Náměstí

*Bylo vcelku slunečné dopoledne. Yasuko zase spal jen pár hodin, protože ho v ranních hodinách opět probudili noční můry z toho, jak byl jako malý unesen a nebylo s ním zrovna pěkně zacházeno. Alespoň měl ale víc času na různé aktivity. Jelikož si takhle v noci zacvičil, mohl pak celý den trávit venku. Ráno se oblékl do kraťas a trička tmavě šedivé barvy a vydal se ven. Na to kolik bylo hodin, bylo slunce pěkně ostré a ve vzduchu už bylo pěkné horko. Yasuko se vydal na náměstí si za své úspory koupit nějaké nové oblečení, které by se více hodilo na mise, když je teď už genin. Vzal si tedy obnos peněz a vyrazil nejbližší cestou k náměstí, kde bývaly obchody. Cestou si dost všímal lidí kolem sebe, ale to u něj bylo klasické, takže už v tom byl docela dobrý a málo kdo to na něm poznal. Svou čelenku měl kolem krku a v duchu byl pyšnější než kdy jindy, když se poprvé procházel po městě jako plnohodnotný shinobi. Sice zatím nízké hodnosti, ale i tak to byl pokrok. Náměstí bylo jako vždy docela tiché, obchody byly v uličkách mimo centrum, takže je Yasuko začal jednotlivě procházet a hledat něco, co by se mu mohlo líbit.*

*Už tu bylo zase ráno,.. Další ráno ve vesnici z kamene, kde je všechno z kamene, dost možná i lidé. Natož jídlo, občas mu přišlo, že je z kamene taktéž. Každopádně co se dalo dělat že? Dnes měl tedy raito volno, stupidní mise jako je roznášet jídlo a podobné blbosti ho nebavili, bylo to nudné a k ničemu. Rozhodl se jít na násměstí podívat se po něčem na snídani. Čelenku si ani nebral, nemělo to smysl aby ji ve vesnici nosil a stejně tak k čemu by ji vlastně měl,když byl shinobi hodnosti genin, což vlastně znamenalo, že ani shinobi ještě není. Ne nějak právoplatně. Na násměstí hledal nějaký stánek s pečivm, kde by si mohl koupit nějakou buchtu nebo něco tomu podobné.,*

*Když by Yasuko na náměstí, prošel pár obchodů, jak měl v plánu, ale nikde nezahlédl nic, co by se mu alespoň částečně zamlouvalo. Když potom přišel do části, kde už tolik oblečení nebylo, ale jednalo se spíš o část s jídlem, všiml si v povzdálí povědomé postavy kluka.* ,,Toho přeci odněkud znám!" *Yasuko přesně věděl, o co klukovi jde. Chtěl si ukrást nějaké jídlo. Yasuko rychle došel až k němu a chytil jeho ruku těsně před krádeží. Všiml si toho prodavač a proto Yasuko koupil aspoň něco z obchodu, aby bylo vidět že chtěl zaplatit.* Tohle nedělej, máte už pravidelný příjem peněz, nemusíš krást, můžeš si věci kupovat. *Ovšem kluk, kterého Yasuko znal z ulice mu ani neodpověděl a dal mu ránu přímo do nosu. Yasuko se stihl trochu uhnout, proto dostal jen přes tvář, ale druhý kluk byl tou dobou už na útěku.* /Kluk/- Běž si za tím svým novým kamarádem, na nás už kašleš. *Yasuko vůbec nevěděl jak reagovat a proto si jen přiložil ruku na tvář a za kousl se do koláče, který koupil před chvílí.*

*Raito byl opodál tomuto incidentu, kde si akorát vybíral nějakou buchtu na snídani, ale netušil ještě co přesně si vybewre. Každopádně viděl to celé a začal se smát, tomu jak kluk prostě instantě dostal pěstí. Ani netušil proč, ale přišlo mu to strašně vtipné. Chce pomoct a dostane přes držku? to je jaká ironie a příběh. Každopádně po chvíli si zase začal všímat svého. Tohle pobavení bylo super, ale nepředpokládal, že se ještě něco bude pořádněho dít a nebo že se něco stane.*

*Práve prišla z tréningu. Jej zásoba chakry bola skoro na bode mrazu. Neuveriteľne ju bolela hlava, tak si dala len rýchlu sprchu a v šatníku sa prezliekla do čistých vecí. Bola celá ubolená a od modrín, ale na to bola už až príliš zvyknutá a ani to nejak nevnímala. Bolesť bola jej každodenným spoločníkom. Odpratala si zo stola svoje veci, ktoré tu nechala z minulého večera. Keď bol stôl uprataný, posadila sa na kraj postele. Už dlhšiu chvíľu mala v hlave slová Noctisa, keď jej predostrel dva nové spôsoby, ktoré by jej mohli pomôcť pri zvyšovaní jej chakrovej zásoby. A tak sa rozhodla to skúsiť, hoci asi výsledok neuvidí ihneď. No nevadí. Vedela jakž-takž koľko techník môže použiť (a aké), kým vyplytvá skoro všetku svoju chakru.. Takže bude navyšovať svoj obsah spôsobom, ktorý jej vysvetlil Noctis a uvidí sa.. či príde k nejakej zmene.. Keďže mala tak pred hodinou tréning, ešte stále mala k dispozícii len maličké množstvo chakry. A tak prešla ku otvorenému okno a vyštverala sa na parapet, kam sa posadilado tureckého sedu a nechala dopadať na seba slnečné paprsky. Ruky si položila na svoje stehná, zatvorila oči a spomalila svoj dych. To pár sekúnd trvalo. Správnou kontrolou chakry dokázal človek veľa úžasných vecí. A Tsuki chce svoju chakru udržiavať v špičkovej forme - čo sa týka jej kontroly, koncentrácie, používania a podobne. Vedela, že jej nemá toľko, koľko by chcela mať, ale nič nie je zadarmo. Bude si to musieť vydrieť, aj keby mala meditovať úplne každý jeden deň svojho života. Začala teda sediac v tureckom sede, čo mal byť meditačný postoj. Cítila, ako sa jej slabý vánok zapieral do vlasov, ako slnečné lúče hladili jej pokožku. Bolo to upokojujúce a ona tak moja nabrať pokoj aj do svojho tela, pretože to teraz potrebovala. Ten pokoj bol tak prirodzený, keď ho človek nechával samovoľne prúdiť cez svoje telo. Tsuki sa po pár minútach pokoja začínala sústrediť na pohyb svojej chakry. Vnímala ju tak, ako ju naučil učiteľ Niba, ešte keď bola tak o polovicu mladšia. Predstavila si ju vo svojom vnútri ako modrý plamienok. Na tento plamienok sa zameriavala, sústredila a nenechala sa ničím rušiť. Lenže stále sa niečo našlo. Najskôr nejaké kočky, ktoré sa dole párili a vydávali pritom dosť nepríjemné pazvuky, ktoré Tsuki vyrušovali. Potom zase jej pri uchu lietal komár, alebo iná otravná háveď. Každopádne strácala koncentráciu, vyrušovalo ju to a nemohla sa sústrediť na ten 'oheň chakry‘. A tak nejakú chvíľu len nechala duchovnú energiu, aby sa v nej pohybovala, ako chcela. Vnímala to prúdenie. Bol to ten najzaujímavejší pocit na svete, ktorý mala možnosť doteraz okúsiť. Ten pocit, keď sa jej chakra pohybovala akoby vlastnou mysľou, ukazovala jej, kam sama chce ísť miesto toho, aby ju Tsuki smerovala na požadované miesto. Chakra bola zdroj života všetkého živého na zemi. Potrebovala ju každá živá bytosť k prežitiu. Väčšina shinobi to považovala za samozrejmé, keď sa s ňou narodili. Ale Tsuki sa už dávno rozhodla, že svoje požehnanie nebude považovať za samozrejmosť. Takto nechala chakru pohybovať sa v tele dlhšiu dobu. Bolo to upokojujúce a ona sa ani nenazdala a ponorila sa do meditácie až tak, že sa jej hlava vyprázdnila a okolitý svet ju nijak nerušil. Bola akoby mimo tohoto sveta, len vo vlastnom vnútri so svojou chakrou. Ešte chvíľu ju nechávala pohybovať sa, ale už nastal čas, aby ju pevne chytila 'do svojich rúk'. Sústreďovala sa na ten plameň, snažila sa len o jednu jedinú vec – rozdúchať ten oheň, prinútiť ho vzrásť. Lenže to nebola ľahká záležitosť, hoci to už niekoľkokrát robila.. Chakrový plameň nepatrne plápolal. Len uvoľnene dýchala, nechala, aby jej vlastné telo, jej vlastný dych, kŕmil pomaly plameň. Pretože vzduch bol pre plameň životne dôležitý. Bez neho nemohol existovať. A s ním mohol naberať na sile. Takže niekoľko hodín strávila len tým, že sa sústreďovala na svoje dýchanie, upokojovanie vlastnej mysle na maximum, pretože pri tvorbe chakry bola dôležitá nie len fyzická sila, ale aj tá duchovná. Skončila až vtedy, keď sa chlad večera zapichával do jej tela. Tvár mala úplne studenú- Otvorila svoje oči. Hoci vo vnútri nárast chakry príliš nevnímala a nevidela, pretože išlo len o jej predstavivosť, ale fyzicky cítila, že jej chakra sa rýchlejšie obnovila. Očami musela zamrkať, aby si zvykla na svetlá pouličných lámp. Telo mala stuhnuté. Niekoľkokrát sa pretiahla, kým sa odhodlala vstať. Nohy mala úplne drevené, ale vo vnútri tela sa cítila neuveriteľne v pohode. Tento Noctisov postup praktikovala aj niekoľko ďalších nasledovných dní, kedy meditovala vo svojom voľnom čase, rovno po tréningu, keď bola takmer bez chakry. A skutočne – zväčšovala tak svoj obsah chakry skutočne len o malé, skoro zanedbateľné množstvo, ale keď sa toto množstvo zrátalo dokopy počas niekoľkých dní, mohlo by jej to pomôcť aspoň s množstvom pre polovicu nejakej nenáročnej techniky. Čo mohlo byť v boji aj celkom rozhodujúce. Napokon to nie je až tak špatný nápad, lebo počas nasledovných dní si uvedomila, že nemusí meditovať až tak dlho, ako bola zvyknutá. Každopádne sa pokúsi navýšiť si svoje zásoby aj tým posledným spôsobom, ktorý jej Noctis poradil..*

KONIEC RPG

*Tsuki potrebovala zohnať niekoľko hríbov. A nie len tak hocijakých. Potrebovala väčšie množstvo Holohlavca končistého, neboli inak povedané - lysohlávku. V tomto období bolo veľmi náročné, respektíve úplne nemožné, opustiť dedinu, keď okolo nej vyrástla obrovská dotonová stena. Teda, pokiaľ dotyčný nedisponoval teleportačnými technikami. Tsuki sa náhlila jednou z uličiek smerom na námestie, odkiaľ chcela zmeniť smer potom priamo ku parku. Tam snáď nájde niečo málo. Keď zabáčala za roh uličky, narazila do nejakého sopliaka, ktorý jej skrížil cestu. Keďže šla Tsuki dostatočne rýchlo, musel krpec, ktorým bola Nii, skončiť zadkom na zemi.. Tsuki mala na sebe svoje klasické oblečenie - čierne dlhé legíny a čiernu mikinu s dlhými rukávmi. Čierne vlasy mala zapletené do vrkoču a na Nii pozerala z výšky len jedným svojim červeným očkom. Druhé mala prekryté páskou, pretože na neho prestala vidieť - bola naň slepá. Ale to nebol jediný dôvod, prečo ju nosila. Mala v červenej dúhovke žiarivo modrú škvrnu, ktorá sa neustále rozrastala,* Nemáš oči, alebo čo?

