Lázně

*Včera Atsumi dostal svitek se svojí první misí. Která byla dosti jednoduchá, měl dnes na celí den jen pomáhat v lázních.* ,,To bude snadný" *Pomyslel si a vstal z postele. Moc dlouho se doma nechtěl zdržovat, takže si udělal rychle ranní hygienu, nasnídal se a vyrazil směrem do Lázní. Nikdy předtím tam nebyl, takže to tam pro něj bude nová. Částečně se na to i těšil, už delší dobu to chtěl navštívit. Ale vždy si nebyl schopný si stanovit termín návštěvy. Takže šel dosti rychle, aby tam byl co nejdřív. A po delším chození se konečně ocitl před vstupem do Lázní. Vešel do vnitř a přišel k recepci, kde byla mladá recepční.* Dobrý den. Jmenuji se Atsumi Ubado. Bylo mi řečeno že moje mise bude odehrávat tady. Zde je svitek prosím potom o potvrzení. *řekl Atsumi a podal svitek mladé recepční, která na chvíli odešla a poté se vrátila se starší paní.* Konečně si přišel. Dobře, poslouchej nebudu to opakovat. Já jsem tady šéfka a najala jsem si tě na výpomoc, jelikož dnes nám chybí personál. Takže pojď zamnou, provedu tě tady. *Řekla šéfka a provedla Atsuma po Lázních pak mu jenom dala uniformu a seslovy: A už začni pracovat, se rozloučila. A nechala tam Atsumoho stát. Poté se se ale probral a zašel si do šatny pro zaměstnance se převléct. A po převlíknutí se vydal pracovat. Práce to byla jednoduchá, měl jenom čisti chodbu, bazény a pomáhat zákazníkům nebo vyměňovat ručník. Takže první co udělal bylo to že začal společně s personálem naplňovat bazény a čistit ty co to potřebovali. Snažil se to stihnout dokud se Lázně ještě neotevřeli. Poté co už se Lázně otevřeli a zákazníci začali chodit už musel jenom drhnout podlahu, pomáhat někomu nebo vyměňovat ručníky. Takhle to pokračovalo až do odpoledne, kdy mu bylo řečeno od spolupracovnice, že si může skočit na oběd. Takže šel do šatny pro zaměstnance, kde si ze své skříňky vyndal oběd a začal ho jíst. U toho si i začal všímat jak jeho jeho tělo unavené.* ,,Tahle práce není tak jednoduchá jak se zdá. Pořád drhnout mokrou podlahu nebo drhnout bazén je dost náročné." *Pomyslel si Atsumi a dál jedl. Potom co se najedl se ještě trochu napil vody a rozhodl se, že si ještě chvíli posedí. Jelikož od rány si ani nesedl, takže ho dost bolí nohy z vyčerpání. Potom co si odpočnul se vydal zase spět do práce, která byla úplně stejná jako předtím. Takhle to pokračovalo až do večera, kdy ho jedna kolegyně požádala, aby si za ní vzal na úklid jednu místnost. To Atsumi přijal, přece jenom od toho tady byl, takže se vydal do té místnosti. Kterou si vzal za ní. Tu pak Atsumi začal uklízet byla to jenom jedna místnost s bazénem s horkou vodou a pár sprchami a masírovacím lehátkem.* ,,Vypadá to jakoby tuhle místnost používali jenom lidi, kteří si to zamluvily." *Pomyslel si Atsumi a dál drhnul dlážděnou podlahu koštětem. Pak se však rozrazily dveře a dovnitř vkročilo pět krásných žen o kolo 30 let jenom v ručníku.* Hhh!? *To Atsumiho neuvěřitelně zaskočilo tak moc že vypadal jakoby se zastavil v čase a jediné co se pohlo bylo padající koště, které ještě Atsumi stačil upustit.* ,,Sakra, sakra, sakra. Asi jsem uklízel špatnou místnost. Do prdele. Jak se odsud dostat, aniž bych způsobil problémy." *Pomyslel si Atsumi a stále stál nehybně. Dokud jedna žena nepromluvila.* Promiň, ale ty jsi ten objednaný masér, kterého jsme si objednali? *Atsumi se zdál že se trochu vzpamatoval a tak ji odpověděl.* To bude asi jenom omyl. Já jsem dostal za úkol to tady jenom uklidit. *Ta daná ženo co promluvila předtím si dala ruku na tvář a řekla.* To je škoda. Co budeme dělat teď? *Potom se začali mezi sebou bavit a mezi tím se Atsumi snažil uplatnit svoje shinobi schopnosti aby zmizel, to se mu všakl nepovedlo, jelikož ho jedna žena chytla, vtáhla ho mezi ně a zeptala se.* Kolik ti je vůbec let? Nejsi moc mladý na to abys tady pracoval. *Atsumi se rychle začal dívat dolů, jelikož dosti zrudl když byl obklopen tolika ženami.* Je mi 10 let. Pracuju tady protože jsem shinoby a pomáhat tady je moje dnešní mise. *Odpověděl stydlivě, zatím co se všechny ženy pousmáli.* Ara ara. Máme tady mladého hrdinu. Jestli si shinobi, který má za úkol tady pomáhat, tak bys nás mohl namasírovat. Nemyslíš. *Řekne třetí žena a obejme Atsumiho. Pak si všechny sundali ručníky a čtyři si vlezly do bazénu a pátá si lehla na masírovací lehátko.* ,,Dejte mi pokoj. Vždyť jsem říkal že mi je 10 let." Pomyslel si Atsumi a s velkou neochotou a strachem to celé přetrpěl. Dokud šťastně těch pět žen neodešlo. Až pak si Atsumi oddech. A když mohl tak se vydal do šatny se převlíkl, vyzvedl si potvrzený svitek a vydal se domů.*

