Ulička Minakami

*Keď sa od neho odtiahne, zohne sa po fľaše, pretože sám má pocit, že by sa z tohto mal nejako vymaniť. Nie z dôvodu, že by mu nebolo dobre, skôr nechce, aby to zašlo niekam, kde by to obaja ľutovali. Keď Rias navrhne, aby sa niekam pohli, dá si jednu z fliaš pod pazuchu a nechá sa ťahať za zápästie. Samozrejme vykročí, aby ho neťahala doslova* Rias Gremory je fajn, či je triezva, či je opitá. *Doplní jej rozprávanie v tretej osobe a sleduje jej maličkú rúčku, ako ho drží za jeho mužné zápästie. Je celkom zvedavý, kam ho chce vlastne zatiahnuť* Kde to vlastne je? *Spýta sa zvedavo a premýšľa, či sa z jej zovretia vymaniť alebo nie. Na jednu stranu ma celkom obavy, na druhú stranu je pre neho fajn cítiť dotyk niekoho iného, hlavne nežnejšieho pohlavia*

Rias Gremory: Uvidíš ale je to kousek neboj. *Rias ho zatáhne až k takovému malému jezírku, které je dole někde přímo v Kirigakure a není tam vlastně skoro nikdo a to je to co na tomto místě má Rias ráda. Klid a ticho. * Tady jsem získala svou vůli přežít, narazila jsem zde na přítele co mi dodal odvahu bojovat za svůj život a od té doby je mi tohle místo blízké, hlavně tu je klid. *Jeho ruku už pustí a posadí se ke kraji té řeky aby ještě byla na břehu ale kdyby chtěla stačí se natáhnout a mohla by se dotknout té vodní hladiny. *

*Nechá sa ťahať a cestou sleduje chrbát Rias. Povsimne si jej príjemné proporcie ženy a jeho mužské pudy sa začnú chtiac či nechtiac ozývať. Včas sa však ukľudní a keď sú už pri jazierku, posadí sa vedľa nej a v tichosti sleduje jazierko pred sebou. Po chvíli ticho preruší* Hej, je to tu naozaj príjemné. Hlavne je to fajn zmena po všetkých tých dňoch na policajnej stanici. A ktože ti to dodal vlastne tu odvahu? *Spýta sa z čírej zvedavosti a uprie svoj pohľad na Rias*

Rias Gremory: Ty jsi člen policejních jednotek? *Zeptá se překvapeně a její překvapení je dost vidět, dokonce si ho pozorně prohlédne jako kdyby se snažila najít nějaký náznak co ji unikl co by ji to mohlo prozradit ale nic. * To jsi mě překvapil, takže jsi náš velký policista. *Poví a posadí se u té vody a naznačí Atsushimu aby se posadil vedle ní (po její levici). * Ryuu Keitaro, ten mi dodal tu odvahu. Prakticky jsem s ním vyrůstala v děcáku a pak i v domě, který je sice nás obou ale on je Lovec Nukeninů a tak je 90% času pryč. *Během toho sebere kamínek a zkusí hodit pár žabek ale zvládne tak jednu. * Co ty? Máš taky někoho tak blízkého?

*Hrdo sa vzpriami a pobúcha si po svalnatej hrudi* Som zástupca kapitána. Onedlho pôjde ale ten starý pes do dôchodku, takže ma asi povýšia. Je to celkom drina. *Prizná a oprie sa rukami za chrbtom* Na druhú stranu ale viem, že robím niečo dobré. Pomáham udržiavať poriadok v dedine, občas pomáham aj na miestach činu. Ale väčšinou tak či tak robím veľa kancelárskej práce. *Mykne ramenami a počúva čo povie Rias ohľadom človeka, o ktorom sa bavili pred chvíľou* Ryuu je tvoj frajer? *Nečaká síce pozitívnu odpoveď, keďže sama povedala, že moc skúsenosti nemá. Ale človek nikdy nevie* Ja mám len Naomi a psa Koriho. Ostatní sú kamaráti ale príliš blízki si nie sme. Ani Kori tu už nebude príliš dlho, už ho nebrávam ani na misie, je už starší...

Rias Gremory: Takže by z tebe mohl být kapitán jo? To je pěkné že děláš takové hezké povolání, takové velice užitečné v rámci naši vesnice a lidí uvnitř… já jsem pouhý žoldák a tak na mě dost Ninjů kouká skrz prsty ale vás vojenskou policii berou dost s respektem. *Tohle nebere jen jako prázdné lichotky aby se mu zalíbila ale je to myšleno vážně od srdce. * He? Ne není, známe se dlouho to ano ale spíše ho vidím jako blízkého kamaráda než přítele na úrovni jakou myslíš ty. *Pak se o opře o Atsushiho a položí si hlavu na jeho rameno. * Tak doufám že my si budeme blízcí, radši budu mít pár blízkých přátel než tunu kamarádů kterým ale nebudu schopna důvěřovat.

