Náměstí

*Keď ju Kaede chytila za ruku, zaskočene zažmurkala a jej líčka začali naberať ružové odtiene, ktoré ladili s jej vlasmi. Nebola zvyknutá držať sa počas chôdze s niekým za ruku... matku nemala, s otcom na prechádzke nikdy nebola, ani len s Naotom sa za ruku nikdy nedržala. Tápala v spomienkach a pokúšala sa vybaviť si či sa vôbec s niekým niekedy za ruku držala, no ani so Sorom sa to nikdy nestalo - takže Kaede bola jednoducho prvá. Nepatrne na jej otázku prikývla, no inak toto gesto nekomentovala. Síce mala Naomi čerstvo 9 rokov a už teda nemala ten vek, že by sa mala držať za ruku ani so svojimi rodičmi - no kašľať na to, lebo to bolo zvláštne príjemné. Mala pocit podpory... istoty. Bola vždy kontaktná osôbka - hlad po fyzických dotykoch a objatí v nej asi vznikol preto, že sa jej toho počas jej detstva veľa nedostávalo.* Dobre, budem sa tešiť! *Prikývla s úsmevom po jej slovách, prísľub možnosti lietať medzi oblakmi sa jej neuveriteľne páčil - rovnako ako fakt, že sa s ňou Kaede chcela ešte znovu stretnúť. Kaede bola pre Naomi veľmi dôležitá. Okrem toho, že jej vyjadrila podporu po druhej časti chuuninskych skúšok - vysvetlila jej veľa vecí ohľadom žensko-mužských vzťahov a sexe. Veď nebiť Kaede nevedela by ani čo je to kondóm a kde ho zohnať. Kaede bola pre Naomi zmesou najlepšej kamošky, staršej sestry a možno aj matky v zmysle, že sa jej chcela podobať - taký jej prvý ženský vzor.* Bola si niekedy v lunaparku Kaede-san? *Opýtala sa jej zvedavo.* Ešte pred večnou nocou? *Dodala a pozrela sa do diaľky na nehybne stojace koleso.* Vždy ma zaujímalo ako to asi fungovalo.. všetky tie atrakcie a stánky .. *Zamyslela sa.*

*Zamyslela se.* Nebyla. Když přišla noc, bylo mi asi osm nebo devět let. A i když jsme s rodiči cestovali po světě, nepamatuju si žádný takový park. *Povzdychla si.* Tak doufám, že až tohle skončí, tak se tento park obnoví a zajdeme na nějaké atrakce. *Usmála se. Doopravdy jí zajímalo, jak to tu vypadalo, když Iwagakure překypovala životem. Ne teď, kdy všechny vesnice strádaly. Kaede zažila jediný festival plnými doušky a z něj si nesla hnusnou jizvu na břiše do dnes. * Chceš jít nahoru? Že bychom vylezly na vrchol toho kola? *Optala se a nabídla Naomi trochu dobrodružství.*

*Naomi Kaede počúvala s trošku fascinovaným výrazom a potešene prikývla keď Kaede navrhla, že keď večná noc skončí - zájdu do parku spolu.* Platí! *Hlesla a vytrčila na ňu malíček aby tento ich sľub spečatili.. Potom sa počas chôdze súhlasila s tým, že naň spoločne vylezú a pri tom sa pozrela na veľký mesiac - na čiernom nebi.* Niekedy.. pochybujem o jeho existencii. *Špitla odrazu s jemným úsmevom na perách.* Slnko... toľko som toho o ňom počula, toľko som o ňom čítala.. *Začala a uprostred vety zmĺkla.* Myslíš, že .. sa ešte počas nášho života vráti na oblohu? Vieš ja, túžila by som vidieť svet zaliaty jeho svetlom, no zároveň sa toho bojím.. *Priznala sa jej uvedomujúc si, že asi musí znieť trošku hlúpo.*

*Kaede chytla její malíček. Tohle slibování sama dělala, mohla naslibovat Hody a doly, ale když na to dala malíček, tak to bylo ultimátním slibem. Zatím si malíček dala jen se dvěma lidma a jednim z nich byla právě Naomi.Naominy obavy byly oprávněné. Kaede si doopravdy přála vidět slunce. To teplo, jen vzpomínka na něj jí hřála na tvářích. Vůně sluncem rozpáleného lesa, sena, květů, a vlahého vánku…vítr od jejích asi devíti let byl vždy jen studený. A to všude. Kaede přikývla.* Určitě vrátíme slunce zpátky na oblohu Naomi-chan. Udělám pro to co bude v mé moci. *pokračovala v cestě a mluvení.* Jestli je něco hezčího, než slunce, bující život díky jeho světlu a teplu, teplé vody a moře, pak nevím, kde to najít. Protože já nikdy neviděla nic krásnějšího než svět zalitý sluncem. *Pomyslela na slib…pláž, zalitou sluncem a moře. Promnula si druhou rukou oči. Vystresovaná prostě… otočila se pohledem na Naomi.* Je normální mít strach z věcí, které ti jsou neznámé. To není nic špatného. *Zamyslela se.* A vlastně, díky slunci možná pochopíme všichni, proč tvůj otec tolik zbožňuje matku přírodu. Protože ta je v plné kráse jen díky slunci. *Zvedla u toho prst jako zajímavý fakt.*

*Potešene sa na ňu usmiala keď jej chytila malíček. Sľuby stvrdené malíčkom boli pre ňu posvätné - preto zatiaľ malíček vytasila len na Kaede a Soru - na nikoho iného. Po tom čo jej Kaede povedala, že vráti slnko na oblohu - veľmi jej to pripomenulo slová Mizukageho a opäť trochu posmutnela a to aj napriek tomu, že Kaede sa rozhovorila o krásach slnkom zaliateho sveta tak ako jej to zvykol opisovať aj Sora.* Verím ti. *Prikývla a pevnejšie jej na moment zovrela dlaň za ktorú ju držala.* Vidieť slnečné lúče prechádzať kornou stromu a listami.. po tom túži nie len môj otec ale aj ja. *Priznala s previnilým úsmevom. Nie len Hoshi - aj ona sama mala Matku v úcte, samozrejme za to z veľkej časti mohla jej výchova a to, že ju takto čiastočne s bratom smeroval jej otec - no to nič nemenilo na fakte, že keď bojovala, často v duchu vzývala Matku a žiadala ju aby stála na jej strane. Odhliadnuc od faktu ako rada objímala stromy už v čase kedy nevedela ani poriadne chodiť. Ako dieťa bola fascinovaná aj bohom menom Raijin, ktorý bol známy ako boh blesku a hromu. Nakoľko odmalička milovala búrky a fascinovali ju na nich práve blesky. Ani nespočíta koľko krát počas búrky vybehla do dažďa na záhradu za ich dom, zaklonila hlavu a s rozpaženými rukami sa krútila okolo svojej osi .... popri tom sa veselo smiala vždy keď oblohu s mohutným zadunením preťal nový blesk. To boli chvíle kedy mala Naomi pocit, že je súčasťou rozbúreného neba - skoro ako keby s ním bola prepojená. Možno táto jej fascinácia súvisela s Kekkei genkai, ktoré podedila od matky: blesky, obloha a búrka ju držala v pohybe, rozvášnenú, veselú a plnú života zatiaľ čo kekkei genkai od otca ju upokojovalo, stabilizovalo a prepájalo s Matkou zemou a prírodou - bola to zvláštne dokonalá kombinácia - perfektne sa v jej vnútri prepájala a robila ju tým kým bola. Keď bola malá často maľovala boha Ranjina a Matku prírodu ako sa držia za ruky. V jej hlave tvorili dokonalý pár.. veľmi podobne avšak s prehodenými gender rolami si predstavovala aj jej matku a otca - teda v časoch kedy si v hlave vysnívala inú realitu v ktorej mala kompletnú rodinu, ktorá ju prijímala a milovala. To bolo však ešte predtým, než jej Tatsuya povedal krutú pravdu o jej mame...* Premýšľam čo najkrajšie som kedy videla ja. *Zamyslela sa.* Asi som ešte nevidela nič také čo by mi vyrazilo dych. *Priznala.* No celkom odzbrojujúce sú pre mňa melódie, ktoré pani Haya dokáže zahrať na .. úplne čomkoľvek. Mám pocit, že vždy prekonáva samú seba. *Ako to povedala - úplne sa jej rozžiarili oči.* Oh, Kaede-san! Musím Vás s pani Hayou zoznámiť! Určite sa ti bude páčiť! *Jej tvárička sa náhle úplne zmenila. Zrazu pôsobila znovu ako šťastné malé dievčatko.*

