebe sa na zemi páči omnoho viac. *Uculil sa. Predsa len tam končil viackrát, než on. Aj keď ťažko povedať, vždy sa buď jeden alebo druhý držali späť. Predsa len, ani jeden tomu druhému nechcel ublížiť, aj keď... už bolo asi na čase, aby plnohodnotne zmerali sily toho druhého, v skutočnom súboji medzi sebou.* Dnes sa budeš válať na zemi, nie preto, lebo by si ma nechal, ale preto, lebo ťa tam dostanem. *Zahlásil nakoniec, ako by to bola už hotová vec medzi nimi. Ozval sa tichý smiech, aby nezobudili mamu, ktorá pravdepodobne spala.* Nejako moc si veríš. Žrať hlinu budeš ty. *Uculil sa Aoda.* Debil, v doje hlina nie je. *Zasmial sa na bratovi, ktorý sa k tomu priznal. Zvyšok jedla dojedli v pokoji a bez rečí, spoločne sa postarali o riad, než vyrazili von do temnoty. Ako vždy došli do doja pár minút predtým, než tam vošiel i jeho majiteľ, zavítali do šatní, kde sa prezliekli do jednoduchých kraťasí po kolena a tílok, obaja si nasadili obyčajné rukavice bez prstov a išli na ich klasickú rozcvičku v pohode strečingu, aby rozohriali svpje svaly, potom prešli do ich súťaže šnúr a rozštepol, kde to mal ten, čo prehral o niečo ťažšie než ten, čo vyhral, aby si zapamätal, že sa má viac snažiť. V tomto prípade to boli dve výhry a jedna pre prehra pre Aodu, zatiaľ čo pre Soru opačne. Obom asi poumierali svaly na nohách, mali červené tváre a ich svaly ic boleli aj potom, čo im dopriali dostatočné uvoľnenie, ale aj tak sa s tým nedalo nič robiť. Dávali už aj do ich klasickej rozcvičky všetko, než prešli k základným prvkom ich bojového štýlu, opakovali naučené vzorce, ktoré k tomu patrili. Štýl boja, ktorý im predala ich mama a oni ho isto predajú ďalej svojim deťom, až príde ten správny čas na to, založiť si rodinu. Určite, no teraz nie. Po ich menšom cvičení sa obaja pustili do boja, no ešte predtým si stanovili pravidlá.* Žiadna chakra, žiadna špinavá hra. *Jednoduché, praktické... a obaja sa po sebe rozbehli vo svojej plnej rýchlosti. Začali si vymieňať údery, blokovať toho druhého, držali sa štýlu, ktorý ich naučila ich mama, pričom iný nepoznali. Keď bol niekto pomalší, mal smolu a úder nevykryl, pocítil palčivú bolesť, ktorá sa prešla po celom tele. Ich boj cez to vyzeral jednoducho, no ktokoľvek z príchodzích sa na nich pozreli, nevedeli povedať, čo bude ďalej. Vo svetlách lámp svietili ich šupiny, odrážali to umelé svetlo, na ich bledej pokožke sa leskol pot, vlasy mali prilepené okolo hlavy. AKo prvý sa na zemi ocitol Aoda, ktorému Sora znemožnil znovu povstať na nohy a pokračovať v boji. Prvý ich boj bol tým pádom u konca.* Vravel som ti, že sa na zemi ocitneš ty. *Uculil sa a prešiel ku svojej fľaške s pitím a napil sa, zatiaľ, čo sa jeho starší brat zbieral zo zeme a následne urobil to isté.* Uvidíme kto skončí v tom ďalšom. *Predsa len mal čas to ešte vyrovnať týmto zápasom a aj keby ten ďalší Sora vyhral, stále je ten posledný a Aoda si tak mohol odniesť jednu výhru. Obaja si utreli pot do uterákov, než znovu zaujali bojový postoj. Niekto z pozorujúcich sa ujal šance a zahájil druhé kolo. Ono nebolo nič lepšie, než pozerať na dve deti z dokusei, ako medzi sebou bojujú a nešetria sa, než, aby sa sami pustili do svojho cvičenia. Popravde to boli hlavne tí, čo prišli do doja prvýkrát od kedy sem pravideľne každe ráno začali chodiť bratia. Pár nových tvári sa vždy ukázalo... no aj druhé kolo vyhral Sora, ktorý sa s vysmiatou tvárou pozrel na brata.* Chceš ešte to tretie? Či to vzdávaš. *Jeho lesklé biele zuby, viac menej arogantný výraz na tvári, ktorý svojim spôsobom Aodu urážal.* Sleduj a uč sa, braček. *Povedal a keď sa postavil na nohy skočil na svojho mladšieho brata a skôr, než sa všetci nazdali, bol to teraz Sora, čo sa válal po zemi.* Ako je tam dolu, Sora-chan?