*Hrdo vypne hruď, keď chváli výber jeho povolania a zároveň sa trošku červená* Ja som za vás žoldákov rád, plníte misie, na ktoré si my z polície žiaľ čas nájsť nevieme, keďže máme dosť veľa práce v rámci dediny. Nepodceňuj sa. *Postrapatí jej vlasy a znova sa oprie rukami o zem za sebou. Zasmeje sa, keď ju rozhodí svojou otázkou ale následne ho rozhodí Rias tým, čo urobí a povie. Úplne v ňom hrkne, keď sa o neho oprie. Po vyslovení slov o blízkosti naprázdno preglgne a odkašle si* Ono, jasné... Hehe, um... Eh... *Snaží sa zo seba dostať, čo potrebuje povedať* Blízki ako kamaráti myslíš, však? *Spýta sa trochu bojazlivo, keďže nevie, čo má vlastne čakať*

Rias Gremory: *Na tváři se ji vytvoří mírný úsměv, všimla si jak znervózněl a byla by hodně blbá kdyby si toho nevšimla. * To ještě nemohu říct jak blízcí ale prozatím jsi můj kamarád co mě doprovodí domů co myslíš? *Mohla by jít sice sama ale bude radši když ji Atsushi doprovodí a hlavně se tak bude moct nabažit jeho přítomnosti ještě o něco víc a to je to o co ji zrovna jde. Samozřejmě že se tam o něj nadále spokojeně opírá. *

*Je z celej situácie ešte viac nesvoj a premýšľa jak z toho von. Nie že by mu nebolo dobre, jasné, že bolo. Nie že by Rias nebola krásna žena... Mohol by zneužiť situáciu ale nikdy nebol hajzel. A vždy sa snažil byť za každú cenu čestný, ku každému. Opatrne od seba Rias odsunie, pričom ju zozadu pridržiava za chrbát, aby sa nedajbože neprevrátila dozadu* To znie dobre. Tiež už mám dosť odpité... *Súhlasí s jej návrhom a postaví sa, pričom za sebou pomaly ťahá aj Rias, aby jej pomohol na nohy*

Rias Gremory: *Nechá si pomoct aby se mohla postavit na nohy a s radostí využije oporu Atsushiho. * Děkuju za pomoc, jsi fakt milej. *Poděkuje mu a i když se ho přidržuje tak se mohou vydat na cestu k domu Rias, kam Atsushiho samozřejmě vede. Cestou si samozřejmě ještě trochu popovídají ale když se ocitnou před domem tak Rias přepadne trochu smutku, protože ji tam vlastně nečeká nic než samota. Tak ráda by ho vzala sebou dovnitř ale sama ví že to by neměla a tak nasadí milý úsměv a Atsushiho obejme. * Děkuji za pěkný den, ráda bych tě zase někdy viděla.

*Odprevadí s trochou nervozity Rias až k domu a nevie vôbec, čo si o dnešku myslieť. Stále myslí na Mariko, preto nechce zbytočne motať hlavu nejakému inému dievčaťu. Ale dnešok si užil a tak sa snaží zachovať príjemnú atmosféru dnešného dňa aj počas ich komunikácie k domu Rias. Na rozlúčku ju takisto objíme ale dáva si obrovský pozor na to, aby sa k nej nelepil až moc a nedajbože jej aj neočuchával vlasy. Iba ju pohladká po hlave a odtiahne sa od nej* Tiež som sa dosť bavil. Si príjemná spoločnosť... A jasné, tiež ťa rád uvidím. Však sa stav na tú moju oslavu... Budem ťa očakávať. *Povie s úsmevom a hneď na to mu napadne ešte spasonosna myšlienka, ktorá by mu s touto situáciou mohla dokonca aj pomôcť* Ako vidíš, Inuzukovci sú fešáci. *Ukáže na svoju maličkosť* Možno si tam nejakého fešáka splašíš. *Uškrnie sa a vopchá si ruky o vreciek*

Rias Gremory: *Když Atsushi přijme objetí tak mu ještě dá nevinnou pusu na tvář a nevinně se u toho zaculí. * Tak ti přeju hezké sny, Atsushi-Kun. *Poví dost tiše ale jsou dost blízko takže by to slyšet měl. Dokonce od něj rychle odstoupí a otočí se k němu zády a vyrazí ke svému domu ale u dveří se na něj ještě otočí. * Na oslavu přijdu, můžeš se mnou počítat ale otázka… jak moc formální to bude? Přizpůsobím tomu svůj šatník. *Pak se na něj uškrne, ono to že by tam měla někoho splašit se ji moc nelíbí, nikdy taková nebyla ale tak zkusit se má vše není již pravda? *

*Po tej nevinnej puse sa začervená a schová si polovicu tváre do ruky. Nečakal, že po troche alkoholu z tej nevinnej Rias vznikne toto. Ale koniec koncov, keby vypije sám ešte trochu viac, vyzeral by možno ešte horšie* Formálne to nebude... Prídi proste v niečom, v čom sa budeš cítiť fajn... Akurát so sebou prines dobrú náladu. *Zamáva jej od bránky a otočí sa na odchod* Dobrú noc, Rias Gremory. *Venuje jej posledný úsmev a odkráča svižným krokom preč*

