Lázně

*Hakumura už měl volné ruce i když by mu asi ani nevadilo kdyby je ještě volné neměl. Když se pak znova ponořila do vody tak se Hakumura na ní znova usmál. Není ani potřeba něco říkat, protože není tady potřeba zbytečných slov. Nemůže ani žádné slova vykouzlit z úst aby to dávalo hlavu a patu a tak je raději potichu. Když se pak ale optala zda by si šel zaplavat kolečka tak na to kývl, samozřejmě že kladně. Sedět jen tak a dívat se jeden na druhého není nic extra zábavného a ani moc zajímavého. Hakumura se položil pod vodu a šel plavat kolečka s ní, je ale na ní pokud popluje před ním nebo za ním, Hakumura se ovšem podřídí.*

*Hned jak Hakumura vplul do vod, tak ho následovala. Držela se spíše za ním. Co kdyby se něco totiž stalo? Třeba ho kopla omylem? Nebo do někoho narazila? Nebo se začala topit? To by byla ostuda. Hlavně by se chovala stud vůči Hakumurovi. Prostě chce být opravdu před ním ta dokonalá. Proto si dávala pozor jak plave. Chtěla vypadat elegantně. Nejspíš stejně vypadá jako vorvaň na suchu. Doplave první kolečko a zastaví. Nemá žádnou kondici. Jakože nulovou. Z hluboka dýchá. V tu chvíli si uvědomí, že by měla jít už domů. Najde Hakumuru a smutné se podívá na něj.* Um.. už bych měla jít pomalu domů. Nechce se mi, ale musím..

*Tak tedy Hakumura šel plavat a Yukki se poté držela za ním. Hakumra si všímal toho co je před ním, musel dávat pozor aby do něčeho nebo někoho nenarazil takže bylo i celkem jedno zda plave elegantně nebo ne, protože naní jednoduše neviděl, když se pak chystal na druhé kolečko tak se otočil za sebe aby zkontroloval Yukki zda je opravdu za ním.* Jsi v pohodě?! *Řekne starostlivě a rychle připluje k ní takže nemusí ona Hakumuru hledat. Když se jí zhluboka dýchá tak je připravený pomoct když bude chtít nebo potřebovat.* To je škoda. *Řekne jí Hakumura. V tom se rozhodne že by jí šel vyprovodit. Přece jenom co by tu sám dělal? Asi nic.* Nechceš vyprovodit?

*Přestane tak z těžká dýchat , ale stále jde vidět , že i to jedno kolečko na ní nechalo svůj dopad.* Budu ráda *Hřejivě se na něj usměje.* Aspoň se cestou nebudu nudit. *Lehce se zasmála a plavala k východu od bazénu. Tam se konečně postavila na nohy a vyšla z bazénu ven. Voda z ní kapala po celém těle. Proto šla velice opatrně k šatnam. Než do nich vlezla, tak se zastavila a koukla na Hakumuru.* Počkám venku před vchodem, kdybych tam byla první. *Vešla dovnitř a svlékla ze sebe plavky. Rychle se osprchovala, hodila na sebe oblečeni a vyrazila ven.*

Někdy se mnou nuda není a někdy zase jo, dneska je asi den kdy není. *Řekne Hakumura když pozvolna už plaval za Yukki. Když pak doplaval až ke kraji a šel ven z vody tak už se chystá jít převléknout zpět, ale zastavil. Yukki mu ještě totiž řekla že na něj počká pokud by tam byla první. Hakumura nic nenamítal a sám šel směrem k šatnám. Když se převlékl a šel ven, ale Yukki ještě neviděl. Že by tu Hakumura byl první? Hakumura se tedy rozhodl počkat hnedka u vchodu do lázní dokud se neobjeví z Yukki.*

*Poděkovala zaměstnancům, slušně pozdravila a

(Omlouvám se, blbne mi mobil)
*Poděkovala zaměstnancům, slušně pozdravila a otevřela dveře východu. Hned viděla Hakumuru. Přihopkala k němu a usmála se od ucha k uchu.* Opravdu se mi nikam nechce. Ale už musím. Musím zase k knížkám a učit se. *Odůvodněla mu svůj odchod.* Tamtudy půjdeme. Je to asi 20 minut pěšky odtud. *Vedla ho přes hlavní třídu, kde bylo nejvíc lidí. Aby se dokázala zorientovat. Nakonec v klidu došli až před její dům. Naštěstí žádný z jejích rodičů nebyl venku, jinak by byla docela scéna. Postavila se před domovní dveře k němu čelem.* Tak... Jsme tu. Tady bydlím. *Ukáže na dveře nejistě. Chtěla by ho aspoň obejmout, ale není jestli mu to nebude nepříjemné. Tak to radši neudělala.* Tak.. tak asi ahoj. Uvidíme se ve škole. *Usměje se na něj.*

