Okolní Plošiny

Já náhodou vydržím dost...*Řekne s nevinným lišáckým úsměvem a je těžké poznat o čem vlastně mluví a zda mu odpovídá na jeho poznámku. A pak přijde hezké líbání, během kterého jí Itami zbaví vršku plavek. Nevadí jí to, takhle se cítí mnohem volnější a když pak Itami začne zlobit tak ho příjemně nepoznává. Malinko vzdychne. Je něžný ale zdá se že v něm příjemně Temi probouzí chlapa. Ten pocit že je pro něho vzrušující se jí moc líbí a tak se rozhodne Itamiho více odměnit. Přitiskne se k němu hrudí na hruď ať pěkně ucítí jak se do jeho kůže zabodávají její pevné bradyvky a pak se rty přisaje Itamimu na krk kde ho začne líbat. U toho zneužije toho, že je chlap a že by měl být silný, obejme ho oběma nožkama a zavěsí se na něho. Rukama mu při tom přejíždí střídavě po zádech a jemně zarývá nehtíky. Snad příjemně pro něho. Ona samotná cítí, že její vlastní vzrušení neustále stoupá. Nejspíš to už dlouho nevydrží a zkusí na Itamiho další krok.*

*Itami je možná chlap, ale stále je opilý chlap a tak když se na něho Temari zavěsí, tak zavrávorá a chvilku chytá balanc. V tu chvíli si moc dobře uvědomuje, že to není pro oba úplně beupečné a tak Temari položí na kraj, kde leží jeho osuška. Samozřejmě se stále počítá s tím, že se ho černovláska drží jako klíště a tak to momentálně vypadá asi tak, že má Itami nohy ve vodě a zbytkem leží na dívence i když ne celou vahou. Zatimco jí líbá a užívá si příjemné škrabkání na zádech, které stejně jako 99%lidské populace naprosto miluje, tak jí rukou hladí na boku. Z boku jeho ruka cestuje až na stehno jedné nohy a pak opět nazpátek. Samozřejmě, že by ho v tomhle stavu lákalo odsunou Temari spodní díl plavek a prozkoumat i poslední místečko jejího ženského těla, avšak nevěděl, zda o to dívenka tak náhle stojí.*

*Když jí Itami doslova překvapí tím, jak si jí přesune a položí na záda tak nejdřív jen překvapeně zalapá po dechu. Pak se ale rozesměje, když Itamiho při pohledu na ní očividně opouští odvaha. Proto během toho příjemného hlazení se sama nejen zachvěje ale natáhne ruku a přitáhne si Itamiho k sobě. Přesněji jeho ucho ke svým rtům a pěkně mu do nich zašeptá sladkým hlasem.* Ano...Itami ano! *Snad nebude tak natvrdlý aby pochopil, že má všechna svá svolení které potřebuje. Pak ho ještě políbí na rty. Líbí se jí když se Itami chová jako pravý muž, ale nyní je nutné dát ohleduplnost stranou. Temari touží užít si sebevědomého muže, poznat jaký je sebevědomý. ALe pokud mu to bude moc dlouho trvat, nejspíš se nakonec odhodlá ona sama ujmout se role.*

*Častokrát natvrdlý a momentálně opilý Itami opravdu pochopil, co se po něm právě chce. A tak se za imaginárního potlesku všech přítomných čtenářů dlouze podívá Temari do očí a když jí maličko odsune spodní díl slušivých černých plavek a následně do ní svojí chloubou také pronikne, tak jí opět začne líbat. Jelikož jsou u vody oba mokrý, tak je jeho přirážení doplněno o docela úsměvný a hlasitý mlaskavý zvuk. Teď modrovlásek začinal trochu doufat, že sem nenalítne nějaký nečekaný návštěvník, který by sem už zřejmě podruhé nezavital. Další hrozbu představoval i někdo z personálu uklízející bordel po hostech. I tak tohle riziko Itami s radostí podstoupí, protože odmítnout černovlásky krásné tělo by byl mnohem větší hřích, než si to začít rozdávat uprostřed lázní před zavíračkou.*