Tatsuya: *Dnes má jeden ze svých tréninků, které už dávno provádět nemusí, když nežije s Akagamim ale Tatsuya uznává že některé jeho tréninkové metody jsou sice celkem drsné ale přesto jsou docela účinné. Dnes trénuje tím způsobem že nejdřív si dá přátelský (tréninkový) zápas s jedním dalším Ninjou z Kirigakure během kterého bojují jak pěstně a sem tam si vymění nějakou ránu ale také po sobě pálí různé Ninjutsu. V jeden moment ten Ninja proti Tatsuyovi například použije Suiton: Mizzurappa, čímž se ho pokusí spláchnout a srazit k zemi ale Tatsuya použije Katon: Dai Endan a vystřelí proti tomu Ninjovi obrovskou ohnivou kouli, která tu jeho vodní vlnu lehce prorazí a veškerá vystřelená voda se vypaří a když to už vypadá že ta ohnivá koule toho Ninju srazí tak on najednou zmizí a vymění se s nějakým kusem špalku po jejich pravici (Kawarimi no Jutsu). Tatsuya proti němu pak pomocí Shunshin no Jutsu okamžitě vyrazí a donutí toho Ninju do pěstního souboje (Taijutsu) ve kterém jak se zdá má navrch. Takto to pokračuje ještě docela dlouho, dokud se Tatsuyovi v tom jejich zápasu nepodaří vyhrát, měl štěstí že vyhrál.. občas to bylo docela těsné a vypadalo že to vyhraje ten druhý. Tatsuyovi po tom souboji zůstalo už jen velice málo chakry a tak odejde z tréninkové oblasti a vyrazí směrem do lázní, kde se pak v šatnách svlékne a sedne si do vody (nahý) a spokojeně se tam zády opře o hranu toho bazénu a přitom pak zavře oči a snaží se koncentrovat jen na vnitřek své mysli a svého podvědomí. Snaží se úplně vypudit veškeré myšlenky na vše, na to jak se cítí vyčerpaně, jak příjemně se v té vodě cítí.. snaží se uzavřít jen do své vlastní mysli a ignorovat veškerý okolní svět. Problém je v tom že pro lidské bytosti ale i pro zvířata je velice těžké nemyslet na nic.. lidská či zvířecí mysl nad něčím neustále přemýšlí a tak je to v rozporu s přirozeností když se člověk pokouší o to aby nemyslel VŮBEC na nic. To neznamená že je nemožné něčeho takového dosáhnout, naopak je to víc než jen možné ale dosáhnout toho chce čas a cvik, občas to chce i trochu talentu ale Tatsuya toho určitě nakonec dosáhne, naneštěstí se ukáže že dnes toho stavu naneštěstí nedosáhne (meditativního). Proto když má své lázně už dost tak odsud vypadne a zamíří si to domů, a tam si lehne do svého pokoje a odpočine si, cítí se dost vyčerpaný kvůli nedostatku chakry kvůli tomu boji během kterého vyplýtval značné množství své chakry. Po několika dalších dnes si dopřeje další trénink (souboj) po jehož skončení je Tatsuya opět téměř bez chakry a tak se tentokrát vydá někam do parku, kde se posadí pod nějakým strom a zády se opře o jeho kmen a snaží se o souznění s přírodou a kompletní vyčištění své mysli. Zvuk, který vydává listí stromů, když se do nich opírá vítr mu celkem pomáhá k tomu aby se uklidnil a to mu dopomohlo k uklidnění mysli a tentokrát se mu asi po 25ti minutách i na krátkou chvilku podaří dostat se do stavu meditace, který urychluje přirozenou obnovu chakry. Takto postupem času Tatsuya trénuje v různé dny a v různá časová období tuto meditaci ale jedno je vždy stejné, Tatsuya se o tu meditaci pokouší vždy jen v případě když má nízkou hladinu chakry, důvod je takový že se chce dostat do stavu meditace celkem lehce aby se v tom stavu mohl zaměřit na regeneraci těla (odpočinout si) a také aby se mohl zaměřit na obnovu chakry, která je ve stavu meditace lepší než je tomu za běžného fungování lidského tělo (spánek, normální fungování atd). Jak postupuje čas a Tatsuya to zkouší znovu, znovu a znovu tak se mu postupem času daří vstoupit do meditativního stavu rychleji a udržet se v něm déle a méně věcí jej vyrušuje jako třeba okolní hluk, který ho z toho stavu většinou vyruší. Začíná si i všímat toho že se jeho chakra vážně obnovuje o něco rychleji a je tak jasné že jak bude plynout čas tak se jeho chakra bude obnovovat rychleji ale co víc, Tatsuyovi přijde že se jeho celková zásoba jeho vlastní chakry dokonce i trochu nafoukla a jeho tělo unese o něco více chakry než tomu bylo dřív.*

Azazel : *Po dlouhém dni, který byl pouze náročné práce, což u Azazela je myšleno jako nic nedělání si Azazel rozmyslel, že by mohl dojít do lázní. Tam si vzal ručník, který si obvázal kolem pasu a vešel do jednoho z bazenů, tam si jen tak relaxoval a přitom se usmíval. Byl tma úplně sám, ale i kdyby nebyl bylo mu to jedno, pouze se ponořil do svých vlastních myšlenek a jen tak relaxoval. Dneska byl opravdu línej, takže mise nepřipadaly v úvahu ani treninky prostě se chtěl dnes jen čistě válet.*

*Arita bol zmorený z druhej časti chuuninských skúšok. Bol unavený, vyčerpaný, z toho, ako dva dni strávil buď v mokrom oblečení alebo bez neho, len kvôli svojej nešikovnosti a nadaniu zakopnúť, naraziť do niekoho alebo podobným veciam, kedy zakopol o svoju vlastnú bábku po prvom boji a skydal sa do blata. Musel si v duchu vážne tlieskať nad svojim talentom. Bolo mu však povedavné, že v kiri sú pramene, do ktorých sa rozhodol za odmenu vydať. Odložil si teda vec, omotal si uterák okolo pasu a vydal sa k bazénu teplej vody. Chcel si Kiri užiť pokiaľ len mohol. To by však nebol on a jeho talent, ak by sa nešmykol a nehodil držku priamo do vody a neošpliechal tak jedinú živú bytosť, ktorá tam bola s ním a dokonca tam bola pred ním. Chvíľu len ležal a strebával, prečo sa to stalo, než sa postavil na nohy a pozrel sa na chlapca.* Prepáč. *Usmial sa naňho ospravedlňujúco.*

Azazel : *Jeho oči byli zavřené jen se trochu usmíval, když v tom ucítil vodu na obličeji a viděl jak ten prcek hodil tu držku. V tu chvíli se začal nahlas smát, kdy byli vidět i jeho špičaté zuby. Když se však dosmál začal si ho prohlížet což mohlo vypadat vcelku vtipně protože hlavou doslova přejížděl po celém jeho těle a pak se přiblížil až k němu kdy byl pár centimentrů od něj.* Tebe neznám. *Poté ho začal obcházet jako žralok a přitom ho lehce plácl, kdy to nemohlo ani bolet.* Ty jsi tu prvně? *Zeptal se dokud se nevrátil zpět na místo, kde se opřel a stále se na něj usmíval s lehce otevřenou pusou, kdy mohlo být i trochu divné, že i jeho přední zuby jsou špičaté a né jako u klasického člověka.* Mimochodem já jsem Azazel ! Azazel Morningstar ! *Zakřičel přes celou oblast.*

*I on sa musel trochu smiať nad tým, ako spadol a bol rád, že chlapca pobavil podľa jeho smiechu. Tak sa len narovnal po chvíli a prezeral si ho. Na jeho rameni bol obväz, ktorý nasiakol od teplej vody, na druhom rameni mal jazvu z misie. Taktiež pozoroval chlapca, ktorý okolo neho plával ako žralok, než sa vrátil na svoje miesto.* Oh, nie som z tadiaľto. *Povedal mu blondiak a dal si mokré vlasy z čela, aby mu voda netiekla do očí.* Takže som tu prvý krát, to áno. Bolo mi povedané, že je toto dobré miesto na oddych, tak som sem zašiel. *Mladý genin sa príjemne usmieval na chlapca. Mohol byť o dva až tri roky mladší, no sám Arita svojou výškou pripomínal stále malé a neskúsené dieťa, pričom mal už šestnásť a robil chuuninské skúšky.* Ja som Konoruki Arita. *Predstavil sa mu i on, aby nebol jediný, kto pozná meno toho druhého.* Ty tu bývaš, že, Azazel-kun? *Zlatými čami si ho prešiel a len sa usmieval, pričom ukazoval svoje biele zuby.*

Azazel : * Stále si prohlížel toho chlapce, který se mu představil jako Arita. Poté se k němu přiblížil a všiml si toho obvazu, tak se k němu zase přiblížil a prstem začal do toho místa šťouchat.* Tohle místo dobrý na oddych ? *Začal se Azazel zase smát a stále šťouchal do toho místa. Pokud by jen zasyčel tak by Azazel přestal a opět se od něj oddálil, kdy by se na něj díval vcelku vtipně.* Tááákže.. *Protáhl se a začal kolem něj opět chodit jako žralok.* Jsi tu poprvé, nejsi odsud. Čerstvé zranění na rameni...to znamená jediné ! *Chvíli vypadal jako by opravdu hodně přemýšlel a dokonce vypadal i chytře.* Ale nevim vůbec co.. *A tím to také zkazil. Opět vypadal dost neškodně a mohlo to být i lehce komické. Poté se však dost zajímavě podíval přímo do očí Aritovi, kdy ani nemrkl a přešel tak, aby byl opět za ním, kdy se přiblížil k jeho uchu.* Vypadám jako bych tu žil ? *Lehce se dotkl jeho ucha a pak se opět oddálil a kroužil kolem něj. Než se zastavil a dost strašidelně se na něj díval, dokud se však nezačal smát.* Samozřejmě, že jsem odsud. Teda myslím, že jsem. Ty jsi odkud ? *Zeptal se a stále si ho prohlížel.*

