Náměstí

Noctis Clive: *K Sekkimu přiběhne nějaký malý chlapec (7 let) a zatahá ho za rukáv jeho trička a věnuje mu trochu smutný pohled. * Pane, prý vám mám dát tento dopis a pak mě máte následovat. *Pronese chlapec a podá Sekkimu dopis ve kterém stojí že má toho chlapce následovat, že mají jeho matku a sestru a pokud Sekki odmítne a nebude ho následovat tak jeho vinou ten chlapec přijde o rodinu, jejich krev bude na jeho rukou. * Půjdeme pane? *Zeptá se chlapec, který očividně nemá ani tušení co se v tom odpisu píše a vyrazí tak na cestu s tím že se pak otočí na Sekkiho aby se ujistil že ho následuje. *

*Sekki řeší, kudy že se dneska vydá, když v tom ho zatahá za rukáv malý kluk. Sekki má pro děti pochopení a tak ho chtěl poslat pryč co nejvíc mile to půjde. Jenomže to už mu chlapec stihl dát do ruky dopis a říct, aby ho následoval.* Počkej, kluku. Nejdřív si přečtu dopis. *Sekki ho rozevře a začne číst. Samozřejmě si to čte jen v duchu, no když to dočte, tak se rozhlédne kolem. Nikoho bohužel nevidí a tak naštvaně zmačká části papíru, které zrovna držel. Na mysl mu chodila jedině ta smažka ze včerejška a Sekkimu už vřely nervy. No kvůli klukovi se snažil si udržet klidný výraz.* Tak jo, veď cestu, chlapče. *Řekl klukovi a následoval ho. V jeho hlavě se mu ale už jen točily myšlenky, jakými všemi způsoby zabije ty hajzly, co maj tohle na starosti.*

Noctis Clive: *Chlapec Sekkiho vede přes celou vesnici až dojdou do jedné uličky a tam chlapec ukáže na jednu popelnici. * Odsuňte tu popelnici, pod ní je poklop a ten otevřete a po žebříku slezete dolů, není to vstup do kanálu ale do oblasti známé jako Podzemní Chodby, které jsou pod celou Iwagakure. *Poví a počká na Sekkiho, který pokud to udělá a sleze tam dolů tak chlapec ho bude následovat a sleze tam s ním aby ho pak mohl provést přes tu síť chodeb, není těžké se tu ztratit protože to je skutečně obrovská síť chodeb pod celou vesnicí. * Brzy tam budeme. *Když v tom se ocitnou u oblasti takové křižovatky, 4 směry a 4 různé chodby, které se dělí na další a další chodby. * Máme tu počkat pane.

*Sekki se celou cestu ohlíží a pozorně kouká, jestli je někdo náhodou nesleduje, ale nikoho si nevšiml. Chlapec ho vedl přes celou vesnici, ale Sekkimu ta cesta poměrně utekla, protože když neřešil okolí, řešil, jak je zabije. Nakonec došli k oné popelnici a Sekki ji opatrně odsunul a to stejné i s poklopem. Byl by nerad, kdyby ho při tom někdo zastihl nepřipraveného a nějak ho zranili. Odsunul popelnici a odkryl poklop a slezl dolů po žebříku. Počkal na chlapce a a zase ho následoval spletitou sítí chodeb. Věděl, že mu asi jde do tuhého. Kdyby se mělo bojovat právě teď a tady, neměl by moc prostoru. Proto si schoval pod rukáv 2 kunaie a flétnu. na výbušné lístky zatím kašlal, nerad by, aby je to tady zasypalo. Najednou zastavili a Sekki tedy čekal, tak, jak chlapec přikázal.*

Noctis Clive: *Ocitají se v docela prostorné chodbě když v tom se Sekki ocitne obklíčen, protože z každé té chodby co jsou kolem místa kde Sekki stojí přijde množství lidí a není jich zrovna málo. Pár z nich má dokonce čelenky se znakem Iwagakure no Sato ale to jsou tak Geninové, maximálně Chuuninové ale nejsou to děti, prostě Shinobi vyššího věku co to už nikam nedotáhnou. * Zranil jsi mi bratra a to nemohu nechat jen tak být, zajímalo by mě ale proč jsi sem šel když to byla úplně jasná past. *Položí mu jeden z těch co mají Ninja čelenku a to děcko se ukryje za záda Sekkiho, kolem kterého se vytvoří malý kruh tvořená právě těmito lidmi. Noctis mezitím pátrá právě po této skupině drogového gangu, jeden z kapitánů zmínil že sice ano gangů a drogových kartelů je ve vesnici víc a vždy tomu tak bude, kde je světlo je i stín ale tato skupina (gang) začíná jednat dost neopatrně a dělají celkem bordel a tak je čas se o ně postarat. Noctis si řekl že i když to je práce policie tak nikomu neublíží když je najde a postará se o ně osobně, díky tomu že většina Ninjů Iwagakure se Noctise skutečně bojí nebylo těžké získat informace o tom kde je najít (třeba Karla) a když za ním Noctis došel a trochu ho zmlátil tak z něj dostal informaci že jsou dole v podzemních chodbách a dal mu i přesnou pozici a tak Noctis nyní kráčí zahalený v plášti, který má na zadní části kde jsou ± lopatky znak klanu Hakari (odkaz) skrze podzemní chodby Iwagakure. Kráčí klidným krokem a nikam nespěchá. *

- Noctis dorazí až v příštím odpisu.

*Sekki zpozorněl ještě více, než byl pozorný doteď, ale důvod je snad jasný. Popravdě mu přišlo vtipné, že jich je tam až tolik. V ten moment mu bylo jasné, že jako jedinci nic nedokáží, tak se pohybují ve skupince. Ono, Sekki sám moc dobře věděl, že nepatří k nejsilnějším, ale přeci se nepodvolí nějakým výmastkům.* Myslíš toho kripla, který mě chtěl okrást? Ty se nestydíš říkat mu bratr? Hádám, že vrána k vráně sedá. Nicméně může být rád, že s tím odešel tak nalehko, nebo vůbec odešel. *Sekki se na něj dost nepříjemně podíval. Tušil, že ho to určitě nezastraší, ale rozhodl se, že i kdyby tohle měly být jeho poslední chvíle, nebude ze sebe dělat babu.* Proč? Jestli si myslíte, že je to kvůli tomuhle, tak se pletete. *Hodil na zem ten dopis, který mu nahoře ten kluk předal.* Jen mě zajímalo, jak to celé vymyslíte a kolik se vás ukáže. Hádám, že si moc nevěříte, když vás je tady tolik... *Poslední větu řekl potišeji a trochu se pousmál.* Tak co bude? Zlámete mi kosti? Stáhnete z kůže? Zabijete? Hm? To dřív umřu stářím, než se vy na něco zmůžete asi, co?[/b] *Pak se podíval na toho jejich vůdce asi, který byl bratrem Karla.* [b]Ty jsi tady kápo?

Noctis Clive: *Bratr Karla se jen zasměje, nenechá se Sekkim nijak vyprovokovat ale v tom se jednou chodbou až k nim začnou ozývat kroky. Nikdo další by tu už neměl být a tak všichni i stihnou ale přitom napětí co tu je by se dalo krájet. V tom se Noctis vynoří z té chodby a pořádně se rozhlédne a většina z nich se podívá zase na Noctise. Díky šeru není vidět jeho tvář a tak vidí jen mužskou postavu ve stínu. * Vypadni odsud! Není to nic co by tě mohlo zajímat! *Noctis ten po něčem sáhne ale vzhledem k tomu že ruce má pod tím pláštěm tak to není vidět ale pak Noctis vysvobodí ruce ven z toho pláště a ten mu visí jen za zády a tak mohou vidět že v pravé ruce drží meč jehož čepel vydává jemnou bílou záři. * Našel jsem vás. *Poví nevinně a jednoduše pak švihne od spodu nahoru svým mečem a z toho proti všem zúčastněným z meče vystřelí silný proud větru, který smete vše co mu stojí v cestě. Normálně by se ten proud šířil až do vzdálenosti 15ti metrů ale tolik prostoru tam není a tak se zastaví až o jednu vnitřní stěnu chodby za zády Sekkiho, který to taky pěkně schytá pokud neuhne (Hishou Souken: Kujaku Senpū). *

*Sekki se jen usměje na bratra Karla, jak se zasmál jeho řečím, aby ukázal, že mu to je vlastně celé šumák, že urážky nefungují. On ho ani moc urazit nechtěl, jen říkal vše, co měl v tu dobu na srdíčku. Najednou se společně se všemi otočí za kroky, které se sem blíží.* Copak, jdou vám posily? *Zavtipkoval, ale když si všiml, jak se všichni tváří a chovají, došlo mu, že to nebude asi úplně legrační. Nejdřív jen stál a pozorně koukal, co se bude dít. No když uviděl, že je ozbrojený jakýmsi zářícím mečem, byl připraven jednat. Při mávnutí Sekki vzal toho kluka a co nejrychleji se odrazil do strany, i kdyby měl narazit zády do zdi. Sekki nebyl blbej a tak tušil, že když meč svítí a dotyčný s ním máchá, ještě když v dosahu nikdo není, tak půjde o něco na dálku a směr máchnutí jasně určil, kudy to půjde. Proto uskočil do strany. Kluka držel v náručí a zády vrazil do zdi.* Nic se ti nestalo? *Zeptal se kluka, který zakroutil hlavou že ne a že je všechno v pohodě.* Znáš cestu domů? Jestli jo, tak běž. Pokud ne, tak stejně běž a někde se schovej. *Poslal kluka pryč jednou chodbou a postavil se, přičemž si trochu oprášil oblečení.* Hej, co se to děje?

