Náměstí

*Zrovna hledal nejaky med nebo cukr, malem zacinal propadat zoufalstvi, kdyz se vynorila zpoza steny Keiyra. Ryuu jakoby zmrzl na okamzik a uprene na ji koukal. V hlave mu pobihalo jeho male ja, trhajic si vlasy “tak roztomila u Jashina, ona me jednou zabije”, rvalo si samo pro sebe. Srdce mu vynechalo, kdyz na nej promluvila.* Dobre rano. *Usmal se, jakoby se nic nestalo.* Hmmm, hledam med, nebo cukr, a nejake dalsi talire, nasel jsem jen ten jeden. A taky se tu v tom nechci moc hrabat. *Nervozne ustoupil od skrinek, aby ji dal prostor.* Udelal jsem snidani pro vsechny, takze budu rad kdyz...si taky vezmes. *Promluvil, zatimco ji sledoval.* A omlouvam se... nechtel jsem te s tim vcera obtezovat, ale chtel jsem se ve vhodne chvili omluvit za sve chovani v ten... predesly vecer. *Bylo jasne, ze tim myslel ten pokus o polibeni. Pak to zvatlani pred Noctisem, vsak on proste nemuze pred nekym jako je Noctis cokoliv tajit.*

*Pousmiala sa a podišla ku nemu. Z jednej skrinky vybrala taniere a položila ich na linku.* Hrab sa koľko chceš, teraz si náš hosť. *Odvetila milo hoci ju to neskutočne uvádzalo do rozpakov. Len čo dvierka od tanierov zavrela - podišla dva kroky vedľa a otvorila ďalšiu skrinku kde bol med a iné prísady na pečenie. Vzala odtiaľ cukor, no med bol vyložený na najvyššej poličke keďže ten tak často nepoužívala. Noctis ho teda samozrejme vyložil na najvyššiu poličku a ona tam nedočiahla hoci sa stavala na špičky.* "Teraz by sa mi hodila tá Ryuuova naťahovacia ruka." *Pomyslela si a otočila sa na Ryuua s miskou cukru v rukách.* Med je tam - ak ho potrebuješ, tu mám cukor. *Informovala ho a keď spomenul ten večer, jej líčka zase začali neprirodzene červenieť.* Nespravil si nič nevhodné. Nič sa nestalo. *Pozrela sa mu do očí, jej slová boli dôrazné, no neznela nepriateľsky - skôr hanblivo. Včera pri opravovaní náramka strávila celý deň premýšľaním nad tým večerom a napokon došla ku záveru/sama so sebou sa dohodla .. že za to mohol alkohol a že sa vlastne nič nestalo. Čo bola pravda, ku ničomu nedošlo, Ryuu sa nemusel sa za nič ospravedlňovať. Noctis ich vyrušil včas. Lebo ak by sa teraz navzájom zhodli na tom, že spolu urobili niečo čo by nemali, znamenalo by to, že podviedla Toshiho a niečo také neprichádzalo do úvahy. V podstate ani pred Noctisom nepovedal nič v štýle - "Keiyra bude moja nevesta muhahaa." Povedal len že sa cíti v jej spoločnosti dobre.. a že by sa tu chcel zdržať dlhšie. Nič viac. Presne takto to Keiyra bude prezentovať aj Toshimu.*

Prave, jako hodt bych se tu asi nemel jen tak hrabat, abych neobjevil neco...nechteneho. *Lehce se zasmal, treba Noctise ve sprse by videt nepotreboval. Nicmene Keiyra mu vyndala talire, za coz podekoval, a pak cukr. Ryuu videl, ze nahore je cukr. Udelal dva kroky, stojic par centimetru od ni, netahl ruku a sebral med.* Dekuji, med je ale o mnoho zdravejsi, nez cukr. Ale kdyz jsi uz objevila tuhle zazracnou skrinku.... nechces spolecne upect neco pro deti? *Usmal se, doufajic ze nezapomnela, kam dnes spolu jdou. A upect neco, byl docela dobry napad. Plus pro nej, bude se moc kolem ni potloukat i doma. Protoze jo, Ryuu si usmyslel, ze bude jeho nevesta jen to jeste nerekl nahlas. Jeji durazne vypichnuti toho, ze se nic nestalo, tak prikyvl hlavou, na souhlas. Mela pravdu, vsak se nic nestalo, i kdyz Ryuu se alkoholem nechal ovladat az v dome.*

*Trochu sa zasmiala.*Nič také tu neskrývam. Všetky moje tajné recepty držím len vo svojej hlave. *Zažartovala a zaťukala si pri tom po spánku.* Čo sa týka Noctisa.. Ak tu niečo schováva a ja som to zatiaľ nenašla - nenájdeš to ani ty. *Uistila ho a keď potom navrhol, že by mohli spoločne niečo upiecť - rozžiarili sa jej oči.* "Prečo to nenapadlo mňa?" *Udivila sa.* To je perfektný nápad! Máš namysli aj niečo konkrétne? *Usmiala sa nadšene a v duchu zvažovala skôr niečo suché aby sa decká nezašpinili a aby sa im to dobre nieslo.* Keksíky alebo bublaninu či muffiny? *Rozmýšľala nahlas a prstom si pri tom prechadzala po perách.*

*Zasmal se jejimu zertu.* Dobre dibre, zkusim se zbavit te ostychavosti. *Usmal se a dal si lzicku medu do caje a lehce michal. Keiyra se zdala byt z jeho planu nadsena.* Tak super, neco vymyslime. *Zamyslel se, Keiyra zacala strilet nejake napady, co by mohli udelat a jemne si u toho tukala na rty. Ryuu ty svoje jemne pootevrel, srdce mu busilo a vazne mel docelat. Byl jako upir co prahne po jeji krvi, az na to, ze on prahne po jejich rtech. Uhnul prudce pohledem, v podstate se cely otocil.* N-nejprve se ale nasnidame, ne? *Lehce se nervozne zasmal a nandal na talir vejce a slaninu pro Keiyru a sebe, Noctisovi tam nechal taky cast. Do misek pak ovocny salat.* A muffiny vubec nezni spatne, uz je to doba, co jsem nejaky jedl, vlastne jsem je ani nikdy nepekl. *Usmal se, podavajic ji jeji porci a svoji pak vzal do rukou a polozil na jidelni stul, dosel jeste pro dzus a svuj caj. Posadil se ke stolu a cekal, zda se k nemu Keiyra prida.*

