Země Pustoty

Shimiru: *Ve chvíli co Shin promluvil, a že ho musí dostat někde, kde Shimira ošetří se Shimiru ještě usmál.* Už to ani nebolí, takže je to v pohodě. Nejdřív musíme splnit to proč jsme tady. *Řekl, kdy i trochu zalhal. Ruka ho stále pekelně bolela.* Shine, ne každý je nepřítel...stačí lidem jen naslouchat. *V tu chvíli Shimiru opět zamhouřil oči a trochu to znělo jako by zavrčel. Poté jak bandita vzal meče a dal je Shinovi. Mohli jak Akane tak Shin vidět, že Shimiru se na meče podíval se strachem. Bylo poznat, že to nebyl strach O MEČE, ale strach Z NICH. Jako by nechtěl, aby se k němu přiblížili, naštěstí ho z toho dostala Akane, která řekla, že by ho tu nenechala umřít, na to se zase Shimiru jen usmál.* Víš co jsem ti řekl. Mě je těžké zabít. *Zavtipkoval lehce. Poté došlo na ten jejich polibek a vtipná věta Shina, na kterého Shimiru pootočil hlavou.* Stále pro nás budeš důležitý. Stejně jako teď. *Díval se na něj s úsměvem na tváři. Jak se opíral o Akane všiml si i její nové hodnosti.* Gratuluju..andílku. *Samozřejmě jak jinak ji pogratulovat než jemným polibkem. Poté, ale uslyšeli to křupnutí, což vypadalo jako by Shimiru čekal. Jakmile Akane zavelela, že přinesou jeho hlavu, Shimiru se díval na tělo nukenina, kdy bylo vidět, že s tím, aby mu usekli hlavu nesouhlasil...* Myslím si, že ti lidé okolo....ten důkaz potřebují víc...je na něj vypsaná slušná odměna... *Řekl, kdy Akane mohla ucítit, že se ji chytl o něco pevněji, kdy jeho poraněná ruka se opět začala klepat a on v obličeji měl opět vcelku velkou bolest, ale snažil se ji utajit, i když to nešlo. V tu chvíli přišel jeden z banditů přímo před Akane, byl to ten samej co ošetřoval Shimira.* Madam měla by jste něco vědět. *Přiblížil se blíž k Akane až k uchu tak, aby to Shimiru neslyšel.* Jeho ruka má dost poškozené nervy....nevím zda tu ruku ještě někdy použije..šance tu je, ale není moc vysoká...nechtěl jsem vám to říct, aby jste nepanikařila během souboje. *Pošeptal Akane a trochu se vzdálil.* Nukenina si nechte, jsme bandité. My si věci obstaráme. *Zasmál se, kdy všichni bandité začali odcházet.*

*Shin se na něj nevěřícně podíval, když Shimiru prohlásil, že je v pohodě. Rozhodně tak nevypadal a pochyboval, že by byl tak rychle v pohodě po tom, jak křičel přes celý tábor. Akane jen zavrtěla hlavou, nejradši by Shimira praštila za to, jak si hraje na hrdinu. Ale pro ní by hridna byl už jen tím, že byl dva měsíce tady v blízkosti toho nukenina. I kdyby se teď nechal odnést, tak by ji to vůbec nevadilo a nijak by u ní neztratil nějaký kredit nebo tak* (Shin) To jsem zjistil až tady *pousmál se Shin a vlastně byl za to rád, že na to vůbec přišel. Kdo ví, co by se stalo, kdyby sem s Akane vtrhli bez nějakého rozmyslu a začli všechny vyvražďovat. Nejspíš by je Shimiru sám přizabil. Tak to cítil. Oba si všimli Shimirových vyděšených očí směrem na jeho meče. Jak mohl Shin poznat už dvakrát, byla to velmi silná zbraň s rukou zkušeného shinobiho a to, že se jich Shimiru sám bojí... Shinovi to nepřipadalo jako nic divného. Naštěstí ho z toho podivného stavu dostala Akane, než se políbili. Nejradši by si Akane ukradla ještě několik takových polibků, ale nebyl na to prostor. Když se ozval Shin, tak se na něj jen trochu usmála. Nemohla přeci za to, do koho se zamilovala* (Akane) Za mě se vůči tobě, Shine, nic nemění *usmála se na něj stejně jako Shimiru, přeci jen nechtěla, aby si v jejich přítomnosti cítil nějak nepatřičně. Shin to naštěstí bral sportovně, přeci jen i jeho sestra s někým randila a stejně si na něj udělala čas. Ačkoli to bylo už méně* (Shin) Nenechám vás na mě zapomenout *zazubil se pobaveně, než jim nechal chvíli soukromí a rozhlédl se kolem. Lákalo ho vyzkoušet ty meče, ale nebyly jeho, takže si nechal zajít chuť. Hlavně ta situace tady k tomu nebyla úplně vhodná. Akane si vychutnala mezitím další polibek* (Akane) Už tě nenechám jít nikam samotného *zašeptala, sama se bude muset vypořádat s tím, co se dneska stalo. Když Shimiru promluvil, tak se Shin zastavil a otočil se na Akane, jestli ji nenapadne něco jiného. Akane se nejdřív podívala na Shimira, jestli se chvíli udrží na nohou sám, a pokud by si myslela, že jo, tak by si klekla, vytáhla svitek a štětec, aby nakreslila několik myšek (Choujuu Giga: Sukoshi Tanken), které by oživila je a oni svými tělíčky nakonec nakreslili dost věrohodně mrtvého nukenina* (Akane) To by mělo stačit *prohlásila, než by svitek schovala a znovu vstala, aby podepřela Shimiho. Když k ní bandita přišel s těmi informacemi, tak v první chvíli celá ztuhla. Nedokázala na to v první moment reagovat, nakonec ze sebe dostala jen přikývnutí. Každopádně když bandité začali odcházet, tak pokud by si nukenina nevzali s sebou, tak by stejně Shinovi řekla o tu hlavu. Přeci jen obrázek je pěkný, ale potřebovali skutečný důkaz*

Shimiru: *Stále měl lehce přimhouřené oči z bolesti, ale otočil hlavu ještě na Shina.* Na tebe se zapomenout nedá. *Zasmál se lehce, i když kvůli smíchu ho to bololelo ještě víc, takže lehce zaskučel. Když viděl jak se Shin na ty meče podíval, tak se opět jen Shimiru lehce pousmál.* Padnou ti, zkus si je, ale bacha koušou. *Zavtipkoval nad tím Shimiru. Ovšem po polibku Akane řekla, že ho už nenechá jít samotného, na to Shimiru měl docela vyděšený výraz.* To ti zakazuju, sama jsi viděla, že ne všechno jde podle plánů, a nechci riskovat tvůj život. *Řekl když poté viděl jak vyvolala ty myšky a namalovala toho nukenina. Nukenin se opravdu na nohou držel přeci jen měl problém jen vstát protože na to potřeboval obě ruce, ale aby stál tak je nepotřeboval. Když vše dokreslila tak pouze přikývl, ale bandité tam skutečně tělo nechali a už zmizeli.* Nakonec přeci jen úspěšná mi.... *Shimiru to ani nedořekl a Akane mohla ucítit, že Shimiru trochu ztěžkl, opět se moc přemáhal a snažil potlačit tu bolest, takže se z toho opět vypl. Naštěstí bylo vidět, že spíš spal. Jeho tělo prostě potřebovalo klid.*

