Ulička Daho

Shimiru: *Rin byla opravdu v té pravé náladě, oproti tomu Shimiru, který nebyl zvyklí na takové věci se jen usmíval.* Děkuju...Rin-sama. *Na jeho tváři stále byl úsměv, ale jak nevěděl co se moc děje, tak se nechal Rin obejmout.* J..j..ještě jednu skleničku *Zasmál se Shimiru, když v tom se mu už oči zavírali, ale on je dokázal vždy opět rychle otevřít. Nechtěl prostě ještě spát, i když mu ten alkohol říkal přesný opak.* Odnesu vás domů Rin-sama ! *Odpověděl opilecky na její větu, že by měli jít spinkat. I když by se bez opření nedostal ani před restauraci, tak v tom stavě prostě nevnímal to, že to on je objímaný a ne, že on někoho objímá. Proto se podíval přímo na Rin.* Tohle....se nesmí nikdo dozvědět. *Zasmál se. Rin by měla velice lehké manipulování se Shinem, i když sice něco vážil, stále byl vzhůru a, i když nohy moc nefungovaly, stejně to dost práce ulehčilo.*

*Smála se jenom nad jeho slovy, ale neodpovídala na ně. Když však zmínil, že ještě jednu skleničku, tak málem praskla smíchy. "Ach, Shimiru-kun.." Pomyslela si vesele, kdy když ho tahala, tak neměla problém si ho přehodit přes ruce, jak nějakou princeznu. I když Shimiru něco vážil a ona byla obyčejná služka, tak měla celkem dost velkou sílu. Díky tréninku s panem Yoshimirem, který byl otec Ariky. Ten se zabýval fyzickým tréninkem, tak i naučil Rin, jak se o sebe postarat a taktéž techniky a další věci. Nebyl to tedy problém ho nést, jak nějakou ženu před oltářem.* Nikdo se to nedozví, neboj. Tohle může zůstat jen mezi námi a restaurací. *Mrkla na něho vesele a rozešla se pomalu k sobě do bytu, kde bydlí. Sice její chůze nebyla tak elegantní jako předtím, ale mohl za to trochu alkohol, kdy ona si po cestě začala i zpívat veselou písničku díky své náladě. Netrvalo však dlouho a dorazilo do svého bytu, kde vešla a jednoduše Shimira hodila na svou postel, jak nějaký pytel brambor. Neudělala to naschvál, ale prostě ve své náladě. Následně by jenom na něho skočila a začala se o něho třít, jak nějaká kočka.* Shimiru-kun, Shimiru-kun, Shimiru-kun jsem kočkááá! Mňaaaau! *Pronesla svým veselým a opileckým tónem, jak si to užívala. Sama absolutně vypnula nějaké své normální uvažování, protože alkohol teď působil trochu moc.*

Shimiru: *Nechal se skutečně odnést a při tom jak ho nesla se na ní ještě podíval.* Vidíte Rin...jste lehká jako pírko. *Zasmál se, stále byl úplně mimo, nakonec došli až k Rin domů, kde se o něj začala třít a Shimiru, který ani nevěděl co se děje. Oči měl přivřené a byla na něm vidět ta značná únava.* Akane... *Řekl aniž by si to uvědomil a nechal ji o sebe třít. Ve svém stavu si opravdu myslel, že je to Akane, ale sám nebyl schopný žádného pořádného pohybu. * Miluju tě Akane.. *Zopakoval. Nechtěl jinak Rin urazit nebo tak, ale opravdu si nic neuvědomoval a jak se o něj třela, jen ji nakonec jemně pohladil po vlasech, stále si myslel, že je to Akane.*

