Země Pustoty

Kai Yoshimitsu
*Jak ji následoval, tak se rozhlížel. Občas se podíval i na ní, zda jde pořád v jejich stopách. Zaujala ho její ladnost, jakou se pohybovala. V jeho vesnici se takto nikdo nepohyboval a to ho donutilo, aby ji více sledoval. Z pohledu někoho jiného to mohlo vypadat, jako že ji sleduje a to byla pravda. Sídlo, kam ho vedla ho zaujalo a tak si ho začal prohlížet. Momentálně pustil oči z Tsuki a sledoval to sídlo. Zataví se nějaký metr a půl za ní a pohledem sjede toho chlapíka. Počká až zmizí.* (Kai) Je to tu pěkné. *poví krátce a rozhlédne se kolem. Souboje, který tam předváděli ho moc netáhli. Proto se hned odvrátil z jejich pohledu a vrátil svůj pohled na pozadí Tsuki.* (Kai) Hmm. *pronese a rozejde se za ní. Venek byl hezký a čekal, jaký bude vnějšek. I ten byl kupodivu hezký a v takovém sídle ještě nebyl. Neznal nikoho v nóbl rodiny a tak tohle nikdy nepoznal. Následoval ji až do nějaké pracovny a zda byla její, netušil. Možná jejího otce? Kdo ví. Jak si prohlížel knihy, zavřeli se za nimi dveře a ona ho přirazila ke zdi. V tu chvíli upustil svůj vak a ruce spustil podél těla. Neměl se jak hnout a ani to nezkoušel. Jen tak stál a díval se ji do očí.* (Kai) Chceš to vědět na rovinu? *zeptá se a pohne krkem k ní, tak že její čepel mu zajede do krku. Jenže se neobjeví ani kapka krve.* (Kai) Přijel sem sem sám, na vlastní popud. Tahle země mě dost zaujala a tak sem se tu chtěl rozhlédnout. Ale když sem viděl tebe, chtěl bych prozkoumat další místa, mě nepřístupná. *poví klidným hlasem a vrátí hlavu zpět ke zdi, aby vytvořil mezi svým krkem a její čepelí kousek místa.* (Kai) Nemusíš mi věřit, ale jestli mě chceš zabít, potřebuješ něco většího, než je ten malý nožík. *řekne ji na rovinu. Zadívá se ji hluboko do očí a čeká, co na něj vymyslí teď.*

*Rozhodne cítila ten odpor na svojej čepeli. Ale ani ona nepovolila a pokojne ho tam svojim ostrím poreže. Trocha krvi a malá rezná rana ešte nikoho nezabili - aspoň väčšinou. Nezvoľňovala, ale počúvala jeho slová. A dívala sa mu do očí..* "Takže preskúmať ďalšie miesta.." *Tsuki si mimovoľne olizla svoj vrchný rtík a jak mladík povolil tlak na jej čepeľ, pritlačila mu ju naspäť a vypočula si jeho ďalšie slová..* To by ma nemilo prekvapilo, keby mi stačil.. *zhlboka sa nadýchla a nechávala trochu pootvorené ústa, pričom jej oči na malý okamih skĺzli od jeho očí nižšie, k jeho perám. Vtedy čepeľou trhla do strany a mladíka tak porezala. Rana to bola len krátka a plytká, ale začalo to krvácať..* Verím ti, *zamručala Tsuki a prstami zotrela trošku krvi z čiernej čepele zápästného noža, ktorý potom jedným trhnutím zhora nadol znova zatiahla do mechanizmu..* Jak som povedala. Moja spoločnosť ťa bude niečo stáť.. *pritom si šúchala o seba prsty, na ktorých mala Kaiovu krv. Bola mu otočená chrbtom a pár krokmi sa dostala ku skrinke, ktorú otvorila a nechávala otvorenú. Bol tam rôzny alkohol. Väčšinou ešte ani neotvorený, lebo ona sama alkoholu vôbec neholdovala. Mala rada, keď mala myseľ čistú a len zahltenú vlastnými myšlienkami. A práve teraz sa jej v nej rojili myšlienky.. istého typu. To, čo predtým Kai povedal.. pochopila dosť dobre..* Obslúž sa.. Ak máš chuť.. *podišla ku svojmu stolu a oprela sa zadkom o hranu, zložila si ruky na hrudi a venovala mu ďalší pohľad. Možno bude mať otázky ku svojej 'platbe'.. A tak bola trpezlivá.*

Kai Yoshimitsu
*Jakmile škubla do strany svoji čepelí, tak nepoužil žádné jutsu a tak ho pořezala. Musel se pousmát, když s tím souhlasila, že je ta čepel malá.* (Kai) Děkuji, sem rád, že mi věříš. *poděkuje ji. Ještě tam chvíli stojí a je si vědom, že ho to bude něco stát. Jakmile se dost vzdálí, sehne se a svůj vak, který upustil k zemi pověsí na kliku. Udělá pár kroků směrem za ní a zastaví se. Podívá se na skříňku s alkoholem. Bylo tam toho alkoholu tolik, že většinu ani neznal.* (Kai) Tak jestli smím. *poví a rozejde se směrem ke skřínce s alkoholem. Zastaví se před ní a pak se podívá na Tsuki. Věděl že to myslela na alkohol, ale co když to myslela i na něco jiného. Nakonec si vezme otevřenou láhev a nalije do dvou skleniček trochu. Položí láhev zpět na místo a rozejde se k Tsuki, která se opírá o stůl. Pousměje se na ní a podá ji jednu sklenku. Jen doufá, že ji přijme. Pozvedne lehce sklenku* (Kai) Tak na nové přátelství. *poví, ťukne si s ní a pak to vypije.* (Kai) Není to tak špatné. Něco takového sem ještě nepil. *poví, udělá další krok směrem k Tsuki a položí sklenku na stůl za ní. Tím se musí kolem ní natáhnout a nespouští oči z těch jejích.*

*Kývla hlavou, aby mu potvrdila svoje predchádzajúce slová. Mohol si odtiaľ vziať čo len chcel. A ani ju neprekvapilo, že vzal dva poháre a nalial trochu alkoholu aj jej. Poriadne ani nevedela, čo za alkohol to tam bolo. Nikdy nepila. A ani nemienila začať. Pohárik si však od mladíka vzala a urobila rovnaké gesto ako on - zdvihla ho a ťukla si s ním. Ibaže predtým ešte musela utrúsiť jednu zo svojich poznámok,* Nie sme priatelia, priateľov si nerobím.. *s týmito slovami odložila pohár s alkoholom za seba na stôl, bez toho, aby sa z neho napila. Pritom sledovala muža ako to do seba kopol..* Mám pocit, ak mi ešte pamäť slúži, že práve toto je dovezené zo Země dělníků.. *mlaďoch sa k nej priblížil a okolo nej sa natiahol ku stolu. Práve v ten okamih znova prehovorila,* Myslím, že mám pre teba vymyslenú prvú časť platby.. *bol tak blízko nej, že mohla pokojne šepkať. Neodťahovala sa, nepôsobila ustráchane. To vôbec. Bola sebavedomá a to možno až moc. Ale proste bola taká.. To bola Tsuki, drzý spratek. Ale vedela sa aj chovať, ak to situácia vyžadovala..*

Kai Yoshimitsu
(Kai) 'Nejsme prátelé? Okey. Když nechce, nechce.' *pomyslí si, když do sebe vyklopil onen alkohol. Ani si nevšiml, že se z něho nenapila. Prostě se kolem ní protáhl a odložil svoji sklenici za ní na stůl. To jak k němu zašeptala mu přišlo jaksi příjemné a tak se jen lehce pousmál. Ještě se neodtahoval a zůstal v té pozici, že měli své hlavy vedle sebe.* (Kai) Tak so sem zvědavý, jaký způsob platby máš na mysli. A nevím, jestli se mám bát nebo ne. *poví též tiše, aby ho slyšela a pak se jen vzdálí a zahledí se ji do očí. Mírně se na ní pousměje a čeká, co vymyslela tou platbou, protože ho to dost zajímá.*

