Náměstí

*Jeho odpoveď zase zaskočila ju, pretože nevedela na čo konkrétne to bolo. Na to, že to vytvoril teraz. Alebo to, že bol stalker?.. Každopádne ani jedna z tých možností by ju nezaskočila..* Ty si mi tajnostkár, Riku-chan. Očakávam teda, že mi to doma v Iwagakure ukážeš.. *Tsuki sa mu tiež zadívala do tých jeho očí a na krátku chvíľku pootvorila svoju pusu, no mlčala. Po pár sekundách sa ale ozvala. Napadlo ju niekoľko miest, takže mu ich vymenovala a mohol si vybrať sám, Predsa len netušila, čo by ho mohlo zaujímať. A Kirigakure tu nemala moc veľa zaujímavých miest.* Tou úžasnou bránou sme prechádzali, takže tú si videl.. Námestie vyzerá celkom zaujímavo, ale asi teraz nevynikne tak pekne, ako keď by na ňom bolo menej ľudí.. Môžem ti ukázať arénu, kde sa bude konať tretia skúška.. Jedna z hlavných ulíc má vybudovaný taký obrovský bazén.. Ak chceš vzdať hold ich mŕtvym ninjom, môžeme sa prejsť po cintoríne.. Alebo môžeme ísť do knižnice.. Hmm.. *prstíkom si hladila svoje líčko a špičkou jazyka si 'hladila' vrchnú peru..* Oh, Riku-chan.. Oni tu majú aj lázne.. Chcel by si ich vyskúšať?

*Riku chvíli přemýšlel, když na něj Tsuki vyvalila tolik míst kam mohli jít. No jeho oblíbená činnost přišla na řadu teď, přemýšlení nahlas. * Hmm tolik míst, knihovna by mohla byt zajímavá no to tak i aréna na obhlédnutí terénu na 3 část, no a nebo si dát pauzu a relax, hmmm…. * Povídal si pro sebe nahlas a pak se podíval Tsuki do očí. * No tak co takhle dát si relax v lázních před další částí? * Vyhrkl na ní hned a až po chvíli trochu s červenal, protože mu došlo co vlastně navrhl, ale neuhýbal pohledem. *

*S pobavením sledovala Rikua, ako jej nevenoval pozornosť a rozprával si sám pre seba. Svojim spôsobom to mohlo byť roztomilé, ale pre Tsuki to bolo funny,* Nerozprávaj sa sám so sebou, *žďuchla mu Tsuki svojim lakťom opäť do boku,* Ak sa chceš rozprávať s niekym inteligentným, máš tu mňa. Ja som k dispozícii, *zazubila sa na neho Tsuki. A musela sa zazubiť opäť, keď počula výber toho, čo si Riku vybral,* Tak dobre, *povedala Tsuki a jej tvár nadobudla normálny, úplne obyčajný výraz. Všimla si totiž, že sa Rikuova tvár sfarbila trošičku dočervena. Tak mala pre neho pripravené veľké prekvapenie. Tsuki prešla rovno pred Rikua a schmatla ho za jeho ruku. S tým plánom, ktorý sa jej v hlave utvoril, nemôže dopustiť, aby ho v dave ľudí teraz stratila. Proste nie!.. A takto ruka v ruke sa vydala smerom ku lázním.. Kde bola s Rias................................................... Konečne sa dostali ku budove, kde bola recepcia. Tsuki prešla ku pultíku a zaplatila za oboch. Dostala dve osušky a kľúčiky. Osušku podala Rikuovi a rovnako tak aj kľúčik..* Dúfam, že máš so sebou plavky *Tsuki na neho vrhla veeľmi temný úsmev. Pretože ups.. ona nemala.*

*Když Tsuki souhlasila, tak jen trošku vykulil oči, ale tak když s tím souhlasila, tak proč ne, přece jen to navrhl on. No vzala ho za ruku a táhla ho, ne že by nešel sám, spíš se ani nemohl dostat z její ruky a tak prostě jen přidal do kroku a šel vedle ní. Nechal se vést protože stejnak nevěděl kde to je. Když se konečně dostali k budově a vešli k recepci, tak Riku jen čekal v po vzdálí, než to všechno vyřeší. No během chvíle mu podala osušku a klíček. * Určitě anoooooo….. * řekl takovým nejistím hlasem Riku a uhnul pohledem když se na něj Tsuki temně usmála. Vešel do místnosti kde se měl vy svléknout. Trošku začal zmatkovat. * Co mám dělat, přece tam nemůžu jít jen tak. Mám si nechat svoje trenky a nebo bez nich. * Neměl moc na výběr, a tak se s vléknul a poté si dal osušku kolem spodní části svého těla. Ujistil se že ho má pořádně uvázaný aby mu jen tak nespadl a poté se ještě jednou ohlédl po svých trenkách. * A kašlu na to. * Vykročil směrem z kabinky a doufal, že to bude v pořádku. *

*Tsuki vošla do ženských šatní a podľa čísla kľúčiku si našla tú správnu skrinku. Rozložila sa na lavičke pred skriňou a začala sa vyzliekať zo svojich šiat a topánok. Všetko si to pekne uložila do skrinky, a potom ju zatvorila. Osušku si omotala okolo svojho tela. Takto sa vybrala von zo šatní, smerom do detského oddelenia. Za dverami sa porozhliadla, či neuvidí Rikua, ale nikde ho nevidela. Takže sa rozhodla vojsť hneď do prvého prameňa. Ponorila do neho svoju prvú nohu, ale nie úplne a v tom odhodila zo seba osušku, ktorá zahaľovala jej nahé, maličké telíčko. Našťastie voda skresľovala a zakrývala skoro všetko, čo malo ostať ukryté. Well, bolo to detské oddelenie a mali by tu mať decká oblečené plavky, ale.. kým to nikto nenahlási, snáď nebude prúser žiadny. Naložila sa teda do teplej vody a nechala sa unášať tým príjemným pocitom uvoľnených svalov.*

