Ulička Daho

*Čas Vianoc sa nenávratne blížil a taktiež aj oslavy s nimi spojené. Mladá Yakeno toto obdobie nikdy nemusela, pretože vždy chcela najviac darčekov kvôli jej excelencii. Nie vždy, teda, nikdy sa jej to však nesplnilo a preto tento sviatok vyložene neznášala. Teraz pred ňou však boli pravdepodobne najhoršie Vianoce, ktoré kedy zažila, pretože ako dospelá a ku tomu geninka už bola prakticky povinná kupovať darčeky aj ostatným známym. Nebola to síce nutnosť, no všetci by sa s ňou prestali rozprávať, na čo perfektná Yakeno nedokáže dopustiť, takže tie darčeky kúpi. Robí to viac kvôli sebe než pre ostatných, ale čo o tom budú vedieť oni?* "Nič im o tom nepoviem a basta." *Zamýšľala sa Yakeno, keď vchádzala do teplučkého závetria nejakého obchodíku so suvenírmi. Oklepala si topánky od snehu dupaním na zelenej rohožke, ktorá bola za druhými, izolačnými, posuvnými dverami položená na lesklej drevenej podlahe. Ďalší dôvod, prečo Yakeno nemala rada zimu bol chlad, ktorý s ňou prichádzal. Vonku bolo chladno, slnko neskoro vychádzalo a skoro zapadalo, čo znamenalo nedostatok vonkajšieho tréningu. Nemohla sa spotiť, pretože by prechladla. Chladno pre Yakeno predstavovalo až príliš veľké problémy.* Zdravím! *Slušne sa Yakeno pozdravila predavačovi, ktorý tam viditeľne nechcel byť, pretože ho príchod Yakeno zobudil z hlbokého spánku. Ich pohľady sa stretli a začali sa premeriavať. Yakeno si na chlapcovi všimla, že je o niečo starší ako ona a že bol oblečený dosti jednoducho. Chlapec si ako mladík okamžite všimol, že dievča čo pred ním stojí je absolútne ploché. Tak aspoň teda vyzeralo v jej zimnom kimone. Popri zívaní sa jej pozdravil naspäť.* Dobrý- *Popri pozdrave sa natiahol, lebo sa mu už za pultom sedelo dlho. Yakeno na neho pokračovala obvyklým hlasom, čo predavača trochu zarazilo, pretože na jej výzor bol až prekvapivo hrubý.* Máte tu niečo vhodné pre matku? *Medzi tým, ako sa predavač uvedomil Yakeno podišla bližšie k nemu. Keď bola Yakeno už-už pri pulte, predavač trochu poskočil, čo ho zobudilo.* Č- teda, prosím? Nepočul som vás. *Predavač ešte viditeľne prispatý začal na chvíľu prehrávať bitku proti hibernácii a tak zabudol, čo sa ho Yakeno spýtala. Yakeno mu zopakovala otázku, teraz poznateľne naštvanejšie.* "Chápem, že už má každý dovolenku a prázdniny, ale aspoň by sa mohol snažiť." *Pomyslela si o predavačovi Yakeno bez milosti. Nebola náhodou jeho práca pomáhať ľuďom vybrať vhodný darček ich milovaným? Dnes bol Štedrý Večer a ľudia čo ešte nemali darčeky musia byť dosť nervózni na čom im vôbec nepridával prístup tohoto chlapca. Po znovuvypočutí si slov jeho zákazníčky sa poobzeral po malej miestnosti vysvietenej z vrchu jemným svetlom s oranžovým nádychom a po priestore vianočnými LED svetielkami. Ukázal na poličku za Yakeno, kde bola sekcia označená 'Pre Matky'.* Ou, nevšimla som si. Ďakujem. *Povedala predavačovi Yakeno prešla k poličke. Bolo na nej veľa vecí, no Yakeno sa najviac pozdávaly dekoračné tesané hrušky .* "Tak, to by som mala mamu. Ešte oco." *Pomýšľala si Yakeno, keď hrušky dala do papierového vrecúška, ktoré si ešte pri pokladni stihla zobrať. Vrecúško položila na pult, zobrala ďalšie vrecúško a vrátila sa ku poličke, no teraz o trochu ďalej, než vyberala darček pre mamu. Sekcia ozačená 'Pre Otcov' bola hneď ďalšia a tam si hneď vybrala . Yakeno tá jednoduchosť okamžite padla do oka ako perfektná pre jej oca. Ani to nedávala do vrecúška a odniesla to na pult. Predavač si skontroloval ceny a potom vyriekol vetu, ktorú neskôr asi ľutoval.