Kumogakure no Sato

*Ten druhý chunnin na Danteho také nijak extra nereaguje a to mu vlastně i vyhovuje. Zrovna když slyší nějaký ženský hlas z venčí se Dante zarazí. Zněl, jakoby to byla Misaki.* "No, pochybuji, že by šla na takové mise. Vždyť ona je již nejvyšší rank a tohle jsou mise primárně pro chunniny, ne?" *Zamyslí se, avšak více nad tím nepřemýšlí. Když zrovna čtení začalo být zajímavější, uslyšel kroky u vozu a následný pozdrav. Druhý chunnin jen zamává, avšak Dante zvedne zrak od knihy a uvidí tam Misaki.* "Takže přeci jen to byl její hlas. Tohle bude taková zábava. Moje první mise a ještě to bude s někým takto vysokého ranku," *pomyslí si a pak se mile usměje.* Je, ahoj Misaki. Co tu vlastně děláš? Však tohle je mise hlavně pro chunniny, ne pro někoho tak vysokého ražení, jako jsi ty, *řekne Dante a uvolní na své straně místo, aby se Misaki mohla posadit.*

*Když si vyslechne slova Misaki o situaci v Sunagakure, jen uznale kývne hlavou.* Jo, jsem také moc rád, že můžu jít na misi s někým, koho vlastně znám. Přeci jen, už jsme spolu trénovali, takže víš, co ode mě čekat, *dodá Dante a když se vedle něj posadí, trochu se k ní přisune. Když začne mluvit o cestě, Dante se na ní podívá a zašeptá jí:* Misaki, konečně uvidím Sunagakure. A čím déle budu z vesnice, tím pro mě nejspíše lépe. Rád budu mimo hranice a zdi Kumo, *poví Dante a sleduje Misaki. Prohlíží si jí jako nikdy předtím. Od vrcholku hlavy až po obličej, kdy se na ní vesele usmál. Stále tomu nemohl uvěřit.*

*Když mu Misaki kladně odpoví, jen si oddychne.* "Alespoň, že to cítí stejně. Byl bych nerad, kdyby se mnou chodila na mise s nechutí. Akorát by mě zajímalo, proč nás jede vlastně tolik. Dva Jouninové, dva Chunninové a pak je tu Misaki. No, možná bych nad tím raději neměl uvažovat a prostě si užívat cesty," *promítá si v myšlenkách, když mu Misaki odpoví na tu poznámku se Sunou.* No, minimálně to bude změna před horami, *poví Dante. Jakmile se Misaki vykloní a zahlásí, že vyráží, Dante se na ní usměje. Ani ne do minuty s nimi ten vůz trochu cukne a všichni se rozjedou. Celou cestu se nic zvláštního nedělo. Dante občas prohodil řeč s Misaki. Poslední den se však stalo něco, s čím nikdo nepočítal. V pozdních hodinách byl Dante už unavený, ale probudil jej výbuch. Ihned si vzpomenul na druhou část chunninských zkoušek a vystartoval na nohy. První z vozů najel na nějakou past, která byla na bázi drátů a výbušných lístků. Druhý chunnin se uhodil do hlavy, když sebou i ten jejich vůz trhl, když zpomalili. Dante se podívá na Misaki.* Misaki, jdeme ven, nebo co bychom měli dělat, *zeptá se v plné pohotovosti.*

Pohled Dante: *Dante jen kývne a podívá se na toho chunnina.* "Chudák, zmešká všechnu akci. No, co už s tím," *pomyslí si a sám vyběhne z karavany a dle rozkazů Misaki jde dopředu. Rozhodne se zatím nevyužívat techniku svého klanu, takže se tam dostane pomocí Shunshin no Jutsu. Vůz byl kompletně zničený a všiml si, že jeden ze dvou Jouninů dýchá, avšak měl trám z vozu probodnutý hrudník, nejspíše, skrz na skrz. Ten si jej všiml a natahoval k němu ruku.* Omlouvám se, nejsem medik.. Ale Misaki je, dá vás do kupy, *odvětí a rozeběhne se k Misaki. Když se k ní dostane, jen ze sebe dostane:* Jeden mrtvý, druhý nejspíše umře, pokud se mu nepomůže co nejdříve. *V tom kolem nich proletí papírové shurikeny a Danteho zasáhnou čtyři. Dva do boku a dva do nohy. otočí se tím směrem, odkud to letělo, avšak viděl vznášející se postavu s papírovými křídly.*

