Dojo

*Když jí Sarui odhodí Wakiho, Hana po něm ještě ve vzduchu natáhne, i když neúspěšně. Chlad, jenž prostupoval její tělo, trochu zmírnil na intenzitě, avšak stále její tělo zůstalo ledově chladné.* Sakra, proč jsem tak slabá? Nedokáži ani udržet zbraň, v boji bych teď už měla hlavu a končetiny daleko od trupu. Byla bych mrtvá, zklamala bych všechny. *Propluje jí hlavou, stejně jako prudká bolest po celém jejím těle.* Fajn, tak to zkusím jinak. *Řekne a pravačkou si trhne, přičemž se opět ozve to křupnutí. Na její tváři se zjeví žalostný, avšak prudký, úsměv. Když jí špičku jeho zbraně přiloží ke krku, v jejím oku si může všimnout tiku.* Zklamala jsem, jsem selhání, měl pravdu... Do háje, on měl pravdu. *Při jeho slovech se trochu uklidní a když odejde, levačkou si zakryje oči.* Proč se mi tak motá hlava. To zase ten adrenalin vyprchal? Ta ruka je v jednom ohni, ale i přesto to ten chlad uklidňuje. * Mezi tím si Hana jde sednout na lavičku, kde nechala svojí knihu. Když k ní potom přijde Sarui a poví jí o tom, že jí i vyléčí, jen mu odevzdaně tu ruku její levačkou podá. S každým pohybem je bolest čím dál silnější a Hana začíná mít problém udržet slzy.* Pokud se s tím bude hýbat ještě více, budu muset zdrhnout. Nesmím nikomu ukázat, že brečím kvůli takové... Jau... ráně. *Po ošetření se Hana, opět s tím zahořklým úsměvem, ukloní a poví:* Dobře... Děkuji mnohokráte... Ale budu muset trénovat více, abych dokázala udržet krok. To, co jsem předvedla, bylo pro vás jistojistě k smíchu. *Řekne, protože si myslí, že to Sarui řekl jen proto, aby se necítila špatně.*

Sarui
*Ukázal jí ránu na jeho boku. Nebyla moc hluboká ale taky se nejednalo úplně o povrchové zranění.* No k smíchu určitě ne protože jsi mě docela pěkně zasáhla a taky jsi mě dost vyvedla z míry když jsi obětovala svou ruku ale to je krok který by jsi radši už neměla opakovat. *S těmi slovy zrovna útáhl pořádně obvaz aby ruka byla dobře fixovaná.* Trénovat musíme všichni. Není vše jen černé a bílé. Ať chceš nebo ne vedla sis dobře. *Sarui to myslel smrtelně vážně. Její výkon na něj udělal dokonce dojem. On sám v jejím věku dokázal sotva čtvrtinu toho co ona až následný trénink ho naučil to co umí teď.* Hlavně se neodsuzuj. Jen trénuj dál. Ve tvém věku jsem neuměl skoro nic a ty jsi dokázala i lehce se mnou držet krok.

*Když Haně Sarui ukázal ránu, která nevypadala moc vážně. Když Hana zjistí, že jej zranila, pomyslí si:* Já jej zasáhla? Já myslela, že to vyblokoval. A sakra, já mu ublížila.. Půjde teď po mě někdo? Já mu neublížila úmyslně... Sakra, sakra, sakra, proč jsem se nechala takhle unést. *Když poví, že by se to obětování pravačky nemělo opakovat, jen řekne:* Já myslela, že pro vítězství bych se měla obětovat. A hlavně, když to způsobí vyvedení z míry a mě to dovolí zaútočit, nebylo to správné obětování? *Trochu zasykne, když ten obvaz utáhne, na její vkus až moc, přičemž se na svojí obvázanou ruku podívá.* Tohle doma jen tak nevysvětlím.. A hlavně bude zábava s tímto jít do toho špitálu, snad bude ještě otevřen. *Z toku myšlenek a představ je navrácena do bolestné reality poté, když Sarui zopakuje, že si vedla dobře.* Dobře.. Děkuji moc za pomoc.. Za všechno... Víte, původně jsem si myslela, že toto je jen divadélko pro mé spolužáky, kteří si ze mě dělali srandu.. Ale nyní už vím, že byste nic takového neudělal. Vaše pochvala mě velmi zahřála na srdíčku. *Při posledních slovech si položí levačku na místa srdce. Po jeho dalších slovech se jí oči rozjiskří tou nejčistší radostí.* Nemohu tomu uvěřit.. Je to pravda? Asi ano, jelikož mi nelhal.. Možná měla Izumi pravdu a jsem talentovaná.. *Hluboce se pokloní a poví* Bylo mi ctí s Vámi trénovat. Trénovat budu, to slibuji. A možná se někdy dostanu i na vaší úroveň v tomto šermu. Mimochodem, váš bojoví styl je velmi zajímavý. Vaše útoky byly neočekávatelné. Určitě se ve světě neztratíte a budou o vás psát v nějakých knihách.