* Bude to 200 ryo. (zhruba 16,50€/420Kč) *Yakeno táto cena veľmi zarazila. Nie, že by toľko peňazí pri sebe nemala, alebo by to pre ňu bola problémová cena, no za tri malé hruštičky a za malú sklenenú ampulku s kameňom prilepenú na dosku jej to pripadalo skutočne veľa. Prekvapene a naštvane na predavača vyhŕkla.* Koľko?! A to za čo? Sama si to viem lacnejšie vyrobiť. *Predavača toto zobudilo. S očami od strachu otvorenými dokorán len vystrašene odvetil.* No, u nás sa takto na poslednú chvíľu ceny zvyšujú. Nechce tu nikto byť, takže za niečo musia predavači dostať zaplatené. *Yakeno sa podarilo ukľudniť sa, no mala namále pred aktivovaním Štvorchvostého Chakry a roztrieskaním predavačovej hlavy o drevený pult. Zo svojho váčku vo vnútri kimona, v ktorom kvôli svojej neobdarenosti mala veľa priestoru, vytiahla svoju peňaženku. Otvorila ju a tam na ňu čučalo kopa peňazí, ale hlavne 4 mince hodnoty 50 ryo. Vytiahla ich a položila ich na pult. Už sa chystala odísť, no predavač jej ešte chytil jej voľnú ruku a vložil do nej malý perníček. Chytenie ruky Yakeno trochu zaskočilo, pretože sa snažila čo najrýchlejšie dostať z takéhoto obchodu, no keď sa jej ruka uvoľnila a pozrela sa, čo v nej mala, bola celkom potešená. Perníček bol v tvare vianočného stromčeka, teda siluety, pretože nebol nijako dekorovaný. Otočila sa na predavača, ktorý jej dal, no ten na ňu iba žmurkol a rukami gestikuloval, aby odišla s úsmevom na tvári. Tak aj urobila. Prešla medzi poličkové výklady ku vnútorným dverám, ktoré otvorila, prešla za ne a ešte naposledy sa pozrela na predavača, ktorý už sa zase vrátil ku svojmu hobby, spánku. Na toto sa usmiala a zavrela vnútorné dvere a prešla vonkajšími. Domov sa vrátila o pol hodinu. Zachytila ju víchrica, takže musela počas jemnejšieho snehu prebiehať od obchodíku k obchodíku aby ju čo najmenej zasnežilo. Nevyšlo jej to podľa jej predstáv, no bolo to lepšie, ako keby bežala priamo domov. Otvorila dvere a hneď si dala dolu topánky, ktoré boli celé od snehu.* Som doma! *Vyhlásila Yakeno do celej rodinej rezidencie ich rodiny. Z kuchyne sa potichu ozvalo od jej mamy, ktorá práve piekla nejaké koláčiky, ktoré celú ich domácnosť rozvoniavali.* Ahoj! *Oco sa jej z obývačky, ktorá bola hneď pri chodbe, ozval ako posledný.* Vitaj. *Ako obvykle si čítal noviny, tentokrát však sedel miesto pohovky za stolom. Yakeno sa hneď vydala zabaliť darčeky do svojej izby hore schodmi. Keď sa do svojej izby dostala, prezliekla sa do teplákov a voľného trička, ktoré mala celkom rada. Darčeky zabalila do predpripravených krabičiek ktoré potom oblepila baliacim papierom. Bola celkom rada, že mali malú rodinu, pretože by pre ňu bolo celkom peklo baliť všetky darčeky ak by ich málo nebolo. Zbytok dňa strávila skúšaním techník bojových umení a večer, keď už sa blížila večera, sa prezliekla naspäť, teraz už do vysušeného Kimona, aby vyzerala pri večeri slušne. Na večeru mama, rovnako oblečená v kimone, doniesla z kuchyne polievku, ktorú po dokončení nasledovala ryba. Jedlo si všetci vychutnali. Až do posledného boli všetci preplnený, takže sa dohodli, že darčeky odložia na ďalšie ráno. Yakeno teda krabičky položila pod stromček a vydala sa spať. Od nedočkavosti mala problém zaspať aj s plným žalúdkom, takže keď sa skoro ráno zobudila, sprve sa vrhla ku stromčeku a zobrala dva darčeky mierené jej. Odniesla si ich k sebe do izby a ako nedočkavé dieťa ich obaly rozsápala na malé kúsky. Pod papierom sa v jednom darčeku schovával náramok od jej mamy a v druhom pár sandálov, ktoré sa Yakeno už dlho pozdávaly, od jej otca. Na záver si Yakeno vianoce veľmi užila, ale nabudúce bude darčeky kupovať skôr, pretože takto na poslednú chvíľu to je naozaj blbé.*