*Sledovala Naomi, jak se rozzářila, když mluvila o melodiích její chůvy, přišlo jí hezké,že alespoň jedne normální člověk s Naomi trávil čas a učil jí, že jsou i krásné věci. Usmála se.* Moc ráda jí poznám. *Přikývla k tomu souhlasně hlavou. Před nimi se pomalu rýsovalo kolo v dosažitelné vzdálenosti, brzy na něj mohli vylézt, až na samý vrchol a podívat se na Iwagakure z pořádné výšky.* Snad brzy na svůj seznam dech beroucích věcí budeš moct přidat i právě východ a západ slunce. Doopravdy v to věřím. *Usmála se jemně, doopravdy o tom jen mluvila a cítila teplo ve tváři, i když to byl naopak chladný vánek, kdo se otíral o její obličej.* Tak co, půjdeme nahoru? *Ukázala rukou na nejvyšší kabinu velkého vyhlídkového kola.*

*Očká sa jej ešte viac rozžiarili keď Kaede súhlasila, že rada pani Hayu spozná. Naomi už v hlave spriadala plán ako to celé zorganizuje a do toho jej bielovláska začala hovoriť o východe a západe slnka.* Je krajší východ alebo západ slnka? *Zaujímala sa, chcela vedieť ako to vníma. Keď dorazili ku kolesu - odhodlane na ňu vycerila svoje biele zúbky.* V lezení na túto vec som expert, sleduj a uč sa! *Hlesla pobavene, prehodila si tašku krížom cez telo a odhrnula si z tváre prameň vlasov, ktorý jej tam zavial studený vánok. Naomi normálne nepôsobila vôbec sebavedomo, takto vtipkovať a uvoľniť sa - to dokázala len pri pár ľuďoch a Kaede patrila medzi tých pár vyvolených. Jednou rukou sa chytila kovovej tyče, zasústredila svoju chakru do končatín aby sa jej lepšie štveralo hore a potom sa pustila do lezenia. Už z diaľky bolo jasné, že to nerobí prvý krát - pretože presne vedela kde dať ruku a kde nohu. Išla hore obratne ako taký pavúčik.*

*Musela se zamyslet nad otázkou. Sama si pořádně nepamatovala ani jeden z aktů, které slunce vykonávalo, buďto v ranních, nebo večerních hodinách.* Popravdě? Už ani nevím. Je to strašná doba, co jsem viděla jedno, nebo druhé. Ale snad brzy to budeme moc obě dvě samy ohodnotit. *Usmála se, sama se na to těšila, a hlavně na to, až si sama prohlédne výhled na slunce s jistými lidmi. A taky sama v tichu při meditaci. Jen při vzpomínce cítila podivné teplo na tváři, jakoby si je přivolala v mysli.* Tak se předveď, Naomi-chan! *Zasmála se a sledovala, jak dívka vyrazila kupředu, tedy spíše k výšinám. A Kaede jí chvíli sledovala, než se vydala stejnou cestičkou.* Chodíváš sem očividně docela často. Když víš, kde dát ruku a tak, že? *Optala se a přitom si držela malý odstup a lezla za Naomi. Už teď byl výhled moc hezký, a to ještě nebyli na vrcholku kola. Tam se dostali během chvilky, Naomi nasadila tempo a Kaede neměla problém se jej držet. Nahoře se zavěsila nohama a visela hlavou dolů, jako netopýr.* Takhle je ta vesnice mnohem zajímavější. *Zasmála se.*

*pomalu došli až do lunaparku. Zůstal skrytý ve stínu jednoho stánku a sledoval je. V tuhle chvíli ani moc nesledoval Naomi, jako tu druhou dívku, která tam byla s ní. Bude nejspíš o pár let starší Naomi a říká si, kde se tak mohli potkat. V Iwa jí neviděl a pod jednotky určitě nespadá. Musela být tedy nejspíš na ChZ a tam se potkali. Ale její mrštnost ho zaujala. S jakou ohebností a ladností stoupá vzhůru. Nějak si uvědomuje, že co má děti, nebyl moc v ženské společnosti. Pohled na ní je fajn, ale věk u ní nezná a tak se snaží zahnat myšlenky, které se k němu nedostali tak dlouho, co jsou děti na světě. Teda, teď už jen jedno dítě. Nějak zapomíná, že vlastně Naoto už není. Dřív by si toho možná ani pořádně nevšiml, že tu není, možná, ani kdyby nebyla Naomi. Nyní ale už to není takové. Jejich vztah se dost zlepšil a nejspíš už má i více starosti o soud své dcery, než doposud.*

*Naomi sa trošku uchechtla keď ju Kaede tak prekukla.* Nemýliš sa. Keď som bola malá, tento park mi slúžil ako veľké ihrisko, preliezla som tu všetky kúty. *Hovorila trošku hlasnejšie - takým polokrikom - aby ju mohla bielovláska počuť keďže čím boli vyššie tým viac fúkalo a predsa bola Kaede ešte kus pod ňou. V hlase jej však bolo badať, že na to spomína s radosťou. Potom čo sa dostali až na vrchol - Naomi sa spokojne rozhliadla po okolí a so zavretými očami vydýchla. Pocit, ktorý zažívala na vrchole zhrdzaveného kolesa v opustenom parku obyčajne normálny ľudia zažívali keď si po celom dni ľahli doma do voňavých perín. Nuž.. Naomi bola vždy trošku iná. Keď ružovovláska otvorila oči - zbadala zavesenú Kaede a zasmiala sa. Zasústredila sa na chakru a tak ako Kaede sa otočila dole hlavou. Pridŕžala si však čiernu sukňu aby jej neskončila na hlave - bola slušne vychovaná a hoci tu boli samé, nechcela sa odhaľovať.* Nevidím rozdiel.. v tom meste bolo vždy všetko postavené na hlavu. *Ako to povedala, zasmiala sa.. po chvíľke zase zvážnela a posadila sa na kovovú konštrukciu vzpriamene "ako človek" nie ako netopier.* Dosť sa toho zmenilo odkedy som tu bola naposledy *Podotkla na vážnejšiu nôtu.*

*Visela hlavou dolů a sledovala město, Naomi uhodila hřebíček na hlavičku. Tady, stejně jako v Konoze, bylo všechno postavené na hlavu. Natáhla ruku a zavřela jedno oko, tak se její dlaň zdála být větší, než město, které schovala do pěsti, jakoby jej zničila v myšlenkách.* Občas bych si přála, aby žádné vesnice neexistovaly a lidi prostě jen žili svými životy. Bez dokazování si moci nad ostatními, jedna vždy touží být nadřazená druhé a to doopravdy není v pořádku. *Narovnala se jako Naomi před ní. Posadila vedle a zkoumavě si mladou dívku vedle sebe prohlédla.* Myslíš...hlavně tvůj pohled na svět? Protože svět jako takový se moc nezměnil, za posledních pár let, ani trochu. *Byl to krutý svět, děti musely rychle dospět, a pro Kaede to platilo dvojnásob, ona zažila přechod ze světla do tmy, Naomi se do tmy narodila. Takže v očích Kaede spíš mladá kunoichi přišla na druhou realitu života a proto jí přijde, že se toho hodně mění.*