*Shin už se k tématu, že se stal na takových misích křenem, nevyjadřoval. Tušil o tom své, ale bylo od nich milé, že ho přesvědčovali, že se nic nezmění. Vlastně ani teď necítil, že by bylo něco jinak. Jen Akane byla poněkud víc na dně, než Shin čekal. Ale kdyby to bylo nutné, ochránil by je oba. Ale nic takového na plánu nebylo, protože se banditi rozešli pryč. Když Shimiru ho vybídl, ať si je zkusí, tak mu jen zasvítili očíčka, ale nevzal je do ruky* (Shin) Třeba příště, až na to bude vhodná příležitost *uculil se, než po chvíli vyrazil pro tu hlavu. Přeci jen pokud tu zůstal důkaz, byla blbost ho nevzít. Akane na jeho vyděšený výraz nic neřekla. Sama měla problém tuhle celou situaci nějak uchopit. Nakonec Akane chytla Shimira do náruče. Bylo mu jedno, co říkal, ale hlavně bylo potřeba, aby se dostali co nejdřív domů nebo minimálně na loď a pak domů. A tak se Akane se Shimim v náručí a Shin s hlavou nukenina vydali na pobřeží, odkud se dostali lodí na první kontinent a následně do Kumo. Nejspíš po cestě lodí se Shimirem na nohách. Když už byli tak nějak všichni při smyslech, tak by se Shin pochlubil svou démonickou akcičkou s nukeninem. Přeci jen ho to dost pobavilo*

Shimiru: *Už to byla nějaká doba co se Shimiru pokusil lovit nějakého nukenina a po tom co dostal ten výprask od Rias začal trénovat tvrději než kdy předtím, aby se nemusel bát dělat své povolání a to lovit nukeniny. Od pár lidí zjistil, že v zemi pustoty se nachází nukenin na úrovni Jounina, kam se také vydal. Po několika dnech na cestách konečně dorazil do Země Pustoty. Nevěděl kde přesně hledat, ale potkal zde pár banditů u kterých nepotřeboval ani být mučitel, aby zjistil co chtěl. Nukenin se měl nacházet v blízkosti staré a rozpadlé farmy, kde údajně měl útočiště. Shimiru tedy neváhal ani vteřinu a vyrazil tím směrem. Po dalších dnech konečně dorazil až na místo, ale nukenin nikde. Vešel tedy do rozpadlého domu, kde našel nějaké vybavení a to znamenalo jediné. Nukenin je někde v blízkosti a nebo se, alespoň vrátí. Shimiru tedy nečekal ani vteřinu a všude uvnitř i po vybavení rozmístil výbušné lístky, poté se schoval a čekal dokud se nukenin nevrátí, což netrvalo moc dlouho a Shimiru si všiml osoby, která odpovídala přesně popisu. Vešel za osobou do budovy, kde ho chtěl konfrontovat.* Půjdeš po dobrém nebo po zlém ? *Zeptal se Shimiru, který v očích tentokrát neměl strach. Nukenin se pouze podíval na Shimira se sklopenou hlavou.* Čekal jsem kdy mě někdo najde, jen jsem nečekal, že to bude tak brzo. Musím ti nechat, že to byla docela rychlost. *Nukenin nechtěl bojovat a bylo to na něm vidět, v Shimirovi se však po Rias něco zlomilo a bylo vidět, že dál trvá na své otázce .* Nezajímá mě tvoje zdržování, proto se tě zeptám naposledy. Po dobrém nebo po zlém ? *V tu chvíli si také lehce posunul čelenku, aby se na něj podíval svým sharinganem a co se nestalo nukenin z ničeho nic vystartoval, což neměl dělat. Shimiru si sice nechal dát první ránu, ale to jen proto, aby vyletěl z budovy, kdy vyhodil kunai s výbušným lístkem a celá budova explodovala. Když Shimiru přistál na zemi a hlavně na nohou viděl pouze jak je budova v plamenech a někdo se z nich plazí. Samozřejmě byl to ten nukenin, který byl celý od krve.* Je mi jedno jestli tě přivedu živého nebo mrtvého. Nějaká poslední slova ? *Nukenin se však vzdát nechtěl a pomalu vstal. Udělal rychle pečetě a na Shimira letělo 10 bleskových disků, těm se však Shimiru bez problému vyhl tak, že vyskočil dost vysoko a z jeho úst vyletěli 3 střely (​FUUTON: SHINKUU GYOKU). Střely zasáhli nukenina do pravého a levého kolene a nakonec jedna přímo do ramene. Nukenin tak spadl na zem a Shimiru došel přímo až k němu, kdy se díval nukeninovi přímo do očí. Z Shimirovýho pohledu šel doslova strach, takový strach, že se nukenin lehce rozklepal a začal prosit Shimira o slitování. Shimiru proto vytáhl oba meče, kdy jeden hodil přímo k němu. Ve chvíli co nukenin sáhl instinktivně po meči o ruku okamžitě přišel a začal ječet bolestí. Poté se k němu Shimiru naklonil a chytl ho pod krkem.* Kde je Rias Gremory ?! *Zařval kdy ho držel pod krkem.* Já nevim....prosím já nevim ! *Křičel zpět nukenin. * Špatná odpověď. *Shimiru ho pustil, ale zatlačil prstem přesně do rány na koleně, kdy Nukenin křičel tak, že to bylo slyšet na kilometry.* Zeptám se znovu. KDE JE RIAS?! *Na to jak Shimiru býval klidný se projevila jeho druhá stránka a chytl zdravou ruku Nukenina a zlomil mu ji.* Já to nevim ! Přisahám, že to nevím ! * Opět pro Shimira špatná odpověď a už bylo vidět jak vzduchem letí druhá ruka. * Jdi do hajzlu šmejde ! *Řekl nukenin na to se Shimiru konečně pousmál, ale tentokrát to nebyl jeho typický úsměv, ale děsivý. Chytl nukenina a probodl ho, ale velice pomalu, aby ho to co nejvíce bolelo. Ve chvíli co z té bolesti omdlel, ho Shimiru okamžitě probudil další bolestí. Nakonec nukenin vykrvácel a Shimiru mu už jen usekl hlavu, kterou hodil do tašky a odešel zpět do vesnice pro svou odměnu.*