Pohled Yumiro: *Yumiro sledovala, jak její past s výbušnými lístky vyšla.* "Hlupáci. To si myslí, že mohou jen tak chodit přes moje území? No tak abych to zkontrolovala," *pomyslí si a nasadí si optiku. Přiblíží si k vozu a jak od tam utíká nějaký prcek.* "No jo, takže dnes zabiju i chunnina. To určitě nebude takový problém," *řekne si a optiku si sundá. Zaujala jí ta kunoichi, která se tam tak vystavovala. Počkala si, až budou oba u sebe a pak máchla rukou, přičemž vystřelila papírové shurikeny (Kami Shuriken).*

Yumiro
Elementy: Fuuton, Suiton
Síla: 7
Rychlost: 7
Výdrž: 6

Ninjutsu: 34
Kenjutsu: 15
Zásoba chakry: 50

Pohled Dante: *Když se dostal z menšího zkoprnění, ihned se podíval na papírové motýlky.* "Takže ona je ze stejného klanu, jako je Misaki. Tak to bude nejspíše moje Taijutsu k ničemu," *uvědomí si Dante a čeká, kde se opět Misaki složí. Mezi tím se vyhne další salvě těchto projektilů. No, nevyhnul se úplně, jeden jej trefil do předloktí. Ihned poté sleduje, jak po ní Misaki vystřelí nějaké projektily a její křídla se postupně rozpadají.* "Tohle je moje šance," *pomyslí si a vsákne se do země (Kagerō). Jde tentokráte jen do poloviny těla, protože se nechtěl objevit ve stromě a chtěl být za tou oponentkou. Ta si jej v té tmě nejspíše ani nevšimla, protože byl celkem rychlý (12). No, když ona spadne, Dante již stojí na zemi, 15 metrů za ní. Když vidí, že si chce ta křídla poskládat znovu, znemožní jí to díky proudu plamene, který vydechne (Katon: Ryuuka no Jutsu). Dante nevidí, zda to způsobilo nějaké zranění, ale papírová křídla se mění na popel.*

Pohled Yumiro: *Když viděla, že se tomu ta kunoichi vyhnula za pomocí techniky klanu, došlo jí, že bojuje proti své.* "Sakra, musí být nade mnou. Tuhle techniku zatím neumím," *pomyslí si a vystřelí po tom klučinovi další shurikeny (Kami shuriken). Většině z nich se vyhne a jí překvapí, že by snad mohl být podobně rychlý, jako je ona samotná.* "Už toho moc nevydrží, je to jen chunnin," *pomyslí si troufale a všimne si, že se její sokyně zhmotnila. Už chtěla složit na toho kluka vodní vězení, ale on se vypařil. Rozhodla se to neřešit a už si jen všimla, že po ní letí několik projektilů. Aniž by byla schopna poskládat nějakou obranou techniku, začalo jí to ta křídla pěkně ničit, až nakonec spadla. Mávla směrem k té kunoichi rukou a k ní se rozletělo 10 větrných čepelí poměrně velkou rychlostí (Fuuton: Juuha Reppushou). Ihned poté si znovu začne tvořit křídla, protože je výhodou být ve vzduchu (Kami Enjeru), avšak se jí to nepovede, protože ucítí na zádech až moc velké horko. Ohlédne se zpět a vidí, že ten klučina využívá techniky Katonu.* "Do hajzlu, moje křídla," *pomyslí si, zatímco přemýšlí nad dalším svým útokem.*

*Když klon Misaki dojde k vozu, může si všimnou, že je Jounin smrtelně zraněný, tudíž ta technika by byla naprosto zbytečná.*