To je v pohodě. *Odpověděl po tom co k němu Yukka přišla a tak se na ní pousmál. Moc se Hakumura nesměje, takže toto byla výjimka.* Já se třeba neučím, nepotřebuju to. *Hakumura nebyl sice žádný extra talent od přírody a ani žádný nemehlo, které by nic neumělo a nic mu nešlo. Jenom je líný se učit.* Dobře. *Hakumura přikývl hlavou na to že je to jenom 20minut odsud.* "Snad se mi tady neztratí a já sám taky ne." *I když mu bylo celkově jedno, prostě by šel zpět domů nějakou cestou, kterou by našel. Naneštěstí se ani jeden z nich neztratil a tak oba dva došli před dům, ve kterém Yukka přežívala.* "Aha, není to špatné bydlení." *Hakumura by i dost možná raději tohle něž přežívat v tom obrovském domě se svými rodiči kde si ani není sám sebou jistý když jde v noci na záchod po těch chodbách sám.* Uhm.. tak ahoj, uvidíme se jindy. *Hakumura s touto hláškou odcházel, když se k ní otočil zády tak jen zvedl ruku a bylo už jen na Yukki jestli se na něj ještě kouká nebo ne. Hakumura se totiž už zpět neotočil a měl namířeno domů kde bydlel on. Ještě chvíli se toulal ulicemi než začalo zapadat slunko, protože to byl ten čas kdy měl být doma a tak se raději vydal domů.*

*Byla lehce zklamaná, když je tak odešel. Ale nedalo se nic dělat. Viděla, jak na ni zamával, ale ona už nijak nezareagovala. Zavřela za sebou dveře. Sundala si boty a jen co zvedla oči, viděla své naštvané rodiče. Že kde byla a že o ní měli strach. Je to od nich hezké, ale už není malé dítě, aby se o ní museli strachovat. Zalezla do svého pokoje a vytáhla si knihu o bylinkách. Musela myslet na Hakumuru. Naštěstí, že to napalila do té lavičky. Jinak by ho asi nikdy nepotkala. Usmála se nad touhle myšlenkou a vrátila se k učení. Seděla do té doby, než omylem usla nad knihou.*