*Hej, bola pravda, že to Tsuki vrazila do tej malej holky. A musela sa pousmiať v duchu nad tým, že na ňu vyštartovala ako Michi v Kirigakure na Tsuki, keď vrazil on do nej. Musela sa proste na absurdite tejto situácie zasmiať. Avšak už na ňu nereagovala, nemala záujem sa hádať..* Výborne, počítať vieš. Máš dve oči, ostatně ako väčšinou každý človek.. *povedala Tsuki. Aj ona mala dve oči, hoci jedno z nich nefungovalo. Ale stále boli dve. No nemala potrebu to akokoľvek vysvetľovať. Nech si krpatá myslí, že má len jedno. A možno aj dieru v hlave miesto oka!..* Gratulujem Nii, práve si si vyslúžila veľmi dôležitú úlohu.. *pokračovala Tsuki. Zatiaľ sa nepredstavila, ale vypadalo to tak, že sa chce dievča z nejakého dôvodu.. kamarátiť?.. Tak to vypadalo, keď sa predstavilo, hoci ju Tsuki doslova prevalcovala.. Tsuki si ju jedným červeným okom obzerala, akoby jej chcela nahliadnuť rovno do duše. Niekoho to dosť znervózňovalo..*

Tsuki Yagami.. Z Kashiko-Sa klanu.. *predstavila sa nakoniec aj Tsuki. Členovia Kashiko-Sa klanusa povyšovali nad ostatnými, pretože oplývali vysokou inteligenciou. Kashiko-Sa bola jednoducho elita Iwagakure..* Prečo by si sa mala začať báť?.. Si snáď z inej dediny, Nii, že by si sa mala báť niekoho z Iwagakure?.. *spýtala sa tentokrát Tsuki a pozrela sa na dievča,* Je to jednoduchá úloha, ale o to dôležitejšia.. *Tsuki sa pohla dopredu a cez rameno sa pozrela na dievča, aby jej tak dala najavo, že má ísť za ňou. No povedala to aj slovne,* Pôjdeme do parku, tam ti to vysvetlím.. *uistila ju Tsuki, aby si dievča náhodou nemyslelo, že by ju chcela Tsuki ťahať niekde do temných, nebezpečných uličiek, či iných zákutí dediny. Nie. To v pláne nebolo.*

*Tsuki bez slov kráčala ku parku. Nebol ďaleko a hlavne to ani nebol taký ten typický park, kde bolo veľa zelene a stromov. Nie. Tráva tu rástla len tak zbežne okolo tých pár stromov. Behom nejakých päť minút už boli v onom 'parku'. Tsuki sa porozhliadla, a potom sa obrátila na dievča,* Potrebujem od teba, aby si obehla okolo všetkých tých stromov a skontrolovala všetku tú trávu, čo pod nimi rástla a aj mimo stromov.. Potrebujem totiž zozbierať jeden konkrétny druh hríbov, ale môžeš mi priniesť úplne všetky, čo nájdeš.. Za odmenu, samozrejme.. *pousmiala sa Tsuki, tentokrát naozaj milo a počkala, kým sa dievča dá do práce. Alebo kým začne protestovať. Alebo niečo iné... Kto vie, čo sa honí hlavou tomu malému prckovi.. Tsuki ju okom sledovala veľmi pozorne, skúmala ju a analyzovala.*

*Tsuki celý čas pozorovala dievča, ako behalo po parku a zháňalo pre ňu hríby. Veľa z nich boli také, ktoré nepotrebovala, ale našlo sa pár takých kúskov, ktoré vyložene hľadala a potrebovala. Kým jej Nii hľadala a prinášala ďalšie a ďalšie kúsky, tak Tsuki sedela vedľa lavičky na kamennej podlahe a preberala hríbiky na rôzne kôpky. Všetky z nich poznala, a tak vedela ktoré na čo použije a ktoré proste vyhodí, alebo dá ich kuchárom, aby jej ich pripravili s vajíčkami..* Byť kunoichi je skvelé.. Prečo sa pýtaš? *opýtala sa Tsuki, ale dievčaťu nevenovala ani pohľad, len sa prehrabávala v ďalšej várke, ktorú jej Nii priniesla. No mávla na ňu rukou a pokynula jej, aby si sadla oproti nej. Voľnou rukou jej podala jeden z hríbov,* Daj si.. *druhou rukou si dala do úst aj ona jeden z hríbov.*

Bude to náročné. Budú dni, kedy budeš potiť krv, keď budeš plakať a preklínať deň, kedy si nastúpila na Akadémiu.. Ale všetky tie prekážky stoja za to.. Za tú moc, ktorú potom máš, za tú silu.. Ale nič nie je zadarmo. Musíš sa snažiť čo najviac, prijímať všetky skúšky so vztýčenou hlavou a nevzdať sa, keď ťa zrazia na kolená.. Keď na teba budú kričať, že si nemožná, že na to nemáš.. Vtedy len zdvihni ruku, vystrč na nich stredný prst a usmej sa na nich so slovami 'naserte si'.. *povedala Tsuki, keď rozžvýkala hríb, ktorý si dala do úst..* K úžitku bude presne ten hríb, ktorý si zjedla. Je to Holohlavec, ktorý obsahuje psilocín a psilocybín - halucinogénne látky. Teraz zistíme, či aj jeden hríb dokáže intoxikovať náš organizmus a zmeniť tak naše vnímanie a myslenie.. *ušklíbla sa Tsuki smerom ku Nii a ďalej sa venovala triedeniu hríbov.. Holohlavca potrebovala pre výrobu jedu Genkaku.*

Ja som spokojná, že som ninja. Dáva mi to istý druh moci, ktorú ako civilista nemáš. Každopádne všetko má svoju cenu, ako som už vysvetlila predtým.. *well, bolo by to lepšie, ak by sa mohla rozhodovať sama za seba, lebo doteraz všetko riadil a ešte stále riadi jej otec. Dokonca aj to, že šla na dráhu ninju má na rováši jej otec. Za niektoré veci mu je vďačná, lenže..* Cítiš nejakú zmenu? *opýtala sa Tsuki na margo toho, že si práve dali lysohlávky, ktoré majú spôsobovať halucinácie. Samotná Tsuki však netušila aké množstvo by mali zjesť, aby sa tento účinok dostavil. Takže je rozhodnutá to otestovať, ale nemôže toho príliš veľa spotrebovať, niečo potrebuje na jed Genkaku.*

*Ani Tsuki nezaregistrovala zatiaľ žiadne zmeny po požití jedného Holohlavca, inak povedané lysohlávky.. Ďalej sa prehrabovala hríbmi a ukladala na kôpky,* Akadémia? To bolo pekných pár rokov dozadu. Vzhľadom na môj náročný tréning a dovolím si povedať, že aj talent.. Som to na Akadémii pre nadaných nemala vôbec náročné. Ale čo je na Akadémii také ťažké, že?.. *Tsuki pochádzala z Kashiko-Sa, takže dostala do vienka vysokú inteligenciu, ktorá jej pomohla prebiť sa Akadémiou v teoretických skúškach. A musela mať nejaký ten talent (hoci doplnený o tréningy), lebo hravo zvládala aj tie praktické veci a ukončila Akadémiu ešte v ten rok, kedy tam nastúpila..* Nemôžem povedať, že by som sa tam zrovna nudila.. Mám rada informácie a vedomosti.. *kôpky hríbov si spratala..* Tak to vypadá, že asi žiaden účinok.. *zamrmlala si Tsuki sama pre seba sklamane, ale určite ju počula aj samotná Nii,* Prečo sa vôbec na Akadémii nudíš? To si tak dobrá, že ťa to tam nebaví?..

*Zdvihla svoje oko ku Nii a prehliadla si ju v krátkosti. Potom pohľad zase sklopila ku hríbom a sama si hodila do úst ešte jednu lysohlávku. Chcela vyskúšať surové účinky týchto hríbov a nie vo forme Genkaku.. Nii jej oznámila, že musí ísť a Tsu jej nehodlala brániť. Dostala čo chcela a tým boli práve tieto lysohlávky, ktorých ale nebolo príliš, no snáď ich množstvo bude stačiť..* Fajn, *povedala Tsuki stroho, lebo nemala dôvod viac kecať, keď dievča odchádzalo. Pozývať ju niekde na jedlo tiež nebude, lebo ju vlastne chcela len využiť na ten zber hríbov. A to dostala. Misia splnená. Sama sa potom aj zdvihla, keď mala hríby prebraté a zbalené. Ale v tej dobe bola Nii už preč. Prehodila si copánek dozadu a vydala sa na cestu domov, kde ju čakala príprava jedu. Teda, ak ju cestou nechytia haluze z tých hríbov.*