*Riku tam chvíli stál a čekal, jestli někde uvidí Tsuki, No nikde jí neviděl, tak se vydal podívat do prvních lázní, jestli tam náhodou už není. No nakoukl do prvních, tam nebyla. Nakoukl do druhých, tam též nebyla, no nakoukl i do třetích a tam už spatřil povědomou postavu. Byla to Tsuki, takže tam vešel za ní. * Tak tady jsi. * pronesl a sedl na kraj pramenu a poté do něj zajel taky. Během toho zajíždění do vody si sundal i ručník a položil si ho na kraj pramenu. Nechtěl tady moc být vidět, aby ho ještě vyhodily pryč. No hned jak se celý ponořil, tak to byl úplně slastný pocit, protože v pramenech nebyl už delší dobu, tak si to celé užíval. * To je super….. * řekl se slastí v hlase. *

*Tsuki si skrížila ruky a položila ich na okraj prameňa. Bola čelom k tomu okraju a na ruky si položila hlavu. Nohy natiahla a pohybovala nimi hore a dole. Pri známom hlase zdvihla svoju hlavu. Riku. Až skoro zasnene sa na neho usmiala, tak príjemne na ňu pôsobila horúca voda. Celé jej ruky boli pokryté jazvami a nejakými tými rankami, ktoré už ale boli celkom zahojené. Hlavu položila naspäť na ruky, ale tvár jej smerovala k Rikuovi,* Na toto by som si vedela zvyknúť.. *zamrčala. Ešte stále mala zlý pocit z toho, že niekto videl jej jazvy, ale bojuje s tým. A učí sa za to nehanbiť. Riku však zatiaĺ videl len jej nohy a teraz má možnosť vidieť ruky, ramená a a časť chrbta. Len jej tvár a krk boli dokonalé, bez jedinej jazvičky..* Už si si robil nejaký prieskum pred druhou skúškou? *spýtala sa ho Tsuki. Ona mala nejaké informácie od Rias, ktoré by mohla využiť. Lenže ešte netušila, či sú pravdivé. To zistí až počas druhej skúšky. Takže musí mať v zálohe aj nejaké iné plány, ak by tento nevyšiel.*

*Riku si všiml, že ne jenom její nohy jsou od jizev, ale i ruce. * No Nebudu se ptát od čeho to máš, protože mi to stejnak neřekneš, takže to nechám být… pro teď. * pronesl ještě než si sedl do vody. Na Tsukiinu poznámku o tom, že by se na to dalo zvyknout jen kývl hlavou a pronesl. * To máš naprostou pravdu. Něco takového bych si nejraději pořídil domů. Co myslíš, kolik stojí takové lázně? * Zeptal se jí s pobaveným tónem v hlase, protože to myslel jako žert. * No průzkum jsem si moc nedělal, protože tohle bude pohodinda. Nebo to si aspoň myslím, přece jenom přežít pár dní v divočině musí být pro nás pohodinda. * Riku si zaklonil hlavu do svého ručníku a ponořil i svoje ruce do vody a pomalu se posunul až po svojí pusu do té vody, takové pomalé zajetí jak se postupně uvolňoval. Trošku vyjel nahoru aby mohl mluvit. * Co ty dělala jsi si nějaký průzkum? Nebo to necháš náhodě jako já? * Zeptal se jí a potom znova zajel pod vodu jako byl předtím. *

*Nereagovala na tému jaziev. Nie. Toto vedel iba Natsu. Celú pravdu..Hoci jemu to nepovedala preto, že by mu natoľko dôverovala. Bolo to súčasťou hry, ktorú s ním počas prvého stretnutia hrala. No vymklo sa jej to spod kontroly..* Nemám vôbec poňatia. Nemám absolútne žiadnu predstavu.. Asi veľa.. *Tsuki to nejak neriešila. Doma síce nemala žiadne pramene a lázne, ale mali obrovský bazén a aj výrivku. Lenže aj keby chcela, nemohla tam Rikua pozvať, vlastne vôbec nikoho. Lebo si nemohla robiť kamarátov. A aj toto lezenie po Kirigakure s Rikuom bolo pre ňu nebezpečné. Keby ju tak videl otec, mohol by prísť trest. A nie len pre ňu. Jak sa kedysi vyhrážal, že pokiaľ sa nebude od Noctisa držať ďalej a vlastne pokiaĺ sa nebude držať ďalej od všetkých, môže sa im stať nejaká nehoda. Ňu a v ten deň sa stala 'nehoda' Tsuki. Otec ju tak zbil, až jej zlomil ruku a kvôli tomu sa nemohla účastniť chuuninskych. Hoci sa Tsuki bála otca ako čert kríža, stále mala vlastnú hlavu, i keď bola poznačená otcom a jeho výchovou.. Ešteže bola z Kashiko-Sa..* Pre človeka, ktorý vie, ako na to.. Isteže.. *podotkla Tsuki. Lenže čo bolo tak ťažké na prežití? Nič, keď mal človek vôľu žiť. Horšie bude, ak tam príde na boj, a potom prežiť s vážnym zranením..* Dopredu sa asi príliš nikto nepripraví. Je veľa vplyvov, ktoré sa môžu posrať. Ale áno, zisťovala som si nejaké veci, aby som nezostala prekvapená.. *ostávala hlavou na rukách a užívala si teplú vodu. No dlho tu nevydrží.*