*Od brzkého rána prší a Hakumura se rozhodl že si půjde procvičit techniku, která mu nejvíce nejde. Jedna z těchto technik je kinobori no waza. Chození po stěnách a po stromech mu dělalo problém. Už jenom z důvodu toho že musel do chodidel dávat určitě množství chakry. I když pršelo tak jemu to nevadilo, protože byl na déšť zvyklí z vesnice kde je skoro neustále mlha a skoro každý druhý den prší. Vlastně nejvzácnější počasí tu je slunečno. Když pak odejde kolem desáté hodiny dopoledne tak venku na náměstí jsou stánky sice otevřené, ale je u nich podstatně méně lidí když je jenom mlha. Hakumura prošel kolem náměstí kde bylo nejvíce lidí tak vyrazil směrem do arény přes jednu z těch největších uliček co je v Kirigakure možné najít. Bylo v ní o dost méně lidí. Vlastně skoro nikdo. Vypadá to tu jako kdyby to tu z ničeho nic umřelo. Nezabránilo to, ale tomu, aby Hakumura šel přímou cestou k aréně. Když k ní konečně dorazil tak tam trénovali dospělý.* Táhni jinam. *Toto byla jediná odpověď kterou dostal když tam vlezl a chtěl trénovat. Bylo tam i nebezpečné být, protože tam bojovali a házeli s různým ninja vybavením jako je například kunai a nebo skuriken. Občas je tam objevil i fuuma Shuriken. Hakumura se tudíž rozhodl jít směrem neznámo kam. Prostě tam kde se dá trénovat.* Snad najdu nějaký dobrý flek. *Řekl si pro sebe pod vousy když dorazil směrem k parku, který byl naproti lázním.* „Ideální místo.“ *Pomyslel si. Po chvíli si i vzpomněl že tady se seznámil s Yukki. Když chtěl započít trénink tak si najednou začal všímat kolemjdoucích, kteří jdou směrem do lázní na relax. Snažil se na ně nemyslet, ale bylo to moc těžké. Furt je vnímal. Viděl je a, i když zavřel oči tak o nich věděl a to ho deptalo.* Snad nebudou na mě koukat když budu trénovat. *Řekl si potichu. Nashromáždil svou chakru do nohou a když dal svou první levou nohu na strom tak se cítil sebejistě. Ovšem jeho sebejistota se mu ztratila když najednou se pokusil ke stromu přilepit i druhou nohou. Ovšem v tuto chvíli ztratil rovnováhu a sám spadnul. Nebylo to tak lehké jak se zdálo procvičovat ovládání chakry.* „To bude těžké.“ *Proletěla mu hlavou myšlenka jako kulka a šel na to znova. Zase začal levou nohou a když tam chtěl vkročit pravou tak jakoby se nestalo. Byl zas na zemi. Zkoušel to pořád dokola, ale výsledek byl vždy stejný. Po přibližně hodině trénování se rozhodl že to zkusí jinak. Na strom se přilepil první nohou pravačkou místo levačky a zkusil to. Vypadá to dost nadějně a tak si od toho teď Hakumura slibuje hodně. Když ale přijde nečekané. Zase na to chtěl se přilepit druhou nohou a spadl.* „Sakra, to bylo těsně.“ *Po dosti zkoušení začal být už dosti vyčerpaný z toho lezení. Je tu ale jeden plus, povedlo se mu udělat pár kroků navíc. Začínal na to přicházet. Když to chtěl zkusit znova tak už udělal dobrých 5 kroků než spadl, vlastně ještě nespadnul. Najednou uslyšel hlasy jak se smějí. Koukl se tím směrem a už cítil jak začíná se odlepovat. * „Sakra.“ *Přesto že se snažil sebevíc tak nemohl se přilepit zpět a tak spadl na zem. Tentokrát to byla větší rána a bolest jak ze začátku. Jelikož byl už i celkem dost unavený tak se rozhodl že si dá chvilku pauzu, aby se i trošku uklidnil. Pauzu si, ale neudělal nějak extra dlouhou. Po chvíli šel znova trénovat své lezení po stromech. Když nahromadil opětovně svou chakru do chodidel tak se rozešel proti stromu. Teď už se neodlepil, koukal se furt nahoru, i když na něj pár lidí koukalo co to vlastně dělá. Když byl přibližně v půlce stromu tak mu to nedalo, musel se kouknout dolů jak je vysoko a zase to uviděl. Lidi jak na něj koukají. Spadl opětovně na zem. Když se teda rozhodl že půjde to zkusit znova tak opravdu šel. Chtěl překonat tu úzkost z toho, že na něj zírají lidi. Zkoušel to furt dokola. Když už padl večer tak už byl až na pokraji svých sil, ale zkoušel to dál a dál, i když teď na něj nikdo nekoukal. Konečně teď vylezl až nahoru. Je to úspěch. Zásluhu na tom má i to že teď na něj nikdo nekoukal, protože lidi na ulicích ubylo. Teď akorát sedí doma a večeří spolu s rodinou. Hakumura si zasteskl.* Kéž bych měl taky normální rodinu, se kterou bych mohl večeřet při svíčkách. *Teď mu začalo být smutno. Kdyby nezastavil slzy tak by začal i bulet jako malé dítě i přes to že malé dítě to stále je.* Je čas jít domů. *Přesto že Hakumura šel domů tak neměl v plánu se najíst u jednoho stolu se svými rodiči.*

*Gin měl za sebou dlouhý trénink psychické odolnosti který mu velmi často dával jeho otec. Chtěl z něho mít silného chlapa co se ničeho nebojí a za každých okolností zachová chladnou hlavu. Inu jeho otec se pohyboval v podsvětí a tak věděl že jednou i Gina bude čekat dost problémů když je jeho syn. Gin měl však předpoklady k tomu aby dokázal toto všechno snést a naučit se být dostatečně odolný všem psychickým útokům. Dnes ho čekala relaxace v lázních. Došel, zakoupil si vstup, v šatně si sundal své oblečení a zabalil se do ručníku. Ještě před tím než se rozhodl vlézt do horkých pramenů tak vlezl do sauny. Miloval horko a tak sauna byla jasná volba. Opřený o stěnu sauny cítil jak horko prostupuje jeho tělem a uvolňuje jeho svaly.* "Jo to je pěkné. Tohle jsem potřeboval."

*Yin teď na Renjiho neměl moc času, jelikož se připravoval na chuuninské zkoušky. Už nějakou chvíli byl napřed a Renji se s tím nějak smířil. Byl to jeho bratr a skoro to vnímal jako společný posun. Renji ho stejně chtěl ale aspoň dohnat, proto teď chodil na mise častěji a sám podnikal daleko intenzivnější tréninky. Jeho otec ale stejně Yinovu snahu a tvrdou práci nedokázal ocenit a jen ho shazoval. Renji se tentokrát rozhodl dát si den volna na regeneraci svých svalů a kde by se regenerovalo lépe, než v lázních?! Vyrazil tedy přímo tam, koupil si lístek, svlékl se. natáhl přes sebe ručník a vydal se do pánské části lázní. Dnes bylo v lázních jen pár lidí, Renji se ale nejdřív rozhodl pro saunu, ta mu vždycky udělala dobře a hlavně tam mohl trénovat objem plic, jelikož tam byl úplně jiný vzduch. Když vešel, všiml si jen nějakého kluka. Jen na něj pokývnul k pozdravu a sedl si na nejvyšší místo v sauně a opřel se. Chvíli se koukal do zdi naproti a pak zavřel oči a začal se soustředit na svoje dýchání.*

