Brána Sunagakure

*Po odsouhlasení obou dvou Kai začne také uklízet. Sleduje jak oba odejdou a dál tak zůstává chvíli sám. Douklidil si své věci a byl připraven na odchod. Stoupl si, přišel na kraj hradeb a koukal dolů. Viděl oba dva, jak si to pochodují domů. Sleduje je a jakmile je ztratil z dohledu, odešel taky. Nikam nepospíchal a šel v klidu.* 'Noční suna je tak klidná a tichá. Je to tu mnohem lepší než ve dne.' *pomyslel si, když procházel nočními uličkami Suny. Domu dorazil, touto chůzi, po půl hodině. Nikam nepospíchal a tak šel v klidu. Domů vlezl potichu, aby nevzbudil svoji sestru. Sundal si boty, batoh nechal v kuchyni a sám odešel do pokoje. Únava ho dostihla až když zavřel dveře od svého pokoje. Dobelhal se k posteli a lehnul si. Jakmile se dotkl postele, už spal.*

Ryuu *Během velikonočních svátků se jaksi, nějakým šíleným velkým třeskem v Kirigakure, objevil v Sunagakure.* Zasraný hic, tady si to vajíčko rovnou usmažíš na zemi. *Zamumlal a s pomlázkou, košíčkem s vajíčky a bochánky, se ti štřádoval po jedné z bočních ulic Sunagakure a to jenom pro to, že tu byl stín. Procházel snad celou vesnicí, než konečně narazil na nějaký dům, který vypadal, že by mohl být obydlený a ne jako hnízdo pro vosy z písku. Nervózně přešlápl a zabouchal na dveře.* Hody hody...hodovník u dveří.

*Z domu se ozývaly zvláštní zvuky, řvaní muže, třeskot dveří, ale hlavní dveře se neotevírali. Eiko si vyslechla od starého muže nehezké věci jen díky tomu, že někdo zaklepal na dveře. Povzdechla si a ze svého skromného pokoje se vydala k hlavním dveřím přes kuchyň, kde uzmula pánvičku. Jestli je někdo hodlal vykrást opravdu divným způsobem, nehodlala mu dát žádnou šanci. Ozvalo se zaskřípání klíče v zámku, načež se dveře trošičku pootevřeli. Nejdříve z nich vykoukla pánvička jako varování, načež se objevily stříbřité vlasy, z pod kterých byla vidět dívka bledá jak lístky kopretiny. Eiko párkrát zamrkala překvapeně na chlapce. Nevypadal zrovna na zloděje, tedy aspoň neviděla zloděje s divně zapleteným klackem a košíčkem s vajíčky a bochánky. Byl to divný kluk a to ona byla většinou ta divná.*

Ryuu *Hledel na dvere. Slysel hluk, ale nic nekomentoval... Asi tam bydlel nejaky hulvat. Nicnene za chvili vykoukla panev a s ni bila hlava.* Vyjdi ven, at te muzu vysupat, abys neuschla do pristiho roka. Tak se otoc a ukaz zadek! *capnul ji Ryuu za ruku a vytahl zpoza dveri. Rozmachl se pomlazkou a zacal odrikavat Hody hody.*

*Eiko byla vytažena ven, načež dostala výprask zamotanými klacky a ktomu ten chlapec odříkával nějakou divnou básničku. Tohle se jí ještě nestalo. Rudá v obličeji čapla pávničku do obou rukou, otočila se ke hodovníkovi, rozpřáhla se a nekompromisně ho zvala po hlavě. Když on jí mohl mlátit smotanými klacky, ona zase mohla pánvičkou!*

Ryuu *Spokojene hlásal básničku a jemně dívku poplácával pomlázkou. to ale nečekal, že ho sestřelí pánví, myslel si, že velikonoční tradice snad zná každý. Očividně ne.* Ti šibe? *Vyhrkl, kdyžse zvedal ze země s pomalu rostoucí boulí na hlavě.* Jsou velikonoce, tak naval vejce a nedělej, že velikonoce jsou mimo tebe, každej na světě ví, že je to tradice, měla bys bejt ráda, alespon neuschneš....a mimochodem, pánví se nemlátí, ale po poledni se polejvá vodou, to tě maminka nepoučila? *Zavrčel. rukou si třel místo na hlavě, kam ho trefila.*

Ty jsi mě začal mlátit první! *Vyhrkla na něj Eiko pěkně dotčeně. Vyslechla si proslov div se nerozbrečela. Otočila se na patě, zalezla dovnitř baráku a rázně za sebou zavřela dveře. Za dveřmi se jí v obličeji zračila panika. Nějaký vajíčko chtěl, ale ona neměla ponětí, jaké přesně. Jediné, které měli byly v lednici. Došla potichu k lednici a vyndala z ní vajíčko.* "Co když má být ozdobené?" *Skousla si ret, div nezačal krvácet. Mohla by ho něčím obvázat, jenže nevěděla čím. Tahle tradice, asi jako ostatní, se jí vyhýbala jako čert kříži. Její zrak upoutal provázek. Pohlédla na vajíčko, poté na provázek a vrhla se po něm. Po chvíli se dveře znovu otevřely a v nich bílá hlava. Eiko vylezla radši celá.* T...tady... *Podala chlapci syrové vajíčko obvázané provázkem, v druhé ruce stále pánvička.*

Ryuu *nadechl se.* Ja hodoval, abys neuschla a byla furt hezka i za rok! *nefoukl tvare, nacez holka zmizela v dome.* Tahle zeme je fakt divna... A vubec, jaknjsem se sem dostal? *zamrucel ryuu a mel se pomalu na odchodu, tady asi nepochodi. Kdyz v tom Eiko zase vykoukla zpoza dveri a natahla ruku s vejcem. Ze bylo syrové? Nevadi, v tom vedru se upece.*Je, to je super! Dekuju! *Vrhl se Ryuu po vejci a pak ji chytil za ruku. Usmal se a polibil ji.* Priste nemlat hnedka, jakmile te nekdo hoduje pomlazkou, to je na krasu.