KONIEC RPG

Legenda k tréninku:
Hibiki Yuki
Sensei z Akademie

Trénink zásoby chakry:
*Hibiki byla domluvena se senseiem na dnešním tréninku, kde by ji pomohl zasílit a zvýšit její malou zásobu chakry. Při posledním tréninku s Okabem ji došlo, že musí zesílit. Byla si jistá, že v nynějším stavu těmi zkouškami neprojde a skončí po prvním kole. Proto se rozhodla trénovat, aby dokázala, že má na to udělat zkoušky a stát se chunninem. Proto dneska vstala s radostí a otevřela skřín. Chvíli do ní koukala a přemýšlela, jaké oblečení si dneska vezme na sebe. Jelikož šla trénovat a její trauma už docela zmizelo, rozhodla se pro něco, co si nikdy neoblékla. Nakonec ono oblečení vyhodila na postel a následně se začala svlékat. Svlékla se se úplně do naha a stála u postele. Pomalu se začala oblékat. Dneska se rozhodla, že si podprsenku brát nebude a tak si oblékla rovnou oblečení na sportování. Dneska byla šťastnější, než kdykoliv jindy a taky to na ní bylo vidět. Proto, když došla do kuchyně, její sestry ji nemohli poznat.* (Hibiki) Dneska jdu ven trénovat. Nevím kdy se vrátím. Takže na mě nemusíte čekat, sestřičky. *oznámí Hibiki a vezme si jen flašku s pitím a rozejde se do chodby. Tam si obula i sportovní obud. (Ta které je na obrázku.)* (Hibiki) Tak se mějte sestřičky a uvidíme se později. *roloučí se naposledy a pak opustí byt a rozejde se na místo určení. Kdyby ji dneska někdo potkal, myslel by si že je to jedna se jejích sester. Jenže to byla ta plachá a stydlivá dívka, která nerada chodila ven, Hibiki. Ani ona sama neví, co se stalo, že se tam změnila. Neví proč je najednou tak šťastná. Ale možná to je tím, že se dost sblížila s Okabem a možná ho má i ráda víc, než si přiznává. Proto je tak šťastná, nejspíš to bude on, kdo je tím důvodem, proč je tak šťastná. Ale o tom teď nemohla přemýšlet, Chtěla zesílit a proto si domluvila trénink se svým senseiem. Když procházela kolem jednoho obchodu, zalédla hodiny a zjistila, že má jenom pět minut, aby tam došla včas. Soustředila chakru d svým chodidel a odrazila se (Chakura Shotto). Tím se dostala na střechy baráků, odkud měla lepší rozhled a i lepší cestu. Aby to stihla, musela to použít ještě třikrát. Nakonec se dostala k učiteli právě včas. Navíc je to ten samý sensei, se kterým trénovala minule. Doskočila před něj a musela se opřít o kolena. Bylo to pro ní docela záhul, se tam dostat včas.* (Hibiki) Přišla sem včas, sensei? (Sensei) Právě včas. Stihla si to. *oznámí ji to sensei a pousměje se na ní. Dívka mu úsměv opětuje a pak se chvílí vydýchává. Když je trochu odpočinutá, narovná se a podívá se na sensei.* (Sensei) Takže co si dneska chtěla trénovat? (Hibiki) Chtěla bych zvýšit zásobu chakry. Stále ji mám málo a musím být silnější. *odpoví a podívá se na něj odhodlaně.* (Sensei) Dobře. Takže my ukaž, jak si dobře ovládla to jutsu, které sem tě dřív učil. Jestli ho umíš dobře, neměl by to být problém. *prohlasí a trochu poodstoupí, aby měla dívka prostor. Hibiki tak začne skládat pečetě a ze země ji do ruky vyskočí kopí. Jenže to ještě není úplně ono a takže se cítí nejistě. Hold to od té doby netrénovala a tak to může zkusit znova. Zkusí s ním udeřit do země a to se zlomí. Ještě není natolik pevný, aby to vydrželo náraz. Kopí se roztříštilo a tak to chtěla zkusit znova. Složila opět pečetě a soustředila se ještě více. Nakonec ji do ruky opět vyskočilo kopí, na první pohled úplně stejné. Proto s ním opět udeřila do země. Ale tentokrát se nerozlomilo, ale jenom trochu křuplo a objevila se na něm prasklina. Udeřila s ním podruhé do země a teď se již rozpadlo. Ani ji to tolik nenaštvalo, ale chtěla tu techniku už ovládnout. Hold se nedalo nic dělat.* (Sensei) To stačí. Ukaž mi jiné techniky, které ještě ovládáš. *vybídne dívku a ta se narovná a následně se jen protáhne. Zvedne ruku a pak s ní švihne před sebe a v tu chvíli se ji v ruce objeví růžový bič. Ten bič udeří do země, metr od senseie. Její bič je dva metry dlouhý. Následně jen zvedne ruku a roztočí ten bič nad sebou, jako laso, když chce kovboj chytat krávu. Pak s ním udeří vedle sebe a tak ten bič se uklidní.* (Hibiki) Umím ještě jednu techniku, ale tu momentálně nemohu použít. A dále umím pár technik z Akademie. *oznámí a bič ji zmizí. Složí pár pečetí a vedle ní se objeví jedenáct jejích kopií (Bunshin no jutsu). Pak pohlédne na budovu akademii a rozeběhne se k ní. Cestou načerpá chakru do chodidel a pak se rozeběhne po zdi vzhůru (Kinobori no waza). Zatím se drží na zdi a pak načerpá trochu více chakry, čímž poškodí zeď a odrazí se vpřed (Chakuro Shotto). Odělá pár přemetů a dopadne na nohy vedle senseie. V letu ještě složí pečetě a přemění se na jejího senseie, se kterým momentálně trénuje. Tak se vedle něj objeví jeho přesná kopie.* (Sensei) ‘Dost se zlepšila a i ta její nervozita docela zmizela. Myslí, e ta holka bude hodně silná a důležitá pro naší vesnici. Ale nejdřív musí projít zkouškami, které se konají za dva roky u nás ve vesnici.’ *pomyslí si, když dívku sleduje. Za celou dobu se nehnul, jen otáčel hlavou, aby ji mohl pozorovat.* (Hibiki) Ještě umím Kawarimi no jutsu a Suimen Hokou no waza. Jenže tyto dvě vám neukážu. Takže snad vám budou stačit tyto jutsu. *následně se změní zpět a zruší své klony a tak tam stojí jen Hibiki a její sensei.* (Sensei) Dost si se od minule zlepšila. Stala si se silnou, Hibiki. *pohladí ji po hlavě, načež se dívka začervená.* (Sensei) Takže teď přejdeme na druhou část tréninku. Sedni si někam a začni se soustředit. *dívka poslechne a sedne si do tureckého sedu, dva metry před něj. Zavře oči a začne se soustředit na svoji chakru.* (Sensei) Zkus přesunou nějaou část své chakry do jedné dlaně a pak do druhé. Až se ti to povede, zkus to u chodidel. *řekne ji zadání a sám se usadí do tureckého sedu. Hibiki na to nijak slovy nereaguje a začne dělat to, co po ní sensei chtěl. Zkoušela ze začátku jen malé množství chakry přesunou do jedné ruky. To ji docela i šlo, ale druhá část byla těžší. To ji už moc nešlo a tak se snažila najít postup, který by ji šel. Jí to připadalo jako věčnost, než se ji to povedlo. Ale uběhlo nějakých patnáct minut, než se ji to povedlo. Než přešla na chodidla, zkoušela si to, dokud si nebyla jista, že to už umí. Zkoušela to dalších deset minut a už ji to jde jak po másle. Proto to množství chakry, se kterým to dělala zvětšila a zkoušela to u ruk znova. S větším množstvím to bylo těší, ale po dvaceti minutách se ji to povedlo a taky ji to dost vyčerpalo. Sice její dýchání bylo stabilní, ale po jejím čele teklo pár kapek potu. Nakonec si tím byla docela jistá a tak přešla na chodidla. Dostat i malé množství chakry do jednoho chodidla bylo náročnější než ho dostat do dlaně. Takže začínala s menším množstvím, než u dlaně. Tohle ji vůbec nešlo a taky to na ní bylo vidět. Dávalo ji to zabrat docela hodně. Zkusila to ještě párkrát a pak to vzdala. Padla na záda, úplně vyčerpaná. když padla na záda, ozvala se menší rána a tak na ní sensei pohlédl.* (Sensei) Dobře Hibiki. Trénovala si pilně a myslím, že si trochu zesílila. Takže to pro dnešek zabalíme a sejdeme se tu za týden. Potrénujeme znovu. Pro dnešek běž domů a odpočin si. Tak zatím se měj a za týden, Hibiki-chan. *rozloučí se s ní sensei a Hibiki mu neřekne ani slovo. Je vyčerpaná a je ráda, že tu ještě neodpadla. Sledovala, jak její sensei odchází. Po nějakých dvaceti minutách se posadila a rozhlédla se. Její zrak spočinul na zdi, kterou zničila. Chvíli na ní koukala a pak se doplazila pro láhev s vodou, kterou si sebou vzala. Byla ráda, že se konečně mohla napít. Když se napila, trochu sil ji to obnovilo a tak se mohla konečně rozejít domů.*

Počet Slov: 1365

---Konec RPG---

Noctis Clive: *Už je velmi daleko na své cestě za kompletním ovládnutím svého klanu. Sice ty nejsilnější techniky mu jsou stále skryty ale jakmile dosáhne ještě vyšší hodnosti a bude povýšen na Shinobigashiru tak mu budou odkrytá tajemství i těch technik! To že mu budou odhaleny ale ještě neznamená nic, musí se je ještě naučit ne? Už přišel čas aby ovládl poslední klanovou techniky ranku A, technika nese název Hageshī Muchi a jako u většiny klanových technik se jedná o Ninjutsu. Princip techniky pracuje tak že si Ninja vytvoří bič, který je tvořen plameny a dosahuje velmi vysokých teplot. Noctis si uvědomuje jak sviňská zbraň tohle může být, stačí když soupeři obmotá ruku a dojde k velmi závažnému zranění popáleniny, které budou dosahovat tak až 4. stupně! Najde tam že velkou výhodou je pokud dotyčný, který se snaží biče používat vykazuje aspoň malou zručnost v používání zbraní (Kenjutsu) a v tomto má Noctis výhodu, ten v Kenjutsu vzrušnost skutečně vykazuje (Kenjutsu: 20). Trénink hodlá samozřejmě provádět jako obvykle na tom stejném místě…aspoň co se týče klanových Jutsu. Natáhne tam pravou ruku před sebe a sevře pěst jako kdyby v ní něco držel a do dlaně té ruky koncentruje velkou část své ohnivé chakry s tím že to kombinuje s manipulací tvaru chakry aby té chakře dal potřebný tvar a tím je bič ale k tomu ještě potřebuje pracovat s manipulací podstaty aby té chakře dodal ten ohnivý efekt. Musí si ten trénink rozdělit na několik etap, protože než bude schopen to provést vše naráz bude si muset projít několika tréninky. Jako první Bude muset pracovat s kontrolou chakry a manipulací tvaru aby si v ruce vytvořil bič z chakry a to je to co hodlá nyní trénovat. Koncentruje se na svou chakru, kterou vypouští před dlaň kde se nachází také několik chakrových otvorů (Tenketsu). Samozřejmě nejde jen o to tu chakru náhodně vypouštět ven z těla ale o to dát ji správný tvar a o to se Noctis snaží, nejdřív se pokouší dát chakře tvar tak metrového biče ale ani to nedokáže a tak se na to musí silně soustředit a snažit se jak nejlépe mu to jenom jde. Noctisova kontrola nad chakrou se musí zlepšit pokud se chce naučit nějaká lékařská Ninjutsu a jako že o to skutečně stojí ale nemá ještě dostatečně dobrou manipulaci s chakrou. Pokračuje v tom a pokouší se dát své chakře ten potřebný tvar ale nevytvoří ani malý provázek z chakry a už se jeho chakra rozptýlí zbytečně všude kolem s nulovým výsledkem. * Dalo se to čekat. *Poznamená se sám pro sebe a pokračuje v tom co dělal do teď, posílá chakru do své dlaně kde ji skrze chakrové otvory začne vypouštět ven z těla a formovat do specifického tvaru (biče) a i když to z počátku vypadá že to vyjde tak pak přijde jenom takové „puf“ a chakra ztratí svou soudržnost, stabilitu a rozletí se do všech směrů a zmizí. Nejvíce na tom Noctise štve to že to je úplně zbytečné plýtvání chakry ale tak co nadělá že? Prostě pokračuje dál v tom že manipuluje se svou chakrou ve svém těle a soustředí ji velké množství do dlaně (pravé) kde ji vypouští ven skrze chakrové otvory a tam té chakře skrze manipulaci tvaru začne dávat správný tvar jako to zkoušel už několikrát ale ani tentokrát o moc nepokročí a tak v tom pokračuje znovu, znovu, znovu a znovu stále dokola. Noctis si současně během svého tréninku u toho jezera v klanové části všímá že tu jsou i další co trénují stejné Jutsu a většina z nich je dál než on ohledně tréninku této techniky (Hageshī Muchi). Někteří už jsou s manipulací tvaru tak daleko že jsou schopnosti vytvořit prakticky celý chakrový bič a jsou tu i tací co už jsou ve fázi kdy netrénují manipulaci tvaru ale manipulaci podstaty chakry a tak v pohodě vytvářejí bič z chakry a mění podstatu té chakry na ohnivou s cílem dojít správného účinky techniky. Tito členové klanu mají nad Noctisem značný náskok ale on je nakonec dožene a to díky jednoduchému faktu, oni musejí spát ale Noctis ne a během toho co oni budou spát tak Noctis bude několik hodin pokračovat v tréninku a postupně se to sečte a možná je i předežene (některé). Po prvním dni skončí po takových 6ti hodinách tréninku kdy se na to pro dnešní den ale nakonec vysere úplně, protože na večer má sjednané rande s jednou holčinou a tak si na něj skočí a nějaký trénink může mrdat. Aspoň se mu obnoví chakra a ráno v 8 hodin je už nastoupený u jezera v klanové části (Hakari) a už tam má pravačku nataženou před s tím že pěst má jako kdyby něco držel a ihned začne vysílat nemalé množství své chakry do dlaně kde ji skrze chakrové otvory začne postupně vypouštět ven a během toho se koncentruje na tu samotnou chakru a díky principu manipulace tvaru chakry se ji pokouší udat pevný tvar toho biče a pomalu se to začne dařit a Noctis vytvoří snad už i poloviční bič a kdyby vydržel ještě takových pár vteřinu vytvořil by se úplně ale neudrží dostatečnou koncentraci a ta chakra se rozplyne. Jednou to nevyjde a tak to zkouší dokola jako na kolovrátku a někdo by si mohl říct že pohled na Noctise je jako stále se opakující scéna z nějakého filmu. Vždy dojde do stejného bodu a v tom stejném bodu se chakrový bič zhroutí a rozplyne do okolí. Postupně času jak to opakuje na to naváže že tu takto trénuje od těch 12ti hodin do 5ti hodin odpoledne a pak znovu od takové půlnoci do 5ti hodin ráno. Hold člověk musí čekat než se mu obnoví chakra. Hold ve srovnání s ostatními Ninji co tu trénují je Noctisův trénink daleko účinnější, protože mu věnuje více času a tak je postupně začne dohánět s tím jak daleko se už dostal. Jen pár dní a už zvládl manipulaci tvaru chakry tak dobře že je schopen si vytvořit z chakry bič ale teď přichází ta těžší část, Noctis musí přejít na krok číslo 2 a tím je manipulace podstaty chakry. Vytvoří si tedy pomocí chakry ten bič a teď musí tu chakry pomocí změny podstaty chakry proměnit na ohnivou a dodat tomu ten správný efekt ale nezdá se to tak lehké jak si mohl Noctis nejdřív myslet. Počítal s tím že jakmile zvládne krok manipulace tvaru tak už to bude lehké ale manipulace podstaty je snad ještě těžší. Hodinu co hodinu takto koncentruje svou chakru aby probudil tu správnou podstatu a na tu změnil tu chakru, obsaženou v tom biči ale ono udat tomu dostatečně silnou ohnivou podstatu není taková prdel no a tak ani za 5 hodin prvního tréninku nebyl schopen dojít k nějakému pokroku a tak se odebere pryč a věnuje se odpočinku, zábavě a jiným povinnostem. Když padne půlnoc vrátí se tam s obnovenou chakrou a tak může pokračovat tam kde přestal a začít měnit podstatu chakry biče na ohnivou a nezkouší to udělat u celého biče najednou ale hezky od jeho konce a případně to pak rozšiřovat.  Tahle myšlenka se ukázala jako docela dobrý nápad, protože na úplném konci biče není tak těžké chakře změnit podstatu na ohnivou a tak v tom místě ten bič zrudne. Nyní je nucen se pokoušet takto změnit podstatu u většího a většího kusu toho biče a jak postupuje čas tak postupně se mu daří lépe a lépe ale určitě mu ani těch dalších 5 hodin tréninku nestačí na to aby to skončilo totálním úspěchem a naučením se této techniky (Hageshī Muchi). Další dny plynulou kdy Noctis z celkových 24ti hodin věnuje tomu tréninku celých 10 hodin svého času. Spánek nepotřebuje a tak strašně času ušetří, takže to není žádný problém. Asi 3 dny a Noctis tam konečně stojí s bičem, který je z plamene a doslova vlastně hoří ale Noctise to nezraňuje. * Vypadá to docela drsně, vypadá to jako kdybych držel prostě plamenný bič… počkat já ho vlastně držím! *Ty plameny na tom biči vypadají fakt drsně a tak si s tím Noctis zkusí několik útoku apod. Naneštěstí trénink není úplně u konce a je nucen asi 10 hodin tréninku věnovat ještě tomu aby dokázal ten bič vytvořit rychle, kdyby ho mohl potřebovat během boje a tvorba toho mu trvala mohlo by dojít k velkému problému. Nakonec to zvládne a pak se různě pokouší cvičit i to aby mohl případně biče vytvořit dva naráz (v každé ruce jeden) ale to už chce čas a nakonec i tohle Noctis zvládne. Nejvtipnější na tom je to že někteří co to trénovali dřív jak on to Jutsu mají sotva zamknuté a on už se snaží o krok vytvoření dvou bičů naráz a i to zvládne, asi po třech dnech náročného tréninku. Když to má zvládnuté dojde za hlavou klanu Hakari a předá mu svitek s klanovými Jutsu ranku A s tím že to už nepotřebuje, že ty techniky zvládl. *
Délka: 1.485 slov