---

Ryuu *První den v Konoze, před chuuninskou zkouškou. Ryuu sem dorazil spolu s celou "delegací" z Kirigakure, poprvé v životě byl ubytovaný v lepším hotelu. Ryuu v něm nicméně nebyl ani deset minut, okamžitě vystřelil ven, mimo hotel, projít se po vesnici. Jeho noc nikdy nelhal, vyvětřil Dango na míle daleko.* Dango...už jdu... *Spokojeně zamručel, když s pohledem upřeným před sebe vtrhl do stánku.* Dobrý den, prosím dvojitou porci a velkou limonádu. Tohle mi po té cestě bodne.

*Maiy se přihlásila před nějakou dobou na ChZ. Netušila pořádně, co to obnáší, než se ve vesnici začali objevovat lidé s jiným znakem na čelence. Dřív to nedělala, ale momentálně se prochází po vesnici a prohlíží si obyvatele ostatních vesnic. Zrovna se chystala vstoupit do stánku s dangem, když se kolem prohnal nějaký kluk s červenými vlasy a hulákal něco o cestě. Usoudila, že jde také na zkoušku. Se svými slunečními brýlemi si ho prohlédne. Už jen to, že ji skoro porazil ji dostalo do varu. Měl by ses chovat líp, když jsi na návštěvě. Nevíš ani nic o základech slušného chování. spustí hned aroganci svého klanu a zírá na něj zpoza brýlí.*

Ryuu *Už spokojeně seděl na stoličce a čekal na svoje jídlo, když se tam zjevila nějaká nádhera a poučovala ho o slušných mravech.* Prosim? Já jsem přišel na jídlo, slušně pozdravila objednal si, co ty máš za problém, ani se nepředstavíš, ani nepozdravíš a poučuješ? Že jo pane! Já tady alespoň dělám kšefty, aby se tady pán, co dělá moje nejmilejší jídlo, měl dobře! A ty? Ty akorát poučuješ, pozdravila jsi ho vůbec? Když ne mě, já sem cizák, ale vlastního člověka jsi mohla pozdravit, než jsi se tu ukázala. *Spustil Ryuu, na hlavu si od nějaký holčiny s brejlema fakt srát nenechá. Majitel stánku, který Ryuuovi zatím podal pití a připravoval jídlo, jen přikyvoval, protože stál na straně zákazníka.*

*Maiy zůstává dál stát ve dveřích. Pohodí hlavou a vlasy se jí z obličeje posunou. Tím se odhalí hadí šupiny, které má Maiy na tváři. Prodavač může přikyvovat jak chce, ale jakmile si Maiy pořádně prohlédne, obrátí kartu. Ale, to je malá Maiy. V těch brýlích bych tě skoro nepoznal. poví a trochu zacouvá zpět do své kuchyně. Pak přiběhne a položí další porci na její obvyklé místo. Bohužel pro ni je to ale zrovna na proti Ryuuovi. Maiy dojde a posadí se. Děkuji, Satori - san. Jak se má rodina? Dobře, děkuji za optání. poví a odejde. Každý stánkař v téhle ulici jí zná od ono incidentu. Víš, výhoda domácí půdy. podotkne jenom a uzme si jednu kuličku ze své porce. I když je tu docela přítmí, nechává si nasazené svoje brýle.*