*Gin si všiml že nyní již není v této úžasné horké místnosti sám. I přes své levé oko zakryté pod páskou kterou si jako jedinou nechal na sobě poznal že se jedná o chlapce přibližně v jeho věku. Ginovi se ale začalo zdát že v sauně je jaksi chladno. Lehce si odkašlal aby upoutal chlapcovu pozornost.* Pokud ti to nebude vadit tak bych rád zvýšil teplotu v sauně. *Řekl Gin a pomalu se vydal k termostatu který otočil o dosti velký kus k vyšší teplotě. On měl hold rád teplo. Nevěděl proč ale čím větší teplo bylo tím se cítil lépe. Následně se posadil na nejvyšší část sauny a sledoval chlapce kterého si měřil pohledem.* Jsi taky student akademie jako já? *Rozhodl se Gin nastartovat konverzaci.*

*Po chvíli, kdy měl Renji čas soustředit se jen na svůj dech a na to aby tvé tělo dokázal úplně uklidnit, najednou se ozval kluk, který byl v sauně taky.* Klidně přidej teplotu, jsem docela zvyklý. *Renji měl taky radši spíš teplo něž zimu i ohledně ročního období.* Už nejsem student, nedávno jsem složil geninskou zkoušku, ty jsi na akademii? Vůbec si tě nepamatuji a to je to opravdu chvíle co tam nejsem. *Když domluvil, zase zavřel oči a začal zhluboka dýchat a snažit se uklidnit i svou tepovou frekvenci.*

*Gin cítil jak se jeho tělo příjemně potí a ten pot ho ochlazuje.* Inu jsem student. Ale na akademii mě přihlásil táta teprve nedávno jelikož jsem měl dlouhou dobu domácí výuku. *Gin také zavřel oči ale narozdíl od Denního který si hlídal frekvenci dechu Gin si hrál se svou chakrou kterou zrychloval a zpomaloval tak aby ve svém těle držel co možná nejlépe stejnou teplotní hladinu co nejdéle.* Už jsi genin? Trochu závidím i když na akademii se může člověk dozvědět dost věcí. *Poukázal Gin na skutečnost že se toho v akademii naučil i za tu chvíli dost.* Mimochodem jmenuji se Gin. Gin Shi. *Vstal a došel blíž k Renjimu kterému podal ruku k příležitosti seznámení.*

,,Domácí výuku?! Asi bude z bohaté rodiny." Tys měl domácí výuku? Asi budeš z nějaké vlivnější rodiny ne ? *Renji neměl moc přehled o tom kdo je vlivný a kdo ne, takže jméno by mu nepomohlo. * No můj bratr už trénuje na chuninské zkoušky, v pohodě mě zvládl předehnat. Jo a já jsem Renji Yurinachi. *Renji mu taky podá ruku. ,,Trochu jsem si od akademie odvykl na to že se se mnou chtěl každý seznamovat a bavit. Ale teď už snad nikoho zabíjet nebudu muset a riskovat tak, že bych musel zabít někoho, koho znám." *Renjimu bylo v páře příjemné teplo a proto si užíval každou chvíli před tím, než se bude muset zchladit.*

*Gin nevěděl jak odpovědět.* Nevím jestli bych řekl z vlivnější rodiny ale můj táta mě předtím prostě nechtěl přihlásit na akademii. Že si mě musí sám připravit doma než půjdu na akademii. *Stiskl Renjiho ruku.* "Pevný stisk. To se mi líbí." *Zjištění že má bratra který se chystá na chuuninske zkoušky ho naplnilo zvědavostí.* Nikdy jsem chuuninske zkoušky neviděl. Zajímalo by mě jaké to je se jich účastnit. Snad se taky jednou dostanu do bodu kdy je budu moci skládat. Ale teď se musím soustředit hlavně na to abych se dostal ke geninskym zkouškám. Těším se na to až že mě bude genin. Jen nevím co od zkoušek čekat. Slyšel jsem že jsou tvrdé co mi říkal otec. *Seděl vedle Renjiho a také si užíval teplo prostupující jeho tělem. Po několika minutách už byl čas vyjít ze sauny. Věděl kolik je akorát aby to tělu prospělo ale taky aby mu neublížilo. Zvedl se a zamířil ke dveřím.* Jdeš taky Renji? Jsme tu tak akorát aby si tělo odpočinulo. *Řekl a vyšel ze dveří přímo pod ledovou sprchu. Jakmile tělo dostalo šok a opět se nastartovalo přesunul se do jednoho z jezírek horkého pramenu. Tenhle měl mít velký obsah draslíku či co si to přečetl na ceduli. Vyhlížel zda je tu někde Renji nebo jestli taky dojde do jezírka. Prozatím se opřel i kamenný kraj a relaxovat.*

