Ulička Daho

Shimiru: *Byl vcelku rád, že mu Rin dělala společnost, bylo to skvělé odreagování od práce, když se ho zeptala na to zda by měl slavit, jeho výraz trochu zvážněl.* Vím, že spoustu shinobi si myslí, že lovci svou práci berou více jako zábavu než práci, ale já takový nejsem. Spíš bych oslavoval to, že jsem poznal konečně něco nového, a také někoho nového. *Pousmál se, kdy zahlédl menší stánek s uměním což samozřejmě Shimira okamžitě zaujalo, přeci byl z klanu, kterým se přezdívalo malíři. Prohlížel si tedy ty malby, dokud nepopošel ještě dál, kde byl stánek s květinami. * Vyberte si nějakou a i pro malou. *Pousmál se, kdy se stále snažil být zdvořilí.*

*Naklonila hlavu lehce doprava, když ho poslouchala mluvit o jeho práci. Bylo pro ní zajímavé slyšet něco, o co se skoro nikdy nezajímala, ale tak člověk se musí furt vzdělávat.* Chápu, chápu. Tak to ráda slyším, Shimiru-kun. *Usmála se na něho po těch jeho slovech a zastavil se hned u něho, když si udělal pauzu u stánku s uměním. Sama na to taktéž koukala, ale ona neměla cit pro umění. Neuměla malovat, zpívat či něco vytvářet. Proto místo umění spíš pozorovala Shimira.* Umění zřejmě máš hodně rád, co? *zeptala by se ho zvědavě, když by se přesunul a ona s ním ke květinami. Zatím si však květin nevšimla do té doby, než je Shimiru zmínil a ona se na ně koukla.* Vybrat květinu? *Ztuhnula. Její úsměv na tváři klesl a její ruce se začaly lehce třást. Snažila se udělat krok zpět, ale nedokázala to. Před svýma očima viděla peklo, které dlouho neviděla.*

Shimiru: Mému klanu se říká Malíři, takže umění mi je docela blízké. *Pousmál se, ve chvíli co však uviděl jak ztuhla jen se na ní otočil.* Omlouvám se, nechtěl jsem vás rozrušit. *Řekl, kdy se postavil tak, aby na květiny neměla výhled.* Raději půjdeme jinám, ať se vám ještě nepřitíží dobře ? Hlavně v klidu. *Usmíval se nadále a snažil se Rin uklidnit. Všiml si, že ruce se ji třásly a tak je jen jemně chytil, aby věděla, že je v bezpečí.* [b]Nechcete se raději posadit ? /b] * Zeptal se, kdy by rukou poukázal na blízkou lavičku, která je kousek od něho.*

*Peklo stále viděla do té doby, než na ní Shimiru promluvil a zabránil ji ve výhledu květin. Koukala na jeho hruď a její pohled šel k jeho obličeji, kde se následně zastavila. Nevěděla ani, co ji to popadlo. Jakoby se těch květin bála, ale nedokázala pochopit proč.* Já.. *Vydala ze sebe, než ucítila, jak ji chytl za ruce. Okamžitě ji ten dotyk projel celým tělem a dalo by se říci, že ji to pomohlo, ale hodně. Nechápavě jenom kývla na jeho nabídku, že půjdou jinam. Nechtěla být jaksi u těch květin a hlavu měla plnou myšlenek, které nechápala.* Myslím si, že to zvládnu. Nepotřebuji si sednout. *Řekla tichým hlasem, jak se snažila trochu uklidnit, protože ji srdce bylo jako o závod.* Nebyla to tvoje chyba. Nejsem rozrušená, myslím. *Odpověděla směrem k němu, jak se stále koukala na jeho obličej. Polknula v rychlosti a snažila se usmát, protože nechtěla zkazit tenhle večer jen kvůli nějakým kytkám.*

Shimiru : *Stále se usmíval, kdy si všiml, že je stále rozrušená.* Přeci jen by jste si měla sednout, nic nám neuteče. A trvám na tom, pokud se nepletu jste má průvodkyně, tááááákže já si chci prohlédnout tuhle lavičku. *Zasmál se a zkusil ji trochu rozveselit, aby byla klidnější. Poté by počkal, až si první sedne Rin a až poté by si sedl Shimiru.* Tohle není, radno podceňovat Rin-sama. Znám takový pocit, takže hlavně buďte v klidu. Myslete na něco hezkého. *Dodal, kdy se stále usmíval.* Podle toho co jsem si všiml, tak s dětmi to umíte. Nějaké zkušenosti jako děti nebo sourozenci ? *Zeptal se a stále se usmíval tedy do té doby dokud nezmínil slovo sourozenci, tam mu ten úsměv trochu zmizel, ale nechtěl dávat nic najevo.*

*Zasmála se nad jeho větou, i když to byl takový slabší smích kvůli toho, co se jí teď přihodilo.* Dobře, když jinak nedáš. *Odpověděla mu a hned na to si sedla na lavičku. Své ruce by odlepila z jeho, i když on ji chytil, ale tak teď si spíš své ruce dala na stehna a zády by se opřela o lavičku. Pohledem by koukla na noční nebe a hlavu by měla taktéž namířenou směrem nahoru. Zmínka o tom, že by měla myslet na něco hezkého ji přišla hezká a snažila se myslet na to. Myslela na Ariku a její sestru, pak na svého zaměstnavatele a jeho manželku. Na své přátelé, mazlíčka, kterého měla doma a na svou práci, kterou miluje.* Nemusíš být takhle slušný, Shimiru-kun. Připadám si jak někdo důležitý či starý.. Je mi teprve devatenáct let. *Zasmála se nad tím. Když se však zeptal na její zkušenosti, tak očima koukla zvědavě na něho.* Zkušenosti se sourozenci nebo s dětmi? Nejsem si jistá. Upřímně nepamatuji si na to zda bych měla nějaké sourozence či pracovala s dětmi před Arikou. *Odpověděla mu a všimla si i jeho úsměvu, který mu zmizel. Nebyla zas taková, zvědavá a nechtěla se v něm šťourat, protože některé věci jsou jenom pro určité osoby a ona měla pocit, že není ještě taková osoba. Pravou rukou by mu však vjela na tvář a položila by mu ji na jeho pravé líčko.* Někdy je minulost lepší nechat za hlavou a koukat do budoucnosti, protože to je jediná na čem v dnešní době záleží. *Řekla milým hlasem a i hlavu by dala do normální polohy, ale otočila by ji směrem k němu, aby na něho lépe viděla.*