Mňaaau, kočička Akaneee!  Jsem kočička Akane. Mňááu! *Začala mňoukat a bylo ji to nějak jedno. Ona si prostě hrála na kočku a když ji řekl, že miluje Akane? Tak jenom za mručela.* Kočička Akane šťastná.. *Stále mručela trochu jako kočka, než po chvíli toho všeho mazlení prostě pomalu usnula. Nejdřív se jí zavíraly pomalu oči a pak se tomu pomalu poddala. Ano, ještě mňoukala během toho, ale to bylo čím dál tišší a tišší, než to přestalo. Teď jenom momentálně nic nevydávala a i mazlení přestalo, protože spadla do spánku. Ono alkohol pomáhá ke spánku docela dost, kdy stačilo málo no. Proto jenom usnula, když ležela na Shimirovi a nic nedělala. Použila ho spíš jako takovou matraci, která byla trochu s kostmi, ale to jí nevadilo. Kočky se přece vyspí kdekoliv!*

Shimiru: *V tu chvíli si skutečně myslel, že je to Akane a proto ji jemně dál hladil po vlasech, a přitom se usmíval. Jak tak ležela na Shimirovi jen ji k sobě blíže přitiskl, ale tak, aby to nebylo nijak nepříjemné. Bylo to naopak velice něžně. Dost možná bude Shimiru rád jestli si tohle nebude ráno pamatovat, ale jeho mozek..no ten bude mít zřejmě jiné plány. Nakonec Shimiru začal usínat také. To, že Akane ve skutečnosti si nikdy na kočku nehrála to mu v té chvíli nedošlo, přeci jen komu by to v takovém stavu došlo. Pouze ji tedy objímal jako měl ve zvyku u Akane, to znamená jako by ji chtěl chránit vlastním tělem. Nakonec Shimiru také usl.*

-----------

*Další den a další mise! Jako vždy měla ráno hygienu, převlečení, snídani a pak vyrazila na menší běh. Misi už věděla dopředu a v kapse měla fotku zvířete, kterého měla chytit. Ano, tohle je mise chytání mazlíčka! Byla tím zrzavá kočka s modrými očima a s jménem Liu. Kočka byla trochu obézní, protože ji panička krmila vším možným. Ari vážně měla štěstí s touhle tou misí, protože obézní kočky většinou daleko neutečou a dají se lehce chytit. Většinou na nějakou kvalitní stravu či hlazením, když se chytí. Vyrazila tedy klusem na místo, kde žena, co vlastní kočku bydlí, aby se tam porozhlídla. Netrvalo dlouho a dostala se tam. Následně se jenom začala koukat všude možně, aby našla nějaké stopy. Hledala buď zrzavou srst, výkaly nebo stopy kočky. Pár minut chodila všude kolem obydlí ženy až pak našla nějakou stopu! Našla chumáč chlupů a zrzavých. Dokonce se i ptala po okolních lidí, zda mají kočky. Někteří řekli že jo, ale nikdo krom téhle paní neměl