Ulička Daho

Je to jednoduché ,ale musíš vedět co chceš *Poté Rogue jen stál a koukal na Yin jak skládá pečetě. Uznale přikývl ,že si to zapamatovala hned napoprvé... Poté se Yin proměnila a Rogue jenom pozoroval sám sebe. Nebylo to dokonalý ,ale na první pokus vážně dobrý* Jak tak koukám vážně dobrý... Jen nějaký ty mouchy by tam byli.. Třeba velikost nohou a délka rukou máš je jinak dlouhé než jsou moje. Ale to jsou detaili ,který si moc nevěmneš pokud nejsi shinobi a nebo si ho nikdy neviděla... Takže zamně určitě dobrý ještě si to můžeš párkrát vyzkoušet a budeš to umět bez problémů a si o něco blíž geninské zkoušce... Chceš ukázat ještě něco dalšího nebo stačí tohle a chceš cvičit tohle

*Rogue pouze kýve tomu co Yin říka* Do geninských budeš potřebovat ještě další dvě techniky jedna z nich může být třeba tato *Poté se jenom usměje složí pečet a použije [Bunshin no Jutsu] Kolem Rogueho se objeví další dva klony... A stojí jenom u něj* Další technika je tato, ale pamatuj si dobře. Je to pouze ilzuce vše co udělají je iluze... Tudíž je to jenom na odvedění pozornosti... Takže nejlepší je to používat s kouřovým granátem ,kdy nepřítel nemuže vedět o co se jedná ... Tak se mi koukej na ruce a zkus to *Rogue ji začal ukazovat pečetě a poté jí sledoval*

*Pouze přikyvuje* Pokud se to nijak nezměnilo ,měli by to být 3 E techniky. Takže nic težkého *Poté mu Yin řekla ,že už to zkoušela a moc se jí to nepovedlo. Rogue pouze kýval a ukazoval rukou ať to zkusí..* Prostě to zkus a nevymlouvej se.. *Poté se Rogue usmál a čekal na výsledek ,který byl opět dobrý... Práce s chakrou jí nejspíš prostě šla* Vidím ,že stím nemáš problém... Nejspíš si se moc nesoustředila poprvé. Tohle je dobré myslím ,že by sis mohla zkusit o zkoušku rovnou. Pokud tě to v akademii nebaví. Ale to je jedno... Moc mě to mrzí ,ale už musím jít musím ještě něco zařídit... Takže rád jsem tě poznal a opatruj se *Potom vyrazil ke dveřím a ještě se otočil na Yin* Pokud chceš můžeš tu dneska zůstat trénovat ,stejně sem už nikdo moc nechodí *Poté jenom zvedl ruku na pozdrav a odešel*

*Shiro sa dnes dostal z Akadémie medzi prvými. Kráčal uličkou v čiernom tričku a čiernych nohaviciach. Jeho veci kontrastovali k jeho bielym vlasom. Bol zamyslený a hľadel do zeme.* " Dnes, pokiaľ mi nedá strýko veľa práce, by som si ešte prečítal niečo o Senninovi."* Veľmi ho bavilo čítanie, hlavne o histórii a aj keď mu vždy každý vravel, že z neho nikdy nebude ninja, tak práve to ho poháňalo dopredu aby si išiel za svojim snom.* "Raz budem slávny ako Sennin. Dokážem, že nebudem len ninja, ale že budem jeden z tých na ktorých si bude každý spomínať."* Je stratený vo svojich myšlienkach a skoro si nevšimne dievča, ktoré poznal z videnia na Akadémii.* Ahoj, ty chodíš na akadémiu však? *

*Shiro si ju premeria pohľadom a usmeje sa.* Ahoj, ja som Shiro. Shiro Hiroki. Bývam na konci dediny so svojim strýkom. Prepáč, zrejme som ťa tiež nezaregistroval. Tiež nemám na Akadémii moc priateľov. Deti ma nemajú príliš radi, kvôli môjmu otcovi.* Smutne zvesí hlavu a hľadí si na topánky.* Páči sa ti na Akadémii? Ja som tento rok ešte len začal, takže už sa neviem dočkať, kedy sa budem učiť nejaké Jutsu. Nikto z rodiny mi neveril, že by som mohol byť ninja. Až raz na rodinnej oslave nejaká moja vzdialená teta použila nejakú techniku a videla vo mne inú zásobu chakry ako u ostatných. Všetkých to prekvapilo...a mňa asi najviac.* rozosmeje sa a pozerá sa stále dievčaťu do očí.* "Hm, možno si aj ja konečne nájdem kamarátku!"*

* Usmeje sa na dievča.* Ty si z klanu Nara? Ja som z klanu Yamanaka. Naše rodiny sú veľmi spriatelené vedela si o tom?* Shiro si ju stále premeriava* "Je z klanu Nara...v knihách som sa dočítal, že naše rodiny majú úzke väzby a často spolupracujú. Chodíme spolu na akadémiu... Možno si budeme navzájom pomáhať."* Shiro ju počúval pozorne, bola to jedna z jeho obdivuhodných vlastností, že vždy vedel pozorne počúvať a vedel sa koncentrovať.* Noooo, hovorila si, že vieš nejaké jutsu. Aké je podľa teba to najlepšie ktoré vieš? Ja sa práve učím tiež nejaké. Ukážeš mi niečo z toho, čo si sa naučila?* zvedavo pozerá na svoju novú kamarátku a čaká či mu predvedie, čo dokáže.*

