Náměstí

*Riku se ocital v Kirigakure, společně s pár dalšíma geninama a Tsuchikagem, kvůli Chunninským zkouškám. Skoro vůbec se nedostal mimo vesnici a proto by chtěl prozkoumat co největší část Kirigakure. Nechtělo se mu chodit samotnému po Kirigakure, a tak ještě než se vydal ven, tak se stavil pro Tsuki, která tu byla taky. Jestli by s ním nechtěla prozkoumávat Kiri. Měl na sobě oblečené Odkaz . Zaťukal na dveře pokoje kde by měla být Tsuki. * Halo, jsi tu? * čekal na odpověď. *

*Mala už po prvej skúške, výsledky už vedela, a aj keby nie, bola si na sto percent istá, že písomný test dala na plný počet bodov. Verila si v tom. Práve sa nachádzala vo svojej hotelovej izbe. Bola ubytovaná v tom najdrahšom hoteli a otec prenajal úplne celé jedno patro - to najvyššie - pre neho, ju a ich služobníctvo. Ležala na posteli, hlavu mala spustenú dole cez okraj postele a nad hlavou držala ruky a v nich knihu, ktorú si čítala. Mala na sebe len pohodlnú veľkú mikinu a kalhotky, ktoré však nebolo vidieť. Na nôžkach nemala ani ponožky. Zrazu niekto zaklopal na dvere jej izby a spoza nich sa ozval hlas, ktorý jej bol známy..* "Riku?.. Čo ten tu chce?" *lenovo sa prevalila a vstala z postele, aby došla ku dverám. Prudko ich otvorila, chytila chlapca za jednu ruku a svojou voľnou rukou mu priložila dlaň na jeho ústa a potiahla ho smerom do svojej izby, zamknúc za nimi dvere. Ešte to tak, aby ho tu niekto videl a bonzoval otcovi! Vzala z postele knihu,* Čo potrebuješ, Riku-chan? *mrkla na neho svojimi veľkými očiskami a odišla od postele smerom k stolíku, kam knihu položila.*

*Mala už po prvej skúške, výsledky už vedela, a aj keby nie, bola si na sto percent istá, že písomný test dala na plný počet bodov. Verila si v tom. Práve sa nachádzala vo svojej hotelovej izbe. Bola ubytovaná v tom najdrahšom hoteli a otec prenajal úplne celé jedno patro - to najvyššie - pre neho, ju a ich služobníctvo. Ležala na posteli, hlavu mala spustenú dole cez okraj postele a nad hlavou držala ruky a v nich knihu, ktorú si čítala. Mala na sebe len pohodlnú veľkú mikinu a kalhotky, ktoré však nebolo vidieť. Na nôžkach nemala ani ponožky. Zrazu niekto zaklopal na dvere jej izby a spoza nich sa ozval hlas, ktorý jej bol známy..* "Riku?.. Čo ten tu chce?" *lenovo sa prevalila a vstala z postele, aby došla ku dverám. Prudko ich otvorila, chytila chlapca za jednu ruku a svojou voľnou rukou mu priložila dlaň na jeho ústa a potiahla ho smerom do svojej izby, zamknúc za nimi dvere. Ešte to tak, aby ho tu niekto videl a bonzoval otcovi! Vzala z postele knihu,* Čo potrebuješ, Riku-chan? *mrkla na neho svojimi veľkými očiskami a odišla od postele smerom k stolíku, kam knihu položila.*

Co to… * Riku byl celkem zaskočen, když byl z ničeho nic vtáhnut dovnitř pokoje. Když byl vevnitř a Tsuki za nimi zamčela dveře. * Co to mělo být? To mě jako tady budeš držet jako nějaké rukojmí? * Trochu se zasmál nad svými slovy. *No co bych potřeboval, spíš jsem se chtěl zeptat, zda si nechceš jít projít prohlédnout Kiri se mnou, co ty na to? * Zeptal se jí na přímo a koukal po jejím pokoji. * Máš to tu pěkný. * Okomentoval její pokoj, už od pohledu byl trochu jiná kvalita než jeho. * Proč si mě vůbec v táhla do pokoje? To mě nikdo nesmí vidět? A jak si dopadla u zkoušek?

*Ostávala stáť pri stole a nechtíkmi pomaly ťapkala po drevenej doske stola, upierajúc na Rikua svoj pohľad..* Držať ťa ako rukojemníka a poštvať si proti sebe celý klan Dengen O? Nie, ďakujem.. *prehodila Tsuki a prestala nechtami klepkať po dreve. Ruku od stola odtiahla až v momente, keď zatvorila knihu a nechala ju tak už nedotknutú ležať..* Trochu si zaspal dobu, Riku-chan.. *Tsuki prešla ku svojej posteli, na ktorú sa rozvalila. Mohol si všimnúť, že mala na nahých nohách rôzne jazvy a pár hojacich sa rán.* To bolo prvé, čo som urobila, keď sme prišli.. Prieskum dediny.. *ležala tam na chrbte a rukou potľapkala po mieste vedľa nej. Dávala mu tak najavo, že nech sa pridá k nej. Nebo spíš, nech si urobí pohodlie.* Presne tak, nikto ťa tu nesmie vidieť, takže tu teraz so mnou skejsneš.. *uškrnula sa Tsuki lišiacky, akoby mala niečo záludné v pláne.* Plný počet bodov a čo som videla, tak si bol na tom rovnako. Takže budeš silný a ešte aj múdry. Asi by som ťa tu mala rovno podrezať a zbaviť sa konkurencie, či? *neprestávala mať na tvári úsmev.*