zrzavou! Štěstí na její straně a to velké. Zůstala u místa, kde našla chumáč chlupů a začala se koukat kolem sebe, na stromy, na střechy a všude možně. Neviděla nic. Nic, co by vypadalo jako kočka. Ovšem do chvíle, než zaregistrovala ve svém výhledu menší díru v domě. Dorazila k té díře, která byla dost velká na to, aby v ní dokázala projít kočka. Ovšem ne dítě. Díra taktéž měla na krajích kočičí chlupy a to zrzavé! Ari proto zkusila křičet jméno kočky do díry, ale nic se nestalo. Následně tam zkoušela dát ruku, ale nic nedokázala chytit v díře. Proto si vzpomněla na to, že kočka má ráda kvalitní stravu. Vydala se tedy do místního menšího obchůdku pro kočičí krmení, ale kvalitní! Cestou klusala, aby byla neustále v pohybu. Netrvalo to ani dlouho možná taková půlhodinka a byla zpátky u díry i s krmením, které následně otevřela a vysypala kočičí sušenky před díru. Následně jenom udělala dva kroky zpátky a dala si ruce křížem. Dlouho se nic nedělo. Nikdo nevylízal, ale slyšela zvuky, které vycházely z díry. Byly to kočičí zvuky, ale nebyl jenom jeden, ale více. Ari se začala divit a přemýšlet, co to může znamenat. Byly tam totiž jen zrzavé chlupy a nic jiného. Navíc v okolí nikdo neměl zrzavou kočku, tak byla zmatená do té doby, než vylezla číča Liu. Ovšem nevylezla jenom ona, ale čtyři další koťátka se stejnou barvou, co Liu. Ari se okamžitě překvapila. Nevěděla, co má teď dělat. Šla hledat jednu kočku a teď jich tu má pět. Všechny začaly jíst sušenky, které Ari vysypaly a ihned i mňoukaly. Jedno dokonce došlo k Ari a začalo se ji třít o nohu. Ona sama nevěděla, jak stále reagovat. Rozhlídla se kolem sebe a uviděla menší bednu, která měla v sobě bordel, ale ten lehce vysypala na zem a do bedny následně nasbírala sušenky ze země, které zbyly a následně do ní dala kočičky. Nejdřív maminos a pak slavnou čtyřku. Potom bednu držela v rukách a odnesla ji majitelce Liu, která byla zřejmě také šokovaná, protože se ukázalo, že Liu nebyla pořádně nacpaná, ale ve skutečnosti těhotná. Žena taktéž poděkovala za nález kočičky a nabídla Ari zda nechce jedno kotě. Ari nejdřív váhala, ale nakonec pak jenom vesele kývnula. Vzala si jedno koťátko do náruče a rozloučila se s paní. Pak se následně vydala podat oznámení o tom, že mise chycení mazlíčka je hotová. Taktéž po cestě přemýšlela, jaké jméno dá kočičce, protože zrovna nevěděla, jaké ji dát. Ale to je zase na jindy! *