Shimiru: *Jak mu Rin řekla, že jí je teprve 19 let což znamenalo, že jí je stejně jako Shimirovi jen sklonil hlavu.* Omlouvám se, nechtěl jsem, aby jste se tak cítila. *Omluvil se, kdy se zpět podíval na Rin.* Víte když jsem byl mladší nevěděl jsem ani co emoce jsou, dokud mě z toho nedostala žena jménem Yuuki to je moje sensei. A ta mi vždy říkala ať se chovám slušně. Proto seo mlouvám jestli jsem vás urazil. *Když ovšem zmínila, že nikdy s dětmi nepracovala tak se jen pousmál.* V tom případě odvádíte skvělou práci s Arikou. Nevypadá te jako někdo, kdo by byl nezkušený. *Stále se usmíval dokud neucítil ruku na tváři. Sice se nadále usmíval, ale ten úsměv tentokrát skrýval to, že ho to rozesmutnilo. Proto raději, aby vše skryl se zvedl z lavičky. * No každopádně mam pocit, že jsem vám slíbil jídlo ! Tákže nějakou restauraci, platím. *Usmíval se, i když to v sobě dost dusil a jak mu říkala Akane i Yuuki to zrovna pro Shimira správné nebylo no i když jak se to vezme, on vše pak vypustí na nukeninech a banditech.*

*Jenom se více pousmála, jak stále pokračoval v té formálnosti. Přišlo ji to vtipné, ale taky roztomilé. Svou pravou ruku od něho dala pryč a položila si ji stehna, kde už měla i levou ruku, jak začal mluvit o svých emocích. Jen přikývla, protože pochopila, že to zřejmě neměl lehké.* Chápu, ale nechtěla jsem to nějak osobně víc rozebírat a nečekala jsem, že budeš mít takovou reakci. *I když ji pochválil, že odvádí pěknou práci, tak začátky měla trochu těžké, protože to s dětmi vůbec neuměla, ale po rocích praxe to vše zvládla. Nebyla dokonalá, ale snažila se zlepšovat každý den.* Restauraci? *Zamyslela se a přemýšlela kam. Netrvalo ani chvíli a hned si vzpomněla na svou oblíbenou restauraci, která byla jen pár minut odtud. Sama však do té restaurace nechodila. Spíš od Ariky s rodinou jako vážený člen a součást domácnosti. V té restauraci měly celkem drahé jídla, ale kvalitní! Štěstí však bylo to, že Rin tam měla slevu, i když si tam v životě nic nekoupila sama.* Znám jednu dobrou, která by se ti mohla líbit. *Postavila se hned z lavičky a upravila si šaty. Koukla potom směrem na něho, kdy mu hlavou dala znamení, že můžou vyrazit. Kdyby se Shimiru postavil, tak by vyrazila směrem k restauraci, která byla jen kousek od nich.*

Shimiru : *Shimiru se dál usmíval na Rin.* Přeci jsem psychopat a ti přeci jen ti mají jiné reakce. *Zasmál se kdy to samozřejmě myslel jako srandu. Poté když navrhla restauraci, vyrazili tedy tím směrem. Shimiru naštěstí u sebe vždy nosil peníze, přeci kdyby náhodou a lovení mu i pěkne vynášelo, ale většinou to utrácel za vybavení. Pokud by tedy vyšli dovnitř a našli stůl Shimiru by opět počkal až se první usadí Rin a poté by se usadil i on. Poté by přišel číšník a zeptal se co si dají.* Dáma si vybírá první. *Pousmál se a čekal co si Rin vybere. On sám si však nevybral nic kromě sklenice vody, ne, že by neměl peníze, ale nebylo mu do chuti, ono celkově vidět Shimira jíst v restauraci by byla rarita a dokonce ani jeho blízcí přátelé ho v restauraci jíst ještě neviděli, potřebuje vůbec tenhle člověk jíst? Samozřejmě, že potřebuje, ale mimo domov ho nikdo neviděl jíst pořádné jídlo a i doma toho moc nesnědl, bylo více méně záhadou, kde Shimiru nabral svalovou hmotu, ale povedlo se mu to. Pokud by si Rin objednala jídlo během chvíle donesly. * Dobrou chuť Rin-sama. *Pousmál se a napil se pomalu vody.* Takže Rin-sama řekněte mi něco o sobě. Rád poslouchám příběhy druhých, a prosím neříkejte, že je to nezajímavé. To už jsem slyšel tolikrát. Každý člověk je zajímavý. *Usmíval se na ní, kdy stále držel sklenici s vodou a chvilkama jen upíjel.*

*Jeho odpověď, že je přeci psychopat se snažila přeslechnout, ale když se zasmál, tak i ona se zasmála, protože ji to přišlo vtipné. Netrvalo dlouho a došli do restaurace, kde Rin jenom kývla na jednoho číšníka a on kývl na ní. No číšník si nezapomněl zvednout obočí, protože ji samozřejmě znal a viděl s ní mužnou společnost. Nezapomněl ani informovat ostatní, že jejich známá Rin má mužskou společnost a je v šatech. Sedla si jenom na místo, dala nohu přes nohu a vzala si jídelníček, ve kterém si začala číst. Byl tu široký výběr, protože Konoha měla dostatek prostředků a možností, aby sehnala ingredience skoro všude. Rin si čistě vybrala svíčkovou, na kterou lehce dostala chuť. Oznámila to číšníkovi, ale výběr Shimira ji překvapil. Ono ani voda tady nebyla zrovna nejlevnější, ale nad tím jenom mávla rukou. Má přece slevu, kterou může půjčit i Shimirovi. Když však dostala svoje jídlo, tak si vzala jen příbor do rukou a začala jíst. Měla docela hlad, protože v práci jaksi nejedla, kdy však i poslouchala Shimira.* Něco o sobě? No, narodila jsem se v zemi Dělníku, než si mě vzal na starost pan Yoshimura, který mi našel tady v Konoze domov a stabilní práci, ale to bylo tak před čtyřmi lety mám pocit. Od té doby pomáhám a pracuji pro něho. Naučil mě hodně věcí a taktéž jsem si našla hodně přátel, kteří mi pomáhají a já občas i jim, když mě tedy požádají. Občas však mám nějaké výmluvy, víš jak. *Zasmála se nad tou poslední větou. Mluvila a jedla u toho. Byla na to zvyknutá a zvládala to v klidu.* Umím vařit, uklízet, hlídat děti, zahradničit.. Takové ty normální ženské práce. Taktéž umím i pár ninja technik, protože mám v sobě chakru a pan Yoshimura nabídl, že bych mohla aspoň něco zvládnout. Sice do akademie jsem nikdy nechodila, ale to prý nevadilo. Co ty vůbec, Shimiru-kun? Co ty mi povíš o sobě? *Zeptala by se ho zvědavě a takovým líbezným tónem, když by si u toho i olízla rty. Ovšem neměla na rtech omáčku či nějaký kousek jídla. Udělala to čistě z toho, že to chtěla udělat.*