*Riku si tam ležel a trochu mu ty lázně lezly na jeho mozek. Rozhlídl se kolem a potom se podíval na Tsuki. * Jak dlouho tady budeš chtít ještě zůstat? Už mi ta horká voda leze na mozek. * Zeptal se jí a potom vyšel z vody a dal si zase ručník kolem pasu a šel si opláchnout svoje vlasy hned vedle. Přece jen když už je v lázních, tak se může celý umýt. Vzal mýdlo co tam bylo a namočil si vlasy kýblem s vodou co tam byl kousek a poté si namydlil vlasy. *

*Zachytila jeho pohľad. Tiež jej tá horúca voda príliš nerobila dobre. Ale na uvoľnenie to bola paráda,* Tak môžeme ísť. Aj tak sa musím pomaly vrátiť.. *zamrmlala Tsuki, ale nevyzerala na to, že by sa chcela postaviť z vody von. Sledovala ho, ako sa staval a neodvracala pohľad preč. Prečo by mala?.. Sledovala aj to, ako sa oplachovať a s malým povzdychom odtiahla hlavu od rúk a rukami sa zaprela o okrej lázne, aby sa vytiahla hore. Zabalila sa do osušky a prešla ku Rikuovi,* Všetko je zaplatené, mám ťa počkať? *položila mu otázku a vyčkala na jej odpoveď. Potom konala podľa nej - buď sa odišla osusiš a obliecť do šatne a rovno odišla do hotelovej izby, alebo sa osušila a obliekla v šatni a pred budovou počkala na Rikua, aby mohli spolu odísť.*

*Riku si pomalu myl hlavu a když k němu přistoupila Tsuki, tak se jen otočil směrem k ní. * Jestli spěcháš, tak klidně utíkej, nechci aby si měla problémy. * řekl a věnoval jí vřelí úsměv. * Měj se pěkně, hodně štěstí na druhé zkoušce. * dodal a poté se opět věnoval svému umývání vlasu a potom si umyl vlasy od mýdla a poté vstal a vydal se ke své skřínky a oblékl se do svého oblečení a vydal se směrem do hotelu. *

*Dnes měl Sekki takový spíše odpočinkový den. Docela dost přemýšlel nad vším, co ho čeká a všechno si to tak nějak dával v hlavě dohromady zároveň společně i s tím, co mu řekl jeho otec. Nebo spíše s tím, jakému přístupu k věcem ho jeho otec učil.* Nejdůležitější jsi ty...tvůj život a tvé zdraví je tvoje priorita číslo jedna...hlavně ve světě, který tě tam venku čeká. *Opakoval si potichu slova jeho otce.* V tomhle světě není pro slabé místo...proto musíš být silný. *Docela nad tím přemýšlel a ptal se sám sebe, co si o tom má myslet, ale tyhle otázky byly jen způsobovány nervozitou kvůli tomu, co se blížilo...Geninské zkoušky. Jinak svému otci naprosto důvěřoval a věděl, že na jeho slovech bude kus pravdy. Nakonec si řekl, že to teď už řešit nebude, přeci jen si řekl, že dnešek bude takový odpočinkový den. Plácl se proto oběma rukama po tvářích a pokračoval v cestě. Celý dnešek nechal spíš takové náhodě.*

Ryuu *Oblečený v černých věcech, s bílým šátkem kolem krku a vlasy svázanými do rozcuchaného culíku vysoko na hlavě, mohl vypadat i trochu jako malá holka, malá....Ryuu rostl jako z vody, takže spíše štíhlá, hubená holka. Šel utahaný z "mise", spíše vypomoci v knihovně, kde strávil celou noc prohrabováním se v knížkách. Ruce měl podivně poškrábané a různě popíchané od třísek polic a podobně. Šel s hlavou hrdě vztyčenou a černým prstýnkem na malíčku levé ruky, na jejímž rameni měl i jizvu od Krvavé zkoušky a stejně tak čelenku kirigakure. I když mohl vypadat nafouokaně, byl v nitru extrémně unavený a jakmile došel ke stánku s dango, opřel si po objednání hlavu o pult a málem by i usnul.*

*Jak se Sekki tak procházel po ulicích Kiri, tak mu docela vyhládlo. Poznal to jednoduchou reakcí lidského těla a to kručením v břiše. Na chvíli se zastavil s tím, že si sáhl na břicho a přemýšlel, kam se půjde najíst. Rozhlédl se, zda-li neuvidí v okolí nějaký stánek s něčím k snědku. Pro jeho štěstí stál kousek od stánku, kde se prodávalo Dango. Jedno z jeho oblíbených pokrmů. Popoběhl ke stánku, kde byla ještě jedna volná židle a naskočil na ní.* Hop. *Řekl potichu, když na ní naskočil zezadu a čekal, až budou mít čas na to vzít jeho objednávku. Po objednání už jen čekal a nic extra nedělal, pouze se jen rozhlížel. Všiml si, že vedle něj sedí osoba, což nebylo nic neobvyklého, ale zaujala ho čelenka, kterou měl přivázanou na ruce. Sekki si ho trochu prohlížel a nemohl nic jiné, než si jen opět představit, co ho za chvíli čeká.* Krvavá zkouška, jo... *Řekl víceméně potichu, ale Ryuu to klidně mohl slyšet, když seděl hned vedle něj.*