Sarui
*Hanina myšlenak obětování za cenu výhry byla zajímavá. Sám se ještě ale nedostal do boje kde by tohle mohl uskutečnit.* Je asi pravda že někdy je potřeba obětí aby jsme dosáhly cíle ale taky musíme vědět jestli az to stojí. Když obětuješ ruku a někoho zasáhneš tak si připíšeš zásah ale nemusí být vážný a tím pádem budeš v další chvíli ve velké nevýhodě. Dobře si vždy promysly jestli ta oběť za to stojí Hano. *Podíval se na hodiny pověšené nad vchodem do Doja a došlo mu že tu strávil víc času než původně měl. Trochu si povzdechl ale i tak měl radost že Haně pomohl.* Bylo by pěkné si splnit sny ale pro tentokrát tě budu muset opustit. Mám ještě povinnosti a už tak jdu pozdě. Nezapomeň trénovat ať je z tebe pořádně silný šermíř a taky si o tobě budu moct přečíst. *S těmi slovy vzal brašnu a vyrazil směrem pryč z Doja.*

*Při slovech Sarui, kdy je oběť na místě, jen Hana kývne.* To mě mohlo napadnout, že to není úplně adekvátní. Přeci jen, kdybych pravačku neobětovala tak brzy, mohla jsem ještě vrhnout pár shurikenů. No nic, chybami se člověk učí a většinou to zabolí *Usměje se nad touto myšlenkou a podívá se na svojí obvázanou ruku. Stále v ní pulzuje neskutečná bolest, jakoby jí v ruce kousali masožraví mravenci. Při jeho dalších slovech má smíšené emoce.* Achjo, teď bude kvůli mě v problémech. Proč jsem jej musela zdržet, mělo mě napadnout, že má nějaké povinnosti. Je však moc milé, že si myslí, že jednou o mě budou něco psát. A trénovat určitě budu, možná si i vymyslím svůj vlastní bojový styl, abych byla na tom stejně dobře jako ty. Neskutečně moc jsi mě inspiroval... Ale to asi nemohu říci... Mohlo by to vyznít divně až trapně... Co mu tak na to odpovědět? Přemýšlej Hano, přemýšlej. *Nakonec se odhodlá ke slovům a řekne:* Neboj se, díky dnešnímu tréninku jsem mnohem více odhodlaná. *Pak Sarui zamává, když si všímá, že se chystá odejít.* No a co teď? Mám ruku v háji a dle sluníčka se za chvíli bude stmívat. Měla bych si sbalit své shurikeny, knížku a láhev. *A jak si pomyslí, tak i udělá. Jelikož její dominantní ruka je levačka, nějak výrazně to nekomplikuje braní si věcí zpět, i přesto však to není úplně komfortní. Ve chvíli, kdy má vše sbaleno, si navlékne obě brašny přes levé rameno, aby nějak špatně nepohnula s tou zraněnou rukou. Vyjde z Doja a spěšným krokem se vydá k nemocnici. Cestou už moc lidí nepotkává, zato ruka se projevuje až moc.* No jo, první pořádné zranění. Těším se, až o tom Misaki nebo Izumi povím. Myslím si, že na mě budou hrdé, že se mi povedlo zranit oponenta, i když za cenu pravačky. Možná jim to sdělím ve chvíli, kdy by se sami zeptali, jak to šlo s tréninkem. *Levačkou, která je již za dnešek celkem vysílená, otevře dveře do nemocnice a tam jí za pultem sleduje nějaký muž. Má bílí plášť, avšak na doktora moc nevypadal. Po pár rozpacích a čekání si Hanu přivolala lékařka. Zjistila, že se nejedná o nic závažného a jen jí tam dala nějakou zpevňovací tyč, aby to lépe srůstalo a převázala. Haně dost jasně dala najevo, že by měla odpočívat alespoň tři týdny a pak sem zajít na kontrolu. Hana požádala o to, aby napsala na pergamen, že nemůže složit pečetě na pravé ruce. Lékařku to celkem zmátlo, ale po vysvětlení Hany, jaký je její otec to napsala. Když přišla domů, byla již tma. Otec nejspíš spal, tak tu příležitost využila a šla si lehnout. Na jídlo neměla ani pomyšlení a převléknout se do pyžama by úplně s tou zlomenou rukou takhle po tmě nezvládla. Ubírá se proto do říše snů, kde opět bojuje se svými idoly z knih proti zlu.*