*Když si lehla do postele, tak si všiml jizev na jejich nohách. * „Co to sakra?“ * pomyslel si a rozhodl se, že počká na lepší příležitost se zeptat. * Já jsem zaspal? Spíš jsem moc nemyslel na to, abych jako první věc prozkoumával dědinu, ale radši jsem se ujištoval jestli jsem dostatečně připravený, a taky jsem stíhal chuninské tak tak. * Všiml si jak rukou mu naznačila aby si udělal pohodlí, a tak si šel rovnou lehnout vedle ní, ale ještě než se dostal na postel, tak si na kraj sedl a sundal si botičky. * No skejsnout tady s tebou mi moc nevadí. Spíš jestli tobě nevadí, že tu skejneš se mnou. * A na tuto větu se položil vedle ní. *No zbavit se konkurence není špatný nápad, teda pokud ti nevadí, že po tobě půjde celý klan Denge O. Navíc to samé můžu udělat i já. * Odpověděl ji na to a otočil obličej k ní a usmál se. *

Keď sa o tom potrebuješ uisťovať, asi sem na skúšky ešte nepatríš.. *doberala si ho Tsuki a aj naďalej skoro nehybne ležala na posteli. Bola rada, že má aspoň chvíľku čas len tak pre seba a Riku jej to takto pokazí! No, mohla by to celkom aj využiť..* Čo by mi malo vadiť?.. Aspoň ťa trochu zneužijem, keď ťa tu už mám.. *v ten moment sa posadila na okraj postele a venovala Rikuovi krátky pohľad s úsmevom. Potom sa náhle zdvihla a zamierila do dverí, ktoré viedli do kúpeľne. O pár sekúnd sa vrátila spolu s kartáčom v ruke. Už medzi dverami ho hodila po Rikuovi, mierila na jeho brucho..* No práve.. Budem to musieť urobiť nejak strategicky.. *s týmito slovami sa opäť presunula k posteli, kde sa posadila na okraj a cez rameno pozrela na Rikua,* Mám trochu problém si sama očesať svoje vlasy. Bol by si tak milý a pomohol mi s tým? *neprestávala mu venovať pohľad. Bola to pravda. Mala tak dlhé vlasy, že sa jej ťažko česali samej.*

No, je lepší být připravený a ujistit se o tom, aspoň potom nemůžeš šlápnout vedle. Hlavně když máš čas. * Když zmínila nějaké využití, tak jen zvedl trochu obočí a otočil se na bok na postely a jednou rukou si podepřel hlavu. * No to mě zajímá na co mě chceš využít. *pronesl a byl trochu zvědavý co měla na mysli. Věděl, že to nebudou žádné prasečinky. Spíše počítal, že jí bude muset něco donést a nebo z něčím pomoct. Měl pravdu, když vycházela z koupelny, tak po něm hodila hřeben. Ještě než stihl dopadnout, tak ho chytil v letu a prohlédl si ho. * No, tak co se dá dělat no, princezno Tsuki-sama. * řekl a trochu se ušklíbl. Posadil se rovnou za ní, dával si pozor na to kam si sedá, aby jí nesedl na vlasy a potom se dal do česání. Bral to pěkně postupně a opatrně, aby jí zbytečně netahal. * No a jak se vám líbí Kirigakure, Tsuki-hime?

*Tsuki nedočkavo sedela. Milovala česanie vlasov. Teda, keď ich česal niekto jej. A nie ona niekomu. To by nerobila (xd). Konečne sa dotkol jej vlasov. Bolo to tak príjemné, až sa jej z toho zježili všetky chĺpky na tele a prešiel jej po chrbte príjemný mráz. Dokonca pritom zapriadla ako mačka a trošku zaklonila svoju hlavičku dozadu. Zatvorila pritom svoje oči a nechala sa unášať príjmenými pocitmi, ktoré v nej česanie vyvolávalo. Navyše Riku to robil ako úplný profík - veľmi jemne a vôbec jej vlasy neťahal.* Nie som princezná.. *zamrmlala potichu Tsuki. Nikdy ňou nebola, nikdy ňou nebude. Jej matka ju však takým spôsobom učila, a ak by veľmi chcela, dokázala by túto rolu zahrať. Ale neznášala to oslovovanie. Volali ju tak občas doma. A volal ju tak Aizen. Pri pomyslení na toho chlapca, ktorý robil sluhu jej otcovi, sa v jej žilách vzbúrila krv od hnevu. Ale rýchlo ho ovládla a zadusila v sebe aj ten najmenší plamienok hnevu.* Kirigakure je príliš.. No.. Mokrá.. Ale dáva to výhodu užívateľom Raitonu. A aj Suitonu. Nemusíš vytvárať vlastnú vodu, môžeš šetriť chakru a využívať vodu a vlhkosť z okolia..