*V hlave mala množstvo rôznych spôsobov, ako jej mohol 'zaptlatiť'.. Ibaže ona si vybrala tú najmiernejšiu možnú formu.. Neprestávala sa na neho pozerať. Bol to taký zvláštny pohľad, z ktorého sa nedalo vyčítať vôbec nič dobrého a ešte k tomu tie jej farebné oči, každé iné.. Jej kútiky úst sa roztiahli do malého úsmevu a v tom okamihu sa aj jej spôsob, akým sa na mladíka pozerala, zmenil.. Už sa na neho nepozerala akoby mu chcela zničiť jeho dušu, spíš v tom pohľade bola zvedavosť. A to hodně veľká..* Si hosťom v mojom dome. Zaujíma ma koho som si sem pozvala. Povedz mi o sebe.. *Kai si mohol všimnúť, ako jej oči behali po jeho tvári a v jeden okamih nimi skĺzla až úplne dole, ale hneď sa zase vrátila naspäť k jeho očiam,* Mám rada zaujímavosti, nie tie nudné obkecávačky, ktoré sa hovoria každému.. *toto bola časť toho, čo na neho vymyslela. A podľa toho, ako uspokojí jej zvedavosť, má pre neho vymyslené ďalšie veci..*

Kai Yoshimitsu
*Hleděl ji do očí a tak si nemohl nevšimnout, že se její koutky rozrostli do menšího úsměvu. Jako platbu čekal něco jiného než zrovna to, aby ji o sobě něco vyprávěl. A tak se musel trochu zamyslet, než aby ji řekl něco co nemá. Všiml si, jak si ho pečlivě prohlíží. Nakonec se na ní taky pousmál a tak se mohl pustit do vyprávění svého příběhu.* (Kai) Tak kde bych začal. Nevím co všechno chceš slyšet, ale asi nebudeš chtít slyšet všechno. Takže ti povím jen ty nejdůležitější. Mé jméno je Kai Yoshimitsu. Sem obyčejný shinobi, který má svoji zvláštní schopnost. Mohu tvořit exploze, které srovnají se zemí i barák. Takže by mi nedělalo problém, to tu vyhodit do luftu během pár vteřin. Také sem občas magor do souboje a takové boje, kde se dá umřít mě občas i přitahují. *poví a začne si sundávat rukavici.* (Kai) A moji největší zvláštností jsou tato ústa na mých dlaní. Takže dokážu uspokojit holku jako nikdo. A nesjpíš jsme stejně staří. A jestli chceš vědět něco dalšího, jen se ptej. Odpovím ti na jakoukoliv otázku. *dodá a snad ji toto uspokojilo. Doufal, že se ho i zeptá na něco dalšího.*

*Neskákala mu do reči a len ho počúvala, stále so zloženými rukami na svojej hrudi. Meno pre ňu nebolo podstatné, to si človek mohol hocikedy zmeniť, dokonca aj vzhľad sa mohol zmeniť, ale ešte nepočula o tom, že by sa mohol zmeniť aj podpis chakry človeka, preto si ľudí zapamätávala podľa 'vône', či 'farby' ich chakry. Viac ju však zaujalo to, čo nasledovala potom..* "Zvláštna schopnosť?" *prebehlo Tsuki hlavou a vybavila si hneď niekoľko zvláštnych schopností, ktoré za svoj život videla. Dokonca jednou z nich aj ona sama disponovala. Pomenovala ju Futton a bola to tvorba pary, ktorou mohla jednak popáliť živé bytosti, alebo ich dokonca až rozleptať.. Mohla meniť jej pH a vytvoriť tak zásaditú, alebo kyslú paru.. Nespokojne zamručala, keď spomenul to, že by to tu mohol behom pár sekúnd vyhodiť do vzduchu. Varovne sa na neho pozrela, ale hneď na to spozornela, keď si dával dole rukavicu. To, čo potom uvidela.... Okamžite sa po jeho ruke natiahla, a ak nenamietal a nebránil sa, tak si jeho ruku potiahla ešte bližšie k sebe. Skutočne.. Na dlani mal ústa. Svoj pohľad mrskla smerom k jeho tvári,* Ale dvoje ústa môžu taktiež znamenať dvojité sklamanie.. *rýpla si do neho a sklopila zrak späť ku jeho dlani. Zaujímalo ju toľko vecí.* Narodil si sa takýto? *opýtala sa svoju prvú otázku a druhou rukou mu dlaň pustila, aby sa ukazovákom mohla opatrne a jemne dotknúť úst na dlani..* Reagujú na podnety z okolia samostatne? Alebo ich ovládaš ty? *znela jej ďalšia otázka. A mala ich v hlave toľko..*

Kai Yoshimitsu
*Sám znal spoustu lidí s tou zvláštní schopností. U něj doma jich bylo několik. Jakmile si sundal rukavici tak její reakci nečekal. Ani si nemyslel, že by se k ní přiblížila. Ale nebránil se a nechal ji, aby ji prozkoumala. Zatím nechal ty ústa zavřená a nechal ji mluvit.* (Kai) Samozřejmě i to je možnost, ale to nezjistíš, dokud to nezkusíš. *odpoví a dál nijak nemluví, dokud mu nepoloží otázku.* (Kai) To mám od narození Takže sem se s tím narodil. *odpoví ji popravdě. Už jako malý je měl na dlaních a nikdy mu nějak nevadili. Bral je jako součást sebe sama. Jakmile se však přiblížila svým prstem, pusa se otevřela a tak mohla uvnitř vidět zuby a i jazyk, který se sápal k jejímu prstu.* (Kai) To mohu sám ovládat. Sice to bylo ze začátku těžší, ale po čase si člověk zvykne. *poví ji pravdivě. Její reakce na to všechno ho překvapila, ale nedával to najevo. Dál tam jen stál a nechával ji, ať si hraje s jeho rukou. Mezitím však druhou přiblížil ke svým ústům a koneček rukavice na svém prostředníčku chytnul mezi zuby. Pak jen jednoduchým tahem sundal tu rukavici a ukázal ji další ústa.* (Kai) Ve skutečnosti mám ty ústa tři. Takže mohu být i trojité zklamání. *poví a usměje se.*

*Na jeho poznámku radšej nereagovala. Bola ten typ človeka, čo by sa pokojne hodil strmhlav dole do nejakej rokliny len preto, aby zistil zo zvedavosti, čo za pocit to je..* "Takže pravdepodobne Kekkei Genkai," *zašomrala sama pre seba vo svojej hlave,* Poznáš niekoho, kto by mal rovnakú schopnosť ako ty? *pýtala sa naďalej a pozorovala, ako sa ústa otvorili a jazyk sa naťahoval k jej prstu. Počúvala Kaia ďalej a hlavne.. Využila rýchlosť, ktorou disponovala a chmatla onen jazyk medzi svoje prsty a pevne ho držala,* Cítiš to? *popravde jej bolo jasné, že to cíti, bola to súčasť jeho tela, a keď to dokázal ovládať, museli tam byť nervové zakončenia, receptory a podobne. Zaujímalo ju však to, akým spôsobom to cíti, keď sa vzruch prenesie do mozgu. Cítil len neidentifikovateľný tlak na onom mieste? Alebo cítil ako na iných častiach tela?.. Už hĺbala až príliš, ale zaujímalo ju to.. A hlavou sa jej honili aj iné otázky, ale to by rada zistila sama.. Tok týchto myšlienok narušil Kai, keď jej ukázal aj ďalšie ústa na druhej ruke. Tsuki sa schuti rozosmiala nad jeho poznámkou. Pustila jak jeho jazyk, tak aj celkovo jeho celú ruku. Nadýchla sa, prehodila si svoj dlhý zapletaný cop dozadu cez rameno.* Budeš mi musieť ukázať tie explózie.. *povedala rozhodne,* ale to sa premiestnime niekde inde.. *obrátila sa mu chrbtom a rukou si zase prehodila cop dopredu, aby vlasy nezavadzali..* Rozopneš mi to? *požiadala ho a myslela tým zips na jej šatách. Potrebuje sa z nich dostať a obliecť sa do niečoho vhodnejšieho do prostredia mimo mesto.*