Ryuu *Ušklíbl se a spokojeně stáhl zuby s tyčky jednu kuličku, bez řečí sledoval dívku, jak si sedala před něho a něco si povídala se stánkařem. Ryuu mezitím strčil do pusy další kuličku. Furt přemýšlel nad tím, zda jsou ty v Kiri lepší, nebo ne, nicméně pohled na obličej dívky mu vždy zkazil chuť. Po chvíli prostě kmital pohledem všude možně, jen aby se na ní nemusel dívat. Nejen, že byla škaredá, oči měla jako slepec, ale ještě k tomu měla syfl na xichtě a to Ryuuovi vadilo asi ze všeho nejvíc. V tichosti dlabal a když dojedl posldní kuličku, chvíli si klepal na rty, anpil se a pak až promluvil. Samozřejmě že předem její poznámku o domácí půdě slyšel, ale jediné, co si z toho vzal, bylo jméno stánkaře.* Satori-samá! *Vyhrkl nahlas najednou.* Musim říct, že vaše dango více než mile předčilo má očekávání, dám si ještě jednu porci! *Doširoka se usmál a pak se s vážným pohledem podíval na dívku.* Možná bys měla nosit masku na celej obličej, takový taky vyráběj, maj díry na oči a tak. *Nevydržel to, možná to byla chyba, ale Ryuu nikdy nechodil neozbrojený a momentálně sebou měl skoro celý svůj arzenál. Nicméně největší problém byl v tom, že Ryuu byl co na srdci, to na jazyku a nemohl si štiplavou poznámku odpustit, obzvláště po tom, co se dívka chovala jako arogantní slepice.*

*jak už má Maiy ve zvyku, dá si první porci a pak až ji přinese další čerstvou porci. Samozřejmě skrz sluneční brýle nepřestává Ryuua sledovat. Baví ji to, hlavně to jak se snaží necivět na její šupiny. Když pak promluví jen se pousměje. Páni, už ani nepočítám, kolikrát jsem tuhle přitroublou hlášku slyšela. Nikdo z nich ale neskončil dobře. Doufám, že na sebe narazime. usměje se a olízne si rty. Pokud vymyslíš něco originálního, tak bys mě mohl možná potěšit. poví a usměje se. Vůbec si z něj nedělá.*

Ryuu *Pousmál se.* No jasně, že slyšela, ani se nedivím. To máš od narození, nebo jsi spadla xichtem na něco toxickýho? *Ryuu byl ....prostě hulvát, tahle holka byla tak arogantní, že s ní ani jinak mluvit nechtěl. Kdyby byla třeba silná jako Akira, nebo vlídná jako Tsuki, nebo odhodlaná jako Rias, ale ona byla totální opak všeho. Svůj obličej z části brýlemi, z části vlasy skrývala, arogantní byla a přitom neměla na co být hrdá. Na to, že to druhá osoba z Konohy, kterou poznal, byla prostě přehnaně nepříjemná a to si Ryuu myslel, že tady bydlej pohodáři.* V každý vesnici žijou i dementi, na to nezapomínej. *Zašeptal si pro sebe a napil se pití.*

*Maiy si oběma rukama stáhne vlasy za uši. Odhalí tak šupiny na tváři a čele. Jo, kéžby. Někdo jednou moc experimentoval a vytvořil náš klan. pokrčí rameny a stáhne si vlasy zase zpět. Nemůžeš vymyslet nic, co by mě urazilo. Mý lidé to snáší po všechny generace. Proto jsme takový, jací jsme. Ty jsi očividně hulvát, který buďto o Rosice přišel, nebo je vůbec nepoznal. Až pojedeš prokletí klanu, které trvá po generace, můžeš přijít a pokoušet se někoho urážet. povídá stále s úsměvem. Chápu, ty musíš být tedy dement z tvojí vesnice. poví Maiy a celé její držení těla se jí změnilo. Většina z jejich klanu je arogantní a ona už pochopila, že to tak být vůbec nemusí. Proto si občas na to hraje, protože to je jednoduší. Z ničeho nic natáhne ruku a mile se na něj usměje. Jmenuji se Maiy. Chtěla jsem si tě jenom proklepnout. poví a čeká, zda ji přijme.*

Ryuu *Popravdě, z prvotního zhnusení mu jí začalo být spíše líto, nakonec....si pomalu začínal uvědomovat, že život v Kirigakure z něj dělá stejného debila, jako byli ti, kteří šikanovali jeho. Ryuu po tom, že Maiy mluvila o generacích a nějakých pokusech a pdoobně, sáhl na své, už polodlouhé vlasy a dal je stranou, odhalil tak své žábry.* Nejste jediný klan, který je hříčkou přírody, nebo ve vašem případě, laboratoří. *Schoval žábry opět za vlasy.* Ryuu. *Stiskl její ruku.* Ale myslím si, e tvoje arogance není nic víc, než tvoje vlastní dílo a je to vážně otravné. *Zabrblal nakonec a napil se pití.*