*Byla ráda, že si Ryuu převzal vajíčko a měl z něho radost. Představa, že by měla shánět něco jiného, tak by ho radši znova majzla pánví po hlavě, pak by si dvakrát rozmyslel, jestli něco chce. Eiko zčervenala ve tvářích. Ještě nikdo jí nikdy nepolíbil ruku, vlastně nesáhl na ni celkově.* Z...za to...se omlouvám. *Sklopila oči k zemi a ruměnec nabral na intenzitě.* Tak ať tě už nikdo nemajzne pánví. *V rámci možností mu popřála hodně štětí i u dalších dívek.*

Ryuu *usmal se, kdyz se zacervenala. Dokonce mu i poprala stesti u dalsich divek. Ryuu si byl jistej, ze jiny holky budou znat tyhle primitivni tradice.nicnene nic nerikal a jemne ji pokynul.* Diky. Tak se mej! *zamaval ji na rozloucenou a odesel dal do vesnice.*

KONEC RPG - VELIKONOCNI AKCE

Geninská zkouška

*Byl další den a dnes byl ten oný den D. Kaito se pomalu probouzel a když si sedl na postel promnul si oči a povzdechl si*Je to tady*Řekl si a zašel do koupelny kde provedl klasickou ranní rutinu. Pyžamo vyměnil za kalhoty, tričko a mikinu. Pak z pokoje šel do kuchyně, aby se ještě před zkouškou najedl. *Dobré ráno otče *Pozdravil svého otce, který seděl u jídelního stolu. Na pozdrav Kaita jen přikývl. Kaito si připravil snídani a přisedl si k otci a začal jíst.* Dneska děláš zkoušku na genina co*Po chvíli se ho zeptal. *Ano*Přikývl když dojedl poslední kousek jídla. Potom vše uklidil z lednice si vzal flašku vody a chystal se jít. *Doufám, že to zvládneš a přežiješ *Řekl mu otec, když byl mezi dveřmi.* Ano budu se snažit tě nezklamat*Odpověděl otci a když se přezul vyrazil směrem k akademii kde by se měli dozvědět víc informací o zkoušce a průběhu. Když tam dorazil byl jeden z prvních co už čekali venku před akademii. Po půl hodině, když už tam byli všichni studenti přišel sensei. *Takže vážení, když už tady jsou všichni tak vám řeknu průběh následující zkoušky. *Začal mluvit sensei a všichni zpozorněli a dávali pozor.* Zkouška se koná mimo vesnici a nikdo nesmí mít u sebe zbraně.Jediné co smíte mít u sebe je láhev vody. Každý z vás bude vysazen v poušti a budete mít dva dny na to najít nepřítele a ZABÍT [/b*]Do vysvětlit průběh zkoušky a při posledním slovu se spousta studentů na sebe podívali. Mnoho z nich se dobře znali a byli nejlepší kamarádi. Hned potom každý musel odevzdat veškeré své zbraně a vybavení. Pak každýho vypustili na jiné místo v poušti. *[b]Musím rychle někoho najít ať to mám za sebou* Řekl si pro sebe a vydal se pouští vpřed. Byl ve střehu kdyby náhodou měl čelit útoku i když hodně pochyboval, že by ho takhle rychle někdo našel,ale náhoda je blbec. Kam se ohlédl byl jen písek a pár kamenů či menších skalky nic víc. Den utíkal a Kaito stále na nikoho nenarazil. Vytáhl svojí flašku vody a trochu se napil musel s ní hodně šetřit nevěděl jestli vůbec v takovém terénu narazí na pramínek vody. Začal se zvedat vítr a Kaito tušil, že se blíží písečná bouře. Musel rychle vyhledat úkryt. Po pár metrech nalezl jeskyni a tak rychle do ní vstoupil po pár minutách se spustila obrovská písečná bouře. Kaito tak byl nucený zůstat na místě a přečkat bouři. Věděl, že kdyby pokračoval v cestě byla by to jistá smrt. Uteklo několik hodin a bouře nepřestávala chlapec se rozhodl jít spát a doufal, že bouře do rána ustane.
Další den se probil a cosi ucítil na svém těle, že se pohybuje. Rychle otevřel oči, ale zjistil, že po něm leze jenom ještěrka.*No teda ty si mě vylekala*Sundal ze sebe ještěrku a když se podíval ven jako by nikdy písečná bouře nebyla. To se mu, ale hodilo neměl tolik času, aby se schovával před písečnou bouří. Cestou dál se opět napil trochy vody. Hlad mu takový problém nedělal horší by byla dehydratace. Uběhlo dalších několik hodin a před sebou uviděl nějakou siluetu.*"Hmm někdo tam je"*Pomyslel si a rychle se přikrčil k zemi a začal se plížit. Když se dostal o kousek blíž silueta nabyla podoby nějaké holky. Vstal a rychle po ní vystartoval. Mířil pěstí na její hlavu, ale holka se stačila uhnout a Kaito proletěl vedle ní.*Konečně někoho sem našel*Řekl si spíš pro sebe a pohlédl na holku. Ta neváhala a řítila se proti němu chtěla mu podkopnout nohy, ale Kaito vyskočil a saltem vzdat si od ní udělal odstup.Rychle se schoval za skalku a začal skládat jednoduché ruční pečetě.*"Bunshin no Jutsu"*Řekl si v duchu a vytvořil tři klony a zpoza skalky vyběhl na holčinu. Ta začala náhodně útočit. Když zasáhla klon jen se rozplynul pravý Kaito byl vzadu, ale to protivník nevěděl. Pokaždé když zasáhla Kaita zasáhla jen Bunshin, který se pokaždé rozplynul.*Pravý jsem já!*Křikl a když se holka otočila schytala pěknou ránu do obličeje. Pomalými kroky se začal přiližovat k soupeřce, která se zvedala ze země. Když přišel k ní chtěl ji praštit do břicha. Holka se natáhla pro písek, který mu hodila do očí takže na chvíli nic neviděl a kopla ho do žeber.*To bylo podlý*Dívka na to nijak nereagovala a než si stačil dát písek pryč z očí schytal další ránu.Když se na něj opět řítila a zasadila mu další ránu jen se ozvalo puf a místo něj tam bylo poleno. Použil Kawarimi no Jutsu a byl přímo za ní kde jí kopem zasáhal do zad. Když se svalila na zem okamžitě obkročmo sedl na ni a začal ji pěstmi zasahavat do obličeje. Holka se snažila vymanit z jeho sevření a byl nucen jí chytit pod krkem tak silně, že se ani nebránila.Během pár minut zemřela.*Promiň*Tiše řekl a když udělal pár kroků upadl do bezvědomí. Objevil se tam jeden senei, který je našel.Kaita odnesl do nemocnice kde mu zdělil , že zkouškou prošel a vedle na nočním stolku mu nechal ochranou čelenku na důkaz splnění zkoušky.*