Ryuu *S vydechnutím otočil hlavou, čelem stále na pultu, na kterém mu přistálo jídlo. Podíval se na chlapce stejného věku vedle sebe. Foukl, aby si z očí odstranil neposedný pramínek vlasů.* Ano, a ty? *Prohlédl si chlapce, nikde čelenku neviděl.* Ty jsi ještě na zkoušce nebyl, nebo do akademie nechodíš vůbec? *Optal se a svou pozornost očima věnoval svému jídlu, které začal ochutnávat, trochu si je dochutil kořením a pak se zakousl do jedné z kuliček a stáhl jí ze špejle. Se spokojeným vydechnutím žvýkal.*

*Sekki se popravdě trochu lekl, když na něj Ryuu promluvil. Jak byl zavrtán ve vlastních myšlenkách, tak ho to překvapilo. Navíc prostě navázal kontak s neznámou osobou, dost pravděpodobně v jeho věku, která navíc vypadala, že už má něco za sebou...například právě Krvavou zkoušku.* No, nebyl, ale čeká mě. Brzo, velmi brzo... *Pak Sekki chvíli mlčel a pouze čekal na jídlo. Jemu ho ještě nepřinesli, ale klukovi vedle něj ano.* Dobrou chuť. *Popřál mu ze slušnosti a skoro hned na to přistála jeho objednávka před Sekkiho nos. Nečekal tedy a taky se zakousl.*

Ryuu Hmmm *Zamručel a soustředil se na své jídlo, když ho popřání dobré chuti zarazilo. O chvíli později dostal Sekki vlastní jídlo.* Dobrou... *Zamručel Ryuu. Spokojeně jedl a nepromluvil, dokud neměl vše snedené. Hlavně se snažil co nejvíc splynout se stánkem, kdyby ho tady načapalo dítě ze sirotčince, určitě by chtělo taky něco a Ryuu nemohl utrácet drahocenné peníze za jiné.* Takže jsi na akademii a s příštíma zkouškama jdeš na řadu i ty? Nedávno jsem byl na jedněch, před chuuninskou...bylo to stejné jako ty naše, připrav se na boj mezi mrtvými, co bojovali před tebou a na smrad. Když někdo umře, povolí se mu svěrače a vážně jsem vděčný za svou rýmu kdykoliv se tam objevím. *Lehce se pousmál.*

Díky. *Odpověděl Ryuuovi, když měl zrovna prázdno v ústech a pomalu jedl. Když Ryuu dojedl, tak Sekkimu ještě nějaké kuličky zbývaly, ale prostor na odpovědi si vždy našel.* Přesně tak. Jsem zvědavý, jaké to bude. Jestli je to opravdu tak, jak říká otec. *Opět se pustil do další kuličky, ale na chvíli se zastavil a přestal žvýkat, když se Ryuu zmínil o mrtvolách a smradu. Po malinké pauze ale zase začal žvýkat a polkl.* V tom případě budu doufat, abych ji měl taky. *Taky se trochu pousmál.* Jak je to dlouho, co jsi na svých byl? *Zeptal se ho hlavně z důvodu, že mu přišel podobně starý. Vážně, velký rozdíl mezi nimi být opravdu nemohl a ptát se přímo na věk Sekkimu nepřišlo jako to pravé ořechové, tak se rozhodl to zjistit skrze takovouhle informaci.*

Ryuu *Opět otec, proč se mu zdálo, že všichni,které zná nebo jen potkal, jsou tak normální...přišel si bez rodičů směšně.* Já nevím už ani....asi sedm nebo šest. Netuším popravdě. *Pokrčil rameny a špejlí kreslil do zbylé omáčky.* Co ti o nich řekl tvůj otec? Docela by mě to zajímalo, jak se na takovou zkoušku dívají dospělí. *Chvilku se odmlčel a dál kreslil do omáčky, nakonec olízl špejli a odsunul od sebe talířek. Trochu se napil.* Mě to přijde extrémně brutální a upřímně s nimi nesouhlasím, ale když na to došlo, bylo to žij nebo zemři. Neměl jsem na výběr.

No, můj otec je v určitých ohledech života docela radikální a přísný. Je to bývalý shinobi. Kvůli zranění už nemůže tohle povolání vykonávat, ale snaží se, abych nedopadl stejně jako on. Proto je jeho názor na celé ty zkoušky spíš pozitivní, než negativní, protože se tím zredukují slabí jedinci. Nikdy jsem o jeho slovech nepochyboval, ale jak se to blíží čím dál víc, začínám být trochu nervózní. No, prostě a jednoduše...můj otec říká to, že ten, kdo neprojde Krvavými zkouškami by stejně moc dlouho "tam venku", jak říká otec, nevydržel. Nejsi schopen zabít protivníka na Krvavých zkouškách? Nebudeš schopen zabít protivníka "tam venku", takže selžeš. Tohle mě učí otec. *Strčil do úst poslední kouli, chvíli žvýkal a polkl.* Když jsem to řekl takhle nahlas, přijde mi to i jako docela dobrý přístup. Venku to prý dokáže být i pěkné peklo...můj otec je žijícím příkladem, takže je vlastně ušetříme od vší té bolesti... *Také zapil jídlo a prázdnou sklenici, společně i s talířem také posunul kupředu.* Mimochodem, ještě ani neznám tvé jméno. Já jsem Sekki. Sekki Hizashi. *S úsměvem mu natáhl ruku, aby si s ním mohl potřást.*

