Kumogakure no Sato

*Michi stál na kraji vesnice u hradeb a čekal na svého bratra dvojče, měli se tu sejít. Sice mohli si pokecat doma, ale Michiho druhá osobnost Kazuki kterou má od narození rád zkoumá okolí, ač se chová moc dětinsky oproti Michimu. Michi měl na sobě svou černou vestu a černé kalhoty, jeho oči byli zbarvené do ruda. * Myslíš že Natsu-nii příjde? Třeba si chce hrát jeeeej* svolal Kazuki a Michi mu na to hned odpověděl.* Učíme se na akademii být ninjou, na hraní už nemáme čas, jestli nechci zklamat ostatní, musím se začít chovat jako táta a máma zodpovědně, i ty by ses měl chovat dospěle.* Odvětil Michi a Kazuki hned zareagoval.* Ale bráško, zase se chováš jako morous, co takhle se občas usmát a říct já tě mám rád?* Řekl jemným hlasem Kazuki a Michi jen zavrčel.* Tsch

*netsu šel ulicemi a koukal se kolem sebe, spousta lidí na něj mohla podivně koukat, protože má od mala rudě zbarvené oči a ty vzbuzovali velikou pozornost u ostatních lidí.* Hele, támhle je nii-san. *Zvolal zangetsu, natsu si ho nějak nevšímal, přeci jenom nebyl a ním zas tak celý kamarád i když to byla jeho druhá osobnost.* Ahoj nii-san *Řekl natsu na svého bráchu ke kterému právě přišel a pozdravil ho.* Co chceš dneska dělat? *Zeptal se ho natsu, nebyl to ani hlas s usměvavým tónem ani otravný tón, bylo to takové neutrální a je těžké poznat co si natsu myslí natož co se chytá udělat.*

Ahoooj Natsu-nii* Svolal Kazuki a hned na to odpověděl Michi.* Ahoj brácho, no jelikož jsme nastoupili na akademii ninjů, tak mě napadlo, že by jsme si mohli zatrénovat, ať máme nějaký náskok a rodiče jsou na nás pyšný.* Hned na to zareagoval Kazuki.* Budeme super hyper nejlepší, nikdy nás neporazí Natsu-nii a Zangetsu-nii!* Svolal vesele a Michi se jen plácl do čela, a zakroutil hlavou. * Hlavně s tím křikem budeme nejlepší ninjové, kteří spoléhají na tichost.* řekl utrápeně Michi, ač to navenek vypadalo že svou druhou polovinu nesnáší, tak opak byl pravdou. Michi Kazukiho přijal prakticky hned, a to díky jeho otci, který mu ukázal že i když druhá polovina je všechny odlišuje od druhých, a bývá někdy na obtíž, tak v boji dokáže být velmi cenným spolubojovníkem, to z toho Michi aspoň pochopil z otcova vyprávění když dělal mise. *Akorát nevím co by jsme mohli trénovat.* řekl ustaraně Michi, přeci jen techniky žádné neovládal, navíc furt byl jen šestileté dítě co toho moc nesvedlo.*

Ahoj kazuki a michi, jak se dneska máte? *Zeptal se natsu, natsu viděla že druhá půlka vědomí svého bratra je se svým bratrem velmi dobrým společníkem ačkoliv na to že oni byli tak nějak spjati tak vypadá že jeden druhého uznávají, u nastua a zangetsu to tak bohužel není na takové úrovni aby dokázali spolu vycházet, přeci jenom zangetsu neuznával natsua protože byl slabý jak kus klacku na zemi, který ležel před ním, Natsu tento klacek zvedl a hodil jo do dáli.* Co takhle si zajít do posilky? *Zeptal se natsu svého bratra a tím se dá říct i že se zeptal jeho druhého já kazukiho.*

Otrava/ Naprosto super parádně* Odpověděl Michi a Kazuki (Vždy ta první věta před / bude platit pro to první jméno ). Michi zaregistroval že jeho bratr si se svým druhým vnitřním dvojčetem nerozumí, no to ale nebyla jeho starost, ač Kazukiho to dost trápilo, tak Michi měl k tomu opačný postoj.* Klidně můžeme jít, díky tomu že jsme studenti je pro nás tréninková hala akademie vždy otevřená, aspoň to říkal sensei.* Odvětil Michi a pomalu vyrazil na cestu, doufal že ho jeho bratr bude následovat.* Každopádně jak se těšíš na učení v akademii? Dle mého se můžeme naučit být dobrými ninji jako je otec, když se budeme snažit, snad na nás bude otec pyšný* Zahájil při cestě Michi konverzaci, chtěl aby byl silný jako otec, a také aby byl na něj hrdý. Dokonce když nastupoval na akademii, byl tak natěšený že poskakoval podobně jako furt radostně poskakuje Kazuki, což bylo dost neobvyklé, ale prostě to nešlo udržet. Konečně se Michimu otevřela cesta ninji, a on díky tomu bude moci zažívat příběhy, které mu vyprávěl jeho otec.*

*Když oba odpověděli náraz tak se natsu jen pousmál, přišlo mu vtipné že lba mluví ve stejný moment a nedokáží se dohodnout, ovšem Natsu doufá že se jim to časem zlepší a budou sehraný jako tým.* Tohle že říkal sensei? *Udivil se Natsu a najednou se ozval zangetsu.* To protože jsi tupí poleno. *Štouchl si do něj a zangetsu ačkoliv to myslel úplně vážně. Natsu se teda vydal směrem k akademii a šel za svým bratrem do akademie trénovat.* Neboj se, budeš určitě silnější než táta a bude na nás pyšnější. *Řekl mu radu natsu a dal mu ruku na rameno jako psychickou podporu, chtěl mu dělat velkého bratra a tak se natsu snažil co nejvíc ze všech sil aby mu byl nápomocný. Po chvíli cesty dorazily do tělocvičny akademie, kde před ní stál jedno dítě, vypadalo stejně staře jako natsu a jeho bráška.*

*Narozdíl od Natsua nebyl Michi ten typ, který by se chtěl starat o bratra, aspoň to nedává najevo, vzato Kazuki už starostlivější byl, a ocenil pomoc bratra.* Zvládneme to společně* řekl Kazuki, což bylo snad poprvé kdy nezněl dětinsky. Michi na to nijak nereagoval. Když dorazili k akademii tak tam stál klučina který vypadal na stejný věk jako Michi a Natsu, nijak si ho nevšímal dokud dítě na ně nesvolalo.* Hele vy dva s těma červenýma očima, tohle je akademie pro ninji, né pro padavky.* Vypadalo to že dítě chodilo také na akademii, a docela si vyskakovalo na Michiho a Natsua. Vypadalo to že už sem chodí trénovat nějakou delší dobu, kdoví proč je na ně takový, zda kvůli tomu že nemá rád nezvané hosty při tréninku, či si chce něco dokazovat, každopádně se Michi zastavil.*'' Tohle nedopadne moc super hyper''* řekl v hlavě Kazuki a Michi se otočil na kluka.* Máš pravdu, proč tu teda jsi?* A vyplázl na kluka jazyk.*

*Natsu si nijak jejich menšího rozhovoru nevšímal, myslel si že vy nebylo dobré se jim míchat do rozhovoru. Poté co na ně ten jejich klučina zavolal. Tak si ho natsu nevšímal, bohužel čekal že si ho michi bude všímat, takže poté co na něj michi vyplázl jazyk tak natsu rychle vzal michiho a šel s ním o trošku dál.* Tohle nesmíš dělat. *Řekl mu natsu.* Blíží se k nám a asi máš chce praštit. *Zvolal neočekávaně zangetsu. Natsu se v tu chvíli lekl ale rychle se otočil, dal si ruce malinko před sebe a když ho neznámí klučina bouchl tak natsu mu stihl chytit ruku a tak ho nenechal se pohnout.* Zangetsu, hlavně to nepodělej. *Řekl Natsu a v tu chvíli nechal zangetsua ovládnout tělo a zangetsu mu praštil pár ran pěstí o obličeje po tom co si uvolnotl ruce. Po chvíli když neznámí chlapec raději utekl protože se nejspíš bál rychlého změnění nálady z jedné na druhou a tak vypadal strašlivěji. Natsu chtěl po nějaké chvíli co kluk utekl převzít kontrolu zpět nad svým tělem. Bylo to těžké protože zangetsu byl duševně silnější a věděl co chce zatím co natsu měl ještě takovou nestálou duši. Natsu se chytl obouma rukama za hlavu a začal křičet. Snažil se tak získat kontrolu nad tělem.*