[RPG SA ODOHRÁVA V SKALNATOM ÚDOLÍ, KDE MI BOLO POVEDANÉ, ŽE SA GZ ODOHRÁVAJÚ]

*Pre Karu sa dnešok začínal dosť pomaly. Uvarila si kávu, ktorú si v poslednej dobe obľúbila, k tomu si urobila aj šálku čaju, ktorý narozdiel od kávy pila z chuti a nie zvyku, a namiesto tupého sedenia a čakania na aspoň minimálne schladenie oboch nápojov sa rozhodla priostriť si tanto, ktoré si nedávno kúpila. Prišlo jej zábavné, že majstri kováči, čo tie zbrane robia, ich nevedia naostriť na nanometre. Možno sa už v trinástich rokoch Kara naučila všímať si zle naostrenú zbraň lepšie ako päťdesiat ročný majster. Oči už mala dostatočne vytrénované, aby si všimla zlé ostrie na metre ďaleko. Ostrenie ju však bavilo a tak sa len uchechtla a vydala sa k svojmu stojanu, ktorý mala položený na jedinom mieste, kde celý deň svietilo prirodzené vonkajšie svetlo Kľakla si k nemu, zobrala si brúsny kameň, a začala šúchať malú dýku hore-dole drsným povrchom. Najskôr prechádzala rýchlo a jemne sa do toho opierala, no keď sa cítila, že už len poškodzuje čepeľ, zjemnila svoje pohyby a snažila sa čo najmenej opracovávať rovnaké miesto. Neskôr vymenila brúsny kameň za jemnejší, aby mohla vypilovať aj tie najmenšie nedostatky. Tanto chcela mať čo najostrejšie, pretože ho používala len na bodanie, narozdiel od svojho wakizashi, ktoré používala skôr ako sekaciu zbraň, na čo je privysoká ostrosť nevhodná, pretože sa cez len trochu pevnejšie oblečenie nemá ako dostať. Ostrenie jej zabralo asi desať minút, čo bola dostatočne dlhá chvíľa aby bol čas teplý, ale vypiteľný bez strachu, že sa popáli. Najskôr do seba hodila kávu na pár glgov a potom si šla užiť príjemný ranný tieň, ktorý vždy na zvyšok dňa zmizne. Chvíľu sedela na svojich, do zeme smerujúcich, schodoch než si uvedomila, že dnes je deň jej geninských skúšok. Tento objav jej na um prišiel zrovna keď sa snažila napiť svojho čajíku. Otvorili sa jej dokorán oči a keď sa jej telo spamätalo, vyprskla čaj a šla sa pripraviť. Hodila na seba oblečenie, ktoré už okolo týždňa mala pripravené na stoličke vedľa postele () no s puzdrami so zbraňami už nechcela strácať čas a tak ich len schmatla do ruky a bez raňajok sa rozbehla priamo oproti ostrému rannému slnku na akadémiu. * „Len dúfam, že nemeškám.“ *Na jednu stranu sa snažila byť dochviľná, no dnes na to zrovna nebol najlepší deň. Geninské skúšky v Sune pozostávali z vyhľadania a zavraždenia ďalšieho študenta akadémie, ktorý mal ako úlohu to isté. Týmto bol riešený fakt, že sa geninmi stávali len schopní mladí ľudia, ktorý boli vhodný práce ninja, pretože boli schopný chladnokrvne zabiť, keď im to bolo povedané. Kara si tohto vedomá bola, no jej život aj tak za moc nestál, takže aj keď by sa jej podarilo zomrieť, niekomu by život zlepšila. Zadychčaná a s dobrým jedným až dvoma kilometrami zabehnutými sa dostala pred budovu akadémie kde už ju čakali vyučujúci a jej protivník. Učiteľov už videla toľko krát, že im ani nedávala kúsok svojej pozornosti. Tú však obrátila na svojho protivníka, ktorý vyzeral byť na pätnásť rokov. Otrávene tam stál v strede vystúpený zo zástupu senseiov a rovnako sa pozeral na Karu, ktorá sa ho jemne zľakla. ()* „Toho ak by som stretla v noci, tak sa asi pomočím.“ *Pomyslela si Kara pred predstúpením k zastrašujúcej stene ľudí ktorá by normálne bránila vstupu do budovy akadémie, no dnes na tom nezáležalo. * Ospravedlňujem sa za zdržanie, trochu som zaspala. *Povedala Kara pričom sa poškrabala vzadu na hlave a usmiala sa. Jej triedny učiteľ si povzdychol a odpovedal jej. * Ty motovidlo… Pohni si, už meškáme. *Hovoril pravdu. Mali odchádzať počas východu slnka, no to už dávno vyšlo a tak sa museli ponáhľať. * Neoberáš o čas len seba, ale hlavne mňa. *Protivník sa arogantne vsunul do malej konverzácie Kary a jej triedneho učiteľa, no jeho vlastný učiteľ ho umlčal. Riaditeľ akadémie vystúpil z radu a rukou zavelil výjazd a všetci sa mu podriadili. Po púšti chodili okolo hodiny čo Kare prišlo nadmerne vyčerpávajúce a nudné, a to je čo povedať, keďže Kara žije velice jednoduchý život. Pred sebou mali možno ešte pol hodiny cesty keď vtom na ňu prehovoril jej triedny. * Kara, si si vedomá, že zbrane sú v geninských skúškach zakázané, však? * Toto Karu zarazilo. Nikto jej o tomto nikdy nepovedal a nikde sa o tom ani nedočítala. Vedela len, že na kvalifikáciu na geninské skúšky musí študent vedieť niekoľko techník a musí byť uznaný za dostatočne vyspelého. Kara sa pri len pomyslení na to, že nebude na niekoľko dní v blízkosti svojich zbraní, chvela strachom. Kútikom oka sa jej podarilo spatriť, ako sa jej protivník zákerne uškrnul. Neriešila to však, pretože