Noctis Clive: *Mladík (chlapec) je rád že mu Sekki zachránil život, aspoň tak teda vypadá a když se Sekki zeptá zda je v pořádku tak jen přikývne. Nicméně když se Sekki zeptá zda je v pořádku může ho zaskočit jedna věc, ten chlapec mu položí dlaň pravé ruky na břicho a pak se z ní prostě vysune zápěstní čepel, která by měla Sekkimu probodnout břicho. Pak se ihned objeví malý dým a místo chlapce tam stojí dospělý muž, očividně ani ten chlapec nebyl skutečný a bylo to pouhé Henge no Jutsu. Mezitím si Noctis všimne že počty soupeřů trochu prořídly a tak si zatočí mečem v ruce a vstoupí na světlo a každý ho nyní vidí ale stejně on je. * (Karel): Tohle jsi přehnal! Zabte ho, zabte je oba! *V ten moment se asi 3 týpci s Ninja čelenkami rozeběhnou na Sekkiho a 3 zase na Noctise, jen Karel stojí v bezpečí a prozatím nijak nejedná. Jejich útoky jsou složení pouze z Taijutsu či Kenjutsu, nic jiného. *

*Sekki je rád, když přikývne, že je v pořádku, nicméně ho pak zarazí jedna věc. Nepříjemná bolest v břiše. Tak se na to místo podívá a všimne si, jak kluk pomalu vysouvá zápěstní čepel z jeho trupu. Pak se odkryje Henge a Sekki vidí dospělého chlapa. V zápalu vzteku a dokud jeho mozek ještě tu bolest úplně nezaregistroval, Sekki hmátne po ruce toho frajera a přitáhne ho k sobě, přičemž mu druhou rukou dá pěstí do tváře. Ale ne obyčejnou pěstí. Také vysune zápěstní skrytou čepel a prostě ho zabije tím, že mu probodne tvář ze strany v úrovni očí. Pak se pokusí postavit, ale to už se dostaví bolest v břiše a Sekki sebou trochu cukne. Teče mu docela dost krve a navíc teď na něj běží další 3 chlapi. Sekki ví, že mu jde do tuhého. Podívá se každému do očí a pokusí se na ně hodit Kanashibari no Jutsu a na každého pak hodit kunai směřovaný na krk. Mezitím se stáhne do jedné z chodeb, aby si utvořil trochu prostoru. Pokud mu plán s Kanashibari nevýjde, i tak začne utíkat do chodby a skládat pečetě a pod nohy si z úst vyleje sirupovitou tekutinu (Suiton: Mizuame Nabara), která by na ně měla působit jako lepidlo a tím by jim zastavil pohyb a pak na ně hodil ty kunaie přímo do krku.*

Noctis Clive: *Týpek co bodl Sekkiho dostane pěknou bombu do ksichtu ale nemá šanci si ani uvědomit jak silnou bombu dostal, protože vzápětí ho Sekki rovnou zabil svou vlastní zápěstní čepelí. Dva z těch tří co jdou na Sekkiho se mu podaří dostat do Genjutsu a zabít je ale toho třetího ne, protože ten se mu do očí nedíval. Nicméně ten jeden pak skončí přilepený k zemi a tak je nucen vržený kunai Sekkiho odrazit svým vlastním kunaiem, pak vyšle chakru do nohou a díky principu Suimen Hokou no Waza dokáže přejít tu lepicí vodu bez jakýchkoliv obtíží a to využije k tomu aby se dostal pomocí Shunshin no Jutsu k Sekkimu a mohl ho zatáhnout do Taijutsu souboje. Mezitím Noctis stojí s mečem v pravé ruce a nechá ty tři na něj útočit jak se jim to zlíbí ale jeho absolutní písečná obrana každý jejich útok zablokuje (Suna no Tate). Jeden z nich na Noctise dokonce vystřelí ohnivou kouli (Katon: Goukakyuu no Jutsu) ale Noctisova obrana dokáže zadržet i to a tak začne Noctis jednat a zaútočí na ně pouze stylem boje se svým mečem (Kenjutsu). Mezitím bratr Karla zavře oči, ruce zvedne do výšky své tváře a před svou tváří je překříží. *

*Sekki se úspěšně zbavil všech, kterých chtěl, až na jednoho, který nevypadal, že by byl úplně blbej. Sekki se tedy vzdálil do jedné z uliček a po chvíli utíkání začal zpomalovat a složil ruční pečeť na Kawarimi a otočil se směrem k tomu chlapovi, který už se však pomocí Shunshinu dostal k Sekkimu a udeřil ho. Pečeť Sekki složil o něco dřív, protože tušil, že se něco takového stane a kdyby ne, prostě pečeť zruší. Sekki se tedy v momentě úderu vyměnil za jednu z mrtvol chlapa, kterého před chvílí zabil a tak chlap udeřil do bezvládného těla. Sekki si získal trochu času a tak vytáhl z rukávu flétnu, kterou si tam schoval při vstupu do podzemních chodeb přesně kvůli takovéhle situaci. Začal hrát. Zjistil ale, že to nebude tak lehké. Měl v břiše bodnou ránu a používat bránici a břišní svaly, aby foukal do flétny ho bolelo, ale věděl, že to musí vydržet, aby tady neskončil. Hrál jednoduchou melodii jednou rukou a druhou si držel ránu na bříše. Chlap by měl být paralyzovaný (Surudoi Kuchō) a Sekki k němu dokráčel a obešel ho. Podíval se mu nenávistně do očí a ruku, kterou si doteď držel břicho mu pomalu přiložil pod bradu a asi vteřinu po doteku vysunul zápěstní čepel, která by ho měla okamžitě zabít. Pak přestal hrát a opřel se o zeď. Sundal si bundu a začal si jí tlačit na ránu, aby zpomalil krvácení. Opírajíc se ramenem o zeď se snažil dostat zpět ke křižovatce, ze které utekl, protože věděl, že tamtím směrem je východ a o jiném nevěděl. Doufal, že tajemný muž s mečem nebude hrozbou, jelikož to vypadalo, že se chtěl zbavit drogových dealerů. Celou cestu se třel ramenem o zeď chodby.*

Noctis Clive: *Cápek udeří do mrtvoly svého společníka, přesněji řečeno zesnulého společníka. Zamračí se a odfrkne si, ihned se otočí na druhou stranu kde počítá že bude Sekki a uhádl to správně, tyhle chodby mají výhodu že se tu není moc kam ukrýt. Sekki ale začne hrát na svou flétnu a zasáhnou svým Genjutsu toho svého soupeře, Noctise ale i toho co tam stál a měl překřížené ruce před sebou. Noctis ten naštěstí pohyb k ovládání písku nepotřebuje ale co ho víc sere je bolest hlavy a v moment kdy ustane hudba flétny se může zase hýbat ale ta bolest hlavy ho sakra sere. Mezitím ten bratr Karla prudce otevře oči. * Seimon, Kai! * Kaimon Kai! Kyuumon Kai! Seimon Kai! *Postupně otevřel brány Hachimonu až do 3. brány a v moment otevření té třetí se mu zrudne kůže na okamžik obalí nazelenalá chakra. Jeho rychlost je nyní na úrovni 30ti bodů a síla na úrovni 28ti. Ihned plnou rychlostí vyrazí k Noctisovi s úmyslem se před ním skrčit a dotknout se tak konečky prstů země a vykopnout ho pravou nohou do vzduchu a zarazit ho až o strop, nicméně jeho rychlost není dostatečně vysoká aby překonal Noctisův písek (Suna no Tate) a přitom není ani dost silný aby ho prorazil ale útočí i tak dál, hlavně je v pohybu a dělá dobře, protože Noctis samotný ho tak není schopen zasáhnout svým mečem (Hishou Souken), protože Noctis není dostatečně rychlej aby ho trefil a mohl tak provést nějaký protiútok. Nakonec ten týpek využije svého Hachimonu a prostě zdrhne pryč, Noctis ho ani nemůže pronásledovat, protože by se nejspíš ztratil a nestíhá ho a tak se rychle vydá za tím dalším týpkem (Sekkim). Neušel moc daleko, souboj trochu narušil stabilitu této oblasti a pod Sekkim se propadne podlaha a on spadne další takové 3 – 4 metry dolů ještě níž než jsou teď a Noctis to viděl. * Ono je něco ještě níž než jsou podzemní chodby jo? *Poví si jen tak pro sebe a dojde k té díře aby se podíval dolů ale nevidí nic, jen tma. * Hej žiješ?