*Sasumi se znuděně procházela uličkou, měla sice spoustu věcí na práci, ale nic z toho ji nebavilo, a tak prokrastinovala co to šlo. Koukala po okolí, co je nového, a šoupala nohama o zem. Když prošla celou ulicí až na její druhou stranu, otráveně si sedla na lavičku. "To bude nudný den." Povzdechla si a koukla se na nebe, jestli náhodou alespoň nezačne pršet.*

"Doufám, že jsem si nezapomněl Kunaie."  *Sáhnu si po kapse a ucítím, že je tam mám, vejdu do uličky a kousek ode mně vidím sedět moji spolužačku.* "Hmm,  jakpak jen znělo její jméno? Mám pocit, že začínalo na S." *Pomalým krokem se k ní coulám zoufale se snažíc vzpomenout si na její jméno.* Ahoj, ty se mnou chodíš na akademii, že?

*Sasumi postřehla, jak se k ní rozpačitě blíží jeden její spolužák. Když ji oslovil, usmála se na něj * Jasně, sedím úplně u okna. Asi si mě nepamatuješ ale, jsem starší. Jmenuji se Sasumi, ráda tě poznávám. Ty jsi Niradara, že? * Sasumi byla počestná tím, že si pamatovala jména všech lidí, které kdy potkala. To bylo ale všechno, to, jak se chovají, nebo jak bojují, ji v hlavě už nezůstávalo, takže pamatovat si jména byla pro ni spíš nevýhoda. *Slyšel jsi už o té změně pravidel geninských zkoušek? Bude tě to taky čekat, prý budeme po dvojicích bojovat proti další dvojici.* Dívka zaměřila pozornost na chlapce, a byla zvědavá, s kým vlastně má tu čest.*

*Sasumi přicházela do kanceláře pro další C misi. A byla tam jedna přímo pro ní. Týkala se obchodníka, který se do Konohy nastěhoval před půl rokem. Prodával čokoládu a vždycky měl spoustu zákazníků a čekali se fronty na to, až se na vás dostane nějaký marcipánový bonbon. Sice to bylo dražší, ale stálo to za to. Postupně se ale na něj začali podávat stížnosti. A bylo jich čím dál tím více. Vládlo podezření, že cukrář přimíchává do čokolády lacinější směsi a nedodržuje hygienická opatření, která jsou u výroby jídla velice přísná. Stávalo se to často. Někdo začal vydělávat a lidé si ho oblíbili, a ten člověk se rozhodl že toho využije a vyrejžuje z toho co nejvíce, což samozřejmě lidé odhalí a postupně odejdou. Tady to bylo trochu jiné v tom, že spoustě lidem se z té čokolády udělalo špatně a vyžadovali odškodnění, na které by měli nárok pokud by se zjistilo, že cukrář opravdu používá pochybné suroviny. A cukrář to samozřejmě všechno popíral. Nikdo si nebyl jistý, jestli jsou stížnosti opravdu postavené na faktech, nebo si jen pár naštvaných sousedů sepsalo několik dopisů a vše poslali. Sasumi misi tedy přijmula a nyní si to už rázovala ke krámu. Přišla dovnitř jakoby nic a poručila si dva kousky pomerančového marcipánu a dva kaštanové bonbony. Přišlo ji zvláštní, že tu nikdo není, když tu byla před pár měsíci, bylo tu plno. Možná na těch pomluvách je kousek pravdy. Když ochutnala první bonbon, zjistila, že té pravdy je víc než kousek. Chutnalo to příšerně. Něco mezi čokoládou a prachem. Marcipán nebyl o nic lepší, cukr tam nebyl skoro žádný, podobalo se to chuti bláta, které jedla jako malá, když ji rodiče na zahradě nehlídali. Chvilku se před krámem šklebila a pak se rozhodla, že to prošetří. A na to se potřebuje dostat do jeho kuchyně. Ta se nacházela na druhé straně malého domku, a vedli k ní postranní dveře. Jen zajistit, aby tam náhodou cukrář nepřišel. Chvilku čekala venku a pozorovala sluníčko a domy okolo, když uviděla, jak do předních dveří někdo vchází. Byla to taková postarší obtloustlá žena s pár velkými taškami, která se očividně vydala na trh pro velký nákup a cestou domů se zastavila v cukrárně. Zrzka je pozorovala výlohou a viděla, jak cukrář vyndavá spod stolu nějaký plech čokoládových bonbonů, postavil ho na pult, a žena začala ukazovat prstem a něco říkat. „To bude typická vyptávačka, skvěle.“ Zaradovala se v duchu Sasu. Nesnášela tyhle lidi když byla ve frontě za nimi, ale teď se ji zrovna hodila. Její „A tohle je z mléka? Kolik stojí tadyto? A máte ještě něco jiného?“ ji teď poskytlo dostatečný čas. Vzala za kliku u postranních dveří. Byli otevřené. Opatrně nahlédla dovnitř, a naštěstí nikdo tam nebyl. Vešla a zavřela za sebou. Když se rozhlédla, nezahlédla nic zvláštního, všechno bylo čisté, nádobí uklizené v policích a přísady ve džbánech vyskládané vedle sebe. Do jednoho nakoukla. Byla to mouka. Hned vedle byl cukr a poté marcipánový prášek. Postupně otevírala nádoby, když konečně našla co hledala, kakaový prášek. Přičichla k němu a zamračila se. Nevoněl jako ten, který měli vždycky doma. A když kousek ochutnala, zjistila že ani chuť není stejná. Chutnalo to jako prach, přesně jako ty bonbony. *Hei co to děláš?!* zaslechla rozčilený hlas. Cukrář se vrátil z obchodu a spatřil ji nakloněnou nad mísou s kakaem. *Zkoumám vaše přísady, podvádíte lidi abyste na tom vydělal. Půjdete se mnou.* zavřela Sasumi nádobu a vykročila směrem k muži, který si to ovšem nenechal líbit. Vrátil se do prodejny a objevil se znovu s velkým kuchyňským nožem. *Okamžitě odsud vypadni nebo uvidíš.* pohrozil a vykročil k ní. Sasumi, která zpozorovala že po dobrém to nepůjde, složila pečetě a vystřelila za jeho záda (shunshin no jutsu). Když se za ním ocitla, vyjelo ji zpod rukávu Kuratchi, ona přiskočila a přitiskla ho cukráři ke krku. Ten se lekl a zůstal na místě jako přimražený. Sasumi potom nasadila muži pouta na ruce a nandala do papírového pytlíku na bonbony několik odměrek onoho hnusného kakaového prášku, aby měla nějaké důkazy, zbytek si vezmou ti, kdo to sem půjde prověřit. *Tak jdeme.* otevřela dveře a nechala cukráře projít. Pak za sebou zavřela a vydala se s ním na cestu předat ho spravedlnosti.*