Shimiru: *Díval se jak přinesly jídlo a sledoval Rin, každý člověk, co by měl hlad by sledoval jídlo, Shimiru však sledoval jen Rin a svou sklenici vody. Přitom poslouchal její příběh, u kterého se pousmál. Rin mu připadala dost zajímavá.* To je dost pěkný příběh. Hlavně veselý. *Pousmál se, kdy nad její poslední větou se také zasmál.* To, že nechodíte do Akademie, to vás neomezuje. Takže souhlasím, že to nevadí. Ba naopak to, že zvládáte techniky a ani jste nechodila do Akademie je chválitebné. *Dodal Shimiru, když se pak ovšem zeptala na něj, jen vzal sklenci do ruky a napil se, neměl v tu chvíl žízeň ani nic takového, jen chtěl opět utajit ten smutek. * Vy se tu s nimi znáte, že ? *Zeptal se Shimiru, kdy se snažil změnit téma na cokoliv jiného, nechtěl Rin urazit a ani ji odehnat, a proto ji raději nic o sobě neřekl, sice ví, že je lovec a odkud je + jméno, ale nic víc o ním zatím neví.* Já jen, že když jsme vešli čísník se tvářil jako, že vás zná, tudíž zřejmě přátelé, jelikož jste řekla, že sourozence nemáte. *Opět se ukázalo to, že Shimiru si rád všímá detailů, ještě aby ne když v Kumogakure několik let pomáhal policii s vyřešením zločinů.* Nebo se pletu? *Zeptal se, kdy se stále usmíval.*

*Pokračovala v jezení jídla a jenom přikyvovala na jeho odpovědi. Jaksi ignorovala ten fakt, že ignoroval její otázku. Není moc všímává v takových ohledech a taky nemyslí jenom na otázky. Ovšem, když se ji zeptal zda se s nimi zná, tak jenom vesele přikývla.* Háái! *Pronesla vesele s plnou pusou knedlíčku. Následně jenom spolknula a vyslechla si jeho řeč.* Ano, jenom přátelé. Nemám tady žádnou osobní rodinu. Moje rodina je Arika a její známí. Tak jako kamarádi, které beru jako svou rodinu. *Kývla jenom nad tím, kdy pokračovala zase v jídle. No už moc ji toho nezbývalo, tak jenom zvedla pravou ruku a kývla na číšníka. Číšník si toho všiml a jenom přikývl. Číšník následně přinesl dvě sklenice vína, které položil na stůl a odešel.* Myslím si, že tenhle večer můžeme ještě zpestřit. *Pronesla opět líbezným tónem a hned by se chopila láhve, ze které by pak naplnila ty dvě sklenice pro ně. Pak by jenom láhev položila a rozdělila skleničky.*

Shimiru : *Pouze ji přikyvoval, kdy se stále usmíval.* To je moc hezké od vás jak to beret Rin-sama. *Řekl Shimiru, který Rin skutečně mohl závidět s tím jak v uvozovkách bezstarostný život žije. Poté, ale číšník přinesl víno, kdy se Shimiru pouze podíval na Rin, která to nalévala a viděl by skleničku před sebou.* Myslíte si, že je to dobrý nápad ? *Podíval se na Rin, je pravda, že by to nebyl Shimirův první alkohol, tehdy toho vypil vcelku dost, kdy zemřel Bilma, to se v tom doslova utápěl. Nakonec tedy pokrčil rameny a zvedl sklenici.* Tak tedy na rodinu. *Pozvedl by skleničku na náznak respektu a poté by ji pomalu vypil. Pomalu by Shimiru mohl začít litovat toho, že se nenajedl, přeci jen pak ten alkohol působí rychleji. * Tak nějak mě napadá. Byla jste už někdy v jiné velké vesnici, nebo jste ještě nikam nevyšla ? *Zeptal se velice klidně, ale přitom se nadále usmíval.*

Dobrý nápad? Alkohol je vždy dobrý nápad. Pomůže na smutek, radost, úzkost, deprese a stres... Navíc je pak člověk víc odváže. *Usmála se na něho a pravou rukou by si vzala sklenici. Levou rukou by se opřela loktem o stůl a dlaň by si dala pod bradu, kde by si takhle držela hlavu a koukala na Shimira.* Na rodinu. *Napila se taktéž vína a sklenici hned dala od úst, ale stále ji držela v rukách. Lehce s rukou točila čímž se točilo víno, které bylo v její sklenici. Zasmála se jenom, když Shimiru vypil celou sklenici.* Tady má někdo velkou žízeň. *Následně by nějaký číšník dolil Shimirovi víno, protože je to jejich práce. Číšníku tady bylo dost, tak by se vždy našel nějaký, který dolívá.* V jiné zřejmě ne. Od té doby, co jsem se tady dostala, tak jsem nevyšla ven. Je tu všechno, co člověk potřebuje. Není potřeba chodit někam jinam, kde to nezná. Mě dobrodružná nálada minula. Co u tebe? *Odpověděla by mu mile a hned zvědavě podala otázku. Shimiru se ji líbil a taktéž působil celkem sympaticky, tak ji to nedalo. Následně by se opět napila a stáhla celou sklenku, kdy ji číšník po chvilce dolil další víno.*

Shimiru : Myslím, že Konoha je mnohem hezčí než co máme my v Kumo. Zatím jsem prošel většinu velkých vesnic, konoha se mi zatím zamlouvá nejvíce. *Pousmál se, kdy vypil i druhou skleničku, Shimiru sice alkoholik nebyl i když se to tak mohlo zdát, ale ten kdo věděl jak se víno pije by to mohl lehce poznat, proto víno by se mělo vychutnávat a to Shimiru nedělal.* Hlavně kvůli povolání hodně cestuju *Pousmál se, kdy si všiml, že mu číšník vždy znovu nalije.* Bylo by neslušné, kdybych to víno přeci jen nevypil. *Dodal, kdy bylo vidět, že se mu tváře lehce červenají. Shimiru na alkohol opravdu nebyl zvyklí i když jednu chvíli nepil nic jiného, ale z toho už vyšel, nic ani nejedl takže po třetí skleničce se už cítil trochu jinak a možná to bylo vidět na jeho očích.* Víš Rin...teda...Víte Rin. Chtěla jste vědět něco o mě... *Dodal, kdy si začal spíše se skleničkou tak trochu smutněji hrát.* Pravou rodinu nemám, a mě prodala jedné shinobi, která se jmenuje Nibo, takže jsem adoptovaný. Mám mladší sestru...Imuru. Takovej malej paličák. *Přitom se lehce zasmál, ale netrvalo to dlouho.* A poté jsem měl bratra.... *Zamračl se lehce, ale po chvíli se zase usmál.* Znáte to takové to, když k němu vzhlížíte....Bilma byl ve všem lepší. Chtěl být vůdcem klanu. *Bohužel začínal pomalu opět vzpomínat na Bilmu a tak ihned vzal opět skleničku a napil se, kdy se nakonec na Rin pousmál, i když v jeho oku byl obrovský smutek.* Promiňte...neměl bych vás s tímhle otravovat. Nebudu kazit večer. *Dodal*