Genninské zkoušky
*Hana se opět vzbudí při prvních paprscích slunce. Protře si oči a rukou začne hmatat pod postelí, kde skrývá jeden shuriken. Posléze si lehne na záda a shuriken si vezme do levé ruky. Líně se podívá na štos papírů přišpendlený na zdi. Tento papírek na sobě měl jen shuriken a Hana si uvědomovala, že včera trénovala vrh shurikeny vzhůru nohama. Shuriken hodí a díky již cviku vrhla shuriken na tento štos. Papír se odtrhnul a místo obrázků tam byl jen text, jenž nemohla z postele přečíst. Zívla si při sednutí a protáhla se.* Neměla jsem to včera tak přehnat s tréninkem, ještě bych spala. A proč je tam sakra text? To se se mnou fotr už komunikuje skrze můj papírový plánováček? *Plánováček vymyslela proto, aby se nemohla flákat a měla přesně dané dny, kdy může trénovat a kdy odpočívat. Již několikrát se v knížkách objevil faktor, kdy měli některé dny samurajové klid a kdy trénovali, ona si však udělala obrázkovou verzi. Nakonec se překonala a vstala, jen aby se vypotácela k jejímu plánováčku. Byl tam text, který napsal její otec, avšak Haně ihned došlo, co se děje. Dnes byl termín genninských zkoušek, který jí otec zařídil a dokonce to i odsouhlasil Hokage.* A do háje, já na to zapomenula. A ještě k tomu bych si měla pospíšit, jelikož už svítá a já kvůli tomu budu muset přeskočit ranní trénink. *Tento proud myšlenek jí probudil a rychle se přesunula ke skříni. Vzdala si své černé, sváteční, kimono a nově vyšitou, fialovou, vázanku a pásky. Rychle si sváže vlasy do svého obyčejného účesu a zbytek učeše. Z pod postele vytáhne všechny shurikeny a dá je do brašny.* No počkat, je jich jen devět. *Otočí se a uvidí svůj poslední shuriken, který je zaseklý ve zdi. Ten sebere a pak z poza skříně vytáhne svojí jedinou, stálou, kamarádku.* Přeji pěkné ráno Nozomi. *Pomyslí si, přičemž ucítí mrazivý chlad. S Nozomi byla už od jejího kování a broušení, možná proto s ní je to pouto tak silné.* Zkouška… Naděje… Čas… Málo… Ano, ano, vím. Už jdu, nemusíš na mě být po ránu taková. *Pomyslí si a své Kakuto si dá za pásek, je na čase všem vytřít zrak. Cestou trochu poklusává a chladem se chvěje, nebo je to snad tou nedočkavostí? Cestou potká Kazaru, která taktéž běží směr akademie. S Kazarou celé dva měsíce trénovaly bok po boku. Jí šlo hlavně ninjutsu na perfktní úrovni, zatímco Hana vynikala svými zbraněmi. Kazaru byla mnohem starší než ona a tato zkouška pro ní měla být závěrem studia, proto byla celkem překvapená, když jí jako partnera přiradili holku z druháku.* Zdravím Hano, doufám, že si nezazdila dnešní zkoušky.  *Poví Kazaru s vážným tónem* Samozřejmě že ne, ani jsem pořádně nemohla dospat. *Zalže trochu Hana, i když má z části pravdu. Cestou už moc nepromluví, protože běh je už tak namáhavý, proto jsou obě rády, když dorazí před akademii, kde již čeká sensei. Po pár rozpacích se zjistilo, že druhý tým ještě nedorazil, ale že počkají již na cvičišti. Hana byla zvědavá, proti komu se utkají a celou dobu nedočkavě hladila čepel Nozomi. Chlad dráždil každý prst a každé záchvěv vzbuzoval nové pocity. Konečně dorazili i jejích oponenti, kluk a dívka, věkem stejně jako partnerka Hany. Při vyřčení všech pravidel a zásad boje si Hana všimla, že je z hůry sleduje sám druhý Hokage. Hana Nazomi schovala do pouzdra a snažila se nemyslet nad tím, že jí sám druhý Hokage bude při boji sledovat. Nakonec souboj měl započít a obě družstva se rozešla ke značkám.* Bacha na tu holku, v ninjutsu je opravdová mistryně. A ten borec je na tom podobně jako já, takže můžeš být klidná. *Hana jen kývla a za záda si připravila dva shurikeny do levačky. Při zaznění píšťalky se Hana rozeběhla do poloviny hřiště. Kazaru upoutala pozornost chlapce pomocí seknutím senbony a Hana po něm vrhla jeden shuriken. Chlapec sice úspěšně vykryl útok Kazary, avšak shurikenů si všiml až pozdě. Zpanikařil a využil Kawarimi no Jutsu* Dobrá práce Hano. *Zazněl hlas její partnerky a Hana hodila shuriken po ní. Kazaru si toho všimla a sklonila se, přičemž se ozvalo menší zaskučení. Byla to ta dívka, která se chtěla v nečekané chvíli připlížit z boku, avšak si jí naštěstí Hana všimla. Hana se rozeběhla po stěně, přičemž využila Kinobori no Waza {9,9 zbývá zásoby chakry} a již si připravila zbraň. Bohužel nedokázala přiběhnout včas a i její partnerka utržila zranění. Ten kluk jí sekl kunai a oba seky byly přesné. Když tam Hana skočila, odrazila ve vzduchu oba shurikeny hozené od dívčiny. Následně dvěma údery odzbrojila toho klučinu. Vypadal celkem překvapeně, že se jej překonává někdo o tolik let mladší.* Byla chyba mě podceňovat, ale neříkej to té holce. Budu si s ní chtít zatančit. *Pomyslí si a jedním ladným pohybem odhalí černou čepel. Ti dva si prohodili zmatený pohled a proti mně se rozeběhla ta dívčina. Ona měla Wazaki a Hana své Kakuto, obě očividně se svojí zbraní sehrané. Bohužel pro ní měla Hana velmi pevné pouto a díky tomu se jejím neohrabaným útokům úspěšně vyhýbala. Ze soustředění jí vyvedl kopanec, který dostala do zad. Hana pád změnila na kotoul, avšak když se otočila, byla celá zmatená. Ten klučina musel využít Henge no Jutsu, jelikož tam byly dvě Kazaru a ani jedna nemohla trefit tu druhou. Když se Hana zvedla, dívčina jí nepěkně sekla do pravačky. V Haně se opět ten klid dostal do takové míry, že její výraz značil, již známí, trans. Tentokráte Hana jen neblokovala, ale i útočila. První sek, druhý sek, falešný výpad, otočka, pirueta čepelí, skok spjatý se sekem do boku a úklon. První sek vyblokovala, druhý nápodobně, falešný výpad však neodhalila a tak se zbylé útoky povedly. Dívka bolestí poklekla a Hana tu příležitost využila, aby běžela své partnerce na pomoc. Když narušila jejich sousek, ta napravo se usmála, přičemž ta nalevo se jen ušklíbla.* A mám tě, falešnice. *Pomyslí si a prudkou otočkou sekne tu napravo. Kazaru byla vždy vytočená, když jí Hana vstoupila do série a ten škleb se jen tak nezapomene. I přes snahu to vykrýt to nevyšlo a jeho maskování se odhalilo. Hana kývla, společně se zamrkáním, na Kazaru a začala pečetit. Bylo na čase toho klučinu vyřadit a Hana přesně věděla jak. Při poslední pečeti na ní chtěl klučina zaútočit, jenže útok nedokončil. Stál jako opařený, jelikož ze sebe Hana udělala téměř odhalenou dívku {Oiroke no Jutsu, zbývá 9,6 zásoby chakry}, čehož její partnerka využila a dala mu finální kopanec. Klučina odpadl a Hana se vrátila do své původní podoby, nyní už zbývala ta dívka. I přes veškeré rány stála odhodlaně a připravená s kunai s výbušnými lístky. Hana odstrčila partnerku za sebe a rozeběhla se naproti oponentce. Ta kunai hodila a Haně se ho podařilo odrazit k ní na zem. Výbuch rozšířil prach, avšak siluety obou šli stále dobře vidět. Když chtěla Hana opět seknout, i ona využila Kawarimi no Jutsu a opět se jí dostala na kobylku. Schytala další kopanec, tentokráte jej však ustála. Hana se prudce otočila a v té chvíli jí skopla na zem Kazara. Při pohledu tímto směrem Haně došlo, že tam chybí ten chlapec a Hana ucítila, jak jí chladný kov bodá z boku do hrudníku. Hana sebou cukla a rychle uskočila, avšak v těle měla stále několik senbonů. I přes tu bolest se to rozhodla nevzdávat, všichni tu již mleli z posledního. Hana si musela dávat pozor, jelikož v pravidlech bylo zakázáno někomu vážně ublížit. Při rozběhu si opět dala zbraň do pouzdra a následoval rychlý protiútok. Zvuk křupnutí donutil chlapce hlasitě zařvat, avšak boji to nijak nezabránilo. Ty dvě byly stále v sobě a tak šla Hana pomoci. Její partnerka padla vyčerpáním, když stihla doběhnout, avšak ta dívčina byla již připravená na obranu. Její útoky byly vyzpytatelné, Hana jen čekala, kdy její protivnice odhalí svůj bok pro zasazení posledního úderu. Ty senbony v její hrudi začaly až pálit, avšak ve chvíli, kdy Hana ztrácela již všechnu naději, tu osudovou chybu udělala. Hana jedním rychlím a silným sekem udeřila tvrzeným pouzdrem do jejího boku. Kdyby do toho Hana nedala všechnu svojí zbývající sílu, nejspíše by to nemělo takový efekt. Její oponenti se váleli na zemi a svojí partnerku zvedla na nohy. Sensei za nimi přišel a zvedl jim ruce na znak vítězství. Když se ti dva vzpamatovávali, byla uznána jejich snaha a týmový duch. A toho dne, z akademie, vyšli čtyři geninové. I když byl každý z jiného těsta a každý byl jedinečný, dokázali spolu držet krok a i přes rivalitu si ke konci všichni podali ruce. Ti tři to šli někam zapít, jenže Hana s nimi jít přes svůj věk nemohla. Rozloučila se s nimi a rovnou zamířila do nemocnice, aby jí vytáhli ty senbony, které měla až moc hluboko na to, aby si je vytáhla sama.*