ešte bude mať dosť času * Môžeš mi ich odovzdať už teraz, nech sa zbytočne nevyčerpávaš nosením ich. * Ako bolo Kare povedané, tak aj urobila. Dávalo celkom zmysel, že bude potrebovať ešte veľa energie a každý gram ušetrenej znamená gram použiteľný v boji. Bezslovne sa odzbrojila a odovzdala svoju výzbroj jej učiteľovi, ktorý jej zbrane rozhodil medzi ďalších učiteľov, nech sa ani oni nenamáhajú. Po pár minútach sa skupiny rozdelili podľa účastníkov a cesta na miesta ešte trvala možno hodinu. Akonáhle sa dostali na miesto odbil časovač na hodinkách jedného učiteľa a Kara bola vyslaná do do stredu skalísk. Formality zahodili všetci za hlavu. Mentálne sa zhodli, že ak sa do troch dní nevráti, tak bola slabá a nestála za ľútosť alebo odovzdané šťastie, a ak sa vráti je dosť silná na prijatie lásky a akceptovania. Kara pár minút len bežala s vetrom o závod. Chcela to mať čo najskôr za sebou, pretože na tvrdých skaliskách večer odpočívať vážne nechcela. Napadla ju však jedna vec, ako si zlepšiť šance na výhru. Našla dva atraktívne vyzerajúce kamene a zobrala si ich do tieňa za nejakú obrovskú skalu. Jej plán bol taký, že si z jedného kameňa urobí ostrý klin, ktorý bude používať ako zbraň. Prečo nepoužívať len jednoduchý kameň? Kara vedela, že zranenia tupou zbraňou sú tie najsilnejšie ale tiež vedela, že používať dostatočne veľký kameň na utvorenie zranenia by bolo až príliš vyčerpávajúce. Chcela si teda upraviť kameň tak, aby bol ostrý a vedela ním robiť sečné zranenia, ktoré by protivníkovi spôsobili otvorené zranenia, ktoré by sa dosť ťažko fáčovali bez poriadneho vybavenia alebo skúseností. Sadla si teda na nie-moc-ostrý kameň na zemi a začala ako neandertálec systematicky mlátiť jeden kameň o druhý so snahou odlamovať kúsky. Do tejto činnosti sa zažrala tak moc, že na niekoľko hodín prestala vnímať okolie. Ak by si jej protivník napromenádoval do okolia, počul by búchanie a bolo by po Kare. Čo ju ale vrátilo do reality bolo však slnko, ktoré spoza obrovského skaliska vyšlo a začalo na ňu žiariť. Obzrela sa okolo seba a nikde nikoho nevidela. Vydýchla si, pretože si uvedomila svoju chybu. Príliš sa sústredila na svoju tvorbu, že si až nevšímala okolie. Cítila sa kvôli tomu teraz dosť blbo, ale musela pokračovať. Skontrolovala svoj výtvor a usúdila, že s časom, ktorý má v dni pred sebou, by ho nedokázala vypracovať do perfekcie, ktorú v ňom chcela. * „Bude mi to musieť stačiť“ * Pomyslela si a hneď skúsila efektivitu svojho výtvoru na svojom oblečení, pretože chcela dostať látku, aby sa jej ručný klin držal lepšie. Nadvihla si kúsok trička a jedným ťahom odrezala časť držanej látky. Cez tričko jej ‚čepeľ‘ prešla ako nahriaty nôž maslom. Spokojná so svojim výtvorom sa vydala hlbšie do skalísk. Slnko sa postupne hýbalo po oblohe popri jej hľadaní protivníka a to ju už začalo otravovať. Musela s tým ale pokračovať, pretože sedením na mieste nič nenájde, možno niečo nájde ju. To však nechcela a tak pokračovala. Už sa schyľovalo k večeru keď sa Kare podarilo upočuť až príliš hlasné frustrované zastonanie. Opatrne, pozorne a hlavne potichu sa šla pozrieť smerom, ktorým ten zvuk počula. Vyliezla na veľkú skalu, ktorá vyzerala skôr, že patrila do rieky. Bola až príliš oblá na to, aby sa nachádzala v skalnatej púšti. Na toto ale Kara nemyslela, pretože za ňou počula mrmlanie, ako keby niekto rozprával. Čim bližšie prišla, tým viac bolo jasné, že je to jej protivník. Na vrchu skaly sa rozhodla chvíľu načúvať. Hovoril frustrovane o tom, ako na týchto sprostých skúškach musí byť, ako musí zabiť nejaké sprosté decko ale ako ho nevie ani nájsť. Už bol evidentne unavený z hľadania. Karu však naštvala jedna vec. Nazval ju deckom. Kara už mala svoju deckú fázu za sebou, ak ju vôbec niekedy mala. Svoj hnev však udržala pod kontrolou a čakala na vhodnú chvíľu, kedy zaútočiť. Chvíľa, na ktorú čakala, sa jej konečne naskytla keď sa jej otočil chrbtom. V tom momente skočila dolu zo skaly, stále pozorne a potichu, a pomaly sa priplížila za neho. Keď bola dostatočne blízko tak využila moment prekvapenia a s jej minimálnymi znalosťami taijutsu ho zhodila na zem, kde si naňho hneď sadla. * Takže ty ma tu budeš nazývať dieťaťom? * Spýtala sa ho kara a čakala na jeho odpoveď s klinom pri jeho krku. Mlčal však až príliš dlho a tak sa rázne rozhodla prerezať mu hrdlo a odísť. Toto by Kare dokončilo geninské skúšky, no radšej mu odrezala hlavu ako dôkaz svojej výhry. * Škoda takého chalana, bol aj celkom pekný. Čo už, bol príliš slabý. * Do večera sa dostala naspäť ku svojej skupine, ktorá Karine víťazstvo oznámila druhej skupine a vrátili sa do dediny. *