Zásoba chakry

Arisu
Ninja z Kiri

*myslela si, že po tom šíleném fiasku na hřbitově, kdy dostala pořádně do těla, se bude cítit jak zbitý pes. Ale evidentně ji ten ninja vyléčil tak, že necítila druhý den ráno nic, jen příjemnou únavu po tvrdém tréninku. Včerejší den ji dal cennou lekci boje proti o dost silnějšímu soupeři. Přiznala si pravdu, že dostala nakládačku a nebýt jeho lékařských jutsu, tak by se stěží mohla účastnit třetího kola chuuninských zkoušek. A to se kvapem blížilo. Nechtěla ale odpočívat, to mohla až po skončení zkoušek, byla připravená na další trénink. Bylo brzy ráno, kdy nejspíš všichni ostatní spali, takže se potichu oblékla, vzala si své vybavení a vydala se dolů na snídani. Stále měla po druhé části chuuninské zkoušky pocit, že má snad pořád hlad. Ale taky musela uznat, že po dlouhé době, vlastně od geninské zkoušky, ji jídlo opravdu chutnalo. Po snídani se vydala do poloprázdných uliček Kiri směrem ke hřbitovu. Nemusela ani chodit do té uličky, ninja z včerejšího dne si ji všiml ještě dřív* Jsem rád, že jsi po včerejšku pořád připravená trénovat *pousmál se a bez dalšího slova se vydal do uličky, kde se setkali poprvé. Arisu ho následovala beze slova. Přišlo ji zajímavé, že se nějaký ninja z Kiri zajímá právě o ní. Možná to bylo kvůli jejímu otci, kdo ví. Alespoň tak to včera nadnesl. Zastavili se opět na hřbitově* Přemýšlela jsi užo tom, co bys chtěla dělat za povolání po chuuninských zkouškách? *zeptal se ji bez toho, aniž by se na ní podíval. Stála pár metrů za ním a přišlo ji, jako by prostě jen předpokládal, že šla za ním* Moc jsem nad tím ještě nepřemýšlela. Chtěla bych být stopař. S mým štěstím prozatím na mise dostanu nějakou, ve které bude nukeninem můj otec *ušklíbla se trochu při té představě a ninja se otočil a zkoumavě se na ní podíval* Hm stopař říkáš. A nepřemýšlela jsi, že by ses dala na dráhu mučitele? Jako uživatelka genjutsu pro to máš předpoklady. *řekl a to se na něj jen překvapeně podívala* Předpoklady? To pochybuju. Neumím si představit, že bych někoho mučila. *prohlásí, ale sama ví, že to není tak docela pravda. Při jedné D misi trochu zmučila mladšího kluka, který se ji kdysi smál, a při C misi s Kami mučila svým genjutsu obchodníka. A od té doby se snažila moc nemyslet na to, jaké zvrácené potěšení ji to přinášelo* Přemýšlej nad tím. Sice vstupní pohovor mezi mučitele není žádná slast, tvoji budoucí kolegové ti připraví to nejhorší, co se ti může jen stát. Jak v genjutsu tak fyzicky, alepak budeš odolná vůči většině těchto věcí. Myslím, že by ses na to hodila. Ani ses včera nerozmýšlela a použila na mě Nakarumi no Jutsu. A teď si představ, že tyto techniky budeš používat při své práci běžně. *promluvil a Arisu musela uznat, že na tom něco bylo. Vážně byla tak necitlivá, že by ji používání genjutsu technik, které ubližují lidem, nevadilo? Byla pravda, že jakmile Narakumi no Jutsu použila, tak se ji ta moc nad svým soupeřem zalíbila.* Popřemýšlím o tom. Chtěla jsem dneska trénovat, ale když jsme na sebe tak narazili… *začala a chtěla tu konverzaci nějak odvést jinam, protože nechtěla dostat zase tak do těla jako včera. Zaprvé by to její psychika asi moc neustála a zadruhé by nemusely lékařské jutsu stačit na další zranění.* Můžeme trénovat spolu a neboj, tentokrát taijutsu používat nebudu *pousmál se na ní, to nebyla zrovna odpověď, po které toužila. Ale nemohla ho jen tak odmítnout.