*Michi měl motivaci k rvačce, což ho dost lákalo, avšak jeho bratr ho vzal stranou a pokáral ho, pak zastavil útok kluka a postaral se o něj, což Michiho dost urazilo, chtěl se s tím klukem vypořádat sám,místo toho se o to postaral jeho bratr.* Nepleť se mi do cesty.* řekl uraženě směrem k Zangetsovi, svého bratra dost dobře znal i jeho druhou osobnost, dalo by se říct že zatímco u Michi jakožto hlavní osobnost těla byl často zlý, a vyvolával spory, jeho bratr byl pravý opak, to samé by se dalo říct o obou osobnostech Michiho a Natsua, byli pravými opaky sebe, možná to je tím že jsou to dvojčata, nebo lépe čtyřčata , kde se dělí dva o jedno tělo. Poté se opět Natsu přetahoval se svým druhým já o tělo, nebylo to poprvé.*'' Michi-san! Zase se hádají, co budeme dělat?!''* Začal panikařit Kazuki a Michi sledoval jak jeho bratr se pře se svým druhým já o tělo.* Přestaň Zangetsu, nebo ti nakopu zadek* řekl děsivým hlasem Michi, kterému se tahle scéna nelíbila.*

*Poté co michi řekl ďěsivím hlasem ať toho zangetsu nechá.* Chceš nakopap prdel ty? *Řekl šíleným hlasem na michiho když se na něj ve vteřině otočil. Zangetsu se přestal soustředit a v tu chvíli nad tělem zase zavládl jeho pravý majitel, Natsu, natsu si sedl na zem, no, spíš než sedl tak padnul na zem, vyčerpalo ho to, vždy mu v tom pomáhal táta a tak to bylo snazší převzít zpět kontrolu nad tělem. Jak tu jejich táta nebyl tak to bylo ohromně těžké, ale nakonec to natsu zvládl i když ho to ohromně vyčerpalo.* Omlouvám se. *Řekl když Natsu popadl trochu dechu.* Snad nejsi naštvaný…. Že jsem tě odstrčil a chránil tě. *Řekl takovým smutným hlasem, jako kdyby mu Michi neměl nikdy odpustit, ovšem Natsu doufal že mu odpustí.*

Jen si to zkus* zavrčel Michi na Zangetsua a začal svírat pěst, ten pak ale spadl na zem a Michimu se začal omlouvat Natsu.* Tsch, příště se do toho nepleť, postaral bych se o něj sám, ty se spíš nauč vycházet se svým druhým já, kdyby tohle viděl otec nebyl by moc spokojený že se zase spolu přetahujete o tělo.* Michi pak natáhl pomocnou ruku k Natsuovi, přeci jen furt to byl jeho bratr, ač ho stále štvalo,že mu překazil možnou rvačku, chtěl si trošku zabojovat, aby získal v akademii nějaký respekt. Avšak Kazuki měl k tomuto přístupu určitý odpor, radši by si s ostatními hrál a nevyvolával zbytečné konflikty, přeci jen se chce bavit, né být vážný a nabručený.* Jestli jsi unavený nemusíš jít se mnou trénovat, ale já si potřebuji do něčeho praštit* zavrčel Michi.*

*Jak na něj michi zavrčel tak to už v tu dobu měl nad tělem kontrolu Natsu.* Nemůžu dopustit aby se mého bratříčka někdo dotkl. *Řekl Natsu na michiho a jen si oddechl, postav se na nohy pomocí michiho pomocné ruky. Opřel se pak o pomocný strom a po chvíli mohl chodit sám. Na Natsua to byla veliká psychická námaha a ještě navíc i díky tomu trošku námaha na tělo jelikož nebyl schopný to ustát.* "Musím být silnější." *Řekl si pro sebe v hlavě a praštil do stromu o který se před chvílí opíral. Jeho myšlenky slyšel i zangetsu a tak mu na to řekl.* Když budeš silnější ty, já taky. *Odpověděl zangetsu jako kdyby byl spokojený.* To je v pohodě, půjdu též trénovat. *Řekl Natsu na michiho. Během chvíle co tam jen tak Natsu stál tak stačil získat dost sil na to aby mohl už normálně chodit, ale přeci jen počítal s tím že občas klopýtne.*

*Sledoval Natsua kterému chvíli trvalo než dokázal chodit.* Já se o sebe dokážu postarat sám, jak říkám zaměř se na své problémy.* Michi poté vyrazil se svým bratrem do akademie, kde mohl trénovat, byli tam figuríny, na které se Michi ihned zaměřil, potřeboval trénovat svou slabou sílu. Ihned začal mlátit pěstmi do panáka, avšak jeho rány byli dost slabé, že se panák ani moc po ráně nenaklonil, přeci jen byl vyšší jak Michi, nemluvně o jeho váze, bůhví kolik vážil. Michi začal do panáka naštvaně mlátit, hlavně do břicha. * Proč nemám žádnou sílu?!* zařval naštvaně Michi když mlátil do panáka, vadilo mu že s ním nedokázal nijak extra pohnout, to bylo prostě ostudné. Takhle tátu nikdy nedožene, nikdy nebude silnější jak on, když mu dá zabrat i nějaký panák na cvičišti.*

Jsou to moje problémy, né tvoje, měl by jsi se spas starat o to jak se zlepšit. *Řekl Natsu jako odpověď, že si má nejdříve vyšetřit problémy svoje než se starat o druhé. Něco na tom přeci bylo ale natsu chtěl pouze ochránit svého bratříčka. Když po chvíli cesty přišli k akademii tak vešli dovnitř. Bylo tam spousta náčiní a pomůcek na trénování.* Tady se bude dobře trénovat. *Řekl si Natsu jen tak po vousy a šel směrem k jednomu panáku, než k němu došel tak viděl jak jeho bratříček už do jednoho z nich mlátí.* "Je do toho až moc zapálený." *Řekl mu zangetsu.* "O tobě nechci ani vědět!!" *Řekl Natsu v hlavě na zangetsua, byl na něj ještě naštvaný. Natsu přišel k jednomu boxovacímu pytli a začal do něj bouchat, byl už trošku vyčerpaný z toho jak se přetahovali o tělo a natsua to vyčerpalo, i když stihl po cestě nabrat dost sil tak stejně neměl tolik sil jako jeho brácha. Když pořád bouchal tak jeho pěsti přestávali mít sílu a tak se snažil vyvinout ještě větší sílu.* Krucinál, tohle nemůže být vše co dokážu, jsem silnější!! *Vykřikl natsu a zběsile bouchl do pytle. Do té rány dal velikou sílu a pytel se zahoupal více než při jeho předchozích ranách. Natsu se postavil o něco dál k tomu samému boxovacími pytli a jen popadal dech, dalo mi to zabrat.*

*Svého bratra si moc nevšímal, zaměřoval se spíše na svůj trénink, bylo jasné že jeho rány každým útokem slábli.* Sakra!* řekl naštvaně a udělal několik kroků vzad.* Já se nevzdáááám!* zařval Michi a rozeběhl se na panáka s napřáhnutou pěstí, panák se trochu naklonil při ráně dozadu, ostatně bylo to víc než předtím, avšak když se vracel, tak svou vahou Michiho silně popostrčil do zadu až málem spadl na zadek, jak musel udělat kroky vzad kvůli síle panáka.*'' Haha furt jsi slabší jak panák''* Posmíval se Kazuki Michimu, ten jen zrudl hněvem a opět začal vztekle mlátit do panáka.* Spadni! Spadni! Spadni!* řval při mlácení, avšak jeho rychlost úderů začala zpomalovat a Michi se cítil unavený, jeho největší slabinou bylo to,že vždy vypustí ze sebe hodně energie hned na začátku a pak mu nezbývala další na později.*

*Když Natsu zběsile pořád bouchal do boxovacího pytle tak po té velké raně pak i chvíli pokračoval dokud nedosáhl svých limitů, nedokázal znova dát tak velkou ránu, po chvíli přišel vlož ke svému brartobi michimu a jen viděl jak dal větší ránu.* Hihi. *Pousmál se Natsu jak málem z rány spadl na zem.* Nechtěla jít domů? *Řekl bych že za chvíli zavírají protože i učitelé mají nějakou rodinu a měli by se jí věnovat. *Řekl natsu a podal ruku michimu.* Tak jdeme?