*Trochu nervózne sa zasmial a vtedy Keiyra naklonila hlavu na stranu. Keby boli v kreslenej mange mala by nad hlavou otázniček.* Iste. *Súhlasila a začali sa jej zbiehať slinky keď im obom naložil jedlo na taniere. Vzala si pohár aj jedlo a posadila sa oproti Ryuuovi za stôl. Naliala si džús a pozrela sa na neho.* Nalejem aj tebe? *Opýtala sa hoci videla, že má Ryuu čaj. Ak súhlasil samozrejme mu ho naliala a ak nie - naliala ho len sebe. Potom sa pohodlne usadila na stoličke a venovala mu vďačný pohľad.* Vieš, že si už ani nepamätám kedy mi niekto naposledy uvaril domáce jedlo? Asi to bola ešte mama. *Zamyslela sa.* Ale nieje to tvoja povinnosť.. Si hosť. To ja by som mala uvariť raňajky tebe. Hotel Noctis - extra VIP služby. Ehm... Dobrú chuť. *Snažila sa svoju nervozitu zamaskovať za drobné vtípky, no trochu sa do toho zamotala a teda sa radšej pustila do jedla.* Je to veľmi chutné, Ryuu. Varíš rád? *Usmiala sa na neho po pár sústach.*

*Posadil se a kdyz mu nbidla dzus, tak souhlasne prikyvl a prisunul k ni sklenicku.* Dekuji. *Usmal se a napil jeste dzusu. Sice mel caj, ale ten mel jako kafe, kvuli teinu, tim padem energii. Keiyra rikala, ze je to dlouho, co dostal domaci jidlo. Jemne se usmal.* To nic neni...bohuzel, rika se, ze od maminky je jidlo nejlepsi, bihuzel jsem nemel sanci si to poradne zapamatovat. *Jemne se pousmal s takovym tim smutnym pohledem uprenym do talire. Ztezka si povzdychl. Kdyz se Keiyra zapletla do VIP sluzeb, jehi mysl zaplula do jeho temnych tuzeb. On si pod VIP sluzbami představoval k snidani neco jineho, nez jidlo. Spokojene se usmal.* Dekuji, jsem rad, ze ti chutna. Jinak ano, rad varim, je to uklidnujici. Schvalne, zda mi pujde i to peceni. Jakmile k tomu clovek potrebuje vic veci, tak je to trochu....matouci. *Zasmal se.* Nechtela bys...v ramci tech VIP sluzeb soukromeho hotelu Keiyra a Noctis....vecer....uvarit ty tve oblibene nudle? *Mluvil tise a trochu si ji dobiral, chvilemi to vypadalo jako nejaky uchylny napad, nez zminil nudle.* Vazne bych je chtel ochutnat. *Nacpal si do pusy dalsi cast jidla.*

*Keiyra prežula sústo a pri tom Ryuua sledovala skúmavým pohľadom.* Takže máš .. Na ňu nejaké spomienky? Na tvoju rodinu? *Opýtala sa tichým hlasom. Videla, že ho to trápi, no nedokázala sa neopýtať aspoň toto. Aj tak ju pálili na jazyku otázky ohľadom toho čo sa jej stalo, ako sa ocitol v sirotinci a čo jeho otec či iní príbuzní. No mlčala. Ryuu začal hovoriť o pečení a teda sa sustredila na ten fakt, že rád varí.* Je to trochu alchýmia, no budeme na to dvaja. *Uistila ho s povzbudivým úsmevom keď mal z pečenia muffinov obavy. Keď ale potom trochu stíšil hlas a naznačil jej že by chcel večer... No proste jej skoro zabehlo. Musela sa napiť aby to trochu spáchala a pri tom len prikývla celá červená.* Iste.. Rada. *Trochu si odkašľala a v hlave mala pri tom tie predstavy iného večerného VIP servisu.* "Ja sa normálne nespoznávam!" *Pohoršila sa sama nad sebou, že ju ako prvé napadli práve tieto veci.*

*Keiyra se ocividne chtela bavit o jeho rodine. Netusil kdy se tak moc sblizili, aby ji na tohle odpovidal. Ale nemohl jinak. Byl zamilovany do jeji zvidavosti a chtel ji alespon slovne uspokojit informacemi, po kterych prahla. Tise si odkaslal.* Bylo mi asi pet, mozna ctyri, kdyz jsem se ocitl v decaku. Jsem jediny orezivsi z nasi rodiny, ktera dlouha leta, nekolik generaci, byla rodinou vedouci nas klan. Matka se ale dopustila neceho, co nasemu Mizukagemu nebylo po chuti. Chtela pri zrodu velkych vesnic stat v jejim cele. Prvni pokus ji diky tehotenstvi nevysel, ale kdyz jsem byl uz vetsi, chtela ho vyzvat znovu. Tak je vsechny nechal zabit na dukaz sve absolutni moci a aby umlcel lidi, kteri sli proti nemu. *Podival se na Keiyru.* Mam jeji obrazek, vim, ze byla extremne inteligentni a silna. V tom pripade jsem asi hlavne po otci. Nejsem ani rozeny genius, vse si musim vydrit, ani ultra silak. Ale po ni mam hlavne to, ze pouzivam mozek. *Usmal se Ryuu, jeho matka mu doopravdy hodne chybela.* Promin. Hrozne mi chybi, obcas mivam sny, kde je a.... *Sklopil hlavu a promnul si celo. Snazil se v sobe drzet svoje emoce. Chodil v Kirigakure do trosek jejich domu, ale tady si nemohl jen tak zaplakat. Skousl ret.* Pojdme radeji udelat ty muffiny. *Zvedl se od stolu, kde nechal nedojedene jidlo. Zacinal trochu zmatkovat.*

*Ako ho Keiyra počúvala a sledovala, uvedomila si, že to nebol najlepší nápad. Netušila ako hlbokú ranu na ňom strata matky zanechala a už vôbec netušila, že za to všetko mohol Mizukage. Chuť na jedlo ju prešla a preto keď sa Ryuu postavil od stola ..automaticky sa postavila tiež.* "Ach.. Som hlúpa." *Prišla ku nemu a chytila ho za ruku.* Mrzí ma to Ryuu.. Prepáč - netušila som.. *Nevedela nájsť správne slová. Cítila sa mizerne, tá otázka bola chyba. Nevedela si predstaviť čím si musel prejsť a fakt, že teraz musí bez slova vzdoru slúžiť mužovi, ktorý má na svedomí jeho rodinu bol naozaj ubíjajúci.* Ehm.. Čokoládové alebo čučoriedkové? *Povedala odrazu - snažila sa ho priviesť ku iným myšlienkam a teda začala uvažovať nad koláčikmi pre siroty.*