* Nemám proti vám šanci *namítla, ale už si připravila do ruky kunai s výbušným lístkem* A o to právě jde. Aby ses nebála bojovat s někým, kdo je silnější než ty. Musíš najít své silné stránky. O slabých stránkách se dozvíš později při tréninku na mučitele *trochu se ušklíbl, jako by byl stoprocentně přesvědčen, že ona na toho mučitele půjde. Arisu si říkala, jak má začít. Vždyť už včera vyplýtvala skoro všechny své techniky. Rozhléd ase kolem, ale nikde nebyla žádná vodní plocha v blízkosti, takže Kirigakure no Jutsu nepřicházelo v úvahu. Začala tím, čím včera skončila. Vytvořila si kolem sebe pět klonů (Bunshin no Jutsu) a rozeběhla se s nimi na něj. Nablízko proti němu už vůbec neměla šanci, ale přišla na jeden plán. Ve chvíli, kdy běžela k němu, tak složila pečetě a nad ní se vytvořil černý mrak (Suiton: Kokuu no Jutsu), který se pohyboval směrem s ní a ve chvíli, kdy k němu dorazila, tak tu tekutinu na ně oba nechala spadnout. Nijak mu neublížila a ve chvíli, kdy probíhala kolem něj, tak složila pečeť tygra, aby od něj o několik metrů zmizela (Shuishin no Jutsu), následně se rychle otočila a hodila po něm kunai s výbušným lístkem, který odpálila ještě, než dopadl. Uslyšela výkřik, ale když se dívala do plamenů pozorněji, tak v nich rozhodně nebyl. Klony si ještě nechávala.* Docela ti to pálí, děvče *ozval se jeho hlas za ní a ona se zprudka otočila. Za sebou ho rozhodně nečekala.* Tohle nebylo vůbec špatné. Kdybych byl tvůj soupeř na chuuninské zkoušce, tak mi asi pořádně zavaříš. *pousmál se na ní a Arisu se mu podívala do očí a bez rozmyslu použila Narakumi no Jutsu. Nejspíš to její soupeř nečekal, takže mu dostat se z genjutsu pár vteřin trvalo, čehož Arisu využila k tomu, aby se od něj o pár metrů dostala pryč. Ninja nejspíš ztratil zájem držet se zkrátka, takže během pár chvil byl u ní a chystal se ji dát ránu do hlavy. Ztratil nejspíš veškeré sebeovládání v tuhle chvíli. Arisu složila rychle pečetě a prohodila se s kusem dřeva (Kawarimi no Jutsu) a hodila po něm další kunai s výbušným lístkem, který za letu odpálila. Musela využít toho, že byl stále pokryt její tekutinou. Tentokrát, když se u ní objevil, tak bylo vidět, že unikl těsně. Nasadil si na ruce boxery a rozeběhl se na ní. Už nevypadal ani v nejmenším, že by ji nechtěl ublížit. Arisu neváhala a složila pečetě k dalšímu genjutsu (Nensho Shoshitsu no Jutsu) a následně mu proklouzla dost těsně pomocí Shuishin no Jutsu o 20 metrů dál. Měla aspoň chvíli čas promyslet si další postup, protože tušila, že nakonec stejně skončí zase totálně zbitá. Složila pečetě a pak její hlavou se vytvořil docela rychle dost velký mrak (Suiton: Kokuu no Jutsu) a nechala skoro celý hřbitov pokrýt černou tekutinou. Tentokrát v tom byla namočená taky, a ještě víc než předtím. Možná by zvládla doběhnout pomocí Shuishinu na kraj hřbitova, kde nechala čisto, ale nevěřila tomu. To, že její soupeř skoro nepoužíval jutsu neznamenalo, že je neovládá. A potom si byla jistá, že kdyby začal hořet celý hřbitov, že už by si toho někdo sakra všiml a mohl by být nějaký problém. Ninja už byl zase skoro u ní a v té rychlosti a s jeho silou ji jeho rána odhodila asi o dva metry dozadu. Dopadla a snažila se nevykřiknout bolestí. Podívala se mu do očí a pokusila se použít Kanashibari no Jutsu, ale to ho zastavilo jen na okamžik. Zkusila to ještě jednou, ale mělo to stejný efekt. Cítila, že nemá už dostatek chakry na nějaké další úhybné manévry* Dobře, vzdávám se! Už dost! *vykřikla, aby ho zastavila. Myslela si, že se bude cítit trapně, že se vzdala, ale na druhou stranu cítila jistou dávku hrdosti sama na sebe, že se zase nenechala zmlátit. Ninja se zastavil a překvapivě se na ní usmál* Čekal jsem, že to uděláš už včera. Ale ty jsi bojovala až do konce. Je dobře, že jsi zjistila, že někdy je potřeba se vzdát, pokud je tvůj soupeř hodně silný *prohlásil a podal ji ruku, aby ji vytáhl na nohy. Arisu bolelo rameno, do kterého ji udeřil boxerem. Cítila, že s ním skoro nemůže hýbat, ale bylo ji trapné požádat o pomoc. Ale on nejspíš její rozpaky vycítil, takže ji v rameni přiložil ruku a lékařským jutsu ji vyléčil. Pokusila se na něj usmát* Děkuji za cenné lekce, senpai *ninja se na ní usmál a společně se vydali zpátky mezi lidi do ulic Kiri* Nemáš vůbec zač. Až budeš mít po chuuninských zkouškách cestu do Kiri, tak se stav *s těmito slovy se rozloučil a ani ji neřekl jméno. Ale tušila, že pokud by ho hledala, tak ho najde. Vydala se zpátky do ubytovny, aby se pořádně najedla a odpočinula si*