Sám nevím jaké to je účastnit se takhle velkých zkoušek, kde jsou i členové jiných vesnic a díky tomu jak se připravuje jsem ho moc nezastihl, abych s ním mohl klábosit, bere to dost vážně. *Když došlo na rozhovor o geninské zkoušce, trochu se Renji zasekl, bál se podobného scénáře jaký byl s Kuiim. To se ani po chvíli nestalo. * Geninksé zkoušky byly...náročné. Hlavně se s tebou potáhne i to že jsi je zvládl. Čím víc je na ně člověk připravený tím líp. *Renji si zase vzpomněl na svého soupeře a trochu zklesnul. Nebyl rád za to že musel zabít někoho jen kvůli zkouškám. Šel tedy ven, kde si dal studenou sprchu jako šok pro tělo a pak následoval Gina do vodního jezírka. Když si do něj vleze, trochu vyfoukne v příjemnosti.* Já teď musím plnit mise abych mohl postoupit dál.

*Gin se pousmál.* Určitě ty zkoušky nebudou tak těžké. *Řekl s nadsázkou. Viděl Renjiho který se k němu připojil v jezírku. Gin se podíval jedním okem na Renjiho. Jeho zelené oko zasvítilo.* Tak ale mise jsou to kvůli čemu se chceme stát shinobi ne? Mise jsou určitě zábavné. *Podotkl Gin. Zdálo se mu že mise přece musí být důležité a každý shinobi to musí brát jako čest je plnit.* Jak takové mise vypadají Renji? Jestli to tedy není tajemství. *Gin se rozhodl využít toho že se potkal s někým kdo je hodnosti výš než on.*

Sám uvidíš jaké to je. Pro každého je to asi jiné, třeba jsem byl jen málo připravený. *Renji si až teď uvědomil, že Gin má přes jedno oko pásku, vůbec si to do té doby neuvědomil.* Mise jsou čest, ale na hodnosti genina jsou ty mise nudné, zatím jsem například obsluhoval v restauraci, kamarádi pomáhali uklízet a podobně, enní to mise která by tě měla bavit, ale naučit nějakému řádu. Gine, proč máš vlastně pásku přes oko, to máš jenom jedno?

"Snad budu dostatečně připravený. Renji z toho vypadá trochu v rozpacích." *Gin se zadíval na Renjiho poslouchající jeho názor na mise. Sám byl za toto překvapen.* Upřímně jsem nečekal že by to mohlo být tak hrozně nudné. Čekal bych nějaké důležité mise a ne brigády. Ale asi to bude mít nějaké vyšší nebo skryté důvody proč dělají geninové takové mise. *Následně se dostalo těma k jeho pásce. Na jeho poznámku se zasmál. Ne opravdu nemám jen jedno oko. Ale je tokové ..... jiné. *Gin trochu znejistěl.* Jestli chceš tak ti ukážu proč když slýbíš že z toho nebudeš nervózní nebo nesvůj. *Jestli bude Renji souhlasit tak se koukne okolo jestli někde někdo není. Když uvidí že není tak si pásku sundá a odhalí ke svému pravému zelenému oku své šedé až stříbrné levé oko.* Toto je ten důvod.

Tyhle mise nás asi mají naučit že je všechno důležité a že řád a disciplína jsou důležité. ,,Proč by zakrýval své oko, to musí mít nějakou jizvu nebo něco." *Když Gin řekne, že se mu nesmí smát, Renji jen zvědavě přikývne.* Samozřejmě. *Když pak Gin pásku sundá, Renji se posune trochu blíž k němu.* Páni, co to je, jak se ti to stalo?! Vidíš na to oko? Nebo ne a proto tam máš rovnou pásku? Je to hustý, vypadáš s tím jako tvrďák. *Renji se zasměje, ale ne Ginovi, ale nad tou skutečností.*

*Gin si pásku uvázal na ruku jelikož poblíž nikdo nebyl a Renjimu už své oko ukázal.* Inu žádné zranění to není ani se nemusíš bát že bych na něj neviděl. Je to vzácné onemocnění heterochromie. Radši to oko nechávám skryté jelikož spousta lidí je z toho nesvá. *Gin se pousmál nad tvrzením že vypadá jako tvrďák.* Díky za kompliment Renji. *Poděkoval Renjimu.* Jsi jeden z mála komu jsem toto tajemství ukázal. Jsem rád že si o mě teď nemyslíš bůh ví co. Nebo spíš v to doufám. *Pronesl Gin trochu nervózně.*