*Ryuu se na ni otocil, kdyz ho chytila za ruku. Podival se na ni. Dlouze, v obliceji mel cosi...tvrdeho a prisneho, sam sobe si zakazoval byt v techto chvilich clovek a tak se to podepisovalo na jeho pohledu. Nejradeji by si sedl a pritulil se k ni, uvolnil se a nechal pruchod vsem pocitum. Ale bylo to divne, nedokazal by to ani kdyby spolu doopravdy zili.* Vim, jak tezke to pro me je, a presto mluvim. Neni tvoje chyba, ze jsi zvedava. Je moje chyba, ze se ti oteviram. *Pevneji stiskl jeji ruku a pak se zhluboka nadechl.* Muzu? *Optal se, kdyz polozil ruku na jeji rameno, kdyz uz ho rozesmutnela, chtel ji proste obejmout. Sice jeho ruce byly studene, ale ne tak moc, jako kdyz se potkali poprve, i jeho telo bylo studene, ale diky vrstvam obleceni by ji to nemuselo byt tak koc neprijemne. Ryuu kazdy den trénoval sve srdce a hlavne pro to, aby ji jednou mohl obejmout bez nutnosti chlazeni tela. A aby doopravdy vedela, jak moc jeho “laska” k ni plapoli a hori v jeho tele. Nekohl tomu rikat laska, dokud ji poradne neznal. Pokud mu dovolila se k ni sklonit a pevne ji k sobe pritisknout, odpovedel by ji na otazku.* Oboji, i cokoladove, i boruvkove. Jsme na to dva, tak zvladneme oboji. *Kdyby mu to nedovolila, proste by pustil jeji ruku a odpovedel stejne tak.*

*Jeho vyraz bol zrazu úplne iný. Ako keby sa na ňu díval niekto absolútne neznámy. Zovrel jej ruku a povedal, že je to jeho chyba, že sa jej zveril so svojou minulosťou. Niečo v nej zaúpelo. Z nejakého dôvodu nechcela aby to vnímal ako chybu a už vonkoncom nechcela v jeho tvári vidieť tento prísny, tvrdý výraz. Keď jej Ryuu položil ruku na plece a keď boli pri sebe takto blízko - opäť ucítila tú jeho typickú vôňu.. zemitú a korenistú. Srdce jej išlo vyskočiť z hrude. Namiesto toho aby mu odpovedala - zdvihla ruku a urobila ku nemu váhavý krôčik. Naprázdno preglgla a prešla mu rukou po hrudi. Zavrela oči a oprela sa o neho líčkom. V hlave jej síce znel hlasný alarm a celá sa z jeho blízkosti chvela.. no musela ho objať. Bola to horúčkovitá potreba - nie povinnosť aby ho utešila.* Platí. *Zašepkala na jeho rozhodnutie s koláčikmi a mimovoľne sa na tom usmiala.*

*Ryuu ruku z jejího ramene stáhl na její záda, samozřejme dlaň měl mezi jejíma lopatkama, nikam dál nešmátral. Druhou jemně přejel přes její cop, vážně po lehoučku si jí přivinujíc k tělu. Mohla slyšet dusot jeho srdce, dost silný a rychlý na to, aby dokázala pochopit, jak moc nervózní z toho momentálně byl, ale i přes to všechno nadšený z toho, že může cítit teplo jejího těla blízko u sebe. Chápal, že Toshi je její přítel, však jí ho nebral, jn si chtěl trochu té Keiyry ukrást pro sebe, dokud mohl. Teď byla ta chvíle, nepouštět ji hned, vychutnat si to spojení, její teplo, její vůni, hebkost jejích vlasů. Nechtěl být ale za nějakého pošuka a tak jí po chvilce pustil. Spokojeně se usmál.* Děkuji. *Protáhl si ruce a zamířil do kuchyně.* Tak čím začneme? Budeš mi muset říkat co a jak.

*Na chvíľu chcela len zavrieť oči a zabudnúť na to kto je. Nechcela myslieť na to, že by to nemala robiť, proste si len chcela vychutnať jeho vôňu a jeho nežné objatie, bez výčitiek a bez smutných Toshiho očí. Počula tlkot jeho srdca. bilo tak rýchlo, skoro ako jej vlastné. Ani si neuvedomila ako veľmi túžila stratiť sa v jeho náručí a zabudnúť na celý svet. Vnímať len jeho dotyky.. a - otvorila oči a jej zrak skĺzol na jej poškodený náramok. Opäť ju zaliala tsunami výčitiek a v duchu si za túto chvíľkovú slabosť nadávala. Ryuu ju pustil a keď sa od neho odtiahla - ešte stále mala myseľ opantanú jeho vôňou.* Ehm.. nachystáme si ingrediencie. *Zažmurkala akoby ju práve vytrhol zo zamyslenia a otočila sa ku nemu chrbtom, podvedome sa dotkla medailónu, ktorý mala na krku a vykročila ku skrinke odkiaľ vybrala misku a metličku.* Maslo, hladká múka.. prášok do pečiva cukor. *Menovala a trošku roztržitými pohybmi všetko vyberala a kládla na kuchynskú linku. Keď tam mala všetky ingrediencie poukladané otočila sa na Ryuua. Zamestnanie ju trošku vytrhlo z toho omámenia v ktorom skončila kvôli tomu objatiu.* Uhm.. moment. *Otočila sa okolo svojej osi a zo šuplíka vybrala dve biele zástery - prišla ku Ryuuovi a postavila sa na špičky - chcela mu vrchnú časť prevliecť cez hlavu.* Nechcem podceňovať tvoj kulinársky talent, no ja som celkom nemehlo a nerada by som ťa zaprášila. Môžeš sa trochu zohnúť? *Usmiala sa.* "Pôjde to.. musím ho len prestať vnímať ako ... sexi, záhadného... rozumného... zábavného.... citlivého uhm proste príťažlivého cudzinca. Musím sa na neho začať dívať len ako na kamaráta, nič viac." *Naprázdno preglgla.*

*Ryuu se postavil do kuchyně čekajíc na rozkazy jako voják. Máslo, mouka, prášek....všechno, co vykládala na linku si pečlivě prohlížel, aby pak věděl přesně po čem sáhnout.* Čokoládu? Borůvky? *Ujišťoval se.* Tak já udělám jedny a ty druhé? *Nevrhl ještě v rychlosti, když Keiyra vyndavala věci, byl do v jeho očích dobrý nápad. Ukáže tak Keiyře, jak špatný v pečení byl. Když ho zastavila, Ryuu už totiž sahal po misce, vytáhla ze šuplíku zástěru. Ryuu se jemně sklonil a nechal si natáhnout zástěru přes hlavu. Jemně se u toho usmál a zavázal si ji tak, že ji omotal kolem zad a uzlík si udělal vpředu, pak si vytáhl vlasy z pod oka horní části zástěry.* Neboj, vždycky se zaprasím i sám. I když dělám čaj, tak se dá umazat. *Zasmál se a vzal si teda misku a metličku. Zamrkal na Keiyru, jako stroj čekajíc na úkoly.* Madam, rozkazy prosím. *Narovnal ramena a tvářil se vele důležitě, přitom měl na rtech slabý úsměv, který se snažil v křeči zkrotit.*