*Sekki se tedy opírajíc o zeď pomalu ale jistě dostával ke křižovatce. Jeho bunda pomalu ale jistě nasávala jeho krev a Sekki trochu slábl, ale bolest ho zatím držela při vědomí. Z křižovatky slyšel zvuky boje, ale ještě nebyl dostatečně blízko, aby ho viděl. Najednou to však utichlo a Sekki se na hranici křižovatky zastavil a koukal na Noctise, jak se k němu vydal. Sekki nevěděl, co od toho má čekat, protože věděl, že není ve stavu na obranu a plnohodnotný souboj, kdyby si chtěl Noctis podat i jeho. Najednou se pod Sekkim ale propadla podlaha. Nejprve si myslel, že se mu jen podlomila kolena, ale když se podíval, tak uviděl, že prostě jen padá. Po 4 metrovém pádu dopadl na zem a nebyl to úplně pohodlný pád. Kdyby dopadl jen na rovnou podlahu, tak by na tom byl asi líp, ale on dopadl na různě poskládané trosky podlahy a nedivil by se, kdyby měl něco zlomené, ale neměl moc sílu to teď nějak zkoumat. Sekki byl stále při vědomí, ale upustil bundu, kterou si zakrýval ránu a na to, aby ji hledal, nebo asi sundal tričko byl prostě moc slabý. Najednou se však ozval hlas.* J-Jo. *Z jeho hlasu mohla být slyšet velká snaha říct to dostatečně nahlas, aby ho Noctis slyšel čistě a ještě i malý povzdech na konci. Sekki ale věděl, že tady nemůže zůstat a pokoušel se nějak dostat na nohy.*

Noctis Clive: *Seskočí dolů za Sekkim a svůj meč Hishou Souken uloží do pouzdra a poskládá tam ruční pečetě a levou dlaň otočí tak aby byla namířená ve strope, jako kdyby v ní něco držel a vzápětí se mu v té dlani vytvoří plamen, který Noctise nespaluje. Velikost plamenu je rovna velikosti dlaně Noctise (Hakari: Hageshī Harikēn). Nechce tím Sekkiho nějak zranit ale chce nějaké světlo a k tomu ten oheň slouží, jako zdroj světla a tak si na Sekkiho posvítí. * Takže asi bych se ti měl postarat o to krvácení co? *Samozřejmě že ho vidí a tak se skloní a případně ho donutí aby zůstal ležet a levou dlaň natáhne k jeho zranění na břiše a ta dlaň začne vydávat příjemně zelené světlo a pomocí toho začne zranění Sekkiho pomalu léčit, nejdřív se zaměří aby zastavil krvácení (Shousen no Jutsu). Mezitím se i rozhlédne kolem a místy natáhne ruku ve které má ohnivou kouli aby si tam posvítil a není to tu tak jako nahoře, kde jsou fakt chodby apod. Tohle je nějaká stará jeskyně. * Netušil jsem že tu něco takového je.

*Sekki kvůli prachu a tmě tam dole na Noctise nevidí a tak po zvuku dopadu mu došlo, že seskočil dolů. Pořád nevěděl, co od něj má čekat. Jestli je to nepřítel, nebo naopak. Najednou se však objevilo světlo, které bylo tvořeno Noctisovým plamenem. Z úhlo pohledu, kdy Noctis stál nad Sekkim a nad svojí hlavou držel plamen, to pro Sekkiho vypadalo spíš tak, jako kdyby na něj chtěl ten plamen vrhnout. Sekki se na něj v ten moment podíval s jakýmsi...dá se říct strachem a pokusil se sáhnout do brašny a vytáhnout cokoliv. Bohužel měl i vykloubené rameno a tak ho bolest nepustila a on pouze udělal bolestivou grimasu. Pak ho ale uklidní Noctisova slova o vyléčení a začne mu léčit ránu. Rána to nebyla ošklivá, jen na blbém místě a tak už po chvíli bylo cítit lehké úlevy.* Díky... *I napříč léčení se musel trochu snažit to vyslovit, jelikož byl i tak prostě celkově pochroumaný.* Sekki Hizashi, Kirigakure Chuunin. Ty? *Jeho větu o okolí zaregistroval, ale určil si priority, co chce říct jako první.*

Noctis Clive: *Když Noctis dokončí léčbu jeho břicha tak se usměje a pro změnu dá Sekkimu rychlou pěstí přímo do oka (levého). Jen ať je ten monokl hezky vidět. * Jsem Noctis a jsem z Iwagakure a tohle máš za tu svou flétnu, hlava mě z ní bolí ještě teď. *Pak od něj odstoupí aby mu dopřál trochu prostoru, jeho vykloubené ruky si nevšiml a to je jeho štěstí, jinak by mu ji okamžitě nahodil a tím nejvíce bolestivým způsobem jaký by ho napadl. Začne se rozhlížet na tomto místě a všimne si že mají jen dvě šance, jít skrze nějakou jeskynní chodbu na jih a pak skrze jeskynní chodbu na sever, jedná se o jednu chodbu ale onu se propadli někam do jejího středu a tak musí odhadnout kudy se vydat k východu nebo k cíli samotné chodby. * Prozkoumáš to tu se mnou nebo tě mám dostat zase nahoru?

*Sekki se nemá jak bránit pěsti Noctise, užíval si menší euforii rychlé úlevy od bolesti. Byl na něj trochu naštvaný za to, ale rozhodl se to neřešit. Mohl být rád, že je Noctis na jeho straně a pomohl mu. Vykloubenou ruku mu ani nezmiňoval, jelikož de bál, jakym stylem by mu ji nahodil, tak se rozhodl, že se ji pokusí nahodit sám.* Ne, promiň, já radši půjdu. *Nebylo to tak, že by se s ním nechtěl bavit nebo tak, ale prostě neměl náladu s nikým mluvit a ani s nikým být. Jeho dovolená byla zruinovaná. Pomocí chakura shotto vyskočil do chodby a vyšel ven, jelikož si cestu ještě pamatoval. Po vylezení nahoru se vydal do hotelu, kde si vzal věci a vydal se zpátky do Kiri.*

Noctis Clive: *Nechá Sekkiho odejít a nijak si ho už nevšímá a dál pokračuje jednou chodbou, kdy si na cestu stále svítí tou ohnivou koulí v ruce (Hageshī Harikēn). Jak jde dál a dál tak zjišťuje že tu nejsou žádné odbočky ale prostě má možnost jít pouze rovně a nic jiného. Jak pokračuje nakonec ho zaskočí to že šlápne na nějakou desku na zemi, která se pod váhou Noctise trochu jakoby sníží dolů -> spíše secvakne mechanismus a v ten moment na Noctise z různých otvorů ve stěnách vystřelí všelijaké senbony, které jsou navíc i otrávené různými jedy. Normálně by to Noctise zcela jistě dostalo a je jedno že je Shinobi ale jeho absolutní písečná obrana si s tím vším poradí. * Ať tu kdokoliv schoval cokoliv tak asi nechtěl aby to někdo našel. *Přijde mu vtipné že původně šel sejmout ty členy toho drogového gangu a nakonec prochází chodby pod podzemními chodbami Iwagakure a prochází nějaké pasti jako kdyby si hrál na lovce pokladů. Spustí ještě mnoho pastí a ty jsou různých charakterů ale žádná ho nemůže zranit, nakonec dojde až do nějaké prostorné místnosti, která už nikam nevede ale ve středu tam je položená truhla. Noctis k ní dojde a bez nějakého zkoumání ji otevře, nicméně tam bylo lanko, které se mělo prvně přetnout a to způsobí že se spustí kuše, která je ve slepém bodě Noctise někde za jeho zády a zezadu na něj vystřelí. Opět, kdyby neměl písečnou obranu tak ho to zabije ale on ji má a tak i tohle přežije. Uvnitř té truhly ale není nic až na nějakou tubu, uvnitř které je svitek a když ho Noctis rychle projde zjistí že absolutní nerozumí tomu co tam je napsané. * Prozkoumám to až doma. *Svitek si nechá a truhlu nechá truhlou a zase se vrátí, nakonec dojde k místu kudy se propadl ale pak pokračuje dále tou chodbou a vyjde pak nějakými tajnými dveřmi v podzemní části Iwagakure. * Hádám že tohle byl původní jediný vchod, kdyby se Sekki nepropadl nikdy to tam nenajdu. Kdo nebo co tam asi zkoušel skrýt, očividně to bylo důležité. *Poví si pro sebe a vyrazí na cestu pryč z tohoto místa a to rovnou směrem domů. *