Podle mě by ses za to nemusel stydět. Mně se stalo nedávno něco divného, neumím si to moc vysvětlit a nikomu jsem to nikdy neukázal. *Renji se rozhlédl kolem sebe a zjistil že okolo nikdo není.* Když jsi mi ukázal tvé tajemství, tak ti asi něco dlužím, ale nikomu to prosím neříkej. *Renji zavřel oči a začal do ní soustředit chakru, když je otevřel, jeho zornička se zbarvila do červena a v ní se vytvořil černý kruh, na kterém byla jakoby druhá zornička. ( Sharingan- 1tomoe) Renji se podíval na Gina, aby si jeho oči mohl prohlédnout a pak Sharingan deaktivoval. * Nevím co to je, nedávno se mi to stalo úplně poprvé, když se mě snažil jeden kluk zabít. To je dlouhá historka, ale nikomu jsem to neříkal. Bráchu jsem neviděl a to je jediná osoba, které bych se s tím svěřil.

Je pravda že bych se za to neměl stydět. Ani se za to nestydím. Spíš ostatní jsou z toho nesví. Já to spíš beru jako svoji značku, svůj podpis něco co mě definuje. *Když mu následně Renji řekl že má i on tajemství tak nedočkavě čekal co to bude. Zaskočilo ho když se jeho oči změnily.* Páni. Musím říct že jsem něco takového ještě neviděl. Vypadá to jako nějaká technika ale...... *Gin si něco uvědomil. Renji řekl že se ho někdo pokusil zabít ale podsvětí tady znal díky otci který byl velké zvíře a dle jeho slov byly mise relativně bezpečné.* Renji. Říkal jsi že se tě nedávno pokusil někdo zabít. *Gin nebyl blbý. Dal si věci dohromady a vymyslel šílenou teorii až vypadal spíš jako že má těžkou paranoiu.* Nemá to něco společného s geninskyma zkouškama? *Upřel na Renjiho své stříbrné oko a vyčkával na odpověď.*

*Renji sebou trochu trhnul, když zase Gin zmínil geninskou zkoušku, pak zase trochu zklesl.* No, myslel jsem že ti to otec řekl, že kvůli tomu tě připravoval. Abys prošel geninskou zkouškou musíš přežít, to ale neplatí pro tvého soupeře, musíš být ten silnější. Proto jsem si nechtěl dělat moc kamarádů, představa, že bych musel zabít kamaráda je ještě děsivější než že jsem zabil kluka kterého jsem viděl jen párkrát na akademii. Jeho rodina mě teď nesnáší, ale já sám jsem chtěl přežít. No a jeho bratr se pak pokusil zabít mě, ale to mu nevyšlo. *Renji se díval na Gina, zajímala ho jeho reakce, protože pro něj samotného to nebylo vůbec lehké někoho zabít. Kdyby nešlo o kluka z Kiri, ale o někoho na koho narazil na misi, asi by to bylo něco jiného.*

Otec mě tak moc drtí z jiných důvodu než z důvodu zkoušek. *Podotkl Gin Renjimu.* "Takže takhle to je. Takhle funguje Geninská zkouška." Takže chápu dobře že Geninská zkouška je boj na život a na smrt. Aspoň vím co mám čekat. No myslím že s tímhle nebude žádný problém. *Založil si ruce za hlavu a opřel se dozadu.* Chápu že tě pak rodina nenáviděla ale jestli byly shinobi tak museli vědět jak to bude takže bych si z toho nic nedělal. Lidé co se nedokáží vyrovnat s tím co se stane jsou špína a svět musí být od těchto lidí očištěný. *Gin měl dosti silné tvrzení ale bylo to něco za čím si on sám stál.* I kdyby jsi ho v obraně zabil neměl by jsi za to být na sebe naštvaný. *Vyjádřil slova podpory Renjimu.*

Nevím jestli jeho rodina byli shinobi, bratr ale je. Nakonec utekl, když zjistil že to nebude tak lehké jak si myslel, takže asi můžu počítat s tím, že na mě zkusí zaútočit znovu. Nechci ho ale zabít za to, že ho mrzí smrt jeho bratra, ale možná mi nic jiného nezbyde. Já na zkouškách nebyl připravenej někoho zabíjet. Teď by to ale bylo lehčí, jen nechci aby to byl zas někdo nevinný a ještě z vlastní vesnice. Ještě mě ale čekají minimálně jedny zkoušky a tam budu rozhodně počítat už s nejhorším. Teď už se známe, takže doufám, že zkoušky zvládneš a nebude nikoho chtít pomstít tvoje rodina.