*Po jej slovách sa Naomi trošku pousmiala, vnímala to totiž veľmi podobne. Precitla a bola v tejto chvíli naozaj, naozaj rada, že tu s Kaede je. Chýbal jej niekto s kým by sa mohla porozprávať takto.. ako s ňou.* No.. zhodou okolností som v poslednej dobe nad týmto premýšľala pomerne často. *Slová volila opatrne.*Keby som našla v jazere zlatú rybku jedno z mojich želaní by bolo aby bola na svete spravodlivosť.. Bolo by príjemné sledovať ako by to vo svete fungovalo.. keby naozaj existovala skutočná, nefalšovaná spravodlivosť pre každého v podobe nejakej instantnej karmy či vesmírnej odplaty. Človek by bol potrestaný za zlé veci a odmenený za tie dobré .. *Zasnene sa pousmiala.* Chcela by som aby sa zmenilo ľudské vnímanie.. všetkých na celom svete. Chcela by som aby boli empatickejší, vďaka čomu by im viac záležalo na sebe navzájom a myslím, že by potom neboli ani války ani honba za mocou. Ak by všetci mysleli na druhých tak ako na seba. A ... *Rozprávala stále rýchlejšie až sa napokon zarazila a len si povzdychla. Sama si uvedomila ako naivne to všetko znie.* Asi.. asi máš pravdu Kaede-san, zmenil sa môj pohľad na svet. *Prikývla.* Stalo sa to keď umrel Naoto. *Ako to povedala položila si dlaň na srdce a oči nespúšťala z mihotavých svetiel, ktoré tvorili Iwu pred nimi.* V mojom vnútri .. sa niečo zmenilo. *Pokračovala vo vysvetľovaní, no ťažko sa jej to opisovalo slovami.* Cítim, že už ma tu nič nedrží.. je tu síce pani Haya a ocko.. ale Naoto bol - on bol dôvod prečo som nechcela opúšťať domov. *Špitla, chvíľu bola ticho no napokon sa na Kaede smutne usmiala.* Ale .... má to aj dobrú stránku. Ja a ocko... cítim, že ma má rád. Tak veľmi sa to všetko medzi nami zmenilo, Kaede-san. On bol ... proste ukážkový. *Do očí jej stúpli slzy dojatia pri spomienke na to všetko čo pre ňu jej otec spravil aby ju dostal z hlbokého smútku do ktorého upadla.* On.. hral na klavíri, pieseň, ktorú som zložila keď som bola ešte maličká a... vedel aký mám rada čaj, aj moje obľúbené jedlo... on, ma držal a bol tu pre mňa keď mi bolo najhoršie. *Slzy sa jej pustili po tvári, no usmievala sa.* Niekedy si hovorím, že .. ma Naoto zachránil a ešte nejakým spôsobom zariadil, že sa mi splnil sen... že ma otec ľúbi tak ako ja jeho. Myslíš, že je to možné? *Opýtala sa jej. Možno hovorila pod náporom emócií trochu zmätočne ale dúfala, že ju Kaede aj tak pochopí.*

*Poslouchala svojí mladou společnici a u toho ji bedlivě sledovala. Naomi začínala mluvou zrychlovat a zrychlovat, stejně jako Kaede, když se nad něčím rozvášnila. Ale pak se zarazila. Kaede jí i tak neskákala do řeči a čekala, co Naomi vyvodí za závěr.* To je úctyhodný nápad a přání. Bohužel ale nezrealizovatelný, tady se vždycky najde někdo, kdo prahne po moci víc, než po něčem jiném. *Slova o jejím otci a jeho ukázkovosti si vysloužila zvedlé obočí. Moc tomu nevěřila, podle toho, co slyšela dřív, to byl buďto jiný člověk a nebo mu paní Haya musela radit, jinak jí to moc nepasovalo na Naomina otce.* Hmmm…nebudu ti kazit radost z jeho změny, proto nebudu asi říkat nic jiného, než že je to pro tebe asi dobré, taková jeho změna. Ale kdyby tvoje touha opustit vesnici přetrvávala, můžeš mě někdy doprovázet na cestách. Uvidíme svět, brzy snad bující pod paprsky slunce. *Natáhla ruce a naznačila prsty paprsky vycházejícího slunce.*

*Trochu sa zasmiala, keď Kaede povedala, že je to nezrealizovateľné.* Máš pravdu, všetky rybky sú preč.. došli nám priania. *Pritakala aby trochu odľahčila atmosféru. Po jej ďalších slovách trošku zmätene nahla hlavu na stranu a chrbtom dlane si utrela z líčok slzy. Nevedela prečo bola Kaede taká nedôverčivá voči ockovej zmene.. no ani sa ku tomu nestihla vrátiť - Kaede povedala niečo po čom Naomi nahlas vypískla a vrhla sa svojej priateľke okolo krku s takým entuziazmom, že to mohlo z diaľky pôsobiť, že nechýbalo veľa a obe by zleteli z veľkého kolesa. Naomi však stále používala chakru a bola teda ako taká magnetka pricucnutá na kovových tyčiach.* Kaede-san! To myslíš vážne? Ach, áno! Veľmi rada! Ani nevieš akú si mi spravila radosť. *Pišťala ako typické šťastné dievčatko.*

*postával dlouho ve stínu a sledoval dívky na kole. Sledovat vesnici z té výšky musí být pro Naomi určitě úžasný pocit. Jak říkala paní Haya, má prý ráda vysoká místa. Tak aspoň vím, kde ji případně hledat. proletí mu hlavou. Jak sleduje, očividně je Naomi s tou dívkou dobře a znají se už delší dobu. V jednu chvíli to vypadalo, že sletí dolu, ale nakonec to ustály. Naomi je šťastná a ať řekla ta holka cokoliv, tak mu to stačí. Kdyby tak věděl, co jí řekla. Nakonec se odrazí zadkem od stěny a vyjde z postranní ulice na jednu z hlavních a nechává se svitem měsíce doprovodit domů. Kráčí jako vesničan, co po dlouhém pracovním dni jde unavený domu. Podél těla se mu houpe jeho pahýl. Nemá strach tu Naomi nechat. Nic jí nehrozí. Určitě ne od té dívky.*

škoda přání promrhaných pro dobro lidí, kteří o pomoc nestojí…škoda. *Povzdychla si spolu s Naomi. Pak se jí Naomi vrhla po návrhu, který byl přijatý s větším nadšením, než Kaede očekávala, okolo krku. Jednou rukou se rychle chytila konstrukce a druhou objala dívku.* Ano myslím. Samozřejmě až bude ten pravý čas, tak se domluvíme. *(až půjde do věže, dostane tam po hubě a pak doleze za Ayatem a zase odleze pryč.) pevně ji stiskla a počkala, než se uklidnila lehce rozhýbaná konstrukce. Sice se pohybovala jen v rámci milimetrů, ale u tak starého stroje to bylo nejisté.* Tak co Naomi-chan? Chceš jít dál? Domů? *Optala se rozpačitě, když se vše uklidnilo. Ale šrotovalo jí to v hlavě. Její plán jí náhlou změnou chování Naomina otce, už trochu nedával smysl…*