*Michi byl zpocený a jeho limity také dosáhli svého, ač prakticky moc dlouho netrénoval, sotva hodinu. Pro něj samotného to bylo dost chabé, ač pro dítě v jeho věku to bylo určitě až až. * Fajn jdeme, a příště to nech na mě tu rvačku, poradím si sám.* řekl zamračeně Michi a otočil se na bratra, rozhodně nebyl se svým výkonem dneska spokojený, ač dal mu celkem zabrat. Příště hlavně nesmí takto zběsile mlátit, avšak je jasné že to tak stejně bude dělat. Kazuki se radši k dnešnímu tréninku nevyjadřoval, stejně ho nezajímal, radši měl hraní než nějaké bojování, ač si byl vědom toho, že jako ninja se tomuto nevyhne ani kdyby chtěl, i tak se pokusí vyhýbat boji co nejvíce.* Ještě není tolik hodin, můžeme zajít někam na jídlo.* Navrhl Michi svému bratrovi.*

*Michi se na Natsua jenom zamračeně podíval tak se natsu jenom pousmál.* Dobře, příště ti ho nechám. *Řekl Natsu aby uspokojil svého bratříčka. I když rád by se s ním vypořádal sám ale Natsu ho chce chránit i když to možná jeho bratříček michi tak nevidí.* Chceš na jídlo? Tak dobře, můžeme si zajít. *Řekl Natsu. Michi měl i pravdu že není tolik hodin, natsu se o tom dokonce sám přesvědčil když vykoukl z okna a viděl jak slunce ještě nepadá daleko za obzorem. Když šel směrem ven z tělocvičny tak v duchu doufal že ho bude bratříček následovat, i když je to bratr tak by neměl důvod ho nenásledovat. Najednou zafoukal studený vítr a najednou se ochladilo. Natsuovi to nevadilo protože měl na sobě mikinu a tak mu nebyla taková zima jako kdyby tam šel jenom v tričku.*

*Michi následoval svého bratra ven, když zafoukal vítr tak se Michi trošku zatřásl, ale snažil se to nedávat moc najevo.* Můžeme si zajít na ramen jestli chceš, mě je to jedno hlavní je když to bude k jídlu* zamručel Michi, a doufal že dojdou někam, kde budou moci vstoupit do budovy, aby se trošku zahřál, nerad by se nachladil, ač slabost nechce dávat najevo. Michimu začalo kručet v žaludku a doufal že tam dojdou brzo *''Stále je co zlepšovat, až budu na misi na které chodil táta, tak si budu muset vystačit i několik dní bez jídla, to je hrozný.''* řekl si v hlavě Michi, jídlo měl celkem rád a představa že se o něj někdy bude muset na pár dní připravit je opravdu děsivá.*

Rámen by šel. *Řekl si Natsu pod vousy a souhlasil na rámen.* Znám tu jeden dost dobrý obchod s rámenem. *Dodal a šel směrem k místu kde je nejlepší rámen co kdy v této vesnici jedl. Doufal že jeho bratr ho bude následovat. Během cesty se natsu zastaví. A řekne i michimu aby zastavil.* Ty jsi o dva centimetry menší. *Udělal si srandu z michiho, když šli cestou na rámen..po chvíli dorazili k obchodu a Natsu šel objednat rámen.* Jaký chceš rámen? *Zeptal se svého bratříčka.*

*Následoval svého bratra, přeci jen když už zná zkratky k akademii, tak by mohl znát i zkratky k nějakému dobrému jídlu. Poté se jeho bratr zastavil a šťouchl si do něj, že je vyšší, Michi si to ovšem nenechal líbit.* Víš co se říká? Vyšší znamená hloupější.* Šťouchl si naopak do něj, přeci se nedá jen tak. Cesta stále pokračovala a Michimu začala být celkem zima. * Jak daleko to j....* Než se stihl zeptat už tam došli, když vešli dovnitř tak se Michimu ulevilo, jelikož uvnitř obchodu bylo teplo z toho vaření. * Konečně teplo.* Oddychl si Michi a pak se ho bratr zeptal jaký si dá rámen. * Vem mi nějaký s extra masem.* Dodal směrem k bratrovi, a čekal u něj, nerad by o svůj ramen přišel, přeci jen by jeho bratr mohl zakopnout a vylít ho, bude lepší když si každý ponese svou misku.*

No to víš, s malou výškou přichází i menší autorita. *Oplatil mu to znova aby se Natsu necítil jako zatlačení do kouta. Když Natsu s michim přišli do obchodu s rámenem tak byl michi pořád u Natsua a tak se Natsu potichu zasmál.* Takže chceš něco kde je hodně masa? Ty jsi celý táta, taky jenom maso. *Řekl Natsu a usmál se. Když michi čekal u pultu s natsuem i když to už stihl objednat tak vypadal nedočkavě. Když jim podali rámen tak jeden dal svému bratříčkovi, věděl že dva by jen tak nezvládl a tak jeden mu dal, ten jeho i když měli vlastně stejný rámen. Natsu šel ke stolu, položil si rámen na stůl a posadil se.* Dobrou chuť. *Řekne Kuii až se michi posadí k němu a začne jíst.*

*Vzal si svou misku a pak si šel s bratrem sednout ke stolu.* Itadakimasu!* Svolal Michi a hned se pustil do jídla, hodně mu to chutnalo, přeci jen není nic lepšího než ramen, vlastně všechno jídlo je nejlepší. To bylo snad jediné co Michimu dokázalo vždy zvednout náladu. *Hmmm masíčko....* zamumlal Michi když vytáhl kousek masa a zakousl se do něj. Jedl tak rychle, až to bylo neetické, ale co když chutná tak se do toho musí člověk pořádně zakousnout no ne? Když Michi dojedl tak byl spokojený, břicho měl nacpaný a jen se opřel o židli a oddechl si.* To byla lahodaaaa!* svolal hlasitě Michi, bylo mu jedno jestli upoutá přitom pozornost ostatních lidí nebo ne.* Teď by to chtělo šlofíka.* Zívl poté co se protáhl.*

*Když si sedl i michi tak začal jíst jako o závod, Natsu ho pravidelně upomínal ať se trošku zklidní že mu to nikdo nesní. Když se do jídla pustil i Natsu tak to měl za několik okamžiků taky celé v sobě. Bylo to tak dobré že si natsu na tom velice dobře pochutnat a tak byl prejezený až se opřel o opěrku židle na které seděl.* Jak to chutnalo? *Zeptal se Natsu svého bratříčka a dodal.* Nepůjdeme už domů? *Natsu už byl vyčerpaný dokonce z toho jídla, jelikož mu to nedalo žádnou sekundární energii, ale po chvíli se v něm energie začala brát a tak měl zase sílu dojít domů. Natsu se zvedl ze židle a v tu chvíli přišla jedna servírka a tak Natsu rovnou i zaplatil aby mohli jít domů.*

Myslím že Michi-nii dal jasně najevo jak mu chutnalo.* Řekl vesele Kazuki a Michi poté vstal.* Jasně, už se těším až se natáhnu a prospím se.* Protáhl se ještě Michi a vyrazil směrem ke dveřím, rozhodně se těšil po dobrém jídle na odpočinek, to samé o tréninku, který ho dnes velmi vyčerpal. Škoda jen že mu bratr překazil tu rvačku, aspoň si mohl Michi vyzkoušet svou sílu na živém soupeři, ač příště by mohl zkusit bojovat proti bratrovi, tam by se ukázalo kdo je silnější a kdo ne. *''To je nápad, příště vyzvu na souboj bráchu a pak mu ukážu že jsem lepší!''* měl v hlavě Michi dobrou myšlenku na další trénink,avšak teď už se chystal vyrazit směrem domů se svým bratrem.*

*Michi a Natsu šli už z restaurace domů, jakmile prošli tak ski domů, už bylo kolem 18 hodiny a tak už bylo načase se vrátit. Když po cca 5 minutách došli domů tak slušně pozdravil mámu a tátu a šel si ke stolu kde měl připravenou večeři a michi taky.* Michi, pojď ke stolu. *Zvolal táta na michiho, Natsu už byl u stolu a spokojeně jedl své jídlo, které mu připravila mamka, ale dostal vynadáno že má počkat na svého bráchu až taky přijde ke stolu.*

*Chvíli se ještě prošli po vesnici, aby jim slehlo, když k večeru konečně dorazili domů, tak už byla na stole večeře, což Michiho dosti upoutalo. Pozdravil oba rodiče a pak si sedl ke stole, to že Natsu začal jíst dřív mu bylo jedno, Michi tohle dělával také když byl u stolu dřív, kdo dřív přijde ten dřív mele, jak se říká to pořekadlo. Michi si sedl a začal jíst, k večeři měli rýžové koláčky plněné ovocem, byli výborné jako vždy, ostatně mamka dělá vždy nejlepší věci, škoda jen že se nevrátil domů dřív, mohl mamce pomoci a učit se další recept. Otec kroutil hlavou že Natsu i Michi nepočkali na druhé až si také přisednou k jídlu, ale mamka se jen usmívala a byla ráda že všem chutnalo.* Tak co jste dneska dělali hoši?* zeptal se táta Michiho a Natsua. * Trénovali jsme!* vyhrkl s plnou pusou Michi za což ho otec pokáral, že s plnou pusou se nemluví.*