Shimiru : *Konohagakure jedna z posledních vesnic, kterou Shimiru ještě nenavštívil. Měl kousek od Konohy misi ulovit jednoho nukenina tak proč se zrovna nepodívat na jednu z velkých vesnic ? U brány se tedy ohlásil a ukázal průkaz jakožto lovec nukeninů a vešel dovnitř. Upřímně konoha se mu zatím z vesnic líbila asi nejvíce. Nebylo tu ani extra teplo a ani zima, počasí bylo také hezké a jak to tady žilo. Ulice narvané lidmi, stánky s jidlem a vše možné.* Jo, tak už chápu proč všichni mluví o Konoze jako o té zlaté vesnici. *Ušklíbl se a jak bylo jeho zvykem našel si hned lavičku na kterou se usadil. Na sobě měl klasické jeho oblečení (viz. zde) . Čelenku měl samozřejmě přes své oko se sharinganem, aby ho zakrýval a na zádech měl své meče. Rozhlížel se tak kolem sebe, kdy zjišťoval, jaká krása to v Konoze je. Přeci jen Shimiru rád poznával nové místa, možná i to byl jeden z důvodů proč se stal lovcem, ale tohle mu prostě vyráželo dech.*

*Malinká a buclatá dívka se nacházela na vozíčku, na kterém seděla. Život ji jaksi nepřál a už od narození byla taková slabší. Nemohla moc běhat či dělat náročnější činnosti, protože se rychle unavila a taktéž fyzička ji moc nepřála. Byla z klanu Akimichi, tak nejen to, že měla trochu "obezitu" v genech, ale nedostatek pohybu k tomu taktéž trochu dopomáhal. Chodila však na akademii, i když fyzicky moc nevynikala, ale za to byla extrémně pozorná, všímavá a chytrá. Nechodila ven s kamarády a další věci, které dělají děti, ale ona zůstávala u knížek. Její rodina byla celkem v balíku, tak měli doma vlastní knihovnu a ona sama nemusela ani chodit ven, aby si mohla něco přečíst. Dneska je však venku na vozíku s fialovými šaty, které měla až po kotníky. Na nohách pantofle a její vozík tahala služebná s jménem Rin, která měla klasicky služebnický úbor. Sama dívka na vozíku měla na stehnech knížku, která nebyla pohádka či nějaký příběh nebo omalovánky, ale atlas bylin. Knížku měla otevřenou, ale o stehna se ji opírala a držela ji oběma rukama. Nemusela koukat před sebe, protože její služebná určovala kam půjdou. Ona sama nad tím nepřemýšlela a bylo jí to v celku jedno.*

Shimiru : *Jak se tak usadil a sledoval to okolí nemohl si nepovšimnout té holky, která byla na vozíku. Shimirovi samozřejmě hned docvaklo, že žena, která určuje směr bude určitě služebná nebo přibuzná, i když podle úboru spíše služebná. Pouze se tak pousmál. Jak tak projížděla kolem tak se Shimiru pouze podíval na nebe.* Je moc hezký den, než aby jsi trávila u knížek ne ? *Řekl Shimiru, i když měl pochopení pro to, že se chce holka vzdělávat. Přeci jen Shimiru celou akademii a dokonce i jako genin byl v knihovně furt. Síla je nebezpečná, ale mozek..to je sakra nebezpečná zbraň, to byl taky i důvod proč Shimiru často pomáhal u nich ve vesnici policii v Kumogakure. Holčinu si tak prohlížel a zjišťoval o ní informace což bylo přesně to v čem Shimiru vynikal. * Máš problém s chůzí, ale ochrnutá nejsi. Z toho si, ale nic nedělej. Knížky jsou ostřejší než shurikeny. *Pousmál se, kdy se už díval přímo na tu holčinu.*