*Naomi si už v hlave začala predstavovať všetky možné aj nemožné dobrodružstvá, ktoré spolu môžu s Kaede na spoločnej ceste zažiť - keď v tom na ňu prehovorila a postavila ju pred ťažkú voľbu.* Hmm... *Vydala zamyslený zvuk. Naomi bola na ceste do obchodu.. predtým než narazila na Kaede. Stále mala v pláne pozvať ju ku nim domov na jedlo ale faktom bolo, že Kaede ešte skoro nič neukázala.* Asi to záleží na tom či nie si už hladná.. musíme ešte skočiť nakúpiť predtým než pôjdeme ku nám. *Už len z toho, že to vyslovila bola neskutočne nadšená, nikdy si domov kamarátku nepriviedla.. nikdy si ku sebe vlastne nepriviedla žiadnu návštevu.* Rozhodne by som ti chcela ukázať ešte jedno miesto, je to jazierko za hradbami ... je úžasné, mám tam jedno miesto kam chodím cvičiť. Myslím, že som ho niekomu ukradla lebo tam boli stopy po tréningu.. odkedy tam ale chodím, na nikoho som nenarazila takže to asi bude už dlhšia doba. *Pustila sa do vysvetľovania a potom sa na bielovlásku žiarivo usmiala.* Ku tomu jazierku ale môžeme ísť napríklad zajtra, je to na tebe! *Povzbudila ju k rozhodnotiu a pri tom sa uistila, že jej plátená taška nespadne z pleca, na ktorom ju mala leda-bolo prehodenú.*

*Přikývla.* Jasně, skočíme nejprve nakoupit a pak k vám, nakonec jsem tě od toho vyrušila, od nakupování. *Zhoupla se na konstrukci a udělala takovým zhoupnutím seskok o několik příček níže.* Jezírko? *Vyslechla si Naomino povídání o místu a následné navržení následujícího dne, jako dne, kdy k jezeru vyrazí. No Kaede si nebyla svojí přítomností v Iwagakure jistá, ale tak teoreticky to Naomi odsouhlasit mohla.* Dobrá, tak to necháme na zítra. *Přikývla s úsměvem a seskočila po částech až dolů na zem. Čekala na svou kamarádku, aby společně vyrazily do obchodu.* Mělas něco konkrétního v plánu na jídlo?

*Tak ako Kaede aj ona začala zliezať z konštrukcie dole a veľmi ju potešilo, že jej Kaede potvrdila to, že zájdu na ďalší deň ku jazierku. To miesto malo pre ňu veľký význam.. hoci nebola prvá ktorá ho objavila. Keď už stála nohami pevne na zemi usmiala sa na jej krásnu bielovlasú kamarátku a vykročila k obchodu s tým, že ju bude nasledovať.* Nemala, väčšinou improvizujem a varím podľa toho čo nájdem v obchode. Ale .. keď si tu rada by som uvarila niečo čo máš fakt rada. Aké je tvoje obľúbené jedlo? *Opýtala sa jej.*

*Následovala Naomi zpátky k vesnici, zase se držela tak půl kroku za ní, protože Naomi vedla cestu.* Je mi jedno, co uvaříš, na moje chutě neber ohledy. Nakonec, ráda ochutnám i jinou kuchyni a ne jen to, co se jí u nás v Konoze. *Usmála se.* Naomi-chan, jak vůbec funguje Iwagakure, když je součástí říše Kou? Jste stále soběstační, nebo se všechno točí okolo rozhodnutí Mizukageho? *Tohle Kaede docela zajímalo. Jelikož Tatsuya byl Tatsuya a zvládat dvě vesnice musel být docela oříšek.*

"Čo sú typické jedlá pre Konohu? *Chcela vedieť. Síce v Konohe už bola, no nebol to veľmi gastro výlet... Nevie si vybaviť čo okrem ramenu a Barbekyu na ulici zbadala. Tak či tak - rýchlo sa rozhodla čo pripraví, keď jej Kaede neprezradila čo má rada. Viedla ich kroky k najbližšiemu obchodu.* Tak pripravím jedlo čo som sa naučila od pestúnky keď sme boli s Naotom ešte makinký.. neviem či je to niečo tradičné a typické pre Iwagakure, no mne sa to spája s domovom. *Podotkla.* Mali sme veľa pestúniek pretože otec mal veľa povinností, no na túto jednu spomínam fakt rada. *Vysvetlila.* Vedela skvele variť a bola dosť trpezlivá na to aby ma nechala v kuchyni pomáhať - hoci som jej tam robila viac neporiadku než aby som jej naozaj pomáhala. *Trochu sa zasmiala a krátko na to vošli do potravín.* Ty si tiež pomáhala s varením keď si bola malá, že? *Opýtala sa jej s úsmevom počas nakupovania. Kaede jej už v Konohe hovorila, že má s mamou dobrý vzťah, takže hádala, že aj toto spolu praktizovali. Naomi rýchlo vzala všetko čo bolo treba a zaplatila to na pokladni. Niekedy jej výber potravín trval dlho a dokázala sa v obchode motať aj pol hodinu, no teraz nechcela zdržovať. Na ceste ku ich domu jej Kade položila zaujímavu otázku o fungovaní Iwy.* Na to asi neviem odpovedať, nikdy som sa nad politikou takto do hĺbky nezamýšľala ale hádam, že Mizukage má asi to posledné slovo. Príde mi, že je ten typ.." podotkla s mrzutým výrazom a spomenula si na svoju poslednú misiu ktorú s ním mala. Trochu sa podvedome zachvela .. ešte o tom niekedy máva zlé sny. Kaede si asi všimne, že oproti ich poslednému rozhovoru o Tatsuyovi tento krát Naomi nepôsobí ako dychtivá fanynka - skôr úplne opačne.*

*Zivot Naomi jí přišel zajímavý, a tak tiše poslouchala příběh o jejích pěstounkách. Ještě před tím ale odpověděla.* V konoze frčí takové věci jako Dango, Rámen, BBQ, Burgery, ale celkově více tradiční kuchyně. Co nového máma vařila, se naučila při svých cestách s jejími rodiči. *Usmála se, Kaede sice s rodinou moc necestovala, ale i tak si doma udrovali nějaký přehled kultur co se jídla týkalo. Nákup pak byl doslova šup sem a šup tam stylem.* Já jsem hodně pomáhala, později jsem vařila spíš já, ale taky jsem velmi brzy domov opustila. Takže nebylo moc komu vařit. *Pokrčila rameny. Ale náhlá změna v přístupu k Tatsuyovi jí donutila zvednout obočí.* Ale…cítím tady nějakou změnu v postoji k Mizukagemu? Nebo je to jen nějaký zvláštní klam?

*So záujmom načúvala všetkému čo jej Kaede hovorila a keď boli už na ceste ku jej domu - neušlo jej to s Tatsuyom. Len čo na to bielovláska upozornila, Naomi trochu zbledla a sklonila tvár k zemi. Bol to "rok zmien" ..naposledy keď s Kaede hovorila Tatsuyu vnímala ako ideál otcovstva a o vlastnom ockovi pochybovala - čo sa teda citu ku svojim deťom týka.. a teraz, teraz to bolo presne opačne.* Možno.. som len vyrástla z toho..očarenia. *Špitla neistým hláskom. Hoci Kaede verila, stále to bol Mizukage a tak o ňom nemohla hovoriť zle na ulici kde ich mohol ktokoľvek počuť.* Možno ho.. vďaka posledným udalostiam vnímam viac ako človeka, muža než .. stelesnenie boha. *Opäť sa jej na perách usadil kyslý úsmev ktorý jej vôbec do jej tváričky nepasoval. To už ale otvárala bráničku a viedla Kaede ku vchodovým dverám ich domu.* Tak.. tu bývam s ocom. *Bolo to síce očividné, no mala nutkanie na to poukázať. Len čo vošli dnu - ponúkla Kaede papuče ale nenútila ich jej - ak chcela byť bosá tak mohla byť. /rátam, že sa vyzula pred domom tak ako Naomi. Potom viedla Kaede do kuchyne. Dom bol uprataný a zariadený dosť minimalisticky - nepôsobilo to však chudobne naopak bolo jasné, že sa im vďaka postaveniu ich otca v Iwe nevedie zle. Naomi začala v kuchyni vyberať nákup, potom si umyla ruky a uviazala si zásteru. Mala jednu aj pre Kaede ak by mala záujem. Z kuchyne bolo vidno na záhradku za domom kde rástli dva veľké duby, jedna malá čerešňa a potom ešte jeden celkom iný, menší, neobyčajný strom.*