Noctis Clive: *Stále má mapu se zakreslení těch údajných táborů, které mají být kolem Iwagakure a jsou označeny pod písmeny S,A,B,C a D. Tehdy šel k táboru označený jako D s Amayou a nikdo tam už nebyl a tak ho s ní tehdy vypálil. Stal se generálem aby měl přístup k více místům v Iwagakure, získal tak značnou politickou moc ale až zkoušel o těch lidech zjistit cokoliv tak jako kdyby nikdo netušil o čem to Noctis mluví. Jednoho brzkého rána (kolem 4 hodin) se oblékne -> odkaz a připraví si veškeré své vybavení. Na záda si stejně jako na obrázku upevní pouzdro do kterého uloží meč Hishou Souken a na spodní část zápěstí každé ruky si umístí pečeť Kuchiyose Raikō Kenka, stejně jako na rukojeť svého meče. Na levém boku mu nechybí stlačený písek do podoby malé písečné nádoby, jedná se o jeho branný písek a na pravém boku má další nádobu ve které má klasický basic písek, který by mohl v případě nutnosti použít. Přehodí si kapuci přes hlavy a vyrazí mimo Iwagakure, samozřejmě předtím vydá pár rozkazů aby ho nechali jít samotného, s Tsuchikage už mají i jakousi dohodu že Noctis může cestovat sám ale musí se ji občas ozvat aby věděla že ještě vůbec žije ale dnešní důvod jeho cesty není osobní ale vydá se směrem kde má být jeden z těch táborů kolem Iwagakure, který byl na mapě označen jako B. Kráčí tiše skrze různé skalnaté útvary směrem k tomu místu ale jde opatrně aby se v případně jakmile dorazí na místo mohl rychle skrýt aby byl mimo dohled nějaké případné hlídky. *

Když Noctis dorazil na místo, nacházel se na kraji skalnaté propadliny, která byla kurhového tvaru. Uvnitř ní bylo dřevěné kualté opevnění, ve kterém viděl bez problému takto z vrchu několik domků ve kterých se nesvítilo. Ohně byly rozsvícené jen na ulicích, kde se však aktuálně nikdo nenacházel. Bylo zde pár vozů, przdných, ale i plných. Kolem vesnice byly dřevěné kůly, které by za běžných okolností bránili, leč tady neměli čemu, když kdokoliv mohl dovnitř vidět z vrchu. Na hradbách byly menší strážní věže, kde však byla vždy jedna lampa.. Avšak z horního pohledu nešlo vidět dovnitř, vzhledem k tomu, že měli stříšku jen s menší dírkou, kterou však za šera nešlo pořádně vidět. Tudíž Noctis ani neviděl, zda je uvnitř nějaký strážný neboi ne....

Noctis Clive: *Prohlédne si ze své pozice to opevnění, které jsou za ním. To že se na ulicích toho místa svítí napovídá tomu že tohle místo je jistě obydlené ale není vidět ani živáčka. * „Buď jsou všichni skrytí někde v domku, jsou na nějaké schůzce nebo o mě už ví a jsou zase pryč jako když jsem šel na to jedno místo s Tsuchikage.“ *Jedno je jasné, potřebuje lepší pozici odkud by toho mohl vidět víc a hlavně aby mohl vidět do strážných věží, protože jediné co může je to že může tak odhadnout zda v nich někdo je nebo není ale jistě to říct nemůže. Složí tedy ruční pečeť a vytvoří si jednoho stínového klona, který využije Jintonu a rozloží se ne jednotlivé molekuly a stane se tak neviditelný, nehmotný a vlastně jeho přítomnost tu prakticky není jak rozeznat (snad kromě Bijuu chakry). Tento klon se díky této technice (Jinton: Mueishō) pohybuje velmi rychle že to je skoro jako teleport a tak se přesune tak aby mohl v této formě nahlédnout do každé z té věže a mohl se pak vrátit zpět k Noctisovi aby mu mohl říct zda v těch věžích někdo je nebo není. Pokud není tak klona zruší a přesune do jedné z nich (myslím tím ty strážné věže). Z té se pak začne opět pozorně rozhlížet po celém tomto místě zda v oknech domů nebo v ulicích tohoto místa nezahlédne něco užitečného, případně na střechách domů. *

Když se Noctis dívá do strážních věží přes svůj klon tak bez problému vidí v každé strážné věži dva muže Jednoho v hnědém oblečení a druhého v červeném oblečení. Koukají různě do kolí jejich osady a zároveň u sebe mají každý katanu. K tomu v rohu mají vždy dvě halapartny, které jsou hezky vždy pro jednoho jedna. Nic jiného ve strážných věžích není,.

Noctis Clive: *Jak mohl předpokládat, uvnitř těch strážních věžích někdo je, přesně jak si myslel. Složí ze své pozice tedy ruční pečeť a tu drží po celou dobu a během toho se soustředí na vyhledávání chaker v celém tom táboře. Sice tato stopovací technika není dokonalá a má odchylku 2 až 3 metry ale to ničemu nevadí. Hlavní je najít všechny místní chakry aby si mohl udělat obrázek o síle všech lidí tu v táboře, sice si obrázek o té síle může udělat jen na základě zásobě chaker místních ale nic jiného mu nezbývá (Kensaku Chakura). *

Přes cítění chakry, cítil Noctis jenom ony strážný zhruba na úrovni Jouninů .. Přičemž však ale taková podivbnost a to, že po celé vesnici mohl cítit stopy chakry, jako kdyby tam bylo něco, co tam udělalo otisk chakry. ale těžko říci takhle na dálku co to mělo znamenat

Noctis Clive: *Kromě chaker strážců v těch věžích cítí i mnoho míst kde se nachází stopové množství chakry, normálně by si toho asi ani nevšiml ale vzhledem k tomu že takových míst je mnoho to upoutalo jeho pozornost. * „Co by to mohlo být?“ *Zeptá se sám sebe a nakonec to bude nucen prozkoumat, proto složí svou levou rukou jednoruční pečeť (tygr) a v ten moment se v mžiku rozloží jeho tělo na jednotlivé molekuly a on tak „zmizí“ a pak se zase asi po 1 vteřině zjeví v jedné z uliček té vesničky. Samozřejmě pokud by v té uličce někoho viděl by se v ní nezjevil, snaží se dostat se co nejblíže k jednomu z míst kde bylo cítit to stopové množství chakry. Jak se složí přiloží své ruce na boky, na kterých má píseční nádoby s pískem. Na pravém boku má nádobu s tím unikátním, obranným pískem (Suna no Tate) a na pravém má nádobu s klasickým basic pískem. Nyní je ale hlavní prozkoumat ty divné úkazy té chakry a snaží se najít její zdroj. *

Chakrové stopy, které Noctis cítí jsou náhodně rozmístěné po místech ve vesnici a nemají nějaký smysl, nebo tvar. Ani kdyby je spojoval čárami. Samozřejmě tedy pokud je zkoumá přes nějaké cítění chakry nebo tak něco. Ulice jsou prázdné a domy černé, jelikož se v nich nesvítí. Všude je ticho a ani duše. Asi lidé spí.

Noctis Clive: *Nakonec zjistí že ty značky nic neznamenají ale docela ho štve že tu fakt nemá moc co najít, proto vytvoří jednoho Kage Bunshina a sám se vrátí stejným způsobem jako se sem dostal zase zpět na bezpečné místo a ten klon mezitím využije techniky Jinton: Mueishō aby se rozložil a přesunul se ve své rozložené formě do jednoho z těch domů aby ho dokonale prozkoumal hezky kousek po kousek, každý roh, místnost a podobně. Prozatím se tam pohybuje jen ve své rozložené formě s cílem zjistit kde co je, rád by nejdřív zjistil s čím tam uvnitř může počítat než se tam složí aby to tam mohl začít prozkoumávat. *