*Poté co michi začal jíst tak měl Natsu už skoro snědeno, chutnalo mu to a tak není divu že to měl také rychle v sobě. Když šel od stolu tak to táta jen zastavil a přikývl hlavou že tam má ještě u toho stolu zůstat aby jsme pak od toho mohli vstát všichni najednou když Natsu s michim nepočkali s jídlem na rodiče. Natsuovi to ani tak nevadilo, upřímně mu to bylo celkem jedno. Když se otec zeptal co dneska dělali tak jeho brácha michi odpověděl za něj a tak nemusel Natsu mluvit. Natsu už jen myslel na to až si lehne po večeři. Když jim.tata dovolil že můžou od stolu odejít tak Natsu šel rovnou do postele spát.*

*Michi dojedl svou porci a byl spokojen, jeho bratr hned odešel když dostal příležitost, Michi šel za ním pár minut poté, bylo jasné že dneska měli dost náročný den, avšak příště s ním neprohraje.*''(Michi) Musíme jít někdy sami trénovat a pokusit se dohnat bráchu, nesmí se tohle opakovat aby nás zase porazil. Zkusíme se nenápadně zítra odplížit ven a najít si nějaké fajnové místo na trénink/ (Kazuki) Jak myslíš Michi-nii, ale když budeš takhle zběsilí, stejně prohraješ.''* Michi i Kazuki se shodli že zítra započnou dalším tréninkem, tentokrát samostatným bez Natsua, přeci jen takhle to nejde aby ho musel bratr furt ochraňovat.*

Konec rpg

* Jeho měsíční ponížení kdy musel uklízet zdarma poštu skončilo, ač mu Raikage trest zkrátil tak, že další zkoušky může dělat až za rok,furt to pro něj byla brzda. Navíc byl trestán za něco co měl za správné a tudíž se v něm něco zlomilo. Znak na jeho levé dlani, kde měl jizvu ve tvaru S, mu byla připomínka, že už nehodlá být tím dobrým. Proto si hledal nového mentora, který ho připraví na krutost světa a také,jak vstoupit do řad druhé strany, té zlé. Michi pomalu cestoval po střechách, schválně u míst,kde byli uličky se špatnou pověstí, přeci jen kde hledat nějaké zločince, než na místech, kde se koná přepadávání lidí, navíc už byla horší viditelnost,i když úplná tma ještě nebyla. Michi krom svého každodenního oblečení, což byla černá vesta a černé kalhoty, měl na sobě ještě tmavý plášť s kapucí, který mu zakrýval tělo a hlavu, kolen úst měl černý šátek, takže jediné co mu bylo na obličeji vidět, byli jeho krvavě rudé oči, které byli pro všechny nezvyklé a děsivé, což Michimu momentálně vyhovovalo. * " Ukážu vám všem, že žít podle vlastních pravidel se vyplácí" * usmál se poté co si toto pomyslel, Kazuki se delší dobu nevyjadřoval, ač Michiho ve všem podporoval, toto bylo pro něj nezvykle a děsivé. Michi po nějaké době hledání konečně něco objevil, ve slepé uličce stáli dva muži, jeden byl očividně vyděšený a zahnán do kouta, druhý měl na sobě podivnou masku, vypadající jako ďábel, dále měl tmavě modrou bundu s černými kalhoty a na opasku měl připevněnou katanu, bylo jasné že ten muž bude přesně ten kterého Michi hledá, proto se rozhodl že muže osloví. Nenápadně a opatrně seskákal dolů na ulici, díky balkonu a různých parapetů oken byla hračka seskákat až dolů, aniž by si něco zlomil. V tu chvíli co se Michi dotkl země, vytasil muž svou katanu a namířil ji směrem k Michimu, který byl naštěstí v dostatečné vzdálenosti, ač už jen to že ho muž zaregistroval bylo dost překvapivé. Druhý muž jen vydával vyděšené zvuky, vypadalo to jako kdyby se snažil začít řvát o pomoc, ale tělo ho vůbec neposlouchalo. * Co tu chceš škvrně?* zeptal se hlubokým hlasem maskovaný muž, Michi se začal trošku třást, nebylo divu že ten druhý muž se bál, jeho hlas zněl velice děsivě, Michi polknul a odpověděl * Hledám někoho kdo by mě učil být zlým.* poté co Michi dořekl větu tak se muž začal smát. * Hahaha! Myslíš že mám zapotřebí mít za zadkem malého smrada, který ještě pije mléko? Radši odejdi než ti useknu hlavu, a jestli o mě někomu řekneš, zabiju tě.* Muž mluvil tak děsivým hlasem, až se Michimu začali třást ruce, bylo fakt že je ještě malý, neví co je to skutečné zlo a krutost, ale stále se nehodlal vzdát nového cíle. * Možná jsem malý, ale také jsem ninja, a mé schopnosti by se ti mohli hodit, co až tě objeví ostatní ninjové? I když mohu tě zabít já sám, kdoví co by mi policie dala za zločince, který ohrožuje ostatní* snažil se muže nějak zastrašit, ač věděl že jeho schopnosti nejsou na takové úrovni, aby se dokázal sám postavit ozbrojenému muži.* Ooo malý pán je ninja, chytit mě nedokážeš, a i kdyby jo, nikdo nic na mě nemá, všechny mé oběti už nikdy nepromluvili, a jejich těla se nenašla, ale tvá kuráž mě zaujala, proto zvážím tvoji nabídku, pod jedinou podmínkou.....* Muž pozoroval Michiho, avšak přes tu masku nešlo vidět jaký má výraz což Michiho znervózňovalo. * Jakou podmínkou?* zeptá se ho nervózně Michi a muž se začne smát a podívá se na druhého vyděděného muže, který se strachy opírá o zeď. * Zabij ho.* poté co to Michi uslyšel, tak byl v šoku, je pravda že jakožto ninja bude muset zabíjet,ale má na to?* Zabít ho?... jsem ninja, sice policie není tak rozsáhlá aby zvládla řešit všechny případy,ale když najdou tělo a ucítí stopy mé chakry tak jim to dojde.* vyhrkl ze sebe Michi a muž mu s klidem odpověděl* Život je a není, říkal jsi že jsi ninja, tak se musíš naučit zabíjet. Ber to jako lekci zdarma. Navíc své oběti schválně nahanim tehdy, když vím že nejsou žádný svědci, po smrti se zbavuji těla, takže i když je dotyčná osoba nezvěstná, tak bez těla není důkaz co se s obětí stalo a bez důkazu nejsou stopy, které by vedli k tobě. Teď když už víš můj způsob zabíjení, máš na výběr dvě možnosti. Buď zabiješ tohoto muže a já z tebe udělám svého učedníka a nástroj na zabíjení, nebo to odmítneš a já si odtud ponesu dvě těla a neboj se že by mě někdo při cestě vyrušil, znám různé zkratky, kde už mám ověřené že se policejní složky a jiní otravové nevyskytují v tuto hodinu* Michi polknul a poté se podíval na vyděděného muže, je pravda že by mohl utéct, ale kde má mít jistotu, že ho dotyčný muž nevyhledá, když to tu očividně zná jako své boty. *Zabiju ho...* řekl nakonec Michi a z brašny si vytáhl kunai a pomalu se přibližoval směrem k muži, který prosil o milost, je fakt že Michi byl dost nervózní, a maskovaný muž ho pozorně sledoval, přeci jen to chtěl, být tím zlým, ale připravit už teď někoho o život? Hodně k zamyšlení to bylo. Michi už stál téměř u vyděšeného muže, a díval se mu do očí.*'' Za správné věci jsem trestaný, tohle je moje nová cesta ninji!''* řekl si v duchu a poté bodl muže na místo,kde měl srdce, muž vyplivl krev a skácel se k zemi, což Michiho překvapilo že se nebránil, snadno by ho přepral, i když toho muže v masce se bál natolik, že mu bylo jedno, že ho připravilo o život dítě. Michi poté pustil kunai a podíval se na své zakrvácené ruce, stejně jako jeho plášť, maskovaný muž se jen začal smát. * Vítej v realitě kluku, mé jméno je Kenzo, jsem nájemným vrahem a ty jsi ode dneška mým nástrojem.* Michi ustoupil od mrtvoly a poté se podíval na zamaskovaného muže.* Mé jméno je Michi.....* Zamaskovaný muž si rozepnul bundu a z ní vytáhl pytel, co kterého vložil tělo muže, poté nějakým kapesníkem utřel krev co byla všude po zemi, kapesník vypadal na dobrou látku, která vsávala krev dobře, že nezůstali žádné stopy po zemi. * Sundej si ten plášť* řekl Kenzo a Michi tak učinil, Kenzo vzal plášť a hodil ho do pytle i s mrtvolou, aby to nebylo moc nápadné, ač maskovaný muž s pytlem na zádech je dost podezřelí sám o sobě. Poté dal Kenzo znamení aby ho Michi následoval což udělal.* Řekl jsi že chceš být zlý, také tuhle vesnici nesnáším, důvod proč jsem tě přijal k sobě je ten, že na některé prácičky se mi ninja schopnosti hodí, navíc nikdo nebude podezírat děcko. Je to pro tebe čest dělat se mnou, jsem největší zvíře v podsvětí téhle blbé vesnice.....* Zatímco Kenzu něco říkal, tak se Michi ztrácel ve svých myšlenkách. *'' (Michi) Zabil jsem člověka a furt cítím pocit viny, copak tohle budu mít už pořád?/ (Kazuki) Michi-nii, máme na rukou krev, z tohohle už se nedostaneme, udělali jsme krok ze kterého nelze ustoupit, jestli někdo zjistí co jsme provedli, zabijí nás určitě také./ (Michi) Já vím, ale je to naše nová cesta, která je potřeba, aby jsme pak přežili mimo vesnici, až odtud odejdeme. Do té doby budeme muset hrát tuhle hru s tím chlápkem, určitě nás naučí jak přežívat.''* Michi sledoval a snažil se zapamatovat různé zkratky a uličky, kterými chodili. Přeci jen pokud se někdy dostane do špatné situace, bude dobré si pamatovat klidná místa,odkud se odplížit pryč.Po nějaké době došli ke starému domu, nacházel se v chudinské čtvrti kde byla největší kriminalita, vešli do domu kde se nacházela obří pec, kterou Kenzu rozpálil a poté tělo hodil do pece, po chvilce byl cítit strašný zápach mrtvoly, Michi vyběhl ven a začal zvracet, Kenzu to jen se smíchem sledoval.* Zvykneš si na ten zápach, je to nejlepší místo na pálení důkazů, jelikož to tu zapáchá furt, tak si málokdo všimne smradu mrtvoly, navíc zdejším lidem je ukradené co se kde děje, jelikož by na to mohli doplatit, každopádně je načase si vyjasnit nějaká pravidla. Pravidlo první, zabiješ kohokoliv na koho ukážu, ať je to stařec nebo tvůj spolužák, tak učiníš tak, nebo zabiju já tebe. Za druhé, nikomu neřekneš o tomto místě, ani o tom co děláš, pokud se tak stane, zabiješ tu osobu než to vykecá, pokud tak neučiníš zabiji tebe i ty kteří o tomto budou vědět. Třetí pravidlo, budeš se mi tu hlásit každou sobotu, jelikož nechci aby někteří tví známý tady začali čmuchat, navíc jako ninja máš určitě i své povinnosti, takže se budeme na společné akce scházet jednou týdně. Poslední a to nejdůležitější pravidlo, jestli zjistím že se mě pokusíš nějak zradit, doplatíš na to ty i tvá rodina jasné?* Michi si vyslechl všechna pravidla a kývl, byli dost krutá, ale vzato i fér. Přeci jen i ve vesnici se trestá jakákoliv zrada, a i když to nebude úplně legální, tak ho může Kenzu naučit, jak být dobrým ninjou, přeci jen plížení a zakrytí stop patří i do práce ninji.*Za týden se uvidíme v této budově, uvidíme jak si poradíš s naší další zakázkou, a nezapomeň, budu si hlídat aby jsi neporušil daná pravidla.* Michi si otřel pusu od zvratků, bylo jasné že na tohle musí mít žaludek, a navíc když se zocelí tak bude ten nejlepší, a poradí si v jakékoliv situaci i mimo vesnici.* Děkuji vám Kenzo-sama, nezklamu vás.* Uklonil se a poté rychle vyrazil směrem domů, jde pozdě ale je mu to jedno, konečně našel senseie, který bude lepším než ten na akademii, praxí se člověk učí a Michi jí bude mít dostatečně mnoho, a to není ještě Genin, avšak byl dost zvědavý zda někdy uvidí Kenzovu tvář. V Michim se po dnešku mísilo hromadu emocí, poté co zabil toho muže cítil strach a šok, ale zároveň i vzrušení a adrenalin. Cítil jako kdyby v rukou měl sílu rozhodovat o životě druhých, konečně může předvést pro co se narodil, a to být tím nejsilnějším ze všech.*'' Moje nová cesta ninji právě začala.''