Mise ranku D
*Dalšího dne, po dni stráveném s Misaki, se Hana již ráno vydala do kanceláře Hokageho. Hana našla svitek ranku D, aby mohla pracovat v restauraci, kde byla včera. Převzala svitek a ano, název se shodoval. Proto se Hana, i se vším vybavení, vyjma drátu, vydala do uličky Daho. Bylo ještě brzké ráno, tudíž tam moc lidí nebylo. Vlastně ještě neměli ani otevřeno* Tak teď už stačí jen počkat a následně nějak přežít zbytek dne. Doufám, že to bude alespoň trochu zábava, mohla bych potom sem chodit často, nebo se přímo s majitelem domluvit na spolupráci. Jo.. pokud tohle nebude jen ztráta mého času a potencionálu. *Když si všímá, že stále nikdo nepřichází, napadne Hanu, co když jsou celou dobu v zadních prostorách. Zvědavě se tam šla podívat a k jejímu štěstí tam nikdo nebyl.* Kdyby tam byli a čekali by na mě, Kage by na mě asi byl hodně naštvaný. Tak zase cestu zpátky, měli by otevírat každou chvíli. *Propluje v myšlenkách Haně a vydá se zpět. Čekáním stráví dalších deset minut, ale nakonec tam přijde postarší muž. Hanu pozdravil a řekl jí, že zapomenul koupit speciální koření do desertu. Haně byla její část mise jasná. Po vyslechnutí instrukcí, že má dojít do Dango a koupit chilli ze zelené papričky.* Takže budu poslíček, to bude fajn.. Že jsem si nevybrala něco jiného. Ale měla jsem to čekat, bylo jasné, že to bude nuda. *S nuceným úsměvem se rozeběhne do obchodu Dango, kde hledala toto specifické chilli.* Sakra, musí tu to někde být, ne? Ve spodních poličkách to není, je to copak někde nahoře? *Hana si stoupla na špičky a sledovala i horní regál. Nikde to nebylo a Hanu přepadalo zoufalství. Hana se šla za paní prodavačkou a zeptala se na zelené chilli. Paní se na Hanu podívala jako na šílence a když Hana popsala situaci. Paní prodavačka se jen zasmála a následně odvětila* Jo, to bude mýlka. Nejspíš myslel obyčejné chilli koření v plechovce se zelenou etiketou. *Zoufalství se změnilo na chladný hněv. Hana předala měšec paní prodavačce a plechovku si vzala. Když pak přišla zpět do restaurace. Následně šla pomáhat roznášet jídlo. Občas obsloužila i někoho z klanu a s úsměvem je obsloužila. Takhle to šlo až do odpoledne, kdy byl největší frmol. Když měla mít Hana pauzu, musela místo toho zamést spíž, jelikož tam nějaký klučina ve věku typického genina, co tu asi také plnil misi, rozsypal rýži. Hana chtěla protestovat, že to není férové, ať si to uklidí sám, ale výraz toho klučiny, smutný a beznadějný, jí přesvědčil. Po zametení všeho toho nepořádku měla opět roznášet, zatímco ten klučina vařil. Občas si vyměnili pár pohledů, hlavně při předávání objednávek, ale jinak spolu nemluvili. Kromě pár naštvaných zákazníků, kteří si stěžovali na porce koření a jeho pálivosti, probíhal den hladce. Večer jí už bolely nohy a už prostě nemohla.* Tohle pro mě není, takhle pořád lítat sem a tam, pamatovat si každý stůl a všech se tak debilně ptát. *Pomyslí si, když úspěšně tuto restauraci opouští. Do kanceláře přinese ten svitek. Pak se vydá domů a hned po teplé večeři a následné koupeli, se vydá na kutě.*