Tak to jsem ráda, že se ti zamlouvá. Aspoň je pak šance, že se opět ukážeš tady. *Mrkla na něho pravým okem a pokračovala lehce v picí vína, kdy ho pozorovala se svým milým úsměvem.* Chápu. Lovit nukeniny musí být zajímavé, i když nebezpečné. Nikdy nevíš zda se vrátíš zpátky či ne. *Když však zmíní, zda by chtěla slyšet něco o něm, tak jenom zvedne obočím. Byla zvědavá, i když nevěděla zda za to může ten alkohol a nebo to říká Shimiru za sebe. Poslouchala ho nesměla a jenom přikyvovala. Nečekala, že je adoptovaný a že ho rodina prodala. Ovšem zmínka, že měl bratra s ní jenom cuknula. Všimla si smutku v jeho oku, kdy se snažila zůstat klidná. Pravou rukou položila jenom svou sklenici vína na stůl a pak ji natáhla k Shimirovi, kde by mu svou pravou ruku položila na tu jeho, aby mu jaksi dodala, že ji je to líto, ale že na to není zrovna sám.* Shimiru-kun, neboj se. Večer nezkazíš a děkuji, že ses mi svěřil. Bohužel to je koloběh života, že přijdeme o blízké. *Nasadila smutný výraz a hned na to se usmála.* Teď je hlavní, že ty si v pořádku a určitě by byl tvůj bratr hrdý na to, co je z tebe dneska.

Shimiru: Je to dost možné, třeba se sem s Akane podíváme spolu. *Pousmál se a když zmínila, že je lovení je nebezpečné tak jen pokrčil rameny, ale nadále se usmíval.* Dnes je nebezpečné vše a neříkám, že ne jednou jsem skončil v nemocnici. Jedna nukeninka mi tenkrát moji prácičku trochu překazila. Šel jsem po nukeninovi co měl být na úrovni chunina, ale potkal jsem tam nejznámější nukeninku na světě Rias Gremory. Na tu nikdy nezapomenu. Skončilo to tak, že jsem měl zřízenou ruku po explozi, díru v těle a vnitřní krvácení, natržené orgány, propíchlou jednu plíci a zlámané kosti a poslední věc probodlé obě nohy. Dodělala mě nakonec ránou do hlavy, což mě poslalo do komatu. Co jsem slyšel týden v komatu, takže to není ještě tak hrozné, to se člověk, alespoň prospí ne a jizvy jsou taky takové drsné, teda jak pro koho. *Shimiru to spíše řekl takovým komickým tonem i když je pravda, že tam to bylo na málem a mohl skutečně i zemřít. Ještě do teď čas od času bral prášky na bolest. Poté nastala ta scéna, kdy mu položila ruku na jeho, a on se podíval přímo Rin do očí.* Nikdy jsem se s ním nesmířil Rin-sama. Byli jsme rivalové, ale byl ve všem lepší a já ho za to nesnášel. Nikdy jsme se neusmířili. Zabili ho pár centimetrů od mého těla. *Dodal, kdy vzal skleničku druhou rukou a opět se napil a poté se začal znovu usmívat, i když ho to uvnitř stále bolelo.* Někdy by jste se do Kumogakure mohla vydat, tedy pokud se nebojíte výšek. Můžete vzít i malou Ariku. *Řekl, kdy to vypadalo jako by chtěl raději změnit téma a nechtěl zatěžovat dál Rin, i když mu dost pomohlo, že to ze sebe dostal, nebylo to vše.*

*Nevěděla, kdo je Akane, ale brala ji jako jeho sestru. Když však začal mluvit o tom, co se mu stalo a koho potkal, tak se jenom překvapila. V hlavě si opakovalo to jméno Rias Gremory, ale jaksi nevěděla, kdo to je. V nukeninském světě se moc nevyznala, tedy vůbec, tak nevěděla. Ovšem dle toho, co říkal Shimiru byla zřejmě strašná a chlapec má štěstí, že vůbec žije. Neměla slov na to. Nevěděla, co na to říci upřímně či jak zareagovat. Její úsměv se změnil během toho na překvapený. Ovšem jak domluvil, tak si jenom oddechla a usmála se opět.* Hlavní je, že si v pořádku a přežil si to. *Odpověděla mu na to, ale hned na to začal mluvit o svém bratrovi, který umřel jenom pár centimetrů od něho. Na tohle to radši vůbec neodpovídala, protože to nebylo téma na tenhle večer. Svou pravou ruku vrátila zpátky k sobě a vzala si sklenici, ze které se napila vína. Ovšem teď to lokla do sebe na ex, kdy ji ihned dolil číšník.* Do Kumogakure? Já nevím. Jsem soukromá služebná, která se má starat o domácnost a děti. Nemůžu si dovolit chodit mimo vesnici a i kdybych chtěla, tak by to bylo nejspíše riskantní jít s Arikou, která na tom není zdravotně dobře. *Hned na to zakroutila hlavou a jenom se zasmála. Pak se hned opět napila, ale jenom lehce. V hlavně už cítila trochu něco, ale snažila se to nevnímat. Nebyla zas taková, co si ochutná víno hodinu, než ho vypije.* Nezmínil ses o svém oku. O to si přišel dříve, než se z tebe stal shinobi?