*Nad travnatou loukou plují mraky. Opět se odehrává Ten den… Temari zatne ruce v pěst v marné snaze zadržet vzpomínky smíšené s bujnou představou. Snaží se bránit, snaží se zastavit ty obrazy ale marně! Znovu k ní přibíhají její sestričky, znovu jsou spolu i s laskavým usměvavým otcem. Oči jí zaplaví slzy, začne sebou škubat a marně se snaží pohnout. Obrazy se začnou pomalu měnit. Obloha se zbarví rudou barvou a okolo všech se zvedne prudký vítr, který strhává všechnu krásu vzpomínky a mění jí na noční můru. Z tváří všech odpadává maso a mění se v pouhé kostlivce oblečené v hadry a s děsivými prázdnými očními důlky místo očí. Vítr je sráží k zemi ale oni se k ní snaží zoufale doplazit, podívá se na otce který se děsivě směje a pomalu se i on mění na kostru, tedy spíš na děsivou smrtku. Je zoufalá, vyděšená a neví co dělat. Chce se natáhnout po tom, co kdysi byly ruce jejích sestřiček, chce je uchopit ale… bojí se. Tep se jí zvýší a ona začne křičet. Křičí zoufale ze spaní a k její posteli přibíhá matka. Bere malou Temi do náruče a zoufale s ní jemně třese.* Temi, probuď se Temi, je to jen zlý sen. Neboj se, jsem tu s tebou… *Po tvářích maminky stéká jedna zapomenutá slza. Jen ona ví co se doopravdy stalo, je to něco s čím se budou obě muset naučit žít. Je jí hrozně, ale musí být silnou pro svou milovanou dcerku. Temari se konečně probírá a pomalu otvírá svá velká kukadla. Dívá se na maminku zoufalýma očima plnýma dětské hrůzy. A pak přichází otázka.* Zase jsi měla ten hrozný sen, ale už je to dobré… *Hladí Temi po vlasech a ta se k ní zoufale po váhavém přikývnutí přitiskne. Dnes už ani jedna nemá ani pomyšlení na spánek, tohle bude dlouhá bezesná noc… jedna z mnoha dalších…
Konečně nastane ráno, Temi se dívá z okna a pozoruje mraky plující po obloze. Z kuchyně slyší cinkot příborů, jak její máma připravuje snídani. Podle vůně půjde o míchaná vajíčka. Možná by mohla ještě zůstat ležet a předstírat, že spí ale v bříšku jí hladově zakručí. Proto odhodí deku a pomalu vstane, nejdřív zamíří do koupelny, kde se umyje a převleče a pak jako rozespalá zombie usedne ke stolu.* Tady máš Temari! Nech si chutnat. *Mamka před ní postaví talíř s chlebíkem a vajíčky. Navíc dostala i trochu čerstvé zeleniny na chrupavé přikusování a pomerančový džusík. Než se pustí do jídla, tak poděkuje a pak poměrně dlouho jí. Mamka se skočí převléct a vyrazí do práce, ve dveřích ještě zavolá rozloučení a připomene Temi aby si nezapomněla svačinu a drobné kapesné. A pak konečně vše utichne. Přes oblečené kraťásky a tričko si oblékne mikinu s oušky a na nohu si připne tréninkové pouzdro na zbraně. Pomalu se vydá na cvičiště, bez viditelného zájmu o své okolí. Pravdou je, že je uvnitř neustále ve stresu, trochu vyděšená a tak si své okolí dobře hlídá. Snaží se vyhýbat se lidem. Když dorazí na cvičiště, tak si najde tichý osamocený koutek. Začne se pomalu rozcvičovat tak jak jí trénoval kdysi...otec. Pak si klekne na zem a snaží se soustředit, tak jak je to učili na akademii. Pokouší se nahromadit chakru do nohou a podle pokynů přijde ke stromu a položí na něj opatrně nohu zatímco na druhé stojí. Není hloupá, aby to zkoušela jako jiné děcka padáním. Ona se dívala, jak to dělají ostatní a hlavně starší žáci a dnes se rozhodla to také zkusit. A ke svému překvapení noha celkem drží. Zapře se tedy na ní a odrazí se, a podaří se jí stát chvíli kolmo kousek nad zemí. Kdysi by se nejspíš usmála, ale nyní jen řekne smutné.* Hmmm… *Načež ucítí jak jí chakra zeslábne a ona spadne na zadek. Dívá se chvíli na strom zamyšleně, ale pak vstane a zkusí to znovu. Tentokrát udělá i pár kroků, než ucítí změnu v chakře tentokrát v čas a tak bezpečně seskočí na zem. Chvíli mlčky jen stojí a v hlavičce si rovná poznatky, než to zkusí znovu a znovu. Trénuje neustále a vytrvale, až konečně vyjde po celém kmeni až nahoru do větví. Zde se posadí a chvíli se mlčky dívá kolem sebe. Rozbalí si svačinu a mlčky jí. Když dojí, chvíli jí trvá než se rozhodne seskočit a vydat se pro dnešek domů.*