----Konec RPG---

*Batsu se odebral na chvíli mimo Iwagakure, inu přesněji nechal tam svého klona který dával na vše pozor a on sám se šel zašít na cesty aby mohl dělat nějké pokusy které by se některým mohly zdát i lehce neetické. Batsu měl v úmyslu vytvořit stimulant který by zesílil sílu tomu kdo si jej vezme ale k tomu potřeboval i nějaké pokusné králíky. Batsu se soustředil spíše na bandity a přesněji se vydal do Země Pustoty kde se to zločinci jen hemžilo. Ve svitcích měl své laboratorní vybavení které k tomuto účelu chtěl využívat. Zde si byl jistý že ho nikdo hledat nebude protože koho by zajímala Země Pustoty krom banditů. Pro Batsua to bylo ale výhodné jelikož mu to dávalo dostatek pokusných králíků. Našel si místo kde se dočasně zabydlel a zařídil si zde malou laboratoř. Jednalo se o opuštěnou chatku, tedy aspoň si myslel že je opuštěná dokud nepřišli její praví obyvatelé. Batsu se s nimi však velice rychle vypořádal. Pár útoky je poslal k zemi ale jen do bezvědomí. Svázal je a nechal ve sklepě který chatka měla.* Takže pánové, máte tu čest stát u stvoření nového objevu. Budete mými pokusnými králíky. Někteří z vás možná zemřou ale někteří se mohou stát i silnějšími. *Batsu si od každého odebral krevní vzorek. Batsu moc dobře znal i složení svalových bílkovin což byl ten hlavní aspekt který zde chtěl využít. Chtěl navýšit fyzické limity a schopnosti toho kdo bude tomuto stimulantu vystaven. Batsu se ihned pustil do prvních pokusů. Potřeboval od samotné krve oddělit krevní plazmu která byla jednou z hlavních ingrediencí jeho výsledné substance. Když už měl připravenou samotnou plazmu tak musel vytvořit několik bílkovin které bude následně kombinovat a ve výsledku ze správného poměru vznikne jeho finální produkt. Batsu pro tento účel ale musel získat nějký základní materiál. Musel tedy ulovit nějaké zvíře a nejlépe více druhů. Po asi 3 hodinách v pustině kolem konečně měl nějaké vzorky které mohl použít. Batsu stál v laboratorním plášti u jeho vybavení. Koukal do mikroskopu, vařil různé části výsledného produktu. Konečně získal nějaké základní bílkoviny které mohl použít. Batsu vzal první 3 bílkoviny a smíchal je dohromady s krevní plasmou a celou dobu k tomu používal malé množtsví chakry aby to celé mohl stabilizovat. Po hodině měl svou první testovací dávku. Batsu dočel k jednomu ze zajatých banditů a vpíchl mu onu substanci.* Tak ukaž mi výsledek. *Muž se začal klepat a jeho svalová hmota začala velice rychle narůstat. Nakonec však jeho svaly nevydržely růst a popraskaly a zpřetrhali se. Muž behem chvíle zemřel.* Hmmm. Takže přílišný růst bílkovin zapříčinil to že nepřežil. Budu muset přidat méně růstových bílkovin. *Muž se viděšeně díval na svého mrtvého kamaráda a na Batsua. Batsu si toho nevšímal a místo toho se vrátil ke svému stolku a začal s další várkou. Vybral jiné bílkoviny jelikož ona růstová byla nejspíš příliš silná. Vybral jednu která měla menší růstový potenciál a k tomu jednu která měl ještě tento efekt lehce utlmit aby nedošlo k tomu že opět jeho svaly prasknou. Po další hodině opět měl konečně další testovací dávku. Čupnul si před svůj další pokusný subjekt a píchnul mu látku do těla. Sledoval jeho tělesnou reakci. Jeho svaly začaly lehce růst. Batsu seldoval kam to bude pokračovat. Růst ale dost rychle přestal a místo toho jeho svalová hmota začala mizet a začal vipadat spíš jako by zestárl tak o 30 let. Batsu vzal injekci a hodil ji o stěnu.* „Sakra. Proč. No musím dál ale nemám subjekty.“ *Batsu se rozhodl že si udělá několik různých substancí a pak s nimi vyrazí aby je otestoval. Batsu opět stál u svého laboratorního skla a začal míchat další substance. Měl k dispozici několik další bílkovin které použil ale i tak dost měnil poměry a cítil že jeho chakra pomalu ale jistě klesá. Zkusil spíš nové poměry s jinými bílkovinami než použil do teď. Povedlo se mu připravit 3 experimentální dávky a Batsu se musel jít vyspat jelikož jeho tělo už cítilo únavu a chtěl i doplnit svou chakru. Po 8 hodinách spánků se probudil a ihned se pustil zpět do své práce. Pokračoval s mícháním až po 5 hodinách měl dohromady 6 experimentálních dávek.* „Dobře. Je na čase jít testovat.“ *Batsu vyběhl ze své skrýše aby našel několik banditů. Spíš ale jen po jednom. Když našel první subjekt tak si otestoval jeho sílu. Když si tak +- změřil jeho sílu tak jej zezadu chytl pod rameny a znehybnil ho. Jeho obvaz mu podal dvě injekce. Jednou mu sebral jeho krev kterou následně vpíchl do malé ampulky ve které měl zaklad substance a tu mu píchl do krku.* (Bandita) Ty hajzle. Co to je. *Batsu odskočil a pozoroval co se bude dít dál. Muž se začal svírat v křeších a jeho tělo se začalo měnit. Jeho svaly se zvětšily a drželi se. Batsu to bral už samo o sobě jako úspěch. Ten muž ale kompletně ztratil příčetnost a vyběhl po Batsuovi. Ten uvolnil Satsujin a prostě muže rozsekal pomocí čepelek. Vytáhl notýsek a zapsal si poznatky k této substanci. Byl na dobré cestě. Další výsledky byly následující. U dvou jejich růst svalů opět překročil míru únosnosti, u dalších sice narostly svaly ale jejich tělo přešlo do obrovské únavy. Batsu měl dost poznatků k tomu aby mohl dát dohromady snad tu už úspěšnou substanci. Odebral se tedy zpět do své základny. Vytáhl notes a začal vypočítávat správný poměr a správné složky jeho výsledného produktu. Musel chvíli přemýšlet a počítat a to mu zabralo půlku dne takže venku už byla zase tma. Batsu se rozhodl že teď už bude dělat jen jednu dávku kterou bude prostě zdokonalovat. Podařilo se mu ještě předtím než šel spát dát dohromady jednu dávku kterou se rozhodl použít. Příštího dne se samozřejmě hned potom co vstal vydal ven aby našel svůj subjekt. Postup byl stejný jako předtím. Odhadl jeho sílu, znehybnil ho, odebral krev a smíchal ji a píchl mu dávku do těla. Mužovy svaly lehce narostly, eho rozum se držel v pořádku a místo toho aby se po něm buď vztekle rozběhl nebo zkolaboval tak stál na místě a zachoval si svůj rozum.* (Bandita) Ty pitomče. Posílil jsi mě a to bude tvůj konec. (Batsu) Tak to zkus. *Bandita se po Batsuovi rozběhl a Batsu mohl poznat že je rychlejší a silnější a dokonce i jeho odolnost se zvýšila.* „Konečně úspěch. Teď jen vedlejší účinky.“ *Můž vydržel bojovat dlouho ale nakonec jeho tělo stejně padlo. Batsu si ho vzal jako finální testovací subjekt. Svázal ho a odtáhl do své skrýše.* (Batsu) Takže kamaráde. Tvoje reakce je to díky čemu já udělám pokrok na půdě vědy. (Bandita) Pusť mě. Jsem tak unavený. Chci spát. (Batsu) Ale já potřebuju vědět jak budeš zase reagovat. *Batsu opět odebral jeho krev a opět ji smíchal se substancí. Opět mu ji vpíchl a pustil jej. Ten ihned vyletěl na nohy a začal do Batsua bušit. Šlo vidět že ho nenávidí. Ale Batsu si všiml změny. Po druhé aplikaci byla síla stále větší ale už ne o tolik.* „Vypadá to že jsou limity které překročit nedokážu.“ *Další zjištění bylo to že dávka nevydrží tak dlouho jak ta první a jakmile vyprchal účinek tak muž padl na hubu a už se nezvedl. Nemohl se doslova hýbat.* „Zajímavý výsledek. Ale z tohoto už ho nevyhrabu. Budeme pokračovat zítra.“ *Batsu muže svázal a nechal ho vyspat. Mezitím připravil další sloučeninu ale když chtěl muži odebrat krev tak opět zjistil další vedlejší účinek a to řídnutí krve.* „Hmmm. Zajímavé.“ *Batsu mu tedy musel sám ránu oštřit aby mu tu nevykrvácel. S východem slunce muž vstal a byl zase v pohodě.* (Bandita) Zabiju tě. Chcípni. (Batsu) A hele kdo je vzhůru. Jsi připraven? *V mužových očích se odrážel strach a beznaděj. Batsu mu vpíchl dávku a jeho síla narostla jako po první. A všechny aspekty odpovídaly první dávce. Opět počkal až se muž unaví a padne únavou.* „Takže stačí když si tělo odpočine a trochu se zregeneruje a účinek je zase v pohodě. Dobré vědět. Teď už je mi k ničemu.“ *Batsu muže vyhodil ven.* (Batsu) Svůj učel jsi splnil. Vypadni než si to rozmyslím. *Muže odešel a Batsu strávil ještě celý den s tím že sepisoval přesné poměry a obsah jeho substance. Ještě poslední noc strávil v této chatrči. Co bylo zvláštní tak ráno mu někdo klepal na dveře. Batsu otevřel a stál tam ten muž na kterém provádle onen pokus.* (Batsu) Co chceš. Už tě nepotřebuju. (Bandita) Ale já to potřebuju. Prosím potřebuju dávku. Prosím. *Batsu stál udiven.* „Po 3 dávkách nastává závyslost. Páni.“ *Vzal pár ampulek hodil mu je.* (Batsu) Za to že jsi byl tak dobrý pokusný králík. Smíchej to se svou krví a budeš v pohodě. (Bandita) Děkuji, děkuji. *Bandita se odplahočil pryč a Batsu se taky vydal na dalekou cestu zpět do Iwa. Po cestě však hledal ještě ve všech zemích distributora který by jeho substanci dostal mezi lidi. Nakonec jednoho malého distributora našel a s tím uzavřel kontrakt tak aby se k němu dostali o peníze za prodej. Batsu byl rád že vytvořil něco co ještě na trhnu není i když dobře znal vedlejší účinky. Krom závyslosti po 3 dávkách informaci předal ale tento aspekt si nechal čístě pro sebe.*