*Dnes je odpoledne, kdy se Hakumura rozhodl že si půjde ještě ven se někam porozhlédnout, protože se doma jaksi nudil a jeho rodiče byli oba dva v práci a nevěděl v kolik se vrátí. Když šel směrem k jedné z větších ulic, které byli napojené na náměstí tak viděl celkem veliké davy lidí, pro někoho možná nepříjemné, ale Hakumura se toho nebojí, takže se celkem v pohodě dostal přes dost lidí, kteří nakupovali až se dostal tam kam chtěl. Do jedné z dalších uliček. Kirigakure má sice silnou vojenskou sílu, ale také má své tmavé stránky, například chudá část kam vedla tato ulička.* To je ale otrava, moc potravin znamená moc lidí. *Řekl si Hakumura pro sebe.*

*Renji vůbec nevěděl co by mohl dneska dělat, jeho bratr Yin byl mimo dům, pravděpodobně trénoval své taijutsu, aby příště Renjiho porazil o něco snadněji. Renji se proto vydal do města, kde se vždycky nějaká zábava nakonec našla. Cestou za ním přišlo pár lidí z akademie, protože byl pro všechny z nějakého důvodu zajímavý, sám nevěděl proč a moc se v tom nevyžíval. Na náměstí byla docela cpanice, ale pokud chtěl jít do centra dění v Kiri, musel se tou kupou lidí procpat stejně jako ostatní.*

*Hakumura zpomalil, šel směrem dál k chudinské čtvrti, protože ti nebylo nic zajímavého, takže neměl ani důvod. Cestou tu bylo podél cesty pár lidí co seděli na zemi a vypadaly jakoby se o sebe nestarali.* Zas.. *Řekl když je viděl, neměl je rád, vždy žebrali o ryo a snažily se získat nějak peníze bez sebevětší námahy místo toho aby šli do práce.* "Nemám je rád." *Po chvíli se Hakumura dostal do chudinské čtvrti.* "Takže tohle je ta chudinská čtvrť o které mi říká otec." *Hakumura se jen koukal a nic neříkal přičemž stál na místě.*

*Renji se procházel po náměstí a povídal si s dost lidmi, ale nepotkal nikoho s kým by chtěl strávit odpoledne nebo alespoň nějaký delší čas než Jan pár vět, které vlastně neměly ani žádný pořádný smysl. Když šel kolem ulice, která vedla do chudinské čtvrti, viděl někoho jak jde vstříc zážitkům právě do té čtvrti ve které se Renji necítil nikdy dobře. Podezříval tam každého z toho že je zloděj i když se mu nikdy nic neztratilo a podobnými předsudky vždy v téhle čtvrti překypoval.* ,,Co tam jde dělat blázen?! Nevypadá jako jeden z nich nebo že by tam měl rodinu. Vždyť já ho snad viděl v akademii." *Renji se zamyslel a měl pravdu, sice se neznali ale Renji měl na obličeje paměť. Zakroutil hlavou ve smyslu toho že si nedokázal představit proč by někdo chodil do chudinské čtvrti a šel pomalým krokem dál.*

*Hakumura se ještě chvíli koukal směrem do chudinské čtvrti když si v tom nevšimnul toho že zezadu ho chce někdo napadnout, nevěděl o tom, měl nůž a mířil směrem na srdce, ale zezadu, když v tom ho někdo zachránil, bylo to štěstí v neštěstí.* Jsi celý? *Ozval se hlas zezadu. Hakumura se otočil na muže co mu zachránil život. Viděl tam chudáka co neměl peníze a chtěl je nějak získat, ale v ruce měl zabodnutý kunai, který mu tam vrazil muž, který stál za ním.* Jo jsem. *Řekl když v tom viděl znak, který nosí členové ninja policie, která se má postarat o pořádek ve vesnici.* To mě nechává otec sledovat? *Je to kvůli tomu že jeho otec je vrchní velitel ninja policie tady ve vesnici.* Bohužel tu nemůžeš zůstat. *Řekl mu a vzal ho to ruky a pak s ním odešel, pak ho pustil na místě, které bylo kousek, těsně před chlapce (renji).* Už mě příště víc nesleduj. *Hakumura neměl rád když ho někdo sleduje.* Bohužel to nepůjde, nemůžu ignorovat rozkazy. *Odpověděl mu člen ninja policie.* "To je fakt za trest, počkejte až budu dospělý." *Pomyslel si Hakumura. V tom si všiml chlapce, který byl blízko něho jak ho tam přinesl člen ninja policie.* Vidíš teď mám ostudu. *Jeho to ale nezajímalo, jen na něj zíral a pak mu řekl.:* To není moje starost, nemáš tam co dělat. *Když to dořekl tak najednou zmizel pomocí nějaké techniky.*

*Renji si všiml vcelku zajímavé situace, ale to až relativně pozdě. Díky tomu že byl útočník zády, neměl šanci vidět nůž a případně pomoct. Najednou kluka odtáhl muž, který ho zachránil a to téměř až před Renjiho.* Chudinská čtvrť je hold nebezpečná. *Poznamenal Renji jen tak do větru když policista dotáhl kluka dál.* Není ostuda, když se o sebe neumíš sám postarat. Třeba se to jednou naučíš, nebo budeš vědět kam nemáš chodit aby se ti nic nestalo. *Jak to Renji řekl, vydal se pomalým krokem zase dál.*