Shimiru: *Pouze se nadále usmíval.* Všiml jsem si, že na tom zdravotně asi nebude nejlépe, ale překážky se dají porazit, pokud bude chtít. Když jsem byl menší měl jsem také problémy, stále nemocný, ale později když jsem byl starší zjistil jsem, že to nebyli nemoce, ale cosi jiného, k čemu byl důvod. *Dodal s úsměvem na tváři čímž samozřejmě mluvil o tom, že dříve vlastnil chimanako když byl o dost mladší tedy než mu Rias ukradla oči a využila ho na pokus, kdy zkoušela věci se shairnganem poté se opět napil a číšník mu opět dolil, kdy už začínal být lehce opilí, Shimiru skutečně nevydržel dlouho s alkoholem a už vůbec ne když nebyl najedený, takže ve chvíli co si bral do ruky opět plnou skleničku už to bylo i lehce poznat, protože se trochu zakymácel.* Mé oko ? O tom bohužel mluvit nemohu omlouvám se. *Omluvil se, kdy se opět trochu zavrávoral a rychleji zamrkal.* Ehm..omlouvám se, na alkohol nejsem moc zvyklí. *Pousmál se, kdy v hlavě cítil jak trochu těžkne a začla být více uvolněný.* Máš...tedy máte nějaké historky ze života Rin-sama ? *Zeptal se opět s úsměvem Shimiru, který vypadal, že ještě tak pár skleniček a nebude se dost možná moci ani zvednout, skutečně mu stačilo málo, dost možná by ho porazilo i dítě v pití alkoholu.*

*Kývala, když mluvil o Arike zdravotním stavu.* Narodila se před časně, tak doktoři říkají, že to je kvůli tomu, ale to jenom bůh ví. *Okomentovala to a jenom se usmála na to, když zmínil, že za to nemohly nemocnice.* Vidíš to. Teď tady sedíš. Zdravý, silný, charismatický muž, který dělá svět lepším místem zbavování se špíny. *Zasmála se nad jeho kymácením a jenom se napila ze své skleničky. Ovšem trochu nahodila smutný výraz z jeho oka, i když to bylo z takové srandy, protože začínala být lehce opilá.* Nevadííí! *Řekla veselým tónem a hned ji to jaksi bylo jedno. Stejně do cizích problémů či věcí ji nic nebylo, i když byla lehce zvědavá.* Historky ze života? *Narovnala se a levou rukou se jenom poškrábala po vlasech. Pravou rukou stále držela skleničku a pohledem mířila na strop, kdy tak nějak přemýšlela nad čím, co by mu mohla říci.* Hele.. jednou jsem udělala takovou lumpárnu. Jeden soused, který je strašný debil mě prudil, tak jsme mu s kamarádkou opilé vlezly tajně do bytu a ukradly mu kočku. Snažily jsme se tu kočku odnést ke mě domů, ale kvůli tomu, že jsme byly docela dost opilé a kočka se uměla bránit, tak to moc nešlo. Proto nám po cestě utekla a další den si ten blbec musel najat geniny, aby mu ji našly. *Zasmála se nad tím, protože taková nostalgie ji celkem rozesmála.* Snad mě kvůli tomu nebudeš lovit, že jsem taková zlá.. *Řekla provokativním tónem a jenom na něho vyplázla jazyk, který po sekundě opět schovala.*

Shimiru: *Shimiru, který byl už byl vcelku opilí dále poslouchal Rin.* Charismatický ? Silný ? *Podíval se ji přímo očí.* To bych ani neřekl. A špína se špatně uklízí. Vyčistíš ji a stejně se objeví znovu. *Zasmál se a vyslechl si její historku.* Tak aspoň se genini taky zabavili. I když kdo ví jestli za tohle bych nedostal taky zakázku, *Opět se zasmál a vypil další skleničku, kdy se zase trochu zakymácel. Hlavu už držel jen tak tak, vše se mu motalo, ale stále pil dál.* To já moc takových historek nemam, vtipných. *Pousmál se a opřel si trochu hlavu kvůli alkoholu.* Máte někoho Rin-sama ? Nebo jste si ještě nevybrala ? *Zeptal se, kdy dal na jevo, že si skutečně Rin může vybírat, přeci jen za svůj vzhled se nemusela stydět a ani za své chování, které bylo více než přátelské. Z toho alkoholu ho napadaly různé takové otázky, ale bylo zároveň vidět, že dost možná každou chvílí mu hlava už spadne na stůl, kdy ho ten alkohol uzemní.*

*Protočila očima, když nesouhlasil s jejím posudkem o něm, ale zasmála se lehce tomu.* To víš. Člověk se špíny nikdy nezbaví, ale dokáže ji omezit. *Koukne na svou sklenici a lehce s pravou rukou zatočí, aby viděla, jak víno v ní točí. I tak ale poslouchala Shimira, který mluvil o zakázce. Nad tím se jenom pousmála, protože by ji to přišlo vtipné.* Nevadí, že nemáš vtipné. Určitě budeš mít dostatek času na to, aby sis takové zkušenosti zažil a pak o nich vyprávěl ženám v restauraci, které by si je rády poslechly. *Nad otázkou zda někoho má jenom lehce škytnula a napila se vína. Pohledem koukla na něho a upřeně mu taktéž koukala do očí. Samozřejmě si všimla jeho stavu, protože už měla nějaké zkušenosti s tím, že je někdo opilý a sama si to i vyzkoušela několikrát. Tedy nezkoušela to, ale prostě se do toho stavu dostala svou vinou!* Já? Upřímně nemám. Nedalo by se říci, že se byl o mě už nějaký zájem a i z mé strany byl zájem, ale nevyšlo to. Štěstí prostě člověk musí hledat, než najde to pravé. *Zasmála se nad tím a následně se napila vína koukajíc na Shimira trochu opileckým výrazem.* Kolik skleniček ještě zvládneš, lovče? *Zeptala se ho provokativním tónem.*

Shimiru : *Shimiru se jen zasmál, na její odpověď se špínou.* Eh myslím si, že moje historky nikoho nezajímají. *Zasmál se, kdy se opět napil.* To je nejhorší, když má zájem pouze jedna strana. Sám mám přítelkyni Akane, ale tam to bylo trochu složitější ze začátku. *Pousmál se a sledoval svou sklenu vína, když mluvil byla vidět v jeho tváři ta zamilovanost a to, že mu v tuhle chvíli chybí. Už se přeci jen neviděli nějakou dobu. Poté když se zeptala na skleničky, tak se podíval opět směrem na ní a pousmál se.* Zvládnu jich dost. Co vy ? *Zasmál se, kdy mu už lehce hlava spadla, ale udržel se ještě.*

Myslíš? Vždy se najde někdo, koho to bude zajímat. Taky jsem si říkala, že moje povídaní by nikoho nezajímalo a koukni tebe to zajímá. *Zasmála se nad tím a pak zase napila, kdy ho pozorně poslouchala. Následně jenom položila skleničku na stůl, ale stále ji držela v pravé ruce. Nahodila takový zvědavý výraz.* Akaneeee. Už chápu. Nejmenuje se tak ta jedna hrdinka, co zabijí "zlé" lidi v té jedné knížce? *Zamyslela se tak nad sebou na chvíli a po sekundě to nechala plavat.* Je pěkné, že aspoň tobě se poštěstilo. Zřejmě tvá dívka musí mít z tebe radost, ale kdo by neměl. *Mrkla by po něm pravým očkem a jenom se zasmála nad tím, jak mu málem spadla hlava.* Ale, ale. Hodilo by se předem vědět, kde si ubytovaný. Nebudu si tě tahat domů, když máš přítelkyni, Shimiru-kun. *Následně se opět jenom napila a olízla si rty.* Tak na tenhle moment! *No potom se opět zase napila. Lehčí opilost se začínala stávat trošku větší opilostí.*