*Dále pokračoval v jemném česání vlasů. Nevynechával jediný kousíček a obdivoval, jak dlouhé vlasy to má a že jí vůbec nepřekáží, nebo to si aspoň myslel. Když zmínila, že není princezna, tak ho to jakoby pobídlo aby jí ještě chvíli škádlil. Vzal jí pramen vlasů z okolí ouška a potom se během česání naklonil a zašeptal jí do ouška. * Samozřejmě Tsuki-chin. * a jemně jí fouknůl do ouška. Trošku se u toho uchechtl. Dále jí, ale česal její vlásky. Dokonce mu to nejspíše a ji šlo, protože u toho na začátku zavrněla jako kočka, tak to bral jako pochvalu. * No je jasné, že tu bude hodně vody, když je to vesnice skrytá v mlze. No to stranou, já měl na mysli osobní pocit z místa, nějaké místo kde by ses chtěla podívat, a tak.

*Skoro vyskočila z kože, jak bolo príjemné, keď jej vzal prameň vlasov spoza ouška. Ale to nebolo nič v porovnaní s tým, jak sa zachvela, keď jej na to uško fúkol..* Nyaah.. *zamrčala, až sa jej z toho jej tvár jemne sfarbila do ružového odtieňa. Nie, nebola z toho v rozpakoch, ale bolo to tak príjemné..* Myslím, že ťa využijem ešte na jednu vec.. *začínala sa cítiť tak pohodlne, že na ňu dopadala únava. V skutočnosti nebola unavená, ale proste... Bola v príjemnom prostredí a cítila sa tak moc dobre.. Ako už dlho nie. Naposledy snáď s Noctisom, keď ju kreslil - jej portrét. Tsuki ale neprezradila, čo za využitie to bude..* Mhmm.. Dedina sama o seba celkom fajn.. No tí ľudia!! Myslia si o sebe bohviečo.. Po príchode som musela uzemniť niekoľko chlapcov, ktorí si vyskakovali.. *hneď na to sa zamyslela. Priložila si prstíky ku líčku a začala si ukazovákom po ňom klepkať, ako premýšľala. To bol jej zlozvyk pri premýšľaní..* Ešte by som sa rada vrátila do lázní.. Vzala ma tam jedna dievčina z Kiri.. Ale asi by to bolo už len mrhanie času. Raz som tam bola, videla som, vyskúšala som, musím ísť niekde inde.. *neprestávala klepať prstíkom po líčku, mimovoľne ho posunúc na pravý kútik úst, kde pokračovala v klepkaní.*

*Riku se trošku usmál. Byl rád že se jí nejspíše líbilo, jak jí foukl do ouška, do konce vydala takový roztomilý zvuk, že si myslel, Že mu vyskočí srdce z hrudi. * No nechám se překvapit, však si to jednou vyberu… * zašeptal jí do druhého ouška když jí oddělával i tam pramen vlasů. Dál jí česal její vlásky, byly jemné na dotek. Poslouchal každé její slovo které povídala a během toho jí česal její vlásky. Od kořenů až po konečky.* Chtěl jsem se zeptat na něco jestli můžu. * Chvíli mlčel a poté pokračoval. * Co to máš za jizvy na nohou? * Nepřestával s česáním vlásků. *

Eeee? Na ničom takom sme sa nedohodli, Riku-chan.. *povedala rázne Tsuki a prehodila si nohu cez druhú nohu. Nechala sa ďalej česať. Bolo super mať tak dlhé vlasy, lebo to príjemné česanie bolo oveľa dlhšie, než zvyčajne..* Pýtaj sa. Snáď budem vedieť odpovedať.. *Tsuki si nebola istá, čo za otázku to bude, ale tušila zo spôsobu, akým sa pýtal, že to bude osobné. Ale to nebol jediný poznávací znak. Už len to, že sa pýtal, či sa môže spýtať, jej napovedalo, že to bude osobného rázu.. Keď však položil svoju otázku, potiahla svoje nohy k sebe, ku svojej hrudi a schovala si ich takto pokrčené pod mikinu,* Až príliš som drela, aby som sa dostala do Akadémie, cez Akadémiu na genina a teraz som tu.. Mám to z tréningu, mal by si vidieť niektorých z Kirigakure.. Sú na tom horšie.. *pousmiala sa Tsuki. Riku v nej vyvolal pocity, s ktorými už dlhú dobu zápasila. Privrela svoje oči a zhlboka sa nadýchla a s výdychom spustila aj svoje nohy z ochranného gesta.. Musí tomu čeliť či chce, alebo nechce. Nemôže dovoliť, aby táto banalita (jazvy a rany na tele, ktoré jej spôsoboval otec) jej bránila v ďalšom rozvoji.*