*Hakumura se cítil trapně po tom co se teď před chvílí stalo.* Otec jeden blbej. *Zamumlau si jen tak pod vousy a kopl do kamínku před sebou, byl naštvaný.* Uh, co? *Řekl když uslyšel hlas jednoho kluka přes kterého ho policista dovedl, protože si nebyl jistý zda to říkal na Hakumuru. Pak si ale uvědomil co říkal a z toho odvodil že to nejspíš bylo na něj. Celé to trvalo chvilku a tak než stačil odejít, protože chodí pomalu, tak mu ještě odpověděl.* Já bych se o sebe dokázal postarat sám, přece to nebyl ani ninja. Takže lehký cíl. *Když mu odpověděl tak stál na místě. Sice nemá momentálně co dělat, ale nevidí důvod proč by měl jít s tím klukem, protože ho ani nezná.* Kdo vůbec jsi? *Řekl když se na něj otočil a pomalým tempem šel za klučinou, protože je tímto směrem i nahidou. Pokud se s ním nebude chtít bavit tak by Hakumura samozřejmě šel domů než aby otravoval někoho kdo o to nestojí.*

Samozřejmě že to nebyl shinovi, těch v téhle čtvrti moc není, stejně je ale nebezpečné tam chodit jen tak je provokovat. A určitě by ses ubránil, zvlášť pokud by tě tím nožem bodnul jen jednou a přežil bys to, protože jinak by sis ho ani nevšiml. ,,Nadává tady na otce protože o něj má jeho táta strach, přál bych mu na chvíli toho našeho." *Renji ještě trochu zpomalil, protože na něj byla mířená otázka a on vždy odpovídal, pokud měl tedy co.* Já jsem Renji Yurinachi. *Nevěděl moc co čekat, protože ho většinou znal úplně každý, byl taková hvězda akademie a ani nevěděl čím si to zasloužil. Holky za ním běhali a kluci mu záviděli nebo se s ním každý chtěl strašně kamarádit.* Kdo jsi vůbec ty? Určitě jsem tě už někde zahlédl.

He..? *Hakumura neví co na to odpovědět, i když většinou nachází slova. Možná na tom má roli i psychicky šok, který utrpěl když byl malinký kousek od smrti a ani o tom nevěděl.* Asi máš pravdu. *Jediná slova, která našel. Navíc to neřekl ani nějak obyčejně, malinko tam i toho smutku šlo slyšet.* Je možné že jsi mě zahlédl, taky kolikrát zahlédnu několik lidi co nakonec potkám třeba třikrát za den. „Vypadá přibližně stejně staře jak já.“ *Pomyslel si Hakumura, když šel za ním. Za chvíli ho ale v chůzi dohnal a zpomalil na jeho tempo.* Jo, jinak já jsem Hakumura Youshimato. *Odpověděl mu na jeho otázku, na kterou se ptal pár chvil předtím.* Kam máš vůbec namířeno?

Rád jsem tě poznal. *Renji neuměl být moc zlý na nikoho, ani když osobu neměl rád. Nejdřív mu Hakumura připadal jako někdo kdo se jen chvástá, pak ale uznal že neměl pravdu a to mu u Renjiho pomohlo k pomyslné druhé šanci.* Víš že ani nevím?! Brácha někde trénuje a já jsem se nechtěl doma sám nudit, tak jsem si říkal že určitě na něco zábavného narazím venku. Doma je zase otec a nechci se s ním dohadovat o tom, že Yin je dost silný a ani poslouchat jak nadává matce. A co tebe vůbec táhlo do chudinské čtvrti?

Takže pokud to chápu, tak nemáš co na práci a teď se tu touláš jak zatoulanej pes? *Vyptává se Hakumura Renjiho. Nyní ale poslouchá co říká. Přijde mu to smutné to co má s tátou, ale i za to by měl být vděčný. aspoň ho nikdo nesleduje, nebo možná o tem ani neví, a má prakticky chvíle pro sebe.* Já jsem náhodou taky neměl co na práci, proto jsem tam šel top prozkoumat, jinak bych tam ani nešel, nikdy jsem tam nebyl a otec mi říkal že tam nemám lézt, že se mi tam může cokoliv stát. *Upřímná odpověď by Renjimu měla snad dostatečně stačit. Hakumura šel chvíli mlčky vedle něho a pokud něco říkal tak ho poslouchal. Po chvíli mu ale hlavou prošel jeden snad dobrý nápad a pokud stále mluví, pokud vůbec mluví, tak ho nechá domluvit a pak sputí.* Když se oba dva nudíme a nemáme co dělat, co takhle něco podniknout? *Hakumura tohle většinou nedělá, ale život je změna a tak se snaží trochu změnit.*

Tak nějak, šel jsem se spíše projít než toulat, ale to je asi úplně jedno. Když ti otec říká že je to někde nebezpečné, tak má asi pravdu, zvlášť když o tebe má takový strach že tě nechává sledovat. *Renji měl chuť si trochu zaťukat na čelo, ale nechtěl nikoho urazit.* No klidně spolu můžeme něco podniknout, minimálně se můžeme nudit ve dvou protože já nemám žádný nápad. Co ty?