Trénink atributu: Zásoba chakry


*Hiro seděl na podlaze svého pokoje a před sebou měl rozložené poznámky z poslední hodiny. Musel uznat, že celé studium na akademii bylo hodně zajímavé. Chápal, že akademie je jen začátek. Jen úvodní kapitola jeho života shinobiho. Učili se základy, bylo jim vysvětlováno to nejdůležitější, co museli vědět a bylo jen na nich, jak s tím naloží. To Hirovi celkem vyhovovalo. Oddělovalo to průměrné od těch lepších. Věděl, že chce být dobrý. Ne snad aby se předváděl před spolužáky. Na těch mu moc nezáleželo. On chtěl otci dokázat, že je schopný a musel ukázat, že vyčnívá, aby mohl jít na geninskou zkoušku. Pohledem hltal zápisky, kontroloval poznámky a díval se do učebnice. Chakra jako taková mu celkem dávala smysl. Bylo to něco přirozeného, součást každého člověka. Ale naučit se jí ovládat byla výsada shinobi. Chtěl to umět. Musel to umět, aby k něčemu byl. Pomalu se zvednul ze země a protáhl si ztuhlé nohy. Chvíli se soustředil a snažil si vzpomenout na složení prstů při složení pečetí na Bunshin no jutsu. Když se vedle něj objeví klon jeho samotného nepatrně se ušklíbne. Bylo to skoro stejné jako by vedle něj stál jeho bratr. Možná s tím rozdílem, že jeho bratr by tak okatě nekopíroval veškeré jeho pohyby. Hiro pomalu přešel pár kroků vedle a pak zpět, mával přitom rukama nad hlavou a pitomě se šklebil. Bylo to celkem legrační. Ve třídě by si tohle nedovolil, protože by to bylo nepatřičné se před spolužáky takhle pitvořit, ale tady v pokoji mu to nevadilo. Ale nechal hlouposti být a soustředil se na to důležité. Znovu složil pečetě a vyvolal dalšího klona. Hiro přesně nevěděl, jak vnímat chakru, ale musel na to přijít. Udělat si obrázek o tom co se děje, když chakru používá. Hiro vyvolal dalších několik klonů a sledoval je jak tam, tak stojí. Bylo to pořád trošku zvláštní, ale bylo to potřeba. Nechal klony zmizet a na chvíli se uklidnil, tiše dýchal a vnímal jen sám sebe. Cítil, že něco je jinak ale nedokázal přesně určit co. Sedne si na zem a nalistuje si prázdnou stránku a začne si psát poznámky. Popíše si tam vše, co akorát cítil, každý vjem, který vnímal a když byl s poznámkami spokojený opět se narovnal. Nevěděl, co přesně se, když těch klonů vyvolá hodně. Vlastně ani netušil kolik jich dokáže vyvolat. To bylo další, co mohl zjistit a zapsat. Chvíli tam stál, tiše dýchal a snažil se soustředit na chakru. Poté zvedl ruce a složil pečetě. Vyvolal mnohem větší počet klonů a zvědavě se rozhlížel. Napočítal dvanáct klonů. To byl zajímavý poznatek, který se rozhodl do poznámek zanést také. Nechal klony zmizet a zapsal si do poznámek vše důležité. Jak se, tak zvedal uvědomil si, že se cítí unaveně. Nevěděl, čím to je, ale přisuzoval to tomu, že využíval chakru. Nebyla to stejná únava jako když trénoval nebo cvičil. Bylo to trošku něco jiného, jen nevěděl, jak ten rozdíl popsat. Znovu složil pečetě a vyvolal dvanáct klonů. Překvapeně vydechl a kleknul si na koleno. Párkrát zalapal po dechu a snažil se tak náhlou slabost. Zamrkal a sledoval podlahu před sebou. Nechal klony zmizet a pomalu si kleknul, složil ruce do klína a snažil se uklidnit dech. Měl pocit jako by právě dokončil těžký trénink. Zavřel oči a snažil se uklidnit. Začal pomalu meditovat a nevnímal nic jiného.*

--------------------------------

*Keiyra si uviazala pásku so znakom Iwagakure okolo pása a vydala sa von, do časti mesta, kde akurát prebiehali rekonštrukcie/stavba novej ulice. Keď si hľadala misie, ktoré by mohla plniť narazila na toto a pomyslela si, že je to skvelý spôsob ako byť prospešná. Okrem iného ju za to čakala skvelá odmena ak si prácu odvedie dobre. Pomyslela si, že to bude zábavnejšie než stráženie detí či hľadanie domácich maznáčikov. Nezaháľala teda a vybrala sa smerom ku časti mesta, ktorá teraz pripomínala veľké stavenisko. Čím bola bližšie tým väčší rachot a vravu ľudí počula. Len čo dorazila na miesto, žasla ako ďaleko už stavby pokročili. Nieje to tak dávno čo počula, že ich druhá Tsuchikage sa podujala na tomto projekte. Schopnosti tunajších robotníkov boli ale úžasné, mnohonásobne prekročili Keiyrine očakávania. Ako tak kráčala ulicou videla nespočetne veľa ľudí, ktorí vo fúrikoch odnášali kusy skál, tĺkli dlátami do nových kamenných budov, presúvali po primitívnych zariadeniach veľké žulové kvádre a ku tomu všetkému kde tu vypomáhali nejakí mladí ninjovia. Niektorí pomocou dotonu pomáhali tvarovať budovy priamo v skalách, iní hĺbili diery do zeme. Už sa nevedela dočkať čo za úlohu vymyslí stavbyvedúci pre ňu. Opýtala sa náhodného robotníka kde nájde ich šéfa a len čo jej ukázal ktorým smerom sa má vydať.. netrvalo dlho a ocitla sa oproti mohutnému, vysokému staršiemu pánovi s bielymi fúzmi pod nosom. Len čo ju zbadal, zdvihol obočie. V ruke zvieral dosku s nejakými papiermi a za uchom mal pero. To bolo všetko čo ho odlišovalo od ostatných robotníkov. Inak mal oblečené biele prepotené tielko, bol zaprášený a unavený rovnako ako ostatní chlapi naokolo. Na Keiyru to pôsobilo dojmom, že vie čo robí a je zapálený pre to aby stavby a rekonštrukcie prebehli čo najskôr a presne podľa jeho očakávaní.* Dobrý deň, som genin, moje meno je Keiyra Shiroy, vraj potrebujete pomoc tak som prišla. Máte pre mňa nejakú prácu? *Opýtala sa po tom čo sa slušne predstavila.* (Rengo) Mňa volajú Rengo, poď za mnou. Pár rúk sa nám tu vždy hodí. *Pousmial sa a len čo to povedal – vykročil a popri tom si zapísal jej meno do dosiek, ktoré držal v ruke. Prišiel ku stene po ktorej na kladkách muži vynášali nejaké skaly.* (Dengo) Dnes začneme zľahka, pridáš sa tu ku chlapcom. Potrebujú spojazdniť a demontovať zopár kladkostrojov, no nám sa bez toho vášho lezenia po stenách, do takých výšok dostáva horšie. Chlapi ti už povedia čo a ako. Keby si niečo potrebovala, budem pri studni. *Ako to rozprával zamával na nejakého pána v diaľke a ukázal na Keiyru prstom – nič viac mu nepovedal a rovno sa otočil na odchod. Ten chlap za chvíľu dobehol ku Keiyre a vysvetlil jej čo budú od nej potrebovať. Dal jej do rúk lano a inštruoval ju kde všade bude treba aby ho uviazala, kde bude nutné aby iné odrezala a tak ďalej.. Uistila muža, že rozumie tomu čo má robiť, vzala si od neho lano a pomocou Kinobori no waza vykročila po stene budovy. Bola vďačná za svoj predchádzajúci tréning na kovových reťaziach inak by jej výška do ktorej odhodlane stúpala určite spôsobila závrat. Keď sa Keiyra dostala na vrchol, uviazala laná presne tam kam mala, odrezala tie čo tam byť nemali a keď sa vrátila za mužom, ktorý ju o pomoc poprosil – priateľsky sa na seba navzájom usmiali. Zvyšných pár hodín pomáhala chlapom s odnášaním kameňov vo fúrikoch vďaka čomu si už v ten deň odpustila ďalší tréning. Keď videli aká je z toho po asi hodine zničená, zľutovali sa a dostala inú o dosť príjemnejšiu úlohu. Roznášala fľaše s vodou robotníkom, ktorí pracovali vo výškach v rôznych postrojoch. Ona žiadny samozrejme nepotrebovala a tak bola v celku rýchla. Keď rozniesla robotníkom vodu, vrátila sa za Rengom, ktorý ju zaviedol za ďalším mužom, čo potreboval pomoc s prácou vo výške v ťažšie dostupnom mieste jednej z budov. Keiyra sa cítila ako pavúk a toľké lezenie ju už zmáhalo.* "Že ja budem mať svalovicu." *Pomyslela si keď stúpala do výšky už asi desiatej budovy a odstránila odtiaľ patent na kladku aj s lanom, čakala, že sa stane niečo zaujímavé, že možno bude na niekoho padať kus nejakej skaly a bude môcť zakročiť a ako hrdina spasiť deň, no nič sa nestalo a Keiyra napokon šla domov po šichte s ostatnými chlapmi unavená, zaprášená, no s dobrým pocitom, že priložila ruku k dielu pri rozkvete Iwagakure.*