Trénink Kenjutsu
Hibiki Yuki
*Uběhl další rok a Hibiki je o rok starší. Také se cítí o něco silnější, což je pro ní dobře. Jestliže chce chránit své sourozence, tak musí být ta nejsilnější. Poslední dobou je její myšlenky upírají k tréninkům. Nemyslí skoro na nic jiného než na to, jak jít trénovat a zesílit. Samozřejmě chodí skoro každý den trochu cvičit, ale to není nic, co by ji pomohlo pořádně zesílit. To se snaží jen zůstat ve formě. Taky jak takto často trénuje, pozoruje na sobě i nárůst svalů. Jak na rukách, tak i na nohách a i na břiše. Sice nejsou tak velké jako u kluků, ale na dívku je má dost. Začal nový den v novém roce jejího života a tak se rozhodla začít ten den pořádně. Včera měli oslavu se sestřičkami a tak i něco snědla a bůh ví jestli i nepřibrala. Proto se rozhodla jít trochu procvičit a následně i potrénovat v boji se zbraněmi. U toho se bude muset hodně hýbat a tak i snad něco zhubne. Probrala se brzy ráno a tak si sedla na okraj postele. Pořádně se protáhla a zívla si u toho. Nakonec se postavila a trochu ospalá a s polootevřenými oči došla do koupelny. Pohlédla do zrcadla a lekla se.* (Hibiki) 'Sakra, já teda vypadám. Málem mě trefil šlak.' *pomyslí si a raději si umyje obličej, aby se probrala. Nakonec si i vyčistí zuby. Umyje si obličej ještě jednou a pak se utře do ručníku. Když je po pár minutách hotova, tak se vrátí do pokoje a už je trochu probraná. Otevře skříň a vybere si něco volnějšího, aby se ji v tom dobře pohybovalo. Měla tam toho víc a tak než se rozhodla, co si vezme tak došla k oknu a podívala se, jak je venku. Sice si chtěla vzít trochu volnější, ale zase nemohla jít ve volném, kdyby venku pršelo. Naštěstí venku nepršelo, ale ani nepařilo slunce. Takže se vrátila ke skříni a měla jasno. Nakonec si vyndala oblečení a tak si ho vyhodila na postel, aby se mohla převléknout. Převléknutí ji zabralo pár minut a nakonec byla hotova. Vyšla ven, ve svém sportovním oblečení a namířila si to do kuchyně. Nebylo překvapení, že její sestry stále spaly. Přeci jen nešli spát brzy. Toho chtěla Hibiki využít a proplížit se ven, aby si ji ani jedna nevšimla. Nakonec se ji to povedlo a zmizela nezpozorována. Samozřejmě si se mnou musela vzít klíče, aby za sebou mohla zamknout a nikdo je nevykradl. Zamkla a vydala se trochu do lesa. Pro její dnešní trénink to bylo ideální. Cestou se stavila v obchodu, pro jednu láhev s pitím a něco k jídlu, co by mohla později zakousnout. Zaplatila a zjistila, že ji pomalu dochází peníze a tak bude muset na nějakou misi, kterým se momentálně vyhýbala. Ale to nechá na později. Po chvíli došla na místo určení a tak si nejdřív sedla, aby si pořádně uvázala boty. Pití s jídlem položila vedle sebe a zvedla se. Protáhla se naposledy a pak si dala pár koleček na rozehřátí. Během koleček si dala pár kliku, dřepů a pořádně se ještě jednou protáhla. Nakonec skončila u jídla s pitím a tak se napila. Později obešla pár stromů zapíchala do nich své senbony. Všech deset, které měla a pak se vrátila na místo kde stála původně. Nějaké nebyly vidět a nějaké viděla. Ale jelikož se dneska chtěla zlepšit v boji se zbraněmi, tak se musela zlepšit hlavně s kunai a shurikeny. Na trénink s jinými zbraněmi dojde jindy. Pořádně si prohlédla cíle a vytáhla dva shurikeny do jedné ruky a další dva kunae do druhé ruky. Zavřela oči a představila si, jak její zbraně zasáhnout cíl. Chvíli v tomto stavu zůstala a nakonec otevřela oči a hodila dva shurikeny na cíl a z otočky hodila oba kunae. Nejdřív pustila jeden a pak druhý. Cíl přesně zasáhnul jen jeden shuriken. Druhý shuriken se zabodl do druhého stromu a kunaie minuli úplně. Trochu se zamračila a pak vytáhla další dva kunaie a ty hodila ihned. Její míření nebylo nic moc, ale to hodlala postupně změnit. Nakonec Vytáhla další shurikeny a začala se otáčet jaké káča. V tom začala házet shurikeny na cíl kolem sebe. Nakonec vyházela všechny a pak se podívala, jak dopadla. Trefila jen dva z osmi hozených shurikenů. Sice to nebylo nic moc, ale pro ní to bylo dobrý. Dlouho nepřemýšlela a vyskočila do výšky a udělala pár přemetů. V tom vyházela všechny kunaie, kterými se snažila trefil cíl. To bylo o něco lepší, jelikož se trefila čtyřmi z osmi. Asi bylo jasné, že jsou pro ní kunaie lepší jak ty shurikeny. Dopadla na zem a jedním kolenem se opřela o zem a druhou nohu měla nataženou za sebe. Pak pomalu vstala a rozhlédla se. Bylo jasné, že si to musí sesbírat a tak si všechny vržené zbraně posbírala. Vzala si samozřejmě i senbony, které zapíchala do stromů, jako terče. Když měla všechno, sedla si vedle svého pití s jídlem a pustila se do toho.* (Hibiki) Myslím, že sem docela dobrá. Ale ještě to chce hodně zlepšit. Takže mám před sebou ještě dlouhou cestu. *řekne nahlas, když má zrovna prázdnou pusu. Pak se jen dívala na oblohu a přemýšlela, co bude dělat zbytek dne. Po nějaké době, byla připravena na pokračování v tréninku. Stoupla si na místo, odkud házela před tím a vzala si do ruky tři senbony. Dala si je před oči a pak je vrhla před sebe. Snažila se o to, aby zasáhla stromy a pak se pootočila o 90 stupňů doprava a pak si vytáhla další tři senbony. Taktéž je hodila před sebe, aby se zapíchali do stromů. Takto to zopakovala ještě dvakrát a pak se pořádně podívala, kolik jich trefila. Trefila jich celkem šest z devíti. Takže bylo jasné, že hod se shurikeny ji moc nešli. Zato lepší byla v hodu s kunai a senbony. Teď ji čekal zase sběr hozených senbonů. Po chvilce je sesbírala a uklidila si je a vzala si prázdný sáček od jídla a láhev s vodou. Naposledy se rozhlédla a pak se vydala domů.* (Hibiki) Příště budu potřebovat nějaké terče, ty jsou lepší než jen senbony. Takže si budu muset nějaké sehnat. *řekne si, cestou domů.*