Koniec rpg

Trénink Síly

*Vyrazila do Doja v noci, když měla jistotu, že geninové budou spát před druhou zkouškou. Sebou měla pití a obvazy na ruce a ručník. Došla do doja v tréninkové oblasti a odložila si věci na stoličku, prohlédla si místo, tma zahalovala všechno náčiní, které tam bylo k dispozici. Došla k vypínači a rozsvítila jen část Doja, aby viděla na to nejnutnější. Nepotřebovala plýtvat elektřinou a hlavně poukazovat na to, že tady je více světlem, které vycházelo okny Doja ven. sice byla stále ve vesnici, nikdy nemohla tušit, kdo a nebo co číhá venku. Rozhlédla se po části Doja, kde bylo cvičební náčiní, činky, nějaké stolice, tyče a boxovací pytel, pak panák, který byl i mimo dojo venku v tréninkové oblasti. Nejpve si v hlavě vymyslela cvičební plán a pak se protáhla. Trénink byl jednoduchý, ale musel být efektní, aby dostalo její tělo co nejvíc zabrat v co nejkratším čase a ona tak zesílila. Rozhodla se pro jednoduchá cvičení, jejichž opakování bude dělat pětkrát s tím, že každý cyklus bude mít menší počet cviků. Po protažení se tedy dala na rozehřátí těla tím, že chvilku skákala přes švihadlo, pak si opět protáhla nohy a zkusila svůj balanc na jedné a pak druhé noze, udělala stojku a zkusila, jak dlouho vydrží. No moc dlouho ne, jelikžo její ruce stále byly docela slabé. bylo to trochu k udivu, když co si pamatovala, tahala neustále vějíř. No nedalo se jinak, než začít makat. Vzala tyč se závažím a dala se na mrtvé tahy, nejprve dvacet. Pak si dala tyč na ramena a udělala dvacet dřepů, pořádně hluboko, aby její nohy dostaly co nejvíce zabrat. Pak odložila závaží a vzala si jednoručku, posilovala biceps, pak triceps, pak udělala čtyřicet kliků, posilování na břicho a pak na záda. Bylo toho nakonec dobrých sto cviků, možná i více. Dala si chvilku pauzu, jelikož i z tohoto prvního opakování z ní teklo jako kdyby uběhla maraton. Dala si trochu času an další protažení, napila se, setřela pot a dala se do dalšího kola, kde vše zopakovala, jediná změna byl počet cviků, které snížila o pět. Opět mrtvý tah, dřepy, kliky, jednoručky na biceps a triceps, posilování zad a břicha. Po druhém kole skončila na zemi, těžce dýchala a rozhodla se si dát pauzu. Na chvíli zavřela oči s ručníkem na obličeji.* Neflákej se. *Ozvalo se jí za zády, pomalu otevřela oči.* Takashi dej pokoj. *Zamručela a zvedla se ze země.* Promiň, šel jsem ti pomoct s tréninkem, když jsi se tak vykradla z domu...proč jsi nic neřekla? Protože by ses mi smál, že jdu v noci, abych tu nemusela nikoho potkat. *Takashi se doopravdy zasmál.* To je pravda. Tak pojď. Pomůžu ti. *a taky pomohl, kontroloval Kaede techniku provedení cviků, tlačil ji k lepšímu výsledku, počítal jí cviky a vymýšlel nové, aby tělo mělo nějaké variace. Po dalších dvou kolech cvičení Kaede byla ráda, že jí její vlastní nohy unesly. ale Takashi jí tlačil do dalšího cvičení, na břicho, které bylo v podstatě stěžejním bodem celého těla. Střed, svaly držící pevný postoj, díky kterému mohou i údery být silnější. Domů jí nakonec musel odnést on sám. Kaede dostala den