konec rpg

*Michi se nacházel na cvičišti, kde před ním stál další člověk, který nesouhlasil s tím že Michi je Geninem. *Tsch jsi pěkně otravný, asi ti budu muset nakopat prdel.* Zařval Michi na svého protivníka, který měl světlé vlasy a na zádech meč, měl dost výraznou rudou bundu a tmavé kalhoty, byl o trochu větší jak Michi a dokonce zkušenější, ale to Michiho neodradilo v tom, aby se nechal vyprovokovat k boji. Kluk který Michiho vyzval zaujal bojovou pózu, stejně jako Michi.* Tsch.* Odplivl si Michi a sledoval pohyby protivníka, ten však se rychle přemístil na Michiho, jeho rychlost byla na vysoké úrovni a Michi ani nezaregistroval že se protivník objevil za ním, Michimu okamžitě podrazil nohy a ten skončil na zemi. *'' Co to sakra je?! Jak může být tak rychlí?!''* Michi se ihned zvedl a podíval se na svého soupeře, který vypadal že se slušně baví, opět se velmi rychle dostal za Michiho a tentokrát ho praštil silně do hlavy, Michi udělal několik kroků dopředu a málem ztratil stabilitu,avšak dokázal se udržet na nohou.* To je vše co umíš srabe? Zdá se že proti silnějším soupeřům nemáš žádnou šanci!* Svolal smějící se kluk na Michiho, ten se však otočil na kluka a naštvaně se na něj díval, dost ho tohle štvalo.* Michi vytáhl ze své brašny kunai, avšak když už ho vytáhl z brašny, tak se kluk objevil u něj a chytl ho za ruku,ve které držel kunai, následně Michiho udeřil do hrudníku, a přitom zatáhl za jeho ruku a švihl Michim o zem. Michi při útoku vyplivl krev a skončil zase na zemi.*'' (Kazuki) Michi-nii nechceš se rozdělit? Můžu se pokusit zaujmout jeho pozornost,aby jsme ho snadněji dostali./ (Michi) Tsch to nepomůže, jeho rychlost je veliká, tohle nemůže být Genin, jeho schopnosti jsou na takové úrovni, že to není možné. Je rychlí a vůbec nestíhám na něj nijak zareagovat, to bude chtít plán.''* Když se Michi pokusil vstát tak ho protivník kopl do obličeje a Michi opět skončil na zádech, tentokrát mu začala i téct krev z nosu, Michiho hněv se stupňoval, soustředil svou chakru do nohou a když se chystal vstát tak se rychle odrazil od země a vyskočil dostatečně vysoko aby protivníka přeskočil, při skoku ve vzduchu si vytáhne z brašny senbony, které hodí na protivníka, avšak ten se svou rychlostí se jim rychle vyhne a opět se objeví u Michiho, kterému uštědří ránu, a Michi se znovu svalí na zem. Kluk vypadal, jako kdyby dokázal bojovat celou noc, avšak Michi si zatím nevšiml toho, že kluk se začíná potit a pomalu zpomalovat, ač zatím to nebyla taková úroveň zpomalení, aby byla rozpoznatelná.* Už máš dost ty super ninjo? Ta tvá holka tady není aby ti pomohla.* Klučina narážel na Temari, u které si většina lidí všimla, že k Michimu jako jedna z mála je hodná.* Tsch to je vše co svedeš? Dokud dokážu vstát, tak jsi nevyhrál a já mám na to celou noc!* Pověděl s úšklebkem Michi zatímco vstával, jeho slova kluka dost naštvala a ten se opět rozeběhl na Michiho a začal mu uštědřovat jeden úder za druhým, střídavě na hlavu a břicho, Michi ještě předtím rychle překřížil ruce před sebou a snažil se rány blokovat, avšak při každém úderu byl nucen couvnout o krok dozadu, při závěrečném úderu do břicha Michi vyplivl ze svých úst trochu krve, rány od kluka byli silné a rychlé. Kdyby mohl tak by se pokusil o nějaký protiútok, ale protivníka jednoduše nestíhal. *''Sakra! Sakra! Takhle to dál nejde! Já nesmím prohrát!''* Řekl si naštvaně Michi, a poté dostal další úder do tváře a z pusy mu vylétl zub a on se skácel na záda. Michi se začal od hněvu třást, rány byli bolestivé, už jen pokus o to aby vstal, ho silně bolel na břiše a na rukou také, jelikož ty rány které se mu dařilo blokovat, také byli celkem silné. Michi měl na rukou modřiny, jeho hlava se začala motat z krve,které vytékala z nosu. Michi se podíval vražedně na svého soupeře, začal soustředit svou chakru aby použil jednu techniku, bolest byla tak silná že Michi neměl daleko k tomu upadnout do bezvědomí, ale hněv s adrenalinem ho nutil, aby se jen tak nevzdal. Když se však při soustředění chakry do očí díval na soupeře, tak se v tu chvíli se stalo něco co nechápal,ucítil jako kdyby se při hromadění chakry do očí, něco změnilo, zničehonic se kolem nepřítele se objevila slabá modrá aura. *''Já snad blázním z těch ran? Tsch, musím to rychle ukončit.''* Michi aktivoval svou Genjutsu techniku Kanashibari no Jutsu, při které paralyzoval protivníka při pohledu do očí, Michi poté vstal a rozeběhl se na protivníka s kunaiem v ruce, který si rychle vytáhl. Díval se protivníkovi do očí, a tím ho udržel v paralýze, aniž by si uvědomil že se mu povedlo aktivovat jeho oční Kekkei Genkai. *T...tohle je má příležitost.* Avšak při útoku se Michimu pomalu zavírali oči, a tak to vypadalo že než udeří, tak jeho protivník uteče z paralýzy a vrátí mu úder. Poté když byl těsně u protivníka, tak Michiho za ruku ve které dřímal kunai chytil učitel a pokusil se Michiho zastavit, v tu chvíli Michi upustil kunai a upadl do bezvědomí na ztrátu krve a ran. Bohužel nedokázal se protivníka ani dotknout, byla to pro něj potupná porážka, pravdou ale bylo že kdyby nezasáhl učitel, mohl by po tomto jeho protivník si dělat s Michim co by chtěl, protože upadl do bezvědomí. Učitel klukovi vynadal a Michiho odnesl do nemocnice, aby se o něj postarali. Naštěstí Michimu nic nehrozilo tentokrát, ač za ten útok s kunaiem mohl dostat trest, tak to v jakém stavu byl Michi a v jakém byl jeho protivník, ukazovalo že Michi zřejmě jednal v sebeobraně, samozřejmě když Michi upadl do bezvědomí, tak se jeho Kekkei Genkai deaktivovalo, aniž by si uvědomil, že něco jako aktivace Kekkei Genkai proběhlo.*