*Trochu sa zasmiala keď povedal tú časť s čajom.* Áno áno.. a mne prihorí aj voda. *Prikývla a sama chvíľku bojovala so šnurovaním svojej zástery. Nakoniec sa jej ale podarilo urobiť mašličku vzadu na chrbte.* Som rada, že si zo mňa urobil veliteľa tejto zapeklitej operácie. *Prehovorila pobavene, vzala z dresu varešku a začala pochodovať po kuchyni - pri tom si ňou v pravidelných intervaloch búchala po dlani.* Takže pane, najprv maslo, cukor a vajce vyšľaháme tak aby sa cukor rozpustil. *Prestala pochodovať, trochu sa na svojom vtípku zasmiala a rozdelila množstvo masla aj vajíčok tak aby mali obaja na rovnakú masu cesta. Vzala si svoju vlastnú misku a robila presne to isté čo kázala Ryuuovi. Popri tom odvážila zase múku z ktorej mu jednu časť posunula a druhú si sama nechala. Nazrela mu do misky a spokojne prikývla keď to vyzeralo, že to má.* Teraz do toho vmiešaj múku s práškom do pečiva dobre to zamiešaj. *Požiadala ho a sama urobila to isté, bola veselá. Už to boli roky čo naposledy s niekým piekla. Lišiacky sa na Ryuua usmiala.* Uhm.. nakloň sa prosím trochu ku mne, máš na tvári múku. *Informovala ho a v očiach jej svietili hravé iskričky, pravda totiž bola, že na tvári žiadnu múku nemal. ZATIAĽ!! Nenápadne si namočila prst do zvyšku múky a ak sa Ryuu nahol ku nej - plánovala mu tým prstom so smiechom ťuknúť po nose.*

*Zasmál se a pak hnedka zkusil udržet kamennou tvář, když dostával rozkazy.* Ano, madam! *Zahlásal pobaveně a vzal do ruky kus másla, vejce a zasypal to cukrem. Začal do toho šťouchat metličkou, pak to šlo trochu lépe, tak konečně začal se šleháním. Nebylo to nejsnazší, ale Keiyra mu to zkontrolovala a odsouhlasila. Spokojeně si vydechl, nicméně si po nasypání mouky do misky otřel hřbetem ruky obličej. Přitom si ale myslel, že nemá na ruce nic, ale asi se mýlil.* Vážně? *Optal se potichu a naklonil se ke Keiyre, upřeně se jí díval do očí a...... Když zvedla lišácky ruku k jeho nosu, čapl jí za zápěstí a druhou rukou jí chytil vzadu okolo pasu. Přitáhl k sobě, ruku jí zvedl do vzduchu, aby se mu nemohla vysmeknout, druhou ho klidně mohla bít, ale i tak si od ní vzal ten její drahocenný polibek - you wish Ryuu. Zrudl, když mu ťukla po nose prstem s moukou, ne, že by byla moc blízko, ale z té představy, která mu právě proletěla v mysli. Přimhouřil oči.* Ty jedna! *Zavrčel skrze zuby, zatímco jednu ruku pomalu, nenápadně, natahoval ke kakau, díky nan kaizou pro něj nebyl problém ruku jako Saxana natáhnout přes skoro celou linku. Udržujíc s Keiyrou velmi intenzivní oční kontakt, z Ryuua vycházelo nyní něco trochu nečitelného. Bum! Keiyra to dostala rovnou na tvář kakaem. Ruka se motala kolem jeho nohou mezi jejíma a za jejími zády tak, aby ji neviděla.* tohle je válka! *Zasmál se.*

*Zvonivo sa zasmiala keď sa jej podarilo ťuknúť ho po nose a tým za svojim prstom zanechala múčkovú stopu. Hoci zavrčal cez zuby, videla mu na očiach, že sa v skutočnosti nehnevá - dokonca by prisahala, že mu trhlo kútikom. Navzájom si hľadeli do očí, čakala na nejaký jeho pohyb čo by naznačil, že sa chystá na protiútok, no keď zrazu ten protiútok prišiel bez toho aby sa čo i len pohol - Keiyra so smiechom zvýskla.* Zase podvádzaš! *Zasmiala sa keď jej na líčku pristálo kakao. Samozrejme narážala na ich pretek vo veži konca kedy zákerne použil shusin.* To nieje fér! *Vzala do ruky čo bolo najbližšie - varešku z misky a pohrozila mu ňou až z nej odlietali kúsky zatiaľ pomerne suchého cesta.* Vzdaj sa leboo-aa *Podkla lebo sa pokúsila pri svojej vyhrážke urobiť krok dozadu - Kei sa ale podkla o Ryuuovu naťahovaciu ruku, ktorá sa nejakým zázračným spôsobom dostala pomedzi jej nohy a za jej chrbát a pri tom ako padala jej vareška samozrejme vyletelela z ruky - lebo nimi pri páde mávala akoby to boli krídla, ktoré by ju zázračne dokázali od pádu zachrániť.*

Já nikdy nepodvádím! Jen si ulehčuju práci. *Zasmál se a už se narovnal. Ruka se mu stahovala zpátky k tělu, když Keiyra hrozila vařečkou a Ryuu trhl druhou rukou nahoru, na znak toho, že se jí vzdává. ach, jak on by se jí vzdal, by ani netušila, co se děje. Nicméně Keiyra jaksi zakopla o jeho ruku, Ryuu si nyní nadával, proč jí chtěl trochu pozlobit, když padala k zemi, jednoduše zvrátil svoje stahovací schopnosti a rukou jí doopravdy chytil okolo zad, natáhl i druhou, ale tentokrát i s tím, že udělal krok dopředu a nepoužíval chakru, aby Keiyru chytil. Ryuu k ní byl tak blízko, ruce omotané kolem jejího pasu a zad, a přitom v normální velikosti (žádné nan kaizou). Vařečka se ještě jednou otočila ve vzduchu. Jakoby se pro něj na chvíli zastavil svět, jen ta vařečka padala k zemi, Ryuu se díval Keiyre do očí, hluboko, do těch jejích zlato žlutých očí zvětšených brýlemi. Pramínky jeho vlasů jemně spadaly kolem jeho obličeje, do toho jejího, jak blízko k ní byl. Cítil, jak se jeho tělo snižuje ještě více k tomu jejímu, jak zase upadá do autopilota, jehož jediným cílem jsou její rty. Ozvala se rána, zrovna ve chvíli, kdy si jemne skousl spodní ret, takřka připravený to udělat. Vařečka i s kousky suchého těsta spadla na zem. Prudce se nadechl a narovnal i s ní.* Promiň, strkám ruce, kam nemám. *Zasmál se a ohnul se pro vařečku, kterou i umyl, než jí ji vrátil.*