volna, tedy, od Takashiho, který proležela z většiny na posteli a jediný její pohyb bylo protažení ztuhlého těla, kdy jí i nandavání ponožek bolelo. třetí den jí Takashi v noci zase vytáhl do Doja, aby neremcala, že se tam motá moc lidí. A šlo to celé od začátku. Několik kol silových cvičení, která prokládala protahováním a soubojem s Takashin, kterému přišel skvělý nápad si během cvičení dát sparing. samozřejmě jí mířil na břicho, které musela Kaede obzvláště zatínat, aby se nepozvracela při každém jeho úderu, rozhodně na ní nešel zlehka. Vyhýbala se a schytávala rány, ale i Takashi dostával, snažila se do každého úderu dát sto procent ze sebe, aby neudělala ostudu a hlavně aby mu vrátila to jeho mučení. Na konci tréninku opět musela být odnesena domů.* Zítra odcházím na poslední misi mimo vesnici, za tak dva měsíce se vrátím a budeme plánovat svatbu s Hanami. Kdo je Hanami? Holka, kterou mi otec s matkou dohodili. takže budu rád, když se tu pak ukážeš...ne že mě v tom necháš. *Kaede ho chytila pevně okolo ramen.* Neboj, budu tady... *V hlavě jí proběhly plány, které měla a úkoly, které musela splnit. Ale rodina byla důležitější, než úkoly pro jinou vesnici. Rozhodla se tedy co nejrychleji vyřešit Tatsuyu a pak se opět vrátit a podpořit bratra.*

Konec RPG

Tréning tai

*Hneď ako sa Sora a Aoda dozvedeli o tom všetkom, vrátili sa naspäť do konohy. Začala čistka a snáď jediný Jashinista, ktorý to verejne prežil bola ich matka. Obaja však nemohli byť niekde na druhej strane sveta a tak ako mohli, tak sa hneď vrátili domov. Nebola tam, a ani nasledujúce dni neprišla a aj cez to, že obaja poslali kuchiyose vrán, aby ju našli, vrátili sa s prázdnou.* Ako by sa vyparila. *Podotkol Aoda sediaci na posteli sledujúc Soru, ktorý kráča po izbe hore dole, prehrabujúc si vlasy, ktoré si stihol do polovice z dlhších vyholiť počas toho, čo bol jeho brat na misii už dávnejšiu dobu.* To je v prdeli Aoda-chan, vráti sa domov? *Hore dole, ako vojak, ktorý sa mal pohybovať po určitej trase.* Určite, ak by mohla, tak by tu už dávno bola. Takže bude niekde, kde sa jej to ešte nedonieslo. *Obaja boli nervózny, plný obáv a strachu o svoju mamu. Nič iné ich teraz netrápilo, len bezpečie ženy, ktorá im dala život a vychovala ich.* Ona by sa nikdy nestala nukeinom a rozhodne by radšej prijala tých 5 rokov než, aby jej fotka pribudla v bingo. *Obaja sa snažili myslieť logicky. Jediný záver ku ktorému teda dospeli bolo toto - bola niekde, kde sa jej to nedonieslo. a keď sa to dopočuje, vráti sa domov. Za nimi.* Hlavne... *Zavrel oči a zaklonil hlavu.* Ja viem. *Oltár bol zničený a oni dvaja aj napriek tomu, že prijali Jashina viac menej za svojho, rituál nepodstúpia.* Máš ešte stále tie cigarety zo Sora-ku? *Uprel Sora svoje biele oči na Aodu.* Chceš? *Vyznela jeho otázka. Dostalo sa mu prikývnutie. Obaja vyšli na dvor a aj keď neboli fajčiari, zapálili si.* Ako sa budú dívať na mamu? *Premýšľal Sora, zatiaľ čo obaja sedeli na chladnej tráve.* Ako na najväčší odpad pod mesiacom a slnkom. *Usúdil a obaja si potiahli.* Plánuješ chodiť von?