Kai Yoshimitsu
(Kai) Neznám nikoho, kdo by měl stejnou schopnost jako já. Ale moc shinobi sem nepoznal, takže je možné, že má někdo tu samou jako já. *odpoví ji a dál ji nechává, aby si hrála s jeho ústy na ruce. Jakmile ho sevřela mezi prsty, zavřel oči a obličej zkřížil bolestí. Byla pravda, že ho to bolelo a bylo mu to nepříjemné. Po nějaké době mu ten jazyk konečně pustila a on se mohl uvolnit. Byl slyšet takový povzdech, jako když se někomu uleví od bolesti. Ukáže ji jednu ruku a ona se rozesměje, tak se i on pousměje. Nakonec ho pustila úplně a jen sleduje, jak se k němu otáčí zády. Ten její cop ho vezme přes obličej a tak jen zavře oči a nijak to dál neřeší.* (Kai) Chceš vidět jen ty exploze nebo i něco jiného? *zeptá se ji zvědavě a dál tam jen stojí. Jednu ruku má v bok a druhou podél těla. Jakmile to po něm chce, aby ji rozepl šaty zarazil se. Ona se chce před ním svléknout? Ale to mu nevadí, chytne ten zip a pomalu ji začne rozepínat. Holky v jeho vesnici se spíš oblékali sami a v jeho přítomnosti se odmítali svlékat. Takže netušila jak to má brát. Jakmile ji rozepne ten zip, přistoupí k ní blíže a pomůže ji ty šaty také sundat.* (Kai) Tobě nevadí, že se tu svlékáš předemnou? *zeptá se ji zvědavě. Podle jejího chování si začínal myslet, že nechce vidět jeho exploze, ale to, co dokáže s těmi ústy na dlaních.*

*Kai jej s tým zipsom pomohol. A nie len s ním, ale aj so šatami. S tým by si poradila aj sama, ale už sa stalo. Tsuki možno od pohľadu vypadala ako každá iná pekne tvarovaná žena. Od hlavy ku krku nevypadala nijak inak. Ale keď jej šaty skĺzli dole, odhalila tak množstvo malých, stredných a veľkých jaziev - od rezných rán, od škrabancov, popálenín a podobne. Kai mal zatiaľ výhľad len na jej zadnú časť tela - chrbát, nohy a ruky..* Prečo by mi to malo vadiť? Ešte si nikdy nevidel nahú ženu? *trochu sa ošila a chodidlami vystúpila zo šiat, ktoré nechala ležať na zemi. Sama prešla potom okolo stolu, stále chrbtom mieriac na Kaia. Mohol si všimnúť, že na obom zápästiach mala mechanizmy zápästných nožov a na jednom zo svojich stehien mala brašnu, v ktorej mala menšie zbrane a hlavne pár zvitkov. Prešla ku menšej skrini, ktorú otvorila,* Nehanbím sa za svoje telo, *bola to pravda. Nikdy sa nehanbila za svoje telo, len za jazvy, ktoré na ňom mala. Ibaže aj s tým sa už naučila žiť. Na chrbte mala dokonca vytetované pernaté krídla. Chcela tých tetovaní viac, ale s Noctisom sa už veľmi dlho nevidela.. V podstate od doby, čo ho lovila.. Odvtedy sa stalo veľmi veľa vecí.. Zo skrine vytiahla zopár kúskov oblečenia a konečne sa začala obliekať, stále stojac Kaiovi chrbtom.. A po pár minutách tam už nestála len v kalhotkách, ale bola celá oblečená a pripravená na menší výlet.. Ak si Kai myslel čokoľvek, asi ho sklamala..* Ak nič nenamietaš, vezmem ťa niekde mimo mesto.

Kai Yoshimitsu
(Kai) Nahou ženu sem už viděl. Ale přijde mi divný, aby jsi se svlékala před cizím mužem. Co kdybych byl nějaký násilník a teď a tady bych tě znásilnil? Co by jsi udělala? *poví a zasměje se. Musel si trochu rýpnout, když takto odhaluje své tělo před někým cizím. Samozřejmě ji sledoval celou dobu. Nějaké ty šrámy mu ani nevadili, měla prostě dokonalé tělo. Proto tam jen stál a jezdil očima po jejím těle. Rád by ji viděl i zepředu, ale podle toho jak se chová to asi neuvidí.* (Kai) Taky že se nemáš za co hanbit. Máš prostě krásné tělo a můžeš na něj být náležitě hrdá. *poví a dál ji zkoumá očima. Pro něj byla dost odvážná ve všem, hlavně v tom jak před ním byla bez podprsenky. Být nějaký sexuální maniak, nejspíš by po ní vyjel. Ale naštěstí své sexuální touhy uměl ovládat. Proto se zatím ani nehnul z místa a dál tam jen stojí. Byl si jist, že s ní nic nebude, když se zase oblékla.* (Kai) Chceš vidět, co dokážou mé výbušniny, jo? *zeptá se ji a následuje ji. Z kliky sundá svůj vak a hodí si ho přes rameno. Nehodlal ho tu nechávat a tak si ho vezme sebou. Ještě si zkontroluje svůj jíl, kterého moc nemá. Nečekal, že někdo bude chtít vidět jeho exploze. Nakonec se rozešel za ní a následoval ji. Jakmile vyšli ven, snesl se před ně jeho pták z jílu. Byl čistě bílé barvy jako sníh. Otočí se na Tsuki.* (Kai) Jestli ti nevadí, neproletíme se k tomu místu? *zeptá se a natáhne k ní ruku. Nehodlal jít nějakou tu vzdálenost pěšky a tohle byl dobrý způsob přepravy. Alespoň podle něj.*

Už viem, ako sa voláš, takže nie si cudzí. A vôbec.. Keby si sa pokúsil o čokoľvek, roztavila by som ťa na kašu, z ktorej by nešlo ani identifikovať, že si bol kedysi človekom.. *poznamenala na jeho slová. Mohol byť vrah, násilník, lovec nukeninov.. Bola kunoichi a nebola z cukru, vedela sa brániť. To by ju musel nejak paralyzovať, alebo zdrogovať. Ale aj tak ovládala techniky, na ktoré nebola potreba ručných pečatí. Všetko sa dalo, len človek musel premýšľať..* Áno, ber to ako ďalšiu časť platby. Je ich ešte niekoľko. Ale všetko postupne.. A pomaly.. *venovala mu úsmev, jak prešla ku dverám. Sídlom prešli pomerne rýchlo a bez zdržiavania. Až vonku na nádvorí ju zastavil onen týpek, čo ju 'otravoval' už predtým,* Idem mimo mesta. Keby niečo, viete, čo máte robiť.. *povedala jeho smerom Tsuki, a potom už celú svoju pozornosť venovala Kaiovi. A jeho vtákovi :I .. Nikdy takého vtáka ešte nevidela. Bol na pohľad z nejakej.. hmoty? Zavrtela hlavou,* Nevadí mi to, spíš to rada prijmem.. *dosť nadšene prijala jeho ruku,* Budem ťa navigovať.. *popravde ešte netušila kam presne by mali ísť. Ale tak nechá to na náhodu a takto z výšku bude mať lepší výhľad na nejaké potencionálne miesto, ktoré by mohol Kai odpáliť. Vyškriabala sa na vtáka, a potom len vyčkávala, kedy vzlietnu. Tento spôsob dopravy nepoužívala, nemala žiadne podobné kuchiyose, a tak sa zo začiatku jednou rukou chytila Kaia okolo pása, aby náhodou nespadla..* Pôjdeme smerom na juh. Skúsime to tam.