Ryuu *S pohledem upřeným na chlapce jej poslouchal....srdce ho z toho bolelo. Představa, že i jeho rodiče nedokázali někoho zabít a proto byloi nejspíše zabiti, jej užírala k pláči.* Jako jo, tvůj otec má pravdu....jenmi to přijde jako trochu drastický přístup k malým dětem, většina z nás tehdy neměla víc než sedm let. Meli bysme se honit za kočkama a pomáhat babkám s nakupováním, ne jako studenti akademie vraždit své spolužáky. I když idea je dobrá, provedení je příliš. Uznávám tvého otce, o tom není pochyb, že byl schopný obětoval vlastní zdraví pro vesnici. *Nadechl se, ale víc nemluvil, dnes měl doopravdy příšernou náladu, přiložil si ruku k srdci a chvíli jen klidně dýchal.* Sekki....Já jsem Ryuu, Keitaro Ryuu. *Natáhl ruku před sebe, aby si jí s chlapcem podal.*

Ano, má to své plusy a mínusy, ale takhle to bude asi s každou věcí na světě. Hold jsme se tady narodili, takže nemáme moc na výběr. Dětské slovo navíc nemá žádnou hodnotu, takže by ani nemělo smysl se to nějak snažit změnit. *Dal si trošku delší odmlku, ale pak hned pokračoval.* Alespoň ne teď... *Sekki nasadil docela zamyšlený výraz, kdy se díval do prázdna. Na chvíli si představil, jaké by to bylo, kdyby žádné Krvavé zkoušky nebyly, ale ani jeden ze scénářů se mu moc nezdál. Nebyl si schopen představit to, jak to vypadá jinde ve světě, protože to nevěděl. Sekki znal jen tenhle systém, ale právě tyhle myšlenky v něm zažehly jakousi touho po poznání toho, jak to funguje jinde.* Až budu Genin, nebo možná spíš ještě výš, tak se podívám do světa, abych mohl porovnat jak to tam funguje. Až pak si budu moct udělat pořádný obrázek o celé téhle situaci a systému. *Pak si s Ryuuem podal ruku.* Moc mě těší, Ryuu. *Dneska mu Ryuu docela zvedl náladu. Byla to jeho taková první známost mezi ninji, ať už jeho věku nebo všeobecně. To samé si ale nemohl myslet o Ryuuovi, jelikož viděl jeho ruku na srdci a celkově z něj měl takový divný pocit. Netušil však ale, co by měl říct, tak se ho na to radši ani neptal.* Co ty? Chtěl by ses někdy podívat do světa nějak jinak než jen kvůli misím?

Ryuu *Po potřesení rukou se zamyslel.* Já ti mohu říct,jak to chodí v Iwagakure, protože tam je geninská zkouška, u nás krvavá, tak snadná, že jí udělá i blbeček....prostě jenom ukážou nějaké porotě pár technik a čus. *Zasmál se..* Takže jo, tady je to dobrý v tom, že alespoň projde ten, co na to má, jen mi přijde škoda toho,ž e nás tolik umře....slabší jsou potřeba třeba jako...kuchaři, nebo prodejci, nebo aby vyráběli zbraně. Podle mého je to plýtvání pracovní silou, nic víc. *Pokrčil rameny a pak padla otázka o cestování. Podíval se na svou ruku a na černý kroužek kolem malíčku.* Jistě, že bych rád cestoval....mám i místo, kam se chci podívat. *Pousmál se, nicméně v myšlenkách Tsuki vytlačila neznámá žena z konohy, která nosila podivný znak na krku.* Ale dostanu se tam až za delší dobu, nejprve chci zesílit, abych mohl té osobě, za kterou chci jít, ukázat, že její pomoc stejně nepotřebuju.

*Sekki se trochu pousmál, možná sebou i trochu cukl, ale pak se zadíval na Ryuua s nejistým pohledem.* Počkej, to jako vážně? Ty sis nedělal legraci? Jenom ukázat pár technik a to je všechno? *Sekki tomu nechtěl tak úplně věřit, ale zase nechtěl, ale neviděl důvod, proč by mu Ryuu lhal, takže tomu nakonec i uvěřil.* Páni, to jsem teda nečekal...ať už jsem si představoval cokoliv, tohle by mě nikdy nenapadlo. *Popravdě mu zase zkouška v Iwě přišla až moc lehká. Sekkiho ideál by byl nějaká taková zlatá střední cesta.* To máš pravdu...zlatá střední cesta by byla, kdyby to bylo jako tady, ale bez umírání. Když už se naše vesnice takhle zbavuje slabých jedinců, tak po prohře by jim jen mohla vzít možnost se prostě stát ninjou...ale zase na druhou stranu, když dokážeme zabít někoho, koho známe, ba i jen letmo, tak pak dokážeme zabít někoho úplně cizího a to je to, co se Kirigakure hodí. *Sekki se vlastně dopracoval zase ke slovům svého otce, že to není vůbec špatné.* Hádám, že to budeme prostě jen muset přijmout. *Zase mu trochu klesla nálada. Měl z toho takové výkyvy nálad a pocitů. V jednu chvíli mu to přišlo jako dobrý přístup, ale pak si zase vzpomněl na ty stinné stránky, takže se zatvářil trochu pochmurně.* Už abych to měl za sebou...doufám, že až ji udělám, už se s tím nebudu tolik trápit nebo zatěžovat... *Trochu si povzdechl, protože už by na to nejradši vůbec nemyslel, ale tohle téma si k Sekkimu prostě vždy nějak najde cestu.* Tak to ti držím palce. Mít cíl je fajn...já žádný nemám, zatím. Ale doufám, že už ho brzy najdu.