*Naštěstí navzdory všem obavám Itamiho dovnitř nikdo nevešel. Předtím jak si Temari šeptala s provozovatelkou i majitelkou v jedné osobě, tak zařídila aby je nikdo nevyrušil. Jinak řečeno, nechtěla aby je kdokoliv rušil a viděl že má možnost okrást jí o vzácný svitek nebo někomu tuto informaci předat dál. A nutno poznamenat, že toto malé nevinné opatření se oběma nyní náramně hodilo. A tak nebylo divu, že od mírně opilého a váhajícího Itamiho ona byla naprosto uvolněná. I tak jí mírně překvapilo a trošku zabolelo jak se rozhodl Itami jít tvrdě na věc. Jemně hekla když do ní drsně pronikl ale vzápětí ho pěkně obejmula nohama aby tak oběma dopřála dokonalejší hlubší prožitek. Z počátku to díky vodě, která smyla vše přirozeně mazlavé bylo trochu drsnější, ale Temi nebyla žádná měkota. Pěkně si Itamiho přidržela a po pár jeho chtivých přírazech její tělíčko uvolnilo dost šťávičky aby to bylo pro oba mnohem příjemnější. Navíc ta troška vody brzy odtekla či se horkem vypařila což se nedalo říct o vzrušení Temi, která si drsnější seks s Itamim velmi užívala. Bylo to příjemné po dlouhé době být s někým na kom ji záleželo a moci pocítit že je opět přitažlivou ženou. Navíc jí jeho jizvy nevadily, byl díky nim naopak mužnější a tak si užívala i pohled na jeho pěkně rýsované tělo. Nehodlala na Itamiho nijak tlačit, dokud měl sám dost sil aby pokračoval ve své jízdě. ALe jakmile ucítila, že se trošku unaví, tak ho mezi vzdychy jemně pohladila po tváři a pak se ho nečekaně chytla oběma rukama a šup! Aniž by mu dovolila vyklouznout Itamiho převážila, překulila se přes něho a ocitla se tak pro změnu ona něm! Krátce ho políbila na rty a pak si ho moc hezky osedlala vlastním tempem. Sevřela ho ještě víc nožkama, které přitáhla pěkně víc k sobě aby celkový pocit byl pro Itamiho ještě těsnější a intenzivnější. Výsledek jí samotnou otřásl zevniř v hlubokém zachvění. Tohle byl skvělý pocit! Trochu zrychlila a nasadila příjemné tempo kde na Itamiho trochu víc tlačila. Sama se chvěla a už nedokázala zadržovat příjemné vzdechy. Navíc ho aniž by to mohla nějak ovlivnit její tělo v přívalech rozkoše začalo sem tam samo více svírat. Nepřestávala, hrála si s ním prsty a přejížděla mu chvíli po tváři, chvíli po hrudi kde mírně tlačila nehtíky. Byla rozhodnutá užít si tuhle chvilku naplno a Itamiho doslova vyčerpat takže žádná kapitulace z jeho strany se nepřijímá. Temari hodlala v tom příjemném milování pokračovat dokud Itami ze sebe nevydá to nejlepší.*

* Ze začátku byl trochu pomalejší protože cítil, že to nešlo úplně podle představ a tak nechtěl, aby si to Temari více protrpěla než užila. Až už to u ní bylo způsobeno čímkoliv, tak to začínalo být čím dál více příjemnější a on si tak mohl dovolit zrychlit do svého normálního tempa. To, ač na něj byl zvyklý, (tedy "zvyklý" s tím, kolik sexu může asi mít vědec na neobydleném ostrově, který většinu času zavřený v dílně) se zdálo být kvůli teplu a páře dost vyčerpávající. Netrvalo dlouho a na čele se mu začinaly objevovat první kapičky potu, čehož si všimla také černovláska, která ho dokázala přetočit jistým chvatem, za který by se nemusel stydět nejeden zápisník smýšeného bojového umění.*Huh! * zamrkal Itami s překvapeným pohledem na tváři. Nejen že to nečekal, ale chvilku mu trvalo, než jeho hlavička zpracovala, co se stalo. Poté se na Temari musel ze srdce usmát, jelikož ho to skutečně pobavilo. To už ale začala řádit ona a teď se to dalo skutečně nazvat maximálním relaxem. Po nějaké době, kdy jí při tom "skákání" hladil po stehnech, se maličko přizvedl, spojil si ruce za jejími zády a přitahl si jí k sobě, aby jí dal pusu. Pak se opět zasmál a udělal to samé, co dívenka před minutkou. Rychlým manévrem se přetočil opět nahoru a s úsměvem, který mu stále držel na pusince se lehce odsunul od jejích rtů. Ruce poté za neustálého přirážení rozpojil a lokty se opřel vedle vedle její hlavičky jí mohl krásně vidět do tesklých natmavlých očíček.*