Kai Yoshimitsu
*Její výhružka ho jen rozesměje a nic víc. Možná v duchu ho trochu vystrašila, ale to nechtěl dávat najevo. Její větu během cesty ke dveřím vzal vážně a pousmál se.* (Kai) Chápem. Další část platby. *potvrdí ji, že ji slyšel. Projdou nebo spíš proběhnou sídlem a během chvilky se ocitnou venku. Nechá ji aby zaúkolovala své poddané a pak před nimi přistane jeho zvířátko. Podá ji ruku a ona ji přijme. Chytne ji pevněji vyskočí s ní na jeho ptáka. Doufal v to, že ho bude navigovat, protože to ona měla cíl a on absolutně netušil kam poletí. Ale museli přidat, protože jeho pták už neměl dlouho životnost a tak by musel udělat dalšího během volného pádu. Pták se rozpřáhne křídly a tak se vznesou do oblak. Jakmile se ho chytla, on instinktivně chytnul ji kolem pasu a přitiskl si ji blíž k sobě. Nedělalo mu problém se udržet na hřbetě toho ptáka, přeci jen už na něm létal nějakou dobu.* (Kai) Huh? Jih? Dobře. Tak teda na jih. *potvrdí si její směr a tak se rozletí tím směrem ve výšce cca 750 metrů. Tohle pro něj nebylo nic moc, létávat výš, ale jelikož podle její reakce nikdy neletěla, chtěl se držet níže.* (Kai) Povíš mi, kam míříme a co odemě očekáváš? *zeptá se. Chtěl to vědět, aby se mohl připravit.*

*Postávala tam na tom vtákovi spolu s Kaiom a držali sa jeden druhého ako nejakí najlepší kamaráti. A akonáhle sa vták odrazil od zeme a máchol krídlami, aby sa dostal do vzduchu, musela Tsuki použiť trochu chakry v nohách, aby sa za pomoci Kinobori no Waza k povrchu vtáka 'prilepila'. Možno by s Kaiovou pomocou rovnováhu udržala, ale istota bola istota. Nemala v pláne sa roplácnuť na zemi. Mala nutkanie sa na chrbát vtáka posadiť, aby to bolo pohodlnejšie, ale takto mala zase lepší výhľad a hlavne.. tam bolo viac adrenalínu, ktorý jej telo začalo produkovať. Kaiovi síce teraz nevenovala príliš veľa pohľadov a venovala sa krajine pod nimi, ale keď jeho smerom natočila hlavu, aby si obzrela výhľad aj zo strany, kde stál on, mohol spozorovať, že jej zreničky boli krásne rozšírené, čo bolo u nej znakom istého vzrušenia. Takto ešte nikdy neletela.. Ale s lietaním už skúsenosti mala. Vďaka Noctisovi..* Letíme čo najďalej od mesta, *povedala prosto. Viac zatiaľ nedodávala a sledovala okolie. Jednak si ho užívala a na druhú stranu musela nájsť miesto, ktoré by mohol Kai využiť..* Hmmm *potichu si zamručala a vtedy obrátila svoju tvár ku Kaiovi, venujúc mu konečne pohľad..* Očakávam, že mi odhalíš trochu z tvojej schopnosti. Očakávam aj to, že mi neukážem všetko, čo s tým dokážeš, neukážeš mi.. ako sa tomu hovorí.. eso v rukáve?.. Ale mám pre teba nachystaných pár menších testov.. *kútiky jej úst sa nadvihli.*

Kai Yoshimitsu
*Kai už ani nepotřeboval používat chatu pro to, aby se na tom ptákoviny udržel. Za ty léta, co na něm nalétal si zvykl a dokáže udržet balanc. Nyní měl možnost se rozhlížet kolem sebe a zkoumat onu zemi, kam se vydal na výlet. Nikdy ku nevadilo se s nějakou holkou držet za bok a tak ji držel celou onu cestu, aby náhodou nespadla. Poradne zkoumal tuto zemi a hledal místa, kam by se mohl vydat potom. Samozřejmě tohle nebyla finální výška a tak ještě stoupali výš, dokud nebyli zhruba 1.5 kilometru nad zemí. Chtěl zjistit, jak vysoko to zvládne, aniž by začala prosit o přistání. Na její odpovědi zatím neodpovídal. Ale byl si jich vědom.* (Kai) Kdybych odhalil svoje ESO v rukávu, byl bych blbec. Takže to ti opravdu neodhalím. Ale něco málo ti mohu ukázat. *odpoví krátce a dál postupují oblohou. Nyní letí skoro rovně a tak nějaké turbulence nejsou znát. Ale musel nechat, že ona měla pravdu a zde nic k prozkoumání není. To poznal z výšky a tak se vzdal pátrání po památkách.*

*Presne jak si myslela. Kai nebol zrovna nejaký pablb, aspoň zatiaľ sa jej to tak javilo. Ale to neriešila. Stúpanie do vyššej výšky jej nerobilo problém. Výšky mala rada a ako malá trávila veľmi veľa času v Iwagakure na jednom neobvyklom mieste pre deti - na Moste zmaru, ktorý bol vystavaný nad hlbokou roklinou, kde sa teraz odohrávajú verejné popravy. Žiadnu takú popravu ona nevidela, ale videla tam na vlastné oči pár sebevrahov, ktorí na most prišli svoj život ukončiť..* No, uvidíme do akej situácie sa dostaneme.. *ozvala sa Tsuki. Jej zapletený cop vial vo vetre a sem-tam ju búchal po chrbte, zadku a nohách. Mala skutočne veľmi dlhé čierne vlasy. Konečne zahliadla Zámok kráľov, v ktorom už absolvovala pár 'exkurzií' na vlastnú päsť..* Tam.. *potiahla Kaia rukou, ktorou ho držala okolo pásu a druhou rukou, tou voľnou, mu ukázala smer. Stál tam, zatiaľ z tejto diaľky a výšky, malý zámoček. V skutočnosti bol však pomerne veľký, ale to uvidí Kai o chvíľu..* Tam poletíme.. *bolo to ešte niekoľko kilometrov, a tak zbytočne by aktivovala väčší dosah techniky Kagura Shingan. A zbytočne by míňala chakru. Počká, kým budú bližšie, aby zistila, či sa v okolí nachádza nejaký ninja..* Takých miest je tu ešte zopár, ale nie tak 'zachovalých', ako práve toto.. Sú tu väčšinou len zrúcaniny celých miest..

Kai Yoshimitsu
*Z Kaiovým úst se ozval jen zkus souhlasu a koukal se kolem. Zaujala ho jedna zřícenina, která byla před nimi. Nějaké šimrání na nohách, který byl od vlasů jeho společnice, ho přestalo zajímat. Jeho pozornost upoutala ona zřícenina.* (Kai) Dobře. *potvrdí ji, že ji slyšel a tak se rozletí oním směrem. Taktéž ještě trochu zrychlí, aby byly konečně na místě. Ovšem jeho odhad na vzdálenost ze vzduchu byl dobrý a tak poznal jak jsou zhruba daleko. Chybělo jim něco před deset kilometrů, jeho odhadem a tak měli ještě nějaký čas. Ovšem i těch deset kilometrů se dá zdolat během chvilky.* (Kai) Takže nějaké ty zříceniny tady nakonec jsou. Teda, jestli jsme ještě v Zemi Pustoty. Což předpokládám, že ještě jo. *odpoví ji. Hodlal provést jeden ze svých šílených kousků, až budou na místě. Jestli se mu povede nebo ne, také záleželo na Tsuki. Ale zatím nic neříkal, protože byly stále dost daleko. Pak mu to došlo. Nejspíš už věděl, co po něm bude Tsuki chtít.* (Kai) Nebudeš po mě chtít, tu zříceninu zničit, že? *zeptal se s obavami ve hlase. Nikdy nechtěl ničit nic, co nebylo jeho a ony krásy každé země už vůbec ne.*

Hm, asi ťa prekvapím, ale nie je to vôbec žiadna zrúcanina. Práve naopak. Je to asi jeden jediný ešte stojaci zámok. Je síce opustený, neudržiavaný, ale keby sa opravil, poslúžil by dobre.. Teraz je to tam spíš také.. Hmmm.. *v hlave mala príliš veľa slov, a tak jej chvíľu trvalo, než našla to správne. Vlastne, ani nenašla, lebo sa jej rynulo v hlave vaicero myšlienok. Pritom si jedným prstíkom jednej ruky ťukala po líčku. To robievala dosť často, keď premýšľala. Ďalším takým znakom toho, že premýšľa, bolo to, že si často žužlala spodný rtík..* ..steny sú tam porušené až tak, že stačí slabšia tlaková vlna a spadne to ako domček z karát.. *vysvetlila Tsuki. Samozrejme, že nie všetky steny boli v takom stave, ale ako čas letel, bolo to horšie a horšie.. Lišiacky sa na Kaia pousmiala,* Očividne premýšľame rovnako.. *samozrejme počula tie obavy v jeho hlase, ale z tohto sa jednoducho nevyvlečie.. Už boli docela blízko, takže Kagura Shingan 'aktivovala' a zväčšila svoj dosah. Necítila v okolí zámku žiadnu chakru. Žiaden ninja tam teda nebol. Škoda, chcela totiž skúsiť Kaiove schopnosti aj na ľudskom tele.. Ale asi si bude musieť počkať.*