*Arita len pobavene nadvihol obočie, keď začal do jeho rany šťuchať. Našťastie si ju zašil hneď po boji, takže už to nebolo tak vážne a podstate to mohol ignrovať, i keď to nebolo dva krát príjemné.* Jop, toto miesto na oddych. *Nechal ho teda šťuchať do jeho ramena a pritom sa usmieval, ako keby pred ním stálo malé dieťa. Potom už len počúval jeho slová a čakal, čo by z neho vypadlo, ale podľa všetkého na to vôbec nevedel prísť, tak sa len začal smiať a sledoval očami chlapca, ktorý okolo neho krúžil.* No, vypadáš. *Povedal mu na to a pritakal. Prišlo mu až rozkošné správanie chlapca a ako k nemu prišiel a priblížil sa k uchu blondiaka a skoro až zašepkal tu vetu sa ušrkunul a nechal ho odplávať ďalej. On sám sa nejako veľmi nehýbal,, podstate stál na mieste.* "Myslíš?" *Zasmial sa nad tým v duchu.* Som z Kumogakure no Sato a som tu na chuuninských skúškach. Nedávno som dokončil druhú časť, takže sa potrebujem dať rýchlo do kopy, ak by som postúpil do ďalšieho a zároveň posledného kola. *Povedal mu odkadiaľ je a prečo vlastne prišiel i sem. Azazel mu prišiel zábavnej a hravej povahy, ešte nikoho takého nevidel, aj keď mu trochu pripomínal seba samého, keď bol menší. Už však nereagoval tak prehnane ako kedysi. Možno toto bola jeho správanie tínedžera.*

Azazel: *Stále se na něj zvědavě díval dokud neřekl, že je z Kumogakure na to jen nadzvíhl své obočí, ale nakonec se zadíval jinám.* Takže další maso do mlejnku. *Řekl kdy se zasmál a poté se prudce otočil a podíval se mu přímo do očí, tentokrát však tak roztomile nevypadal.* Takže mi řekni Arito. *I jeho ton hlasu se úplně změnil, nebyl tak vysoký jako předtím, spíše byl hlubší a temnější.* Máš na to někoho zabít bez mrknutí oka nebo slitování ? *Zeptal se kdy dal hlavu lehce do strany, po chvilce však kolem něj začal opět kroužit, kdy to nebylo stejné jako předtím tentokrát vypadal Azazel dost nevyspitatelně, což u něj však bylo i známé to, ale Arita nevěděl.* Třeba nejlepšího kámoše ? Někoho z rodiny? Nějakou lásku? *Zeptal se ho, kdy se na Aritu doslova díval takovým temnějším pohledem a čekal na jeho reakci.*

Ďalšia mäso kam? *Veľmi to nepochopil, musel priznať, že ten výraz počul prvý krát, ale istotne si ho do budúcna zapamätá. Jeho úsmev to však na tvári nenarušilo a ani, to čo prišlo potom. Stále sa príjemne usmieval, ako by sa ho Azazel na tieto veci nepýtal.* Keď sa jedná o cudzincov, problém s tým nemám. Už teraz som na chuuninských skúškach zabíjal. *Odmlčal sa a sledoval ho. Nechal ho krúžiť okolo neho, prišiel mu teraz úplne iný, než pred chvíľou, ale určite by jej tuna nenapadol, no i cez to, bol trochu pripravený sa brániť.* Ale ak by išlo o toto, radšej by som sa postavil proti celému svetu, než niečo také urobil. *Povedal s pokojom na duši. Nedokázal by zabiť svoju rodinu, kamaráta, ani lásku.* Pokiaľ by neurobili nič zlé, neurobil by som to, pokiaľ by na nich chcel hodiť niekto niečo zlé, neurobil by som to, pokiaľ by mi neukázali dôkazy, ktoré by ma presvedčili. *Dodal k tomu s úsmevom na tvári.* Ak by však niekto z nich urobil niečo veľmi zlé, zabil by som ich. *Arita zavrel oči, naklonil hlavu a usmial sa ešte viac. Svoje slova myslel zcela vážne a o tom hovoril i jeho úsmev.*

Azazel:Další maso do mlýnku to je něco jako další voják co dělá to co se po něm chce. *Řekl a vyslechl si jeho odpovědi a když řekl ,že by se postavil proti celému světu tak se Azazel vrátil na místo a pečlivě ho sledoval.* A to je důvod proč umřeš blbě. Láska hřích, rodina ? Hřich. Jediné co potřebuješ je kunai v ruce a cíl. *Řekl bez jediné emoce, doslova jeho obličej byl ledový. * Já svého otce zabil, bez mrknutí oka. Proč ? Protože byl slabý a to je hřích. Škodil tak vesnici a naše vesnice potřebuje jen ty silné. *Dodal, kdy se k němu přiblížil až byl opět jen pár centimentrů před ním a naklonil se opět k jeho uchu. * Bude tě škoda. *Lehce olízl špičku jeho ucha a když se opět od něj oddálil tak mohl vidět jak se jeho výraz opět změnil. Na tváři měl ten úsměv co předtím prostě z ničehonic, jako by úplně zapomněl o čem tu právě mluvili.* Máš rád ryby ? Já miluju ryby dej mi vteřinku ! *Poté vyběhl rychle z bazénu a po pár minutách se vrátil s táckem, kde byly uvařené ryby.* Vem si jsou výborné. *Azazel poté jednu vzal a začal ji jíst, kdy mu bylo jedno, že tam jsou kosti, dokonce i ty malé co by mu mohli uvíznout v krku.*

*Blondiak pokývol chápavo hlavou, keď mu Azazel vysvetlil ten pojem. Už si ho bude určite pamätať a naďalej mu načúval. Sledoval ho zlatými očami a s úsmevom na tvári.* Každý má svoj pohľad na vec. Ja som sa rozhodol stať shinobim preto, aby som mohol chrániť, to čo mi je cenným. Nač budem chrániť niekoho, kto mi je cudzím a nedal by mi ani vodu a chleba, ak by som jej potreboval? *Spýtal sa ho. Jeho výraz sa nezmenil ani po tom, čo povedal, že zabil svojho otca, pretože bol slabý.* Ak by bol každý silní, skutočné potenciálny by nemali šancu vyniknúť. Môj otec je obchodník, venuje sa celý život tomu, ale nemyslím si, že je slabý. Bez obchodníkov by svet ako taký existovať nemohol. *Nechal jej nakloniť sa k jeho uchu a olíznuť ho po jeho slovách.* Shinobi nie je zbraň, chlapče. Stále máme právo mať svoje city a rozhodnúť sa, kedy je rozkaz nášho nadriadeného poháňaný len jeho osobnou túžbou vidieť niekoho v jeho vlastnej kaluži krvi alebo nie. Nie je to potom trochu blbé? My si máme špiniť ruky pre ich osobné problémy, ktoré si nevedia vyriešiť samy? Porušujú samy, to čo hovoria a učia nás. *No, nehodlal sa v tom špárať a len sledoval, ako sa Azazel znovu zmenil. Z čista jasna, lusknutím prsta.* Mám rád ryby. *Usmial sa a pritakal mu k tomu a tak ho čakal, než sa vrátil s tácom, na ktorom boli uvarené ryby.* Dobre. *Vzal si teda jednu a ochutnal. Chvíľu len zamyslene prežúval a vychutnával si chuť, než sa pozrel na Azazela. Arita na rozdiel od neho dával pozor a nejedol tak bezohľadne kvôli kostiam.* Máš na ne recept? Bolo by fajn si to urobiť i doma.