*Riku se trošku zamračil, protože mu bylo jasné, že to nebyly jen obyčejné jizvy. Vadilo mu, že mu neříká pravdu, ale trochu to chápal, viděli se jen chvíli a vlastně se teprve pořádně poznávaly. * „ach jo, tak teď co, nechat jí a nebo to páčit z ní….“ * řekl si v hlavě. Oddělal jí pramen vlasů z pravého ouška a zašeptal jí do něj. * Vím, že to tak není, tak až budeš chtít pověz mi co tě trápí. Jsem tu pro tebe. * a zase jí fouknul do ouška a pokračoval v česání. No pořád jí česal, ale spíše jí už jen hladil. Čekal jestli bude chtít ještě něco říct a nebo se zavře sama do sebe. *

Všetko je fajn, Riku-chan. Je to skutočne len z tréningu.. *ona to v podstate aj pravda bola. Otec ju sčasti týral aj pre svoje potešenie, ale chcel mať z nej hlavu klanu, a tak bol prísny, tyranský, aby ju dobre vycvičil. Takže hej, bol to v podstate tréning. Keď jej fúkol znova do ucha, trhla sebou a zachvela sa. No na tvári sa jej objavil úsmev,* Prestaň s tým, inak ťa pohryznem! *vyhrážala sa Tsuki a myslela to úplne vážne. No zatiaľ sa držala a nerobila žiadne agresívne pohyby, ktorými by chcela Rikua zastrašiť. Nie, pekne si počká, keď ju bude znova provokovať. Nôžkami si spokojne začala pohupovať hore a dole. Jej posteľ bola vcelku vysoká, a tak nemala nohy úplne na zemi - vzhľadom na Tsukinu výšku..* Chceš, aby som očesala aj ja teba?.. *spýtala sa. Hoci zásadne nikoho nečesala, chcela urobiť taký experiment.*

*Riku si kývl rameny a dál jí česal. Přece jen byla to její věc, akorát měl strach aby se jí něco nestalo. Přece jen to byla jeho kamarádka, dokonce první. Když mu vyhrožovala že ho kousne, tak se usmál a pronesl. * No mohla by jsi to zkusit, ale myslím, že tě budou bolet zoubky potom co to uděláš. * v jeho hlase bylo slyšet pobavení a pozitivní tón. Když zmínila, že by ho taky mohla načesat, tak jen kývl hlavou a přestal na chvíli. * Jak chceš, mě je to celkem jedno. Stejnak nemam moc dlouhé vlasy. * Neměl, měl černé vlasy až po ramena. Podal jí hřeben. * Tady. * Když si ho vezme, tak se posune a otočí se k ní zády a čeká co se bude dít. *

*Momentálne na Rikovu poznámku ohľadom bolenia zúbkov nereagovala.* Mne je to tiež jedno, bol to len návrh.. *ozrejmila situáciu Tsuki a počkala na chlapca, ako sa rozhodne. Nakoniec jej kartáč predsa len podal. Ona sa k chlapcovi trochu pootočila, kartáč si vzala do svojej ruky a vytiahla svoje nohy na posteľ. Pritom sa otočila ku chlapcovi úplne, až mu bola čelom otočená. Usmiala sa na neho a pomaly sa presunula za neho. Roztiahla svoje nôžky a prisunula sa zozadu k Rikuovi. Sedela za ním obkročmo.* Idem na to.. *zamrmlala, aby sa náhodou nezľakol. Priložila mu kartáč ku hlave a pomaly ho začala česať od korienkov po končeky..* Aké to je, Riku-chan? *bola zvedavá na jeho odpoveď a reakcie..*

*Riku tam netrpělivě čeká. Když mu přiloží kartáč k hlavě, tak taky trochu zavrněl. * Ah. * Vydechl, protože to bylo celkem přijemné. Jen tak se snažil nevrtět, ale jen propl svoje záda a narovnal se. * Je to super. * před touto větou se na dech a po ní vy dech zase. Bylo na něm vidět, že si to užívá. *

*Nevedela popísať príčinu, prečo to celkom bavilo aj ju. Ale neriešila to. Stále si stála za tým, že to už nikdy robiť nebude. Keď mu vlásky celé prečesala, tak kartáč odložila vedľa seba na svoju veľkú posteľ. Neodťahovala sa od Rikua. Ešte stále sedela za ním obkročmo. Natiahla zase ruku k jeho hlave a začala si na ukazovák namotávať pramene jeho vláskov. Toto bolo pre ňu tiež veľmi upokojujúce. Ale neostala len pri namotávaní pramienkov na prsty. Nechtíkmi mu sem-tam zaryla do vláskov a tak mu masírovala pokožku hlavy. Prišlo jej, že by to mohlo byť príjemné. Potom sa pohla. Musela stiahnuť svoje nohy a posadiť sa na ne, aby bola vyššie, než Riku, neprestávajúc sa hrať s jeho vlasmi. Naklonila sa k jeho uchu a uhryzla ho doň, pričom sa pokúsila aj zavrčať.*