Kai Yoshimitsu
*Docela ho to překvapilo, že to není zřícenina. Tohle ovšem nečekal. Soudil jen podle vzhledu a nečekal, že to bude jinak. Čím déle byly, tím víc to poznával. Nyní by to ani nenazval zříceninou a ani ničím jiným. Byla pravda, že kdyby se to trochu opravilo, bylo by to použitelné. Nakonec se zeptá, jestli to nechce zničit a zarazí se, kdy to potvrdí. Nehodlal to ničit, ale asi nic jiného mu nezbyde, jestli se chce dožít zítřka.* (Kai) Jestli to po mě chceš zničit, tak se musím ujistit, že tam nejsou lidé. Moje exploze neudělají nic dobrého s lidským tělem. Takže, je tam někdo živý? *zeptá se pro jistotu. Nehodlal to ničit, ale nějak poznal, že mu nic jiného nezbude. Ale kdyby to měl zničit, nechtěl zmařit lidské životy, které byly cenné. Proto se chtěl ujistit. Ptáček zastavil zhruba kilometr a půl od toho zámku. Teď si vlastně vzpomněl, že ji drží za bok a musel se pousmát. Vlastně se oba drželi toho druhého.*

*Kai mohol, samozrejme, odmietnuť. Za možné následky jeho rozhodnutia však Tsuki nebude niesť žiadnu zodpovednosť. To mu však nahlas nepovedala. Nad jeho slovami musela pokrčiť ramenami..* To ti neviem povedať. Pokiaľ si dosť rýchly, potom si môžeš celý zámok obehnúť a skontrolovať, či tam niekto je, alebo nie je.. *to, že dokázala cítiť chakry nemusel vedieť (snáď som to nikde nenapísala :DDD). Nechávala rozhodnutie na Kaia. Mohol tú kontrolu vziať rovno s tým, že si zámok zvnútra prezrie. Vzala ho sem aj preto, že chcel vidieť niečo z tejto zeme. A toto bola taká jediná vec, čo bola viac-menej v normálnom stave. Okrem toho 'nukeninského' mesta.. Niežeby nemala rada adrenalín, práve naopak, nevadil jej.. Ale pevná zem pod nohami bola istota.. Akonáhle pristáli, pustila Kaia a 'odlepila' sa chakrou z povrchu ílového vtáka. Což, netušila, že to bol práve íl.. Skočila z vtáčika dole a obrátila sa na Kaia..* Takže ako to bude? Najprv si to zvnútra prezrieš a skontroluješ, či tam niekto je, alebo to rovno odpáliš? *najradšej by bola, keby Kai ten zámok rovno odpáli celý, ak na to má prostriedky.. Ale jelikož ho sem vzala s úmyslom ukázať mu to tu, tak sa nebude hnevať, ak bude musieť chvíľu čakať. Lenže to si nechávala sama pre seba.. Nakoniec.. Možno vnútri bude niekto.. Alebo niečo.. zaujímavé..*

Kai Yoshimitsu
*Neusmál se a ani nic jiného, prostě tam stál vedle ní a koukal se na ten zámek. Přišel sem kvůli památkám a rozhodně si to tam chtěl pomalu projít. Ale jelikož podle jejích slov nechtěla čekat dlouho, neměl na vybranou. Slyšitelně si povzdechne a pokrčí rameny.* (Kai) Dobře. Chápu. *poví jen krátce a přistanou na zemi. Pustí ji a počká až seskočí dolu, ale sám nikam neskáče. Stále ho docela zajímalo, jestli tam někdo je a nebo není. Ale sám neměl možnost, jak to rychle zjistit. Proto hodlal zariskovat. Nasadil svůj bláznivý úsměv a podíval se na ten zámek. Hodlal to odpálit, aniž by se ujistil, zda je prázdný.* (Kai) Snaž se tu neomdlít úžasem. *poví ji a ruka mu zajede do jeho vaku s jílem. Má ho dostatek na dva takové draky, ale hodlal ji jednoho takového udělat. Nechává ho v tom vaku nějakou dobu, aby měl dostatek jílu na toho dráčka.* (Kai) Chvíli se nekoukej, jestli tě mohu poprosit. *poprosí ji. Pak jen vydá ruku z vaku a nechá ji chvíli zavřenou. Následně se mu z úst na té ruce začne hrnout ven. Je toho docela velká masa jílu, co mu z té pusy vyjde ven a začne se formovat do draka. Objeví se vedle něj a tehdy Kai otočí hlavu na Tsuki.* (Kai) Opravdu to chceš zníčit? *zeptá se ji ještě jednou, aby se ujistil, než to zníčí.*

*Stála smerom ku Kaiovi, chrbtom ku zámku. Zámok ju absolútne nezaujímal. Tento skvost videla viackrát a dalo by sa povedať, že ho poznala naspamäť, hlavne vďaka jej jedinečnej pamäti. Hľadela na Kaia spôsobom, ktorým ho analyzovala, skúmala každučký malý pohyb jeho mimiky a pozorne počúvala, čo hovorí. Nebadateľne sa jej pravé obočie nadvihlo pri Kaiovom úsmeve. Nič podobné nečakala. A tak si prekrížila ruky na svojej hrudi. Mala pocit, že teraz príde niečo.. veľkolepé. A nemusela na to dlho čakať. Jej oči pomaly kĺzali smerom po Kaiovej ruke, s ktorou zašiel do svojho vaku. Pritom sa nad jeho ďalšími slovami pousmiala, máličko, ale úsmev bol vidieť,* Omdlieť úžasom.. To si veríš.. *pravdou však bolo, že ju nebolo ťažké ohromiť. Stačilo hocičo nezvyčajné, čo ešte nevidela a človek dostal jej pozornosť. Niekedy bola tá pozornosť ale nebezpečná. Inokedy bol zas nebezpečný jej nezáujem a to, keď ju človek nudil. Bez zbytočných rečí sa na Kaiovu prosbu otočila. A nemusela ani zaktivovať väčší dosah Kagura Shingan. Aj vďaka pasívnemu pôsobeniu tejto techniky cítila, ako Kai pracoval so svojou chakrou, kumulujúc ju práve v ruke, ktorú strčil do vaku. Čo tam tak mohol robiť? Akonáhle však cítila, ako sa masa chakry začínala 'zväčšovať', respektíve sa oná chakra rozpínala do niečoho väčšieho, porušila to, o čo ju žiadal. Bola to jednoducho zvedavosť, jej slabosť, čo ju donútilo obrátiť hlavu cez svoje rameno. Naskytol sa jej pohľad na draka, z veľmi podobnej hmoty, ako bol onen vták, na ktorom sem s Kaiom prileteli. Ba čo viac, určite to bola tá istá hmota. Preniesla pohľad na muža, a potom znova na draka. Plne sa obrátila a prešla bližšie. Kývnutím hlavy, bez slov, dala najavo, že zámok chce zničiť. Ani sa nepýtala ako je možné z 'ničoho' vytvoriť niečo v takých rozmeroch. To 'nič' mal v tom vaku, 100%!.. A bolo jej jasné, že za všetkým bola chakra. Ako inak, že? Doplo by aj neznalému..* Dal si mi dostatočne najavo, že by si ten zámok zničil. Zmenila som názor.. *prešla si palcom po svojej spodnej pere,* najprv ti ukážem vnútro.. *vtedy už bola plne natočená na Kaia a v dostatočnej blízkosti, aby ho mohla chytiť za zápästie a venovať mu krátky, nadšený pohľad a niečo podobné malému úsmevu, než sa zvrtla na päte a potiahla ho za sebou.*