*Natsu dneškem začal tím že se ráno probudil a n plánu dne měl už i plány, měl jít na misi, kterou mu přiřadila vesnice. Když ráno vstal z postele tak šel směrem ke kuchyni kde si udělal náležitou snídani, kterou si dělá pokaždé, tedy skoro pokaždé čímž jsou dvě housky namazané máslem a položeným sýrem. Natsu si sedne ke snídani kde se náležitě nají, má v plánu po jídle hned vyrazit na misi, kterou musel splnit ať už se mu to líbilo nebo ne. Natsu byl celkem i spokojený s tím jakou misi dostal, nemusel se moc na lidi usmívat, protože to mu dělalo velkém i větší problém. Natsu šel směrem k dveřím, které vedli ven. Vzal si s sebou pár svých zbraní i když je asi ani nevyužije. Natsu potom co se připravil tak odešel ze dveří domu a šel směrem k místu kde měl mít misi, Natsu takhle šel ulicemi kumogakure a občas si všimnul nějaké potyčky, která se odehrávala na ulici, Natsu se do toho ani nějak moc nepletl, protože to není jeho starost, Natsu po chvíli loudáním se ulicemi došel k místu kde měl sraz, byla to menší planina a byli tam kousky dřeva, které tam byli nařezané a připravené na stavbu, už se dalo uhádnout, že se staví nějaká budova. Natsu nevěděl co přesně se staví a nevěděl ani kam má jít, pouze se koukal co tam dělníci dělají a najednou ucítil ruku na rameni. Koukl se za sebe a viděl jednoho pána, kterému patřila ruka, která ležela na rameni Natsua. Natsua vyzval ať jde s ním do kanceláře, nejspíš to byl vedoucí stavby, protože tu měl mobilní kancelář. Natsu tam za ním šel. V kanceláři mu řekl že se tu staví budoucí dojo a že mu odpadl jeden z jeho chlapů, nejspíš si zlomil nohu nebo něco podobného a proto potřebovali nějakou náhradu a to rychle, normálně by náhrada trvala celkem dlouho, ale díky tomu že to podali jako misi tak měli náhradu celkem i rychle. Natsu je ta náhrada, když mu po chvíli v kanceláři vysvětlil i to jak se to staví a co přesně se staví tak mu to nepřišlo tak těžký a složitý, ale realita byla jiná, ty trámy dřeva jsou celkem i těžké podle toho jak vypadají, navíc musí i něco vydržet a proto nejsou nejlehčí. Natsu plán stavby pochopil celkem i rychle, a tak potom co mu vedoucí stavby vysvětlil všechno co potřeboval vědět tak Natsu odešel z kanceláře a hned jak vyšel tak už před ním stál jeden chlap co měl celkem i veliké svaly, vypadalo to i na velice silného může, ten se mu přestavil a řekl mu že bude pomáhat v jeho skupině dělat na pravé straně zdi doja, aby dokázali držet krok s levou stranou doja, takhle by to bylo i rychleji hotové. Natsu s chlapem dorazily k pravé straně doja, kde měli pokračovat stavby. Natsu pomohl vzít jeden veliký kus dřeva, který byl dlouhého kvádrovitého tvaru. Natsu to společně asi s dalšími 2 muži vzal a společnou silou to dotáhli k místu kde to měli postavit, na místě je značka a tak není možnost že by to dali někam jinam. Nebyla tak dlouhá ale byla hodně těžká, ta musí část střechy na 100% udržet dlouhou dobu aby nespadla. Když jí postavily tak další muži velikou silou zabodli ten trám do země, ten nejspíš ani nespadne, ti chlapy mají celkem i sílu když tohle dokážou. Dva muži, kteří s ním vzali předchozí kládu už brali další, Natsu si jich všiml a hned jim šel pomoct, Natsu neměl takovou sílu jako oni, ale snažil se pomoct co nejvíc to lze. Takhle udělali pár trámů a už zvonil zvon, který znamenal čas oběda, Natsu neměl s sebou žádný oběd, zapomněl na to. Natsu tam jen chvíli seděl a pak si k němu přisedl jeden chlap, byl to ten samý chlap, k jehož skupině se přidal.* Nechceš najíst? Všiml jsem si že nemáš s sebou žádné jídlo a tak to dám konšel svého. *Když to chlap dořekl tak se na něj bezstarostnýma očima podíval, nic neříkal, jen se díval a po chvíli si vzal jídlo, ovšem vzal si jen jídlo, nikoliv nádobu ve které to jídlo měl. Natsu by normálně takovéto jídlo nepřijal ale tušil že nemá na vybranou pokud má pokračovat, takhle jedině dokáže nabrat síly. Když se Natsu najedl tak vstal mezi posledními a šel znova pomáhat, dělal to samé než začala obědová pauza. Takhle pracovali až skoro do konce dne kdy už měli základ zdí hotový. K Natsuovi poté přišel vedoucí stavby a poděkoval Natsuovi.* Děkuji žes přišel, udělal jsi tady dost práce přes svůj věk. Teď můžeš jít, my to tu prozatím zabalíme a zítra budeme pokračovat, jinak zítra už nechoď, mise byla jen na dnešek a na zítra už máme někoho kdo má větší sílu než ty, neber to zle, já to dospělý muž. *Řekl mu vedoucí stavby, Natsu mu na to nic neřekl, jen přikývl hlavou a už odešel domů, na stavbu si s sebou nic nevzal a tak si neměl co ani brát ze stavby kromě úspěšné splněné mise a poděkování.*

*Ještě že každá vesnice má tréninkové místečko, kde se dá zašít a s trochou toho štěstí i nerušeně trénovat. Temari si přivstala a našla si jeden volný koutek u staré napůl rozpadlé zdi. Pro ostatní možná nebyl zas až tak lákavý, ale jí přesně vyhovoval pro trénink který si naplánovala. Pro začátek se rozhodla, že si protáhne celé tělo a tak se dala do dřepů z kterých přešla na kliky. nespěchala, času měla dost a tak se rozhodla že ho plně využije a před další zkouškou ještě pokud možno zesílí. Ostatní jistě také nezahálejí a někde se jen neflákají. Tedy možná až na ty dva bratry, Michi nejspíš někde vybuchuje a dělá problémy zatímco Natsu určitě stojí na mostě zmaru a je tím hlavním důvodem proč každý nakonec raději svůj život skončí a skočí. Ta představa jí poněkud pobavila ale na představy nyní nebyl čas. Temari si vložila pěkně chakru do nohou a rozběhla se proti zdi. Odraz a už běžela pěkně nahoru po zdi, u čehož složila pečeti a vyslala neškodně k obloze ohnivou kouli. Jo katon, ten jí vážně bavil. Byla ráda, že se při testu na listu ukázal právě katon. Ale to už byla až nahoře, kde se zastavila a pohlédla dolů. Ta zeď nebyla vůbec špatná, škoda že takovou nemají i u nich doma na cvičišti. Ale s tím se teď nedá holt nic dělat. Temari se otočí a znovu si připraví chakru do nohou aby mohla bezpečně běžet naopak dolů. A za malou chviličku už je dole, tentokrát se však ani nezastaví a pouze jako by dorazila na styčný bod se hned otočí a už zase míří plnou rychlostí nahoru k vrcholku zdi. Rychlost a volný pohyb miluje, tenhle druh tréninku si naplno užívá. Během běhu navíc stejně jako předtím složí pečetě a vytvoří ohnivou kouli která stejně jako její předchozí kamarádka zamíří neškodně k obloze kde se rozplyne na cestě k mrakům. Tentokrát se už Temari cítí poněkud zadýchaně a tak se nahoře na zdi nejen zastaví, ale také se tam na kraji posadí. Nebojí se, že by spadla je přeci jen ninja! Klidně si pohupuje nožkama a pak během toho zavře očka a začne se soustředit na svou chakru. Opět si představí sebe samotnou jak stojí v naprosté tmě a pak jak jí proudí v chakrovém obvodu veškerá její chakra. Je to báječný pocit! Ale nyní se jí zdá, že její chakra je jako vždy po neuváženém používání během tréninku dost rozbouřená. A to se musí co? To se musí napravit! Temari se pokusí silou vůle tok chakry převzít a ovládnout jeho tok. No upřímně to není zrovna lehký úkol, ale ona se nevzdává a statečně bojuje. Po pár minutách už může poznat jak se její chakra uklidňuje a ještě po pár dalších že je vše v pořádku tak, jak to má být. Spokojeně se smutně sama pro sebe usměje a rozhodne se v tréninku ještě chvíli pokračovat. Tentokrát se začne soustředit na své ruce a začne do nich posílat více chakry, zatímco ve zbytku těla se snaží udržet chakru naprosto neměnnou a stabilní. No pro genina to není zase až tak lehké, jak se to může zdát ale Temi tenhle trénink naštěstí nepodstupuje poprvé a tak díky předchozím zkušenostem se jí krůček po krůčku pomalu daří. Nakonec nahromadí více chakry pouze v rukou a může být spokojená. Po chvilce zase chakru začne snižovat na původní hodnotu a naopak začne zvyšovat přísun chakry do chodidel. S nožkama jí to šlo vždy lépe, protože ovládání v nich trénuje vždy když skáče do velkých výšek či se pomocí chakry přidržuje nějaké zdi. Jinými slovy, používá chakru v chodidlech častěji. Takže i nyní má za chvíli splněno nejen jednou, ale hned i na podruhé. Spokojeně otevře očka a protáhne se. Rozhlédne se kolem sebe, ale zdá se že si jí nikdo zatím nevšímá což je dobře. Mohla by si zajít na něco dobrého, jako odměnu až dokončí trénink. Ten nápad se Temi líbí a tak se hned s dalším nadšením rozhodne pomalu seběhnout dolů na zem pomocí chakry v nožkách. Dole se zastaví a pak složí další pečetě, díky kterým vypustí další ohnivou kouli proti zdi. je zvědavá jak moc zeď rozpálí, ale když k ní přijde a sáhne na ní tak se cítí lehce zklamaná.* Yosh! Zkusím to ještě párkrát! *Povzbudí sebe samotnou a odběhne kus dál od zdi, kde se pak ještě třikrát po sobě soustředí a vytvoří co nejsilnější ohnivé koule, které pošle do zdi. Když skončí, tak zadýchaně ke zdi doběhne a konečně cítí slabé sálající teplo. Spokojeně si poskočí a vydá se do ulic sehnat si nějakou dobrotu jako odměnu za dobrý trénink.*