Ryuu *Pousmál se.* Měl jsem stejný názor, taková blbost, to se pak není čemu divit, že sem an chuuninské přišlo tolik harantů z jiných vesnic a našich tu bylo málo....když u nich projde každý. *Zasmál se.* Alespoń můžeme říkat, že jsme mentálně trochu jinde. *Pokrčil rameny, všiml si, že Sekki toto nějak moc prožívá celkově. Ryuuje tu ten, co zabil a co si tím prošel a čeká ho zanedlouho chuuninská zkouška. Sekki by měl být vysmátý a s tím, jaký přístup má jeho otec, ještě vděčný za jeho podporu. Ale Ryuuu nic z toho neřekl nahlas.* Ty máš v podstatě taky cíl, jen si to nepřipouštíš....nikdy není dobré mít jeden veliký sen a jít si za ním, ale je lepší mít malé cíle, takové.....mezníky a ty si plnit. Teď je tvůj cíl splnit a přežít krvavou zkoušku, no ne? Takže vlastně cíl máš, co bude po tom? mise, chuuninská zkouška, to máš další mezníky....a časem si přijdeš na nějaký veliký sen, třeba se stát Mizukagem a převzít žezlo....osobně bych chtěl alespoň chvíli dělat strážce a zjistit, jaké to je, pracovat jako kage, aniž bych na sobě měl břímě zodpovědnosti za vesnici, ale jen za jeden život.

*Také se zasmál jeho narážce na zkoušky u ostatních vesnic. Pak jen poslouchal Ryuua a jeho nálada zase šla z 0 na 100 poměrně rychle. Jako u dítěte, když mu dáte to, co chce. I když on Sekki vlastně je pořád dítě, i když v takovém mezistádiu, protože musí řešit důležité věci, i když by se tím nemusel tolik trápit, ale když mu to otec tlačí při denních lekcích pořád do hlavy, nejde se toho jen tak zbavit. Nicméně byl rád, že potkal Ryuua dnes. Uvědomil si, že na některé věci člověk prostě potřebuje pohled druhé osoby. Nebo tu osobu jako takovou. Teď mu dal takovou lekci v podstatě Ryuu, i když je vtipné, že jsou ve stejném věku a Ryuu působí mnohem víc...chytře a dospěle, než Sekki. Ryuu si mohl všimnout Sekkiho uvědomění se a změny nálady taky díky takovému menšímu rozzáření očí.* Nevím, jestli chci být úplně Mizukage...ale teď mám určitě motivaci a další cíl. A to najít si velký cíl, na jehož cestě k němu budu plnit ty menší. A jako první na seznamu je Krvavá zkouška. *Sekki byl rozpálený a nejradši by Krvavou splnil právě teď a tady, ale to nemohl. Věděl ale, že chce něčeho dosáhnout, takže ho žádná zkouška nezastaví.* Máš dobrý cíl. Dostaneš se vysoko, ale budeš si držet nízký profil. Je to chytře vymyšlené. *Sekkiho teorie o tom, že Ryuu bude vlastně takový génius se mu jen potvrdila. Ne tak úplně, ale Sekki prostě věřil tomu, že Ryuu je chytrý člověk, který se jen tak někde neztratí.*

Ryuu *Se zasmátím pozoroval, jak se Sekki celý rozzářil.* Jsi tak vtipnej, to takhle měníš nálady furt? *Zasmál se Ryuu, ale nemyslel to nijak útočně.* Díky....ten cíl je jen takový, bláhový nápad, určitě nevyjde, někdo jako já se tak daleko nikdy nedostane, ale za zkoušku nic nedám. Raději prohraju v boji o tu pozici, než abych se ani nepokusil a navíc! Stát se jedním ze sedmi šermířů je dlouhá a náročná cesta. Takže kdo ví....někdo jako já.... *Pozastavil se nad tím, vlastně....měl pravdu, jak by mohl vůbec někdo jako Ryuu dosáhnout ve vesnici tak vysoké pozice, která byla výsadou bohatých rodin? on sirotek....asi těžko.* Viděls naše legendární meče někdy?

Ani ne, teda jo...jak kdy prostě. *Zakřenil se a začal se škrábat levou rukou na temeni hlavy. Pak se ale zatvářil docela vážně.* Tak to teda ne. Nebudu tady jedinej, kdo si myslí, že něco dokáže. Nikdy nesmíš myslet na to nejhorší, to říká můj otec. Zbytečně to demotivuje a má to katastrofální následky. A navíc, proč někdo jako ty? V čem je jinej Pepa od vedle? Je to člověk, stejně jako ty. Máš pravdu, ty se nikdy nikam nedostaneš...ne s takovýmhle myšlením. Kdo si myslíš, že má větší šanci na úspěch? Někdo, kdo by chtěl, ale není si jistý, nebo někdo, kdo v sebe věří a vydá ze sebe maximum? *Sekki mohl působit trochu naštvaně, což i trochu byl. Ryuu ho teď něco naučil a Sekki to jen a pouze vypálil zpátky na Ryuua. Navíc to celé mohlo působit docela vtipně, protože Sekki byl doteď právě ten, který v sebe moc nevěřil, ale celá tahle situace mu jaksi otevřela oči.* A ano, stát se jedním ze Sedmi šermířů je dlouhá a náročná cesta, ale i když tě moc dlouho neznám, můžu s klidem říct, že jsi chytrý a chytrý lidi mají víc šancí. *Trochu rozhořčený Sekki se na chvíli zastavil a vydejchal se. Nekřičel, spíš jen mluvil docela dost vážně. Už byl zase klidný a pousmál se. Byl rád, protože si i tím, co právě teď řekl, spoustu věcí uvědomil. Celou dobu to věděl, že by měl přemýšlet takhle, ale věděl to někde hodně hluboko a bylo to schované pod vrstvami nervozity, stresu a nejistoty.* Popravdě...ne. Jen jsem o nich slyšel, že nějaké jsou. Otec mi o nich jednou vyprávěl.