Azazel: *Tak nějak poslouchal co Arita říkal, i když se na konci jen tak lehce oklepal a poškrábal se jen na hlavě.*Vy z Kumogakure jste až moc ovládaný emocemi, taková zbytečná věc. Myslím, že nad tím až moc zbytečně přemýšlíš. *To mu odpověděl ještě v době než přinesl ty ryby a změnil se. Když se ho poté zeptal na recept s těmi rybami jen se na něj překvapeně podíval.* Já je našel, leželi na tom pultu, když jsem přicházel. *Poškrábal se opět na hlavě, dokud mu nezaskočila menší kostička a on nezačal lehce kašlat a nakonec nevytáhl malou kostičku.* Pokusilo se mě to zabít ! *Začal se lehce smát.* Jak se ti vůbec líbí u nás v Kirigakure? Na to jsem se zapomněl zeptat. *Po téhle otázce si vzal další kus ryby a začal jíst stejně jako předtím.*

*Už to nejako nechcel riešiť a tak sa už nevyjadroval. Každý mal na to svoj názor a každý si podstúpil inou výchovou. Zatiaľ čo u nich geninská skúška bolo zabiť svojho spolužiaka, on len predviedol tri techniky. Zabiť zabil prvý krát až vo svojich pätnástich rokoch na misii a poslednou jeho obeťou bol jeho bývalý spolužiak, ktorý sa ho taktiež pokúsil zabiť, preto nepovažoval za dôležité niečo k nemu cítiť v momente, keď jej zabil. Oproti Tatsuyi mu prišiel Azazel zvláštny, ale kto by nebol?* Oh, myslíš teda, že sme si ich mohli zobrať a začať jesť? *Zasmial sa nad tým a sledoval, ako sa chlapec pred ním začal dusiť, no než mu stihol akokoľvek pomôcť, už bolo po všetkom.* Predsa by si na takú maličkosť nezomrel. *Uškrnul sa nad tým a on v pokoji jedol a vybraté kosti dával na tácku.* Ešte som sa tu veľmi nerozhliadol, ale miesta čo som videl mi prišli fajn. Je tu pekne. Možno by som tu zostal chvíľu i po skúškach, uvidím., ale doma na mňa niekto čaká. Raz, keď pôjdeš do Kumogakure, tak ti tam všetko ukážem, keď budem môcť. *Usmial sa naň Arita a opatrne jedol, aby jeho nestretol osud zatúlanej malej kostičky. Bola by to vcelku hanba, zomrel na udusenie na kosť pár dní pred začiatkom tretieho kola - samozrejme, ak by tam vôbec postúpil.*

Azazel: *Když se Arita zeptal zda ty ryby mohli jíst tak se na něj jen nervozně usmál jako by mu něco došlo.* Ehm..he he..jo to víš, že jo. Ale kdyby se někdo pro jistotu ptal. Neznáš mě. * Poté se začal zase smát a začal si vytahovat kosti z pusy a dával je zpět na tác.* Umřít na tohle ? Pff. Já chci umřít se zbraní v ruce, kolem tucet pobitých nepřátel a s mečem v ruce. *To co řekl možná mohlo vyznít i smutně, ale byl to jeho cíl, stejně jako někdo měl cíl stát se například Mizukage nebo Raikage, on měl jiný cíl. * Nechci umřít starej, kdy každých deset minut bych musel chodit na záchod, mít záda v háji a tyhle všechny blbosti. *Tohle bylo dost možná i poprvé co v jeho toně byl slyšet i ten smutek, přeci jen jeho vychova a podobně na něj měli nějaké následky a on skutečně za takovéhle chování sám o sobě nemohl. Bylo to jako by se v něm prali jeho dvě stránky. Ta co už má všeho dost a ta jeho krvelačná.* Tady stejně není nic moc k vidění. Je tu nuda a poslední dobou to tu bývá horší a horší. Na Akademii alespoň byla nějaká zábava, hlavně teda při zkouškách. *Nad tím posledním slovem se jen ďábelsky usmál.* A Kumogakure ? To je moc daleko a já jsem moc línej člověk.Ale pokud by se to někdy povedlo určitě se stavím. *Jakmile to dořekl tak v pozadí byl slyšet ženský hlas.* KDE JE TO JÍDLO PRO HOSTY?! *V tu chvíli Azazel vykulil své oči. * Ehm...průser. *Hned vzal celý ten tácek a vylezl z vody, kdy ho rychle schoval. Poté vešel zpět do vody. V tu samou chvíli přišla i žena, která zde pracovala.* Omlouvám se pánové, ale neviděli jste tu tácek s jídlem ? Vypadá to ,že nám ho někdo vzal. *Azazel se jen vykuleně díval na Aritu.*

Hai, hai. *Uculil sa a prikývol. Nebol ten typ, ktorý by všetko a hneď nahlásil, predsa len toto nič nebolo, aspoň nie v jeho očiach a koniec koncov, boli len deti a tie museli v rámci možnosti držať pri sebe.* Tak by mal umrieť každý správny shinobi. So zbraňou v ruke a okolo neho niekoľko nepriateľov, ktorých zobral so sebou. No, som rád, že niekto ako ja, aj keď nebude ma také šťastie nemusí riešiť niečo, ako je stárnutie. *Vydýchol a usmial sa na Azazela. Predsa len bol normálne dieťa ako on, i keď sa v jeho výchove podpísalo mnoho vecí, vedenie dediny, akadémia, výchova rodičov a do toho sa miešala povaha chlapca, ktorý bol pred ním. Ako by to v sebe všetko bojovalo, sám Arita však nechcel vedieť, kto tento boj vyhrá. On bol rád, že takéto veci riešiť nemusí. Bol rd, že sa v ňom nebije niekoľko vecí naraz a bol rád, že niečo ako starobu riešiť nemusel.* Musíš to nejako vydržať a až budú ďalšie chuuninské skúšky, tými musíš prejsť a keď sa staneš chuuninom, už to bude to pravé orechové. *Povedal mu malý genin.* Uvidíš sám, ako sa ti bude chcieť a možno tam raz prídeš. *Usmial sa len, než ich prerušil ženský hlas. Zlaté oči sa pozreli na Azazela a rozkošná tvár chlapca nabrala veľký pobavený úškrn.* To je. *Pritakal mu a sledoval, ako vzal tác a ušiel s ním preč, než sa po chvíli vrátil bez neho, ako by sa nič nedialo. Arita sa len pobavene zabával na jeho vykulených očiach z problému v ktorom teraz boli. Prišla za nimi i tá žena, ktorá kričala. Arita sa len milo usmial a pozrel sa na ňu.* Ospravedlňujeme sa, ale nič a nikoho sme nevideli. *Povedal, nebolo na ňom vidno ani náznak toho, že by klamal. Stál vyrovnane, na jeho tvári bol príjemný a dôverčivý úsmev, aký mával často na tvári a v jeho zlatých očiach sa odrážala vážnosť jeho slov.* Mrzí ma, že vám nemôžeme nijako pomôcť. *Dodal len nakoniec ospravedlňujúco.*

Azazel : *Žena se chvíli dívala s úsměvem na Aritu a dokonce mu i uvěřila.* Omlouvám se, za vyrušení. *Uklonila se a poté pomalu odešla, když už byla pryč. Azazel se podíval přímo na Aritu.* Dobře...možná to úplně povolený nebylo. *Poškrábal se na hlavě, kdy kolem něj začal zase kroužit.* A teď proč jsi to udělal ? *Zeptal se, kdy si ho s úsměvem prohlížel a kroužil kolem něj.* Já jen, že normální člověk, by to naprášil a pak by na tomhle krásném místě bylo moc krve. *Zasmál se opravdu nahlas než se přiblížil opět velice blízko k němu.* Že by jsi se bál toho co by se stalo ? To se mi nezdá. Přeci jen by jsi neriskoval chuninské zkoušky jen kvůli tomuhle. Protože to, že jsi ji takhle odpověděl z tebe dělá spolu viníka. *Poté se vrátil na místo a opřel.*