KONEC RPG

"Zaujímavé.." *Posledné slová, ktoré počula. Hruďou jej tepala pálčivá bolesť. Nič, čo by nezvládla, ale bolo tu čosi iné.. Nedokázala sa pohnúť celý ten čas. Akoby jej Lady Maria nahliadla až do duše a paralyzovala ju tým. Vlastne tak trochu nahliadla.. ale skôr dovnútra jej tela, kde sa nachádzala obrovská moc v podobe gigantickej líšky. Márny pokus bol i využitie Hiraishinu, nefungovalo to. Vtedy.. na krátky, malý okamih.. ju premkol.. SKUTOČNÝ STRACH. Strach, že už nikdy neuvidí Noctisa a svoje deti. Pokus zdvihnúť k nemu ruku zlyhal taktiež.. Obrátila svoje vedomie dovnútra smerom ku Kyuubimu a chcela aspoň s ním hodiť reč. Bohužiaľ mu nestihla povedať nič. Ani len toľko, aby odkázal Noctisovi, že ho miluje. Jej vedomie a vedomie i Kyuubiho.. odplávali preč. Tsukino telo zmizloo v záblesku žiary a dostalo sa do prazvláštnej dimenzie, kde neplynul čas a ona i jej majestátna líška spali dlhým, tvrdým spánkom.. A to rovno dlhých niekoľko rokov.................... Chlad. Prvé, čo ucítila - chlad a tvrdosť podlahy, na ktorej sa objavilo jej stuhnuté telo. Rozdrapila oči a priestor jej bol povedomý. Ale veď pred sekundou stála. A bola tu.... Vyskočila na nohy, ktoré sa jej podlomili a spadla naspäť na zadok. Oči jej mihali zo strany na stranu, ale nikde nikoho. Nechápala. Veď pred chvíľou.. Chytila sa za hruď. Nič. Ani stopa po zranení. Bolesť cítila len zo stuhnutých kĺbov a skrátených svalov. Akoonáhle jej hlava začala pracovať.. ostala ešte viac zmätená..* Noctis.. *Rovnako zmätený bol i samotný Kyuubi. Obaja vedeli, že ešte pred malou chvíľou tu bojovali, ale.. mali prazvláštny pocit, že ubehlo až príliš mnoho času. Roky.. Ani sa nepokúšala postaviť zo zeme. Miesto toho ihneď využila Hiraishin no Jutsu na značku, ktorú mala na Noctisovi. On bol jej pilierom, domovom a bezpečným miestom. Samozrejme, že bol prvou osobou, ku ktorej sa vráti, nech sa stane čokoľvek. Nech bol kdekoľvek, objavila sa pod jeho nohami na zemi. Ani na okamih jej nenapadlo, že by to nefungovalo. Lebo keby to nefungovalo, znamenalo by to.......*

Noctis Clive: *Zrovna se nacházel venku, měl nějakou stopu ohledně věží a někoho kdo měl mít údajně nějaké informace ale ta naděje byla rychle zadupaná když zjistil že to byla pouá lež, takže zrovna byl někde v nějaké osadě, obklopen mrtvými jako odplatu za to že ho někdo tahal za nos tím že mu dal další falešnou naději ale když paj přišlo to světlo. Okamžitě ho to oslepilo, roky nebyl na slunci a jeho oči to prostě nezvládají.. ihned si zakryje oči při palčivé bolesti.* Kurva! *Nejdřív si myslel že to je nějaký útok ale brzy mu dojde že to není útok ale že vyšlo sluneční světlo a to může znamenat jen jedno.* Tsuki.. *Než se stihl pokusit teleportovat na její značku (Hiraishin) objevila se Tsuki před ním.. ihned ucítí tu chakru, nem,ohl by na ní nikdy zapomenout a padne na zem přímo před ní.. ve tváři je poznat jako kdyby mu právě někdo daroval život, jako kdyby před okamžikem držel někdo jeho srdce a Noctis jen čekal kdy jej rozdrtí a ukončí jeho život, protože takto se přesně cítil. Bez Tsuki to ani nebyl život a on ji beze slova k sobě přitáhne a pevně ji obejme. Z očí mu tečou slzy ale jen on a jeho srdce ví zda to je z toho oslepujícího slunce.. i když je jasné že to je tím že se mu konečně vrátil střed jeho vesmíru, to jediné co potřebuje ke svému životu.* Jsi to vážně ty že jo? Že se mi to nezdá..