Ryuu *Zasmál se nad Sekkiho rozpačitostí. Nicméně hned na to mu vynadal a Ryuu na něj civěl, oči dokořán, obočí na vrch hlavy a na tváři nervózní úsměv.* Eh....ettoooo, tak jo, oukej? *Nervózně se podrbal se vlasech.* Kdo říká, že do toho nedám maximum, ale v mojí pozici i Pepa od vedle může získat to místo spíš na tom, že je to Pepa, než najeho skutečné síle. Já jsem jenom zmetek ze sirotčince, pokud bude Pepa z lepší rodiny, tak se nemusí ani pořádně snažit. *Uvedl Ryuu na pravou míru jeho chování.* Otec by tě měl někdy vzít do chrámu, nebo tam jdi sám, abys je fakt viděl, pak pochopíš, proč si je šermíř musí zasloužit.

Rozumného člověka nezajímá minulost, ale schopnosti. Navíc na takové pozici. *To je vše, co mu k tomu Sekki řekl. Vytáhl peníze a zaplatil, zatím ale nikam nešel.* Určitě si o to řeknu, ale otec se moc na veřejnosti neukazuje, takže je pravděpodobnější, že se tam někdy dostanu sám. *Pak se zatvářil trochu zvláštně. Tvářil se zamyšleně, ale zvláštně při tom křenil tvář.* Proč se tam nepůjdeme podívat teď? Můžeš mu o nich rovnou něco říct. Nebo říct, který by se líbil tobě.

Ryuu *Sekki měl pravdu, přece korupce nemůže fungovat i tam....stejně jako on i Ryuu zaplatil a dopil vodu,kterou měl.* Hmm...proč by ne, klidně půjdu. Byl jsem tam už tolikrát... *Slezl ze židle a pozdravil k odchodu majitele stánku.* Tak jdeme. *Dal si ruce za záda a unaveně se šoural ke chrámu. Potřeboval se beztak rozhodnout, kterou ze zbraní vlastně chce, tak proč by se tam nemohl jít rovnou podívat. Rozhodnout se konečně.* Zvláštní, že jsi tam ještě nebyl...

Yosh, je tedy rozhodnuto! Vzhůru ke chrámu! *Řekl s radostí. Byl docela zvědavý, jestli ty meče budou vypadat dobře, když jsou tak populární. Seskočil ze židle, rozloučil se a vydal se po boku Ryuua (pravém) vedle něj. Ruce si dal do kapes a prostě jen kráčel.* Jo, asi to bude zvláštní. Nikdy jsem nad tím ani moc nepřemýšlel. Vlastně jsem nebyl na spoustě místech. Chodil jsem jen na Akademii, popřípadě sem tam ven, jako dneska, ale nikdy to nebylo moc daleko od domova. A s otcem jsem moc nikam nechodil. Většinu času tráví doma a čte, nebo dohlíží na můj trénink. Ale tenhle režim mi přišel normální a nikdy mi ani nějak nechybělo to, že nikam extra nechodím. *Když se nad tím Sekki tak zamyslel, začínal se víc a víc těšit až uvidí ty meče. Na chvíli si představil sám sebe s nějakým ultimátním mečem někde sám na bojišti proti celé armádě a trochu se pousmál. Nebylo to tím, že by mu to přišlo fajn, že by někdy mohl skončit v takové situaci, ale myšlenka, že by někdy vlastnil jeden z legendárních mečů mu docela lichotila.* A co ty, chtěl bys někdy jeden z nich?

Ryuu *Lehce se pousmál.* to musela bejt nuda...ještě že jsi dneska tady. *Zasmál se.* Bys jinak nikam nešel a přišel tak o drahocenné zkušenosti. *Pak se podíval na Sekkiho.* Trénuješ s otcem rád? *Optal se pro změnu Ryuu. Pak ale odpověděl otázku ohledně zbraní.* Jistě, už jsem o tom mluvil, mám vyhlídnuté zbraně, moje favoritky, ale kdo ví, jak dopadnu a zda si je vůbec zasloužím. O to, abys je mohl mít, se musí bojovat, alespoň myslím, že ti je prostě jen tak nedají.

Popravdě jsem to ani jako nudu nebral, vždy bylo něco na práci. Buďto jsem studoval, nebo trénoval...nebo odpočíval...a pak znova, pořád dokola. *Popravdě ho nikdy ani nenapadlo si jít hrát s někým ven nebo tak. Chtěl, aby byl otec pyšný a proto vždy dělal jen tyhle věci.* Ale tak pořád mám před sebou celý život, teoreticky, kdybych tam nešel dnes, bych se tam mohl jít podívat třeba za 10 let. *Trochu se zasmál, 10 let vědomitě přestřelil, ale jinak celou větu myslel vážně. Nelitoval, že celé dětství, které vlastně pořád ještě probíhá strávil s otcem.* Hádám, že ano...? *Na konci věty trochu zvýšil tón, aby to obrátil do otázky.* Vždycky jsem to dělal spíš pro otce, než pro sebe, aby byl pyšný, ale poslední dobou to dělám i proto, že sám chci. Kolikrát trénuju i sám, když vlastně už ani nemusím. Ano, můj otec může být v některých situacích až moc tvrdý, ale tak nějak i podvědomě jsem věděl, že to dělá kvůli mě ještě dřív, než mi to řekl. Vždycky si stačilo všimnout, jak se dívá na své pahýly, které mu zbyly po obou rukou, když se snažil něco ukázat, ale nemohl. Jeho svalová paměť to chtěla udělat, ale prostě to nešlo. *Pak jen přikyvoval Ryuuovi ohledně těch mečů.* Aaha, hádám, že se jim neříká legendární jen tak pro nic za nic.