*Rin pokračovala v chůzi a držela vozík oběma rukama. Očkama koukla na dívku, která se jmenovala Arika, jak si čte svou knížku. Rin jenom povzdechla a zakroutila hlavou. Nechápala, co dívka může vidět neustále na těch knížkách, ale neměla jí to za zlé. Rin jenom nahodila úsměv a pokračovala v cestě do té doby dokud ji zvuk chlapce, který byl kousek od nich nepřerušil. Zastavila se jenom a pohlédla směrem, kde se hlas ozval. Rin neznala chlapce, ale dle toho, co měl na sobě, tak usoudila, že jde o ninju. Ninju ze země Blesku. Rin jaksi čekala, že to bude zase nějaký útok na nemocné dítě, ale jaksi se chlapec nezdál být jako šikanátor, nebo něco podobného. Proto se jenom lehce překvapila a pohledem pak mrkla na Ariku, která jaksi měla stále své myšlenky v knížce.* Ehm.. *Odkašlala si Rin, která se snažila vzbudit pozornost Ariky, ale ta nevnímala ani jednoho z nich, jen svou knížku.* Omlouvám se. Není moc komunikativní. *Odpoví Rin chlapci a trapně se usměje.*

Shimiru : To je v pořádku madam. Knihy člověka doslova pohltí. *Pousmál se a nadále seděl na svém místě.* Jmenuji se Shimiru Ryogui jsem z Kumogakure. A omlouvám se, že jsem se nepředstavil dříve, přeci jen to mělo být na prvním místě a až poté jsem vás měl oslovit. *Představil se a uklonil svou hlavu na znak úcty. Přeci jen Shimiru byl dobře vychovaný a věděl, že by měl mluvit s respektem niko-li opovržením. Poté se ovšem podíval na tu holčinu.* Ricinus communis, nebo také Skočec. tuhle bylinku bych neriskoval, a to je důvod proč máme takovéhle knížky. Do týdne zemřít v křečích, nechci děkuji. *Dodal, kdy se pokusil tu dívku lehce navnadit na nějakou konverzaci. Jelikož Shimiru už vlastnil i nějaké jedy, neměl problém s tím zrovna říct jednu z nejjedovatějších rostlin, kterou znal a o, které četl ještě jako malý.*

*Rin jenom kývne, jak chlapec mluví a jenom zčervená nad jeho představením. Nečekala takového vychovaného ninju a navíc přitažlivého. Rin už byla nějaký čas sama, tak měla jaksi svoje choutky.* Těší mě. Já jsem Rin Uhiri a tohle je Arika Yoshimiru. *Rin se jenom uklonila taktéž na Shimira a hned na to se opět narovnala. Pohledem však koukla na Ariku, která jaksi byla stále v knížce zabořená a nevšímajíc si těch dvou. Rin jenom povzdechla tak nějak smutně, ale stále si držela trapný úsměv na tváři, protože nevěděla, co s dívkou. Ovšem Arika zbystřila, když někdo z jejího pohledu zmínil Skočec.* Lepší je Rulík. Už jen od pohledu a navíc si ho každý může poplést s borůvkou, když se moc nevyzná v tomhle oboru. *Odpověděla mu Arika, ale nekoukala na něho. Nezajímala se jaksi o něho, protože knížka pro ní byla zajímavější, než nějaký bylinkář z jejího pohledu.* Och- Nevěděla jsem, že se zajímáte o jedovaté bylinky..

Shimiru: * Shimiru se pousmál, když se mu představily.* Ovšem s rulíkem nemůžeš nikoho vyslechnout. *Poté se podíval na ženu, která se mu představila jako Rin.* Ne, že bych se o ně nějak zajímal, ale pracuji jako lovec nukeninů, takže nějaké znalosti jsem si musel zjistit. Přeci jen když jste delší dobu mimo vesnici, a nemáte jídlo. Je dobré něco málo o tomhle vědět. *Stále se usmíval, a lehce si poupravil čelenku, která mu stále skrývala jedno oko. * [color=#FF0000] Nemáte hlad dámy ? Třeba by jsem vám mohl něco koupit a na oplátku vy by jste mě mohli provést po vesnici a ukázat mi nějaké památky. se Shimiru, který skutečně neměl žádné zlé úmysly, prostě a jednoduše se těšil až doma Shinovi a Akane povypráví jak vypadá Konohagakure.* [color=#FF0000]Pokud i Arika-sama chce mohla by se proletět, a věř mi, že je to lepší než nějaké knížky. *Dodal, kdy si stále snažil dostat pozornost té dívky. Rin se Shimirovi líbila, ovšem Akane by ho opravdu zabila, kdyby ho viděla s jinými dívkami.*

Vyslechnout?! * Překvapila se Rin, která ho následně poslouchala. Nečekala, že by to byl lovec nukeninů či něco tomu podobnému. Navíc by nikdy nečekala, že lovec nukeninů bude takhle vychovaný, když loví lidské monstra a zločince. A Ariku? Ji to jaksi nezajímalo, co je chlapcovo povolání. Ovšem stejně ho slyšela, i když se to snažila ignorovat a nevšímat si toho. Dalo by se říci, že má jaksi vše i všechny na háku a jediné, co ji zajímá je kniha. Proto se k tomu sama jaksi nevyjadřovala.* Na jídlo? Co myslíš, Ari? Nechtěla by sis skočit se Shimiru-samem na jídlo a ukázaly by jsme mu něco zajímavého tady? *Zeptala se Rin a koukla směrem na Ariku, která stále měla zabořenou hlavu v knížkách do té doby, než zmínil, že by se mohla proletět.*  Proletět? *Arika odebrala zrak z knížky a hlavu nasměrovala na chlapce. Koukala se mu přímo do obličeje a jaksi si ho ani moc neprohlížela. Na jejím obličeji nebyla žádná emoce. Spíš to vypadalo, jak kdyby byla mrtvá a zároveň živá. V jejích očích chyběla dětská radost a pocit štěstí. Ovšem takhle se tvářila vždy. Nikdy neukázala žádný náznak radosti.* Ty mě chceš nechat letět za anděly, jak to děláš s nukeniny? *Tahle otázka trochu překvapila Rin, která tohle to nečekala.* Takhle to nemyslel, Ari...