Počet Slov: 1027

---Konec RPG---

Trénink zásoby chakry
Hibiki Yuki
*Už bylo po zkouškách a očekávala, že se Okabe stal Chunninem. Takže se rozhodla ještě jít trénovat. Nechtěla před něj předstoupit v takto ubohém stavu, v jakém je nyní. Bylo zrovna poledne a postupně se rozloučila se sestrami, které se vydali ven. Zase tam byla sama a ani ji to nijak nevadilo. Alespoň si mohla vyčistit hlavu.* (Hibiki) 'Jen počkej Okabe. Možná si o úroveň výš, ale brzy tě doženu.' *zamyslí se dívka a po tváři ji přejede růže, takže se ji začervenají tvářičky. Hned ji to přešlo a tak se raději pustila do úklidu nádobí. Přeci jen bylo po obědě a řekla svým sestrám, že to po nich uklidí. Ony si myslí, že sama nikam nechodí a je celé dny doma, jenže opak je pravda. Hibiki je často venku. Snaží se o to, aby to nezjistili. Důvod je ten, že jim chce ukázat její pravou sílu, až přijde ten pravý čas. Pustila se do nádobí a než ho začala umývat, posbírala všechno, po celém bytě. Zvlášť u sebe v pokoji toho měla dost. Sebrala to a odnesla to najednou. Sice ji to málem spadlo na zem, což by se rozbilo, ale naštěstí to udržela a nic ji nespadlo. Došla do kuchyně a tak se mohla pustit do nádobí. Měla tam všechno připravené. Napustila si škopek teplou vodou a naskládala tam talíře. Dala tam trošku jaru a promíchala vodu, čímž e na vrchu objevila pěna. Tehdy se pustila do umývání. Umyla ty talíře, následně tam naskládala hrníčky a skleničky. Po nich tam dávala všechno ostatní, co ji přišlo pod ruku. Po několika minutách měla hotovo a tak mohla jít ven na trénink. Ale než si mohla jít zatrénovat, musela se obléknout. To samozřejmě provedla ve svém pokoji. Zase se chvílí v ní přehrabovala, než našla co chtěla. Po skoro deseti minutách byla připravena. Oblečení které si oblékla na ní vypadalo dobře. Než odešla ven, v předsíni se ještě doupravila. Schovala si vlasy a pak Se mohla konečně obout. Vzala si černé tenisky, ve kterých se jí dobře chodilo. Pak jen vyšla ven, zamkla za sebou a zase si to nemířila k aréně. V duchu doufala, že tam zase uvidí vojenský trénink. Chtěla se na ně podívat a tak cestou pomocí Chakura Shotto se tam dostala za chvíli. Stanula pod arénou a pomoci Kinobori no waza vyběhla po stěně a podívala se do arény. Jenže pro její smůlu tam nikdo nebyl. Takže se stoupla na okraj arény a podívala se pod sebe. Chvíli se tak dívala a pak začala padat. Těsně před zemí složila pečetě a při dopadu se ozvalo jen "PUF" a místo Hibiki se tam objevil kus dřeva, který se roztříštil. Samotná Hibiki se objevila o deset metrů vedle na stromě. Následně dala ruku za sebe, jako když člověk chce švihnout bičem a pak švihla svoji rukou. V tu chvíli se ji v ruce objevil bič, z růžové chakry a udeřil do stromu. Trocha kůry se sloupla, ale stále to nebylo nic. Při zásahu člověka ho to mohlo odhodit a trochu poranit zasaženou oblast. Sama věděla, že je slabá a tak ji bylo jasný, že větší škodu nezpůsobí, ani kdyby to trénovala celý den. Bič ji zmizel z ruky a tak se trochu skrčila a soustředila chakru do chodidel. Následně se odrazila a větev pod ní se zlomila (Chakura Shotto). Vyskočila 30 metrů nad zem a pak dopadla na špičku stromu (Kinobori no waza). Chvíli se musela soustředit, aby tam udržela balanc, ale nakonec to zvládla a udržela se tam. Po chvíli samozřejmě skočila dolů a tak přistála na pevné půdě. Aby však zmírnila pár, trochu se skrčila. Stála na špičkách, kolena od sebe a ruce kolem kolen k zemi. Než se narovnala složila pečetě a za ní se objevilo patnáct klonů, jí podobných. Nikdo, kdo neumí vycítit chakru by je nerozeznal. V ruce se ji objevil znova chakrový bič z růžové chakry. Byl dost dlouhý, měl šest metrů. Dívka se pousmála a mírně pootočila hlavou. Pak jen máchla bičem kolem sebe a tím zrušila všechny klony, kteří byly za ní.* (Hibiki) 'Jestli se chci Okabemu rovnat, tak musím víc zesílit. Stále je silnější. I sestry jsou silnější. Proto se musím snažit víc než ty tři. Víc než kdokoliv jiný. Musím být nejsilnější.' *pomyslí si dívka, během otočky a ničení klonů. Stanula čelem k aréně a natáhla k ní ruku.* (Hibiki) Jednou tam budu taky trénovat. Jednou budu ve vojenské jednotce. Jednou se stanu i jejich generálem a pak Tsuchikagem. Budu první žena, která se stane Tsuchikagem. *řekne a tak si stanový další cíle. Jako první se musí stát chunninem a přidat se k vojenské jednotce a pak to dotáhnout až na generála. Sice to byl její sen na hodně dlouho dopředu, ale chtěla ho uskutečnit. Ani si nevšimla, že její bič ji zmizel. Uvědomila si to, až když dala ruku k tělu a podívala se na zem. Nyní si i uvědomí, že ji docela klesla chakra a začíná být z toho unavená. Začala ztěžka oddechovat a pak se raději rozhodla odejít domů. Přeci jen toho na ní bylo dneska dost. Chtěla trénovat i příště, ale to už pod vedením senseie. Proto, když došla domů, šla mu napsat dopis. Kde ho žádala o další lekci. Chtěla se konečně naučit to kamenné kopí. Jakmile ho dopsala, rozběhla se k němu a hodila mu ho pod dveře. Takto si byla schopna domluvit si trénink. Když pak přišla domů, už se ji nic nechtělo a tak si hodila sprchu a pak lehla do postele.

Počet slov: 912

Noctis Clive: *Už je to docela doba co byl v Kumogakure (tak 2 týdny) a i když z toho místa má pár příjemných pocitů a vzpomínek tak i pár nepříjemných a tím bylo jeho setkání s Raikagem. Nezlobí se na něj, Raikage se pokoušel s Noctisem normálně mluvit ale on se nechal ovlivnit Shukakem a ještě svými vlastními emocemi a tehdy na Raikageho vyjel a ne jen že vyhrožoval smrtí jemu ale i lidem jeho vesnice. Hold jejich soukromý rozhovor se trochu vymkl kontrole a Noctise na tom štve to že se nechal ovládnout těmi emocemi, protože to se mu ještě nikdy nestalo. Nemá cenu se tím ale užírat a musí se přes to přenést a proto si taky řekl že už se to znovu nezopakuje, nesmí se nechat emocemi unést tak lehce, nikdy to pak neskončí dobře. Všiml si během jedné procházky vesnicí že náměstí je uzavřené a tak se té oblasti je nucen vyhnout. * „Co se tam děje?“ *Nějak mu nejde dohromady proč by se uzavřela část vesnice ale nechá to být. Po pár dnech byl ale Noctis a mnoho dalších Ninjů i civilistů zavolán k tomu místu a jejda ono tam bylo postavené takové… popraviště. Poté přijde nástup nové Tsuchikage, která začne se svým proslovem (Sice je to sepsané v jejím rpg ale pro toho kdo to nečetl to napíšu i sem). -> Amaya: Obyvatelé Iwagakure no Sato. Prožila jsem tu několik dní inkognito, bez toho, aniž by jediný z vás tušil, kdo jsem, jsem jedla na stejných místech jako vy, nakupovala na stejných místech jako vy, bavila se s místními lidmi, koupala se ve vodě ze stejných trubek, používala jsem vše, co mi vaše vesnice nabídla, snažila jsem se nejlépe pochopit vaší kulturu a hodlám ji i nadále ctít a respektovat. Nicméně jako vaše v pořadí Druhá Kage, Tsuchikage, vám tímto oznamuji, že začíná moje vláda. Během mého vládnutí se pokusím vám vyjít nejvíce vstříc a vrátit Iwagakure její prosperitu, sice stále spadáme pod Kirigakure, ale nikdo neříkal, že vaše vesnice nemůže být silná a soběstačná, co se potravin, služeb a sil shinobi týče. Pro to jsem se rozhodla, že vychováme silnější a lepší shinobi, než jaké má samotná Kirigakure, nicméně síla neznamená, že se nebudeme nikomu zodpovídat! Kdokoliv bude jakkoliv zpochybňovat mou vládu! Kdokoliv bude jakkoliv zpochybňovat absolutní moc Mizukageho! Kdokoliv poruší jak nepsané, tak psané zákony Iwagakure! Kdokoliv pozvedne zbraň proti komukoliv z Kirigakure, aniž by k tomu měl pádný důvod, nejlépe ochranu vlastního života, nebo v případě Chuuninských zkoušek! Bude okamžitě postaven před soud a bude se zpovídat ze svých činů, koho uznám vinným, skončí na tomto popravišti. *Amaya je celou dobu nahoře na vrchu té skály a pak si tam přivede nějakého muže. * „Samozřejmě že to chce názornou ukázku.“ *Přijde mu to jako efektivní způsob jak ukázat že neposlušnost a odpor nebude tolerováno. Dokonce je jasně vidět že ten muž má na hrudníku nějakou pečeť ale upřímně, Noctis nemá nejmenší tušení o jakou pečeť se jedná. * (Amaya): Takovou pečeť dostane každý, kdo se proviní proti Iwagakure a Kirigakure. *Muž je pak shozen dolů s tím že se dole hezky rozmázne jako moucha o přední sklo jedoucího auta. Amaya pak seskočí dolů a dostane svou zbraň. * „Legendární šermířka skryté mlžné? Netušil jsem že už nějací jsou.“ *Amaya pak rozdrtí tomu nebožákovi hlavu. * „Být v předních řadách tak mě ohodí krev.“ *Noctis totiž není dole mezi lidmi ale v klidu si sedí trochu bokem na střeše jednoho domu odkud má krásný výhled, jednu nohu má nataženou a tu druhou pokrčenou a opírá si o ní ruku a odsud to sleduje a poslouchá. * (Amaya): Ať žije sláva Iwagakure! Navrátím vám vaše místo ve světě, jako rovnocenný partner Kirigakure, jako druhá nejsilnější mocnost na světě! Tak přísahám! *Její slova mají fakt sílu to se musí nechat a Noctis to skutečně vidí, hlavně když pak ten dav tam dole začne jásat apod. Každopádně Noctis ten jásat nehodlá, ne že by s nimi nesouhlasil ale není to nic pro něj takhle křičet a tak podobně ale jeho úsměv na tváři mluví za vše. * „Ta Tsuchikage je úžasná.“ *Proletí mu myslí a pak přijde ohňostroj a celkově nějaké ty oslavy a Noctis tohle stráví někde bokem kde si v klidu posedí a popije něco nealkoholického. Jaksi i kdyby to slavit chtěl tak jediný kdo by to s ním snad chtěl slavit je Ririn a tu mezi tou tunou lidí hledat skutečně nechce, zbytek lidí si od Noctise primárně drží odstup. * „Kdo by chtěl slavit s písečným démonem že?“ *Takto už byl nazván mnohokrát, naposledy to slyšel z úst svého otce když se ho pokusil zabít a skoro to vyšlo ale lékařské jednotky Noctise zachránily… nicméně otec unikl. Přiloží si levou ruku k žebrům na pravé straně, živě pořád se ty zlomeniny léčí. * Asi je nechám dál slavit. *Poví si a přesune se do domu kde bydlí, velký dům co mu zbyl po rodině. Kdyby to bylo Noctis, jeho matka, jeho otec a jeho sestra ale skončil tu tak nějak sám ale do toho poslouchá řeči že si ten dům nebude moct nechat, protože byl napsaný na jeho otce a když odešel tak opět případně vůdci klanu, který ho někomu hodlá dát. * Tak mě asi čeká stěhování. *Přesune se do pokoje kde vezme do ruky ty své nádherné kresby co sám kreslil a postupně je začne pálit, však stejně si jednou nakreslí jiné a lepší ne? Nezapomene ani spálit kresby Tsuki a když má hotovo přesune se na střechu svého domu odkud sleduje noční oblohu ale pak začne meditovat. Spát nemůže i kdyby chtěl a neví co jiného by mohl dělat. *
Délka: 942 slov