Iie, nič sa nestalo. *Len slušne odpovedal a uklonil sa jej tiež a narovnal sa, keď odišla.* Preto som sa ťa pýtal. *Zasmial sa blondiak a rukou si dal vlasy z tváre preč, ktoré sa mu tam presunuli počas úklonu. Azazel znovu okolo neho začal krúžiť ako žralok, možno by mal z tej vody vyliezť, predsa len, voda nebola jeho živlom.* Prečo som to urobil? *Zopakoval po ňom a zamyslel sa. Skutočne sa ale v dobe, kedy okolo neho krúžil chlapec cítil ako človek okolo ktorého krúži žralok.* Spoluvinník sa stal zo mňa v momente, kedy som prijal rybu a skončila v mojom žalúdku. Chuuninské skúšky by mi takáto maličkosť nepokazila, ale predsa len nebol dôvod tu zbytočne narúšať pokoj jej krikom, keď sa to dalo vyriešiť takto. Kto vie, ako by zareagovala, ak by sme jej povedali, že sme ich zobrali. U mňa by to možno ospravedlnila, pretože som cudzinec a mohol by som to zhodiť na to, že som si myslel, že sú to tvoje ryby a stal som sa teda spoluvinníkom bez svojho súhlasu a vedomia. No, horšie by si dopadol ty. *Zodvihol ramená a usmial sa naňho.* Navyše, možno sa v budúcnosti stretneme viac krát, tak je fajn mať medzi sebou ako takú vzájomnú dôveru. Taktiež nie som bonzák. *Dodal k tomu a ponoril sa pod vodu, až mu trčala len polka hlavy von. Teplá voda bolo skutočne niečo, čo potreboval.*

Azazel: *Vyslechl si Aritu, kdy se začal smát.* Důvěru jo ? *Přiblížil se opět k němu a, když si všiml, že se ponořil dostal se přímo za něj, kdy chytl ručník, který měl kolem pasu a prostě ho strhl a nechal si ho u sebe, poté se vrátil na své místo.* V Kirigakure nikomu nedůvěřuj. Zároveň vidím, že nejsi jen ty jako celek vzrůstově malej. *Začal se Azazel nahlas smát.* Co si užít trochu srandy? Když chceš mou důvěru. Po těch rybách je vcelku žízeň a ryby jsem zajistil já. Co kdyby jsi ty zajistil pití ? Ale bez toho ručníku. *Nadál se smál, kdy se jen pootočil zda někdo nejde. Přeci jen Azazel si užíval každý den na plno a bylo mu jedno jestli dostane přes hubu nebo ne, tohle bylo vcelku drzé, ale Azazel se tím náramně bavil.*

*Genin vykonavajúci chuuninskú skúšku sa uškrnul od ucha k uchu. Jednak nad tým, že nemá v Kiri nikomu dôverovať, druhým dôvodom bola poznámka, ktorú musel jednoducho prehryznúť, on za to nehol, ale stále mal dva roky dokým nevyrastie úplne, aj keď sa už zmieril s tým, že zdedil výšku po mame, aj keď bude o niečo vyšší než ona.* Hm, ten chlápik od ktorého som dostal doma po hube pri tréningu vyzeral dôverčivo, ale keď nemám veriť ani tebe. *Nadvihol by ramená nebyť tej poznámky.* Šak dočkaj, ešte dva roky a prerastiem vás všetkých dokopy. *Povedal mu na to len a zasmial sa, aj keď mohlo byť obom jasné, že sú to len prázdne slová... úprimne trochu ľutoval Midori, že skončila práve s ním.* Nie je trochu nefér, že kvôli tvojej dôvere musím vykonať ťažšiu vec než ty? *Zazubil sa.* No dobre. *Prijal to nakoniec.* Uplával mi uterák, čo viac dodať na to, že ho nemám. *Pozrel sa naňho, no potom šiel ku kraju bazéna. Navyše mohol zapojiť svoj detský šarm, ak by jej niekto videl. Nakoniec vyliezol von z vody, kedy bol rád, že okolitá teplá voda ohriala i vzduch a tak nevyliezol do úplnej zimy.*

Azazel: Život je nefér. Ale jestli to nedokážeš chápu, prostě Shinobi z Kumogakure jsou asi větší srabíci než jsem myslel. *Zasmál se, ale překvapilo ho když se nakonec Arita zvedl a vyšel z vody, kdy ho Azík sledoval a začal se smát.* A takto se rodí hrdinové. Malý, zakrslý hrdinové. *Smál se čím dál více. Kdyby Arita šel pro vodu, zjistil by, že tam skutečně nikdo nebyl a to Azazel moc dobře věděl. Jen se chtěl lehce pobavit. * Mimochodem bacha ať nezačneš myslet na nějakou holku, aby jsi pak ostatní ještě nevyděsil. *Provokoval Aritu dál, a stále se přitom smál. Azazel byl v opravdu dobré náladě.*

Haha, to viem, že je nefér. *Zazubil sa a vyliezol teda z vody, aby dokázal, že sa nebojí. Prečo by aj mal? Nebol na to dôvod. Vždy sa mohol vyhovoriť, alebo urobiť niečo iné, čo by ho len napadlo. Možnosti bolo veľa a on sám sa o sebe nebál. Na svete bolo oveľa horších vecí a on si bol toho vedomý, takže nejaké umenie ako vysvetliť, prečo behá bez uteráku sa určite nájde.* Tak sleduj a dobre sa uč od malého zakrslého hrdinu. *Otočil k nemu hlavu, zavrel jedno oko a vyplazil jazyk.* To by bolo čo? Ak by sa mi postavil. *Zasmial sa a zdvihol ruku, aby mu dal znak, že ide pre vodu. Arita zmizol za rohom, na svoje prekvapenie nikto nebol a tak sa vrátil s dvoma pohármi vody. Opatrne vliezol do vody.* Na. *Zazubil sa naňho.*

Azazel: *Aritova věta Azazela vcelku dost pobavila a to ne jen ta, když se skutečně označil za zakrslého hrdinu. Jakmile mu však donesl ten pohár vody, tak se na něj pousmál a vodu si vzal.* Ehm takže. Kdopak tě v Kumogakure vlastně čeká ? *Zeptal se, kdy se vrátil zpět na místo a usmíval se na Aritu a nasadil takový dětský výraz.* Já jen, že by mě zajímalo co pro tebe znamená. Přeci jen tyhle doby jsou dost špatné, pro něco jako je láska. *Na poslední slovo se zatvářil trochu znechuceně, poté tedy čekal na reakci Arity.*

*Blondiakovi to nerobilo problém, urobiť si zo seba srandu, bolo mu to vcelku jedno a netrápilo ej to, zábava predsa len musela byť a takéto veci... na tých sa smial tiež. Sám sa napil vody a pozrel sa na Azazela, keď sa jej opýtal na to, kto jej doma čaká. Bol vcelku rozkošný, to musel uznať, avšak mal mnoho tvári a kto vie, ktorá bola tou jeho hlavnou, výchova v tejto dedine musela byť pre malé deti s milou a dobrou povahou dobrá, Tatsuya sa k nemu správal za dobu ich prvého tréningu zcela normálne.*Čaká na mňa priateľka. *Usmial sa milo.* Stretol som ju rok dozadu a naše prvé stretnutie bolo niečo, ako by sme obaja padli do nekonečného genjutsu, do snov...*Povedal mu a pri tej spomienke sa usmieval.* Raz to možno tiež pochopíš a pocítiš. Neviem, ako je to u vás tuna, ale tam doma jediní, kto stoja v ceste sú jej rodičia, avšak týmito skúškami im dokážem, že som hodný stáť po jej boku. Podstate teraz je pre mňa jediný dôvod, prečo pokračovať svojim životom ako shinobi. Takže pre mňa znamená veľa, je mojím jediným dôvodom prečo sa snažím, prečo som ochotný si zašpiniť ruky krvou. *Zazubil sa a znovu sa napil, než sa ponoril znovu pod vodu tak, že mu trčala len tvár od hornej pery hore.*