*Oh áno.. Slnko.. Tak to ju vôbec nezaujímalo. Hoci teraz, keď bola vonku z veže, vnímala, ako paprsky dráždili jej oči. Tak ich mala zatvorené. Pach mŕtvol a krvi sa niesol okolím.* Ale ale, niekto nám zdivočel. *Jediné slová, ktoré stihla povedať, než otvorila svoje krásne oči, a než ku nej padol Noctis. To objatie a všetky tie emócie, ktoré k nej cez neho vyslal.. Teraz si bola definitívne istá tým, že sa odohralo niečo.. veľké. Takto hlboko ešte nikdy nedokázala precítiť to, čo cítil niekto druhý. Objala ho, avšak oveľa slabšie, než objímal on ju. V končatinách nemala dosť sily, musí sa najskôr rozhýbať..* Kto iný by to bol?.. *Povedala potichu svojim sladkým hlasom. Srdce mu bilo ako splašené. Vnímala to. Stiahla jednu ruku z objatia, a ak bol priestor medzi tým jeho medvedím objatím, strčila dlaň medzi ich telá a vyhľadala miesto na jeho hrudi, kde srdce cítila najviac.. Oprela si čelo o to jeho. Toto proste milovala najviac na svete..* Potrebujem vysvetlenie. Pár minút dozadu sme boli vo veži. *Začne po krátkej chvíľke, keď hlavu odtiahla. Očká si začínali zvykať.. Bol trochu iný.. Bohovia.. Vypadal tak strašne mlado. Mladšie, než si ho pamätala spred malej chvíle z veže. Teda, pre ňu to bolo pár minút dozadu, aj keď prešlo mnoho rokov..* Si iný.. *Poznamenala a oči jej behali po celej jeho tvári..*

Noctis Clive: *Když promluví je mu to jasné, je to skutečně Tsuki.. není jeho mysl, která si s ním jen zahrává ale dlouhou dobu nic neříká. Jen mlčí, má neskutečnou radost a cítí jak mu ze srdce spadne obrovský kámen.. konečně může být opět šťastný. Nějakou dobu si užívá té jejich intimní chvilky ale nakonec se jí podívá do očí, již si neopírá své čelo o to její a z běžnéíé vzdálenosti se ji podívá do tváře a dlaň položí na tu její tvářičku a pohladí ji po ní než se dostane ke slovu.* Tehdy ve věži.. jsi prostě zmizela.. i když jsem tu čubku dokázal nakonec porazit tak když jsem vyšel ven, nebyla po tobě ani stopa a ta věčná noc pokračovala. Hledal jsem tě dlouhé roky dokud jsem nepochopil že musíš být někde v jejich světě nebo.. mrtvá ale nevzdával jsem to a čekal jsem až padne poslední věž v naději že by to mohlo znamenat tvé osvobození. Což se nejspíš pár okamžiků zpět stalo, protože je opět slunce.. Tsuki byla jsi pryč.. ## let (nevíme přesně kolik let to bylo ale je jisté že to bylo víc jak 10 let). *Je si jistý že to ji vysvětlí všechno, to proč je jiný a proč.. reaguje tak jak reaguje.* Bylo to nejhoršé období mého života moje lásko.. díky čemuž jsem si uvědomil že pro mě znamenáš víc než jsem si vlastně myslel..

*Neotáča zrak inde, neuhýba ním, ani oči nezatvára. Díva sa na jeho krásnu tvár, pretože sa v nej miesili pocity.. Pre ňu to bolo akoby ho videla pár minút dozadu naposledy a zároveň má neustále ten hrozný pocit, že ho nevidela celúú večnosť. Ťažko sa jej to popisovalo a ešte horšie prežívalo. Pre ňu tento okamih nebol až tak veľmi emotívny, ako pre Noctisa. Dokázala svoje pocity teraz potlačiť a jednoducho ho krátko pobozkala, kým mal dlaň na jej tvári. A odtiahla sa, aby si vypočula jeho slová. Trochu rozšírila oči, keď povedal koľko rokov.. 'bola preč'.. Ale nekomentovala to..* "Prešvihla si kus života.." *Povedal Kyuubi nevzrušene. Pre neho bola desiatka rokov ničím. I tak ale v ňom vrelo, lebo si zase niekto dovoliť ukradnúť mu niečo. Tentokrát čas. Prestávalo ho to baviť..* "Nezabúdaj, že ty si o tie roky prišiel rovnako ako ja. Aj keď pre nás je čas irelevantný, pre naše okolie nie.." *Middonaito.. Inari..* Prepáč, Noctis, že ti kazím tvoj preslov.. *Teraz chytí do dlaní jeho tvár ona. A uprene sa na neho pozrie. Túto chvíľku možno pokazila, ale vedieť, že sú jej deti v poriadku, bolo teraz pre ňu ako matku to najdôležitejšie.* ..Sú deti v poriadku?.. *Určite ju uistí, že sú v poriadku. Preto poľaví, vytvorí jedného klona, ktorý sa teleportoval za Shizukou.. a znova ho pobozká. Tentokrát dlho a láskyplne.. Hoci pre ňu nebolo odlúčenie zdevastujúce, tak necháva Noctisa, aby si ju užil. Ona kedysi dávno tiež zažila strach, že je Noctis mŕtvy a nevidela ho niekoľko rokov.. Pamätala si, čo vtedy prežívala..*

Noctis Clive: *Vůbec mu nevadí že zastavila jeho proslov, Noctis nikdy nebyl ukecanej ale tentokrát to z něj slova létala jako neřízené střely, Tsuki se navíc potřebovala zeptat na něco velice důležitého.* Ah děti.. neboj se, jsou v pořádku. Ze začátku to bylo těžké, udržovat v nich naději že nejsi mrtvá a abych se přiznal i já jsem do toho málem spadl.. nebýt Middonaita, který mě probral a pomohl mi.. tak bych nakonec asi uvěřil že jsi i mrtvá. *Užije si pak následující další polibek, který je velice dlouhý.. užije si té krásné chvíle ale tíží ho to že to bude muset brzy skončit, nechce Tsuki ubližovat ale cítí že bude správné ji říct.. jednu pro něj sice krásnou zprávu ale pro ní to bude velice zdrcující.* Uhm lásko.. je tu ještě něco.. co ti musím říct. *Už ten jeho tón hlasu naznačuje že ji čeká opravdu špatná zpráva.* Když jsi byla pryč.. Rasizu.. zemřel během té doby. Dohnal ho jeho věk, i přes to jak jsem ho nesnášel.. víém že ti na něm opravdu záleželo a já.. myslím si že bys o tom měla vědět. Stejně jako o tom že Kaori je nyní matkou. *Takový slabý pokus přidat k tomu rychle i nějakou hezku zprávu ale tušěí že to je opravdu chabý pokus a jediné na čem bude záležet je ztráta Taky (1. Tsuchikage). Sice se toho stalo daleko více ale je toho prostě tolik že by to bylo příliš informací najednou se kterými by se musela aktuálně poprat a i když umí emoce Tsuki dobře kontrolovat obává se že ztrátu Taky.. ponese opravdu těžko. Proto ji radši jen tiše obejme.. nic víc pro ní ani udělat nemůže.*