Shimiru : *Jak zmínila Akane, tak jen popřemýšlel.* Akane je u vojáků, kapitánka. *Pousmál se, když poté však řekl, že se mu poštěstilo, a dívka by z něj měla mít radost tak měl trochu smutnější výraz.* Spíš si někdy říkám, že je to naopak, že ji spíš život zhoršuju. *Dodal potichu spíše pro sebe, alkohol sice uměl zvednout náladu, ale naopak uměl taky náladu rychle změnit na depresivní, kdy Shimiru začal opět dost přemýšlet nad tím, jestli je Akane šťastná nebo ne, i když podle všeho Akane byla.* Ubytovaný ? *Opět se pousmál a poškrábal po hlavě.* Většinou přespávám na lavičce, jsem tak už zvyklej. Tedy ne, že bych neměl peníze na hotel, ale kolikrát je to tak lepší...radši... *Poslední slovo opět zaznělo trochu smutněji, ale zase se z toho rychle dostal, když se měli spolu opět napít. Zvedl tak skleničku nahoru a poté se napil, kdy už další skleničku nemohl, ruka se mu už klepala a i když se pro ní natahoval, tak ji pomalu neudržel v ruce.* Ale vám se poštěstí taky Rin. Nebojte se. Žena, která vypadá takhle a k tomu to přátelské chování. Na vás budou stát frontu. *Zasmál se.*

Kapitánka? Zajímavé.. *Opět ho poslouchala a jenom se zamračila nad tou jeho poznámkou.* Pokud bys ji život zhoršoval, tak by zřejmě s tebou nebyla. *Hned na to ihned usmála, ale moc dlouho ten úsměv netrval, když zmínil, že spí na lavičce.* Venku? Na lavičce? *Zopakovala si po sobě zmateně a jaksi nevěděla, jak to pochopit. Nevěřila jaksi tomu, že je nějak zálohovaný penězi, když spíš na lavičce, jak nějaký bezdomovec. I když i bezdomovci zde mají centrum, kde můžou přespat. Prostě to nechápala. Sama jak byla menší ještě v Zemi Dělníků, tak spala na zemi či kdekoliv, kde se dalo, ale takové vzpomínky už ve své hlavě neměla, tak to prostě nechápala.* Když to říkáš.. *Lehce zčervenala nad tou lichotkou, ale stejně ji nedalo.* Je si chceš, tak ti můžu dát nějaké peníze, nebo můžeš přespat u mě. Ono.. není to tak, že bych tě litovala, že spíš venku, ale jen mi je to takové nepříjemné, když vím, že někdo jako ty musí spát na ulici. *Řekla takovým starostlivým tónem.*

Shimiru: *Shimiru se jen zadíval nechápavě na Ariku.* Tak mi něja došlo, že to znělo, že nemám peníze. O to se bát nemusíte Rin-sama, peníze mám. *Vytáhl peněženku, kdy na stůl dal pěknou částku Ryo a podíval se na číšníka.* Doneste nějaké velice dobré pití pro dámu. *Pousmál se a poté se otočil zpět na Rin.* Nepříjemné ? Na ulici jsem spal od svých šesti let do třinácti, za tu dobu jsem si na to zvykl. *Řekl a i když nechtěl tak trochu smutnějším tonem, ale přesto se usmíval. Potom mu, ale došlo co vlastně řekla, že by spal u ní a to celej zrudl a mával před sebou rukama.* To nemůžu Rin-sama, přeci jen už tak jste toho pro mě udělala dost. *Opět se pousmál, když v tom mu komicky spadla hlava na stůl.* Au... *Řekl jen vcelku komickým tonem. Jo alkohol by pro Shimira docela sviňa.* A už se to začíná kazit ten večer, omlouvám se Rin. *Omluvil se a velice těžce začal hlavu opět zvedat.*

*Číšník zaregistroval Shimira, ale Rin jenom zvedla pravou rukou a ukázala takový nesouhlas, načež číšník jenom přikývl, že nepotřebují nic. Následně se Rin koukla na částku peněz, kterou Shimiru vytáhl a zasmála se lehce.* Nemusíš přece dokazovat, že máš peníze. *Vydala ze sebe tak nějak nechápavě, ale i tak ji pobavil. Když však zmínil, že jako malý spal na ulici, tak to s ní moc nehnulo. Uvnitř duše cítila, že to taktéž nějak podobně měla, ale neuvědomovala si to, tak to spíše ani nekomentovala. Navíc Shimiru každou chvíli říkal něco o tom, jak mu život nepřeje a ona se v tom prostě hrabat nechtěla. Možná za to mohl alkohol, ale tak přišli si sem užít večer a společnost a nelitovat se.* Dost? Jediné, co jsem pro tebe udělala bylo, že jsem tě vzala tady, tak nemusíš být zase tak skromný. *Usmála se na něho, kdy se ihned začala smát z toho, jak mu spadla hlava na stůl.* Myslím si, že už by to stačilo, co? *Zeptala by se ho a hned na to by dopila svou skleničku, kterou by položila na stůl. Následně by skleničku i konečně pustila a ruce si položila na stůl. Nahnula se blíže k Shimirovi přes stůl a jenom se usmívala přímo na něho.* Čas jít hajat, lovče.

Shimiru: *Alkohol skutečně působil a začal si uvědomovat, že udělal nejspíše blbost s tím, že v něm ten alkohol probudil i smutek, ale Rin naštěstí to z něj dokázala rychle shodit.* To..to..to je v pořádku, ještě to zvládnu. *Pousmál se.* Jen nejsem moc zvyklej na alkohol. *Pousmál se, když už měl hlavu opět zvedlou.* A jediné ? Neřekl bych, aspoň vím, že lidé z Konohagakure jsou sympaťáci. *Dodal, kdy se stále usmíval.* Klidně si ještě dejte, zaplatím. *Usmál se a když chtěl zavolat opět číšnika a zvedl ruku, ihned se začal převracet, naštěstí se chytl a tak nespadl. * Ehm..omlouvám se asi ti dělám....vám dělám ostudu Rin. *Poškrábal se po hlavě, ale stále se usmíval.* Lovení je lehčí než pití alkoholu. *Zasmál se, kdy se pomalu pokoušel vstát, aby přeci jen mohl dojít pro číšníka.*