*Jeho smiech bol tak nákazlivý, musela sa usmievať ešte aj pri hrození tou vareškou - keď sa ale potkla a padala, Ryuu zakročil ako správny knižný hrdina a zachránil ju tým, že ju stiahol ku sebe do náručia. Zase sa to stalo. Vo chvíli kedy si Keiyra myslela, že by to medzi nimi mohlo byť normálne.. že by proste dokázali byť len kamaráti bez všetkých tých pocitov nervozity, túžby a kradmých dotykov. Čas sa pre ňu zastavil pri pohľade do jeho očí. Keď bol tak blízko, že ju na tvári pošteklili jeho ohnivo-červené vlasy - zadržala dych a jemne ho chytila za bicepsy. Vtedy sa jej zdalo, že sa ku nej sklonil trochu nižšie, stačil kúsok a - nebránila by sa, zase by to nedokázala. Tak veľmi to chcela, snáď ešte viac než v ten večer keď sa spolu lúčili. V tom ale vareška s absurnde hlasným buchnutím dopadla na zem a Ryuu sa prudko nadýchol. Akoby sa prebral zo sna. Keiyre bilo srdce tak nahlas, že ak toto bude pokračovať, pravdepodobne zomrie na infarkt už v dvadsiatke. Keď ju pustil - vzala utierku a utrela si líčko od kakaa.* "Prečo som to tak chcela? Čo? Čo to so mou je! Ach! Je to oficiálne.. som najhoršia priateľka pod slnkom." *Pohľad jej skĺzol na skoro-zničený náramok od Toshiho. Oproti medailóniku od Ryuua, vyzeral akoby ho vytiahla zo smetiaka, no napriek tomu ho nosila ako také instantné svedomie na zápästí. Keď jej podal varešku, zdvihla ruku a utierkou cinkla Ryuuovi po nose čím ho zbavila múky.* Už do cesta stačí pridať len mlieko a čučoriedky alebo čokoládu. Tú čokoládu ale bude treba ešte nakrájať na drobné kúsky. Chopíš sa toho? *Pousmiala sa.* "Je to len kamarát.. KAMARÁT! Spamätaj sa!" *Nadávala si a bolo jej jasné, že mala určite zase mierne ružové líčka.*

"Ty jsi jak starej úchylák, vzpamatuj se už." *Nadával si v hlavě, myslíc na to, co se opět málem stalo. A hlavně na to, že vlastně žije nyní v jednom domě s ní, že by jí třeba mohl sledovat při tom jak spí, a užívat si její roztomilosti. Poslouchat jak se rozplývá nad něčím totálně mimo jeho chápání, nebo jak hraje na klavír. Stála vedle něho, utírala mu nos a on jen myslel na to, co dalšího by s ní mohl dělat, kam s ní jít, kam ji pozvat, doprovodit, kde ji sledovat, aby s ní mohl být o chvilku déle. Jeho čas tady byl omezený a on ho chtěl na sto procent zaplnit časem s Keiyrou, ale ona měla kluka, povinnosti a všechno, co nemohl zařídit, aby zmizelo. Nebo mohl? Vyřeší to tím, že toho Toshiho někam zašije? To pak ale bude smutná, bude si myslet, ž e ji opustil.....nebo že je mrtvý. Nechtěl ji vidět smutnou, chtěl vidět, jak se směje, jako před chvílí, bylo to tak krásné.* Ano, bude to rychlovka. *Usmál se, dodal do těsta mléko a pořádně ho zamíchal, pak vzal tabulku čokolády a začal s krájením. krájel ji doopravdy na maličké kousíčky, takřka na prach, aby bylo v každém muffinu dost a přitom nikdo neměl pocit, že je o čokoládu okradený. Když to skoro měl, přišlo mu, že ho trochu pálí jeden prst, ale ničeho si nevšiml až do chvíle, kdy čokoládu smetl z prkénka do misky s těstem. Jeden z prstů měl pořezaný. Krev se mu lepila spolu s čokoládou na prstě. První co, jako jashinista udělal, bylo že si prst strčil do pusy. Podíval se na Keiyru psíma očima.* Zamícháš mi to? *zamumlal skrze prst v puse. Celou ruku měl od čokolády, takže nejen, že cítil v puse krev, ale i tu sladkost čokolády a říkal si, že tohle je snad nejlepší příchuť vůbec. Přemýšlel, zda si říct o náplast nebo ne, omývat si ruku fakt nehodlal, tolik čokolády by přišlo na zmar. Nemluvě o té krvi, plus se mu ho instantně hojilo, je to jen malé říznutí.*

*Sama pridala do cesta mlieko a potom tam vysypala malý košíček umytých čučoriedok - až na jednu, ktorá v košíčku zostala. Tieto čučoriedky mala z farmy Nany a Gosukeho kam chodievala pomáhať či len tak posedieť na kus reči.* Toto sú tie najlepšie čučoriedky na svete. *Začala rozprávať aby sa trochu rozptýlila od toho čo sa práve stalo.* Mám ich z jednej farmy kam som chodila pracovať keď som bola genin, starčekovia čo tam žijú si ma ale obľúbili takže tam teraz chodím len viacmenej na šálku čaju a kus reči. Pani Nana ma odtiaľ nikdy nenechala odísť na prázdno. *Vysvetľovala a pri tom zapracovávala drobné ovocie do cesta tak aby ho nepopučila. Keď počula, že Ryuu čokoládu vysypal do misky a s prstom v ústach ju požiadal aby to zamiešala - pousmiala sa a zakrútila hlavou.* Thsetsecsew. *Napodobnila ten jeho zvuk, ktorý z neho vyletel keď sa videli prvý krát a udrel si ruku o regál s knihami v knižnici. Ten zvuk, ktorý sa jej tak páčil, že si naň vždy spomenula keď bola sama nemotorná. Pristúpila ku nemu bližšie a premiešala čokoládu v jeho ceste.* Ako veľmi zlé to je? *Chcela vidieť a pobavene zdvihla pohľad ku jeho tvári.* Umy si to pod vodou a dostatneš odo mňa za odmenu túto skvelú čučoriedku. *Ako to povedala - vzala medzi ukazovák a palec poslednú z čučoriedok - ostatné boli v ceste - a provokatívne mu ňou zamávala pred ústami.*