Pohled Dante: *Plivání plamene už skončilo a v dáli si všiml, že Misaki má nějakou Raiton techniku a to, že oponentka se soustředí hlavně na ní.*  "Tak, teď je čas i na trochu taijutsu," *pomyslí si, zatímco proti ní běží. Když jí chce kopnout, ona se vymění za větev, kterou Dante rozpůlí. Čehož si také všimne je to, že na něj několik raitonových jehel. Dante se na poslední chvílí přikrčí, avšak jej stejně několik jehel zasáhne do rukou. Když se toto stane, začne to jím probíjet a on spadne na zem, kompletně paralyzován.*

Pohled Yumiro: *To, že tu techniku znala, jí vlastně ani nepřekvapilo. Co jí však překvapilo byl ten fakt, že nezasáhla ani jedna čepel.  Ihned, jak dopadne a uvidí tu techniku, moc se jí to nelíbí a raději se vymění za větev. Najednou je na stromě a uvidí, že se jí ten kluk snažil kopnout a pěkně se mu to vymstilo.* "Tak fajn. Teď vás dostanu tam, kam chci já," *pomyslí si a složí ruční pečetě, aby kolem sebe vytvořila kopuly vzduchu, který postupně expandoval až do 100 metrů (Fuuton: Atsugai)*

*Dante, zcela paralyzován, jen sleduje, jak jej poryv větru vyhazuje do pryč. Cítil každý náraz do stromu a když si myslel, že to skončí, vzalo to jeho i ten strom. Nakonec dopadl asi o sto metrů dál a on zjistil, že jeho každý pohyb neskutečně bolí. Postaví se a rozhodne se, když už stejně skončí na marodce, tak ať tam leží s pocitem, že pro to něco udělal.* "Tak teď jsi si podepsala ortel smrti. Brána otevření: Kaimon!" *zakřičel ve své mysli a zkusil se zvednout. Bolest byla stále nesnesitelná, ale zvedl se.* "Fajn, takže toto stačit nebude.. Brána odpočinku: Kyuumon!" *Opět cítil nával energie a už se mohl alespoň rozejít.* "Fajn, kašlat na to. Ať to klidně má stát vše, co to má, mě je to jedno. Brána života: Seimon! Brána bolesti: Shoumon!" *přikázal své mysli a opět se kolem něj rozsvítila zelená aura. Jelikož to však otevřel takto po sobě, vydrží o něco déle. Bolest hned zmizí, avšak je tu hned na novo, jakmile se rozeběhne naplno (rychlost: 52). Rozeběhne se k oponentce a všímá si, že na ní Misaki také nabíhá. Když jí odhodí, začne sprintovat, jen aby jí kopl více do vzduchu. Když je ve vzduchu, začne do ní kopat, než ucítí prudkou bolest v jedné noze.. zpřetržený sval. To jej donutí spadnout, avšak se na druhé noze hned odrazí zpět za ní (Kage Buyō) a začne jí kopy odrážet a pak se dostane rychle za ní a znovu do ní kopne. Nakonec jí dostane do výšky třiceti metrů a tehdy se to rozhodne ukončit. Skočí nad ní a začne jí podrobovat několika sériím úderů (Ura Renge). Ihned po dopadu Dante poklekne vyčerpáním a upadá do mdlob, přičemž se mu na zemi spustí krev z nosu.*

*Yumiro nebyla zvyklá reagovat na takhle rychlé útoky a proto ani nestihla poskládat pečetě na Kawarimi a už letěla. Když pak viděla, že chlapec je také hodně rychlý, tušila, že je již konec. Když si s ní začal ten chlapec házet, cítila, že její kosti praskají. Když jí několika údery a kopy poslal proti zemi, jen ucítila agónii. Spadla a prach ihned povstal. Ještě dýchala, avšak již jen mělce. Zlomená žebra jí probodla plíce a tak sledovala, jak se k ní ta kunoichi blíží. Podívala se i k tomu chlapci, který také ležel. Velmi pomalu a namáhavě se snažila poskládat pečetě, aby chlapce dorazila. Pokud se jí to povede, tak vydechne a proti Dantemu se rozletí čepel, která mu oddělí hlavu od těla (Fuuton: Kazekiri)*