*Soucitně položila Naomi ruku na rameno. Sice bylo fajn mít ideál, ale Tatsuya byl daleko od toho. Dokonce i Kaedin ideál byl vsechno, jen ne ideální.* Naomi-chan…lidi nikdy nejsou černobílí. Jsou šedí, a někdo je světlejší šeď a někdo na pokraji černé. A bohužel ten odstín šedi u některých idolů je až moc tmavý. Mrzí mě, že jsi musela odhalit jeho tmavost na vlastní oči. *jak jinak by taky mohla Naomi vědět, že Tatsuya není ideální, kdyby nebyla v nějaké vyhrocené situaci spolu s ním. Sama Kaede si zažila trauma díky němu. A teď zpracovávala city k někomu, kdo mu byl extrémně podobný. Jaká ironie života. Během pár chvil byli před domem a Kaede následovala každý krok její hostitelky. Tudíž si i sundala boty a ve dveřích se jemně poklonila.* Tadaima… *Řekla potichu a následovala Naomi do kuchyně. Sama di umyla ruce a vzala si od Naomi zástěru. Během oblékání se procházela po místnosti a prohlížela si ji. Stejně tak i z okna do zahrady, kde sledovala stromy. Ten jeden jí docela zarazil.* Co je to za strom? *Utáhla si zástěru a začala pomáhat, umývat potraviny, které Naomi vytáhla.* A tvoje paní Hana tu bydlí s vámi?

*Hoshi pomalu dorazil domů. Nepočítal, že by se Naomi vrátila brzy, jestli venku s nějakou kamarádkou. Vyndá si z lednice plechovku piva, kterou pomalu dopíjí, zatím co se dívá z okna kuchyně na stromy na dvorku. Přijde mu to jako věčnost, co tam stáli s Naomi spolu. Vyhodí plechovku a po cestě si sundavá oblečení. Svoji katanu s opaskem pověsí na věšák v předsíni a přejde do koupelny, kde odloží i zbytek oblečení. Naomi tu není, tak si to bude muset dneska udělat sám. S pahýlem místo dominantní ruky se blbě člověk obsluhuje. Vleze do sprchy a pustí na sebe teplou vodu. Chvíli pak zápasí s šamponem, než si nandá konečně trochu na ruku, aby si umyl vlasy. (co jiného by si měl dělat ) Není to sranda. Je pro něj jednoduší, vzít si kraťasy a nechat si pomoct od Naomi. Ale ta nejspíš dorazí bůh ví kdy, tak tam s tím sám zápasí. Když se mu konečně povede umýt vlasy a zbytek těla, vyleze ven a lehce se otře. Hlavně vlasy. V tom zaslechne hluk s kuchyně. Sakra, to jsem měl vědět.. proletí mu hlavou. Omotá si ručník kolem pasu, i s tím musí chvíli zápasit, ale už to jde lépe, než když to dělal poprvé. Pak vyleze z koupelny a jde do kuchyně. Ještě za rohem spustí. Hm, Naomi? Nečekal jsem tě tak brzy. Vědět tak bych se sprchou počkal. Fakt se to dělá... zarazí se, když vejde do kuchyně odkaza všimne si i dívky, se kterou byla předtím Naomi. Měli jsme mít dnes návštěvu? dívá se na ni chvíli, když se ptá Naomi. Zkušeným pohledem si ji rychle projde od shora dolu a zase zpět. Z blízka když ji tak vidí nevypadá špatně. Ale vůbec si nechce tipovat věk. Pak otočí hlavu na Naomi. Zapomněl jsem na něco? zeptá se znova. Pahýlem si přidržuje zámek ručníku, aby se mu nepovolil. Na pravé ruce, nebo na tom zbytku, se mu lesknou Véčka jeho hodnosti v armádě. (2 V, kapitán)*

*Slová Kaede boli silné a uviazli jej v mysli dosť na to aby po zvyšok cesty mlčala. Prehovorila vlastne až pred domom a na moment ju zaliala nervozita keď v chodbe zbadala, že doma visí otcova katana. Nepovedala mu, že pozve niekoho na večeru a .. vlastne tu plánovala jej kamošku ubytovať aby si mohli spraviť pyžamovú párty. Dúfala, že to bude pre neho v pohode. Pri pomyslení na to čo Naomi všetko plánuje s Kaede robiť ju rýchlo zaliala vlna radostného vzrušenia a nervozita opadla pretože .. no .. Cítila sa tak špeciálne, že má v dome kamarátku! O niečom takomto snívala už ako úplne maličká študentka akadémie. Predstavovala si ako by si so svojou bff napiekli koláčiky a potom by sa prezliekli do pyžamiek a kecali by o chlapcoch z akadémie, ukazovali by si ninja chmaty a rozoberali ninja techniky. Klebetili by jednotlivých Kage zo všetkých dedín. Popri tom by si česali vlasy a fantazírovali o budúcnosti či riešili najhoršie možné spôsoby smrti pri misiách.. Proste by preberali také typické kunoichi veci. Dnes bol deň kedy si časť z tohto všetkého môže splniť a to bolo neskutočné! Len čo si Kaede umyla ruky so širokým úsmevom jej podala zásteru. Pri vybaľovaní nákupu si periférne všimla ako bielovláska pozerá von oknom.* Tie dva veľké stromy zasadil otec s dedom, tú čerešňu som zasadila ja .. dostala som ju od pani Hayi ktorá tu s nami nebýva. Ona má aj so svojim manželom dom viac v centre mesta. Uhm a ... ten malý strom je - *Nedokončila lebo sa spoza chodby ozval hlas jej ocka. Hneď sa tým smerom pozrela a prekvapene zažmurkala keď videla, že má mokré vlasy a .. no.. tak trochu z neho kvapká voda.* "Ajeje..Vážne tam ocino stojí mokrý a v uteráku!? Ach nie.. to je moja chyba." *Jej líčka sa mierne začervenali.. bola v rozpakoch aj za neho pretože no - ho do tejto situácie dostala tým, že mu nedala vedieť čo plánuje - hoci to bolo všetko na rýchlo. Teraz tu musí stáť pred ich návštevou takmer nahý a mokrý. Tiež si vyčítala, že bol nútený umyť si vlasy sám a preto si aj trochu povzdychla. Išla pôvodne len na nákup ale, trvalo jej to trochu dlhšie než obyčajne keďže si dali s Kaede ešte malú výpravu do opusteného parku takže chápala, jeho konanie ale aj tak ju mrzelo, že bol nútený poradiť si sám. Ospravedlňujúco sa na neho usmiala.* Prepáč ocko. *Stále bola trošku v rozpakoch ale usmievala sa a vykročila ku nemu aby mu mohla dať pusu na líčko na privítanie ak sa ku nej teda skloní lebo inak by nedočiahla a proste by sa len zastavila vedľa neho.* Mrzí ma, že som sa trochu zdržala a aj to, že si na mňa nepočkal s tou sprchou. *Keď hovorila o tej sprche znela skoro ako keby mu to vyčítala, že tam išiel bez nej. Neuvedomila si, ako to môže celé Kaede znieť - úplne automaticky mu z pliec stiahla malý uterák a jemne mu ním utierala chrbát aby si svojou kompletnou rukou mohol pridržať uterák na bedrách. Rýchlo sa pustila do vysvetľovania tejto situácie.* Na nič si nezabudol.. Kaede som stretla v meste úplnou náhodou. Je to moja priateľka, spoznala som ju na chuuninskych skúškach v Konohe a - a keď som ju tu uvidela .. no pozvala som ju na večeru. *Ako to povedala už bol Hoshi pomerne suchý - prebytočné kvapky vody čo stekali z jeho vlasov po jeho tele zachytila do uteráčika a hodila na neho psie očká.* Dúfam, že ti to nevadí. *Sladko sa usmiala a potom sa pozrela na Kaede.* Kaede, toto je môj úžasný ocko o ktorom som ti toľko rozprávala. A uhm.. oci - toto je Kaede Hisa, je lovkyňa nukeninov. *predstavila ich rýchlo.*