[RPG UKONČENÉ]

*Okabe po kontrole strážou, konečne prešiel bránou Sunagakure, konečne po dlhej ceste bol v inej dedine ako Iwagakure. Prvý krát sa cítil akoby precestoval do novej kultúry. Zhlboka sa nadýchol.* Tak tešte sa na mňa obyvatelia Suny, navštívil vás samotný Okabe Rintaro! *Hovoril si pre seba, keď tu zrazu, keď tu zrazu...* BUUUUM!!! *Okabe nechápal, len prekročil hranice a už sa ozval výbuch. Okabe sa otočil chrbtom a premýšľal či nevyrazí naspäť do Iwi.* Síce, sme pod nadvládou ale zdá sa, že som prišiel v dobe teroristického útoku... *Jeden z strážcov brány ho zastaví.* Toto si nevšímaj, je to len jeden debil, čo robí pokusy z výbušninami. Zvyšok Suny je relatívne normálny. *Ubezpečí ho strážca.* Keď pôjdete rovno do hotelu, kde máte nachystané ubytovanie počas týždňa CHz, nič sa vám nestane, tam je prísne strážené okolie. *Okabe je ubezpečený, ale napadne ho ešte jedna vec.* "Robí pokusy? Žeby to bol fyzik? Alebo chemik? Možno je blízko nejakého objavu, musím ho stretnúť." *Napadne Okabeho a zapáli sa v ňom duch vedca, ktorý ho prinúti bežať smerom, odkiaľ počul výbuch.*

Kai Yoshimitsu
*kai se nachází někde poblíž brány do Sunagakure. Zrovna je i den, kdy sem přichází ostatní na zkoušky na Chunnina. Tohle ovšem Kaie moc nezajímá a tak si řekl, že si trochu zatrénuje. Je zhruba čtyřista metrů od brány, a vytváří si své potvůrky. Vytvořil jen tři. Jednoho psa, jednu žábu a ptáčka. Všechny tři nechal zvětšit. I samotná žába je stejně velká jako Kai, ovšem Pes je větší jak Kai a ptáček je stejně velký jako pes. Žába trochu odskáče od nich a Kai ji pomocí jednoruční pečetě nechá odpálit. Ten výbuch je slyšet po celé Suně, ačkoliv se tyto výbuchy nezkoušet v Suně, tak na okraji by to nikomu vadit nemuselo. Sice v ulicích poslouchal, jak je hlučný a že by to v Suně neměl zkoušet. Ale nikdy si nedá říct a zkouší to pořád dokola. Avšak, když málem takto odpálil kamaráda, raději je nezkouší v souboji. Po nějaké době, když vybouchla žába, vybouchne i pes. Kai s ptáčkem stojí opodál a sledují to.* (Kai) Umění je prostě výbuch. Na výbuch nic nemá. *řekne a začne se šíleně smát.*