Počet slov: 726

D misia – upratovanie kuchyňa

*Stála v kuchyni malej reštaurácie. Okolo pása mala uviazanú bielu zásteru. Už pol hodinu bolo zavreté. Nechali ju tu samú aby upratala. Bola to jej misia, ktorú jej poslali domov z úradu Kage. Keďže doma upratovala hlavne ona – vedela už veľmi dobre ako na to. Natiahla si gumené rukavice, napustila kýbeľ vodou, dala tam trochu čistiaceho prostriedku a ponorila do neho handru. Začala utierať dres, poličky a regále. Potom vysypala smeti zo všetkých košov v reštaurácii a nakoniec umyla drevenú dlážku. Počas upratovania premýšľala nad Hirom, Sorou a aj Toshim nad cestou ktorou sa uberá jej život a v neposlednom rade .. myslela na jej zvláštne sny o tmavovlasom chlapcovi z lesa. Geninská skúška sa na nej podpísala viac než si myslela. Podpísala sa na nej viac než bola ochotná si kedy pripustiť. Bude ešte dlho trvať kým sa vyrovná s tým čo spravila. Naviac zo všetkého ju trápilo, že nepoznala meno toho chlapca. Nepoznala jeho príbeh – proste nič. A teda jej fantázia išla na plné obrátky. Dávala jej to vyžrať nielen cez deň ale neoddýchla si ani v noci. Keiyra sa zahľadela na svoj odraz na hladine v kýbli vody a povzdychla si. Prepláchla handru a rozhodla sa sústrediť na niečo iné. Myslela na knižnicu, na Hira.. uvažovala nad tým či si budú takýto blízky aj keď budú starší, uvažovala nad tým ako bude prebiehať jeho geninská skúška a či sa potom budú v budúcnosti ešte spolu niekedy stretávať a tráviť hodiny polemizovaním nad hlúposťami. So Sorou sa totiž trochu odcudzili odkedy sa z nej stal genin. Doma sa jej ju už nepodarilo zastihnúť a tak sa bála, že čím budú staršie, bude to horšie. Uvažovala nad Hirovim bratom Toshim, nad jeho zvláštnym hnevom a nad ich prísnym otcom. V duchu sa snažila spočítať dni kedy sa spolu videli naposledy. Keď si uvedomila, že sa na zeleno-okého chlapca príliš sústredí, mierne potriasla hlavou a vrátila sa späť ku Sore. Odkedy sa z nej stal genin .. ani sa poriadne nestretli. Mrzelo ju to hoci chápala, že s postavením a vekom prichádza čoraz viac povinností. To že tomu ale Keiyra rozumela, to ešte neznamenalo, že by vedela ovládnuť tú nutkavú potrebu sa s ňou stretnúť a zveriť sa jej so svojimi nočnými morami, s tým čo spáchala, ale aj s tým pekným čo zažila. S pochmúrnymi myšlienkami vyliala vodu do odtoku a vzala si z malého kumbáliku metlu. Prešla do prednej časti reštaurácie. Tú už upratal personál, mala ju len zamiesť. Začala od vchodových dverí a celý čas pokukávala po staršom drevenom klavíri, ktorý stál opustený v rohu miestnosti. Očividne tu ľuďom k jedlu hrala občas aj nejaká živá hudba. Obzrela sa okolo seba. Bola síce od mala príliš dospelácka ale stále bola teeneger – zavretá v prázdnej reštike s klavírom, kto by to nevyužil? Pousmiala sa, oprela metlu o stenu a vykročila ku klavíru, posadila sa zaň a so zvláštnym pocitom dejavu sa pozrela na klávesy. Naposledy na klavíri hrala keď ešte žila jej mama Ririn. Nikdy v tom nebola extra dobrá, no bavilo ju to a hoci ani teraz netušila, či si ešte bude pamätať ako na to.. Cítila chvenie v žalúdku ako keď skladala pečate pri ninjutsu. Zhlboka sa nadýchla a prešla po klávesoch končekmi prstov. Nestlačila však ešte ani jednu. Zatiaľ nie. V hlave sa jej pri tom rozoznela melódia skladby, ktorú mala kedysi nacvičenú a mala ju rada.. A hoci pred sebou nemala noty, predsa jej ruky brnkli na klávesy presne v tej chvíli kedy mali. Vedela čo má robiť, vedela ktorú klávesu má stláčať aby sa rozoznel tón, ktorý počula v hlave. (>>klik<<) Po celom tele jej naskočili zimomriavky – hrala, hrala – mala zavreté oči a usmievala sa. Keď zahrala posledný akord .. tón ešte dlho visel v miestnosti. Trochu zasnene otvorila oči a pomyslela si, že by mala brať upratovanie v tejto reštaurácii ako misiu častejšie. Možno by vďaka tomu vylepšila svoje schopnosti v hre na klavír. Keiyra všetko odpratala, zamkla reštauráciu a keď kráčala domov, v hlave jej ešte stále hrala melódia, ktorú dnes hrala na klavíri.*

Počet slov: 672

Koniec RPG

D mise - rozvoz pošty
*Akio dnes neměl nic na práci, trénovat se mu nechtělo a tak se rozhodl že si půjde vydělat nějaké peníze splněním mise. Taky je potřeboval, aby ho vůbec pustili na Chuninskou zkoušku, na kterou samozřejmě chtěl. Ráno do sebe tedy rychle hodil nějaké jídlo, oblékl se do odkaz, obvázal si čelenku kolem krku a vyrazil. V kanceláři mu paní nabídla všemožné nudné věci, a mezi nimi, rozvoz pošty. Akiovi to přišlo ze všech misí nejméně nudné, a tak to vzal. Nejprve se musel nahlásit na poště. To nebyl problém, Akio znal ulice vesnice jako své boty. Když tam dorazil, přišel k přepážce.* Zdravím, jmenuji se Akio Noriaki. Dnes tu mám pomoct s donášením pošty. *Nahlásil se. Úřednice ho poslala dozadu, za předákem pošťáků. Byl to milý chlapík, dal Akiovi pošťáckou čepici, brašnu s dopisy a balíčky a mapku vesnice s popisem ulic, kdyby náhodou. Akio se v celé výbavě narovnal, zasalutoval a vyrazil ven. Práce ho docela bavila, pobíhaní ulicemi bylo jeho. Navíc Akio vymyslel jednu vychytávku, a to bylo, že dopisy se daly házet do schránek jako kunaie. No, fungovalo to jen občas, a někdy vítr odfoukl dopis pryč a Akio ho tak musel chvíli pronásledovat. Žádný dopis ale neztratil a všechny bezpečně doručil.* "Páni, tak tohle byla fakt pohodinda. Nic se neztratilo, práce hotová, problémy žádný, proč to takhle nemůže být pokaždý?" *Říká si v duchu na cestě zpátky na poštu. Jak si to tak ale vykračuje, vyběhne pošťák celý udýchaný ven. Dva balíčky, konkrétně dárky k narozeninám, se promíchaly, a tak teď starý vážený pán obdrží plyšového králíka a holčička dostane kvalitní tabák.* Nebojte, zachráním to. Jen mi řekněte adresy. *Řekne rozhodně Akio a vyběhne. Nejdříve starý pán. Naštěstí balíček ještě nedal do domu, a tak ho Akio prostě vezme. Teď si ale musí opravdu pospíšit. Snaží se brát menší uličky, aby se nemusel mačkat mezi lidmi na frekventovaných ulicích. Přeskakuje tak popelnice, pytle s odpadky, občas i nějaké spící bezdomovce. Narvanému náměstí se ale nevyhne. Proběhnout to skrz, hlava nehlava, to nejde. Akio tedy nastrádá chakru do chodidel a vyběhne po stěně domu na střechu. Takhle se elegantně vyhne davům a získá dobrý výhled. Dům holčičky je od náměstí už jen kousek. Akio to stihne jen tak tak. Doběhne tam přesně v moment, kdy maminka bere balíček do domu. Zastaví ji ve dveřích a vymění balíčky.* Pardon, prohozené balíky. Vyřiďte ji všechno nejlepší. *Vchrlí na ženu a zase odběhne zpátky. Náměstí se vyhne stejným způsobem jako před tím a starého pána potká akorát ve dveřích. Předá mu balík, popřeje mu všechno nejlepší a celý udýchaný se vydá k poště. Pošťák mu poděkuje za pomoc, Akio odevzdá zpátky věci, které měl vypůjčené a s dobrým pocitem, že někomu zachránil narozeniny, se vydá domů.*