*Natsu se nedávno dozvěděl že může si vybrat povolání, které by mohl vykonávat, a které by ho taktéž i bavilo. Natsu se tedy rozhodl že půjde se učit na stopaře, přeci jenom na Chuuninských zkouškách už v druhé části dokázal jen díky půdě vyhledat vodu, aby přežil. Natsu si ve vesnici našel jednoho ninju, který měl právě povolání stopař a volali si ho většinou na mise kdy chtěli někoho vystopovat a díky tomu ho nebylo zas tak složité najít už i z důvodu že ho i ve vesnici i spousta lidí zná, stačilo se optat pár lidí. Natsu zaklepal k němu na dveře, po chvíli se otevřely a objevil se jeden vzrostlý muž, který měl délku vlasů až po rameno.* Dobrý den, slyšel jsem že jste dobrý stopař a já bych se od vás rád něco naučil, chci se taky stát stopařem. *Natsu se ho takto zeptal takřa ihned co muž otevřel. Muž se jen na Natsua díval takovým neutrálním pohledem, nejspíš čekal zda Natsu ještě nechce něco říct, čekal spíš důvod proč se chce on taky stát stopařem.* Na Chuuninských zkouškách ve druhé části jsem našel vodu díky tomu že jsem poznal obsah vždy v hlíně a dokázal jsem se k té vodě přiblížit a přežít díky tomu. *Když tohle Natsu dořekl tak se muž jen usmál a odpověděl že má přijít zítra. Druhý den Natsu se k němu opět dostavil a tak už byl muž i přede dveřmi a čekal na Natsua, muž měl na zádech připravený luk se šípy, kterými nejspíš loví zvěř. Natsu tam dorazil už ráno v předem určenou hodinu, kterou určil spíše on sám.* Takže umíš najít vodu, to je základ k přežití, ale jak je to se stopováním lidí? *Zeptal se ho muž, věděl že nemá Natsu moc zkušeností se stopováním lidí a zvířat, snad tato otázka byla záludná a snad nebyla. Když pak vyrazily do nejbližšího lesa v zemi blesků, vzal si sebou i jedno prase, které koupil u obchodníka v Kumogakure, prase samo o sobě levné nebylo, ale lovec sám ho dokázal najít, ale nejdříve chtěl to nechat zkusit Natsua. Muž pustil své zvíře do divočiny a ještě se tedy zeptal Natsua na jméno.* Jsem Natsu, jak se jmenujete vůbec vy? *Zeptal se ho Natsu, přičemž ve vesnici byl známý tak Natsu jeho jméno neznal.* Bojuro, až ti dám znamení tak půjdeš hledat to prase. *Natsu s tím souhlasil a čekal až mu dá na to povolení. Když mu už dal to povolení tak Natsu vyrazil směrem vpřed, Natsu si všímal stop v trávě, které tam zanechalo prase. Tohle byla první věc, která Natsua napadla i když po chvíli jejich cesty byla tráva znova narovnaná, přeci jenom prase není zas tak těžké a tak tráva má i více času se zregenerovat. Natsu se pak vydal zpět na cestičku, kde by hledal.* Pojd zpět. *Řekl by Bojuro, když se Natsu vrátil tak ukázal na menší zlomenou větvičku, která ležela na zemi v trávě, která nebyla tak moc vysoká aby si jí nedalo všimnout, jen byla přiměřeně vysoká a tak se přehlédnout dala, spíš skoro každý by to přehlédnul, krom mistrů, kteří dělají v tomto oboru.* Tak jak teď dál? *Zeptal se ho Natsu když pak už tedy nevěděl jak dál, Bojuro se tedy vydal za prasetem, který utekl a Natsu ho pozorně následoval, občas, přešli přes nějakou cestičku, kde Natsuovi ukazoval jak jsou tlapky na zemi v hlíně, jemně zaznamenané, dokud nezmizí, občas narazili i na zlomený stonek květiny, který nejspíš zlomilo to prase, když běželo.* Musíš si uvědomit kam to dané zvíře má namířeno, většinou je to louka, kterou používají jako pastvinu. Když budeš pronásledovat lidi tak to budeš mít jednodušší protože tráva se nestihne tak rychle zrenegerovat. *Natsu díky této informaci získal i nějaké zkušenosti k svém budoucím povolení, které chce vykonávat. Cestou k pastvině po stopách, které Bojuro sledoval došli opravdu k louce a následně se skrčily za strom.* Jako stopař se musíš stát i nenápadným pro své okolí, jinak by jsi mohl být i v ohrožení života. *Bojuro to řekl šeptem a začal si připravovat luk i se šípem, se kterým už mířil na prase. Bojuro vystřelil a zabil prase, pro které si pak samozřejmě šel, nekupoval si prase, aby ho jen tak zahodil, když už si ho koupil tak si ho chtěl vzít aspoň domů a udělat si z něj nějaké jídlo. Když se pak vydali na cestu domů do vesnice tak už začalo se stmívat a tak ani netrvalo dlouho a padala tma a hluboká noc, jenže to už stihli dorazit do vesnice, kde byli pouliční lampy a tak se tam i rozloučily.* Příští týden v ten samý den tady budeš čekat v 8 hodin aby jsem tě naučil něco víc. *Tohle mu řekl ještě než se každý vydali svým vlastním směrem, Natsu na tohle ještě stihl kývnout hlavou a pak už se též vydal domů. Z tohoto dne měl Natsu velice dobré zkušenosti a navíc další získá v průběhu dalších lekcí od Bojura.*

*Dnešek byl další den na misi, kterou Michi dostal. Jednalo se o doprovod rodinky, kterou Michi zachránil před týdnem, do nějaké menší osady. Rodinka si Michiho vyžádala z důvodu,že měla v něj důvěru. Michi měl však jistý problém, a tím byli rány na ruce a noze, od šípů které schytal při minulé misi, a při svém prudkém pohybu si moc ty rány nezlepšil, takže trošku kulhal na pravou nohu, kterou měl pod kolenem omotanou obvazy, stejně jako levou ruku měl pod loktem omotanou obvazy. Kvůli tomuto stavu se k jeho misi připojí někdo další, a tím dalším byla Temari. Michi by sice radost měl, ale bál se co řekne na to, že předtím vyrazil na nebezpečnou misi sám, i předtím s ním měla jít ona ale on naléhal že to dokáže dokončit sám, a skončil tak jak skončil, poraněný a jen s trochou štěstí vyvázl živí. Michi měl na sobě svou černou vestu, díky čemuž šel vidět obvaz na ruce, poté měl černé kalhoty a kolem pasu měl brašny s vybavením, na zádech měl luk a vak se šípy, tentokrát nepočítal s nějakým větším problémem,ale i tak se hodí mít něco na dálku. Michi došel k bráně kde už na něj čekala rodinka, což byla žena a dvě malé děti, holčička a chlapeček, vypadali na dvojčata tak pětileté. Vypadalo to že Michiho vidí rádi, ač Michi byl stále trošku nervózní.*