*Keď sa Okabe rozbehne strážca ho zastaví na sekundu, akoby niečo zabudol.* Toto si vezmi, bez toho by sme už boli hluchý, kvôli debilovi ktorého netreba spomínať. *Okabe sa obzrie a vidí ako mu strážca podáva štuple do uší. Okabe si ich nasádza keď počuť ďalšiu explóziu. Okabe sa obzrie a vidí ako mrak dymu, ktorý je väčší ako obytný dom.* MAMA-MIA! *Povie Okabe a spadne mu sánka.* K tejto stene sa radšej nepribližuj. *Upozorní ho strážnik.* Ani k žiadnemu otvorenému priestranstvu. TO JE SILNEJŠIE NEŽ VÝBUŠNÝ LÍSTOK! Nie to bude silnejšie, než 10 výbušných lístkov! *Robí Okabe v hlave rýchle odhady.* Akú to môže mať bázu? Čo ten výbuch spôsobilo, človek ani nemusel byť pri tom aby to odpálil... *Premýšľal Okabe nad energetickou hodnotou výbuchu, ktorý v ňom vyvolával strach, vystrašenie ale rovnako aj záujem zároveň.*

Kai Yoshimitsu
*Po dalším výbuchu Kai chvíli přemýšlel. Snažil se najít něco, díky čemu by byly jeho výbuchy silnější. Dal si ruku na bradu, zavřel oči a nepřemýšlel nad ničím. Vyprázdnil si mysl a zamyslel se. Jenže ani po několika minutách na nic nepřišel.* (Kai) Sakra. Potřebuju větší výbuchy. Jestli chci něco na ochranu, potřebuju silnější výbuchy. A proto potřebuju postoupit na Jonina. Tehdy sem si jist, že mě něco napadne. *řekne ikdyž má zavřené oči a přemýšlí. Pak otevře oči, složí svoji pečeť a jeho ptáček exploduje. Tehdy si ale Kai uvědomí, kde ten otáček stojí a tak ho výbuch odhodí kus dopředu. Narazí do skály a vykašle trochu krve. Jenže se u toho usmívá a vypadá natěšeně.*

*Zrazu zaznie výbuch z inej strany, než tie predtým. Okabe sa otočí a vidí už len ako muž narazil do skaly.* "Ou, ou, ou. To vyzerá nebezpečne. Fakt, asi odchádzam." *Rozhodol sa. Avšak pozrel sa na ľudí po blízku.* "Nikto mu nejde chudákovi pomôcť? Čo sa stal obeťou výbuchu?" *Pomyslel si Okabe avšak nevedel, že títo ľudia ozaj nemajú mu dôvod ísť pomôcť, keďže vedia že si za to môže sám.* "Okabe, choď preč! Okabe, choď preč! Okabe, choď preč! Suna je kruté miesto, nad čím váhaš?" *Prikazoval sám sebe, nech sa poberie už preč. Avšak niečo mu nedalo, nedokázal by si potom asi odpustiť že tam niekoho zraneného, len tak nechal.* "Okabe, ale to je cudzí človek! To je jedno..." *Okabe usúdil, že ľudia by si mali pomáhať. Vykročil teda k nemu a keď bol blízko spýtal sa Kaia.* Pane, ste v poriadku? *Natiahne k nemu ruku, ak potrebuje pomôcť vstať. Potom si ale všimne niečo desivé.* "He? On sa usmieva? Udrel si hlavu až príliš?" *Beží mu v hlave, lebo nechápe, prečo by sa po zranení usmieval.*

Kai Yoshimitsu
*Kai tam sedí a směje se. Když na něj někdo promluví, jestli je v pořádku, otočí na něj hlavu a tam může vidět jeho šílený výraz. Pak se začne hlasitě smát. Postaví se a stane v předklonu.* (Kai) Tohle nic není. Tohle mě nedokáže zabít. *odpoví mu. Udělá krok vpřed jen pravou nohou a ruku si dá před sebe.* (Kai) Tohle nestačí. Potřebuju silnější výbuchy. Silnější exploze. Čím větší, tím lepší. *řekne temným hlasem. Chvíli kouká před sebe a pak se otočí na Okabeho.* (Kai) A ty si kdo? *zeptá se a pak si všimne jeho čelenky.* (Kai) 'Smrad z Iwagakure? Tu je na chunninských zkouškách? Ten má smůlu.' *pomyslel si, zatímco ho sledoval.*

*Okabe len pozerá ako sa Kai rozpráva sám zo sebou.* Silnejšie výbuchy? Skúšali ste pridať Nitroglycerín? *Spýta sa prvú vec čo ho napadne.* Na akej báze boli vlastne predošlé výbuchy? A mne sa zdali dosť silné, tak prečo potrebujete väčšie? *Hovorí spontánne čo ho napadne. Avšak potom je opýtaný na meno tak, aby si v budúcnosti nenarobil problémy, radšej trochu zaklame.*  Leorio dio Carpio. Medzi moje hobby parí herectvo, ale inak som prezident medzinárodného inštitútu výbuchov z Iwagakure. A aké je vaše ctené meno?