*Hana je v tréninkové oblasti již od rána. Byla posedlá po tréninku, chlad se v jejím těle objevil hned, jak se na Nozomi podívala. Sbalila si jídlo, pití a zbraně a šla trénovat do Doja. Ten rudovlasý klučina tam nebyl, proto se nekrotila. Místo tréninku to vypadalo jako tanec se zbraní, avšak šrámy na dřevěných kůlech vypovídaly o opaku. Byl víkend a očividně nikdo nechtěl trénovat, proto tam byla sama.* To je super, určitě s tebou budu mít klid, Nozomi. Klid... Trénink... Naděje.. *V myšlenkách Nozomi odpoví. Hana tu čepel jen pohladí a zahájí sérii piruet, otoček a dalších tanečních úkonů,  přesto však téměř každý útok zasáhne cíl. Poskakuje z místa na místo s taneční grácií, když si v tom všimne někoho nového. Hrůzou strne* Jak dlouho mě pozorovala? Bude se mi smát? V klidu Hano, uchovej klidnou hlavu. *Poví si Hana v hlavě a k tomu jí Nozomi přitaká:* Správně... Klid... *Hana se ze svého zkoprnění dostane a zamává té osobě se slovy:* Zdravím paní. Mohu Vám nějak pomoci, nebo jste sem přišla čistě z tréninkového záměru? *Její slova zní z velikou úctou. Hana věděla, že pokud bude samurajka, bude tuto úctu mít ke všem, i kdyby to měl být jen nějaký špunt z akademie.*