Ryuu *Tiše naslouchal, během cesty a mluvení se dostali až ke chrámu, před kterým se zastavil.* Tvůj otec přišel o obě ruce? To mě moc mrzí...musí to pro něj být velmi těžké. *Řekl to ale s respektem v hlase, aby si Sekki nemyslel, že je má za chudáky. Musel se ale hodně držet na uzdě, kdyby řekl něco, co ho napadlo jako první, asi by dostal do držky. "jak si utírá prdel, když nemá ruce?" by si totiž Sekki rozhodně vzal osobně.* Je to hezké, že mu chceš dělat radost, odkazuje to na váš přátelský vztah s kapkou respektu z tvojí strany. *Vešel do chrámu a za chvíli se řped nimi ukázala veliká obřadní hala s vystavenými maketami zbraní.* Legendy....zajímalo by mě, zda už jenom díky tomu, že jednu nosíš, získáš věhlas, nebo zda s ní musíš zabít hromadu lidí, abys jej dosáhl.

Už to tak bude...ale nestěžuje si. Alespoň ne nahlas. *Tu poslední větu řekl trochu pochmurně, ale během chvilky už byl zase v pohodě.* Tak je to jen něco, co by každý správný syn udělal. *Když si pak uvědomil, že by se ho to mohlo dotknout, protože je to sirotek, tak se rozhodl nijak nejednat. Sekkimu ho nebilo líto, to ne. Spíše ho obdivoval. Nedokázal si představit, co by on dělal bez svého otce. Už bez matky to kdysi bylo těžké, než si na to zvykl. Když vešli do chrámu, tak se Sekki zastavil a jen vykulil oči. Už když tu budovu viděl z dálky, byl docela fascinovaný, ale tahle zblízka? To byl úplně jiný level.* Páni, nikdy jsem neviděl takhle obrovskou budovu. A ještě tak majestátní.. *Opravdu mu padala čelist k zemi, najednou zjistil, o co přicházel celou tu dobu. Teď chtěl mít zkoušku za sebou ještě víc, aby mohl trávit víc času mimo domov. Samozřejmě ale neměl v plánu otce nijak zanedbávat.* Určitě...určitě máš věhlas, už když jí jen nosíš. Sám jsi řekl, že je nezíská jen tak někdo. Takže věhlas máš podle mě ještě dřív, než se k ní dostaneš... *Odpověděl Ryuuovi, ale přitom se mu vůbec nedíval do očí. Naopak pořád obdivoval budovu a její provedení.*

Ryuu *Nedaval na sobe znat, ze slova o spravnych synech ho zasahla jako dobre mireny senbon. Rozhledl se po mistnosti, kterou znal lepe nez vlastni boty.* Jojo, je to tu majestatni. Ty napodobeni se mi zdaji i nekolikrat vetsi, nez originaly. Ale stoji to za to. *Rozesel se smerem ke svym oblibenkynim. I kdyz Samehade uz nevenoval takovoz pozornost.* Driv jsem chtel hlavne tuto, ale kdyz se divam na model, nechci ani vedet jak tezky musi byt original... Proto jsem spise pro tuhle. Nuibari, lehka jako pirko. Urcite nevazi vic nez tri kila. *Ukazal na dve uplne rozdilne zbrane.*

Jop, je to tu super. Díky, že jsi mě sem vzal. *Řekl zcela upřímně, i když pořád věnoval své pohledy všemu kolem a snažil se to nějak zpracovat a vrýt do paměti, jelikož nedokázal říct, kdy se sem bude moct ještě dostat. Nevěděl, jak moc naplněný je denní program Geninuů, ale tak nějak mu dávalo naději to, že tady Ryuu je i napříč tomu, že Geninem je. Sekki následoval Ryuua k jeho oblíbeňkyním a pečlivě mu teď věnoval pozornost, poslouchal ho a zároveň ale i sledoval zbraně, o kterých zrovna mluví.* Ta se mi moc nelíbí, popravdě. Působí tak...tak nějak...jako ne pro mě? *Trošku se zasmál, jelikož nebyl schopen najít správné slovo a tak to odůvodnil alespoň nějak. Pak si prohlédl tu Nuibary, o které začal Ryuu mluvit.* Ta je docela fajn, působí svižně, ale je to docela rozdíl, oproti té předchozí. *Pak šel jen kousek vedle, víceméně na další vystavenou zbraň, která ho plně zaujala. Nebo by spíš měl říct zbraně?* Páni, tak tohle...tyhle vypadají strašně super. *Sekki se od pohledu docela zakoukal do Ikazuchi no Kiba.* Myslím, že už vím, jakou zbraň bych chtěl někdy v budoucnu, pokud neseženu nějakou vážně super dřív.

Ryuu *byl rad, ze se tu Sekkimu libilo. Uprimne se usmal, kdyz videl jak je z mista uneseny.*Hmm, Samehada se i me zda moc velika a tezka uz od pohledu, to Nuibari je proste svizna. Tyhle dva mece, co se ti libi, jsou trochu zvlastni. Furt nevim, jaky k nim mam postoj, celkove treba tamta s vybusnymi listky, nebo to kladivo? O tech taky nevim, co bych si mel myslet. Ale koukej, tohle je zbran jako na stinani hlav. *ukazal na 'Zabuzovu' zbran. Stoupl si k ni.* To je jeste vetsi nez Samehada. *vydechl v udivu.*nic neni vic super, nez byt mezi legendarnimi sermiri. S tim se ti nese i vazeny jmeno, vsak jsi to sam rekl. Myslim, ze tolik ucty co dostanes s necim takovym na zadech, se ti nedostane, minimalne v Kiri, nikdy. Leda ze bys vazne byl Mizukage.