Advent - obr

Toshi
Morio
Naoko
Hiro

*Toshi otevřel oči, probudil se logicky ve své posteli, ale byla ještě tma. Podíval se na budík, který měl na svém nočním stolku. Byly tři hodiny ráno. Toshi si povzdychl a snažil se znovu usnout. Ale nemohl zabrat. Přemýšlel, co by mohl dělat. Přeci jen už byl nějakou chvíli student Akademie a co si budeme říkat, ne zrovna pilný. Ale i přesto, že místo vnímání hodin teorie koukal po holkách ve třídě, tak uměl už nějaká jutsu. A jedno by se mu docela teď hodilo. Kinobori no Waza. Moc dlouho neváhal, oblékl se a otevřel okno. Byl notorický v tom, že utíkal z domu, když neměl, ale tohle bylo přeci jen jiné. Byla tma a jakmile Toshi otevřel okno, tak se z jejich čtvrtě ozval podivný řev. to nebyl křik, spíš zvířecí řev. Přesto si Toshi domyslel, že to přeci jen byl křik člověka, křik shinobiho z jejich klanu. Přesto se vyhoupl na okno a přehodil nohy ven, aby se mohl „přicucnout“ pomocí Kinobori no Waza na vnější stěnu domu a sešel domu z prvního patra do předzahrádky a poté vyběhl ven do ulice. Neměl tušení, kudy se má vydat, tak začal bloudit ulicemi. Chtěl jen najít ztracený klid v duši, který po zjištění, že jejich klan je plný podivných monster, kterým bude jednou i on, nenalézal. Procházel se skrz klanovou čtvrť, nejdřív se dokázal orientovat, ale pak už neměl vůbec tušení, kudy jde. Najednou se ocitl uprostřed tréninkové oblasti, kde vlastně ještě pořádně nebyl. Měla by tam být tma, ale svítilo se tam z mnoha pochodní, ale to nejdivnější bylo to, jakou scénu to vlastně osvětlovalo. Na zemi tam leželi dva kamenní obři. Toshi si musel přikrýt pusu rukou, aby nevykřikl hrůzou. Tohle nemohlo být přece možné. Obři existovali přeci jen v pohádkách. Toshi si právě vzpomněl na jednu pohádku, kterou jim jejich mamka vyprávěla, když byli malí. O vzniku jejich vesnice. Byli dva obři, Morio a Naoko. Bylo to kdysi dávno, když ještě lidi se schovávali pod zemí, protože nad nimi vládli obři a draci. Draci vládli obloze a svými hrozivými plameny spálili všechno, co se jim nelíbilo. A obři zase byli ti stavitelé, kteří se snažili svůj pozemský domov zútulnit podivnými kamennými stavbami. Používali kámen, protože jim velmi rychle došlo, že zrovna kámen draci nespálí. A to dost draky iritovalo, ale nemohli s tím nic dělat. A tak se na scénu dostávají dva obři, Morio a Naoko, dva obří bratři, kteří rádi cestovali po světě, a tak se ze Země kamenů, kde byla nejsilnější populace obrů na celém světě, dostali do Země Země. Samozřejmě v té době vypadal svět úplně jinak, než jak vypadá dnes. V Zemi Země bylo jen mnoho skal a na lidské obydlení si musela ještě mnoho let počkat. A obří bratři byli pořád ve při, nebylo dne, kdy by se nehádali. Takže postupem času se stalo, když jejich hádky začaly nabírat na síle, že Naoko svou obrovskou silou urval kus té skály a hodil ho po Moriovi. Ten naštěstí uhnul, ale svému bratrovi ten útok vrátil. Takže se stalo, že všude bylo poházeno množství obrovských balvanů. Jak po sobě házeli balvany, tak si jich všiml jeden drak, který se také zatoulal ze Země Ohně a všiml si, jak se bratři hádají. Už dlouho nechrlil svůj ničivý plamen, takže jakmile ty dva viděl, tak nad nimi proletěl a bratry zahalily neskutečně silné plameny. A na ně, ačkoli sami byli z kamene, to mělo ničivý efekt. Jakmile je obalily plameny, tak se sesunuli k zemi a zůstali ležet tam, kde spadli. A na těchto místech byla postavena Iwagakure no Sato. Alespoň podle téhle pohádky. A teď tu Toshi stál a uprostřed tréninkové oblasti leželi na zemi dva obři. Bylo jasné, že si na tuhle pohádku vzpomněl. Ale o to větší překvapení bylo, když jeden z nich promluvil* Hej, Morio, nechceš si zase házet? *byl to velmi hluboký hlas a Toshi se vážně musel přemáhat, aby zůstal zticha* Naoko, už jsme dávno mrtví, to to necejtíš? Nemůžu se ani pohnout. *odpověděl mu ten druhý trochu naštvaným hlasem. V tu chvíli Toshi vykřikl hrůzou. Už to nemohl dál zadržet, tohle bylo naprosto šílené přeci. To byli ti dva obři z té pohádky!* Morio, slyšel jsi to? Je tu nějaké škvrně. *ozval se Naoko a Toshi měl chuť hned utéct, ale místo toho sebral všechnu odvahu a vydal se k obrům blíž. Jak řekl jeden z nich, nemohli se přeci hýbat. Takže mu teoreticky nehrozilo vážně nebezpečí. Ale ztuhnul, když uviděl, jak se na něj jeden z nich podíval* A lidské škvrně. Jak se jmenuješ? *promluvil na něj Morio a zvědavě si ho prohlížel. Toshi se snažil nezakoktat, když ze sebe dostal* Jmenuju se Toshi Adachi. *díval se do toho obrovského oka a připadal si hrozně malinký* Těší nás, že tě poznáváme, Toshi z rodu Adachi *zasmál se Naoko* Promiň, že tě nepřivítáme, jak se patří, ale nemůžeme se po útoku draka pohnout. *dodal a Toshiho opustily všechny rozpaky* Takže je to pravda? Vy jste obři Naoko a Morio, kteří se tady prali a házeli po sobě balvany, než nad vámi proletěl drak a pohltili vás plameny? Hustý. *dostal ze sebe skoro na jeden nádech a oba obři se začali smát* Tak to se o nás říká mezi lidmi? No, je to pravda. *smál se Morio a mrknul tím velkým okem na Toshiho. Ten se trochu osmělil a přišel k nim ještě blíž. Měli větší chodidla, než byl vysoký on sám. A o hlavách ani nemluvě. Byli to prostě obři. Jenže najednou se ho někdo začal dotýkat, teda spíš s ním někdo začal třást. V tu chvíli se probudil ve své posteli a nad ním stálo jeho dvojče Hiro* Co se děje? *zeptal se rozespale Toshi a sledoval usměvavého bráchu* Neuvěříš, o čem se mi zdálo. O těch obrech z pohádky. *prohlásil Hiro a Toshi se musel zasmát* Jo, zrovna z tohohle snu jsi mě teď probudil. *odpověděl a kluci si měli uprostřed noci co vyprávět*