*Při slovech té osoby si jen pomyslí:* Takže trénovat ani chtít nebude. Však proč by trénovala zde, je mnohem starší a již má něco za sebou, stejně jako Misuki. A také jsem jí tu nikdy neviděla, ale ptát se na to nebudu, nebylo by to slušné. *Nakonec si Hana schová Nozomi do pochvy a rozejde se směrem k té osobě.* Jistě, někdo Vašich kvalit by zde jen ztrácel čas. Smím Vás někam doprovodit či Vám jinak obstarat zábavu či odvedení myšlenek? *Poví Hana s respektem, úctou, však zároveň s radostí, že někomu může opravdu pomoci.* Snad jsem neřekla nic špatného. Musím se chovat jako to dělají dospělí shinobi. Pokud ukážu, že se umím chovat, možná mi to pomůže při chunninských zkouškách.. *Zamyslí se, avšak celou dobu se dívá paní do očí, aby si nemyslela, že je nevychovaná.*

*Když se zmíní o tréninku, Hana se jen zamyslí.* Ano, plánovala jsem, i přes volný den, trénovat, ale teď je tu někdo noví, trénink bude moci i počkat. Zase tolik se toho nestane. *Pak se na ní usměje a poví:* S tréninkem si nemusíte lámat hlavu. Budu chtít zase trénovat později, teď měla být přestávka. *Hana se podívá na hodiny a vidí, že je těsně po obědě.* Mohla bych Vám ukázat lázně nebo Zoo. Je to v uličce Daho, nedaleko odsud. A pokud byste měla hlad, je tam i spousta restaurací a bister. *Pak se ještě zamyslí, protože věděla, že je nějaká Rajská zahrada, kam však zatím nemá Hana přístup.* A nebo, kdybyste hledala pobavení všeho druhu, je tu i Rajská Zahrada. Pokud byste chtěla relaxovat, nebo zažít nějakou zábavu, určitě to tam bude. Nebo to mi alespoň bylo sděleno. *Dopoví Hana a doufá, že nějaké místo cizinku zaujalo. Pak jí však dojde, že se nepředstavila a že představení je první zásada slušného vychování.* Omlouvám se, úplně mi to vypadlo. Můžete mi říkat Hano.