*Když Misaki došla ke karavaně, zjistí, že i ten další chunnin je stále v mdlobách, avšak Dante se po chvíli začal probouzet. Naštěstí koně byly pevně uvázaní a jen panikařily (ve druhém voze, v tom prvním jsou mrtvý na následky výbuchu). Cesta do Sunagakure no Sato však již jde bez problémů a předání je úspěšné.*
Konec RPG

*Vracela se ze Sora-ku, po cestě se chtěla zastavit v Kumogakure. Vidět Danteho, byla teď prostě nějaký asi týden mimo v zemi bažin (nž tam došla, než se vrátila), ale v dopise, tkerý předávala u bran Kumogakure mu oznamovala, že se za ním přijde podívat jen co se bude vracet ze země bažin. Nidko jí neřekl, co na ní bude čekat, až se vrátí do Kumogakure. Kaede byla oblečená v leginách a velké mikině, na zádech měla batoh a u sebe základní vybavení. Vějíř byl v Konoze hezky doma v bezpečí. U brány se nechala zkontrolovat, ukázala všechny potřebné papíry ohledně jejího povolání a původu. Pak se nechala navést do klanové části toho "klanu, kde jsou rozdělovací lidi". Asi takhle to Kaede popsala shinobi u brány a jeden z nich se zasmál, že jeho klan se takhle nejmenuje, ale mile rád jí ukáže cestu. Ta část nebyla moc veliká, ale najít Danteho dům, to byl nadlidský výkon. Když ale stála před domem, bylo všude zhasnuto. Bušení na dveře nikdo neodpovídal. A tak se rozhodla jít k prvním dveřím, u kterých viděla rozsvícené světlo. Zabouchala tam.*

*Zira byl zrovna v domě Nami, kdy uklidňoval matku Mii a Nii, které zahynuly společně s Dantem. Už byl zrovna u odchodu, protože jejich matka šla zadními dveřmi na zahradu, kde ležel alespoň symbolický náhrobek (jejich těla byla uložena v rodinné hrobce), položit pár růží. Najednou uslyšel klepání dveří, takže otevřel a uviděl tam Kaede. Z jeho smutku se stala jeho tvář jiskrou menší zášti. Vešel pryč ze dveří a zavřel, neodešel však, protože se jej nejspíše ta holka bude vyptávat.* Takže, co chceš, Kaede? *Zeptal se lhostejně, jakoby mu na ní vůbec nezáleželo.*

*Chvíli postávala u dveří...otevřel někdo, koho rozhodně nečekala. Tedy, pokud ano, tak v domě, kde se nedobouchala.* Z-Zira sensei? *Nechápavě na něj koukala, zdálo se, že na ní byl kvůli něčemu naštvaný. Vadilo mu, že přišla za Dantem? To jí stále tak nesnášel? Však si s Dantem vyměňovali dopisy a vše se zdálo být konečně v pohodě. Ničemu mu nestála v cestě....tak proč na ní teď koukal, jakoby něco provedla.* Minulý týden jsem psala Dantemu, že se tady stavím, ale není doma. *ukázala na zhasnutý dům.* Nevíte, kde ho najdu? Není zase v nemocnici, že ne? *Z pohledu na Ziru začínala být nervózní. Ale spíš byla zmatená. rozhodně nečekala, že jí Dante takhle zazdí.*

*Když jej oslovila a nechápavě na něj civěla, jen si oddychl a setnul jednu ruku v pěst, ale ihned jí schoval za záda.* "To ta holka si neumí vybrat lepší příležitost? Prvně chunninské zkoušky, teď doslova den po jeho pohřbu," *proběhlo mu v hlavě, když zase promluví.* "Jaká to náhoda, že není doma, když před dvěma týdny jej začali žrát červy, že?" *Věděl, že kdyby to tady řekl, už by se živý z klanu nevrátil, takže si to nechal v myšlenkách. Když se jej zeptá na aktuální lokaci, Zira se jen ušklíbne.* Pojď, dovedu tě za ním, *řekne a celkem rychle, až spěšně, se vydá do středu klanu Kumamuchi.* Ale musím tě varovat, teď je se svojí kamarádkou a už jsou spolu dva týdny, *řekne chladně, protože Dante i Mia mají urny vedle sebe v hrobce jeho rodu.*