*Krásně si užíval celé to česání. Bylo to takové relaxující, jen tak sedět a nechat se česat. Ne že by se doma nějak extra česal. Spíše si vlasy dával jen do nějakého takového přijatelného stavu. Když odložila hřeben, tak chvíli čekal co bude dělat dál, jestli jí třeba jen nezačala bolet ruka, tak si dávala pauzu. No během sekundy na to mu začala namotávat jeho vlasy kolem svého prstu a také mu začala masírovat hlavu. To bylo taky, velice příjemné, a tak se nechal. Zavřel oči a užíval si to. No stalo se něco co opravdu nečekal, když ho najednou chytla bolest do ucha, ale nebyla nijak velká, spíš se lekl. Do toho slyšel ještě slyšel takové rádoby zavrčení. * No teď je z tebe nějaká divoká kočka? * Zeptal se a začal se smát. *

Nie som žiadna divoká kočka.. *oponovala mu Tsuki a predtým mu pustila uško. Ruky mu položila na jeho ramená a len sa k jeho ušku znova naklonila. Tentokrát na jeho uško neútočila, len mu do neho povedala pár slov,* To bola ukážka toho, že svoje slová myslím vážne.. *ruky z jeho ramien stiahla a pomaly sa od chlapca odtiahla, rozvalila sa chrbtom na posteľ,* Chceš teda ísť von spoznávať Kirigakure? Pôjdem s tebou. Len sa oblečiem.. *navrhla Tsuki. Alebo sa skôr spýtala, lebo sama by von teraz nešla. Kiri už mala prejdenú, ale pokojne s ním pôjde. Mohla by mu ukázať chrám s legendárnymi zbraňami. Chrbtom jednej ruky si pretrela svoje oči a vyčkávala na chlapcovu odpoveď.*

*Riku tam jen seděl a pořad měl na své tváři úsměv. Když mu podruhé promluvila do ouška, tak se pořád usmíval a v hlavě si pomyslel. * „To já taky a teď vím, že jsme na tom stejně.“ * potom co stáhla ruce z jeho ramen, tak se otočil s úsměvem na tváři. * No je to na tobě, já jsem myslel, že by jsme mohli spolu objevovat krásy Kirigakure, ale tak ty už si ty krásy viděla, takže jestli mi hodláš dělat průvodce, tak se vůbec nebráním a…. * Na chvíli se odmlčel a trošku zčervenal. * děkuji za česání. * Takovým jemným hlasem jej povedal a poté se celý otočil směrem k ní a sedl si do tureckého sedu. Trochu na ní pozoroval jak si protřela oči. * Jsi unavená? *Otázal se jí a naklonil se nad ní a koukal jí do jejich očí. *

*Chrbát ruky si nechávala položený na jednom z očí, takže keď sa Riku nad ňou sklonil, mohol jej pozerať len do jedného očka. Zavrtela svojou hlavičkou a stiahla ruku preč zo svojho oka, natiahnuc ju ku Rikuovej tvári. Prešla mu prstíkom po líčku a nakoniec ho s úsmevom ťukla do špičky nosa,* Trochu. Ale jednu prechádzku dedinou zvládnem. Čo by som to bola za kunoichi?.. *s týmito slovami sa pomaly posadila. Nevstávala však, len svoje ruky natiahla dozadu a celým telom sa v sede naklonila vzad. Pozorovala Rikua,* Alebo si si to spoznávanie dediny rozmyslel a chceš mi radšej robiť ochranku, kým budem spať? *zamrkala na neho červenými očami a venovala mu vyzývavý úsmev. Nu, bolo na ňom, čo si vyberie. Predsa len to on sem prišiel s tým, že chcel ísť spoznávať zákutia Kirigakure. A jej to problém nerobilo.*

*Trošku se začervenal když mu začala prstem jezdit prstem po tváři, ale hned se přestal, když ho ťukla do špičky nosu. * No, tak dobrá, tak můžeme vyrazit, aspoň mi ukážeš nějaké super místa. * Uhnul jí na bok, aby mohla v klidu vstát. Posunul se trochu bokem. * No nerozmyslel. Takže se otočím, ať se můžeš v klidu obléct. * Na to se Riku otočil k ní zádami, aby na ní neviděl, aby se mohla v klidu převléknout. *

Tak dobre.. *prikývla Tsuki a posunula sa k okraju postele, kde sa zošupla pomaly dole. Zamierila ku jednej skrini a chvíľku sa tam hrabala. Netušila, čo si obliecť, žena jedna! Po asi minúte vytiahla nejaké to oblečenie a vrhla na Rikua pohľad, či pozerá, alebo nie. Bolo jej to úplne jedno, pretože sa stejnak išla prezliecť do kúpeľne. Jo, mala tak luxusnú izbu, že mala aj vlastnú kúpeľňu a toaletu. Riku teda mohol počuť buchnutie dverí, ako ich za sebou zatvorila. Tam sa teda rýchlo prezliekla a po hrozne dlhom čase si na seba navliekla čierne šatičky s vysokým golierom (tie úplne vpravo). Vlásky si pritom v kúpeľni ešte zaplietla na štýl Lary Croft (xD). A takto vyšla z kúpeľne. Pozrela smerom ku Rikuovi,* Obujem sa a môžeme ísť.. *došla k dverám a vytiahla si čierne topánky vysoké až nad kolená. Nastokla si ich na nohy a opäť venovala chlapcovi pohľad. Bez slov prešla ku oknu. Boli dosť vysoko, ale nebude riskovať, že ich na chodbe niekto uvidí. Okno otvorila a vyskočila si na parapet.* Tak poď, Rikuu..