Mise Typu D - hlídání pejska

Kaede
Izumi
Psí majitel

*Další den a další mise. Kaede tentokrát přišla se svitkem za Izumim, když ho vyzvedávala za svitu měsíčku před domem.* Budeme hlídat pejsky! *Radovala se, to ale ještě netušila, co za pejsky to mají hlídat. Vyrazili k domu jednoho z členů vlastního klanu, Nara. Zabouchali na dveře.* No konečně! Měli jsme tu být až za hodinu.... To ej fuk, já spěchám. Támhle je papír, co s nima máte dělat a já mizím. *Dveřmi se prohnal lehce obézní muž středního věku, div nepošlapal Kaede a neporazil Izumiho. Podívali se na sebe a vešli do domu. Předsíň měla další, zamčené dveře.* Dál se asi nedostaneme. *Pokrčila rameny Kaede a Izumi přečetl nahlas papírek s návodem na psy.* Jména psů....Chico a Piko. Přivolejte si je, proběhnou dírou ve dveřích. Obojky jsou na věšáku. Pytlíčky na bobky na komodě. Jíst nepotřebují. Jděte ven. Přijdu za pět hodin. To nám toho moc nesdělil... *Kaede se nahnula k díře pro průchod psů.* Chico, Piko! *Zavolala a div nestačila uhnout. Dírou proběhla nějaká malá krysa, asi Čivava apak se jí procpal velmi tlustý jezevčík.* Předpokládám, ža tahle opelichaná věc s delšíma chlupama je Piko... *Čivala štěkla na souhlas. To bylo snadný. Nandat jim obojky? to byl očistec, Kaede by doopravdy raději seděla ted se svým otcem na dopoledním čajíčku, než dělala toto. Čivala jako zběsilá lítala po chodbě, jezevčíka musel Izumi zvednout, aby stál na všech 4, a pak si hnedka zase lehnul. Hotové hlídání snů. Když se jim podařilo malého Pika odchytit, vydali se konečně ven. Procházka byla docela v klidu. Kaede a Izumi se prošli po městě, jezevčík se nesl v náruči a čivava Kaede několikrát podrazila nohy. Nakonec to Kaede vyřešila tím, že prostě utáhla čivavě vodítko, aby nemohla na krok od její nohy. Ve městě si koupili nějaké pití a jídlo. Zastavili se na pozdní snídani v pekárně. Pak si řekli, že by bylo fajn vzít psy do parku Senju. Chyba. Izumi v parku naivně postavil jezevčíka na zem, že by třeba mohl i sám chodit. Když se Kaede pokoušela Izumimu pomoci, trochu popostrčit špekova, čivava se jí vytrhla a i s vodítkem zmizela v hlubinách parku.* A je to v háji. *Narovnala se Kaede a zahleděla se do dálky, kde Piko zmizel.* Myslíš, že si všimne, ž emá o psa méně? Zrovna tohle psa bych si všimnul i já, že doma není.... K sakru. *Zavrčela Kaede a vyběhla směrem, kde Piko zmizel. Hledání trvalo dlouho....dlooouho. Kaede se s Izumim rozdělila a každý pátral v jiné části parku. Hodiny ubíhaly rychleji, než by si Kaede přála. A stále nic. Piko nebylo nikde k nalezení. Kaede dokonce zburcovala děti, mladší než byla ona, aby jí s hledáním pomohly. Bylo to k ničemu, Piko se prostě jako kdyby rozpustil v éteru. Kaede už se na to chěla doopravdy vyprdnout, protože už se pomalu blížil čas k tomu, aby šli domů. Našla Izumiho, který šel šnečím krokem za jezevčíkem.* Tak co? Nic, ale tenhle špek se rozhodl, že někam půjde, úplně se mi vykroutil z rukou, tak za ním jdu, třeba nás k Piku dovede. *Kaede jen vydechla a dala se do chůze vedle Izumiho.* No tak uvidíme, třeba to k něčemu bude. *A nebylo, jezevčík došel k louži a napil se, tím celý jeho pohyb skončil. Kaede si dřepla na zem.* Já se z toho zblázním, debilní Piko! *Vykřikla jeho jméno a za pár vteřin se ozvalo zaštěkání.* Napadlo tě, za celou tu dobu, ho přivolat? *Optal se Izumi pomalu, jeho to totiž taky nenapadlo, ale šance si utahovat z Kaede? té se nikdy nevzdával.* Ha-ha ňoumo. *Zvedla se ze země.* Piko! Pikoooooo?!!! *Volala a následovala štěkot. Našla Pika, jak hrabal nějakou nekonečně hlubokou díru. Teda v očích čivavy byla díra veliká, v očích Kaede to byl takový výmol na silnici. Čapla špinavou čivavu a šla ke kaluži, kde čekal Izumi a jezevčík.* Izumi, tohle byla nejhloupější mise v mým životě. *Pevně držela čivavu a s dupotem se vydala směrem k domu toho člověka, jehož psy hlídali. Díky bohu už byl doma a tak mu vrazili špeka a špínu a nechali si podepsat svitek se splněním mise.* Až mě napadne si pořídit psa, chci aby to byl vlk, ať je alespoň k něčemu. *Brblala Kaede, když šli vyzvednout odměnu za splnění mise.*