*Chvíli na sebe civěli. Zira Kaede naháněl hrůzu. Dokonce před ním i trochu ustoupila. Stále se jí nedostávalo odpovědi a když se nadechla, že se tedy zeptá znovu. Promluvil. Přikývla.* Dobře. Tak jdeme. *Šla za Zirou, který jí řekl, že Dante je teď s nějakou kamarádkou. Kaede nad tím pokrčila rameny.* To mohl napsat, přijela bych později...ale tak teď už je to jedno, alespoň nás seznámí. Neznám žádné jeho kamarády. *Na tváři se jí tvořil úsměv, upřímně se na něj těšila.*

*Když jen tak pokrčí rameny, jen se usměje.* No to nevím, jak si vy tři, teda vás pět, promluvíte. Víš, ony jsou také z tohoto klanu, takže jsou na ně vlastně dvě. *Řekl to s takovým chladem a krutostí, jakoby si snad tento moment užíval. Nakonec tedy dorazí k takovému menšímu domku, ke kterému má Zira klíč. Odemkne a když pootevře, jen dovnitř zakřičí:* Dante, je tu ta tvá mrcha z Konohagakure. Doufám, že jsi na sebe nyní pyšný. *Byl dopálený, protože tu misi vzal jen z důvodu, aby jí mohl navštívit a kdyby na tu misi nešel, nic by se nedělo a on by ještě žil. Ihned poté otevře pro Kaede dveře, avšak on sám tam nevstoupí. Je to vlastně jedna velká místnost, kde jsou na policích zvláštně dekorované vázy s motivem růží (urny) a k samotnému konci je velký obraz zachycující Danteho s Miou, jak se kamarádky drží za ruce. Pod tím odrazem jsou i dvě urny, na kterých, jako jediných, zatím neusedlo ani krapet prachu.*

Hmmm....aha. *Bylo jí jasné, že jí Zira nesnáší, takže si vytvořila jakési brnění proti těmto kecům. Co jí ale přišlo zvláštní, bylo místo, kam ji vedl.* Co je tohle za domek? *U nich nebyla mauzolea, klan měl normální hřbitov uprostřed jelení obory. Tohle se jí nějak nezdálo. Když Zira zařval ta slova, cuklo v ní, smích jí přešel.* Dante? *Odstrčila ho, když jí pouštěl do dveří. V místnosti byla tma. Kaede si musela trochu zvyknout na tu změnu, oproti trochu menší tmě osvětlených ulic. Projela stěny místnosti pohledem. Pak viděla obraz a dvě urny. Věděla, jak urna vypadá.* To je blbý žert! *Na urnách byly růže, které jí Dante posílal snad v každém dopise.* To je žert?! *Kaede přeskočil hlas. Ohlédla se na Ziru ve dveřích vyděšeným pohledem. I když jí nenáviděl už od první chvíle, stále to byl sensei a ona doufala, že jí vyvede z omylu. Otočila se zpátky k obrazu a dvěma urnám. Pomalu k nim došla a klekla si na kolena. Vzala tu, která byla pod podobiznou Danteho do rukou a zvedla. Jméno na urně nelhalo. Kaede se zastavilo srdce. Civěla před sebe. "Tohle je žert! je to jenom hloupý vtip!" Snažila se přesvědčit v mysli. Podívala se na jméno na druhé urně. Dívčí, nejspíše tedy dívky na obraze. Kaede si přivinula urnu k tělu.* Co se stalo? *Zoufalství ve hlase nabíralo na síle. Slzy tekly proudem samovolně. Pevně držela urnu, nechtěla ji pustit. Celá se kolem ní schoulila, jakoby ho tím přivedla zpátky k životu.* CO SE MU STALO?! *Vykřikla hystericky.* Tohle není pravda, to je fakt hloupej vtip....nevěřím, že je mrtvý. Tomuhle prostě nevěřím... *Štěbetala potichu.*