*Riku tam jen tak seděl a pomalu si obul svoje botičky co měl u postele. Když uslyšel bouchnutí dveřmi, tak se otočil, no spíše sebou škubnul. Nikdo tam nebyl, jen zavřené dveře. * Asi koupelna. * Řekl si a procházel se po pokoji. Poté se kouknul z okna. Když otevřela dveře od koupelny. Tak se otočil aby se podíval. * Tak vyrazíme tedy, ne? * zeptal se jí. Když došla k oknu a vyskočila z něho, tak jí beze slova následoval. * Takže na tajňáka, jooo? * Zeptal se s trochou humoru v hlase a usmíval se. *

*Výška to bola pekná. A tak nechcela riskovať takto tesne pred druhou skúškou. Radšej sa nohami len 'zahákla' pomocou chakry o stenu a zbehla takto dole. Z výšky asi štyroch metrov potom zo steny zoskočila. Nerobila pritom žiadne divadielko, žiadne saltá. Len dopadla na obe nohy do drepu, jednou rukou sa dotknúc zeme, aby udržala rovnováhu. Ohliadla sa po Rikuovi a hneď, ako ho zbadala, šla za ním. Ale nezastavovala sa pri ňom, pokračovala ďalej,* Chcel by si vidieť niečo konkrétne? Nejaké reštaurácie, ich cvičiská, arénu.. Alebo to necháš na mne? Mohla by som ti ukázať ich chrám. Majú tam repliky svojich pokladov.. *Tsuki však nepovedala, že ide o nejaké zbrane. To malo byť prekvapenie. Ona zbrane nemala príliš v láske, ale musela uznať, že tamtie kúsky boli.. no.. iné.*

*Když byl na parapetu, tak se podíval dolů. * Hmm, asi budu opatrný. * Do nohou poslal trochu chakry a pomaličku slezl dolů, skoro krokem. Šel hned za Tsuki, která prošla kolem něho. * No nechám to na tobě a já ti potom něco dám, jestli se mi tvoje vybrané místo bude líbit. Dohoda? * podal směrem k ní ruku na znamení jejich uzavřené dohody. Pokračoval za ní, ať se vydala jakým koliv směrem. *

*Rúčku mu nepodala. A to len z jednoduchého dôvodu. Dohodu neprijala,* Mhmm, nerobím to preto, aby si mi za to niečo dal.. *pousmiala sa Tsuki. Ach, keby ona len vedela, že to v budúcnosti takto robiť nebude.. Ďalej pokračovala v ceste,* Chceš snáď darček pre mňa zamaskovať za nejakú dohodu?.. *otočila na neho svoju hlavu, aby videla, ako sa zatvári. Nespustila z neho oči, analyzovala ho. Ale spíš to myslela ako taký žart, no chcela vedieť, ako bude reagovať.. Čoskoro sa dostali pred obrovskú bielu budovu, do ktorej viedla veľká brána. Pred bránou, resp. pred vchodom do chrámu boli dve veľké sochy z nejakého bieleho kameňu. Vďaka skúškam tu bolo dosť rušno. Aspoň ju však dnes nikto nenapadol. Zatiaľ. Neustále sledovala Rikua, aby sa jej nedajbože nestratil v tom dave ľudí. O chvíľku už stáli pred replikami siedmich legendárnych zbraní, kde pred každou bola tabuľka s krátkym popisom zbrane..* Bude ma zaujímať tvoj favorit.. *povedala Tsuki, očkami behajúc po zbraniach. Príde jej to absurdné, aby tie zbrane takto vystavovali, hoci len repliky. A ešte k tomu aj popisky. Mnoho ľudí pravdepodobne zabudne, ale tí, ktorí majú hlavu ako ona a Rias, tým to môže byť prospešné.. Pamätá si každú jednu zbraň z tých vystavených a aj presné popisky k nim. Keď by niekedy na niekoho s takou zbraňou narazila, môže vedieť, čo očakávať. A to jej nepríde príliš múdre od Mizukageho. Ale budiš..*

*Riku stáhl svojí nataženou ruku zpátky. * No, to se uvidí, něco malého jsem ti chtěl dát. Jako takovou památku. * Pronesl a trochu se začal červenat. Když se dostali před velkou bílou budovu před kterou byly dvě sochy, tak ho to celkem zarazilo. Byla to velice pěkná budova, co si budem. Když se hustota lidí zvětšila, tak se držel při Tsuki co nejblíže, aby se jí neztratil. No došli dovnitř, kde byly repliky legendárních zbraní. * Wau. * pronesl a po všech koukal a četl si i popisky všech zbraní. * No všechny zbraně jsou krásné, ale asi nejvíc se mi líbí…. * Trochu se po odmlčel a přešel k Samehadě. * Tahle, samehada.