Trénink zásoby chakry
Hibiki Yuki
*Zbývalo pár týdnů do poslední zkoušky a Hibiki chtěla být připravena na cokoliv. Proto šla i dnes trénovat, aby zesílila. Vstala z postele a odešla do koupelny, aby si opláchla obličej. Nejdřív se pěkně lekla, když se uviděla v zrcadle.* (Hibiki) Proboha, jak to vypadám? *udivila se a raději si opláchla obličej. Pak se učesala, aby alespoň trochu vypadala k světu a následně odešla zpět do pokoje. Otevřela skříň a začala se v ní prohrabovat. Trvalo ji nějakou dobu, než našla vhodné oblečení, ve kterém by mohla jít ven. Nakonec našla to pravé a položila si ho na postel. Ze šuplíku vytáhla ještě ponožky, kalhotky a podprsenku. Došla ke stolu a ze šuplíku si vzala obvaz a navázala si ho na ruce. Oblékla se a tak mohla vyrazit do chodby, se obout a následně mohla vyrazit ven. Jelikož bylo v Iwě hodně lidí, rozhodla se na své oblíbené místečko. Proto zamířila na své obvyklé místečko. Na místo, kde trénovala docela často. Když po nějaké době došla na to svoje místečko, zastavila se tam a rozhlédla se, zda tam nikdo není. Když se ujistila, že je sama sundala si batoh se svačinou a položila ho na místo, kam si ho normálně pokládala. Udělala pár kroků zpět a začala se soustředit. Vyjimečně byla na místě, kde obvykle trénuje rychlost či sílu nebo výdrž. Už doma se rozhodla, že bude trénovat chakru, ikdyž cestou ještě chvíli váhala. Po přijetí na místo, se rozhodla trénovat chakru. Ale jelikož už tu byla tak nehodlala chodit někam jinam. Jen tam stála a začala skládat početě. Najednou se vedle ní objevilo deset kopií, který vypadali jako oni (Bunshin no jutsu).* (Hibiki) Tohle vypadá dobře. Myslí, že deset klonů je víc než dost. Ale můžu zkusit jich vytvořit více a zkusit můj limit. Ale musím se zlepšit v Henge no jutsu. V tom se potřebuji trochu ještě zlepšit. *řekne si a dále sleduje své klony. Otočí se k nim zády a následně ji ti klony zmizí. Začne pomalu skládat pečetě a následně se přemění na svoji sestru Machiko (Henge no jutsu). Jenže to není poznat, jen se jí změnilo oblečení. Hibiki se usměje a zruší svoji přeměnu. Pak si vzpomene z ničeho nic na Okabeho a přemění se na něj (Henge no jutsu). Prohlédne se pořádně co ji hlava dovolí. S tímto je docela spokojená, a tak se zkusí přeměnit na senseie z akademie. S tímto bohužel nění úplně spokojená. Po chvilce však zruší přeměnu a objeví se tam znova ta samá Hibiki. Chtěla trochu víc potrénovat své klanové jutsu. Proto jen mírně naklonila ruku před sebe a po chvíli se ji tam objevil dva metry dlouhý růžový bič (CHAKRA RŌPU). Nejdřív s ním zkoušela různá chvaty. Točila s ním nad hlavou a zkoušela, jak se ovládá, aby ho mohla použít v boji. Zatím to nebylo nic moc. Také chtěla sílit pořád dále, aby byla nejsilnější. Po nějaké době toho měla dost a tam toho zatím nechala. Bič ji zmizel a jen tam tak stála. Z rukou, na kterým měla obvazy ji začali švihat kolem do stromů a tak různě (MEITON: HŌTAI SAKUGEN). To taky chvíli trvalo, než to nakonec skončilo. Zkoušela co s tím všechno dokáže. Nakonec to zjistila a tak mohla pro dnešek jít domů. Byla si jistá, že je zase o trochu silnější. Sedla si ke svému batohu se svačinou a dala se do jídla. Když už si vzala onu svačinu, tak ji chtěl sníst, než dojde domů. Snědla si svačinu, dopila pití z láhve a tak se následně zvedla. Posbírala po sobě věci a dala se na odchod. U prvního odpadkového koše, vyhodila odpadky, které měla u sebe. Pak si to pokračovala v cestě domů.*

Počet slov: 611

Trénink zásob chakry

Legenda:
Hibiki Yuki
Sensei

*Hibiki byla domluvena se senseiem na dnešním tréninku, kde by ji pomohl zesílit a zvýšit její malou zásobu chakry. Byla si jistá, že v nynějším stavu poslední zkouškou neprojde. Proto byla ráda, že jí sensei pomůže. Proto se rozhodla trénovat, aby dokázala, že má na to udělat zkoušky a stát se chunninem. I když s ním už minule trénovala, stále to pro ní nebylo dost. Proto dneska vstala s radostí a otevřela skříň. Chvíli do ní koukala a přemýšlela, jaké oblečení si dneska vezme na sebe. Jelikož šla trénovat a její trauma už docela zmizelo, rozhodla se pro něco, co si nikdy neoblékla. Nakonec ono oblečení vyhodila na postel a následně se začala svlékat. Svlékla se se úplně do naha a stála u postele. Pomalu se začala oblékat. Dneska se rozhodla, že si podprsenku brát nebude a tak si oblékla rovnou oblečení na sportování. Dneska byla šťastnější, než kdykoliv jindy a taky to na ní bylo vidět. Následně se rozejde se do chodby. Tam si obula i sportovní obuv. Rozešla se ven a mířila na stejné místo jako před minule, kde se setkala se senseiem. Tentokrát vyšla o něco dřív, aby se nemusela hnát. Po nějaké době si uvědomila, že si nevzala nic na pití a tak musela udělat rychlou zastávku v obchodě, aby si koupila alespoň nějakou menší flašku s pitím. Rozeběhla se a konečně narazila na onen obchod, který hledala a vběhla dovnitř. Vevnitř bylo zakázáno běhat, tak to musela jen rychle projít. Našla to co hledala a vzala si sebou i něco malého na zub. Cestou to všechno snědla. Sraz měli jako vždycky u akademie. Nakonec tam došla a v ruce měla jen láhev s pitím. Sáček vyhodila cestou do koše.* (Hibiki) Jsem tu sensei. (Sensei) Vítej Hibiki. *pozdraví se a ona položí svoji láhev na zem vedle své nohy. Pak se podívá na senseie.* (Hibiki) Potřebovala bych dneska potrénovat zásobu chakry, jestli by to šlo. *sensei si ji prohlédne a pak se pousměje.* (Sensei) Dobře, myslím že by to šlo. *potvrdí ji to.* (Sensei) Víš jak jsme trénovali minule? Dáme si souboj s Ninjutsu a uvidíme jak si povedeš. To je dnešní první krok. *řekne a odskočí od ní. Hibiki kývne na souhlas a odskočí taky. Nakonec mají mezi sebou mezeru deset metrů.* (Hibiki) Mám pro vás něco speciálního, sensei. *řekne a složí pečetě a dtkne se země. V tu chvíli přímo pod ním vytvoří jednu past, která se ihned aktivuje. Sensei tak zmizí v kupoli, do které nebylo vidět a ničí mu chakru v poměru 4 body za odpis. Ovšem pro senseie není problém se z toho dostat. Ten složil pečetě a vyslal proti té zdi jednu vodní techniku (SUITON: JA NO KUCHI). Ta technika zničila onu past a tak zase mohla vidět senseie. Nakonec složí další pečetě a vyšle na Hibiki další techniku. Tentokrát vodní shurikeny. Jakmile jsou u ní dostatečně blízko, jen máchne rukou (MEITON: KURO NO NAMI) a odrazí ony shurikeny.* (Sensei) Opět si zesílila, Hibiki. Mám z tebe radost. *pochválí ji a ona se trochu začervená a pousměje se.* (Hibiki) Myslím, že mě přechvalujete, sensei. Ještě nejsem dost silná. *odpoví a podívá se na svoji dlaň. Zatne ji v pěst a rozeběhne se na senseie. Věděla, že můžou používat jen ninjutsu a to taky měla v plánu, Cestou se ji v ruce vytvořil pět metrů dlouhý bič, z růžové chakry. Když byla čtyři metry od senseie, snažila se ho švihnout tím bičem a omotat mu ruku. To se ji samozřejmě nepovedlo, protože sensei uskočil do strany. Na nic nečekala a ihned posunem jedné ruky donutila bič, aby následoval senseie. Nechtěla mu dát prostor na další techniky. Ale jelikož byla pomalejší, stihl další pečetě a tentokrát vyslal na Hibiki ohnivou techniku (KATON: KARYUU ENDAN). Hibiki se snažila načerpat chakru do nohou a vyskočit co nejvýš (Chakura Shotto), ale to se ji úplně nepovedlo a tak ji ta technika zasáhla do nohy. Lehce ji popálila a když dopadla, trochu ji bolela. Ovšem nebylo to nic, s čím by nemohla bojovat.* (Sensei) Jsi v pořádku, Hibiki? (Hibiki) Hai sensei. Nic my není. *zalhala a opět se proti němu s námahou rozeběhla. Její běh spíš připomínal kulhavou chůzi a když byla u něj blíž, švihla po něm zase se svým bičem. Jenže tehdy sensei zmizel a objevil se za ní. Zastavil ji v útoku a položil ruku na rameno.* (Sensei) To stačí. Nechci tě zranit víc, než je třeba. Musíš být na poslední zkoušku ve vynikající formě. *oznámí ji a její bič zmizí. Otočí na něj hlavu a bolestivě se na něj usměje. Byla pravda, že ji ta noha docela bolela. Její bota byla prakticky pryč a to i kus nohavice. Proto si sedla a nechala nohu volně.* (Sensei) Teď zkus pár technik z Akademie si procvičit. *přikáže ji a když se Hibiki pokusí zvednout, sensei ji zastaví a usadí zpět. Tím ji dal najevo, že chce aby u toho seděla. Složila pečetě a kolem ní se objevilo patnáct klonů, kteří také seděli na zemi a vypadali přesně, jako Hibiki (Bunshin no jutsu). Už začínala cítit únávu a byla si jista, že dlouho nevydrží. Zrušila své nynější klony a složila pečetě a přeměnila se na svého senseie (Henge no jutsu). Ale to ji moc dlouho nevydrželo a tak se proměnila zpět. Sice ještě nebyla moc unavená, ale únavu cítila. Proto ji položil sensei opět ruku na rameno a usmál se na ní.* (Sensei) To by pro dnešek stačilo. Věřím, že si unavená a potřebuješ odpočívat, před soubojem. Kdykoliv napiš a můžeme jít zase trénovat. *rozloučí se s ní a zmizí v oblaku dýmu. Dívka se ani nestihla rozloučit a sensei už zmizel. Jen si povzdechla a přemýšlela, jak by se dostala domů. Noha ji nepřestávala bolet a věděla, že se na ní nepostaví ještě nějakou chvíli. Nevěděla, jak dlouho tu bude moc sedět, nebo jak dlouho tu dneska zůstane, ale nehodlala prosit o pomoc. Pak ji ale něco napadlo. Proto složila pečetě a z země k ní vystřelilo hliněné kopí. Opřela se o něj a s jeho pomocí se odkulhala pryč. Cesta domu ji trvala pětkrát déle, než cesta na trénink.*