*Na její otázky po cestě neodpovídal. Už dnes uklidňoval jednu hsterku a to mu tu energii značně vzalo. Rozhodně neměl na to jí vysvětlovat, že tohle je mauzoleum Danteho rodu a vlastně, ať si na to přijde sama. Když zařvala jeho jméno a drcla do něj, Zira po pár jejích krocí vstoupil a zavřel ty dveře, aby zabránil tomu, aby se ten její křik dostal ven. Věděl, co k Dantemu chovala a co on choval k ní, takže křik, pláč a podobné serepetičky očekával. Když řekla, že je to snad jen hloupý žert, Zira si v mysli řekl:* "Kéž by to byl žert, to vskutku. Teď nemám nikoho, na kom bych mohl trénovat předávání umění Hachimonu." *On však jen mlčel a když se zase odvrátila k obrazu, rozešel se mlčky k ní. Viděl, jak zvedá Danteho urnu, takže si trochu pospíšil, aby se náhodou nerozbila. Opět se začala ptát, ale tentokráte na důvod.* "Mám jí to říci teď, nebo až bude za tím nejhorším. No, prvně jí v tom nechám vykoupat," *pomyslil si, když za ní docházel. Byl již u ní, když vykřikla, takže slyšel díky akustice její šepot. Zira se jen sklonil a vymanil jí urnu z rukou, aby jí položil zpět na to místo. Klekl si k ní a začal vyprávět:* No, víš, idiot přijal misi, kde se měl setkat s Jouninem. Dle informací na něj byl jen on a ona, *poukázal na ten jejich obraz, který byl vytvořen ještě před týdnem od jejich úmrtí.* No, mohli utéci, jenže tím by hodně oba riskovali. Šli do Země Lesů a víš proč? Aby tě mohl poctít návštěvou. Správně, vydal se tam jen proto, aby tě viděl. Riskoval, nechal se ovládnout myšlenkami a tím, co si s ním dělala, a nyní jej to dovedlo na onen svět. *Celou dobu to říká chladně, jakoby vůči oběma (Dantemu i Kaede) cítil obrovskou vlnu apatie. Ihned poté se trochu zasmál a řekl, nyní již normálním neutrálním hlasem:* Doufám, že jsi spokojená.

*V podstatě jí vytrhl urnu. Kaede se po ní ještě rukama natahovala, ale Zira jí prostě neúprosně postavil na místo. Začala si otíral slzy. Jeho chladný hlas a vyčítavý pohled jí bolely ještě více. Podal to tak, že to celé byla její vina. Kaede netušila, co se jí honí hlavou. Tělo reagovalo rychleji, než mozek a rozmáchla se po něm s úmyslem mu hřbetem dlaně vrazit. I kdyby jí ruku chytil, vymanila by se a přitáhla by si kolena k tělu.* Já ho ale doopravdy miluju! Nehrála jsem si s ním. Vždyť ani nedal vědět..kdybych to věděla, tak bych šla naproti. *Zlost jí pohlcovala. Zakrývala žal a zlomené srdce, které jí bolelo jako nikdy nic. Tuhle bolest neznala. Pevně sevřela oblečení na hrudníku a hystericky se rozbrečela. Popadala dech. Nejradši by něco zničila, ale až moc si vážila toho, co s Dantem měla, že se držela zkrátka. Nechtěla mu i tohle místo zničit, když mu očividně zničila život. A to doslova.* Jděte pryč, chci tu s ním být sama. *Vyvzlykala ze sebe, natahujíc se zase po urně.*

*Zira si všiml, že se na něj chystá úder, proto jen takticky udělal krok zpět a ruka promáchla vzduchem. Na její slova nereagoval slovy, nýbrž pohledem. V jeho očích žáhaly plameny nenávisti, agrese a smrti. Pohled, díky kterému se stal tak známý, nyní hleděl na uplakanou dívenku. Spaloval jí pohledem, avšak když mu řekne, ať vypadne, ještě více se na ní zaměří.* Fajn, odejdu. Jen si piš, že budu čekat za hrobkou, protože mám klíč já a ta žena, které s Dantem zařvala dcera. Jen si uvědom, že jakmile odtud odejdeš, nelez mi na oči, nebo skončíš mnohem hůř, než ti dva, *promluvil stejným tónem hlasu, jaké byly jeho emoce v očích. Odešel a stál na bok od dveří. I kdyby jí slyšel, ignoroval by jí. Jediné, co potřeboval, je aby vypadla a on mohl zamknout mauzoleum.*