Azazel : *Stále čekal na odpověď, která se dostala vzápětí a to přítelkyně na což se Azazel jen mírně pousmál, a začal se smát dokonce i když slyšel, že to je jako by se dostali do genjutsu, ovšem jak pokračoval Azazel překřížil ruce a jako by se jeho osoba opět změnila, kdy se opět mračil.* O něco takového opravdu nestojím. A myslíš si snad, že sílou dokážeš, že jsi hoden jejich dcery ? Pff. *Odfrkl si, kdy sledoval Aritu.* Proč se prostě nezbavit rodičů ? Bylo by to lehčí než dokazovat si něco takového nějakou zkouškou. *Dodal, stále s mrzutým výrazem, když v tom jako by to v něm opět přecvaklo a on se začal smát.* Ale každý má jiný plán se životem, že ? *Stále se smál jako by tentokrát byl veselý. Jak možná Arita už poznal tak Azazel měl velice silné výkyvy nálad jako kdyby v něm bylo i více osobností, což nebylo, ale duševně určitě zdraví nebyl nebo to o něm alespoň spoustu lidí říkalo.*

*Len sa nad jeho reakciou uculil, nič viac urobiť ani nemohol, ale bolo to tak a obaja to tak vnímali. Boli v genjutsu, v nekonečnom sne toho druhého z ktorého sa nechceli zobudiť no a potom sa spolu stretávali, bolo až prekvapujúce čo všetko sa zrazu v Kumo dalo robiť a nakoniec skončili spolu. Nakoniec sa Azazel znovu úplne zmenil a len sa mračil, ako by mu niekto ukradol lízatko.* Jej otcovi ide hlavne o to. *Vydýchol, takto dokáže, že Midori rýchlo doženie a ešte ju predbehne a bude ju môcť chrániť.* Sú silnejší než ja, navyše ak by som mal zabiť každého, život by bol o ničom. *Povedal, no bol nakoniec rád, že sa v tom už nechcel párať. Predsa len, ako povedal, obaja na to mali svoj vlastný názor a ani jeden nepresvedčí toho druhého.* Raz či onak ťa niečo podobné stretne. Aspoň raz v živote áno. *Povedal len, skôr zabrblal pod vodou.*

Azazel: *Stále se usmíval na Aritu a vylechl si co vše měl na srdci. nakonec na něj hodil takový nechápavý výraz.* Hm u vás asi lidi jsou zvyklý na něco jiného než tady. Každopádně Arito líbíš se mi, je to zajímavé potkat někoho kdo má jiný pohled na svět než většina lidí tady ve vesnici. *Stále se usmíval když v tom opět jako by ze vteřiny na vteřinu změnil pohled na zamračený.* Ale mam takový pocit, že to vás dělá slabými. Až moc se soustředíte na emoce jako je láska a tak podobně. To je otravné. *Řekl opět temným hlasem, ale nakonec se opět přepl zpět a začal se smát.* Mě něco takového potkat ? Pff...ne. *Začal se dost nahlas smát, až mu uklouzla noha a doslova se potopil pod vodu, po chvíli se však zvedl.* Pokusil ses mě zabít tímhle vtipem ? *Zeptal se*

*Chlapec bol taktiež rád, že stretol niekoho takého, aký je Azazel, Bol zaujímavou osobnosťou, ktorý mu asi ukázal skutočný pohľad na tento svet.* Už to tak vyzerá. *Usmial sa len. Skutočne mal iný pohľad na svet, možno ho mali i všetci ostatní v tejto dedine, lenže z určitého dôvodu mlčali a tvárili sa, že o ničom takom nevedia. On bol vychovaný inak, navyše mal milujúcich a chápajúcich rodičov, ktorí ho vedeli podporiť vo všetkom a pomôcť mu ako len vedeli, aj keď všetká ich pomoc mala medze, pretože mu nemohli dať všetko pred neho, nič nestálo zadarmo a on musel tvrdo pracovať.* Ak si to myslíš, tak sa príď pozrieť na moje tretie kolo. Raz môžeme ísť i na misiu a ukážem ti, že keď mám byť shinobi, tak som shinobi. Je dôležité vedieť oddeliť svoju prácu od súkromného života. *Ucuil sa od ucha k uchu a sledoval ho zlatými očami. Už si pomaly zvykal na jeho meniace sa nálady lusknutím prsta, bol zvedavý, čo za pár rokov vyhrá, možno ak by si niekoho našiel, tak by sa jeho pocity a všetky tie veci uňho vedeli zrovnať. Keď sa však pošmykol a začal sa topiť, len sa naňho díval a čakal, či sa náhodou nezdvihne sám, čo i po chvíli urobil.* Samozrejme, to bol môj účel od začiatku. Eliminovať konkurenciu. Škoda, že mi to nevyšlo. *Sklamane povzdychol nad tým, že to nevyšlo a nakoniec zodvihol ramená.* Čo už. Nič sa nedá robiť. *Nakoniec sa však uškrnul od ucha k uchu.*

Azazel: *Azazelovi se jeho odpovědi dost líbili, i když to nedával nijak najevo. Bylo skutečně vidět, že život Azazela a Arity se dosti liší, kdy Arita byl až příliš milí oproti tomu Azazel mohl být i jeho opak. Sice se na něj stále usmíval, ale uvnitř sebe stále přemýšlel jestli vůbec Aritovi může věřit, přeci jen Aritu zná teprve chvíli, také je to shinobi z jiné vesnice a kdyby například byla válka asi by moc dobří kamarádi nebyli. Nakonec však se rozhodl mluvit. * Oddělit práci od soukromého života? *Dal si jednu ruku na bradu jako by nechápal co právě vlastně Arita řekl, což byla i pravda. Azazel skutečně nevěděl, že tyhle dvě věci můžou být oddělené, přeci jen myslel si, že práce a soukromí život je to samé.* Ale ano příjdu se tam podívat, aspoň bude zábava. *Zasmál se nahlas*

*Blondiak si uvedomoval, že by mohol byť chlapec pred ním jeho pravým opakom, on bol od prírody milý, gentleman, dietko, ktoré vidí na ľuďoch hlavne to dobré než to zlé. On s tým nemal taký problém, ak by vypukla vojna medzi ich dedinami, existovalo niekoľko možností: úplná ignorácia, že sa vôbec niekedy stretli a jednoducho spolu bojovali alebo sa navzájom ignorovali, ak by však ani to nešlo, tak by sa jednoducho obišli a neriešili toho druhého. Jeho zlaté oči sa pozreli na tvár Azazela, ktorý sa snažil zamyslieť, čo tým myslel.* Súkromný život a práca sú predsa len dve rozdielne veci. V práci sa môžeš správať ako najväčšie zlo na zemi, v súkromnom živote môžeš byť zase ten najväčší dobrák pod slnkom. *Zodvihol ramená.* Ja to tak mám rozdelené. Aj keď sa stále usmievam, je to len kvôli môjmu mottu. *Uculil sa nad tým. On si to vedel rozdeliť, veľmi dobre. Počas práce sa sústredil len na prácu a choval sa tak, ako by sa mal správne chovať každý tam, takže keď musel zabiť niekoho, tak ho jednoducho zabije, ak by išlo však o nejakého známeho, neurobil by to bez dôkazov, pretože ho z objektívneho hľadiska poznal, ak by boli dôkazy proti nemu, tak by jej jednoducho zabil, ak však o cudzinca, urobil by to s čistým svedomím, pretože sa o cudzincov až tak veľmi nezaujímal. Potreboval sa s dotyčnou osobou poznať niekoľko rokov osobne, tráviť s ňou čas a mať lepšie puto medzi sebou.* Uvidíš tam, ak osa dá oddeliť súkromný život od práce. *Usmial sa len. Ak bude môcť, tak by sa s onou osobou len hral a odstal ju na jej hranice, než by ju dorazil, avšak vedel, že ju zabiť nesmie.*