*Znalecky přikyvovala, když jí Naomi vyprávěla o stromech. Když se zarazila, tak jen pomalu otočila hlavu, aby se na ní podívala, zda je to pro ní nějaké emočně těžké téma či ne. Ale očima se zarazila ve dveřích. Jemně zvedla jedno obočí. Kdyby byla hrubiánka, tak by i pískla, ale naučila se svoje reakce hodně krotit. Lidi z Iwagakure si totiž sama rozdělila na Naomi - krásnou mladou dívku, a zbytek - hnusáky. Takže překvapení, že její otec je kus chlapa, musela doopravdy skrývat. Jak on sjížděl pohledem ji, tak i ona jeho. Všimla si značek, pahýlu namísto ruky. Ještě netušila, že za pár měsíců ho bude mít taky. Ale jejich rozhovor? To bylo pro Kaede něco, co rozhodně těžce chápala. Někdo by si býval řekl, že prostě potřeboval pomoct umýt vlasy, sle celá ta situace jí osobně přišla trochu…off prostě. Sledovala, jak ho Naomi obskakovala. Dokud ji sama nepředstavila, tak mlčela. Ale jakmile padlo její jméno, v duchu Naomi nadávala, nikdy…nikdy neříkej celé jméno lidí z jiných vesnic. Zanadávala si v duchu s tím, že to mladou padawanku musí ještě naučit. Došla z kuchyně ke dveřím a natáhla ruku. No hned na to ji vyměnila za tu správnou, aby si mohli potřást dlaněmi. Kaede se i přes fakt, že on byl hodnostně v armádě velmi vysoko, považovala za jemu rovnou. Takže se neklaněla.* Kaede. Těší mě, i když v ne úplně ideální situaci…snad pokud vám moje přítomnost vadí, můžu odejít? *Tázavě se podívala na něj a pak na Naomi. Sice jí tohle jejich miliskování bylo nepříjemné, ale zase měla jisté ambice…nehodlala to nechat jen tak.*

*zarazil by jí předtím, než by mu začala sušit vlasy. Ta voda uschne. Horší jsou jen ty vlasy. Dostal jsem ale super nápad, když se pořídí pumpička, tak by se mi to dolovalo z té lahvičky lépe. poví a pousměje se. Nechá si otřít záda tedy, ale na vlasy si jen přehodí lehce ten malý utěrák, aby po něm stékali ty kapky vody, které by mu na tělo odpadali z vlasů. Všiml si jejího pohledu, kterej na něj Kaede vrhala. Usoudil si tedy, že bude asi dostatečně stará. Teď jí má i blíž, takže nevypadá jako dítě, když spolu lezly po tom kole. Natáhl k pahýl, když mu podávala ruku, ale taky to tedy změnil a u toho se usmál. Hoshi Noriaki. Nic se neděje, můžeš zůstat klidně. Jsem rád za kamarády, které Naomi má. Jen jsem se bál, že jsem dostal informaci, že někdo bude a zapomněl jsem to. poví. I dotek s tou dívkou byl.. no.. bylo to rozhodně jiné, než kdyby tu stál oblečený normálně a po jeho hrudi mu nestékali kapky vody. Naomi mi pomáhá umýt si vlasy, protože s tímhle to není tak snadné. Ještě si na to zvykám. poví a pokrčí rameny. Mívám kraťasy. dodá, aby to nevyznělo nijak divně. Klidně pokračujte. Já se skočím obléct. poví, vrhne ještě jeden pohled po Kaede a odchází do svého pokoje. Možná náhodou, možná schválně mu sjede kousek níž ručník, ale pokračuje v chůzi stále zakrytý, než dojde na schodiště do druhého patra, aby se v pokoji dosušil a oblékl. Nahodí si jen kraťasy a nějaké triko. Nechá si i malý ručník na hlavě, s kterým se po pár minutách vrací zase do kuchyně a suší do něj zdravou rukou vlasy. Chcete s něčím pomoct, holky? zeptá se jich, když odloží ručník na topení. Chvilku s ním zápolí, než ho narovná a pak se k nim otočí. Očekává, že holky zase budou v plném proudu vaření a drbání.*

*Nepatrne prikývla - to s tou pumpičkou znelo naozaj parádne! Naomi tu s ním nebude predsa navždy, prídu misie a tak ďalej .. a skôr či neskôr jej ocko zostane sám.* Oooo!! To znie skvele! *Súhlasila, že to stojí za skúsenie. Potom sa už len usmievala ako slniečko na hnoji keď sa jej prvá skutočná kamoška zoznamovala s jej ockom. Priam z Naomi sršalo nadšenie - toto bol dôležitý moment v jej mladučkom živote. Nechá aby jej ocko vzal uterák a dal si ho na hlavu ale potom - potom sa na neho zmätene zadívala keď začal Kaede podrobne opisovať celé to umývanie vlasov a aj to čo máva na sebe vtedy oblečené. Keby boli v komixe asi by sa okolo jej hlavy objavilo niekoľko otázničkov. Nechápavo prižmúrila oči a nahla hlavu na bok. Nerozumela prečo to hovorí - veď čo iné by asi so svojim jednorukým otcom robila v sprche? Proste bola ešte príliš nevinná aby jej to došlo. V duchu nad tým mávla rukou a ani sa nedívala ako odchádzal proste pokračovala v chystaní surovín aby sa mohli pustiť do prípravy ich večere. Okrem toho pokračovala vo vysvetľovaní toho čo Kaede vravela predtým než vrazil do kuchyne jej polonahý otec. Počas čistenia cibule začala hovoriť tichým hláskom:* Uhm no.. pýtala si sa na náš dvor. Ten malý zvláštne skrútený strom je ... no je to môj brat. Respektíve, je pod ním pochovaný. Vieš, naša rodina má k Matke ehm Matke prírode naozaj blízko. *Znela trošku smutne a poobzrela sa na dvor zahalený do tmy kde stromy osvetľoval len mesiac a svetlo z ich okna.* Je lepšie, že je takto s nami doma - než aby ležal na cintoríne medzi toľkými cudzími ľuďmi. *Podotkla a úplne automaticky vybrala nôž a začala cibuľu krájať. Je otázka či sa jej objavili slzy v očiach kvôli cibuli alebo kvôli téme ktorú načali. Ak by Kaede chcela pomáhať poprosila by ju aby vidličkou začala pučiť tofu na drobnú mrvenicu. Keď sa za nimi vrátil ocko a ponúkol pomoc kývla mu hlavou ku šuplíku so zásterami.* Môžeš oškrabať tri zemiaky ak sa chceš pridať. *Navrhla so šťastným úsmevom. Toto je ešte lepšie než plánovala! Varia všetci spoločne!! V organizácii a pokynoch v kuchyni je celkom skúsená - predsa len s pani Hayou v jej reštaurácii strávila nejaký čas. Vďaka nej si aj poriadne vylepšila svoje kuchárske schopnosti.*