*Zira jí zabíjel pohledem. Neřešila to, kus jejího srdce byl už dávno mrtvý. Když odešel, čekalo ho dlouhé, doopravdy dlouhé čekání. KAede tam nehybně tiše seděla dobrých pět hodin a držela urnu v náručí. Jakoby doufala, že její slzy Danteho oživí. Nejraději by si kus toho popela vzala sebou, ale zneuctila by tím jeho památku. Vzala jeden výbošný lístek a poskládala ho origami do tvaru květiny, růže. Otevřela urnu a vložila lístek dovnitř. V životě by jí nenapadlo jej odpálit, bylo to prostě jediné, co u sebe měla, z čeho to šlo udělat. Vyprávěla u toho urně, jaký by spolu měli krásný život, bez neustálého dohledu...kde všude by se byli podívat, co vše by dělali. Procházky po plážích, výlety na vzdálené ostrovy, ochutnávali nová jídla. Žili normální život, možná i měli děti a on by se nemusel strachovat o svůj rod....to vše byla už nyní jenom její fantazie. Po dlouhých pěti hodinách usoudila, že Zira bude extrémně nasraný a bude lepší odejít. Nejraději by tady spala několik dní, na zemi s urnou v náručí. ale tohle nebylo na ní....Vyšla potichu z hrobky...dveře nechala pootevřené. Rukama se objímala a pomalu trochu roztřesená odcházela do útrob vesnice. Nespala, jak by mohla....i přes to byla ubytovaná v nějakém místním hotelu, kde nepracoval doslova nikdo. Ráno šla a nakoupila všechny rudé růže, které v celé Kumogakure našla a odnesla je před hrobku, kde je poskládala okolo dveří. Čelem se natiskla na dveře a naposledy poslala Dantemu pomyslné obejmutí.* Navždy... *Zašeptala a pak se vydala domů, do Konohy.*

*Sora sa prvýkrát rozhodol vydať do Kumo spoločne s Aodom. Svet bol skutočne veľký a rozľahlý a obaja chlapci už mierne poznali ako Iwu, tak i Kiri, rovnako ako dedinu v ktorej žili - Konohu. Teraz ich cesta zavítala do Kumo. Rodisko Danteho - najväčšieho idiota pod zemou, aspoň za to ho považoval Sora, dokonca si dovolil povedať, že bol oveľa väčší idiot než pieskožrút Su. Bol zadúmaný v tomto, nevedel sa rozhodnúť.* "Ale... pieskožrút aspoň neskapal na tak jednoduchej misii. Navyše Dante mal Hachimon, takže určite ak by nebol idiot, zvládol by sa tomu vyhnúť." *Uvažoval. Kráčal ani nevedno kam. Aoda zaspal hneď po príchode na izbu, ono ani celú noc nespali, aby sa dostali do Kumo čo najrýchlejšie, no Sora ospalý nebol ani cez to a tak nechal brata bratom a šiel von do ulíc. Oblečený bol v kimone, ktoré nosil viac než často, vlastne to bolo jeho oblečenie na veľmi dlhú dobu. Rovnako tak mal aj ľavú ruku, katanu na ľavej strane, čelenku konohy na čele pod tmavo modrou ofinou zakrývajúc tak make-up na čele. Zlaté šupiny pod oboma očami na ktorých mal slnečné okuliare odrážali svetlo lámp. Kumo vyzerala rozhodne inak... vybavenie mal na ladvinke na chrbte, tašku s bábkou a maskou od rodičov nechal na izbe.* Chm, majú tu niekde niečo na jedenie? *Bral by nejaké pouličné jedlo, aby nemusel sedieť v reštaurácii, no hádal, že i to málo reštauracii, čo budú otvorené budú plné geninov, ktorých skúsenosti s varením budú rovnaké aké boli chlapcové. No, tým sa popravde nič nevyrovnalo, Sora bol schopný pokaziť i krájanie jablka. Do jeho očí padlo niekoľko ľudí, aj malé dievča, ktoré sa podľa znudeného výrazu na tvári a batohu, že je študentom akadémie - ono by sa dalo povedať, že ňou rozhodne bude, už len z toho, že tu v dnešnej dobe existovala v tejto podobe a nie v podobe monštra. Nechal na nej svoje oči dlhšie, dokonca sa dalo poznať i cez tmavé sklo a bez emócii na tvári, že pozerá priamo na ňu a premýšľa, či si ju dá na večeru alebo nie.*