*Zoširoka sa usmiala na Noctisa. Taký úsmev býval u nej veľmi vzácnou vecou..* Už som tu, som naspäť. Som s vami.. *Plánovala ho objať, nicméně Noctis začal s inou témou.. Tón hlasu sa jej už teraz nepáčil. Mozog začal pracovať na plné obrátky a predstavivosť bežala na stodesať percent. Deti boli v poriadku, takže.. Stalo sa niečo Rias? Kaori?.. Misaki.. Je Misaki v poriadku?.. Vedľa. Vedľa, vedľa a ešte raz vedľa. Jej najmilovanejší Kage zo všetkých Kage sveta.. Sklopí pohľad. Zasiahlo ju to, ale neuronila ani slzu. Toto si musí vnútorne spracovať a rýchlo. Akoby s jeho smrťou odišlo i všetko to, čo k nemu nejaká jej časť kedysi cítila. Proste ten smútok vypla a pochovala hlboko do seba. Opäť úsmev na tvári, zdvihla hlavu a obdarovala ním Noctisa.* "Jeden dole." *Poznamená Kyuubi na margo Takovej smrti, ale Tsuki to nijak vnútorne nekomentuje.* Moja malá kmotřenka má potomka? To musela byť nehoda, nie? S jej životným štýlom sa ani nečudujem. *Vydedukuje Tsuki. Nevedela si predstaviť Kaori v roly matky. Ale to pred dlhými rokmi ani samú seba. A pozrime sa, kde je teraz. Dve dospelé deti a jedna adoptívna dcéra..* Žije stále v Zemi Horkých prameňov?.. Chcela by som to malé vidieť. Ak.. je vôbec ešte stále malé. *Začne sa pomaly stavať na nohy..* Naše podarené deti mi neprichystali prekvapenie v podobe vnúčatiek?.. *Pýta sa ďalej Noctisa a využíva ho na udržanie rovnováhy. Asi ešte potrvá, než sa jej telo plne rozhýbe..* "Musím si urobiť čaj.." *Preletí jej hlavou.*

Noctis Clive: *Nad tou kmotřenkou se zasměje.* Kdyby jen jedno ale rovnou dvě.. co jsem slyšel nehoda to byla a otec je nějakej bezvýznamný buran.. uá kterého žije v Kirigakure.. takže vidět je asi nebude tak lehké. *Téměř na jeden nádech ji k tomu poví vše co je potřeba aby ji tím současně dal i odpovědi na její vlastní otázky, které rázem měla ale ještě něco k tomu musí dodat.* Hehe.. malé, jsou to dvojčátka a bude jim okolo 7 až 9ti let. *Noctis s těmi dětmi nemá nic společného a tak nemá zrovna velký zájem ale něco málo o nich přecijen věděl.. něco co náhodou zaslechl. Když se Tsuki začne zvedat nohy, Noctis se zvedá společně s ní aby se měla o co (o koho) opírat a při poslední otázce se jen zasměje.* Ha! Že děti! Než nám jedno jediné z našich dětí nadělí potomka.. tak se svět otočí naruby a zase se vrátí zpět jako teď.. tu nejspíš platí že co si neuděláme samy, to nebude pořádně.. v tomto případě se toho nejspíš nedočkáme vůbec.

Keby verím na karmu, určite by som jej dala tie dvojčatá za vinu. Kaori a dvojčatá. *Rozosmiala sa Tsuki. Vidieť ju takto bolo zvláštne a hlavne to nebývalo časté, tak to bolo celkom vzácne.* To má za to, aký viedla život. Jedného dňa sa to proste muselo stať. *Pokrčila nad tým Tsuki ramenami..* Ale sedem až deväť rokov.. *Vydýchne. Natiahne pred seba ruky, keď sa konečne postaví.* "Musela som byť uväznená v nejakom časopriestore. Ten čas sa nepodpísal na mojom tele. Inak by ma toto telo už dávno začalo odmietať." *Uvažuje Tsuki vo svojom vnútri. Obráti sa tam rovno na Kyuubiho. Objaví sa pred kovovými mrežami, za ktorými bol ukrytý veľký líščí démon. Ani ho cez tú temnotu za mrežami nevidela. Len cítila, že tam bol. Jeho prítomnosť vnímala neustále, každú sekundu svojho života, presne odvtedy, ako bol do nej zapečatený.* "Predpokladám, že si nespomínaš na nič, rovnako ako ja." *Začne zadumane Tsuki. Tiché zavčanie jej slúžilo ako súhlas.* "Prekabátili nás, nemôžeme nič podobné už nikdy dovoliť.." "Tak to na mňa vybaľ, maličká. Viem moc dobre, že máš niečo na srdci." "..Mali by sme začať fungovať ako partneri. Chrániť jeden druhého. Či chceme, alebo nie, sme jeden druhého súčasťou. Ak zomriem ja, nebudeš mať pokoja. Budú ťa stopovať, loviť ako zver, až kým ťa neuštvú a nezapečatia do niekoho, kto ťa bude chcieť len využiť. Ponúkam ti nie len partnerstvo, ale aj priateľstvo. Za tie roky vo mne si mi videl do hlavy ako nikto iný." *Nespomínala Rias, ktorá dokázala jej spomienky a myšlienky prečítať za stotinu sekundy v dimenzii.* ..Vieš najlepšie, že ťa nikdy nebudem brať ako zbraň, ako zdroj moci.. že si pre mňa viac.. A nikto iný ti nedokáže zaistiť určitý druh slobody." *V tú chvíľu spozornel ešte viac. Cítila, že sa jeho hlava teraz zdvihla z obrovských tlapiek, na ktorých doteraz ležala.* "Dimenzia Jigenu." *Kyuubi výhražne zavrčal.* "Ak si myslíš.." "Kaori." *Hlesne Tsuki. Vrčanie ustalo.* "Nemáme informáciu, že by to ovládala aj tá malá." "To nemáme. Ale prešla desiatka rokov. A koho iného by to Rias naučila..?" "Maličká, ak sa ti to podarí zariadiť, môžeme si plácnuť." *Cítil, že mu neklamala. A že svoje slovo dodrží. V tme za mrežami zasvietili jeho červené oči, a potom sa tam zjavila celá jeho obrovská hlava. Pomedzi mreže vystrčil gigantickú tlapu, ale nedokázal prejsť ani o milimeter za mreže. Tsuki sa bez slova priblížila.* "Prepožičiam ti svoju moc. A ty mi dáš slobodu." *Došla až ku mrežiam.* "Sľubujem. Na môj život, Kurama." *Natiahne k nemu ruku, ale k dotyku nedôjde. Ani jeden z nich nedokáže prejsť za mreže, ale cítia jeden druhého. Uprene na seba hľadia. Spečatili svoju dohodu, partnerstvo a spoluprácu.. Kým sa toto odohrávalo v jej mysli, navonok z nej začala sálať bijuu chakra. V malom množstve, a keď dôjde na koniec rozhovoru, obalí ju Kuramova chakra úplne a ona sa dostane do Kyuubi Chakra Modo. Jej výzor sa trochu zmenil - žiarila žlto-oranžovou chakrou a jej telo nabralo špecifické prvky a znaky. Nával energie, chakry a moci jej vyrazil dych. Odskočila od Noctisa. Zhlboka dýchala, akoby sa pokúšala dýchať naspäť všetku tú spaľujúcu chakru, čo ňou teraz prúdila.* "Toto je len zlomok.." *Ozve sa Kyuubi a hneď na to chakra zmizne. Prestane ju obaľovať. A Tsuki sa vráti do normálu. S úžasom a bez slov hľadí teraz na Noctisa..*