Azazel : *Přemýšlel o tom co Arita vůbec říká, i když to více méně nemohl pochopit. * Myslím si, že je to blbost, člověk by se měl stále chovat tak jak se chová a je jedno jestli je to v práci nebo mimo práci. *Řekl dost temným hlasem, kdy se opět přestal usmívat jako by mu opět přecvaklo.* Pokud si však myslíš něco jiného, myslet si to můžeš. Možná na to jednou příjdu, možná taky ne. *Dodal opět s temným tonem v hlase, kdy si ho nadále prohlížel. Opět to bylo jako by jeho temné já se prostě probudilo a v uvozovkách zachraňovalo to jeho normálnější já. No výchova Azazela se na něj opravdu podepsala a proto si vypěstoval svou temnější stránku, která se vždy objeví když se Azazel cítí v ohrožení.* Když něco potřebuju udělat prostě to udělám, a je mi jedno jestli je to na misi nebo mimo. Vždy bych se zachoval stejně. *Dodal, kdy se z ničeho nic začal opět usmívat.* Ale i tak jsi fajn Arito-kun ! *Začal se opět smát.*

*Asi to skutočne genin z Kiri nevedel pochopiť. No, nemal mu to za zlé, nie každý chápal, že práca a svoj osobný život sú dve odlišné dimenzie v ktorých si môže človek oddeliť správanie. V práci sa mohol správať tak, ako sa od neho očakáva a doma v súkromí sa mohol správať ako len chcel a mal by pokoj od všetkého a všetkých.* No, každý má na to svoj názor. *Povedal len s úsmevom. Musel povedať, že ho táto jeho stránka vždy mierne zaskočila, no, nejako to chápal, mal iné vychovanie než on a všetko sa v ňom bilo a miešalo, skutočne avšak nechcel vedieť čo z toho vnútri v ňom vyhrá, pri ďalšom, čo vznikne, až sa ten guláš v ňom dovarí.* Ako myslíš. *Už nemal potrebu to viac rozoberať a tak si ho len prešiel očami.* Aj ty si fajn. Myslím, že sa pôjdem zase o dva roky pozrieť na tvoje chuuninské skúšky. *Uculil sa od ucha k uchu.* Som zvedavý, akým smerom sa poberieš. Takže sa do vtedy snaž a potom i na skúškach. *Usmial sa naňho mierne priateľsky, ale nejako to nepreháňal pretože sa spoznali len pred chvíľou a bolo vo hviezdach, či budú mať nejakú šancu spolu rozprávať sa znovu. Možno ak by sem šiel z nejakého dôvodu na návštevu, aj keď zatiaľ k tomu nemal nejako veľký dôvod.*

Azazel: Za dva roky ? Pff. To bude nuda. *Řekl jako by ho chuninské zkoušky ani moc nezajímali. * Geninem už jsem nějakou dobu a nějak se do toho nehrnu. Za celý rok jsem udělal jednu misi i to je u mě pokrok. *Začal se smát a sledoval dál Aritu.* Tyhle shinobi blbosti jsou jen ztráta času. A než se zeptáš proč jsem se tedy stal Shinobim, tak právě proto, abych tu nudu nějak zabil. *Dodal velice temně. Pravda je taková, že Azazel na akademii šel kvůli svému otci, který z něho chtěl řádného Shinobi, ale bohužel něco se zřejmě šeredně pokazilo, z Azazela se stal nevyrovnaný člověk, který měl dvě osobnosti a k tomu ještě byl dost línej.* Co vlastně pro tebe znamená být shinobi ? *Zeptal se Azazel opět velice vážně, dokud se nezačal zase usmívat jako malé dítě.*

Za dva roky ja sa nudiť nebudem. *Usúdil Arita, pretože mal svoje plány po chuuninských skúškach, chcel sa posunúť vyššie a dobehnúť určitú osobu a zopár ich aj predbehnúť.* Ja som geninom už tiež zopár rokov, ale úprimne, byť geninom je tá najhoršia vec na svete, takže som rád, že sa z toho konečne dostanem. *Vydýchol trochu, pretože už pred ním stála posledná prekážka k tomu, aby sa dostal z jeho momentálnej pozície.* No, za ten čas som spravil 22 misii. *Zodvihol ramená s úsmevom, pretože to bolo omnoho viac, než by ktokoľvek normálny urobil. No, keď jej k tomu donútila mama, nič iné mu nezostávalo. Dobré meno v dedine malo v budúcnosti určité svoje výhody a to vedel každý. Arita ako menší nebol lenivý, no postupom času sa začal správať už primerane k svojmu veku a jeho nadšenie z vecí držal na uzde a z niektorých vecí sa i to nadšenie vytratilo.* Čo to pre mňa znamená? Shinobi je niekto, kto chráni svoju dedinu, ľudia v nej a obetuje re to i svoj život. Keď som bol menší, chcel som byť taký človek, nedalo by sa povedať, že ním aj teraz nechcem byť, ale už to nie je tak ako kedysi. Pre mňa byť shinobim znamená byť niekto, kto ochráni v dobe núdze všetkých na okolo, svojich blízkych, rodinu, priateľov no i iných obyvateľov dediny v ktorej žije. Zatiaľ mám na to takýto pohľad. Som zvedavý, či sa postupov rokov zmení, alebo nie. *Povedal so zamysleným úsmevom na tvári a pozrel sa na strop, pričom stále premýšľal.*

Azazel : *Poslouchal Aritovu odpověď na to co to znamená být Shinobi a jen se zamyslel.* Máme dost odlišný názor na to co to znamená být shinobi. Chránit vesnici to ano, ale blízké a rodinu ? Pokud nemáš nikoho blízkého nebo svou rodinu nenávidíš, máš o práci méně. *Řekl, kdy přeci jen ukázal Azazel jednu ze svých skrytých emocí a to smutek. Je pravda, že Azazel byl složitá osoba, ale co když to vše skrýval jen, aby si o něm lidé nemysleli, že je slaboch. Vše to usmívání, vyzabíjení akademie a podobně, přeci jen je pravda, že Azazel tím schovával své pravé já, které nebylo tak drsné a brutální, ale jeho skryté já bylo milující a přátelské, což byla právě ta jeho kladná strana, ta temná strana byla pravý opak, která měla častěji navrch. * Myslím si, že u tebe nezmění Arito-kun. Je vidět, že svou rodinu opravdu miluješ... *Dodal potichu, ale stále temně, kdy se zadíval do vody a viděl svůj odraz. Nemohl se na sebe však dívat dlouho a tak rozvířil opět vodu a díval se na Aritu, tentokrát však už jiným pohledem. Nebylo to ani s úsměvem, ale ani nijak zle, prostě se na něj díval jako na člověka, který měl přesně to co vždy Azazel chtěl. Přátelství, správnou rodinu, správnou výchovu.*