*Když jí paní řekne, že oboje zní dobře, rozhodne se pro lázně. Už dlouho tam nebyla a celkem by si odpočala.* No dobrá, tak půjdeme třeba do lázní. Je tam celkem hezky a po trénincích či cestování se tam mnoho lidí zastavuje. *Řekne Hana a při jejím představení se jí ukloní se slovy:* Těší mě. *Ulička Daho nebyla zrovna blízko, ale když do ní vstoupili, Hana to poznala. Najednou se všude kolem ní linula vůně všemožných pokrmů a koření.* Tak vítejte v uličce Daho, místo tisíců vůní a příjemných zážitků. *Odvětí s vážnou tváří, jakoby tu dělala průvodce a dále pokračuje při chůzi i s řečí.* Zrovna míjíme ikonický stánek Ichiraku Rámen, kde se servíruje rámen všeho druhu. Máte nějaké exotické přání, v Ichiraku rámen vám to dozajista splní. Když se podíváte naproti, uvidíte obchod Dango. Najdete tam téměř cokoliv, co se týká pochutin i klasických jídel. A tady již můžeme vidět budovu lázní a zde předběžná prohlídka končí. *Usměje se Hana a v hlavě si pomyslí:* Když nemám misi, mohu se při seznámení s cizinci alespoň pobavit. Kdo si umí udělat srandu sám ze sebe může lidem zlepšit náladu. *Přijde k vchodovým dveřím a otevře je pro Katsumi s pokynutím, že má vstoupit první.*

*Na její otázku ohledně komunity se trochu zarazí.* Ano, máme tu i problémové lidi, ale ti se většinou zdržují v uličkách jako já, když chtějí provést nějakou lumpárnu. Ale co bych jí na to měla říci? *Zamyslí se, ale z jejich úst vyjde:* Máte pravdu, jsou tu individua, kteří nejsou tak přívětivý, ale to je jen menšina. *Když jí Katsumi poví, že Konogahakure vypadá zajímavě, Haně se uleví.* Tak se mi to povedlo. Proč nemohu mít takové mise? Byla by to alespoň zábava i pomoc zároveň. Ale co už, nesmím si to tak brát k tělu. *Zamyslí se a vejde za Katsumi, přičemž zavře dveře, aby neudělala zbytečný hluk. Po jejích dalších slovech o tom, že se tu vlastně ztratila, se Hana jen mile usměje a poví:* Tomu rozumím, občas to tu působí jako bludiště, ale nebojte. Pokud byste tu strávila týden či dva, určitě byste se tu začala orientovat podobně jako většina místních. *Při tom se jen usměje a vede Katsumi k recepci.* Tak a teď je čas na to se pořádně zrelaxovat. Nechám Katsumi si vyzvednout klíč první a já půjdu až druhá. Celkem mě zajímá, kdo vlastně na recepci bude a kdo nám dá ten obří ručník, ale to se budu muset nechat překvapit, hehe. *Proplouvá jí v hlavě, přičemž celou dobu se přívětivě usmívá.*

*S tím, že jsou takový lidé všude, dokonce i to, že je každá větší vesnice bludiště, Hana naprosto souhlasí a vždy souhlasně kývne. Když dojdou na recepci, Hana poslušně počká v řadě. Když má Katsumi registraci za sebou, Hana se nadechne, vydechne, a s úsměvem se vydá na recepci. Na recepci dá měšec s kapesným, co jí dal otec a vyzvedla si klíček. Když se Hana otočí a uvidí, že na ní Katsumi čeká, usměje se a vyrazí s ní směr šatny. Tentokrát Hana se podívá na cedulky, aby si byla jistá, že nejdou k chlapcům. Otázka Katsumi Hanu trochu zaskočí.* No, řekněme že jsem shinobi už tři dny, možná více, ale moc se mi to nechce počítat. Většinu dní totiž trávím tréninkem, proto ty dny hodně splývají. *Poví Hana upřímným hlasem a rozejde se směr skříňka. Již při cestě si dá obě brašny do ruky, aby se tím nemusela zdržovat u skříňky.*

*Když Katsumi řekne, že se na mise ranku D těšila, v myšlenkách jí vyplulo:* Když se na to těšila i přes tu nudu, alespoň jí to ubíhalo rychle. U mě to bude holt ubíhat pomalu, když jsem si k tomu vybudovala odpor, i když jsem byla teprve studentka. A hlavně, když se nesoustředí na kenjutsu, mohla využívat nějaké techniky i při plnění těch misí. Kdybych začala šermovat já při misi, nejspíš by mě za to úplně nepochválili. *Hana si začne vybalovat věci do skříňky a posléze ze sebe začne sundávat kimono. Nakonec přes sebe přehodí ručník a uváže si jej, aby měla stoprocentní jistotu, že nespadne.* No, to by byl trapas, kdyby mi spadl. Možná ještě větší než kdyby se přišlo na to, že jsem vlezla do klučičích šaten.. Brr.. ten pohled nikdy z hlavy nedostanu.. *Tato myšlenka jí nakopne zpět do reality. Skříňku zamkne a když vidí, že na ní Katsumi čeká, tak k ní přijde a je připravená s ní odejít.*