Noctis Clive: *Zasměje se, opravdu upřímně se tomu zasměje.. ví moc dobře že v tomto ohledu má Tsuki pravdu.* Nemohu nesouhlasit.. máš absolutní pravdu. *Netuší jaký Tsuki zrovna vede s Kyuubim rozhovor, jak by to taky mohl vědět že? Navíc ten rozhovor proběhne vlastně v takové rychlosti že Noctis by ani neměl šanci poznat že nějaký takový rozhovor v její hlavě proběhl. Když Tsuki pak ale začně uvolňovat Kyuubiho chakru, Noctis zpozorní a to z jedoduchého důvodu. Je v tom že tu chakru ještě nemá pod kontrolou a převládá v něm pocit že veškeré ty emoce a co právě zjistila má vliv na Bijuu chakru, která se ji pokouší ovládnout ale místo toho Tsuki vstoupí do Kyuubi Chakra Modo a po odskočení od něj to vypadá že tu chakru má pod kontrolou a tak jen s úsměvem překříží ruce na své hrudí a pozorně Tsuki sleduje s úsměvem, pyšným úsměvem.* Tak to vypadá.. že jste to konečně zvládly. *Poví a přijde k Tsuki, opět zkrátí vzdálenost mezi nimi.* Jsem za tebe rád ale nyní.. nepůjdeme do pevnosti? Shizuka by tam mohla přivést děti.. určitě tě budou chtít vidět nebo pokud chceš trochu času strávit ještě v klidu..

Povedzme, že sme uzatvorili istú dohodu, o ktorú sa budem musieť v najbližšej dobe postarať. *Vysvetlí Tsuki a jej čelo sa trošku zvraští. Bol to následok toho, že sa teraz cítila ako oslabená, keď zrazu všetka tá energia, ktorá prúdila jej telom, bola preč. O to viac ju boleli všetky svaly a kĺby.* Ešte by som ale nehovorila hop. Nenazývala by som nás priateľmi. *Bola to škoda. Ale i tak vedela, že už dlhšiu dobu mala Kuramovu dôveru. Len bol ješitný a tvrdohlavý. Uvidí, čo prinesie čas.* Keď viem, že deti sú v poriadku.. *Prekročí jednu z mŕtvol, čo sa tu len tak povaľovali, a pristúpila k Noctisovi ešte bližšie.* ..a ony nevedia, že som naspäť.. Rada by som ten čas najskôr vynahradila tebe. *Toľko vecí jej vŕtalo hlavou.. Položila mu ruku na hruď. Pár okamihom ho dlaňou hladila pomaličky hore a zase dole. Očami kopírovala pohyb ruky, než ho zdvihla k jeho tvári a zadívala sa mu do jeho modrých očí.* S kým si za ten čas spal..?

Noctis Clive: Rozumím, je to moudré rozhodnutí. *Rozumí že to mezi nimi ještě není ani zdaleka dokonalé (mezi Tsuki a Kyuubim) ale sám moc dobře chápe že jsou na dobré cestě, navíc se jedná o Kyuubiho se kterým to rozhodně nemůže být jednoduché. Tsuki pak dá najevo že on je pro ní teď ten první komu by ráda svou nepřítomnost vynhradila.. určitě ji v tom nehodlá bránit.. naopak mu tím dělá radost a pak se nakonec hrdě usměje.* Budu k tobě upřímný když ti povím že jsem za ty roky.. nespal vůbec s nikým. *Dívá se ji přitom odhodlaně do očí, může na něm vidět že jeho odpověď je upřímná.* Jsi nečekala že?

*Jeho odpoveď ju priam šokovala. Dala to na sebe aj najavo. Zoširoka otvorila oči, ale bolo to kontrolované.* Noctis, bohovia.. *Pritlačila dlaň viac k jeho hrudi, zohla prsty a zaryla nechtíky do látky oblečenia..* ..prečo si sa takto mučil? *Vedela, že by teraz prišli slová o tom, ako miluje iba ju, preto sa zaprela o prsty na nohách a dala sa na špičky. Uchopila medzi prsty kus jeho oblečenia, aby sa udržala v rovnováhe a natiahla sa k jeho perám, aby mu nedala žiadnu možnosť odpovede. Najskôr ho uhryzla do spodnej pery, ale veľmi jemne, hoci intenzívne. A plynulo prešla do bozku, ktorým mu sľubovala, že pri jednom bozku to neostane.. Odtiahne sa a zamierila ústami k jeho uchu, na ktoré ho pobozká a pokračuje so slovami..* Potrebujem zo seba zmyť nánosy času.. A potom.. Som celá len a len..... a len tvoja.

Noctis Clive: *On to jako mučení necítil.* Já to jako mučení neviděl.. *Chtěl pokračovat, chtěl říct přesně co si Tsuki myslela že chce říct ale skrze ten polibek to ani nestihl. Ty polibky ji oplácí ve stejném zápalu, kterým mu Tsuki dává ty své polibky. Chtěl v nich ještě pokračovat ale Tsuki mu pak řekla jak potřebuje smýt ty nánosy času a že potom bude jen jeho.. samozřejmě se mu z té představy ihned zapalují lýtka ale vydržel to více jak 10 let, vydrží to ještě o něco déle. Dá ji ale rychle jeden polibek, než ji pustí aby měla trochu prostoru ale pokud by ho případně chtěla někam vzít díky Hiraishinu to nebude problém.* Udělej vše co potřebuješ.. máme veškerý čas co potřebujeme.. 

*Kývne hlavou na Noctisa. Mala na tvári malý úsmev. Stále jej to všetko pripadalo tak strašne neskutočné.. Ale našťastie ona ten čas, ktorý tu nebola, nevnímala. Bolo to pre ňu ako keby zatvorila na sekundu oči, a keď ich znova otvorila, bola niekde úplne inde. Pozrela muu do tváre a nežne ho dlaňou po nej pohľadila. Využila tohto letmého, jemného dotyku k tomu, aby ich spolu preniesla cez Hiraishin no Jutsu na značku do Pevnosti ukrytej v horskom masíve. Značka sa nachádzala v jej komnate. Natiahla sa k Noctisovým ústam a vtisla mu na neho rýchly bozk. A keď sa otočila, uvidela tie nánosy prachu všade naokolo.* Uff.. To sa bude musieť dať do poriadku.. Hmm.. *Vytvorila ďalší svoj klon, aby zariadil všetko, čo bude potrebné. Treba skontrolovať aj väzenie. Bohovia vedie, či Shizuka spravovala v jej neprítomnosti aj to. Ak nie, bude tam pekný neporiadok a smrad. A poslledné, čo potrebovala, bolo, aby sa tu rozmohli nejaké choroby skrze mŕtve, rozložené telá.. Bude mať teraz sakra veľa práce, ktorú by nerada odkladala, ale.. Noctis bol najprednejší. Oblečenie zo seba začala strhať hneď vo svojej komnate, ako jej klon zmizol v záblesku svetla.* Kurva.. *Použila trochu svojej extrémnej sily, aby rozorvala kožený korzet. Bol tak či tak zničený. Čoskoro tu stála úplne nahá. Natiahla sa smerom hore rukami ako mačka a vrhla svoj pohľad na toho dlhovlasého krásavca..* Poď so mnou.. Určite už umieraš od túžby po mne.. *Zašvitorila potichu Tsuki a obrátila sa mu chrbtom, dávajúc mu na obdiv svoje pozadie, než ho zakryla svojimi dlhými čiernymi vlasmi. Vbehla do kúpeľne, dúfajúc, že tu bude všetko funkčné. Ale očividne počas jej neprítomnosti bolo v Pevnosti živo. Len jej komnata.. a ďalšie komnaty a miestnosti, ktoré využívala len ona.. zapadali prachom.*