*Tiše jí poslouchal, bylo krásné, že pomáhala na farmě a zůstala si blízká s lidmi, kterým patřila. Jakoby to byli její prarodiče.* To je moc hezké... *Okomentoval to při práci, dívajíc se na ty pěkné čučorietky. Právě při tom se trochu říznul. Nicméně nyní na něj Keiyra použila jeho vlastní zbraň a Ryuu se neubránil tlumenému smíchu skrze prst. "Potvora jedna." Pomyslel si u toho, nevěděl, zda si ho dobírá, nebo si tu reakci tak moc zamilovala. Tak jako tak byl rád, že se to ujalo.* Za chvíli to bude v pohodě. *Zkusil odmlouvat, ale pak mu Keiyra zamávala před nosem borůvkou.* Oh.....ale co ta, všechna dobrá, sladká, čokoláda? *Zahýbal zbylými prsty, které byly také od čokolády.* Nechceš trochu? Vyměním prsty za borůvku! *Zkusil uzavřít dohodu.*

*Mala pocit, že jej srdce poskočilo a trošku sa nafúklo keď sa tlmene zasmial na tom zvuku, ktorý sa snažila napodobniť. Jej úsmev sa automaticky rozšíril. Toto doberanie bolo neskutočne zábavné, prirodzené.. nevedela sa ho nasýtiť. Keď jej ponúkol svoje prsty na výmenu.* Chcem! Sem s nimi. *Zareagovala úplne automaticky, potom ho potiahla za zápästie a ak spolupracoval - pritiahla si jeho prsty až ku tvári. Urobila to hlavne aby skontrolovala tú malú, krvácajúcu ranku.. no skutočne to nebolo nič vážne. So zatajeným dychom priblížila svoju vlastnú ruku ku jeho ústam aby mohlo dôjsť ku férovej výmene a teda mu čučoriedku plánovala hodiť do úst ak by spolupracoval. Sama si držala jeho prsty od čokolády kúsok od tváre. S časti preto lebo ho podozrievala, že len čo by mu ju pustila - vráti zranený prst do svojich úst a sčasti preto, že bojovala s chuťou skutočne si jeho prsty vložiť do úst a zbaviť ich sladkej čokolády.*

*Ryuu tedy vytahl prst z pusy a natahl ruku ke Keiy, ktera ji jeste chytila za zapesti a pritahla vice k sobe.* Ta boruvka z blizka vypada jeste lepe. *Konstatoval Ryu pri pohledu na boruvku. Jemne rozevrel rty a skloniL hlavu tak, aby byla blize k jejim prstum. Ruku drzel pevne pred jejim oblicejem. Ham, chramstnul po jejich prstech, ktere spolu s boruvkou skoncili v jeho ustech. Mel nutkani ji jeste trochu tuknout cokoladovym prstem po obliceji, ale rekl si, ze to by uz asi bylo trochu moc. I kdyz predstava jeho prstu v jeji puse mu prisla az zvracene uspokojiva.*

*Skutočne nad tým neuvažovala ...prišlo jej to príliš - strčiť si jeho prsty do úst s zlíznuť z nich všetkú tú sladkú čokoládu... bolo to proste moc intímne. Možno by jej to neprišlo tak čudné keby mala v sebe nejaký alkohol.. No takto s jasnou hlavou to kategoricky odmietala. Chcela sa natiahnuť po utierku len čo by hodila čučoriedku Ryuuovi do úst, no on urobil niečo nečakané. Nahol sa a čučoriedka aj s jej prstami skončila v jeho ústach.* Ty si ale mlsný! *Zasmiala sa s trošku prekvapeným vyrazom v tvári a ruku stiahla spať ak jej to dovolil. Ešte viac sčervenala a urobila krok dozadu ku umývadlu s úmyslom prinútiť ho umyť si prsty od čokolády. Sama si však ruku kde jej oblizol prsty umyť nechcela.* Dúfam, že si si pochutnal. *Hlesla a až keď to vyslovila nahlas došlo jej že to mohol pochopiť aj inak.(Že si pochutnal na jej prstoch).*

*Lisacky se zazubil, jasne ze byl, ona mu pripadal tak sladka, ze kdyby byl vlk a ona karkulka, tak uz ji davno sezral. Otevrel pusu tak, aby mohla orsty vyndat, asi to nebylo nejvhodnejsi, mu doslo po chvili. To uz mel ale ruku ve drezu. Srdce mu pukalo, tolik cokolady co skoncilo v odtoku.* Ta boruvka byla vazne vyborna. “Diky tobe jeste sladsi, nez bych si pral...” *Domyslel si, nechtel to rikat nejak nahlas, uz tak si prisel trochu hloupe. Koukl se na ruku, kde mela ten naramek.* Taky si umyj ruce, radsi.... *Zamumlal potichu, kdyz si utiral packy o uterku. Vzal potom misku s hotovym testem a podival se na Keiyru. Videl, ze se ji pod oblecenim formuje medailon. Jen premyslel, zda se uz podivala dovnitr nebo ne.* Co dal?

*Keď jej povedal, že by si tiež mala umyť ruky - s povzdychom nepatrne prikývla a strčila ich pod vodu tiež. Všimla si jeho pohľad na jej náramok a zovrelo jej pri tom srdce. Tak veľmi chcela vedieť na čo Ryuu myslí. Potom si utrela packy do utierky a vzala so šuplika náplasť. Bola modrá a boli na nej malé biele obláčiky.*Teraz ti zalepím ten prst. *Pousmiala sa keď sa opýtal čo bude ďalej a prišla ku nemu, a ak spolupracoval - jemne mu vzala ruku do svojich dlaní a obratne mu prst oblepila. Mala pocit, že by využila akúkoľvek situáciu len aby mohla byť pri ňom trošku bližšie.* Hotovo.*Zahryzla si do pery, otočila sa ku nemu chrbtom a vybrala dva plechy s otvormi na muffiny a papierový sáčok s košíčkami.* Vlož košíčky do otvorov a potom ich približne do polovice naplň cestom. *Inštruovala ho ďalej. Výraz mala pri tom zvláštne zadumaný. Sama pri tom začala upratovať kuchyňu, zapla rúru aby sa zohriala a upratovala zo stola ich raňajky. Niečo odložila spať do chladničky.. Niečo dala do umyvala.* Myslím, že ten čaj budeš mať už studený. *Informovala ho a sama dopila svoj džús. Pozorovala ho pri tom ako plní tie košíčky.*

*Ryuu se na ni jemne pousmal.* To nebude treba, vazne, nekrvacim uz. *Protestoval, presto ale ruku natahl a nechal ji at se sama podiva.* Ale ta naplast je vazne roztomila, tak jestli chces a budes se pak citit spokojeneji, tak mi ho klidne zalep. *Usmal se na ni a sledoval svuj uz skoro zahojeny prst. Spokojene se usmival, libilo se mu, ze byla tak blizko, a dotykala se ho tak nezne, ze mel pocit ze asi vybouchne.* Dobre, plechy a do nich kosicky... *Delal jak rikala, vzal plechy, dal do nich kosicky a do sveho pak zacal plnit testo lzici, tak do te poloviny, ne vzdy to ale bylo presne.* Pravda, nevadi, me hreje la- *Zarazil se. Lehce zrudl.*