Počet Slov: 1016

---Konec RPG---

Tréning atributu Taijutsu

*Prechádza sa uličkami Iwagakure, až narazí na akési priestranstvo určené na tréning. Nájde tam trénovať aj nejakého ďalšieho chlapca, približne v jej veku* Ahoj. *Pozdraví a zľahka zamáva rukou. Tmavovlasý chlapec s čelenkou Sunagakure sa otočí a premeria si Naomi. Jej na druhú stranu neujde tmavší tón pleti chlapca, za ktorý môže pravdepodobne práve poloha jeho domova. V Sune nikdy nebola ale údajne je tam príliš veľa piesku a tepla* Ahoj. *Pozdraví ju nakoniec chlapec a na chvíľu sa okolím rozľahne ticho* Môžem sa pridať k tvojmu tréningu? Chcela som si precvičiť pred skúškou svoje taijutsu ale žiaľ to bez partnera ide trochu ťažšie... *Nervózne si hrabne do vlasov a svojou otázkou zaskočí chlapca. Nepáči sa mu predstava, že by mal pred skúškou ukazovať svoje schopnosti prípadnému protivníkovi ale na druhú stranu, tréning pred skúškou mu neznie vôbec zle* Kľudne. *Povie nakoniec a skôr než sa Naomi spamätá, vyštartuje po nej rukou zovretou v päsť. Naomi svojou ľavou ruku švihne pred tvárou do opačnej strany a úder mu vykryje. Zošuchne si z chrbta batoh a už sleduje, ako sa chlapec snaží udrieť zospodu druhou rukou. Jeho ruka narazí do dlane jej druhej ruky. Potiahne mu následne ruku k sebe a sama ustúpi na druhú stranu, čím ho dostane od seba a sama sa vzdiali. Tentoraz však zaútočí ona, vyskočí do vzduchu a za pomoci Konoha Senpuu mu útočí priamo na hlavu. Chlapec jej nohy zachytí a chce s ňou zatočiť. Naomi dopadne na ruky, pričom jej nohy stále drží. Prudko nohami trhne do otočky a je vďačná za svoje vypracované svalstvo na nich. Odrazí sa rukami od zeme a dopadne na zem. Pokúsi sa mu podkopnúť nohy. Chlapec však vyskočí a tým pádom minie. Naomi dokončí otočku a z nej sa postaví. Začnú ľahkými údermi pästí, pričom nevyzerá, že by ktorýkoľvek z nich mal v pláne prehrať* Si dosť rýchla... Som Takeshi. *Uzná jej súper a Naomi sa uškrnie* Tiež nie si zrovna najpomalší... Naomi. *Jeden z jej úderov zachytí rukami a pretočí Naomi tak, že je mu otočená chrbtom* Ale nie dosť rýchla. *Zašepká jej do ucha. Naomi potiahne rukami prudko smerom do priestoru, kde sa Takeshiho prsty spájajú do zovretia a vytiahne ruky von. Otočí sa a udrie ho päsťou do brucha. Takeshi so syknutím ustúpi o dva kroky ďalej a drží si brucho* Okej, beriem späť, škriatok. *Vysmeje sa z jej výšky, samozrejme len v rámci srandy, bez úmyslu jej ublížiť. Naomi nafúkne líčka a pokrúti hlavou. Pokračujú vo svojom súboji a Naomi premýšľa, či nemala vziať so sebou aj Itsukiho. Možno by sa mu jej nový... Kamarát?... Pozdával. Po pol hodinke súboja si obaja doprajú krátky odpočinok, počas ktorého doplnia tekutiny a zároveň si dajú akési smažené mäso, ktoré si priniesol Takeshi* Na, daj si tiež. Objavil som to v prvý deň mojej návštevy Iwagakure a odvtedy to žeriem skoro denne. Mimo teda tých štyroch dní, kedy som musel žrať potkany a surové ryby, fuj. *Znechutene sa zaksichtí pri spomienke na jeho stravovacie návyky počas skúšky* Tsche, to ja som mala opečené ryby, opečeného hada a žiaľ aj nejaké krysy, no... Ale bola som vynaliezavá. *Vyplazí mu jazyk a odkusne si z mäsa* Bojíš sa našej ďalšej skúšky? Ako to vôbec bude, musíme vyhrať, aby sme prešli? *Spýta sa zvedavo a napije sa vody, zatiaľ čo Takeshi premýšľa nad odpoveďou* To úprimne neviem ale pravdepodobne to tak je. Dostať úroveň chuunina nie je len tak zadarmo. Počas misií môže byť chuunin poverený vedením a my musíme preukázať, že sme toho hodní. Že sa vieme rozhodovať správne, konať správne a včas a zároveň, že sme ochotní urobiť všetko pre to, aby sme prežili. A to dokážeš jedine tým, že súpera porazíš, či nie? *Naomi sa nad jeho slovami zamysli a uzná, že ma asi pravdu. Spomenie si na udalosti z druhej skúšky a premýšľa, či toho bude vôbec schopná, keď nedokázala ublížiť ani Keichimu* Tak poď, ukáž mi teda, ako prežiješ skúšku. *Vyzve svojho kamaráta a potiahne ho za zápästie, aby sa postavil. Ďalej skúšajú rôzne výpady a učia sa z pohybov súpera. Po nejakom čase už dokonca dokážu aj trochu predvídať, čo super urobí, hoci zopárkrát jeden druhého zaskočia* Si fakt rýchla, hej... To je tvoja najlepšia stránka, však? *Naomi prikývne a ďalej útočí na Takeshiho. Rýchlosť trénuje už od malička ako svoju prioritnú fyzickú abilitu. S tým sa spája aj jej skvelá výdrž* Hej, zabeháme si? Aspoň budem môcť vidieť jak moc slimačie tempo máš pre zmenu ty. *Zaprovokuje Naomi, vyhodí si na chrbát batoh a rozbehne sa po tráve kamsi do diaľky. Takeshi sa nechce nechať zahanbiť, tiež si vezme svoj batoh a rozbehne sa za Naomi. Tá nechce byť úplná potvora, tak kým ju dobehne, ide pomalším tempom, než na aké je zvyknutá. Akonáhle je však v jej pätách, pridá a rozhodne mu to nemieni spraviť jednoduchšie. Preskakuje menšie kamene, ktoré má pred sebou a celkom si dnešné dopoludnie užíva. Zároveň uvažuje nad tým, či je správne si hľadať kamarátov, ktorí môžu byť jej súpermi na skúške. Rias jej však samozrejme povedala, že to nebude súboj na smrť a akékoľvek pokusy o vraždu súpera budú okamžite zastavené a súboj prerušený. Snaží sa zistiť, či vôbec niekedy skutočne bojovala s úmyslom vyhrať, či dokonca zabiť, od svojej geninskej skúšky ale nič si nevybavuje* "Nebude to vôbec jednoduché..." *Pomyslí si a bez vedomia spomaľuje, čím dovolí Takeshimu, aby ju predbehol* A kto je tu teraz slimák? *Vyplazí jej jazyk, keď ju obieha. Naomi otvorí ústa dokorán a znova pridá. Spoločne si spravia malé kolečko, ktoré zakončia na námestí Iwagakure, kde si obaja doprajú čerstvú citronádu z jedného zo stánkov. Snažia sa lapiť dych a preto sa aj s limonádou posadia na lavičku* Na skúške, ak nebudeme spolu, budem sledovať tvoj súboj. Máš talent na taijutsu a ja si to veľmi rád pozriem. *Cvrnkne jej počas rozhovoru Takeshi do čela a po dopití limče sa postaví* Pôjdem ešte do tunajšej knižnice pre zopár materiálov k mojej budúcej práci. Dobre doraz na ubytovňu a vidíme sa počas súbojov. Veľa šťastia, škriatok. *Postrapatí jej vlasy a rozíde sa do uličiek. Naomi zostane sedieť a prejde na ňu zopár obáv, z nadchádzajúcej skúšky. Včas sa však preberie z uvažovania a postaví sa tiež* Takisto držím palce, Takeshi-kun! *Zakričí za ním, na čo sa Takeshi ešte pred odbočkou otočí. Zdvihne palec hore a venuje jej posledný úsmev, než odíde úplne. Naomi dopije tiež svoju limonádu a vykročí smerom k ubytovni, kde ju tiež čaká nejaké to štúdium*

KONIEC RPG

Noctis Clive: *Dostal další misi ranku D, to už není možné od piči. Jediný Jinchuriki z Iwagakure, co z Iwagakure ale z celého světa. Úkol byl vcelku jednoduchý a to uklidnit knihovnu, no jednoduchý… když Noctis vstoupil do knihovny a viděl tu spoustu knih a polic, došlo mu že tato práce zabere rozhodně víc práce, než se mohlo na první pohled zdát.* Tsch to si dělají srandu, tohle mi zabere celý den.* Zamrmlá si Noctis avšak na práci měl klid, knihovna byla pro veřejnost zavřená právě z důvodu úklidu. Noctis už měl připravené náčiní na úklid, jako byl smeták, hadr, oprašovač a kbelík s vodou. Rozhodně se mu do toho nechtělo, spíš toužil po nějaké akci, tohle je prostě práce hluboko pod jeho úroveň a nejspíš si o tom bude muset s Tsuchikage promluvit zda se někde náhodou nestala nějaká chyba. * Ať už tu píčovinu mám za sebou do hajzlu. *Noctis si ze svého obranného písku vytvoří jednoho písečného klona aby si práci usnadnil (Suna Bunshin no Jutsu). Noctis (originál) si vezme oprašovač a vrhne se na oprášení knih od prachu, jinak ty knihy ani očistit snad nelze, aniž by je poškodil. Suna Bunshin si mezitím vzal smeták a oba se pustili do práce, čekalo je toho dost. I ve dvou jim to zabere dost dlouho. Noctis při oprašování, narychlo prohlížel názvy knih, třeba najde něco co by se mu mohlo líbit. Noctis i jeho klon to dělali systematicky, Noctis prášil jednu uličku knih a poté tam přišel klon se smetákem, přeci jen při oprašování knih vznikal prach, který se poté usadil na zemi, tudíž by nedávalo smysl zametat podlahu dvakrát. Noctise zatím žádná knížka nezaujala, bylo to prakticky to samé, nějaké nudné příběhy které už ví jak skončí.* Tsch, na to že je to velká knihovna, tak tu nic zajímavého není, samé nudné hlouposti, které nikoho nezajímají.* Tohle byl dost zkažený den, nejen že musel dělat uklízečku, ale nenašel tu zatím nic.* „(Shukaku): Měl by sis přečíst ty, které ti dají ponaučení jak nebýt tak naivní a důvěřivý.“ *Rýpnul si Shukaku do Noctise, který na to jen zavrčel. Celý proces trval hodinu, když už byla víc jak půlka knihovny hotová, Noctis narazil na zajímavou knihu. Pojednávala o nějakém vojevůdci, a jistých strategii, které by se mohli hodit. Noctis knihu otevřel a na náhodné stránce začal číst.* V bitvě je důležité zmatení soupeře, když je nepřítel dostatečně zmatený, lze mu zasadit smrtelnou ránu. Zmást nepřítele lze i znepokojivým chováním...* V knize bylo mnoho informací o tom jak rychle vyhrát boj jako jednotlivec, ale i jako skupina, či dokonce armáda. Využívání prostředí, psychický nátlak na nepřítele, různé triky a pasti. Kniha byla opravdu velká a měla spousty užitečných informací, navíc ležela ve vyšší části police někde u rohu, kde to bylo nejvíce zaprášené, což značilo že zdejší knihy se brali o dost méně často než ten zbytek.* Nikdo si nevšimne když jedna kniha zmizí.* Ušklíbl se Noctis a rozhodl se že si knihu vezme, naštěstí tu nebyl nikdo z knihovny, a že zmizela jedna kniha z knihovny si nikdo nevšimne. Když dokončili zametání a oprašování knih, stačila poslední věc a tou bylo utření stolu mokrým hadříkem, stolů bylo dost avšak ve dvou to zvládnou dvakrát rychleji. Knížka která Noctise zaujala zatím byla položena na čistém stole, který už předtím Noctis utřel. Když se oběma podařilo vyčistit i Stoly, tak pouze vylili vodu do umyvadla které se nacházelo na záchodech. Náčiní uklidili do kumbalu a nakonec Noctis klona zrušil a tak se rozpadl na zrníčka písku, který se ale přesune do jeho nádoby co u sebe má a to do posledního zrnka písku! Noctis si následně vzal knihu která ho zaujala, určitě se budou informace z ní v budoucnu hodit. Když vyšel ven byla už tma, avšak neměl rodiče kterým by to vadilo, kromě toho Noctis je dávno ve věku kdy nějaká večerka neexistuje a tak i kdyby nějaké rodiče měl může jim být hovno do toho kde do kolika Noctis byl. Následně se vydá odnést hlášení o splněné misi a také si převezme odměnu za to (5 Ryo). *
Délka: 679 Slov