Noctis Clive: *Nečekal ten přenos, zaskočilo ho to ale na Hiriashin je natolik zvyklej že se ani nedostaví pocit dezorientace.* Je pravda že jsem tu nebyl docela dlouho. *Netrvá to moc dlouho a Tsuki tam je nahá, zády k němu a jeho zrak klouzal po každé části jejího těla, jako by se snažil zachytit každý detail. Jeho pohled se zastavil na liniích, které se táhly od ramen dolů po záda a dál. Byly to linie, které dobře znal, ale dnes se zdály být ještě krásnější, ještě nádhernější. Už je to hold strašně dlouho co takto Tsuki viděl a ať chce nebo ne, začínal na tyhle malé detaily postupně zapomínat ale dnes.. mu je jeho milovaná připomíná. Jeho oči se plně věnovaly každému tvaru, každé křivce, která se mu naskytla. Jeho zrak se pozvolna snížil, sklouznul na její krásně vytvarovaný zadeček. Déle si to ale užívat už nemůže, protože Tsuki mu rychle zmizí v koupelně a tak se rychle zbaví svého trička, které se mu přilepilo na tělo krví lidí které ještě před maximálně 15ti minutami zabil. Takto se postupně svlékne a strhne ze sebe za cesty do koupelny úplně všechno a rozhází to různě po pokoji než se ocitně úplně nahý v koupelně, samozřejmě za sebou nezapomene ani zavřít dveře. Přístoupí k Tsuki, zezadu ji chytne za boky a přitáhne si ji ihned k sobě aniž by ji dal příležitost vůbec dojít do sprchového koutu a nechá ji opřít se o jeho pevně, svalnaté tělo, zatímco se on skloní k jejímu krku po kterém ji prákrát políbí než otočí její tvář k sobě aby ji mohl políbit. Jsou to dravé polibky, které odrážejí jeho touhu po jejím těle a teplu.* Ta touha mě přemáhá už tak dlouho.. že si to ani nejde představit jaké to je.

*Dvere na kúpeľni nechávala otvorené. Nemusela sa vôbec obzerať za seba. Bolo jej jasné - i podľa tých zvukov.. že Noctis za ňou pôjde. A niečo jej hovorilo, že by to tak dopadlo aj v okamihu, keby ho do sprchy nepozvala. Ale sprchu potreboval nutne aj on. S krvou nemala žiaden problém, ale čisté, voňavé mužské telo malo čo-to do seba. Prstami si prečesávala svoje dlhé čierne vlasy. Robievala to takmer vždycky pred umývaním, aby ich rozuzlila. Mať tak dlhé husté vlasy nebolo len tak. Dvere sa zatvorili a na jej perách naskočil malý úsmev. Skoro ihneď jej telo reagovalo na Noctisove dotyky. Husia koža nenechávala na seba dlho čakať. V lone ju zabolelo od túžby. Cítila jeho vôňu.. silne podtrhnutú pachom krvi. Milovala to.. Noctis bol kus skutočného chlapa. Či bol čistý, špinavý, zafŕkaný krvou.. Vzrušoval ju rovnako. Pach potu, krvi.. Nech to bolo čokoľvek.. Zbožňovala to na ňom. Tú divokosť. A horkosť jeho pokožky. Skoro sa roztopila pod jeho rukami, lebo takéto dotyky na bokoch úúúplne milovala. Nechala zo svojich úst uniknúť tiché zamručanie.* Noctis.. *Zašepkala, než sa obrátila čelom k nemu. Čochvíľa mala ústa plné jeho jazyka..* Som tu.. Som tvoja.. Rob, čo potrebuješ.. *Dala mu povolenie, aby si robil čo chcel. Chcela mu pomôcť povoliť všetku tú frustráciu a tlak, ktorý sa musel hromadiť tak strašne dlho.. A predsa len.. Jej telo bolo stavané trošku inak a znieslo toho.. sakra.. kurva.. moc. Aj keby si to toto kolo sama príliš neužila.. Bolo to jedno.. Pretože momentálne jej stačilo to, aby bol Noctis spokojný. Nič menej.. Tak veľmi ho milovala..*

Noctis Clive: *Nemusí se ani snažit aby poznal co její tělo vyžaduje, ví co ji dělá dobře a co má ráda. I přes ty roky odloučení tu jsou věci a poznatky, které jsou uvnitř Noctise hluboko zakořeněné. Její hlas, zvručuje ho už jen to když slyší její hlas.. což si nese za vinu to jak dlouho od ní byl odloučen a když slyší její hlas jako kdyby se utvrzoval v tom že tohle je skutečně Tsuki a opravdu se to děje.. sice ano Shizuka (kloni) s podobou Tsuki ten hlas mají také ale on pozná že to není ona a tak tohle je úplně něco jiného. Na okamžik se jednou rukou natáhne do sprchového koutu a pustí vodu.. nechá ji trochu odtéct a hlavně vyladí správnou teplotu vody než tam s Tsuki vklouzne. Pod proudem vody ji začne pomalu až erotickým způsobem umývat tělo, možná čekala něco trochu jiného ale chce si po té dlouhé těle osahat každý záhyb jejího těla.. každý centrimetr. Hlavně se chtěl taky trochu očistit.. Tsuki možná zase tak nevadí když je Noctis od krve či jiných nečistot ale on to není zase tak pohodlný pocit. Nakonec na to stejně dojde a Noctis si Tsuki během toho prvního kola podá a že pořádně.. jako kdyby se ze sebe pokoušel dostat všechnu tu frustraci, která se v něm za ty dlouhé roky nahromadila ale ani jedno blbé kolo nestačí k tomu aby ho to ukojilo. Dlouhé, dlouhé chvíle si tam s Tsuki užívá, divokého sexu ale i tak.. stále mu nejde jen o to aby ukojil jen sám sebe.. i tak vnímá reakce jejího těla a zaměřuje se taky na to co má vlastně ráda a co ji dělá dobře. Pro ní to sice není tak dlouho ale pro něj ano.. neví ani kolik mohlo utéct času.. jak dlouho si tam s ní mohl užívat ale řekněme že dokonce i někdo jako Noctis cítí nějaké náznaky únavy a vyčerpání.. ne běžné únavy, kterou pociťují běžní lidé ale svalová únava.. vyčerpané tělo.. bolavé. To mu většinou bezpečně napovídá že by si měl odpočinout, protože své tělo příliš zapřáhl. Po dokončení posledního kola (řekněme čtvrté) drží Tsuki za její zadeček hezky ve vzduchu.. když zrovna před pár okamžiky skončil svým posledním tempem, když to do Tsuki všechno pustil stejně jako v předchozích kolech. Jeho úd je stále uvnitř jejího těla ale postupně ochabuje ale s trocha péče by asi zvládl ještě jedno kolo ale Noctis to už nechce tahat do vod, kdy by to někomu z nich mohlo začít být i nepříjemné.. tiše Tsuki ještě jednou políbí a svým jazykem pohraje s tím jejím než ten polibek ukončí.* Miluju tě... strašně jsi mi chyběla.. uvědomil jsem si že pro mě znamenáš ještě víc než jsem tušil.