Shimiru : Slyšela jste dobře, vyslechnout. Pokud chcete nukenina vyslechnout jsou jen dva způsoby. Po dobrém nebo po zlém. A když to nejde po dobrém tak samozřejmě jiná možnost není. *Pousmál se, když konečně si získal pozornost té dívky.* To je v pořádku madam. *Kývl na Rin a podíval se zpět na dívku.* To na čem lítám, ti nijak neublíží pokud se k tomu chováš s respektem, stejně jako k lidem. Protože respekt je dost důležitý. Tedy respekt a vychování. *Pousmál se lehce na dívku.* Myslím si ovšem, že na dívku tvého věku, řekněme, že je ještě brzo na to, abych ti řekl, jak to funguje s nukeniny. *Konečně se Shimiru zvedl z lavičky a podíval se na Ariku.* Knížky jsou sice fajn, naučí tě spoustu věcí. Ale k čemu ti to je když to nedokážeš použít. * V tu chvíli Shimiru překřížil ruce.* Nemluvě o tom, že příliš čtení škodí. Až budeš genin nebo chunnin a nebudeš vycházet s parťáky, zemřeš a jak říkáš poletíš za anděly. *Dodal, kdy to mohlo znít výhružně, ale zároveň měl Shimiru pravdu a jak věděl, že má pravdu ? Úplně lehce, sám si tímhle procházel a Arika byla až příliš podobná Shimirovi v děckých letech.* Já ovšem pro tebe mam jinou nabídku a to je skutečný let. Bohužel by jsme se museli přesunout jinám protože tady je moc lidí. Nejlepší by bylo nějaké cvičiště. *Pak se tak škodolibě pousmál.* Pokud se ti to nebude líbit Ariku, vymyslíš mi trest. Pokud se mi to však povede a tobě se to zalíbí, popřemýšlíš nad tím co jsem řekl. *Dodal.*

Páni. Nikdy jsem takhle nad tím nepřemýšlela.. *Následně Rin pustila vozík s Arikou, aby si dala ruce křížem. Nebála se toho, že vozík by odjel, protože nebyly na žádném kopečku a terén byl rovný.* Musí to být zajímavé lovit lidi. *Následně Rin poslouchala o tom na čem Shimiru lítá. Sama nikdy nelítala. Jak Rin tak ani Arika. Obě sledovaly chlapce, jak se postavil z lavičky, kdy Rin ho sledovala s úsměvem a Arika chladně. Takové rozdílné povahy obě dvě.* Škodí? Nevím o tom, že by škodilo. Díky knížkám se toho můžu hodně naučit aniž bych někam musela jít. Navíc knížky jsou občas lepší, jak krutá realita. Osobní zkušenosti jsou sice lepší, ale i tak radši knížky. *Když však zmínil téma genin a další, tak se Arika trochu zamračila, ale hned se její obličej vrátil zpátky na chladný.* Děje se něco?*Zeptala se Rin Ariky, protože si toho všimla v prostorovém vidění, kdy se na ní i podívala takovým starostlivým výrazem.* Na to, že si lovec nukeninů, tak mě zajímá jedna věc. Jak víš, že chci být shinobi? Taková informace.. Připadáš mi spíše jako zvěd. Navíc tvé podezřelé chování a získání mé pozornosti. Nemluvě o tom, že chceš, aby jsme se přesunuly jinam, kde není moc lidí. *Pronesla Arika chladně a Rin se jenom zarazila. Rinin výraz se změnil na překvapený a trochu šokovaný. Rin se jenom rychle přesunula před Ariku, aby byla mezi Shimiruem a Arikou.* Pokud máte problémy s rodinou Yoshimiru, tak z toho Ariku vynechte! Ona nemá s prací svého otce nic společného a únosem nic nezískáte! *Řekla varovným tónem směrem k Shimiru. Bylo to trochu podezřelé, tedy spíš až moc, jak se Shimiru chová k Arike. Ví, že chce být shinobi, chce ji vzít někam na "let", kde není moc lidí + to, že se o ní tak nějak zajímá trochu více, než ostatní lidé.*