*Sledovala tu divnou dvojici před sebou, člověka, kterým opovrhovala od chvíle, co znala Naomi, a jednu z jejích nejbližších osob - právě Naomi. Jejich rozhovor o pumpičce zněl tak nevinně, ale Kaede stejně sledovala oba dva s takovým zvláštním pohledem. Hoshi začal ospravedlňovat jejich společné sprchování, Kaede z toho měla pocit, že mu až moc záleží na tom, aby ho neodsuzovala za nějaké jejich rodinné techtle mechtle. Na poznámku o kraťasech jen zvedla bradu.* Jasně... *Pokývala hlavou a zvedla u toho obočí, samozřejmě jejich výměna pohledů alespoň pro ní vytvořila zvláštní atmosféru v místnosti. Ale nenechala se tím nějak ovládat, byla tady hlavně pro Naomi, jakmile tedy Hoshi odešel, samozřejmě že se mu dívala na prdel - protože ona je prostě perv ať chce nebo nechce, pomyslně si oddychla. Vrátila se ke své práci, začala tedy dělat, co jí Naomi řekla - tofu, u toho poslouchala vysvětlení ohledně stromu.* Musím říct, že je to nejhezčí strom, který jsem za svůj život viděla. A pokud smrt znamená, že ze mě může vyrůst něco takového, pak mile ráda umřu kdykoliv. *Snažila se Naomi zvednout trochu náladu, ale v tomhle byla doopravdy střevo. Pokud šlo o konejšení v lásce, neměla problém, ale tohle bylo trochu těžší téma. Hoshi se za chvíli vrátil a Kaede se uhnula stranou a opřela se zadkem o linku, v ruce držela misku a vidličkou si tam dělala svoje.* Vaříte spolu takhle často? *Zkusila, pro ní zvláštní situaci, trochu rozbít rozhovorem.*

*Hoshi se vrátil do kuchyně a postavil se k lince, kde leželi brambory. Podívá se na Naomi, která je plně zabraná do své práce a pak zpět na brambory. Netuší, jak by se měl teď tvářit. Na jednu stranu by se začal i smát, když se podívá na svůj pahýl, na druhou zase nechce Naomi kazit to, že se baví. Není to tak často od smrti Naota, co by se bavila a smála. Otočí pohled na Kaede tedy a pokrčí rameny. Nesejdeme se doma tak často, abychom spolu trávili hodně času. Většinou přijdu a Naomi má už navařeno, nebo když vím, že nebude doma, tak se najím někde venku. Případně rychlovky, které zvládnu tak si připravím sám. poví ke Kaede, zatímco se levou rukou pokusí držet prsty škrabku a palcem přidržuje bramboru na lince a pohyby prsty proti palci se jí snaží oškrábat. Je jen málo situacích, během kterých Hoshi lituje, že nezkusil ve věži něco jiného. Tohle je jedna z nich. Nakonec mu to nedá. Z pahýlu se vysune úzký pruh dřeva, kterým tu bramboru nabodne a levou jí pak oškrábe. Pak že to nepůjde. poví jenom a už to jde rychleji, než předtím. Jak se daří v tvém povolání? zeptá se Kaede, když dokončí první bramboru.*

*Naomi sa na Kaede usmiala a chrbtom dlane si utrela oči od sĺz. Stotožňovala sa s jej postojom a teda sa jej to aj odrážalo v tváričke. Proste boli s bielovláskou spriaznené duše!* Cítim to rovnako. *Špitla a pomyslela si na vačok semiačok čo im s Naotom ocko dal a nosila ho všade so sebou. Vtedy tomu až tak nerozumela.. no teraz keď videla čo z toho vačku vyrástlo - proste to všetko do seba zapadalo. Keď hodila cibuľku do panvice a podliala ju trochou arašídového oleja, ktorý je príjemne aromatický pootočila sa na ocka. Vôbec jej nedošlo, že úloha ktorú mu dala môže byť nad jeho sily. No - samozrejme si s tým poradil tak skvelo, že si to ani nestačila uvedomiť. Pricupkala ku dresu a vedľa Kaede vytiahla malý kastrólik.* Ide ti to výborne! Keď budeš hotová, prosím zapni plameň a miešaj cibuľku tam čo som nachystala kým nezhnedne. *Usmiala sa keď videla, že Kaede pučí to tofu presne tak ako si predstavovala. Kým jej ocko škrabal zemiaky umyla shitake huby a v miske ich doniesla ku jej ockovi.* Najčastejšie varím s pani Hayou. Má v meste reštauráciu a tak niekedy nosím jedlo domov aj odtiaľ pretože by toho bola škoda. *Dodala po tom čo Kaede odpovedal jej ocko na otázku či spolu varia často. Hneď na to obišla linku a vynorila sa po Hoshiho boku aj s kastrólikom. Už ošúpané zemiaky nakrájala na malé kúsky a hodila do hrnca.* Ďakujem oci, teraz prosím nakrájaj tieto huby na takéto pásiky. *Ukázala mu ideálnu veľkosť palcom a ukazováčikom - tento krát mu dala úlohu, ktorú by mal v pohode zvládnuť a zase odcupkala po svojom až jej pri tom nadskakovali copíky. Bola oproti nim fakt nízka no zdalo sa, že má všetko perfektne pod kontrolou. Koniec koncou v reštike "manažovala" raz toľko ľudí keď tam vypomáhala. Umyla nakrájané zemiaky, zaliala ich vodou a dala ich variť na šporák. Hneď potom vzala zvyšok suchých ingrediencií na cesto a zmiešavala ich v mise. Nepoužívala váhu zdalo sa, že to má v oku. Popri tom už začala čistiť strúčiky cesnaku a stihla sledovať aj to ako sa Kaede a ockovi darí vo svojich malých misiách.*

*Poslouchala oba dva, Naomi jak jí diktovala co dělat, Hoshiho, který mluvil o jejich společném čase.* Ah...chápu, no, občas je těžké se sejít. *Okomentovala jejich společné vaření. Ona doma kdysi fungovalal víc, než její matka, takže spolu vařily stylem - Kaede vaří, máma ochutnává. Měla svoji úlohu brzy hotovou, sledovala u toho, jak Hoshi zápasí s bramborou, už má chtěla nabídnout pomoc, ale on si na to sám přišel. Jemně nahnula hlavu.* Děkuji Naomi. *Přešla k další části svého úkolu a dala se do vaření. Zapnula oheň a dala se do cibule.* Je dobře že pomáháš v restauraci, já se takhle naučila vařit své oblíbené jídlo, doma by mě to nikdo nenaučil. *Usmála se a přihodila do hnědé cibule tofu.* Moje profese? No jde to...já upřímně spíše využívám volnosti, kterou nabízí. Samozřejmě s výsledky, ale nejsem nejlepší z lovců, ani po tom netoužím. Nemám ráda bezdůvodné vraždění, a to platí i na zločince, radši bych je viděla zavřené ve vězení, jak dělají podřadné práce pod dozorem shinobi. Ale žiju, očividně jsem si proti sobě žádné mocné nukeniny nepoštvala, takže dobrý...asi? *Pokrčila rameny a sledovala u toho její část jídla ke zpracování. Fakt se snažila, aby to Naomi nepokazila.* To dřevo...kekkei genkai? *Přeci jenom byla vědec a pamatovala si každé slovo, které jí Rias (v přestrojení), řekla kdysi na chuuninských. A znala Genetiku.*

*dokončí brambory a přijde na řadu další, na první pohled jednoduchý úkon. Jasně, není problém. poví a přesune se na svoji další pozici. Krájení hub. Tam to šlo nakonec rychleji. Přidržel si je, aby je rozpůlil, a pak už se krájeli snadno a neutíkali, když leželi na ploché straně. Nože mají doma ostré, takže nebylo potřeba ani moc síly a šlo je rozříznout snadno. V názoru na zabíjení se dost lišili. Nechtěl jí ale oponovat, nebo předhazovat svůj názor. Je to večer Naomi tak jen mlčky pokračuje ve své přidělené práci. To dřevo.. jo.. Kekkei Genkai. potvrdí. Na co by to nějak maskoval. Nikdy moc neukazoval svoje schopnosti veřejně, ale když to přišlo, tak to ani netajil. Je to jeho součást a využít to na maximum, proto vlastně žije. Využít všeho na max, než se z něj stane hnojivo, jako z každého jiného jedince.*