*Maiy se zasměje. Takže ty, jako poloviční ryba se navažíš do mě, protože jsem poloviční had? To je na jednu stranu vtipné a na druhou zase smutné. podotkne a pokrčí rameny. Pak zavrtí hlavou. Kdepak. To je výsledek vlivu, který do mě po celou dobu cpali rodiče a bratr. Pořád mají ty tendence, ale já jsem přišla na něco jiného a oprostila se od jejich vlivu. Teď se to projeví jen při větším vzrušení, nebo když opravdu chci. dodá a pokračuje v pojídání svého Danga.*

Ryuu *Lehce se pousmal.* Jp... No, to je vliv prostredi, vsechno viditelne jine, je spatne a az ted mi doslo, ze se ze me pomalu stava stejny debil, jako byli ti, kteri se navazeli do me... Vesnice me zacina pohlcovat. *zavrtel hlavou a další dalsi dango.* Jak vis, ze jdu na chuuninske? Dost mozna jsem tu mohl byt jen tak na kukajdu. *prejel si rukou po rameni, ktere pod oblecenim na kuzi melo nehezkou jizvu od krvave zkousky a. Pod kterym mel na pazi uvazanou celenku kirigakure.*

Jo, vliv okolí je hrozná věc. přikývne a nechá se poslat zelený čaj. Nad jeho kukajdou se pousměje. Pochybuju, že by ses sem z Kirigakure pachtil jen proto, aby sis tu dál dango. A nebudeš o moc starší než já, takže si nemyslím, že bys byl už chunnin. Trochu té pozorovací schopnosti jsem od našich pochytila. pokrčí rameny. Její vlasy jsou už zase v jejím obličeji a díky tmavým brýlím také nepozná, že se jí obličej změnil. Aktivuje Byakugan a podívá se na jeho chakrovou soustavu. Pak ho zase hned deaktivuje. Pak vyplázne jazyk, zaklepe s ním na obě strany několikrát a závětří. Nemusí vědět, že to vlastně nic neznamená, jen využila trochu těch hadích zvyků. A rozdíl v naší chakře není ani tak obrovský. Máme ji skoro na stejné úrovni. dodá nakonec a upije ze svého hrnku. Samozřejmě viděla i veškeré jeho zbraně, které má u sebe.*

Ryuu *zakroutil hlavou.* Znam dost lidi meho veku, i mladsich, co jsou daaavno chuuninove, v Kirigakure to neni nic nezvykleho, mame tam lidi, kterym je trinact a jsou jouninove. Takze desetilety chuunin neni nic neobvykleho, naopak, velmi prumerneho az podprumerneho. *sledoval, co delala. Trochu se zamracil, jasne, byla napul had, ale nemusela tady na nj vyplazovat jazyk.* Abych pravdu rekl, tak ano byl bych schopny jit do konohy jenom kvuli dangu a ramenu. Pry je tu nejlepsi ramen, rad bych to taky ochutnal. V zivote ninji si musis najit drobnosti, ktere ti privedou radosti a tyhle kulicky jsou dostacujici radost. *zamyslel se nad tim, zda je on ten silnejsi, nebo naopak ona.... Radeji to ani nechtel vedet.*

Tak to si myslím, že záleží asi na talentu a genovém potenciálu. přemýšlí nahlas. Taky tu pár takových je, ale já se dlouho s nikým nestýkala. Byla jsem ve vlivu rodiny, takže jsem se všem vyhýbala. pokračuje a dopíjí pomalu svůj čaj. Je pravda, že nás Ichiraku ramen je nejlepší, ale rozhodně bych asi nevadila takovou cestu, jen kvůli jídlu. Když už bych tu něco měla, tak bych si na něj zašla, ale jen tak asi ne. Každý má asi vlastní radosti. usměje se. Máš tedy v plánu před zkouškami projít veškeré naše restaurace? Abys byl pak schopný bojovat. dodá a trochu nakloní hlavu na stranu. Jak se tváří se blbé dá číst, kvůli brýlím, které brání oči. Oči toho řeknou hodně.*