Neřekl bych,však ani neznáš mého otce, myslím si že kdyby jsi ho poznal tak rychle změníš názor. *Odpověděl mu Hakumura a dál poslouchal Renjiho jak odpovídá. Když mu pak odpověděl že můžou spolu něco podniknout, ale neví co, tak se Hakumura zarazí.* To tě opravdu nic nenapadá? Mě třeba společný trénink, nebo něco takhle podobného. *Odpověděl Hakumura. Podíval se na oblohu kde pluly mraky jako by jim nestálo nic v cestě.* "Musí to být skvělé." *Pomyslel si když tam uviděl ptáka létat.*

"trénink?! Zase? Snad bude aspoň za něco stát. Yin už mi dává v taijutsu co proto, měl bych na něm zapracovat." No trénink není špatný nápad, mám hodně co dohánět. Můj brácha už mi začíná dávat na frak. Ale mám podmínku, nebudeme do tréninku zapojovat žádnou chakru. Budeme trénovat jen fyzické dovednosti. *Renji z toho nápadu sice úplně nadšený nebyl, protože mu o trénink říkal skoro každý, ale nechtěl to dát najevo aby nového známého ani trochu neurazil.* Doufám že se do mě ten tvůj poskok nepustí, kdybych vyhrával. *Renji si uvědomil, že už před chvílí zachránil kluka muž, který evidentně pracoval pro otce toho kluka.* Tak se vydáme na nějaké místo kde by se dalo potrénovat. *Renji počkal na Hakumuru a když se vydal na cestu rovnou se na ní vydal s ním.*

Nejsi sám kdo má co dohánět, já taky nejsem v tom nějaký extra dobrý, proto musím hodně trénovat. *Řekl Hakumura se svým normálním hlasem.* Dobrá, jen fyzické, stejně neumím skoro žádné techniky, které bych mohl cvičit. "Sakra. Budu se to muset naučit co nejdřív." *Když ale se Hakumura chystal odpovědět na něho větu, aby se do jejich tréninku nezapletl ten co ho předtím zachránil, tak se koukl směrem k jedné střeše od jednoho domu.* "Proč mě nechává sledovat?" *Zeptá se sám sebe. Je si jistý na 100% toho že ho nenechává sledovat protože by se o něj bál, tím si je na 100% jistý, ovšem to nevysvětluje věc proč ho zachránil od chudinské čtvrti.* Uvidíme. *Odpověděl mu Hakumura a dále spustil.* Tak jdeme? *Zeptal se ho a s tím se obličejem na Renjiho otočil.*

Jdeme! *Renji se vydal rovnou k tréninkové oblasti, aby nezdržoval sebe ani Hakumuru. Furt ale nevěděl co všechno si může dovolit bez toho, aby zasáhl ten muž co má Hakumuru nastarosti, ale asi to už nechtěl řešit, to prostě pozná časem. Když došli na tréninkové pole, trochu Renjiho překvapilo, že tam nebylo moc lidí a ještě víc ho překvapilo, že na něm neviděl Yina, protože si myslel že zrovna tady by ho mohl potkat.* No tak se do toho dáme, doufám že jsi tomu svému poskokovi schopny říct že se jedná jen o trénink. "Potřeboval bych trochu zapracovat na výdrži, abych Yina převálcoval." No, tak začni.

*Hakumura se vydal za Renjim. Šel směrem nevědomky kudy. Neznal tuto cestu.* "Kudy to vlastně jdeme?" *Zeptal se sám sebe. Nechtěl to říkat nahlas, myslí si že by Renji nemusel být ten typ co by lhal.* Takže tréninkové pole? Jsem to mohl tušit. *Řekl a malinko a nepatrně se pousmál.* Neboj se, snad není tak blbej a otec taky ne. Kdyžtak utečeme. *Hakumura si uvědomoval že by mu neutekl ani kdyby se převrátil, ale chtěl povzbudit morálku.* Já? Začít? Pokud chceš tak toho budeš litovat. *Hakumura se zase malinko pousmál. * V tu chvíli ale nevěděl že je Renji na tom fyzicky líp. Hakumura se teda rozeběhnul a zaútočil na Renjiho. Neměl žádné zbraně a ani žádné vybavení takže na něho útočil pravou pěstí, kterou natáhnul dopředu v momentě kdy by byl dostatečně blízko na to aby ho uhodil.*

Asi máš pravdu, snad mu dojde že na tréningovém poli se prostě trénuje. I když s tím co říkáš o svém otci nevím, jestli téhle osobě dojde něco bez rozkazů. *Hakumura tedy zaútočil na Renjiho, ale byl to typ útoku, kterému se šlo vcelku lehce vyhnout, zvlášť když byl Renji i rychlejší. Těsně před tím, než ho měla pěst udeřit, udělal rychlý úkrok od svého protivníka a tak se ráně vyhnul, druhou nohou se ale pokusil ho v úhybu trefit při kroku do kotníku a tak mu vlastně podrazit nohy. Pokud by se mu to povedlo, zůstal by jen stát připravený na další možný útok, ale rozhodně nechá Hakumuru vstát.*

*Hakumura útočil když už na něj Renji mluvil, to ale znamenalo že mu už neodpověděl, spíš se soustředil na útok, který provádí a následně se mu ani nepovede, spíše se tomu Renji vyhne a tak Hakumura netrefí.* "Sakra." *Když udeřil do prázdného vzduchu před Renjim tak tam byl nakročený pravou nohou. Tudíž Hakumura se otočil tak jako by to vypadalo že udělá otočku doprava z Hakumuryho pohledu, sice nestihl od Renjiho už odskočit. Spíše mu podkopl pravou nohu. Naštěstí toho ale že mu nepodkopl obě dvě tak jen mírně zakolísal místo toho aniž by spadl.* Jsi dobrý. *Řekl Hakumura. Když pak stál blízko něj tak teď Hakumura čekal co Renji udělá.* Malém jsi mě dostal.