*Tsuki sa prechádzala popri replikách zbraní a nechávala, aby si ich Riku všetky pekne krásne poobzeral a prečítal si popisky. Ona si ich pamätala, a tak len zbežne pozerala po zbraniach, nevenujúc im príliš veľkú pozornosť. Spíš periférne pozorovala Rikua, ako si zbrane obzeral. A dávala pozor, aby sa jej nestratil. Aj sa držala blízko neho, ale nechávala mu priestor a nebehala za ním ako verný psík. Až keď sa ozval, venovala mu celú svoju pozornosť, prejdúc rovno k nemu a vedĺa neho sa zastavila,* Mhmm, Samehada. Tá zaujala aj mňa, ale úprimne.. Do takej zbrane by si musel dorásť.. *povedala Tsuki vážne, ale pritom mala na tvári pobavený výraz. Dokonca malého Rikua ešte aj šťuchla svojim ukazovákom do boku.*

*Riku trochu nadskočil když ho Tsuki píchla prstem do boku. Byl lechtivý a do toho se trochu lekl. * Tohle mi nedělej, jsem málem dostal infarkt.* Chytl se za hruď. * no doufám, že vyrostu. Nechci skončit takhle malej na pořád a hlavně by si se mi určitě smála, když by si byla větší jak já. * poznamenal a měl taký úsměv na tváři a byl pobaven. * No a co teď, chceš ten dárek a nebo máš v plánu mi ukázat, ještě něco jiného? * Trochu se odmlčel a počkal sekundu. * No a co máš ráda za zvíře? * Zeptal se jí a koukal jí do očí. *

*Tsuki sa musela rozosmiať nad jeho reakciou. Takže bol šteklivý. Výborne. Aspoň vedela, čím ho môže v budúcnosti terorizovať, keď si to zaslúži..* Nekecaj, Ri-ku-chan!.. Na infarkt si príliš mladý.. *Tsuki si ešte zbežne prešla pohľadom po zbraniach, kým ho obrátila naspäť ku Rikuovi,* Obaja máme ešte veľa času na to vyrásť. Už tam si vyšší odo mňa. A nie, nesmiala by som sa ti. Vzala by som si ťa pod svoj ochranný chvostík.. *Tsuki mu pritom prehodila ruku cez jeho ramená a pritiahla si ho k sebe, trochu ho tak aj stiahla, lebo ona nebola zrovna najvyššia malá mrška..* Mám rada líšky. Prečo sa pýtaš? Ty máš tiež obľúbené zvieratko?.. *pomaly ho pustila zo svojho 'zovretia'. A odstúpila od neho, pozerajúc sa mu do jeho roztomilej tváričky..* A čo to je vôbec za darček??

*Když říkala jeho jméno, tak mu naskočila husina. No trochu ho to uklidnilo, když řekla, že by si ho vzala pod svoj chvostik. * To je milé. * A když si ho přitáhla k sobě, tak jí obejmul. No když mu řekla že má rada lišky, tak se usmál. * No jen tak a moje oblíbené zvíře je vlk. * řekl a dal si ruce za záda a tam pomocí techniky Hagane no sakusei začal vytvářet malou sponku do vlasů ve tvaru lištičky. * No na ten dárek si chvíli budeš muset počkat. * řekl s veselým tónem v hlase a trošku si po odstoupil, aby měl od Tsuki odstup kdyby si ho chtěla znova přitáhnout a kouknout mu do rukou. *

Skutočne? Vlk? *podivila sa Tsuki. Typovala by na neho iné zviera, ale hej. Vlci boli úžasní, hoci ona dávala prednosť líškam. Boli malé a mazané. Presne ako ona..* Tak vidíš, vôbec sa nemusíš obávať toho, že by si nevyrástol. Vlci sú väčšie, než líšky, takže budeš aj ty väčší odo mňa.. *povzbudila ho Tsuki a ďalej dodala ešte pár slov,* Mhmmm.. Vlk z Iwagakure.. *prešla si ho svojim pohľadom. Pekne od vrchu po spodok a znova naspäť hore k jeho tvári. Bolo to preto, že si ho predstavovala ako toho vlka z Iwagakure. Ale v tom si všimla, že si dal ruky za chrbát a aj od nej odstúpil. Naklonila zvedavo hlavu do strany a ostávala ticho. Netušila, čo robí, čo za darček to má byť. Ale bola trpezlivá, a tak vyčkávala. Snáď to nebude nejaká zbraň. Jako asi by sa zišli na skúšky, ale mala kunaie a to podľa nej stačilo. Nebola na zbrane príliš zaťažená. Jediná zbraň, ktorú si vedela predstaviť, že by používala (okrem malých zbraní, ako sú shurikeny a kunaie a podobne..) bol zápästný nôž, ktorý jej dávnejšie ukázal Noctis.*

*Riku si v hlavě představil jak by asi měla sponka vypadat, když jí vytvářel. Když se Tsuki zvědavě nakláněla. Tak jí akorát dodělal. Byla malinká, no jako sponka, ale byla celo kovová. Riku přistoupil znova k ní a vytáhl ruce zpoza zad. * Tady máš, takovou drobnost. Dělal jsem to sám. * No trošku se uškrnul, protože se trochu chlubil. Sice to pro něj nebylo nic těžkého, ale taky o nebylo uplně lehké. Sponka vypadala takhle Odkaz . Čekal na její reakci, co na to řekne. *