Konec Mise

D mise

*Jak se nejsnadněji naučit vařit? Snadno...spojit potřebné s užitečným a zábavným. Kaede si po návratu z Chuuninských vzala snadnou práci. Pomoc v kuchyni v Konoze v jedné restauraci. Kaede už byla v podstatě vyléčená ze svých chuuninských zranění a tak si to naštrádovala do restaurace, jakoby se nechumelilo.* Yo, jsem tady na tu výpomoc v kuchyni...stačí říct, co mám udělat. *Hned se představila slečně, která připravovala stoly restaurace.* Dobrá, jdeš akorát v čas. Jdi dozadu do kuchyně, kuchař ti dá zástěru a úkoly. *Kaede přikývla hlavou. Nasáčkovala se do kuchyně a představila se kuchaři. Tluslý jako bečka sádla, menší než ona, vousatý, že musel mít síťku na vlasy na vousech, aby nenapadaly chlupy do jídla. Ale byl to jeden z nejvyhlášenějších kuchařů v Konoze.* Kaede Hisa! Jsem tu na výpomoc. Fajn, vezmi si zástěru. musíme si připravit ingredience a pak umýt nádobí z večera. *Kaede se oblékla do zástěry a začala. Krájet a loupat brambory, cibule, česnek, loupat lístky pakchoi, strouhat zelí, sýr, vyprat rýži...vše jí šéfkuchař komentoval, jelikož nic neuměla a tak jí musel pořádně navádět. Avšak to nebylo zas tak strašné, jak si Kaede myslela. Když bylo vše nakrájené a umyté, nastrouhané a naskládané v příslušných miskách, bylo za potřebí aby Kaede pořádně vydrhla hrnce, pánve a hlavně pracovní plochu. Kuchař si zatím připravoval svoje vývary a omáčky, rozvary a přelivy. Kaede drhla hrnce jak nejlépe uměla, i tak to bylo málo a ještě je musela vyleštit utěrkou zvenčí. Jakmile bylo hotovo, nastal čas na úklid podlah kuchyně.* Přišla jsem pomáhat vařit a ne se plazit po zemi a vytírat... *Brblala Kaede, ale kuchaři to bylo šumák, potřeboval někoho, kdo prostě udělá práci, kteoru on dělat nechtěl. A jelikož chyběli lidi - bestie, museli se zaopatřit jinak. Jakmile měla hotovo, už byl akorát čas otevření restaurace. A tak přišel čas aby Kaede doopravdy začala spolu s kuchařem vařit. První připravili nudle na udon a rámen. Pak uvařili brambory a rýži. Kuchař dělal maso, zatímco Kaede připravovala saláty a ovocné misky. Kaede nakládala přílohy na talíře a kuchař přikládal masa a jiné části pokrmů. Na to, že v Konoze byl nedostatek civilistů, tak byla restaurace docela naplněná. V jednu chvíli dokonce nestíhali a Kaede musela také řipravovat masa a ryby k přílohám. I když jí to kuchař vždy pomluvil, nakonec její jídla nechával projít, jakoby se nechumelilo. Takhle tam Kaede kmitala dobrých osm hodin, než resturace zavřela.* Tím ale prce nekončí, teď to tu musíme uklidit. *Pronesl kuchař a nyní dokonce i on přiložil ruku k dílu a společně během hodiny uklidili celou kuchyni. Kaede si kromě podepsaného svitku odnesla i část spropitného a papírky s několika recepty od pana kuchaře.*

Konec Mise

*Zrovna se stmívalo, v Konoze byl dnes krásný den, byl zatím pouze krásný vánek, který krásně vyhovoval Togaiovi. Togai byl mladý kluk, který zatím byl pouze v akademii, mohlo mu být tak maximálně čtrnáct let. Brzy by byl večer, tudíž akademii má pro dnešek už za sebou a tak se procházel po ulici a díval se všude okolo, na jedné straně byl stánek s občerstvením, na druhé s maskami a jinými hračkami... Zároveň tato ulice v tuto určitou dobu krásně žila, byli tu normální obyvatelé, kteří si prostě žili svůj každodenní život, nebo také zkušení jonninové kteří přišli z misí a chtějí si užít volno, také zde byli i významní ninjové z různých klanů, ovšem těch si Togai raději nevšímal, sice byl statečný, ale to poslední co by potřeboval je problém u rodičů. Nakonec došel k jednomu nižšímu domu a vyšplhal pomocí okapů až nahoru na střechu a tam se usadil, přičemž pozoroval ulici pod ním, líbila se mu světla z nočních osvětlení, ale i tak si nakonec lehl a hlavu si podložil rukama, přičemž se pro změnu podíval na světla v noční obloze, na hvězdy, měl rád Konohu, ale stejně ho vždy lákala myšlenka jaké to tam nahoře je.*