Ryuu *Zavrtěl hlavou.* K čemu talent, stačí, že jsi dříč, mnohem více tě lidi budou obdivovat, protože tvrdě pracuješ pro to, abys byla silná, talentovaní mívají nos nahoru a pak podceňují soupeře a tvrdě na to doplatí. *Trochu pochyboval o tom, že je nejlepší z nejlepších, ale pověst měl velmi příznivou.* Nejseš takový gurmán, lidi mají hodně důvodů proč cestovat. Ne každý cestuje s nějakým vyšším posláním...někdo jen bere informace o jiné vesnici a někdo o jídle. *Ukázal u toho slova "jídlo" na sebe.* To teda nemám....zkoušky jsou tři, před testem ještě jednu stihnu určitě, pak je chvíli volno a dalš zkouška a před tou poslední raději nebudu jíst nic, co neznám, nechci riskovat bolebřich. *Pousmál se.* Jsi připravená na chuuninské?

No, každý to vnímá jinak. Sám si na vlastní kůži poznal, jaká jsem bývala. Nevím po kom, ale ten talent tam mám. Taky mi to předhazovali. Ale je lepší to skrývat, než veřejně dokazovat. Alespoň to jsem si včas uvědomila. poví a odloží prázdný hrnek. Představuje si, jak ho během třetí části chytne takový bolebřich. S tím by se hodně špatně bojovalo. Trochu de u té myšlenky pousměje. Je vůbec možné se na něco takového připravit? Nikdy nevíš co tě potká. Musíš se prostě spolehnout na to co umíš a znáš. Lidé z pořádající vesnice jsou na tom ale myslím o trochu líp díky tomu, že znají vlastní území. Alespoň tak mi to přijde. Představ si třeba vás z Kiri, pohybovat se po poušti země Větru. Asi ani já bych to nedávala dobře. přemýšlí nahlas a poťukává lehce prstem na okraj hnrku.*

Ryuu *Jemně zvedl koutek úst, no jo, poznal to, hrozná pipka a nejradši by jí dal kopačkou do obličeje, kdyby se chovala ještě chvilku tak arogantně. Nicméně ona otočila o 180.... Zamyslel se nad možnostmi příprav.* No tak předem víš, kam jedeš...dá se na to připravit, na to prostředí, rozhodně nepojedu do listové bez toho, aniž bych se nenaučil lézt na stromy, nebo do země Větru bez toho, aniž bych se nepokusil naučit vycházet s minimem vody....vše má své možnosti k přípravě, ale je fakt, že jeden ze známých by v Sunagaure asi nepřežil...má co dělat aby se neupekl i pryž je v Kiri léto. *Pousmál se nad představou Zacharyho chlemtajícího litry vody.* Je pravda, že je nejlepší se spolehnout na vlastní schopnosti... hlavně si věřit, že to dáš a pak je jedno, jestli jsi nebo nejsi dostatečně připravená, ta víra ti pomůže.

Nebylo by lepší, než vyjít s minimem vody, naučit se, jak jí v poušti najít? I tam jsou podzemní vody, které čekají, až je někdo objeví. No ne? zeptá se ho a uvažuje nad tím. Upřímně, mám opravdu výhodu toho, že se konají zkoušky u nás. Ale i tak můžu narazit na něco neočekávaného. Třeba někoho z jiné vesnice. Nejsem si jista, jestli bych ho nechala na živu nebo ne. zamyslí se a pak si něco uvědomí. Vždyť on je z Krvavé mlžné. pomyslí si. Možná to bude trochu osobní otázka, ale jaký je to pocit, když někoho poprvé zabiješ? zeptá se ho. Nechce se ho nijak dotknout, ale pokud je naživu a jde na zkoušku, musel tím projít. Jsi první v mém věku o kom jsem si jistá, že už zabít musel. Tohle musí byt něco, na co se vůbec nedá připravit, že? bohužel, i Maiy je ten typ, který si nevidí do huby a opravdu mluví na rovinu. Pokud nejde o jisté věci, o kterých neví doposud vůbec nikdo.*

Ryuu *pokrcil rameny.*Nebo najit no... *Dale to nekomentoval. Dopijel limonadu a hral si se sklenickou.* Ty jsi uz nekoho zabila, ze rikas takove veci? Je nas tady z Kirigakure vic a nikdo z nas by nevahal zabit tebe. *pronesl naoplatku, Ryuu vedel co se skryva v lidech z jeho vesnice a znal sveho Kageho. Dost mozna by je jeste pochvalil.* Da se na to pripravit, jen ti nebudu rikat jak. Moje metody nikomu neprozradim. Nicmene s Kirigakure proste musis, nikdo se te nepta, jsi to budto ty, nebo oni. Vy tady vsude mate naivni podobu zkousek... V Iwagakure dokonce jenom predvadeji techniky ve tride Akademie, to je dost smesny.