Shimiru: *Nadále se usmíval.* Nauči se něco aniž by jsi musela někam jít ? Jako by jsi říkala moje slova, když jsem byl menší. Knížky bohužel nezastaví, meč. Dají ti znalosti to ano, ale k čemu jsou znalosti, když sama je nedokážeš použít v praxi ? Pokud by nás tady někdo přepadl myslíš si, že by ti knížka pomohla ? Byla by to ta poslední věc co by tě v tu chvíli zajímala. *Shimirovi se sice nelíbila odpověď dívky, ale i přes to se usmíval. * Jak vím, že chceš být Shinobi ? Dej mi chvilku. *Jeho oko začalo velice rychle běhat sem a tam, což znamenalo, že jeho mozek jeden a plný výkon, kdy po pár vteřinách se podíval zpět na dívku.* Takže. Mladá dívka, která je zřemě dost za vodou díky nejspíše rodičům, nemá spoustu kamarádů a čte si knížku o bylinkách. To může značit hned několik věcí ovšem, já předpokládám tohle. Nejspíše chodíš na akademii nebo se tam nejméně připravuješ , ale bohužel si z tebe děti dělají srandu, kvůli tomu se jim snažíš vyrovnat znalostmi, a nejspíše nemáš moc kamarádů. Proto se snažíš schovat své pravé city. A jak vím, že chceš být shinobi ? Ignorovala jsi mě, když jsem začal mluvit o své práci, ale víš o tom, že lovení nukeninů neznamená jen přivést je zpět do vesnice ke spravedlnosti, ale můžu je i zabíjet. Což znamená, že se o Shinobi zajímáš, protože obyčejní lidé pochyubuju, že by se o to zajímali, ti jsou rádi, že se zajímají vůbec o něco. *Dokončil svou myšlenku. Poté, ale přišlo na toho zvěda čímž se Shimiru začal smát.* Pokud bych byl zvěd, tak jsem sakra špatný zvěd. Klidně si můžete přivést policii nebo klidně i nějakého Shinobi, ať mají vše pod kontrolou. A pokud bych byl zvěd nebo únosce, myslíte si opravdu, že bych vás chtěl vzít na cvičiště, kde je větší pravděpodobnost toho, že bych dostal přes hubu ? Je pěkné počasí a v tuhle chvíli tam bude dost Shinobi, kteří tam budou trénovat. *Poté vytáhl pomalu a opatrně svitek, který podal Riku. V něm bylo vše o Shimirovi, kdy dole skutečně byl otisk pečeti Raikage, což značilo, že je pravý. Bylo to potvrzení o lovení nukeninů a titulu Okubyōna Sennin, kdy dole byla i Shimirova podobizna.* Pouze jste mě zaujali, ale teď mě zajímáte ještě víc. Řekla jste s prací svého otce ? *Podíval se na Rinu, kdy v jeho tváři bylo vcelku silně zmatení.* Co její otec dělá tak strašného, že by někdo chtěl Ariku unést ? *Zeptal se a skutečně bylo poznat jak po hlase tak ve výrazu, že absolutně neví co tím myslela.*

Meč? Zbraň? Myslíš jenom na boje, i když nebojuješ. Proč by nás někdo napadl- Tedy, proč by někdo napadl mě? Nemám nic cenného u sebe, nevím nic důležitého... *Odpověděla Arika opět chladně a nechápala, proč jsem tahá meč či souboj. V téhle vesnici je snad nejmenší možnost být napaden za bílého dne. Ještě napadnou dítě na vozíku.* Arika-san, takové věci neříkejte, nejste bezcenná. *Pronesla Rin směrem k Arike, ale koukala stále na Shimira. Následně se Rin jenom překvapila, když viděla tu scénu, kterou udělal chlapec. Arika se spíš dívala svým běžným výrazem, protože jí to nepřekvapilo. Chodívala často do nemocnice na operace, léčby a další věci, tak tam viděla toho dost, co všechno se může s lidmi stát a jak se můžou chovat.* Lovení nukeninů je jako lovení zločinců, když je někdo policista. Není tam žádný rozdíl. Naháníš zlé lidi, kteří udělali něco špatného a nebo jsou nevinní a musíš vyřešit proč. *Arika jenom pozvedla svými rameny.* Děti si ze mě nedělají srandu. Nevím, jak u tebe doma, ale tady se lidem nesmějeme, že je někdo na tom špatně. Spíš se jim snažíme pomoci, ale to je zřejmě jedno. *Opět zvedla rameny. Ona sama šikanu nikdy nevnímala, ale našel se občas nějaký člověk, který si z jejího zdravotního srandu udělal srandu, ale to bylo vše.* Arika-san.. *Když podal Shimiru svitek Rin, tak si ho nevzala. Spíš se na něho dívala takovým podezřelým způsobem.* Nejsem ten typ člověka, co hned něco řeší s policií. Navíc já sama osobně nepoznám podpis Raikageho. To by chtělo vyšší složky, ale.. nejsem taková. A to s tvým okem? To vypadalo, jak kdybys byl psychopat. Což ti na dojmu moc nedává. *Rin udělala krok zpátky, aby byla blíže k Arike.* Za práci? Nejsem v takové pozici, abych odpovídala na takové otázky. Takové otázky se musí klást někomu jinému, omlouvám se, že vám nemůžu odpovědět. *I přesto všechno musela působit formálně, aby nezkazila pověst rodiny, že dávají práci nějakým toxickým lidem.* Proč se o nás zajímáš, když tedy nejsi zvěd? Je snad Rin-san nukenin? *Arika jenom koukla na Rin, která koukala na ni. Jenom polkla a tak trochu Rin zčervenala.* Co to povídáš? Proč bych měla být nukenin? Nevím, když mu připadáš zajímavá, tak si zřejmě nukenin a nebo se mu líbíš. *Hned na to Rin ještě více zčervenala, i když se to vůbec nehodilo.*