Machiko Yuki
*Byl další den a Machi se už nemohla dočkat nového dne tak že byla vzhůru snad už od šesti od rána. Nevstala, ale ještě chvilku jen tak polehávala. *Hmm ne to nejde *Řekla si a vyhoupla se z postele. Oblékla si kraťase a tílko a šla se trochu napapat. Bylo ještě brzy ráno a její sestry ještě spinkaly. Jen Machi byla neobvykle čilá. Udělala si vydatnou snídani a pro své milované sestřičky taky, těm to ještě přikryla a dala do ledničky. Svoje si pěkně spapala a pak vše uklidila. Pro svoje sestry nalepila na ledničku vzkaz, že jde na krátkou misi D a že mají snídani v ledničce. Ještě si zkontrolava jestli má všechno a vyrazila ven. Šla si rovnou pro zadání mise. Za chvilku byla u kanceláře a zaklepala.*Vstupte *Ozvalo se a Machi vešla do kanceláře. *Dobrý den jsem genin Machiko Yuki a chtěla bych misi. *Řekla svůj požadavek a sekretářka se šibalsky usmála. *Tak to jdeš akorát. Právě sem dostala pěknou misi kde se zatoulal mazlíček. *Podala Machi obrázek mazlíčka který se zatoulal. Bylo to malý černý kotě už od výrazu který měl to vypadalo na pěknýho ďáblíka. *Jasně takže chytit a donést majiteli *Sekretářka přikývla, Machi s obrázkem odešla z kanclu. Cestou ven přemýšlela jak tuhle číču najít. Ještě jednou se podívala na obrázek a popis mazlíčka. 'V popisu bylo napsáno : Černý kocour slyší na jméno Bertík. Jediné poznávací znaménko je bílý flíček nad pravým okem.', Machiko nenapadal jediný způsob nalezení než prostě projít všechny uličky a zákoutí vesnice. Nejdřív šla do ulice kde bývá velmi rušno. Koukala po střechách domů, pod lavičky nebo i chodník vedle stánku nikde tu číču prostě neviděla.*Sakra číčo kde si*Zabrblala si pro sebe. Prošmejdila tři ulice a zákoutí, ale kocour nikde. *Sakra tak kde se zašíváš*Řekla si pro sebe a šla směrem do parku kde ještě nehledala. Přišla do parku a koukala všude možně, na lavičky, na stromy prostě všude. Až si pak všimla já nedalekým místečku se vyvalovat černýho kocoura. Potichounku se přiblížila a ještě si ho skontrolovala dle obrázku.*"To vypadá že to bude ten hledaný kocour"*Řekla si v duchu a snažila se nenápadně o němu přiblížit. Ten si jí, ale všiml a jak po něm Machi skočila hbitě se jí vysmekl z náruče a ještě si z její hlavy udělal odrazový můstek. *Jen počkej ty pacholku*Zanadávala si pro sebe a okamžitě vyběhla za kocourem a pronásledovala ho. Ten zmetek černý byl celkem rychlej až měla Machi co dělat, aby mu byla v patách. Vždycky když se k němu přiblížila a skočila po něm tak si z ní udělal jen odrazový můstek. Tak změnila taktiku tak že už ho nepronásledovala, ale jen po očku sledovala kde se nachází. Začala si jen tak hvízdat jako by nic a nenápadně se přibližovala ke kocourovi který se uvelebil na jedné lavičce a slunil se. Kocour měl zavřený oči takže si Machi myslela, že ho už konečně chytí. Natáhla se po něm a chytila do náruče. To se samozřejmě kocourovi nelíbilo a pořádně Machi zdrápal obličej. *Ááá ty černej ďáble*Zaskuhrala a kocoura pustila a ten pelášil pryč. Musela vymyslet jinou taktiku na něj. Sedla si a začala urputně přemýšlet tak moc, že se mohlo zdát, že se jí kouří z hlavy. *Asi to mám[/b] *Luskla prsty a rozešla se do nejbližšího obchodu kde mají pamlsky pro domácí mazlíčky. Chvilku se tam rozhlížela a nakonec vzala tuňákovou konzervu, kterou by kočky měli mít rády. U pokladny zaplatila a vydala se hledat toho černýho ďáblíka. Našla ho v jedné uličce kde prolejzal odpadky. Vypadalo to, že má hlad a to se Machi hodilo. Pomalými kroky se k němu přibližovala jak si jí všiml nahrbil se a začal prskat. *[b]Klid já jdu v míru *Zvedla ruce jako kdyby se vzdávala a ukázala mu tu konzervu, kterou měla v pravé ruce. Kocour se přestal hrbit a prskat. Machi konzervu otevřela a pomalu jí položila na zem. Kocour pomaličku k tomu přišel a očuchal si to. Když zjistil, že to bude asi v pořádku hned se do toho pustil a s velkou chutí. Vypadalo to, že už zdrhl z domu delší dobu. Nechala ho to spapat a když už se blížil ke konci hned ho čapla. Kocour jí stihl ještě podrábat obličej ale teď ho Machi držela i přes pálení obličeje přes ty škrábance od něj. Úplně s ním utíkala o jeho majiteli který byl u popisu kocoura napsaný. Jak ho Machi vrátila majiteli vzala si odměnu a štrádovala si to domů. *

Machiko Yuki
*Ráno se už blížilo a mladá Machi ještě chrupkala. Včera si šla pro zadání mise na které se chtěla pěkně vyspinkat. Už se blížila osmá hodina a budík co měla na nočním stolku začal řvát. Pravou rukou ho vypla a pomalinku se rozkoukávala. Sedla si na postel a pěkně se protáhla. Dneska bylo pod mrakem a tak si oblékla kalhoty a tričko. V koupelně provedla ranní hygienu a ještě si pěkně pročísla své vlásky které si dnes nechala jen tak volně. Sebrala si všechny své věci a šla do kuchyně kde by se ohlédla po něčem dobrém. Na kuchyňské lince objevila talíř kde byla snídaně pro Machi od sester. Malinko se nad tím pousmála a vzala si talíř ke stolu a začala papkat. Jídlo bylo vynikající a říkala si, že až přijde domů z mise tak jim to musí pochválit jak si pěkně pochutnala. Vše po sobě uklidila a umyla. Když doma bylo vše hotové vyrazila ven a nezapomněla za sebou zamknout dveře když její sestry byly pryč. Mířila si to k jednomu domku se zahradou kde dneska měla pomáhat. Zaklepala na dveře a čekala kdo jí otevře. Dveře otevřela jedna starší paní s milím úsměvem. *Ahoj děvčátko ty mi jdeš dneska pomáhat?* Podívala se na Machi a pousmála se. *Ano jsem Machiko Yuki a dnes vám tu mám pomoct *Přikývla paní a úsměv ji opětovala. Paní se jí líbila vypadala jako klasická babička. *Ehm tak s čím mám začít? *Podrbala se na zátylku a čekala co jí jako první čeká. *No.. Protože je takhle zataženo mohlo by se toho využít a na zahrádce mi zasít nový semínka zeleniny a květin.*Zadala první úkol Machi a ta mohla být ráda, že dnes je venku celkem příjemně. Co si budem povídat když je strašný pařák tak na zahradě se dělá strašně blbě. Machiko se tedy hned po tom co jí paní dala semínka k zasvětí hned pustila do práce. Paní jí dala přesné instrukce jak by si to představovala. Bylo to celkem pracné, ale nakonec po nějaké delší době Machi měla zaseto tak jak si paní přála. Akorát si sedla na trávu a začala oddechovat v tom ta paní přišla s vychlazenou limonádou. *Na dej si určitě máš žízeň *Podala Machi sklenku limonády ta jí velmi ráda přijala. Když se pořádně napila tak si spokojeně oddechla. *Děkuji moc se hodilo se to a byla moc dobrá *Pochválila paní limonádu. *Tak já můžu pokračovat co máte pro mě dál *Vstala Machi ze země a usmála se na paní *Dál bych potřebovala jedny záhonky viplenit od plevele *Řekla paní další svojí prosbu a Machi jen přikývla. Dovedla jí k menšímu záhonku kde toho škodlivého plevele bylo celkem dost. Starší paní se opět odebrala do svého domku a nechala Machi v klidu pracovat. Po nějaké době měla hotovo a plevel měla pěkně na jedné hromadě přesně tam kde paní chtěla. Machi se rozešla ke dveřím domku a paní akorát vyšla ven s tácem plné buchet. Kousíček dál byl stůl ze židlemi a tam to položila. *Musíš mít hlad poď se najíst *Páni k ní byla velmi pohostivá až samotné Machi bylo blbý, že jí takhle bude 'vyžírat' jídlo. *To jste hodná, ale to nemuselo být já bych si na něco doběhla*Řekla Machi, ale paní jí jen uklidnila ať si s tím neláme hlavu, že to právě udělala pro ní, protože snad každé dítě má rádo sladké. Machi si tedy nabídla a pár buchet k obědu si dala a pěkně míčkem zapila. Šla se paní zeptat na další práci a to už bylo poslední a to vyvenčit jejího psa. Vzala tedy vodítko a připnula na obojek menšího psíka a šla s ním ven. Udělala s ním větší okruh kolem vesnice a pak už se vrátila zpět k paní. Den už byl pomalu pryč a paní už neměla další práce pro Machi tak jí jen poděkovala a sebou jí ještě zabalila pár buchet domů. Machi přišla domů a se sestrami se rozdělila o buchty co od paní nafasovala. *

*Sekki měl dnes den volna a rozhodl se, že trochu prohloubí své kulturní znalosti a půjde se podívat do Iwagakure, ve které ještě nikdy nebyl. Cesta tam byla docela klidná, nikde žádný problém nenastal. Po jeho příchodu žila Iwa docela obyčejným životem, nikde se nic extra nedělo. Začal se procházet po vesnici a prohlížet si všechno. Od Kiri byla trochu jiná. Nebylo tu tak vlhko a ani tolik mlhy. Když došel na náměstí, už se začínalo trochu stmívat a moc lidí kolem nebylo. Najednou ho však zastavil jeden člověk. Ten člověk nevypadal úplně střízlivě. Taková typická smažka, která se snažila prodat nějakou tu drogu, aby si trochu přivydělala. Sekki ho samozřejmě poslal do prdele. Smažka ale byla docela dotěrná a Sekki už nevěděl, co s ní má dělat. Tak vytáhl peněženku, že mu dá nějaké drobné, ale žádnou drogu si nevezme. No v momentě, kdy si vytáhl peněženku mu ji smažka vzala a začala zdrhat. Tím samozřejmě Sekkiho nasrala a ten se rozeběhl za ní. Nechal mu trochu náskok, aby zaběhl do nějakých uliček. Nechtěl totiž, aby ho viděli nějací kolemjdoucí, jak z něj bude třískat duši. Když už jsou pryč z dohledu, tak ho Sekki velice jednoduše dožene tak, že se dostane před něj díky Shunshinu a plnou silou mu vrazí do tváře a on odletí ke zdi jednoho domu. Sekki k němu dokráčí v klidu a vezme si svoji peněženku zpátky. Tím to pro smažku ale vůbec nekončí. Sekki mu šlápne na hrudník a vyrazí mu dech. Pak mu vezme ruku a zlomí mu ji a to stejné u druhé ruky.* Pamatuj si, že krást se nemá, hajzle. *Sekki ho pak prohledal a našel ten matroš, který chtěl prodat. O kus dál byl kanál, do kterého té hodil a usmál se při tom na tu smažku. Pak odkráčel v klidu pryč, směrem zpátky k náměstí.*

Noctis Clive: *Ten chlápek co dostal od Sekkiho (budeme mu říkat Karel) byl fakt jen pouliční prodejce nějakého toho fetu ale nic velkého, smůla pro Sekkiho byla ale v tom že jeho bratr už byl trochu jinde. Ten spolupracuje s celým gangem takových drogových dealerů apod. Samozřejmě mu to řekl a jeho bratr ho donutil aby ho vzal k místu kde se to stalo ale čirou náhodou ještě než tam dojdou tak z dálky už vidí Sekkiho jak si jde někam jinam (netuším kam by mohl jít). Karel to svému bratrovi tedy řekne a on ho až teď pošle k lékaři, samozřejmě celou dobu trpěl bolestí ale nechtěl dovolit aby to Sekkimu tak lehce prošlo. Bratr Karla na Sekkiho nasadí 2 své lidi, také členy toho jejich gangu a ti ho mají za úkol celou dobu sledovat a to až do rána následujícího dne (netuším co bude Sekki dělat v té době). *

*Sekki tedy nechal Karla ležet na zemi v nějaké z těch uliček a vydal se zpátky na náměstí. Vůbec si nevšiml těch dvou, kteří na něj byli nasazeni. Sekki se tedy ještě chvilku potuloval po vesnici, šel se podívat po různých turistických atrakcích a ve výsledku skončil tím, že hledal nějaký hotel, kde by mohl přespat. Našel nějaký 3* kousek od místa, kde končil s prohlídkou vesnice. Vešel dovnitř a koupil si 1 lůžkový pokoj na jednu noc. Vevnitř si dal sprchu, večeři a zalehl, přičemž víceméně okamžitě usnul a vstal až další den ráno kolem osmé hodiny, kdy si dal snídani a znovu opustil hotel, aby si prohlédl druhou půlku vesnice, jelikož tu za jeden nestihl a měl v plánu si zajít i do nějakých horkých koupelí, aby se celé dny jen netrmácel po vesnici, ale i si trochu zarelaxoval. Vylezl z hotelu a pár metrů před ním se zastavil a vytáhl mapu, ve které si vybíral nejlepší cestu vesnicí i podle brožury turistických atrakcí.*