*Maiy ho poslouchá ohledně zabíjení a zkoušek. Myslím si, že kdyby si žil jinde než v Kiri, budeš na to mít taky jiný názor. U nás zkoušky probíhají taky tak. Prostě záleží jak si to kdo nastaví no. Ale když už k tomu má dojít, tak se tak stane. pokrčí rameny a nechá si dolít čaj. Co víc s tím jinak dělat. Prostě si budu muset počkat na zkoušku, abych věděla, jak to dopadne. Třeba na sebe narazíme taky. poví a usměje se se. Pokrčí rameny a napije se čaje.*

Ryuu *Pokrčil rameny a zamručel.* Hmm....no to je pravda, sto lidí sto chutí. *Zamručel.* Stejně mi to přijde děsně snadné, takhle ani nebojujete....nakonec pak bude půlka vesnice plná geniny, kteří nikdy nepostoupí dál, protože jsou tak neschopní, no až je to škoda slov. *Zamručel a položil Ryo na stůl.* Maiy-chan, já už půjdu, dneska jsme přijeli....mohl bych si odpočinout taky, nicméně....pokud bys chtěla vyzkoušet naše síly ještě před zkouškou, tak mě asi každej den najdeš v jiným stánku s jídlem. *Zasmál se a postavil.* Satori-sama! Díky za jídlo. *Pousmál se na Maiyu.* Tak se měj hadice. *Zasmál se, tentokrát to myslel jako přátelské pošťouchnutí mezi mutanty, už ani nedoufal, že bude někdo stejně divnej, jako on i v jiných vesnicích.*

Já si zabojovala dost během akademie. Všem vadilo, kdo jsem tak jsem jim to vysvětlovala. pokrčí Maiy rameny. Pak jen přikývne a vstane. Jasný, myslím, že ty tvoje rudý vlasy vážně nepřehlédnu. Ahoj. usměje se a rozloučí se s ním. Sedne si pak ještě ke stolu a dopije dolitý čaj. Nechá na stole další Ryo a odchází domů. Je možná na čase se trochu více na tu zkoušku předci jen připravit. I když je to jejich země, kdo ví, co si vymysleli. Musí počítat se vším.*

KONEC

*Rogue vyšel z domu ,aby se šel projít po vesnici dneska měl den volna. Byl ale moc liný si dělat něco doma a tak vyrazil do uličky Daho ,kde se rozhodl si dát něco k snědku. Na sebe si vzal černé kraťasi a takovou bílou vestičku .(To co nosil Neji) Přemýšlel co si dá ,ale jako vždy to zamíří ke stánku s Dango ,kde už je stálím hostem a tak ho tam znají. Přišel ke stánku a objednal si a čekal než mu to připraví. Zaplatil a rozhodl se odejít přitom tam už přišla nějaká mladší dívčina. Nejspíš má také ráda dango ,kdo by taky neměl. Prostě se otočil a šel dál. O trochu dál si sedl a koukal jak procházejí lidé. A opět se objevila i ta holčina. Tak Rogue zvedl ruku na pozdrav a zavolal* Ahooj ,nechceš si sednout ke mě *Kamarádsky se usmál a doufal ,že to nebude vypadat divně*

*Než si holčina stačila přijít sendou Rogue si dal jednu kuličku ještě do pusy. Poté co přišla se posunul ,aby měla místo a tak si sedla vedle něho.* Nic se neděje , měli bychom na sebe mít přeci milý nebo ne... *Poté co se mu představí . Představí se též.* Ajoo máš pravdu nepřestavil s´jsem se . Já jsem Rogue . Teší mě... *Poté zpustí ,že mě ještě neviděl na akademii. Mezitím si kousnul do kuličky aby ji stihl sníst a mohl hned odpověďet* Máš pravdu na akademii jsi mě vidět už nemohla ,je to pár let co jsem tam byl naposled. Ale přestal jsem být i ninjou *Trochu smutně koukl tak do blba a přitom si vzpomněl na matku...* Ty jsi tedy ještě student jo. Tak to máš ještě hodně před sebou co. Jaký je tvůj cíl no... *Zeptal se a chtěl se toho víc dozvědět*