*Musela si chvíličku počkať, kým na ňu Riku vyrukoval s tým darčekom. Ústa pootvorila a očká sa jej rozšírili ešte viac. To, čo Riku držal v ruke, jej vyrazilo dych. V jeho malej packe bola sponka a jej vrch bol v tvare líšky. Nebola schopná ani slova. Len tam nemo pozerala na jeho ruku, na ktorej ležala sponečka. Prešla k nemu bližšie a opatrne mu vzala sponku z dlane, aby sa na ňu mohla pozornejšie zadívať. Nie však preto, aby na nej hľadala nejaké chybičky krásy. To vôbec nie..* Čože? To si vyrobil sám? A to si kedy stihol? *spýtala sa ho Tsuki. Ona nemala ani len poňatia o tom, že to vyrobil práve pred chvíľkou. Zadívala sa na Rikua a po krátkom váhaní prešla k nemu ešte bližšie a objala ho okolo pásu. V ten momentu ju napadlo, že ako mohol vedieť dopredu, že má rada líšky? A teraz to vyrobiť nemohol, nie?..* Rikuuuu.. Je úžasná.. Ďakujem.. *pomaly sa od neho odtiahla a prvé, čo urobila... Stiahla si gumičku zo zapleteného vrkoču a rozmotala si svoje vlasy, aby ich rozpustila. Prstami si ich pekne prehrabla, a keď boli voľné, jednu stranu si vypla práve touto sponkou s líškou,* Ale ako si vedel o tých líškach? Povedala som ti to len teraz.. *normálne jej prešlo hlavou aj to, že by mohol byť Riku nejaký nebezpečný stalker.*

*Riku pozoroval její reakce a trochu si vy dech. Byl rád, že se to Tsuki líbilo. Koukal na ní jak si to nasazuje do vlasů. * Sluší ti, ale víš co by ti slušelo ještě víc? * Riku si dal jednu packu za záda a tam vytvořil ještě jednu úplně stejnou, akorát tahle byla otočená na druhou stranu. Měl na to ještě dost chakry, takže byl v pohodě. No měl to hotové, ale Tsuki ho obejmula. * Nemáš za co a ano dělal jsem jí sám a neboj, potom až budeme ve vesnici, tak ti ukážu jak jsem jí dělal. * obejmul jí jednou rukou na zpět během toho. No když se odtáhla, tak vytáhl zpoza zad svojí ruku a v ní byla další stejná sponka. Akorát byla na obrácenou stranu. * No tak tady máš ještě jednu na druhou stranu. * Usmál se na ní. Když se ho zeptala jak to věděl o těch liškách, tak se jen usmál a otočil se na patě bokem k ní. * No sama si mi to teď řekla, ne? * A uškrnul se. *

*Neočakávala, že by prišiel ešte druhý darček. Alebo teda.. Druhá časť toho jedného darčeku. Lebo očividne, keď jej podal ďalšiu sponku, tak to bol pár sponiek. Boli skoro na chlp rovnaké, len tá druhá bola otočená na druhú stranu. Boli dokonalé! A nie len preto, že mali vrchnú časť v tvare líšky!. Vzala si aj tú druhú a vypla si ňou druhú stranu svojich vláskov. Teraz mala na každej strane jednu sponku s líštičkou. Zoširoka sa na Rikua usmiala a natočila na jeho z profilu jednu svoju stranu tváre, potom po pár sekundách aj druhú,* Takže teraz mi to sluší dvojnásobne? *spýtala sa ho Tsuki a vrátila hlavu do normálnej polohy. Keď ale počula, čo posledného povedal...* Absolútne by ma neprekvapilo, že by si to vyrobil rovno tu a teraz!.. *povedala Tsuki. Dedukciou by to dávalo zmysel a navyše.. Už sa stretla s takými divnými vecami, že táto by teda rozhodne nebola tá najdivnejšia. Ona sama ovládala schopnosť, o ktorej nevedela, že existuje. Nevie to zatiaľ nikto. Ani jej otec. Netuší však, že ide o takzvané Kekkei Genkai. A čo viac! V Iwagakure je klan, ktorý dokáže komunikovať s jaštericami! No nemohla sa zbaviť tej myšlienky na to, že by mohol byť Riku stalker. Predsa len stalkoval ľudí aj na cvičisku,* ..Alebo si proste fakt ten stalker!

*Riku se usmíval když se Tsuki začala otáčet a ukazovat jak vypadá z každé strany. * Ano teď ti to sluší dvojnásobně. * Trošku ho zaskočila tím, že vydedukovala skoro přesně jak to udělal. * No i to je možné, ne? * Usmál se a mrkl na ní. * No co máme teď v plánu Tsuki dvoj liško? * Zeptal se a natočil se k ní čelem a přišel k ní a koukal do jejích velkých oček a čekal co mu poví, jaký má další plán na prohlídku Kirigakure. *