*Gin se trochu zasmál.* Věř mi že mě se nikdo moc asi pomstít chtít nebude. Ale to je jiné téma. Jestli jde o boj na život a na smrt tak se moc nebojím. Mám dost silný žaludek. Nedávno jsem nechal šikanátora z akademie v takovém řekněme dosti nepříjemném stavu. *Trochu šíleně se pousmál.* Geninská zkouška je tedy jasná teď by to chtělo vědět jak je na tom chuuninská. *Gin už se cítil dosti odpočatý ale teď měl hlad.* Hele Renji. Nechceš zajít k nám na jídlo? Mám docela hlad a matka dnes vaří dost jídla. Zrovna objevila novou kuchařku kterou sehnala z konohy. Co ty na to. *Pronesl a pomalu se vydal směrem ven k jezírka.*

Na to se zeptám bráchy až je bude mít za sebou, určitě bude lepší vědět na co se připravit. A nemusíš se bát, že bych ti to neřekl. Taky jsem neměl rád šikanátory, můj brácha byl šikanovaný, protože se nechtěl předvádět a já ho často bránil. A podívej, teď mě pěkně předběhl. *Renji se zasmál a ve chvíli kdy Gin zmínil jídlo, zakručelo mu v břiše.* A nebude to vašim vadit? Na mě doma nikdo nečeká, říkal jsem že nevím kdy přijdu. Ale pokud by to tvým rodičům nevadilo, tak bych klidně rád šel.

*Gin se pousmál tě ironii že nyní Renjiho bratr je na vyšší hodnosti než Renji.* Našim to vadit nebude. Táta má dnes zařizování a matka bude jen ráda že mám kamaráda. Potkáme se venku. *Gin přišel ke své skříni a začal na sebe navlékat své vrstvy oblečení. Tričko z kůže s dlouhým rukávem a rolákem, kalhoty taktéž kožené, boty lehce formální ale jemu se v nich fungovalo dobře tak co. Přes oko dál opět pásku a na ucho připnul stříbrnou náušnici. Nakonec přes sebe hodil plášť ale tentokrát nechal kapuci dole, přece jen jde s kamarádem takže by bylo blbé skrývat před ním tvář. Než se do svého oblečení nasoukal tak nejspíš bude Renji už venku. On sám tedy vyrazil ven a rozhlížel se po Renjim.*

Tak dobře. *Renji se vydá taky ke své skříňce a tam se obleče, oproti Ginovi má klasické oblečení. Jelikož mu je venku ještě relativně pohodlně, má jen černé tričko a dlouhé kalhoty. Vesměs oblečení vypadá spíš sportovně. Renji poslední dobou nic jiného než sportovní oblečení nenosí, jelikož teď dost trénoval a k tomu bylo takové oblečení nejpohodlnější. Když viděl Gina v jeho outfitu, trochu se zašklebil.* Gine, není ti v tom trochu teplo? Když se zapotíš tak musí být ta kůže jak namazaná lepidlem. *Renji počkal než se Gin rozejde, protože přeci nevěděl kde bydlí, pak ho rovnou následoval. Cestou ho pozdravilo dětí, které byli ještě na akademii, nebo stejně jako on už složili zkoušku. Renji jen přikyvoval na pozdrav. Nikdo z nich nebyl jeho kamarád, všichni se s ním jen přehnaně chtěli bavit a vnucovali se mu, to ale Renji neměl moc rád.*

*Gin byl překvapený že byl nakonec oblečený rychleji než Renji když viděl co Renji má na sobě.* Zvykneš si. A když tě napadne nějaký pitomec tak kůže je lepší obraný materiál než klasická bavlna. Za tuto obranu to stojí. *Pronesl s úsměvem Gin. Vyrazili směrem který Gin udal. Mířili si to přímo do ulic klanu Kansetsu. Naopak na Gina se dívali lidi z akademie ale spíš ihned odvraceli pohled narozdíl od těch co zdravili Renjiho. Došly až k jejich domu, inu vypadalo to spíš jako 2 podlažní vila než dům.* Jsme tu. *Řekl Gin a otevřel dveře do domu kdy pokynul Renjimu ať jde dál.* (Gin) Jsem doma mami a mám návštěvu. (Máma) Návštěvu? *Ginovy matka přišla do chodby a prohlížela si Renjiho. Byla to hubená žena vysoká asi 170 cm. Dlouhé vlasy měla svázané v culíku ale i tak ji sahaly až po pás.* (Gin) Mami toto je Renji. Můj kamarád. (Máma) Těší mě Renji. Pojď se s námi najíst. Udělala jsem toho trochu víc než by jsme s Ginem sami snědly. *Pobídla Renjiho.*