*Když si již po několikáté všimla, že se také ztrácí ve svých myšlenkách* V tomto jsme snad stejné. Zajímalo by mě, zda máme i něco dalšího společného? Techniky to asi nebudou, ale možná spíše charakterizujícího. Možná máme podobný vkus na jídlo, nebo něco jiného. Měla bych přestat přemýšlet.. Katsumi se již rozešla. *Hana se rozešla za Katsumi. Když šli chodbou, už cítila horkou vodu v místnosti dále. Když přijdou do místnosti, Hana se na chvíli jen podívá. Je tam pár dalších lidí a následně si všimla, že Katsumi si rovnou přišla do vody. Hana se vydala za ní a při prvním kontaktu s horkou vodou trochu ucukla. Nakonec se však překonala a šla vedle Katsumi. Její otázka Hanu pobavila, přičemž Hana odvětila:* To jo... V akademii jsem byla sice jen rok, ale i tak to byla nuda. A teď budou mise, potom zkoušky a pak volnost a svoboda. *Na chvíli se zarazí a pak se s úsměvem zeptá:* A co vlastně děláte vy?

*Když Katsumi poví o tom, že může chodit, kam jen chce, Hana se trochu zasní.* Ano, to bude určitě super. Už se těším, až budu moci cestovat a být turistou v jiné větší vesničce. No jo, ale podmínkou jsou chunninské zkoušky. Alespoň mám inspiraci na to, abych se pořádně snažila. *Když jí o sobě začne říkat její zaměření, je z toho celá na větvi a trochu více se v té vodě uvolní.* Takže stopařka a lékařka, to je zajímavá kombinace. A to, že bojuješ méně asi ani nevadí, protože bojům se nejde vyhnout. *Z jejího zasněného stavu jí vytrhne další otázka.* Abych řekla pravdu, plánuji se stát samurajkou, nebo minimálně šermířkou. Kombinovat kenjutsu a ninjutsu by mohla být zajímavá kombinace. Ale dále nevím, co bych mohla dělat. Ale věc, kterou vím určitě a co budu chtít udělat, jsou chunninské zkoušky. Bez toho se neposunu ani o píď. *Řekne Hana, když zasněně dívá na Katsumi.*

*Když Katsami řekne, že jí kenjustu nejde nějak extra, Hana odpoví:* Tak nějak takto mi jdou techniky. Základy dokážu, ale že bych v tom byla nějak výjimečná se rozhodně říci nedá. Právě naopak, jsem velký podprůměr všeho, co nemá co dočinění s ocelí. Ale vím, že potencionálně se musím naučit alespoň základní geninské techniky, i když jsou mnohem složitější, než ty studentské. *Při slově ocel si jen pohladí rukojeť Nozomi. Po jejích dalších slovech jen stále zasněně sleduje Katsumi a řekne:* No jo.. Vše má dvě strany mince. Hlavní ale je spolupráce s ostatními shinobi. Pokud se tým nerozpadá v základech, i větší hrozbu dokáží udolat. A pak ty boje čepel na čepel, kdy by to ve tmě šlo pozorovat jen jako odrazy čepelí a náhlých ostrých zvuků. *Hana je teď sice v klidu, avšak je z něčeho nervózní, důvod je jí však zatím neznámí.*

*Na to, že každý je obdarován jiným talentem, Hana kývne hlavou. Ona si tím vysvětlovala, proč jí některé věci nejdou právě tímto, holt to nemůže jít každému. Při tom tréninku Hana jen na chvíli odvrátí zrak, jelikož jí to říkal i bráška, dokud záhadně nezmizel.* To ano.. ale určitě ne tak jako šerm... *Dodá smutně. Když začne vyprávět o její historií o týmu, nezabrání tomu, aby se opět neztratila v myšlenkách.* To je vlastně pravda. Pokud bych se potkala s někým cizím, nebo bych v té zemi byla cizí já, mise budou trochu složitější. A jelikož by určitě měl každý jiný způsob boje, mohlo by být velice obtížné vymyslet taktiku, která by fungovala pro celý tým. *Po jejích slovech o tom, že by měla jít s někým z Konohagakure se jen usměje a odvětí:* Víte, to by dopadlo stejně, jako kdybych se měla střetnout s cizincem. Moc se s lidmi z Konohagakure nebavím, jsem spíše samotářka. Ale když mám pomáhat někomu v Konohagakure s jinými věcmi, než je uklízení, tak jsem šťastná. *Pak se ještě více uvolní a opře se o dřevěnou konstrukci, přičemž sleduje mlhu, jak se víří ve vzduchu, i když vždy jen na chvilku.*