*Samozrejme mu ten prst zalepila. Tie leukoplasty boli rozkošné a rozhodne z toho mala dobrý pocit.* Spadá to do kategórie VIP služieb. Osobná starostlivosť. *Usmiala sa na neho a potom robila ten poriadok. Keď ho informovala o t
čaji akurát svoj džús dopila... Za čo bola vďačná nakoľko keď prehovoril - asi by jej ten džús vytriskol nosom. Takto na neho len šokovane pozrela.* "La-Láska? Jeho hreje láska? Vážne to chcel povedať?" *Roztrasene vydýchla a v duchu nad tým odmietavo zakrútila hlavou.* "Eh.. Ee musela som zle počuť." *Srdce jej opäť prudko tĺklo.. Musela niečo robiť aby zahnala ten pocit eufórie, ktorý naplnil jej vnútro. Začala teda pobehovať po miestnosti, umývať riad, utierať stôl a linku od ich malej vojny. Chystala ďalšie plechy a košičky, keďže urobili veľa cesta. Keď tu bol takmer dokonalý poriadok - potom sa ku Ryuuovi pridala a začala svojím cestom tiež plniť jeden košíček za druhým.* Uhm.. Takže, aké sú tvoje dojmy z pečenia? Podľa mňa ti to ide dobre. *Usúdila, snažila sa o nevinný rozhovor nakoľko sa zase vzduch medzi nimi napĺňal tou zvláštnou statickou elektrinou. Mala pocit, že odolávať túžbe po jeho objatí, bozkoch a dotykoch je to najnáročnejšie čo kedy podstúpila. (A to strávila štyri dni v púšti len s jedným kunajom.)*

*Usmal se, kdyz mu tu naplast lepila, bylo to vazne roztomile. Nicmene hned po te, co se zarazil. Zacala Keiyra ruzne pobihat po kuchyni a uklizet. Ryuuovi doslo, ze ji asi rozhodil. Dosel tedy pro jejich nedojedene snidane a donesl je zptky do kuchyne. Studene jidlo mu vazne nevadilo a tak behem pripravy plechu k oeceni jeste dojedl svuj ovocny salat. Jakoby se nic nestalo, vsak co jineho mu zbyvalo? On mel pulku testa v kosickach, na druhou nezbylo misto a tak musel pockat, nez bude dalsi plech volny a muffinky upecene.* Jde to skvele, mam dobrou generalku, nebyt jejich pokynu, urcite by to dopadlo hrozne. *Podival se na troubu, ktera byla asi stale vypnuta.* Ale asi bychom meli uz dat ty kosicky do trouby ne? *Optal se.*

Asi mame to velenie v rodine. *Zažartovala keď jej zalichotil.. nakoľko Noctis bol generál Iwy. Teraz nezáležalo na tom, že nie sú pokrvne príbuzdný. mierne červená potom prikývla.* Môžeš ich dať do vnútra. *Keiyra zapla rúru ešte pred tým incidentom s čajom a teda sa letmo usmiala. Sama so svojimi košíčkami skončila a zobrala si zo stola svoju misku s ovocím.* Môžeme sa staviť po ktorých košíčkoch sa zapráši ako po prvých. *Pousmiala sa keď prehltla kusok ovocia a pohľad pri tom nespúšťala z Ryuua.*

*Zasmal se jejimu vtipu. Jo, v rodine to doopravdy meli. Vzal plech s muffiny a odnesl je ke troube, aby je mohl vlozit dovnitr. Oprel se o linku a sledoval, jak se muffinky pomalu nafukuji a pecou.* Urcite po tech tvych, vypadaji krasne jeste neupecene. Rozhodne bych rad jeden ochutnal jeste teply. *Usmal se. Ani netusil, proc nebo jak, se stale priblizival k te troube, jako mura ke svetlu.* Je to neuveritelne. *Atmosfera mu prisla tak tezka, jakoby byl nedostatek kysliku, kazdy jeji nadech, kazdy jeho vydech, jakoby pohlcovali vsecchno to zdrave ve vzduchu a tvorily neco neuveritelne intenzivniho.* Jak dlouho to asi potrva?

*Sledovala ho s pobaveným výrazom. Jeho fascinácia na prvý pohľad tak obyčajnou vecou.. Pripomenulo jej to ju samú. Bolo to rozkošné.* Každá várka by sa mala piecť asi pol hodinu. Máme čas.. Môžeme si ísť sadnúť von na trávnik s čajom a pozorovať oblaky. *Navrhla s úsmevom.. Bola to jedna s jej obľúbených činností.* Ale rovnako môžme zostať tu a sledovať pečúce koláčiky. *Zachichotala sa nakoľko to vyzeralo, že by nerád opustil svoju "pozíciu".* Máš nejaké obľúbené jedlo? Teda okrem tých chrumkavých kobyliek. *Zavtipkovala. Ak by povedal niečo čo pozná, bola rozhodnutá spraviť mu to na večeru namiesto nudli. Za jeho ochotu navštíviť sirotinec a za jeho pomoc pri pečení.*

*Ryuu chapave prikyvl hlavou, pul hodiny, co budou salra delat pul hodiny...v hlave mel tolik predstav. Podival se na ni s tvaremi lehce prolitymi krvi. Opet se podival na muffinky. Nyni to bylo 28 minut co jim zbyvalo.* Tak pujdeme ven. *Rekl trochu rezignovane, ale potreboval na vzduch, kdyby nesli, rozhodne by to neskoncilo tak, ze by byli v sirotcinci, ale budto Ryuuem vystehovanym mimo dum, nejlepe v jeho vlastnim kufru pred branou Iwagakure, nebo spalenymi muffiny. Nechtel ale nasrat Noctise, buh vi, kde ten chlap ted byl. Vzal tedy svuj vychladly caj, lehce se z nej napil. Nemel ale potrebu ho brat sebou. Sundal si zasteru.* Mam ti to rozvazat? *Zeptal se Keiyry ukazujic na jeji zasteru*