Zvyknout se dá nakonec asi na všechno, ale vypadáš, jak kdyby ses chystal lovit duchy, večer tě potkat tak se tě možná i leknu. *Renji se zasmál, ale rozhodně to vyznělo spíš přátelsky, než že by se mu vysmíval. Cestou si Renji všiml, že Gin asi nebude moc kamarádský typ podle toho jak ho nikdo ani nepozdravil a vypadalo to jako by se na něj spíš báli i podívat. Když přišli před obrovský dům, Renji zůstal stát a zírat na sídlo.* Páne jo, ty seš nějakej princ nebo co? Vždyť je to velký barák jako zámek. *Renji nepřecházel údivem a pomalu vstoupil, když mi Gin pokynul. Hleděl kolem sebe a žasnul. Sám nebydlel v ničem odporném, měli takový rodinný dům, který by jim kdekdo záviděl, ale tohle pro něj bylo prostě sídlo. Pak si všiml matky Gina, která se podivila tomu, že s Ginem někdo přišel.* Dobrý den. *Renji pozdravil a usmál se. spolknul slinu z toho jak do teď uchváceně koukal na krásy velkého domu. Pak následoval Gina a jeho matku po vyzvání, aby se s nimi najedl.*Rád se s vámi najím, prý budete vařit něco z nové kuchařky říkal Gin. *Renji pak chvíli mlčel a zase se kochal místnostmi. Vy byste tady mohli mít i sluhy, vždyť je to obrovský dům, já bych se tady snad i ztratil.

Je to tu trochu větší než ostatní domy ale pro mě je to normální. Žiju v tom celou dobu a nijak nevnímám to co je okolo. *Podíval se na Renjiho. Ukázal do jedné místnosti která bude kuchyně.* Běž si zatím sednout tam. Já se jen převleču a dojdu. *Gin zmizel ve vrchním patře kde ze sebe shodil své oblečení na ven a hodil na sebe klasické oblečení ve složení trička a kratasů. Pásku si uvázal na ruku jako náramek a sešel dolů do kuchyně. Sedl si vedle Renjiho. Matka se ukázala ve dveřích s jídlem v rukách. Položila jej na stůl na prkénko společně s naběračkou.* (Máma) Nandejte si kluci. *Lehce se naklonila k Ginovi.* (Máma) Proč nemáš pásku? Ještě se lekne. (Gin) Už to oko viděl. Respektuje to. *Matka se usmála a zmizela opět v kuchyni. Jídle které donesla byla nudlová polévka s mixem hovězího a vepřového masa s mnoha druhy zeleniny. Gin si nabral do misky před sebou.* Dej si Renji. Mamka umí velmi dobře vařit. *Pobídl Renjiho a sám si dal první sousto do úst a začal se rozplývat nad chutí tohoto pokrmu.*

*Renji se posadil ke stolu a počkal, než Gin přijde. Už na sobě pak neměl kožené oblečení, ale klasické kraťasy a tričko. Pak přišla matka a naservírovala jídlo. Renji počkal, než si nabere Gin a potom si taky nabral. Jídlo už od pohledu vypadalo moc dobře a ještě lépe volala. Renji měl trochu mlsný jazyk, protože jeho matka vařila výborně, ale podle toho co viděl a cítil nemohl ani pochybovat, že by mu jídlo nechutnalo.* Dobrou chuť. *Renji si do úst vložil první sousto a chvíli si užíval chuť, pak polknul a oči mu jen zařili.* Je to opravdu výborné. *Renji se do toho pustil a když to dojedl, ještě si trochu přidal.* To byla dobrota. *Renji pochválil jídlo a usmál se na Gina i na jeho matku.*

*Gin rád viděl že i Renjimu chutná. Když to viděl musel se i on zasmát. Když všichni 3 dojedli tak se Gin zvedl.* (Máma) Jsem ráda že vám chutnalo. Gine. Tvůj kamarád by měl asi jít domů. Začíná být tma a tvůj táta se brzy vrátí. *Gin jen přikývl. Pokynul Renjimu aby ho následoval ke dveřím z domu.* Díky Renji. Dnešek jsem si opravdu užil. Tak zase někdy. *Řekl a podlahy mu ruku. Jakmile Renji odejde tak půjde do kuchyně pomoct matce s nádobím.* (Máma) Je to hodný chlapec. Jsem ráda že máš kamaráda. (Gin) Jo. To já jsem taky rád. *Pronesl Gin šťastně.*

To máte pravdu, takhle bude zase táta akorát zlý na mamku, že mě nedokáže hlídat a nechci zase poslouchat jak na ní řve. Tak nashledanou a děkuji za večeři, bylo to výborné. *Renji se pak nechal doprovodit ke dveřím a rozloučil se s Ginem.* Někdy zase můžeme něco podniknout, byla to zábava. Tak se měj pěkně a zas někdy. *Renji se pak vydal rovnou domů a celou dobu běžel, aby se doma ukázal co nejdřív a nakonec to i stihl, než přišel jeho otec domů.*