Myslíš si, že chcem Kaede teraz vidieť?
Nemyslím. No aj tak, viem to. *Aoda vydýchol štipľavý dym z jeho pľúc. Nikdy neboli závislí, a podstate ten balíček bol starý už zopár rokov... no aj tak to neriešili. Sora si jednu dve zapálil keď sa rozlúčili s Kaede, potom čo jej odmietla. No to bolo všetko.* Kurva s tým všetkým. *Obaja rozprávali potichu, aby ich nikto nepočul. Sora si znovu prehrabol vlasy.* Podľa mňa po tom, čo toto Kaede začala sa ma ani ona neodváži vyhľadať. *Bála sa ich matky a čo viac, ich matka tu bude 5 rokov zavretá a keď uvidí v akom stave má svoje dieťa kvôli dievčaťu. Asi sa sama odsťahuje na druhý koniec sveta a bude dúfať, že tých 5 rokov tak skoro neutečie.* Ako dlho myslíš, že potrvá kým príde mama domov? *Uhasil cigaretu a svoje smaragdové oči uprel na temnú oblohu.* Netuším. Bude pre nás najlepšie, keď budeme doma. Navyše... osobne sa báť nemusíme. Z celej Konohy vedia len štyria ľudia, že sme jej deti. *Aspoň sa nemuseli báť, že by sa to nejako odrazilo i na nich. Aoda po mame nepobral skoro nič, Sora byakugan a občasné výrazy, ale oči mával zakryté slnečnými okuliarmi.* Štyria? *Položil otázku. Nevychádzalo mu to.* Hokage, Kaede, otec a jeho sestra. Rozprával som ti o nej. *Pripomenul mu.* Pravda. Aj keď teraz vieme kde je... *Odmlčal sa.* Nemá zmysel za ním chodiť. Možno príde sám a keď nie... *Uhasil cigaretu tentokrát i on.* Nemá zmysel chodiť za niekým, kto sa neukáže keď ho matka jeho detí viac menej potrebuje. *To bol ich konečný názor na vec. Obaja si boli toho vedomí. Ak sa neukáže kvôli mame a s Chikou. Budú predpokladať, že ich ani po rokoch viac menej vidieť nechce a tak nemajú dôvod za ním ísť. Len za ich sestrou... ktorá však mohla určite prísť i sama o sebe.* Sora-chan. Je neskoro, mali by sme ísť spať. *Postavil sa najstarší z trojičiek a podal ruku svojmu mladšiemu bratovi, ktorý ju bez váhania prijal. Obaja vošli naspäť do domu, jeden po druhom si dali sprchu a zaliezli do postele. No ani jeden z nich celú noc nespal.
Nad ránom sa len Sora postavil z postele, obliekol sa do niečoho normálneho a vyrazil do doja, keď si pobalil dolu do batohu zopár vecí. Vedel, že jeho brat nespí, no nezastavil jej a tak mohol prísť krátko potom, čo tam prišiel jeho majiteľ, ktorého len pozdravil, prehodil zopár slov a potom si každý hľadel svojho. Prezliekol sa len do kraťasov a dal si menší strečing, rozcvičku, aby rozohrial svoje svaly, než si upravil slnečné okuliare na nose a zložil pečate pre kuchiyose, kde privolal Toriho.* Mladý muž. *Pokývol hlavou kohúti mních.* Tori-san. *Mierne sa uklonil.* Teším sa na náš spoločný tréning. Prosím, berte na mňa i dnes ohľad. *Poprosil jej. Mieril tým na jeho rýchlosť, aj keď na to kohúti mních nevyzeral bol veľmi rýchly.