Počet slov: 988
---konec rpg---

Noctis Clive: *Napadlo ho něco dost užitečného a to nový znak Jibaku Jutsu, který by mohl být dost praktický ohledně používání a užitečnosti. Jibaku Jutsu je výhodný v tom že různé Kanji znaky vždy odpovídají svým významem nějaké funkci, například znak Iwa (kámen), způsobí paralýzu cíle, který má pak pocit jako kdyby zkameněl. Proto ho napadlo že by mohl zkusit jeden složitější znak a tím je Kara (vzduchoprázdno). Navíc tohle je něco co se dá trénovat docela lehce i v době kdy je potřeba odpočívat a regenerovat své tělo, které utrpělo vážná zranění, což platí i v případě Noctise. Dostal na 14 dní volno aby se mohl dát dokopy ale on se strašně nudí a tak v nově dostavěné tělocvičně, pod jeho domem stojí naproti svému stínovému klonu. Do konečku svého prstu na pravé ruce (ukazováček) nahromadí chakru a tím prstem se pokusí do prázdna před sebou nakreslit (napsat) kanji znak Kara (vzduchoprázdno) ale naneštěstí napíše sotva půlku toho znaku a znak se rozplyne a chakra v něm se uvolní do okolí a neškodně se vypaří. Noctis se přitom nespokojeně zamračí a zkusí to znovu, znovu a znovu a takto stále dokola. Naneštěstí ať to zkouší jak chce stále dokola tak prostě vždy se dostane tak k půlce znaku a ten se pak rozplyne a nic se nestane. Noctis nemá tudíž jinou možnost než to zkoušet stále dokola a řídit se tím rčením že opakování je matka moudrosti a u tohoto to asi bude platit také. Čím více to Noctis bude opakovat tím většího pokroku po čase dojde, přecijen je nutné najít správnou rovnováhu využívání chakry do toho jednoho znaku, který tu neustále tvoří. * To tu takto budu stát celej den? *Tohle pronese otráveným tónem hlasu Noctisův Kage Bunshin a on se na něj podívá. * Ano budeš, pokud tam budeš stát v tichosti budu ti vděčný, musím se soustředit. *Když se nad tím člověk zamyslí, když člověk mluví se svým vlastním klonem je to jako samomluva nebo je to už úplně něco jiného? Tohle momentálně není důležité a tak to necháme být a vrátíme se k tomu o co se tu Noctis pokouší už asi 2 hodiny ale bez sebemenšího pokroku. Nejhorší a nejvíce otravné na pokoušení vytvoření toho znaku je to že Noctis nemá tušení jaký bude výsledek když se mu to podaří, proto se to snaží používat na svého klona aby to zjistil ale dokud se mu to nepodaří tak to ani nezjistí. Nemá stejně co dělat a tak mu nic nepřekáží v tom aby to zkoušel stále dokola. Chakry má dost a přitom ho únava nemusí trápit díky pasivnímu vlivu jeho Bijuu na Noctisův organismus -> neunaví se a nemůže spát -> nemá potřebu spánku. * Dneska to balíme, zkusíme to zase zítra. *To je pro klona signál aby se zrušil a tak se zruší a Noctis si jde odpočinout, není unavený ale potřebuje dělat i něco jiného aby si odpočinul mentálně. Když vystoupá nahoru kde je obytná část domu (obývák a tak), tak si tam vezme nějakou knížku ze které si začne číst a k tomu začne popíjet nějakou whisky. Pak se musí věnovat Keiyře se kterou chce strávit trochu toho času když už má to volno. Takže si dny dělí na několik částí jako je pokoušení o vytvoření toho Jibaku Jutsu znaku, trávení času s Keiyrou (pokud zrovna má čas a tak) a nakonec všelijakým trávením volného času od popíjení, po různou zábavu a podobné blbosti. Dokonce se jednou i klidně večer jen tak prochází po vesnici aby si pročistil hlavu. Tvořením toho znaku tráví denně takových 6 hodin za den a někdy klidně i o něco víc. Během svého tréninku to má vždy stejnou podobu, Noctis se pokouší tvořit ten Kanji znak Kara (vzduchoprázdno) a koncentruje ho na oblast kde stojí jeho Kage Bunshin a stále dokola se ho pokouší tvořit i když mu to ani jednou nevychází. To je důvod proč při tvorbě znaku používá různý poměr chakry a doufá že mu to nakonec vyjde. Nicméně to není tak jednoduché jak by mohl doufat, s tím se Noctis smířil už dávno… každý znak schopnosti Jibaku Jutsu mu trval dlouho než se ho naučil ale není to nic ve srovnání s tím když se učil Jinton i když k tomu nakonec přišel jako slepec k houslím. Každopádně Noctis se o to pokouší víc a víc ale v jeden moment se stane něco co ho zcela zaskočí, podaří se mu na okamžik dokončit Jibaku Jutsu znak Kara (vzduchoprázdno) a během toho okamžiku se koncentroval na oblast kolem hlavy svého Kage Bunshina a stane se něco šokujícího, jeho Kage Bunshin zničehonic nemůže dýchat. Není schopen se nadechnout a tak následně padne na kolena a dech zase popadne a Noctis zjistí že celou dobu do toho místa posílal chakru (nevědomky). Na tento fakt ho následně upozorní jeho vlastní Bijuu (Shukaku) a že to má zkusit znovu ale zkusit se udržet tu oblast vědomě. Noctis to tedy zkouší znovu a i když to nevyjde ihned asi po hodině vytvoří kolem hlavy svého Kage Bunshina opět maličkou oblast ve které není možné dýchat (není tam vzduch/kyslík) -> nejde tam dýchat. * Hele tohle by jako šlo! *Takže nyní už nejde o to ten znak vytvořit ale vylepšit ho a postupně ho ovládnout v plném potenciálu a tak Noctis postupně zvyšuje oblast kde není vzduch a dokonce svého klona uzavře do takové „krychle“ ve které není vzduch o rozměrech 2 metrů a tak i když klon následně padne na zem tak není schopen dýchat a následně se začne dusit a zruší se za doprovodu dýmu. Postupem času jak Noctis odhaluje další a další tajemství toho znaku zjistí že maximální rozměry oblasti bez vzduchu je 5 m³ a že maximální vzdálenost do jaké je schopen tohle vytvořit je nastavena na 25 metrů. Další nevýhodou je že není možné vytvořit v jeden okamžik více jak jeden takový prostor a to je značně nevýhodné ale zase co by chtěl že? Sice to není technika s nějakým velkým dosahem nebo s nějakou instakill schopností ale rozhodně by mohla nepříteli znepříjemnit život. Noctis se takto dokonce může už i připravit na svou cestu, jeho léčení už postupně končí a on je už připraven vyrazit na lov toho Nukenina po kterém jde (Sergio) a i když to nejspíš nebude lehké tak věří že to nakonec zvládne. Před odchodem si doma umístí jednu svou Hiraishin značku a to na podlahu ve své ložnici pod kobercem. Během cesty ho napadne si umístit Hiraishin značky ještě na plochou stranu čepelí svých mečů Hishou Souken. Samozřejmě že před odchodem Amayu informoval o tom že vyráží na cestu a zanechal ji i jeden ze svých Hiraishin Kunaiů s žádostí aby ho u sebe měla neustále, člověk nikdy neví kdy by se to mohlo hodit a samozřejmě ji slíbí že ho nikdy nezneužije aby se k ní mohl jen tak pro srandu teleportovat ale že ho využije jen v případě nejnutnější nouze.

*Ryuu sice bydlel u Keiyry a Noctise, ale držel se od ní trochu dál, nechtěl jí obtěžovat u ní doma a nakonec, ona sama řekla, že spolu půjdou "pozítří", do sirotčince, když si naposledy v den, kdy se k nim napakoval a málem jí políbil, dohadovali plány. Ryuu věděl, že jeho mladá crush potřebuje čas pro sebe a své myšlenky a pocity. Pokud se o ní chtěl ucházet a nakonec jí sobecky mít jen pro sebe, potřeboval, aby to ona cítila stejně na sto procent a to nebude, dokud ho nepozná. Všechno, jeho kvality, i záporné vlastnosti. Dnes ale měli společně jít za dětmi a tak se Ryuu brzy ráno šel vykoupat do koupelny. Když byl hotový, jen s ručníkem kolem pasu se prošel po chodbě patra ke svému pokoji, předpokládal, že všichni ještě spí. takže kdyby byl doma, tak jde klidně v adamově rouchu. Nicméně v pokoji si vysušila pořádně rozčesal vlasy, oblékl se do Svého oblíbeného oblečení, a vyrazil do kuchyně, kde chtěl uvařit snídani pro všechny. Nějaký ovocný salát a k tomu topinky, slaninu, vejce....takový základ, nechtěl tam nic extra čarovat, když to ani nebyla jeho kuchyň a polovinu nádobí, co chtěl, stejně nenašel. Sám si ještě udělal zelený čaj. Jeho voňavá krabička byla stále s ním, takže i po koupání a vaření stále voněl jako on.*

*Keiyra sa ešte stále tak úplne nespamätala z toho, že býva pod jednou strechou s ním.. S mužom ktorý ju takmer pripravil o zdravý rozum. Stále si neskutočne vyčítala ten večer kedy Ryuuovi skoro dovolila aby ju pobozkal. Prakticky celý deň potom sa ani nevideli. Snažila sa opraviť svoj náramok, ktorý sa jej podarilo roztrhnúť a hoci na ňom bol teraz nepekný uzlík, aspoň sa jej ho podarilo dať dohromady. Medailón od Ryuua mala položený na stolíku a dívala sa na neho ako keby to bol zakliaty talizman. Uvažovala či je správne ho nosiť alebo či by ho z lojality ku jej náramku a Toshimu mala nechať len doma. Keď ho ale držala v dlani, naozaj túžila po tom aby ho mohla nosiť. Bolo zvláštne vidieť takto spolu aj náramok od Toshiho aj tento medailón. Nie len preto, že náramok bola bižutéria zo stánku v zábavnom parku a medailón bol zo zlata.. Nie, nešlo o hodnotu a materiál. Ona za tými šperkami videla tváre Toshiho a Ryuua. Tie doplnky boli od seba tak rozdielne ako oni dvaja. S povzdychom si napokon medailón nasadila ale dala si ho pod tričko aby tak nepútal pozornosť. Obliekla sa a keď si učesala vlasy - zaplietla si ich do jednoduchého, no hrubého zapletanca, ktorý končil tesne nad jej zadočkom. Tričko si zapla až po krk, zips nenechala pootvorený takže to vyzeralo, že má zase roláčik. Do sprchy šla pred spaním takže ráno vyliezla zo svojej izby až keď už z kuchyne bolo počuť nejakú aktivitu. Napadlo ju, že to bude Noctis - ale keď uvidela Ryuua. Nesmelo sa usmiala.* Dobré ráno. *Pozdravila ho a obzerala sa okolo neho.* Chceš s niečím pomôcť? *Bola trochu nesvoja - väčšinou sa v kuchyni motala len sama teraz bol niekto v jej teritóriu. Vidieť teda Ryuua ako sa zručne otáča a pripravuje jedlo ju zvláštnym spôsobom fascinovalo.*