Kai Yoshimitsu
*To že porušila jeho prosbu, ho nijak nevyvedlo z klidu. Nevadilo mu to, protože to co chtěl, stihl. Drak stál vedle něj a on ji hleděl do očí. Byl připraven poslal draka k zámku a zničit ho, kdyby to po něm stále chtěla. Ale to co řekla, ho lehce překvapilo.* (Kai) Dobře. *pronese krátce a hledí ji do očí. Všiml si jejího pohledu a toho menšího úsměvu. Jakmile ho táhla za sebou, usmál se taky. Nechal se chvíli táhnout a pak udělal pár rychlých pohybů nohama a dohnal ji, aby ho nemusela táhnout. Šel kousek za ní a nijak se nebránil držet ji za ruku. Proto jejich ruce viseli volně a on ji následoval. Jeho drak zatím jen stál na místě a čekal na rozkazy od Kaie, aby je oba nezabil. Cestou hádal, co tam uvidí a byl celkem natěšený. Nikdy v takovém zámku nebyl a tohle bylo přesně to, co zde chtěl vidět.*

*Mrzelo ju, že dráček ostane nateraz nevyužitý a bude tu musieť ostať. Istú chvíľku premýšľala, či vytvorený drak stál len nejaké množstvo chakry, alebo teraz konštantne čerpal chakru zo svojho stvoriteľa. Než sa dostala ku obrovským dreveným dverám zámku, spýtala sa ho to,* čerpá ten drak z teba teraz chakru? *bolo by nemilé, keby sa na zámku zdržali dlhšie a on by kvôli tomu vyčerpal všetku svoju chakru a nezbylo by jej dosť na ďalšieho draka. Jemne si žužlala spodnú peru a premýšľala, či by bola schopná Kaiovi nejakým spôsobom predať časť svojej chakry. Zvedavosť ju častokrát hnala do absurdných vecí a situácií. Inokedy by dobrovoľne svoju chakru nikomu neponúkla.. Nanešťastie boli drevené dvere zaseknuté a nešli otvoriť. Nahromadila preto potrebné množstvo chakry do voľnej ruky a zaťala ju v päsť. Napriahla sa a svojou plnou silou posilnenou o ďalších 20 bodov vrazila do dverí (= sila o hodnote 27 bodov). Tie sa rozleteli smerom dovnútra a narobili poriadny randál. Jemne otriasla svojou rukou a cítila, ako jej z kĺbov pomedzi prsty tiekla horká krv. Kvapôčky krvi dopadali na zem a vytvárali za nimi cestičku, lebo sa Tsuki znova pohla, ale teraz už Kaiovo zápästie pustila,* čo by si rád videl najskôr? Horné veže? Spleť podzemných miestností? Alebo sa chceš rozhliadnuť tu? *vstupná hala bola veľká, no ničím zaujímavá. Bolo tu plno špiny, nánosy prachu a z vysokých stropov viseli pavučiny obalené do čiastočiek prachu. Vybavenie a nábytok boli zničené, časť z neho chýbala, lebo ho vyrabovali..*

Kai Yoshimitsu
*Cestou si prohlížel zámek, který se před ním zvětšoval.* (Kai) Ne. Použil sem chakru jen na jeho vytvoření. Dál ze mě nečerpá vůbec nic. *odpoví ji, aniž by na ni pohlédl. Zrak měl upnutý stále na onen zámek, který ho dost zaujal. Přemýšlel zda by ten drak byl schopen něco takového zničit. Jeho sílu znal a tak si byl skoro jist. Ale pořád v něm bylo to malé procento, které si myslelo, že by ho nezničil. Po chvíli se objeví u dveří a Kai si je prohlédne. Neviděl nic, čím by se dali otevřít a tak se připravoval na to, aby je rozrazil. Technik na to měl dost a sílu taktéž. Ale než stačil něco udělat, Tsuki to vyřídila za něj. Otočil se na ní a pousmál se. Byla schopna, to se ji muselo nechat. Naposledy se ohlédne na toho draka za nimi a pak vejde za ní. Ani si neuvědomil, že ho drží za ruku a když si to uvědomil, nic neudělal. Nechal se vést, směrem neznámu. Netušil, kde to bude nejhezčí a tak to nechá celé na ní.* (Kai) Nechám to na tobě. Co si myslíš, že by stalo za to, abych to viděl jako první? *zeptá se ji a pak se rozejde za ní.*

*Ešte niekoľkokrát oklepala svoju ruku, než nad ňu priložila zvrchu svoju druhú ruku, teraz už voľnú, lebo Kaia nedržala. Sama sa rozhliadala naokolo, zatiaľ čo za pomoci techniky Shousen Jutsu sústredila do ruky zelenú liečivú chakru a začala si liečiť tie povrchové zranenia spôsobené silným úderom. Liečenie bolo pomerne rýchle a koža sa jej zrástla, obnovila, akoby nikdy žiadne zranenie nemala. Ostali po ňom len krvavé cestičky pomedzi prsty,* Mhmm.. *prešla pár metrov od Kaia, prstom zotierajúc hrubý nános prachu z nejakého starého nábytku. V strede haly bol na podlahe rozbitý honosný krištáľový luster. Keď tu bola naposledy, ešte stále držal. Zrejme už viac nevydržal,* Navrhujem začať tým najhorším.. *gestom svojej ruky naznačila smer - podzemie a venovala Kaiovi dlhší pohľad, aby ho zanalyzovala..* snažila som sa zistiť kedy bol zámok postavený, ale neviem sa dopátrať k žiadnym listinám, ktoré by poukazovali na obdobie vystavania.. *ozvala sa, keď už jej kroky zase mierili ku Kaiovi. Ale len ho obišla, aby udala smer, ktorým sa budú uberať. Zboku vstupnej haly viedla malá úzka chodbička do niekoľkých ďalších miestností. Podľa odhadov Tsuki to boli miestnosti pre nejaké služobníctvo, ale v jej čele boli ťažké kovové dvere - v minulosti určite nejakým spôsobom zapečatené, alebo inak zabezpečené. Touto chodbou viedla Kaia, až sa dostali k oným dverám. Boli už otvorené, napoly vytrhnuté z pántov. Len nimi prešla, naťahujúc sa rukou po fakli, ktorá bývala vždy naľavo v kovovom držiaku. Teraz tu nebola,* "Hm.. Som si istá, že som ju sem vrátila.." *ostala stáť medzi dverami, kde ešte ako-tak bolo svetlo. Zašmátrala jednou rukou do brašne pripevnenej na svojom pravou stehne a vytiahla malý zvitok. Roztvorila ho, použijúc trochu svojej krvi, aby pomocou techniky Kuchiyose Tobidougu odpečatila dve fakle. Zvitok schovala a technikou Katon: Houkashusha​ fakle zapálila. Jednu podala Kaiovi a jeho oči boli v plápolajúcom plameni dosť zaujímavé, preto sa na neho dívala až do doby, než ju chlad pohladil po krku.. Vtedy sa odtrhla od jeho očí a obrátila sa,* máš dobrú predstavivosť?.. *spýtala sa ho, kráčajúc v ústrety tme a chladu,* ukážem ti, ako sa tu mučilo..

*Ako Tsuki 'sľúbila', tak sa aj stalo. V podzemí sa nachádzalo mnoho rôznych mučiacich nástrojov a nie len to. Celé mechanizmy a nedokončené plány. Museli sa vyhýbať niekoľkým kostlivcom - nebožtíkom. Jej to husinu nenaháňalo, popudzovalo to jej fantáziu a myšlienky. Neustále prichádzala s novými verziami. Ukázala Kaiovi všetky tie predmety a mechanizmy. Mnoho z nich už nepoužiteľných, a tak bolo len na ich hlavách, aby si predstavili, ako to asi fungovalo. V mučení mala celkom prax, no nebolo to jej hobby, ktoré by ju uspokojovalo. Ale mala pritom pocit moci, aspoň dočasne, kým život osoby, ktorú mučila, nevyhasol. Nakoniec si po ich prehliadke celého zámku jeho zničenie rozmyslela. A radšej sa s Kaiom preletela na tom úžasnom drakovi, ktorého vytvoril.*