* Samozrejme chlapče. Vyprázdnime tvoju myseľ od zbytočných vecí... a ponoríme sa do sveta harmónie nádherného tanca. *Nemal s tým problém. Trénoval proti chlapcom, boli totiž jediný na celom svete, čo jej mohli privolať a tak s nimi občas trénoval ak si to od neho žiadali. Mohli jej v pokoji využiť i v boji, no nikdy tak neurobili. Sora aktivoval byakugan, aby lepšie videl pohyby kohúta, než sa obaja zdvorilo uklonili a pustili sa do boja. Sila bola síce vyrovnaná - Sora nemal rukavice, no Tori svoju rýchlosť držal skrátka len o trochu. Nikdy nedal chlapcovi príležitosť na to, aby mu poriadne opätoval útok, hoc bolo Sorové taijutsu o niečo lepšie než jeho. To čo pokazil vynahradil rýchlosťou ktorou mal značne navrch.* Nad čím premýšľaš, sústreď sa. *Zakokrhákal a pridal na rýchlosti, aby Sora nemal čas myslieť na nič iné, než na boj a na svoju obranu. Ten pomocou byakuganu videl presne kde je a aj keď jej lákalo používať bariéru, ktorú mohol vytvoriť, za tie rany, čo dostal bol vlastne i rád. Keď jej bolelo telo, cítil sa viac slobodnejšie. Neťažili jej iné myšlienky, len na ich lekciu tanca. Sora sa len tak tak ubránil, no poslednú ranu schytal do rebier a tak urobil zopár krokov v zad.* Rozhodne ma nešetríte. *Vydedukoval, pretože aj keby chcel, nemal šancu sa tej rane nejako vyhnúť, či ju zablokovať.* Šetrím. Ak by si bol k čomu, tak si jej mohol zabrániť v tom, ako si sa bránil. Musíš sa snažiť predpovedať svojho súpera a aj to, ako sa brániš, nahrávaš svojmu súperovy. *Dal mu lekciu do života.* Mám začať brať svoju obranu vážne? *Položil Sora otázku, hoc sa mu dvakrát toľko nechelo. Už samotné udržanie Toriho jej stálo viac chakry, než by chcel, ale toto bol minimum na tých pár chvíľ.* Predveď sa. *Dal mu svoje požehnanie a znovu sa pustili do boja. No tentokrát sa Sory žiaden jeho útok nedotkol, len vtedy, keď jej Sora stihol zablokovať, či mu opätoval rany.* Slušná technika chlapče, ani moja rýchlosť na to nestačí. *Usúdil po niekoľkých dlhých minútach boja. Obaja sa doňho zabrali nakoniec, nevnímali čas. Až Tori zastavil ich tréning, keď si všimol, že zo Sory tečie pot, ako keby zmohol, jeho svaly sa trasú a aj napriek v snahe donútiť mladého muža brániť sa - mal pocit, že si viac tie rany pýta.* Mali by sme na dnes skončiť a ty sa nechať ošetriť od brata. *Ukončil ich boj. Sora sa uklonil a deaktivoval byakugan, ktorý už nepotreboval.* Ďakujem za vás čas. *S tými slovami Tori bez slova zmizol. Možno by sa mladý muž vrátil naspäť domov, miesto toho však šiel do šatne, kde si na ruky nasadil rukavice, uistil sa, že sedia dokonalo a potom prešiel k vrecu, čo viselo, lákajúce jedincov si doňho zopárkrát udrieť. Dýchla zhlboka, jeho telo jej bolelo, hlavne rebrá, kde viac než niekoľkokrát dostal. No nehodlal z tadiaľto odísť pokiaľ nebude úplne zničený. Svojou momentálnou plnou silou 12 sa pustil do vreca päsťami, nacvičenými, sem tam päsť vymenil za kop, ktorý bol jeho obyčajnou silou, niekedy zase uhybom. Nevenoval svojmu okoliu pozornosť. Momentálne jej nič a nikto netrápil.* "Kurva so všetkým." *Myslel si, že sa cez to odmietnutie dostal, no mýlil sa a keď sa ešte toto všetko prevalilo, bolo to ešte horšie a on si s tým nedokázal poradiť inak, než stráviť pomaly celý deň v doju. Vedel, že i jeho starší brat chce byť sám. Potrebovali byť sami a zatiaľ, čo Aoda ničil svoje telo doma, Sora zase v doju, večer sa zídu a budú sa tváriť. ako by nič také nerobili.*