*Zvedla jenom vesele obočí, když se ji snažil ujistit, že to zvládne. Snažila se mu věřit, ale nedávala mu v tom jaksi naději. "Bobek. Při nejhorším se pozvrací." Pomyslela si vesele, kdy ho sledovala.* Nevadí, tak každý nepije každý den, že.. Občas si člověk musí jen tak vypít, aby se měl fajn. *Následně se jenom opřela o židli a vzala si opět skleničku do pravé ruky. Číšník ji opět nalil a ona se nad tím jenom pousmála. Trochu se ji motala hlava, ale nic, co by nezažila. Sama totiž byla na šrot tolikrát, že už si trochu na to zvykla.* Ostudu? Prosím tě. Jenom užívej dokud můžeš. Tady si ostudu udělat nemůžeš, Shimiru-kun. Tady slavíme! *Křikla poslední slova a zvedla skleničku. No uslyšeli to i ostatní zákazníci, kteří znali Rin. Oni se tomu jenom zasmáli a zvedli taktéž své skleničky.* Na Shimiraaa! *Křikla opět a ozvali se další hlasy ostatních zákazníků, kteří taktéž křikli na "Shimira" a napili se společně s Rin. V tom však začala hrát kapela, která se tady před pár sekundy usadila, protože restaurace trochu fungovala i jako hospůdka trochu. Proto tady začalo být trochu i veseleji, jak někde v hostinci.* Potřebuješ na záchod, lovče? *Zeptala by se ho zvědavě, kdy si všimla, že se snaží vstát.*

Shimiru: *Rin opravdu uměla zvednout náladu a tak Shimiru byl opět v té veselejší náladě, kdy se stále na ní usmíval, a dost mile ho překvapilo když i ostatní v restauraci si připili se slovy jeho jména. Jak se ho však zeptala, zda potřebuje na záchod tak jen opět spadl zpět na své místo.* Ne madam, jen se mi točí hlava. *Řekl a opět se pousmál. Nakonec to stejně, ale nevydržel a hlavou opět spadl na stůl, kdy byl v takovém polospánku.* Ještě pár..z.vládnu..nechci vám kazit večer.. *Zasmál se, kdy stále měl hlavu na stole.* Přeci jen to teprve začíná ! *Řekl potichu i když na něj už to bylo zřejmě moc. Přeci jen několik dní beze spánku a k tomu ještě si nedal nic k jídlu před tím alkoholem, no vše hrálo proti jeho kartám, tedy až na Rin.*

Točí hlava? *Zopakovala si to po něm a tak nějak přemýšlela, jak by mu mohla nějak pomoc. Přemýšlela nad jídlem.* Kolikrát ti mám říkat, že ty večer nekazíš hlupáku. Přestaň být na sebe tak tvrdý, jak kdybys něco kazil. *Pronesla k němu a jenom levou rukou zamávala na číšnici, která k ní došla. Zašeptala ji, aby chlapci naproti nelila víno, ale už jenom vodu, protože se zdá, že má dost a nechce ho utápět v alkoholu. Číšnice jenom koukla očima na Shimira a zasmála se vesele. Oznámila jenom Rin, že je roztomilý, kdy Rin ji poslala už pryč.* Grrr, ty ženy. *Hudba hrála stále proudem a Rin seděla celkem uvolněně. Užívala si atmosféru a společnost.* Taaaaaaak co, lovče? Co uděláš jako první až se dostaneš domů? *Zeptala by se ho opilecko veselým hláskem, jak by na něj pokukovala.*

Shimiru: Omlouvám se, já jen, že se tak bavíte. *S těžkou hlavou se zvedl a opět opřel, tak aby viděl Rin. A na to s číšnicí se jen začervenal, kdy si právě vzpomněl na Akane. * První ? Půjdu za svoji přítelkyní a asi se už nedotknu pití. *Zasmál se a stále sledoval Rin. * Ale asi se tu zdržím déle přeci jen, do Kumogakure je to dálka a něco mi říká, že mě zítra bude sakra bolet hlava. *Zasmál se, kdy viděl sklenici s vodou, ale ani na to v tuhle chvíli neměl pomyšlení. Snažil se nedělat nějaké prudké pohyby, přeci jen už to v něm taky trochu třáslo. * Přibližně týden se tu zdržím. *Dodal a opět se usmíval, hlavu si držel jednou rukou a díval se Rin přímo do očí.* Víte tohle, to je taková blbá historka. *Poplácal si na čelenku, kde skrýval svůj sharingan. Alkohol už ho převládal a on tak nevěděl pořádně ani co říká.* Ve skutečnosti mam obě oči, to druhé pouze skrývám protože... *V tu chvíli ho opět převládl alkohol a on se opt lehce zakymácel a poté se začal smát.* Dřív jsem měl jiné oči. *Dodal.* Byli zelené...tedy myslím už je to dávno.. *Dodal, opavdu v tuhle chvíli ho už alkohol dost dobře ovládal, naštěstí dokázal mluvit jen o tomhle. Jak řekl, že má zelené oči tak pokud by se Rin podívala do jeho oka, viděla by však, že je jasně světle modré.*

*Nad jeho neustálými omluvami už jenom kroutila očima.* Nedotkneš pití? Jaká škoda alkoholu. Tohle víno je kvalitní po něm hlava moc nebolí, i když občas to bolí. Ovšem většinou to je vše v klidu. Tedy tak to mám já. *Zasmála se vesele, jak ho tak pozorovala.* Týden? Tak to je docela trochu delší doba, ale aspoň si tu snad užiješ a uvidíš krásy Konohagakure. Tato vesnice toho může hodně nabídnout. Třeba.. *Začala přemýšlet, kdy jenom zvedla lehce sklenku vína.* Třeba dobré víno! *Opět se zasmála, ale ovšem zbystřila, když zmínil, že jeho oči předtím byly zelené. To v momentálním stavu teď nějak nechápala.* Zelené? To se ti dříve zelené oči nelíbily, tak sis je přebarvil? Mě se třeba zelená barva líbí, protože to není barva, která se vidí leda u koho. Navíc svět je zelený, tak se zelenými očima vidíš krásně celý svět~. *Pokračovala jenom veselým tónem a napila se sklenice.*