*Po Noctisovom odchode sa dávala Shizuka dokopy ešte dlho. Tsuki ju nechala nabrať sily asi pol dňa, než sa za ňou zastavila v jej komnate. Vstúpila dovnútra bez zaklopania a bez zbytočných komentárov si ešte raz premerala zakrvácanú miestnosť. Jej hlava jej podsúvala to, čo sa tu mohlo presne odohrať. Či to bola pravda, alebo nie, sa nedozvie. A ani nechcela. Shizuka ešte stále skoro bezvládne ležala v posteli, ale vnímala.* Vstaň. *Prikázala jej Tsuki a nevenovala jej jediný pohľad. Len sa prechádzala po komnate s rukami za chrbtom. Už sa stihla odosobniť a nepremýšľala nad tým, čo s ňou Noctis robil. Sledovala krvavé škvrny a hľadala v nich obrazy. Taká malá zábavka. No trvalo to pridlho, než sa Shizuka bola schopná postaviť. Podopierala sa o posteľ, lenže nebola schopná stáť a dvakrát spadla na zem. Snažila sa zodvihnúť, ale to už i trpezlivej Tsuki došli nervy. Podišla k Shizuke a zdrapila ju za vlasy. Shizuka zakvílila, keď ju Tsuki zdvíhala na nohy a nie príliš jemno ju začala za sebou vliecť. Rovno do svojej pracovne. Shizuka mala v očiach slzy. Nebola to prudká bolesť, ale všetko ju bolelo a ťahanie za vlasy v takomto štýle bolo jednoducho.. ponižujúce. Ale aj tak sa nechala. Tsu otvorila dvere, šmarila Shizukou dovnútra a za oboma dvere zatvorila. Shizuka si medzičasom otrela slzy z tváre a nevedela prečo, ale nedokázala sa Tsuki pozrieť do očí. Tá prešla ku svojmu stolu, pomaly a pokojne sa posadila do svojho dreveného kresla vystlaného medvedími kožušinami a asi dve minúty si niečo zapisovala, úplne ignorujúc Shizuku, ktorá bola stále na zemi ako posledná handra sveta..* Povedz mi, Shizuka, čo ťa viedlo k tomu, čo si urobila?.. *Opýtala sa Tsuki. Neustále niečo písala, na Shizuku ani nepozrela. Dala jej chvíľu na odpoveď, a keď už chcela Shizuka niečo povedať, skočila jej do toho opäť Tsuki:* To si si nemohla nájsť na hranie niekoho iného? Máme v meste málo chlapov? Je mi jedno, aj keby si rozťahovala nohy mojim mužom, pokojne aj za peniaze. To je už tvoja vec.. Ale kurva, Shizuka, prečo si musela provokovať zrovna Noctisa?.. *Vtedy zdvihla hlavu a venovala Shizuke pohľad.* Zaplietla si sa s veľmi nevhodným mužom. On neprestane, nezastavíš ho, ako si už mohla okúsiť. Ja ťa pred ním neochránim. Do tohto problému si sa dostala sama. A prečo?.. *Keď sa rozrozprávala, znova sa venovala písaniu. Chcela rozprávať ďalej, lenže Shizuka ju prerušila,* Chcela som byť tebou! *vyhŕkla zo seba, a potom tichšie dodala:* Aspoň na chvíľu. Aspoň v tomto.. Vedela som, že je tvoj.. A ja.. Som ti ho vzala. *Tsuki sa rozosmiala.* Ty si myslíš, že si mi ho vzala? Rozkošné, naozaj rozkošné. Že ti kvôli tomu venoval takú abnormálnu pozornosť? Nebuď naivná, pozri sa na seba, pozri sa, čo ti urobil. Bola to pomsta, dievčatko. Prostá pomsta. On si užil a teba potrestal.. Ale toto už nechajme tak.. *Vstala zo svojho miesta a podišla ku Shizuke, dosť opovrhujúco sa na ňu zahľadela, keď si k nej kľakla.* Ak chceš byť mnou, potom nemáš čo robiť v tomto sídle. Nikdy by si to nedosiahla. Neprešla si si tým, čím ja, nezažila to, čo ja a ani hovno o mne nevieš. Nevieš prečo robím to, čo robím. Máš odo mňa ďaleko. A dievča.. Nikdy by som mužovi nedovolila zničiť ma takýmto štýlom.. *zdrapila ju za bradu a donútila Shizuku pozerať sa jej do tváre,* Myslela som, že si tu kvôli mne a nie kvôli môjmu životu. Nepotrebujem niekoho, kto ma chce nahradiť, rozumieš mi?.. U-už sa t-to nestane.. Neverím ti ani slovo, Shizuka.. *bola k nej mierna. Ibaže z toho, čo o Shizuke vie, by jej násilím dala len to, čo Shizuka chcela. Takto ju trápila. Dávala jej najavo, že ju jej správanie nevytočilo dostatočne, aby jej venovala jedno zo svojich 'krvavých predstavení'..* Ak si chceš vyslúžiť moju dôveru, budeš musieť pre to niečo urobiť.. *Shizuka pokývala hlavou. Nechcela o Tsuki prísť, bol to jej idol, jej modla. V jej očiach bol strach, že by sa jej obavy mohli naplniť. A taktiež niečo, ako ľútosť?.. Tsuki privrela na krátky okamih oči, rukou prešla Shizuke na krk a ten jej jemne stisla. Očami skĺzla Shizuke na ústa a nepatrne sa usmiala, než svoje pery pritisla na Shizukine. Dievča tak prekvapila, ale jej odozva, ktorá na seba nenechala dlho čakať, ju len utvrdila v tom, čo z tejto dievčiny chcela urobiť..* Bude to dlhá cesta.. *Tsuki sa odtiahla a Shizuku doslova od seba odsotila. Vstala a prešla ku dverám.* Začneš na samom dne. Keď to všetko prečkáš a vydržíš, môžeš stáť po mojom boku navždy. Odteraz.. Sa na mňa nepozrieš a nebudeš pri mne rozprávať, len keď ťa k tomu vyzvem.. Budeš pre mňa menej ako hovno.. *Otvorila dvere a zhúkla na jedného z mužov, ktorý ihneď pribehol..* Dostane dvadsaťpäť rán bičom a daj si záležať. Ak raz pípne, zošite jej ústa k sebe. Potom ju hoďte dole, vieš kde. A čakaj na ďalšie pokyny.. *Shizuka s hrôzou v očiach pozrela na muža, potom na Tsuki. Niežeby sa bála toho trestu, bála sa toho, že ju nepotrestá samotná Tsuki... Nuž, tak sa aj stalo..*

Noctis Clive: *Tak dlouho po něm šel, původně sliboval že ho chytí do několika měsíců ale Sergia stopuje už přes 1.5 roku. Poslední informace měla Noctisovi poskytnou informaci o tom že se Sergio má setkat s vůdcem jedné organizace, která pro něj pracuje a vydělává mu peníze. V troskách jednoho města v Zemi Pustoty mělo dojít k jejich setkání a hlavně si tu Sergio měl vyzvednout docela velkej balík peněz, který nejspíš dost nutně potřebuje k nějakým jeho plánům (k jakým to Noctis neví). Aktuálně tu v tom městě Noctis sedí na střeše jednoho domu a jako židličku využívá velkou truhlu se zlatem, které náleží Sergiovi. Tu truhlu má zevnitř označenou Hiraishin značkou na úplném dně a stejně si označil i několik střech tohoto města. Oblečený je v (odkaz) a na levém boku má pouzdro uvnitř kterého je meč Hishou Souken na jehož rukojeti se nachází pečeť Kuchiyose: Raikō Kenka. Na stejném boku má přímo vedle toho pouzdra nádobu z písku, uvnitř které je celkem dost stlačeného písku (speciálního obranného písku – Suna no Tate). Na druhém boku (pravém) má úplně stejnou nádobu uvnitř které je stejně stlačený písek, ovšem tento písek je zcela obyčejný (basic písek). Jak si tam tak čeká na Sergia tak si píská nějakou melodii. *