*Když Katsumi dořekne myšlenku, Hana odvětí:* Ano, to je pravda. Důležité je, aby každý našel své vlastní místo v tomto obrovském světě. *Hana si všimne, že se Katsumi skoro potopila a jen se usměje. Posléze se zhluboka nadechne a celá se ponoří. Pod vodou otevře oči a nechává se kolébat proudy teplé vody. Když už jí začne docházet dech, vynoří se zrovna ve chvíli, kdy na ní Katsumi chtěla promluvit. Při větě, že se lidem nejraději vyhýbá, Hana jen souhlasně kývne hlavou.* No ano.. Občas dokáží být lidé nevychovaní a nerespektují ostatní. A nebo, když je někdo v problémech, se všem blízkých a milovaným vyhýbá, jen proto, aby i zbytek rodiny neměl problém *Odpoví celkem smutně. Pak se znovu ponoří, aby nechala teplou vodu odehnat ten chladný smutek. Když nakonec Katsumi řekne, že ta horká voda jí pomohla, Hana jen řekne:* Tak to jsem moc ráda. Je pravda, že sem vždy chodím po náročném tréninku a vždy vyjdu jako úplně nová. A jelikož nemám s kým bych sem chodila, můžu nechat myšlenky proudit jako ta voda, ve které nyní jsme. *Po těchto slovech se ještě jednou potopí a pak zase vynoří. Očividně její věk za chování dospěláka neschová.*

*Když jí řekne, že je ráda, že jí potkala, Hana jen se zdvořilým tónem odvětí:* Je mi ctí, že jsem Vás tu mohla provést. Ráda lidem pomáhám, když mají trable. Akorát mě mrzí, že takovéto mise mě nečekají jako geninku. Bylo by super provázet po Konohagakure lidi a ukazovat jim zajímavá místa. *Posléze si až téměř lehne a rukama si hraje se svými vlasy. Ve vodě se vždy sladily s hladinou a Hanu to nehorázně fascinovalo. Když Katsumi pronese další slova, Hana uvolněně a odpočatě odpoví:* Jo, to také doufám. Konohagakure je sice fajn, ale ráda bych se podívala i na jiné velké vesnice. Až budu chunnin a mise to dovolovaly, udělala bych si takto cestu do všech vesnic. Nezáleželo by mi na pořadí, ale na vědomí, že jsem procestovala téměř celý kontinent. *Přitom si stále hraje s vlasy tím, že před nimi tvoří vlnky.*

*Hana si to tu řádně užívá, ale krom malých vlnek nic většího nedělá, aby nikoho nenaštvala.* Zajímalo by mě, jak dlouho tu bude chtít Katsumi ještě zůstat. Voda je sice příjemná a ta pára dělá občas i krásné obrazce, ale cítím se tady jako vařená kunoichi *Pomyslí si Hana a jen se dále nechává unášet proudy sem a tam. I přes okolní teplotu cítila Hana ten chlad, který jí nikdy neopouští. Hana se dotkne místa, kde tento chlad cítí. Očividně ten její chlad má jádro v srdci.* A co s tebou? Tebe ani tato lázeň nezahřeje? *Unikne jí z myšlenek, avšak bez odezvy. Když Katsumi povídá o cestování, Hana jen dodá:* Ano, bylo by to úžasné.. *Posléze se ke Katsumi přiblíží a do ucha jí zašeptá:* Myslíš, že už bychom mohli za chvíli jít? Je to tu sice super, ale myslím, že jsem tady nikdy tak dlouho nebyla.

*Hana se ještě chvíli nechává unášet proudem, dokud Katsumi neodpoví. Poté, když vidí, že se zvedá, Hana odvrátí zrak a ponoří se. Když se vynoří, opatrně se podívá zpět a uvidí, že je Katsumi na sobě má již ručník. Když Katsumi odchází, Hana si rychle kolem sebe dá ručník v rohu bazénku, aby jí nikdo neviděl.* No konečně, už jsem myslela, že mě chceš roztavit. *Řekne Nozomi vytýkavě.* Tak promiň no, ale já nemohu za to, že jsi vždy taková chladná a je ti to příjemnější. *Odvětí jí Hana, když se rozchází směr šatny. Naštěstí přijde, jakmile je již Katsumi z větší části oblečená. Když se jí zeptá, co by chtěla dělat teď, Hana jen odvětí:* Ani nevím, většinou jen trénuji, čtu si v knihovně, nebo jsem doma. Co byste si přála dělat vy?

*Hana dojde ke své skříňce, která je vedle Katsumi, a odemkne jí. Když tak učiní a Katsumi jí odpoví, Hana se zamyslí:* Tak ještě tu je ta Rajská zahrada, slyšela jsem, že tam turisté zažívají různé druhy zábavy a každý tam najde své místo. Ale jak vyřešit to, že jsem mladá. Už vím, jsem geninka, tak mohu říct, že tam jdu na misi, ale musela by to Katsumi se mnou zahrát. Nebo bych jí mohla ukázat řeku, u které občas trénuji. *Pak se na Katsumi otočí a řekne:* Varianty jsou dvě, akorát u jedné bychom museli říci, že jsem na misi, zato by asi pro vás byla mnohem zajímavější. Ta druhá je jen procházka kolem řeky. *Hana je totiž sama zvědavá, co se děje za brány tohoto sídla, protože zakázané ovoce chutná nejlépe, avšak pochopí, když si Katsumi vybere jen řeku.*