Kai Yoshimitsu
(Kai) Dost silné? Nerob si ze mě prdel. Tohle nestačí na to, abych řešil problémy jedním výbuchem. Nedělej si ze mě prdel, prcku. Nebo okusíš jeden takový výbuch na vlastní kůži. *řekne celkem natěšeně. Konečně měl možnost, vyzkoušet výbuch na někom, koho neznal. Takže mu bylo jedno jestli by ho zabil. Ale nechtěl vyvolat válku s Iwagakure. Takže se ho pokusil raději zastrašit. Jeho první otázky vypustil z hlavy. Protože nechápal o čem to mluví.* (Kai) 'Leorio dio Carpio? Co to je kurwa za jméno? Mě je jedno z jakého je instutu je. Není ze Suny, takže nemám důvod mu věřit.' *pomyslí se a otočí se k němu zády.* (Kai) Kai. Jsem Kai. *řekne chladně a podívá se na svoji dlaň. Šance, že si všiml jeho úst na jeho dlani, byla malá. Dlaně mu ještě neukázal, ale nebyl si jist, zda to nezahlédl.*

A aký máte problém, ktorý by ste potrebovali riešiť výbuchmi Kai-san? *Spýta sa ho a založí si ruky. Povzdychne si keď jeho predošlé otázky, nie sú pochopené.* Okej, skúsim sa tak spýtať aby to aj vaša hlavička pochopila. Ak to je ninjutsu, čo spôsobuje samotný výbuch? Je to výbuch nejakej samotnej nahromadenej chakry, alebo to vlastne odpaľujete iba nejakú výbušnú zmes? Môžno oboje? Moja pointa je, že ak pochopíte samotnému výbuchu, potom budete vedieť ako ten výbuch zosilnieť, nie?  *Povie čo mu príde očividné.* Určite si už musel aspoň určité pokusy alebo výpočty, aby si odhalil závislosti ktorá neznáma vytvorí väčšie množstvo Joulov. Ehm...v tvojej reči, skúmal si že čo musíš zmeniť, aby si mal väčšie Buum! Alebo nie?

Kai Yoshimitsu
(Kai) Jaký problém? Třeba ten, když se mi někdo snaží zabit moje blízké. *řekne a divadelní se před sebe. Tyhle tři výbuchy ho trošku odrovnali, takže neměl tolik chaty, jak si myslel. Kai poslouchá toho šprta, ale nechápe co mluví. Proto má jedinou možnost. Strčí ruku do svého vaku s jílem a chvilku ji tam nechá. Takto může nabrat nějaký jíl do ústa na dlani a smíchat svoji chakru s jílem. Nakonec ji vytáhne a natáhne k němu ruku a otevřel dlaň. Nyní dlani je vidět malý ptáček a pod ptáčkem ústa.* (Kai) Toto je základ pro moje výbuchy. Pak jen pomoci pečetě to od bouchnutí. To je vše. *řekne mu, ale pečeť neukáže. Nechá ho si toho ptáčka vzít a prozkoumat ho. Jestli si ho nevezme, ptáček se vznese do oblak a začne jim lítat metr nad hlavou.*

*Nevyzerá veľmi ako spoločenský typ. Ale povedal nepriamo, že chce chrániť blízkych.* "Nie si sám..." Jasné, chápem. Len pozor aby ste to neprehnali a nevytvorili taký výbuch, čo zoberie aj ich.  *Upozorní aj keď, tohto rizika si už Kai musí byť vedomí.* Fascinujúce! *Povie z úžasom, keď ho konečne pochopí a vysvetlí mu, ako to funguje.* To viete teda vytvoriť ľubovoľný tvar, ktorý by ste vedeli odpáliť? *Spýta sa ho.* Vau. Aké unikátne. Ten tvar aj výbuch, vyzerá to na ohromnejšiu vedu, akou je obyčajný výbušný lístok. Ak by ste chceli a mali pripravenú nejakú uzavretú miestnosť, mohli by sme v nej spraviť pokus a vyrátať podľa kalometrickej rovnice aspoň pre malé výbuchy, aké sú silné.

Kai Yoshimitsu
*Když mu nakonec pohrozí, že je jednou zabije, otočí se k němu a temným pohledem se na něj podívá. Přijde k němu a jelikož je větší, musí se dívat na něj zeshora.* (Kai) Ty si myslíš, že bych jim ublížil? Ty si myslíš, že bych nechal umřít někoho z mých blízkých? *zeptá se ho chladným hlasem. Teď mohl taky poznat, že uhodil na špatnou strunu. Po chvíli o kousek poodstoupí, aby nevyvolal konflikt. Jen doufal, že ho již nepotká. Protože nevěděl, co by s ním příště udělal.* (Kai) Žádnou takovou místnost nemám. Vždy trénuji venku. *vysvětlí mu. Jen doufal, že už nebude mluvit jako murdc. Kaie totiž jen mluvení s ním vyšťavovalo.*

*Okabe si hovoril, len čo si myslel, keď tu zrazu sa na neho Kai osočí. Okabe sa najprv sa zľakol, lebo Kai sa očividne snažil každou svojou molekulou, byť zastrašujúci. Keď si ale pomyslel, že chce v budúcnosti čeliť samotnému Mizukagemu, tak Kai nevyzeral až tak hrozivo.* Vidím vás dokopy len pár minút, mám z toho vedieť, koho by ste nechali zomrieť a koho nie? Ale, beriem túto reakciu ako nie. *Povzdychne si a zmení tému.* Takže pokusy pre nás vnútri neprichádzajú do úvahy. Keby vonku nebolo také teplo, vedeli by sme spraviť výpočty a stačil by nám teplomer a plechovka. *Začal hovoriť v množnom čísle ako keby boli tím, bez toho aby si to uvedomil. Stále rozmýšľal Okabe o kaloritmickej rovnici.* Mimochodom, ak silou mocou chcete veľký výbuch. V teórií by malo byť jednoduché spraviť ho väčší. Keď si predstavíš výbušný lístok, spraví ti určitý výbuch. Ale keď dáš 2 výbušné lístky vedľa seba, tak pri odpálení ten výchuch je väčší, nie? Neskúšal si to niekedy takto? Zoberieš svoju výbušninu, dáš vedľa nej ďalšie a výbuch je väčší, nie? *Spomenie ideu, ktorá by ho ako prvá napadla, ak by potreboval zväčšovať výbuchy.*