NPC Sergio: *Sergio si dnes měl vyzvednout svoje peníze, které dá se říct docela potřeboval ke splnění svých plánů. Bylo to v Zemi Pustoty. V této Zemi probíhala většina jeho předávek s touto jedinou nejmenovanou společností, takže i když tady opravdu skoro nikde nic nebylo, docela to tady znal. Vždy si obcházel perimetr, než vlezl do baráku, kde to všechno probíhalo. Vzhledem k tou, že Sergio byl stopař, měl pasivní schopnost cítění chakry. No a co si budem. Když Do Sergiova "cítícího" okruhu, vstoupil Noctis, nedalo se to nepoznat. Kdyby šlo o obyčejného shinobi, tak si řekne, že tam někdo je, ale tahle chakra byla jiná. Sergiovi opět, stejně jako minule při jejich posledním střetu naběhla husí kůže. Noctisovu chakru by poznal i kdyby byl probuzen o půlnoci. To bylo bez pochyb.* ,,Takže jsi se konečně vrátil, jo? Co mi zbývá, asi si zatančíme no..." *Sergio tedy moc dobře znal Noctisovu polohu a přemýšlel, co udělá. Měl už takový pocit, že předání že asi neproběhne, nebo že už proběhlo, jen se špatnou osobou. Sergio se nacházel za Noctisovými zády takových 50 metrů. Proto jen povyskočil pomocí Chakura Shotto, tak akorát, aby se dostal do výšky střechy budovy a vystřelil na něj vzdušný projektil (Fuuton: Shinkuu Gyoku) o hodnotě 95 bodů v Ninjutsu. Hned na to hodil kunaie do stran, které se zabodly do jedné ulice, každý takových 20 metrů od Sergia. Sergio čekal, až se Noctis otočí, aby mu zamával.*

Noctis Clive: *Sem tam si okolí zkontroloval pomocí techniky Kensaku Chakura a to asi každých 20 minut, při posledním zkoumání tím odhalil Sergia za ním. Proto když Sergio pak vyskočí a zaútočí tak Noctis o něm už moc dobře ví a očekává od něj přímej útok. Proto si celá záda pojistí ochranou vrstvou z Jintonu a tak když ho ta vzdušná střela zasáhne tak ke svému cíli nedojde, protože ji ochrana Jintonu nepustí (Jinton: Hogo-Sō). Noctis se pak narovná a techniku zase deaktivuje a otočí se na Sergia čelem. * Ahoj, dneska to ukončíme co ty na to? *Následně skočí na zem do jedné z ulic a začne do země pod celým městem pumpovat chakru a začne pod zemí tvořit masivní množství písku, Sergio sice nemůže vědět co tam dělá ale může vědět že tam je ta chakra. Noctis sází na to že by si mohl myslet že chce jen rozhodit jeho smysl pro vnímání chakry. *

NPC Sergio: *Popravdě Sergio tak nějak tušil, že o něm Noctis bude vědět. Kdo by jen tak seděl na střeše, pokud by neměl zmapované své okolí. Ale tak nějak tohle začít museli. Když se Noctis otočil, tak na něj teda Sergio mával.* Tak co mi zbývá. Vypadá to, že jsi mnou posedlý jako 12 letá holka, když mě, hledáš tak dlouho od našeho posledního setkání. Copak? Chtěl bys autogram? Nebo zlámat každou jednu kost v těle, jako jsi to udělal Natsuovi minule? *Ten fakt s Natsuem ho pořád docela sral, ale ne natolik, aby si nenechal chladnou hlavu. Sergio si samozřejmě všimnul, že pod nimi něco Noctis vyvádí, bohužel však nevěděl co.* Ať už děláš cokoliv, myslíš, že to ti to nějak pomůže? *Pousmál se na něj a zatím jen čekal, co udělá.*

Noctis Clive: Musím tě upravit, nehledám tě jako 12ti letá holka ale jako nadržená 14tka! *Noctisovi nevadí mluvit takto, však i on si může občas z nějaké vážné situace udělat srandu ne? * Možná pomůže a možná taky ne, kdo ví… nicméně rád bych abys to tu se mnou dneska dokončil a ne abys utekl jako minule, doufám že nejsi akorát obyčejnej srab co zdrhne jakmile mu začne téct do bot. *Aktuálně je fakt že Noctis ho hledá ze své vlastní vůle ale současně je to i úkol od Amayi, která chce aby ji Noctis chytil. Mezitím Noctis využije obyčejného písku z nádoby a ten kolem něj začne kroužit v obranném gestě ale pak z té obrany (písečné) vystřelí písečné střely, kterých je na jednu salvu 40, střely jsou celkem rychlé (Rendan Suna Shigure). *

Dodatek: Aktuálně se nacházejí někde na severním kraji samotného města kdy Sergio by za zády měl mít samotné město a Noctis by měl mít za zády vlastně volné prostranství -> prostě oblast už mimo město.

NPC Sergio: *Sergio se zhluboka zasmál. Noctis ho bavil. Už dlouho nepotkal nikoho, s kým by se musel nějak extra snažit. Nebral to jako boj na život a na smrt, ale jako výzvu a zábavu. A co mu dělalo větší radost je to, že i Noctis to bere trochu s humorem. Pořád byl nasranej, že musel Natsua skoro celého předělat, ale netrápil ho Natsu jako takový, trápila ho ta práce, kterou mu tím Noctis přidělal.* To uvidíme, jak se vyvine situace! A na útěku není nic srabáckého! Radši uteču a budu žít, než abych tady umřel! Přestaň myslet jako ta nadržená 14, která hledá drsný kluky a radši mi ukaž, co v sobě máš! *V ten moment začne kolem Noctise kroužit jeho písek a zanedlouho proti Sergiovi vystřelí salva písečných projektilů. To ho ale netrápí, protože chviličku po výstřelu už byl Sergio u svého kunaie na zemi (u toho pravého ze Sergiovy strany, který si pak vzal zase k sobě. Podíval se na střechu, kde byl a ta byla zasypána tou salvou střel.* Uuu, nebezpečné. *Pousmál se Sergio.*

Noctis Clive: *Sergio se vyhne tím že použije Hiraishin a to Noctise nepřekvapuje, on sám celkem často využívá Jinton: Mueishō během boje a případný Hiraishin k cestování na velké vzdálenosti. Písek, který Noctis vystřelil se zase postupně vrátí a opět si zaleze do jeho nádobky, kde může čekat na další vystřelení nebo k jiným účelům a Noctis toho písku ihned využije a začne ten basic písek v nádobě navádět gesty pravé ruky směrem na Sergia a tak ten písek velice rychle (46,8.) vyletí přímo proti Sergiovi s cílem ho chytit za jakoukoliv končetinu a jakmile by to vyšlo tak Noctis ruku, kterou písek ovládá sevře v pěst a v ten okamžik by se písek stlačil a sevřel ze všech stran chycenou končetinu a zapůsobil na chycenou část těla vekou silou (50), která je dostatečná k tomu aby to celou tu končetinu rozdrtilo a do toho i amputovalo (Sabaku Soso). Navíc pokud by mu nějakým způsobem končetina zůstala bude zcela nepoužitelná a i po vyléčení bude dost pravděpodobné že ji už nebude moct používat jako dřív. Noctis samozřejmě počítá s využitím Hiraishinu a tak Sergia pak rychle zkusí najít aby dalším gestem ruky písek poslal jeho dalším směrem. *

NPC Sergio: *Dopadl teda ke svému kunai a sledoval, jak teda písečné střely bombardují střechu. Věděl ale, že s Noctisem se nevyplácí ztrácet čas. Vyskočil proto do vzduchu, kousl se přitom do prstu a v ruce už držel svitek, na který udělal čáru krví ze svého prokouslého prstu, a ze svitku následně vystřelil na několik domů, Noctise i kousek za město 100 bleskových kunaiů, které padaly tak rychle, že se jevily už jen jako bílé pruhy (SOURYUU TENSASAI). To by mohlo Noctise dost zaměstnat na to, aby nestihl vrátit svůj písek zpátky do nádoby a následně ho vyslat za Sergiem a Sergio si tak nádherně označil širokou oblast velkým množstvím bleskových kunaiů pro svůj Hiraishin. Pokud by Noctis opustil truhlu, tak by se k ní Sergio teleportoval a označil si jí Hiraishin značkou. Pokud by to vymyslel tak, aby měl truhlu stále u sebe, tak by dopadl na jednu střechu složil ruční pečetě a dopadl při tom na střechu a čekal by s aktivováním techniky, až bude vědět, kde přesně se Noctis objeví.*