*Počúvala ich rozhovor a usmievala sa pri tom. Spozornela najme pri časti kedy Kaede hovorila o svojom obľúbenom jedle.* Tééda a aké je tvoje obľúbené jedlo? A tvoje oci? Vy sa k sebe fakt hodíte .. takí tajnostkári. *Podpichla ich. Z Kaede sa odpoveď na túto otázku snažila dostať už predtým než šli do obchodu a tak dúfala, že to z nej tento krát vypadne. Potichu súhlasila s tým čo Kaede hovorila o zabíjaní ... pretože verila, že si Matka zaslúži len kvalitné hnojivo a niektorí ľudia si podľa nej ani nezaslúžili stať sa súčasťou Matky a tak by im skôr priala podradné práce vo väznici. Pri tom ako ich počúvala pripravovala omáčku - tá sa ale nevarila. Išlo len o zmäs bylín, korenia, sójovej omáčky a sezamového oleja. Uculila sa pri ich rozhovore o Kekkei Genkai. S Kaede sa spoločne ešte súboja nezúčastnili, takže bielovláska netušila, že aj ona sama toto ovláda.* Máš aj ty Kekkei Genkai, Kaede-chan? *Opýtala sa jej so záujmom a jej ruky neprestajne niečo robili. Krájali jarnú cibuľku, upratovali okolie. Vlastne popri tom ako sa ocko a Kaede venovali svojim úlohám ich Naomi neprestajne obchádzala a upratovala drobky čo pri varení vznikali aby boli všetci traja stále v krásne čistom prostredí.*

*Natáhla se k Naomi a šťouchla jí do ramene.* Kdybych nebyla tajnůstkář, už bych tu nemusela stát. Ale jídlo je moje oblíbené jakékoliv, nejradši mám však Rámen. *Usmála se pak a pokračovala ve vaření.* Dobrý Naomi-chan? Nechceš tam dát nějaké koření? *Optala se ohledně toho Tofu, už jí to přišlo dostatečně udělané. Přikývla hlaovu na potvrzení její domněnky, Dřevo jako KG bylo velmi zajímavé, teď jí zajímalo, zda to umí i Naomi.* Já? Neřekla bych, mám jisté talenty, ale nejsou tak zajímavé jako dřevo vycházející přímo z těla. *Pousmála se, kde kdo mohl mít lepší součinnost s elementy, jak měla Kaede s Fuutonem, sice jí Rias (opět v přestrojení), říkala něco jiného, ale Kaede i přes pojmenování svých schopností tolik nevěřila, že se jedná o kekkei genkai.* Musela to být tvrdá cesta, stát se stát se Kapitánem mezi vojáky... *Jakoby mu projevila trochu uznání, přičemž se na Hoshiho i otočila čelem.* Je chvályhodné, když člověk pro něco doopravdy dře.

*Tady se začínala projevovat jeho pracovní deformace. Ačkoliv nedal na sobě vůbec nic zdát a nadále byl maximálně soustředěný na houby, které krájel, aby měli stejnou tloušťku, začal dávat pozor i na to, co Kaede říká. Přeci jen má u sebe doma Ninju z jiné vesnice. Nepřestal být ostražitý po celou dobu, ale teď i vnímá pořádně. Kdyby o sobě utrousila byť i jen sebemenší informaci, o svých schopnostech, tak ji vstřebá. Nestal se kapitánem, že by byl nějaký lajdák. Stálo ho to dost. Nejradši mám asi jídlo, které si nemusím vařit sám. poví,usměje se na Naomi a vrátí se k houbě. Stát se kapitánem není zase tak moc těžké, když to člověk opravdu chce. povídá Hoshi soustředěný na krájení plátků hub. Dodržovat nařízení, zásady, které se po tobě chtějí a zároveň i zásady, které si dáš ty sama. Soustředíš se na svůj cíl a to, co ty dáváš těm lidem, pak očekáváš,, že dostaneš i od nich. Nemůže to být tak i tak. Mezi vojáky to je prostě takhle, nebo to nefunguje. Nejsou žádné možnosti a každý jedinec si to musí uvědomovat sám. poví svůj pohled. Ne že by byl nějaký fanatik, ale dodržování pravidel, nařízení a rozkazů, to je to, co dělá z dětí muže a ženy a z nich pak vojáky. Není zde prostor pro to, aby si každý dělal co chce. To by se pak tohle velké kolo s názvem armáda brzy polámalo. Mám v úmyslu jít ale dál, než jen tam, kde jsem. dodá nakonec a odřízne poslední plátek houby.*

*Trochu sa zasmiala na ockovej odpovedi ohľadom obľúbeného jedla a keď Kaede povedala svoje obľúbené jedlo pozrela sa na ňu a mala si chuť dať ruky v bok ale ovládla sa. Ramen vie Naomi robiť skvelý - mohla ho uvariť aj dnes ale hold už boli uprostred prípravy iného jedla a tak proste len s povzdychom pokračovala v príprave. Hodila Kaede do panvičky nakrájaný cesnak a zmes ktorú tam mala premiešala ešte s trochou arašídového oleja. Potom si to zhrnula do misky a nateraz odložila na bok. Keď to položila na stôl a jej ocko hovoril o disciplíne a jeho cieľoch dívala sa na neho priam zbožne. Bola na neho fakt hrdá - proste ku nemu vzhliadala a v tomto momente úplne najviac. Vzala od neho nakoniec všetky huby a šupla ich ku Kaede na panvičku. Znovu ich podliala arašídovým olejom a skontrolovala zemiaky.* Kaede prosím osmahni teraz trochu tie huby a oci prosím - naleješ nám všetkým trochu limonády ktorú máme v chladničke? Myslím, že by sme nemali zabúdať na pitný režim. *Asi mala toto rozdávanie úloh v krvi po ňom. Tak ako aj jeho kekkei genkai a lásku k Matke (prírode). Po jej biologickej mame síce zdedila fyzickú podobu (okrem modrých očí) no inak bola skôr "ockovo dievčatko". Keď scedila zemiaky, začala ich pučiť a keď boli na kašu - spojila to so suchými ingredienciami, ktoré si pripravila predtým a v hrnci tak vzniklo lepivé cesto. Popri tom počúvala ich rozhovor a nemohla sa prestať usmievať. Dnešok bol proste úžasný!*

*Samozřejmě cítila upřený pohled Naomi, no mohla jí to říct, ale prostě chtěla ochutnat její tvorbu v kuchyni a ne aby vařila podle chuti jejího hosta. Jemně si hřbetem dlaně nacpala vlasy za ucho, aby jí to nepřekáželo ve sledování lidí a jídla zároveň.* Dobře Naomi-chan...takže houby.. *Vstřebávala u toho odpověď jejího otce.* Armáda je na tom podobně jako ANBU, ne? Jasně daná pravidla, disciplína, dalo by se říct i trochu diktátorství co se vztahu nadřízených s kadety týče, hm? Víš je kam? Na pozici Tsuchikageho? Není to tak, že vůdce vesnice je i nejvyšším generálem? Ale i tak, Tsuchikage se zodpovídá Kirigakure, tím pádem ani samotný Kage téhle vesnice nikdy nebude mít absolutní moc nad armádou...je to trochu smutný, být pod nadvládou vesnice, která dřív měla pověst té nejkrutější a nejhorší k životu. *Naklonila hlavu, jeden to mohl vzít jako provokaci, kdyby tam byl Tatsuya, tak by to možná vzal jako výsměch Iwagakure, Kaede to ale myslela smrtelně vážně. Kdyby Konoha byla pod nadvládou jiné vesnice, zřekla by se jí.* Limonádu bych si i dala. *Usmála se jako hotový anděl. Žízeň? Tu teda měla.* Houby už jsou hotové, kam s nimi?