Kai Yoshimitsu
*Kai chtíc nechtíc poslouchal Okabeho. V jednom měl pravdu. Čím více výbušnin u sebe, tím silnější a ničivější výbuch bude. To už i Kai sám věděl.* (Kai) To už vím. Stvořil se 5 těchto výtvoru vedle sebe a odpálil. Málem sem u toho zařval, ale bylo to uspokojující. *řekne a zní šťastně. Přeci jen to jsou dobré vzpomínky. Vzpomínky, na které Kai nechce zapomenout.* (Kai) Ty dvě věci nemám. Musíš si je někde sehnat sám nebo nevím. Já ty věci nemám a ani je shánět nebudu. *řekne mu, aniž by se na něj otočil. Ptáček, vznášející se nad nimi se najednou zvětší. Kai se hlavou lehce pootočí na Caripoa a usměje se. Ptáček je nějakých deset metrů nad nimi.* (Kai) Uvidíme, zda přežiješ nebo zemřeš. *řekne s úsměvem a ptáček se rozzáří a následně bouchne. Kaiovi to nic neudělá, protože je na to zvyknutý, ale jak dopadl Carpio.*

Nie je problém, zoženiem. *Povie mu, keďže Okabe si nemyslí že teplomer v Sune bude príliš ťažké nájsť. Čo sa ale nestalo je to že Kaiovi nestačili explózie dnes.* Nebodaj nechceš... *Na zlomok sekundy sa Okabe pozrie na vtáka nad nimi a vie že je zle. Urobí len jeden skok, lebo to je všetko čo stíha a dopadne pod Kaiovimi nohami kde sa skryje, keďže je oproti nemu prcek. Každopádne takto sa drží pri zemi, jeho nohy a tak má istotu že sa nezraní viac ako Kai.* Hej, hej, hej! Nerob výbuchy tak blízko mňa, nie som na to ešte pripravený! *Povie mu podráždený Okabe*

Kai Yoshimitsu
*Kai stojí na místě a Okabe je pod ním. Ten se jen nahne, aby ho nezranil, když vybouchne jeho pták.* (Kai) Však je to zábava. Proč bych to neměl dělat? *zeptá se, zatímco se na něj díval. Když oblak dýmu po výbuchu ustoupil, tak i Kai ustoupil o kousek, aby se mohl Carpio postavit. Pak, když už stál, tak se mu podíval do očích.* (Kai) Čeho se tam bojíš? Šak je zábava nechat se odbouchnout. *řekne se štěstím ve hlase.*

Veď si to rob! Ale v bezpečnej vzdialenosti! Nechceš ma predsa zraniť. *Hovorí počas toho ako sa stavia zo zeme.* Chápeš ako môj asistent, nechceš ma veľmi poraniť...A ešte vravel si, že svojim blízkym by si neublížil... *Začne Okabe rozprávať, ako keby si boli neviem aký blízky.* Inak...*Okabe začne trochu šepkať.* Povedzme čisto v teoretickej rovine, ak by som chcel odpáliť jednu budovu v iwagakure, vedel by si mi s tým pomôcť?

Kai Yoshimitsu
(Kai) Přesně, mým blízkým bych neublížil. Ale tebe mezi ně nepočítám. Takže jestli se zraníš, je mi to jedno. *řekne mu s chladem v hlase. Nyní si ho prohlíží a přemýšlí.* (Kai) 'Jestli se účastní chunninských zkoušek, tak proti Erenovi a nebo Kaito nemá šanci. S Erenen sem bojoval mockrát a můžu říct, že je hodně silný. A u Kaita sem si jist, protože má ten Sharingan. Takový Smrček by ho neporazil.' *pomyslel si a stále hleděl na Varianta stejným chladným pohledem. Ovšem, jeho další otázka Kaie zaujímá, ale nemění svůj pohled.* (Kai) Co když jo? Chceš si objednat moje služby?

Tsundere. *Vysloví, keď mu povie že jemu jedno, či sa Okabe zraní.* Povedzme že tak o rok alebo 2 roky. Vieš ako domáce problémy zo sťahovaním a prestavovaním fasády a bytu. Demolačné práce v Iwagakure sú veľmi drahé, myslím že ty by si to vedel spraviť, tak rýchlo a dobre ako nikto, koho poznám... *Zahovára trochu, aby nepovedal pravý účel, len takto rovno na ulici.* Ale ako, keď si schopný odpáliť čokoľvek. Rád si ťa najmem, ak je to možné. *Informuje sa aj jeho, či by vôbec s tým súhlasil.*

Kai Yoshimitsu
*Když slyšel, že chce něco odpálit, tak se mu podíval do očí.* (Kai) Něco odpálit v Iwagakure? Jeden byt nebo celou vesnici? *zeptá se, aby měl přesnější informace.* (Kai) za ty dva roky by to asi šlo hele. Ale říkám předem, neodpálím něco, co by znamenalo válku mezi vesnicemi. Jen aby bylo jasno. *dodá a doposlouchá jeho žádost. Nebyl si jist, zda ho vůbec pustí, do Iwagakure.* (Kai) Ale jestli mě pustí, rád se tam dojdu podívat.