Shimiru: *Pouze se začal opět nahlas smát.* Omlouvám se Rin - sama, ale i když jste pohledná tak ne v Kumogakure už na mě někdo čeká. *Poté se ovšem lehce zamračil protože začínal být i lehce frustrovaný.* Psychopat ? Možná i jsem, kdo ví. Ale i psychopati mají zdá se být lepší vychování, než aby někoho takhle označili. *Dodal Shimiru, který se poté podíval na Ariku.* Ty nevíš nic o tom jaký lidé venku jsou. Pokud si myslíš, že by tě nikdo nenapadl, i když jsi na vozíku a i když nemáš nic důležitého. Jsi silně na omylu a opět knížky tě před tím nezachrání. *Tentokrát už měl opravdu vážný pohled, protože už té lehké arogance měl dost.* Viděl jsem co někteří lidé provádí. Nukenin, kterého jsem pronásledoval a schoval se nedaleko vaší vesnice, zmasakroval rodinu a zabil její tří měsíční dítě. Měla snad něco cenného u sebe nebo důležitého ? Neměla. Viděl to pouze jako zábavu. Ovšem od člověka, který sedí u knížek a neví co je venku, neví co je radost a co jsou přátelé. Nemohu čekat více než co říkáš. *Poté se otočil na Rin.* Pokud jde o vás, samozřejmě nebudu vás nutit mi říkat takové informace. *Shimiru si začal pomalu, ale jistě dělat obrázek ohledně lidí v Konohagakure a nebyl zrovna kladný, spíše naopak. Takže zatím stále vyhrávala Sunagakure. Obrázek na Rin si udělal takový, že zřejmě bude slušná a svou práci bere vážně, ovšem Arika tak tam by spíše řekl, že prozatím je to jen rozmazlená holka, snažil se být slušný, ale bohužel dneska děti zřejmě neví co slušnost a respekt je.*

*Rin nad slovy Shimira byla stále červená, ale i tak ho tak nějak hlídala kdyby náhodou. Kývla jenom nad tím, když ji oznámil, že na něho někdo čeká.* Chápu. *Poslouchaly ho obě, jak začal mluvit o tom, že je možná psychopat. Rin se mu však nedivila. Ona sama by neměla srdce zabíjet ostatní a zřejmě kdyby to dělala, tak by se z ní stal taktéž možná psychopat? Kdo ví. Ovšem začala koukat po Arike a Shimirovi, když na ni Shimiru začal mluvit. Arika koukala svými chladnými očima na Shimira a snažila se ho jaksi poslouchat, i když prostě ty jeho slova či věci, co říká nechápala. Nechápala, proč ji to říká. Nevěděla ani, co si z toho vzít. Cizí lidé ji jaksi byli ukradení, když k nim neměla vztah. Může to být hnusné, ale bylo to tak. Nezáleželo ji na cizích, protože cizím nezáleží na ní, tak proč litovat nějakou rodinu, kterou ani neznala? Rin měla zlaté srdce, tak chápala, že to muselo být strašné, ale Arika byla jaksi srovnaná se smrtí.* Nemám důvod být mimo vesnici. Tady mi to hezky vyhovuje. Člověk jako já.. by sám nikde nepřežil. Proto jsem tady v bezpečí. *Arika zvedla opět rameny.* Nevím o co se snažíš. Chceš snad, abych tu rodinu litovala? *Její otázka vyzněla zvědavě, ale prostě to nechápala.* Od člověka, co zabíjí a loví lidi nepotřebuji jaksi žádné rady, protože mi budou k ničemu. *Dořekla a vrátila svůj pohled zpátky na knížku.* Rin-sama, mohly bychom pokračovat? *Rin se jenom koukla na Shimira, kdy jaksi nevěděla co říct.* Ano, Ari-san. Mimochodem, jak dlouho tu plánujete zůstat? Já jen.. Jestli pak chcete provést po vesnici, tak po šesté hodině mám volno a nemám co dělat. *Nabídla se Rin přátelsky a Arika to jaksi ignorovala. No Arika se nemohla míchat do života Rin.*

Shimiru : *Opět se pousmál, když promluvila Rin. * Budu upřímný. Nechtěl jsem, aby jsi je litovala. A díky právě lidem co zabíjí jiné lidi, mohou vaši občané být klidný ve vesnici. Pokud by jsme tu nebyli, co myslíš, žeby se stalo. Upřímně doufám, že ti to jednou dojde. Není nic horšího než přemýšlet černobíle jako přemýšlíš právě teď. *Řekl trochu smutněji, ale poté se podíval na Rin.* Budu tu ještě tak týden, poté pomalu vyrazím zpět do vesnice. Takže ano po šesté hodině mam čas. Takže se můžeme klidně sejít i zde. *Pousmál se opět Shimiru.* No dámy nebudu vás nadále zdržovat. Užíjte si volné chvilky. A přeji pěkné čtení. *Zasmál se ještě Shimiru, který se poté otočil kolem sebe a když zjistil, že kolem nic je méně lidí tak položil svitek na zem, kdy se před ním objevil velký fénix. (Choujuu Giga: ​Idaina Tanken) (Vzhled zde) . Na toho Shimiru vyskočil.* Tak tedy v šest Rin-sama. *Hned poté odletěl , kdy hledal právě to zmiňované cvičiště.*