Shimiru : *Nadále poslouchal Rin a chvilkama se i smál, už prostě byl v takové té své náladě opilecké, kdy nevěděl co vlastně ani dělá.* Víno máte skvělé to je pravda ! *Řekl, kdy i škitl. Poté však byla konverzace o těch očích a jelikož Shimiru byl opilí na tolik, že opravdu nevěděl co říká tak se začal jen nad její větou smát.* Tak to není. Tehdy na chuninských zkouškách, se objevila nějaká žena, nevím kdo to byl. *Začal se smát i když to k smíchu moc nebylo.* Tahle žena mi vzala moje oči, doslova. Prostě jsem o oči přišel a místo toho mi dala jiné. *V tu chvíli zavřel své oko a lehce poodstrčil čelenku na stranu, kdy bylo vidět jeho rudé oko, sharingan.* Udělala si ze mě prostě laboratorní krysu. *Zasmál se než si dal čelenku zpět.* Ale radši to schovávám, nechci děsit lidi a k tomu to oko mi žere chakru. *Opět se zasmál a hlava mu zase spadla na stůl.*

Chápu, chápu. Tak to byla zřejmě nějaká ježibaba, která krade oči! Četla jsem o nich pohádky o starých ženách, které se objeví u mladých dětí a prostě jim ukradnou oči! *Řekne vážným až opileckým tónem a přitom všem jenom přikyvovala.* Laboratorní krysu? Tak to zřejmě byla jiná ježibaba, ale zřejmě nějaký její vývoj či nějaká, co ráda experimentovala. *Když však ukázal své oko, tak se na něj jenom zadívala a zvedla rameny.* Nedivím se, že ho schováváš. S takovým okem bych se spíše styděla kdybych ho měla. Vůbec by se ke mě nehodilo a navíc ani k tobě se nehodí heterochromie. *Zasmála se jenom, ale jaksi nechápala co myslí tím, že mu to žere chakru. Představila si to tak, že červené oko s pusou mu jí chakru. Už byla opilá, tak myslela na samé blbosti.* Shimiruuuu-kuuuun? Si v pořádkuuu? *Zeptala se ho se smíchem, když viděla, jak mu spadla hlava na stůl.*

Shimiru: *Smál se tomu jak ji nazvala ježibaba, ale na chvíli se zastavil.* Asi chtěla jen experimentovat, ale i tak. *Dodal trochu smutněji, dokud mu neřekla, že za to oko by se styděla, v tu chvíli Shimiru nevědomě dal přímo na čelenku, kde měl oko a zadíval se na chvíli do země.* To oko zachránilo už několikrát mé přátelé... *Dodal opět smutněji, ale nakonec se stejně začal opět smát a jak došlo na to spadnutí hlavy. * A..a..asi j...j..jo. *Řekl, kdy se mu i zvedal už žaludek a projevila se na něm vcelku velká únava.* J..j..jen asi potřebuju na vzduch *Dodal, kdy se začal pomalu zvedat, ale byl tak opilí, že jak se zvedl okamžitě spadl na zem ze, které se začal velice těžce zvědat.*

Zachránilo? Nevím, jak by červené oko mohlo někoho zachránit, ale tak každý se bojí zřejmě nějaké barvy. *Pronesla opět se smíchem, jak se hned zasmála. Připadalo ji to vtipné, ale taky to vtipné bylo v tom momentu. Všimla si i jeho výrazu obličeje a všeho a jenom se nad tím zasmála. "Prý že vydrží.." Pronesla vtipně, když však zmínil, že chce na vzduch, tak jenom přikývla, ale v tom momentu začal padat na zem. Rin jenom zbystřila a rychle vstala ze židle, ale nestihla to. Místo toho Shimira chytila jedna číšnice a číšník. Každý z jedné strany. Byli zvyklí, že jim tady lidé odpadávají, tak s tím měli nějaké zkušenosti a proto i hlídali očima nějaké zákazníky ať se jim tu třeba nepozvrací a nebo nesloží, jak Shimiru.*  Riiiin-chan, ten tvůj kluk to dneska přehnal nemyslíš? *Odpověděla číšnice veselým tónem.* Měla by sis najít kluka, který aspoň jí, než začne pít. Tenhle zřejmě neví, jak na to. *Pronesl hned na to číšník s úsměvem.* Ai-chan. Hiko-kun. Tohle se vás netýká, tak přestaňtee! *Pronesla Rin, která následně škytla a jenom se snažila jaksi chytit rovnováhu, protože se trochu motala.* Kluku od Rin, vnímáš? Zvládneš to po svých? *Zeptala se ho Ai zvědavě.*

Shimiru: Třeba ti někdy ukážu co to oko umí. *Zasmál se ještě předtím než nadešla ta scéna, kdy odpadl. Byl furt při vědomí a ty hlasy slyšel.* Jo..jo v pohodě jen se mi zamotala hlava...omlouvám se za problémy.... *Řekl, kdy se snažil v kapse nahmatat peněženku což mu chvíli trvalo než vytáhl peníze.* Platím...to...c...c..co jsme vypili a ...přineste..ještě jednu flašku. *Zasmál se, kdy se pokusil zvednout, ale jeho rovnováha byla ta tam a tak se musel opřít.* T..t..to je ...ostuda.. *Pousmál se opět se zakýmácel, kdy bylo vidět, že chvilkama opravdu nevnímá tolik jak by měl. I když Shimiru nebyl takový slaboch, tak alkohol prostě byla jeho slabina. Jak se tak kymácel tak se mu trochu i podlamovaly nohy. Podíval se směremna Rin.* Omlouvám se...že vám dělám ostudu Rin-sama. * Poté se podíval na číšnici.* Jako..k.k..kompenzaci, ještě jednu flašku a vše zaplatím. *Pousmál se a sotva se držel na nohou.*

*Když se opět omluvil, tak Rin opět protočila očima. Hned na to si vzala skleničku vína a dopila ji ihned celou. Pak ji následně jenom položila na stůl a utřela si ústa pravou rukou od vína, co měla na rtech.* Ještě jednu flašku? Další flaška by tě mohla zabít srovnat. Ostuda to není. Jsou tady i horší případy, že Rin? *Mrkl Hiko na Rin a ona se jenom zasmála, když však vytahoval Shimiru peněženku a nabídl peníze, tak si je Rin jenom vzala rychle a strčila mu je do peněženky.* Ai-chan už žádná flaška. Tady jsme skončili pro dnešek, protože to už nezvlááádne! *Řekla veselým tónem Rin, která následně jenom obejmula Shimira zepředu. Ti dva ho pustili, protože jejich práce skončila.* Zaplatíme to zítra je si můžeme, Ai-chan, Ai-chan, Ai-chaaan. *Ai jenom kývla, protože věřila Rin, která neměla nouzi o peníze.* Už se nic nebude píííít. Půjdeme domů spinkat, Shimiru-kuuun, protože je noc a v noci se spinkááá. *Opět pronesla opileckým tónem, jak ho tak objímala zepředu. Měla ho v plánu odnést k sobě, protože nechtěla, aby spal na ulici.*