No, moju rodinu nejde nenávidieť. Obaja rodičia ma milujú, otec za mnou stále dolieza, chce mi so všetkým pomôcť, často kvôli tomu musím ísť niekam inam, pretože jeho starostlivosť je až príliš. Aj keď mi nedokáže pomôcť s vecami čo sa týka techník a iných vecí, stále je to chytrý muž a dobrý obchodník, matka je shinobi, takže ta mi pomáha a stále do mňa kope, nech pomáham dedine D misiami, až sa stanem chuuninom, tak to budu i C misie. *Uculil sa nad tým. Skutočne nemal najmenší dôvod nenávidieť svojich rodičov ba čo, miloval ich tak, ako oni milovali jeho a tým, že bol jedináčik mal ich všetku pozornosť a vedomosti, aj keď doňho dávali veľké nádeje, keďže si vybral takúto cestu.* No, ak nemáš rodinu a blízkych, máš síce o prácu menej, ale potom si sám. Nikto nestojí na tvojej strane, nikto ti nepomôže s vecami, ktoré sám nedokážeš urobiť, stojíš len sám v tme a zime, bez známky tepla a svetla. *Povedal so smutným úsmevom, pretože on si toto predstaviť síce vedel, ale nechcel to zažiť. V takom svete mohol žiť Azazel, podľa toho, čo mu všetko rozprával a ako rozprával. V chladnom a čiernom svete odkázaný sám na seba. Bolo to smutné a rozhodne bol rád za to, kam sa narodil.* Tiež si to myslím. Ja milujem svoju rodinu a oni milujú mňa. *Usmial sa len, pretože to bola pravda. Nevedel, čo by robil bez svojej rodiny. Nikomu nezávidel život, miloval ten svoj, pretože mal všetko čo kedy chcel. Možno mu len ku šťastiu chýbal mladší súrodenec, či starší, ale i takto to bolo dobre. Pozrel sa do Azazelových očí, ktoré sa upreli na nej. Nemohol povedať, že necítil voči chlapcovi pred sebou ľútosť, ale s ňou nič vyriešiť nevyriešia.* No, aj budeš chcieť, môžeme byť kamaráti, aj keď to nevidím veľmi ružovo s inými stretnutiami, ale človek nikdy nevie. Môžem tu byť pre teba a pri mne by si mohol byť sám sebou, hm? Čo ty na to? *Povzbudivo a prívetivo sa usmial na Azazela.*

Azazel: *Trochu sklonil hlavu, kdy Aritovi záviděl, že má takového otce, ale nechtěl dávat nic moc na jevo, i když to bylo asi zjevné. * Já si vystačím sám ! Zima a tma mi nevadí ! *Řekl, kdy to bylo spíše takové kopání kolem sebe, protože hodně hluboko v sobě, za tím vším špatným věděl, že Arita říká pravdu, ale prostě si to nechtěl připustit. Potom mu Arita nabídl zda nechtějí být kamarádi, kdy na chvilinku, ale opravdu jen chvilinku zvedl hlavu a jako by byl skoro až rád, když mu tohle nabídl, ale hned se otočil a díval se raději jinám.* Ne...nikoho nepotřebuju. Do teď jsem si vystačil sám, a tak to bude i pokračovat. *Ton v hlase, který však měl nebyl ani temný, ale ani nijak kladný spíše to znělo tak, že o tom co Azazel sám řekl pochyboval. * Stejně brzo odejdeš zpět domů a já tu jenom budu zabíjet čas... *Dodal, kdy se konečně otočil.* Já...já.... *Sklonil opět hlavu.* Nemám kamarády...neumím to s lidma. Žiju si sice sen hodně lidí, prostě dělám si co chci, ale stejně tomu chybí jedna věc. *Stále měl skloněnou hlavu, kdy z něho nemluvilo to temné já, ale to milé,vřelé já.*

*Arita sa skutočne nemal na čo sťažovať. Mal všetko, čo si želalo každé dieťa. Dobrú rodinu kam sa narodil, dobrých priateľov v okolí, vôbec nebol sám. Nestál zoči voči temnote, ktorá sa v mrknutím oka rozliezť a všetko svetlo pohltiť, tak ako chlad mohol pohltiť všetko teplo a samota prevziať kontrolu.* Nikto si nikdy nevystačí sám. Je smutné byť samým. Chladné a tmavé a určite bolestivé... *No on nikdy nebol sám, stále mal pri sebe ľudí, ktorí pri ňom stáli v dobrom aj zlom, ale ak by jedného dňa zmizli... nevedel by, ako by sa mal zachovať. Rozhodne by to pre Aritu znamenalo veľa bolesti a nepríjemných pocitov, tým sa však zabývať nechcel, nechcel ani chvíľu myslieť, že by sa niečo také mohlo jemu stať. Predsa len, aj keby nemal kamarátov, stále by mal svojho otca i mamu. Nad jeho slovami sa trochu pousmial. Spoznal váhanie v jeho hlase, no nevedel, či by ho mal ďalej presviedčať.* No, mohli by sme si písať a ja by som za tebou mohol sem tam prísť, toľko by sa nestalo zase. Rád by som za tebou prišiel. *Usmial sa ešte viac. Skutočne by za ním niekedy prišiel, aj keď sa musel tiež sústrediť na seba, ale toľko by sa zase nestalo.* Tak by si už jedného mal, ak by si chcel. *Stále si stál viac menej za tým. Nemusel byť zám, ak nechcel. Záležalo však len od neho. Blondiak by sa rád stal jeho kamarátom.*

Azazel: *Azazel se usmíval jako malé dítě.* To bych opravdu cht.... *Najednou si však chytl hlavu a zatřásl s ní. * Vážně si myslíš, že potřebuju kamarády ? *Ozvalo se temným hlasem, kdy se na něj stále upřeně díval.* Nepotřebuju nikoho. A pokud si myslíš, že si nevystačím sám jsi na omylu ! Nech mě napokoji ! *Vykřikl jako by ho něco popadlo. Opět jeho temnější já, kdy sledoval celou dobu jen Aritu. Najednou vylezl z vody.* Už se mě nesnaž, nikdy takhle obměkčit ! NIKDY ! *V tu chvíli vyběhl pryč z lázní, kdy jemu hodnému já to bylo opravdu líto, ale to temné já si myslelo ,že ho tím ochraňuje.*

*Bol rád, že sa Azazel k nemu správal tak priateľsky a to, že načal onú vetu mu prinieslo i trochu nádeje, že by si našiel kamaráta v Kiri, no tak sa nestalo. Ku koncu vety sa sekol, chytil sa za hlavu a zatriasol s ňou. Musel priznať, že tomu veľmi nechápal, nechápal tomu, čo sa s ním deje. Povedal by i, že jej oná otázka prekvapila, trochu i áno, trochu dosť, ale nedal to na svojej tvári poznať. Navyše na ňu vôbec neodpovedal, mlčal, nie zaskočeným, bolo to tým, že na to nemal čo povedať. Pri onom kriku naňho sa chtiac nechtiac i trochu ušrknul. Arita vedel sám, že ťahať sám za jeden koniec lana nebol dva krát dobrý nápad nikdy, keď druhý koniec lana ťahal niekto iný s viacerými ľuďmi. Robil si o neho i starosť, z ničoho nič po ňom začal kričať, ako by to skutočne nebol ten chlapec s ktorým sa rozprával pred chvíľou.* Fajn, ako chceš. *Povedal mu k poslednému a zlatými očami sledoval, ako onen chlapec bral nohy na ramená. Arita nad tým musel povzdychnúť, vôbec nechápal, čo to do neho vošlo, i pochyboval, že by to niekedy zistil. Chvíľu tam ešte zostal a snažil sa uvoľniť nanovo, chcel tu stále nabrať energiu a odpočinúť si, ale nešlo to. Preto i on po chvíli odišiel preč.*

Koniec rpg.