*Rogue čekal ,že tato otázka příjde ,ale nějak mu to osobně nevadilo* Noo. Když mi bylo 15 Kiri dobyla Iwu a poté si moje máma uvědomila jak je nebezpečné být shinobim. A tak mě prosila ,abych toho nechal. Pár večerů probrečela a tak jsem toho opravdu nechal a hledal si normalní práce... Ale teď jsem se vrátil. *Poté co říkala ,že z akademie se ještě nic nenaucila se zasmál* Všechno má svůj čas přece. Neboj se všechno tě naučí. Ale bude to nějakou dobu trvat *Přece jenom mě taky učil někdo starší ..* Všechny techniky z klanu a z jakého klanu seš. *Zaraženě se zeptal a čekal odpověd*

*Jednou rukou si prohrábl vlasy a zasmál se. A hned se napojil na téma o akademii a svojí minulost nějak neřešil prostě se to tak stalo* No akademie to mě taky moc nebavilo.. Ale přece jenom je to začátek toho všeho "Sám jsem se učil s jinými ,ale i Sensei na akademii mi pomáhal.. Že by možná bych jí měl něco ukázat" *Rogue snědl poslední kuličky dango a poté co polk se zvednul.. A otočil na Yin* Tak pokud chceš něco ukázat můžu to zkusit,ale přece jenom sjem jenom genin něčekej zázraky *Podal jí ruku aby se mohla zvednout*

*Poté co se oba zvedli se Rogue otočil a vyrazil směrem k doju ,ale Yin ještě nic neříkal... Ale rohodl se jít ,aby nestáli jen na místě.* Nuda to bude vždy. To si pamatuj... Taky nemám co dělat tak aspoň nějak strávíme čas... A pro tebe to bude ukázak něčeho nového a já si připomenu staré věci... *Poté co se ho znovu zeptala na klan si uvědomil ,že vlastně neodpověděl* Jo to jsem nějak pominul promin. Já jsem z Yamanaka klanu... Naše klany mají nějakou společnou minulost ,ale to je teď jedno *Poté co ušli nějaký kus došli vlastně k Yamanako doju, kam chodíval kdysi trénovat. Rogue se zastavil před budovou a otočil se na Yin* Tak jsme tady. Půjdeme trénovat do našeho klanového doja. Jelikož si tady semnou neměl by být problém. *Poté vešel do Doja a čekal až Yin půjde za ním. Poté co došli doprostřed se zeptal Yin* A co přesně chceš ukázat umím nějaké základní jutsu co se učí na akademii, poté nějaké elementární a trošku umím ovládat i KG

*Pousměje se na Yin* Ano to měl táta pravdu ,ale teď už se to kvůli absenci shinobi moc neděje a je to spíše minulost... Ale teď zpátky k tomu proč jsme tady my... *Otočí se od Yin a jde od ní trochu dál... Začal skládat pomalu pečetě na [Henge no Jutsu] tak aby si toho Yin co nejvíce zapomatovala... a poté se proměnil v ní* Tady je jedno z nejvíce základních co by ses na akdaemii měla naučit a znát. Mělo by to být snad jetě součastí geninksých zkoušek... Chtěla by ses na něco zeptat *Poté čekal na případné otázky a mezitím se vratil do své podoby*

Konoha je až moc neutrální a nepotřebuje tolik ninju. Zatím tedy ne... Pokud něco nastane nejspíš bude pozdě a sami se neubráníme. Ale to je jedno totě nemusí zajímat *Poté co mu Yin pochváli Henge ,cche se to hned naučit* Je to jednoduché jen koukej. A u toho jak už skládaš pečetě musíš být eozhodnutá za koho se chceš přeměnit pokud to nevíš nebo se rozhoduješ je pozdě a pokazí se to *Rogue jí znovu začal ukazovat pečetě...* No přece jenom nedělám to poprvé a tak už to je jednoduché *Poté se koukal na Yin jestli to bude zkoušet nebo ne*