*Arika se snažila ignorovat chlapce, kterému neměla co říct a taky důvod ho ignorovat. Nějaké moudra od cizích nebrala, i když ten člověk mohl být sebevíc slušnější, tak pořád to byl pro ní cizák. Rin si jenom povzdechla nad tím, jak ho Arika ignoruje a už ani nevnímá, kdy kouká na Ariku do té doby, dokud na ní nezačne mluvit Shimiru.* Týden? To zní fajn. Aspoň si snad užijete Konohu, jak má být. *Usmála se na něho a jenom přikývla, když souhlasil se střetnutím. Začala i přemýšlet, co si vzít na sebe a zda se osprchovat či ne, ale zřejmě ano. Člověk nikdy neví totiž. Poklonila se jenom, když se s nimi rozloučil a Arika to celé ignorovala.* Vy si užijte čas, který máte pro sebe. *Pronesla Rin, která sledovala, jak si Shimiru vytvořil jakéhosi ptáka.* Dobře, dobře. Budu tady na vás čekat. *Pak jenom koukala, jak odletěl.* Zajímavý mladík, co? *Arika se opět nevyjadřovala a Rin si povzdechla.* Co se dá s tebou dělat maličká. *Následně se Rin vrátila za vozík, který uchopila a pokračovala v cestě. Myšlenky však měla na chlapce zatím co Arika měla myšlenky na knížku.*

-------PO ŠESTÉ HODINĚ---
Shimiru : *Jak Shimiru slíbil, čekal už nějakou dobu na smluveném místě, samozřejmě tam čekal už nějakou dobu. On sám vždy chodil, alespoň o půl hodinky dříve na schůzky než měl, nerad nechával totiž lidi čekat, ale jemu samotnému čekání nevadilo. Usadil se tedy na lavičku a sledoval oblohu. Oblečený byl v podobně stylizovaném oblečení jako předtím jen s tím rozdílem, že bylo čisté a on sám byl umytý. Přeci jen po treninku, který mezitím měl, no nehodilo by se to, aby dáma musela pak cítit ten smrad z něho. Naštěstí tedy byl osprchovaný a převlečený. Nyní tedy seděl pouze na lavičce a čekal na dívku, která snad dorazí.* "Tyhle vesnice mě nikdy nepřestanou překvapovat. Stále toho tolik nevíme." *Pomyslel si a nadále čekal.*

*Bylo to už pár hodin po seznámení s chlapcem, kdy Rin odvedla Ariku domů a skončila ji směna. Samozřejmě, že Arika nic nenamítala na to, že jde Rin na schůzku. Spíš ji to trochu přála a samotnou Rin to překvapilo. Rin se jenom dostala následně domů, kde se osprchovala, převlékla a byla připravená vyrazit. Ještě však měla patnáct minut čas, tak si udělala nějaký make-up, aby působila stylově. Po pár minutovém make-upu vyrazila do ulic směrem, kde se Shimirem setkala. Šla elegantní chůzí a měla na tváři takový veselý úsměv, protože tohle bylo po dlouhé době, co s někým šla takhle na schůzku a ještě s chlapcem z cizí země. Ovšem bralo ji to a dávalo ji to takový menší adrenalin. Po pár minutách chůze spatřila Shimira na lavičce. Jenom si olízla rty s radostí, že je tady. Levou rukou si část vlasů dala za ucho a pravou rukou na něho vesele zamávala, než k němu přímo došla.* Wanan, Shimiru-kun. *Řekla milým hlasem a levou ruku si dala v bok.*

Shimiru : *Ještě chvilku čekal než se objevila Rin, která jen zářila. Zvedl se tedy z lavičky a uklonil se.* Sluší vám to Rin-sama. *Pousmál se a i když ty šaty sváděli k tomu se podívat trochu níže, Shimiru však sledoval jen její oči, kdy jen lehce mávl rukou.* Můžeme tedy vyrazi Rin-sama ? Za to, že mě tu provedete, bych vám mohl koupit tu večeři, když nevyšlo jídlo předtím. *Pousmál se, i když to znělo hůř než on sám myslel. Nechtěl ji nijak svést nebo tak, přeci jen on byl věrnej Akane a nikomu jinému, ale urazit ji samozřejmě nechtěl, proto se snažil chovat jak nejpříjemnějí mohl. Pokud by tedy vyrazili pootočil by se samozřejmě ještě na Rin.* Tady u vás to skutečně žije. Skoro jako by tu nikdy nikdo nespal. A dokonce i příjemní lidé tu jsou...tedy někteří. *Zasmál se, kdy pozoroval celou dobu Rin.*

*Lehce se začervenala nad lichotkou.* I tobě. *Odpověděla mu stejně a dala si následně ruce křížem. No hned je dala opět pryč z hrudi, protože byl čas vyrazit.* Dobře, ale neslibuji ti bůh ví jakého průvodce, tak ať víš. *Mrkla by po něm pravým očkem a vyrazila jedním směrem, kde bylo pár stánků, domy a lidé.* Ano, tahle ulička je celkem rušná. Lide slaví, že jim kvete úroda, udělali nabídku, splatily dluhy, nebo že se jim někdo nový narodil do rodiny. Každou chvíli je co slavit, že? *Pokračovala v cestě a šla stále elegantní chůzí. Očima koukala před sebe, ale i koukala na Shimira, aby s ním udržela tempo.* Co ty Shimiru? *Koukla by po něm a udržela si pohled na něm.* Máš ty chuť slavit potom, co si zneškodnil toho nukenina, který byl poblíž Konohy? *Zeptala by se ho zvědavým tónem, jak kdyby chtěla začít nějaké téma.*