*Keď Ryuu nakoniec vybral, že pôjdu von trochu sa jej uľavilo. Dúfala, že keď vyjdú na vzduch trochu si tak prevetrá hlavu a už si nebude predstavovať neexistujúce spojenie medzi ňou a Ryuuom. Dala zohriať vodu a nachystala si šálku s čajom. Kým čakala na to aby voda zovrela - Ryuu sa jej opýtal či nechce pomôcť s rozviazaním zástery. Očividne sa nad ňou zľutoval keď videl ako prehráva boj s uzlíkom za jej chrbtom.* Áno, prosím. *Trochu sa na sebe zasmiala, prišla ku nemu a otočila sa chrbtom. Svoj zapletanec si prehodila cez rameno aby mu nezavadzal a sústredila sa na pravidelné dýchanie keď ju do nosa opäť udrela jeho krásna, známa vôňa.* Si môj osobný hrdina. *Zašepkala keďže toto nebolo prvý krát čo ju takýmito podobnými maličkosťami zachránil.. A to ho pozná naozaj kratky čas. Snažila si spomenúť na niečo pred čím ju podobným spôsobom zachránil Toshi.. No na nič nevedela prísť. Keď si uvedomila, že ich začala nevedomky v duchu porovnávať - podvedome zadržala dych a sčervenala.*

*Ryuu pockal, az se k nemu otocila zady. Pristoupil jak blizko jen mohl, jemne zajel prsty za kus latky, ktery tvoril tu vazanku zastery. Trochu mimo uzlik, v podstate primo v jejim pase. Aby mihl prsty sjet do stredu kde se uzlik realne nachazel. Jemne chvili stoural uzlik, pricemz si uzival te blizkosti. Mela vlasy dane stranou, odhalujic tak svuj krk a retizek medailonu. Jemne spustil stuhy zastery, sahl ji za krk a chytil svrchni cast, ktera se jen prehazovala pres krk. Jemne se u toho prsty, studenymi, i kdyz ne tak moc jako prvni den v Iwagakure, nicmene stale neprirozene ledovymi, dotkl jeji kuze, kdyz udelal jeden dlouhy krok, aby se dostal pred ni a zasteru ji celou stahl z tela. Surprise surprise byla pod ni normalne oblecena. Chudak Ryuu a jeho prihlouple predstavy.* Oblibene jidlo? Ja snim v podstate cokoliv v cem je maso, nebo ryze. Jsem v tomhle vazne jednoduchy. *Usmal se na ni z blizka.* Osobni hrdina budu, az doopravdy budu jistit tvoje zada, ve vsech vyznamech. *Usmal se tise.* Kdykoliv, cokoliv si budes prat. *Vzal jemne do ruky jeji spletenec, se zajmem si ho prohledl. Jemne ho nechal projet jeho dlani a pak se otocil za zvukem varene vody.*

*Keď ucítila jeho prsty, ktoré sa zľahka dotkli pokožky na jej chrbte - zachvela sa. Hoci to bol dotyk len cez jej tričko ... aj tak to bolo tak intenzívne, že jej naskočila husia koža. Zavrela oči, vychutnávala si jeho vôňu a blízkosť keď zápasil s malým uzlíkom a nežne sa pousmiala keď sa mu ho nakoniec podarilo rozmotať. Trošku ju prekvapilo keď na krku ucítila jemný dotyk jeho chladných prstov - vďaka tomu jej po tele prebehla ďalšia vlna zimomriavok, čo ju prinútilo otvoriť oči. Ryuu už ale stál pred ňou.* "Ryža, mäso.. to si zapamätám."*Pomyslela si po tom čo zahanbene odvrátila pohľad jeho úsmevu - lebo takto vedel, že mala zavreté oči pri tom ako ju vyslobodzoval zo zástery. Opäť sa na neho pozrela až keď prehovoril ohľadom toho, že naozajstný hrdina bude až keď ju bude istiť vo všetkých významoch. V hlave jej pri tom šrotovalo asi tisíc myšlienok keď sa snažila odhaliť čo všetko sa za tou vetou skrývalo. Keď chvíľku na to vzal do ruky jej zapletanec a nechal si ho prejsť po dlani - zadržala dych a doslova sa utápala v smaragdovo-zelených hlbinách jeho očí. V tejto chvíli sa nedokázala sústrediť na nič, len na jeho úsmev, pohľad.. vôňu.* "Och noták. Ryuu je kamarát, je to len kamarát." *Opakovala si v duchu ako keby to mohlo pomôcť, no aj tak ju z jeho pohľadu vyslobodil až hukot zovretej vody.* Ďakujem.. Hm.. čaj, chcela som čaj. *Uvedomila si, prekĺzla popri Ryuuovi a naliala si horúcu vodu do šálky. Potom čaj zamiešala.* Nechám si ho tu trochu ochladnúť. Ehm.. môžeme ísť von. *Informovala ho trošku rozrušene a vybrala sa ku vchodovým dverám.*

*Poodstoupil, aby mela moznost si zalit caj. Hlavne u ni stal fakt blizko, nechtel aby se citila utiskovana treba. Kdyby Ryuu umel cist myslenky a komunikovat s ni jen telepaticky, rozhodne by Keiyra uz davno vedela, ze rozhodne neni kmarad. Byl tady, aby se bil o jeji srdce. Jen stale netusil, zda se ruzne cervena, protoze ji doslova tlaci do situaci, kde je v rozpacich, nebo prtoze to taky citi. Nicmene Ryuu vyrszil ven na zahradku. Otevrel ji dvere a nechal Keiyru jit prvni, aby vybrala dokonale misto. Protoze pro nej, i kdyby si sedla na hnuj, bude to dokonale misto. Jakmile si Keiyra vybrala spot na trave, posadil se vedle ni, oprel se rukama za zady, aby mohl zaklonit hlavu, vlasy se mu tak stocily za zady na trave. Uzival si tu jemnost travnicku a vyhled na modro bile nebe.* Noctis se o ten travnik urcite stara vic nez sam o sebe, ze? V cele vesnici, jsem ani naznakem takovy nevidel. *Zasmal se tise.*

*Keď sa vybrali ku vchodovým dverám ani ju nenapadlo, že by sa mala obuť. Zo schodíkov totiž skočila priamo na mäkký zelený trávnik a na perách mala spokojný úsmev keď ju stebielka zľahka pošteklili.* Ach toto zbožňujem. *Povzdychla si, rozpažila ruky a položila sa do trávy. Bez okolkov si ľahla a užívala si tú príjemnú vôňu a mäkkosť trávnika. Prstami sa pri tom hrala s pár stebielkami, ktoré mala pod rukou. Keď sa ku nej Ryuu pripojil a jeho vôňa sa skombinovala s vôňou trávy.. V tichosti žasla. Bola to absolútne dokonalá kombinácia. So zavretymi očami si vychutnávala slnko na tvári a keď prehovoril, otvorila oči, pozrela sa na neho a pobavene sa zasmiala na Ryuuovej poznámke.* Och to áno.. Myslím, že keď spíme - chodí ho sem sám česať a zalievať. *Zavtipkovala a potom sa pozrela na nebo.* Čo ti pripomína tamten oblak? *Opýtala sa a ukázala pri tom pred seba na lenivo vznášajúci sa mráčik.*