*Chlapec z Konohy sa na ňu díval, bol tu prvýkrát a aj keď sa v živote nestratil, rovnako ako sa nestratil ani teraz, prišlo mu prirodzenejšie sa na to vyhovoriť. Jeho sociálne schopnosti neboli tiež na veľkej úrovni, takže komunikácia s ľuďmi častokrát nevyzerala tak ako by si želal, no viac menej na to aj tak kašlal. Kumo hoc vyzerala dalo by sa povedať aj viac podobne ako Iwa... sa mu líšila v rozličných ohľadoch. Svojim spôsobom sa mu toto miesto nepáčilo, už len kvôli Dantemu, ktorý bol síce pár rokov po smrti, ale aj tak mu dokázal zhnusiť miesto na ktorom ešte nebol a nerozprávali sa o ňom. Sora mal v hlave počiarknute: Dante = Kumo, Kumo = hnus a masochistický maníci.* Premýšľam, či si tiež sadomasochistický maník, alebo nie. *Vyslovil na rovinu myšlienku, nad ktorou premýšľal. Podstate poznal len dvoch shinobi z Kumo, samovražedného maníka a Aritu, ale o tom nevedel vôbec nič. Len jedna misia, nič viac, nestaral sa. No dal mu podpísať zmluvu s opicami a to Sorovi bohato stačilo. Na jeho výrazi nebola žiadna emócia, do bielych mŕtvych očí mu nevidela, mohla sa kochať len tou nádherou zlatých hadích šupín, na ktoré bol hrdý.*

*Ani Dante nevyzeral ako sadomasochista, no cez to ním bol. Kto vie, či ním bude aj toto dievča. Na prvý pohľad sa to nikdy nedalo povedať, ale časom, ako sa okolo nich motáte a čím dlhšie komunikujete, tým viac... je to na nich vidieť. Preto ním mohla byť aj toto dievča! Ťažko povedať. No jeho slovami bola dosť zaskočená.* Nie som z tadiaľto, pravda... pomoc síce nepotrebujem, ale mohla by si ma tu trochu previesť. Lákajú ma zaujímavé miesta. *Povedal jej. Mohla by ho tu trochu predviesť, ukázať mu to tu. Chcel si prejsť túto dedinu. Bol vlastne už všade okrem Kumo. Cestu do hotela poznal... ale to bolo všetko.*

*Kumo ho nijako nelákala, ale usúdil, že by nebolo zlé sa pozrieť po tejto dedine, ktorú odcudzoval a to po práve. Dante bol hrozný idiot z tejto dediny. Tak veľký, až to bolelo a nenávidel ho aj keď bol po smrti. Chcel sa teda presvedčiť na vlastné biele oči, že sú buď všetci normálny alebo je ich len trocha. Dante si nezaslúžil pozrieť sa na Kaede, bol hrozný, agresívnejší a mal problém snáď so všetkým a všetkými. Bol horší než Sora a to bolo čo povedať! Ten vyvolával bitky jedna radosť keď bol mladý. No Datne bol na úplne inej úrovni. To ako zomrel, za to si mohol vlastne aj sám. Sora nikdy neľutoval, že to nestihol. Dokonca mal aj čisté svedomie s tým, že mal u seba jeho vybavenie, ktoré si zobral predtým, než sa zabil. Prečo by aj mal. Bol prekážkou medzi ním a Kaede a určite jej jeho smrťou ublížil. Želal by si jej zabiť on sám znovu.* Poďme do toho Chrámu, som zvedavý. *Povedal jej na návrh, ktorý padol. Zaujalo ho to. Boh Blesku, v takého Boha v Kumo veria?* Aj o tom Bohovi niečo vieš? *Spýtal sa, zatiaľ, čo ju začal nasledovať.*