*Když Hakuruma zakolísal, Renji měl možnost ho ještě postrčit a trochu mu tím poškodit, ale nechtěl, byl to jen trénink a nešlo mu o to ho zranit nebo potupit. Když pak stáli blízko u sebe, Renji hodlal využít své větší rychlosti a vystartoval proti svému protivníkovi. Těsně před ním se ale sehnul a pokusil se ho rukami vzít pod kolena a ramenem do něj vrazit tak, aby ho shodil na zem. Zároveň si hlavu kryl opřením o jeho tělo, takže nebylo úplně možné ho do něj udeřit. Pokud by mu tenhle pohyb vyšel, nechal by ho vstát, aby teď byl zase na tahu on.*

*Škoda, měl dobrou příležitost, velice dobrou.* "Nic neřekne?" *Pomyslel si když byli blízko sebe. Když se ale Renji sehnul aby ho vzal pod kolena tak Hakumura nestihl ani moc reagovat, Hakumura už byl chycený. Když si Renji kryl hlavu tak ho napadlo něco úžasného. Napadlo ho to díky tomu že si bránil hlavu. Dostal nápad že by cuknul s bokem ke kterému měl blíž hlavu a pak mu hlavu rychle podebrat, protože hlava není tak rychlá jako ruce a tak by měl jistě výhodu, navíc kdyby ho chytl tak by sice spadnul, ale Renji by se z toho nemohl dostat protože by ho Hakumura začal dusit a nemohl by Hakumuru nějak dobře chytit. Ovšem Hakumura mu nechtěl ublížit a tak to neudělal, spíš místo toho se nechal svalit na zem ale jeho si přitáhnul k tělu a dalo by se říct že se na něj i zavěsil, protože ho objal i nohama. Vzal ho jednoduše sebou pokud toto vyšlo.*

*Renjiho cílem nebylo se na Hakuramu přilepit a čekat, jeho útok spočíval v síle a rychlosti. Takže Hakumura rozhodně nestihl chytit jeho hlavu a ani případné trhnutí bokem by nepomohlo, protože při takovém chvatu se útočník drží u těla a rozhodně větší silou než má někdo v bocích.* Ty bys furt jenom mluvil, ale přišli jsme trénovat ne ? Já ti dám poslední šanci na útok a pak se začnu snažit tě donutit se vzdát. *Renji pak počkal až Hakumura vstane ze země a zaútočí na něj, aby byl připravený ihned reagovat.*

*Hakumura teda spadnul na zem, nebyl tedy čas se na něho pověsit.* Já se ale nevzdám. *Není to jeho zvyk utíkat z boje jenom proto aby se sám zachránil. Když se pak Hakumura zvednul tak se podíval na Renjiho.* "Tak teda jdu." *Hakumura tedy na něj šel s tím že udělal tu samou věc jako předtím. Prostě se zase napřáhl pravou rukou a byl připravený uhodit, ale teďka byl připravený i couvnout aby to neskončilo stejně jako předtím.* "Je lepší jak já, to je špatné."

*Když viděl, že Hakumura chce v tréninku pokračovat, jen se trochu usmál. Byl rád že nenarazil jen na někoho kdo se ušpiní a přestane bojovat. Na druhou stranu se Hakumura hned prozradil když už k Renjimu šel s napřaženou rukou. Renji ho tedy nechal dojít až k němu a pak se jen snažil ráně uhnout tím že couvne a jeho protivník na něj nedosáhne. Hlavou při tom uhnul jako to dělají boxeři. Při tom se pokusil Hakumuru jen tak lehce uhodit na žebra která se úderem vždy dost odkryjí, ale nedával do úderů moc síly, ještě k tomu když couval, protože by pak musel přejít do útoku a to se mu ještě nechtělo.*

*Hakumura zase netrefil. Renji mu opět uhnul.* "Sakra." *Pomyslel si když už přicházel útok na žebra. Hakumura po ráně do břicha zaklopýtl. Nebylo to nějak moc, takže se udržel na nohou, ale v jednu chvíli to vypadalo jako by měl spadnout. Když se vzchopil a kouknul se na Renjiho tak se pousmál.* Jsi dobrý. *Když to dořekl tak stál na místě a držel se jednou rukou za žebra. pak se na ně podíval.* Mohl jsi dát i větší, ale neudělal jsi to. *Dodal k tomu a pak se znova kouknul na Renjiho pokud stále stojí.* Tak a teď pojď ty. *Chtěl aby renji taky šel jako první, vyblokovat útoky je je lehčí než úspěšně zasáhnout.*