*To že jí její lišácký kousek s prohozením rolí vyšel se dalo u nepřipraveného Itamiho čekat. Navíc bylo vidět, že se mu to líbí když své vykulení záhy změnil na úsměv. Proto si dala vážně záležet, aby Itami dostal co proto. Jejich těla takto krásně spojená i drcená prožívala velké vlny vzájemné rozkoše. Takže nebylo vyloučené že se během jejich milování předčasně uvolnilo něco málo ze zásobníčku Itamiho než se stačil udělat. Navíc když jejich milování neskončilo ani po té, co se Itami opět ujal role v sedle a Temari se mu ráda podvolila. Bylo příjemné být dole a moci ovlivňovat hloubku jeho proniknutí správným nastavením se, nebo přitažením nožek sílu pronikání. Navíc to Itamimu celkem začalo jít, když se tak pěkně rozjezdil oproti jeho začátku a tak bylo příjemné nechat chvíli tu příjemnou dřinu na něm samotném. A jak pokračoval a díval se na ní, tak si připadala šťastná ale uvnitř sebe jí bylo i maličko trapně. To jak jí hltal očima a ona se stále hůře ovládala a vzdychla stále častěji mu prostě nemohlo uniknout. Věděla to, a jak byl v ní tak se na chvíli trošku zakroutila. To přišlo takové předběžné malé sladké blaho v jejím lůně což i způsobilo že se Temari na chvilku více a opakovaně kolem Itamiho stáhla. Musel to cítit, jak se chvěje celá slastí. A možná to i způsobilo další malý únik třebas jen maličkatý ze strany Itamiho. I tak ale stále neměla dost, znovu se lehce rozpohybovala v bocích aby Itamimu ukázala že má pokračovat. Ještě by potřebovala chvilku aby dosáhla úplného vyvrcholení. (Domluveno se spoluhráčem, že může dojít k neplánovaným únikům na Los)*

*Itami začal cítit mírné chvění Temari a také její stupňující sténání. To pochopil tak, že se to dívence opravdu líbí a tak doufal, že je jeho přesvědčení oprávněné. To, že mu to maličko uteklo, aniž by skutečně vyvrcholil nepoznal a ani neměl šanci poznat. Skutečné vyvrcholení přišlo až o chvilku později. Když ucítil, že to na něho přichází, tak svůj úd z Temari vytáhl a vyvrcholil do vody v lázních. Chvilku koukal pod sebe a došlo mu, že se tu asi budou chtít v budoucnu koupat i další návštěvníci a zřejmě by z toho nebyli nadšení.* Jejda, * koukl zpět na Temari s lehce skeptickým výrazem v tváři. Pak se mu ale objevil opět úsměv a směřoval ho samozřejmě k Temari. Stejně jako na začatku kolem ní obmotal svá chapadélka, kterým říkal ruce. Konkrétně jí chytil za zadeček a na zádech, aby jí pevně objal. Pak jí celou zvedl.* Temari děkuji za krásný den, který jsi mi připravila. Počínaje výborným jídlem, přes tu smlouvu a zákeřné testy, až po tuto neobvyklou tečku. Děkuji, jsi moc hodná, *zašeptal jí do ouška na závěr. Poté by jí nejspíše už pustil zpět na zem na nožky. Pokud by už stála, tak by jí jen pustil za sevření. *

*Když skončil, tak se jen nadzvedla a zapřela se o lokty. Pozorovala ho co dělá a upřímně, přišlo jí to dost divný a neohleduplně nechutný vůči dalším návštěvníkům jak se vyprázdnil do vody. Protočí nad tím oči a přemýšlí proč nepostříkal jí. Že by se jí pořád bál? Tomu se jí nechtělo po tom co spolu právě prožili příliš věřit. No když pak k ní přišel a vytáhl jí nečekaně na nožky tak vyjekla. Zastudili jí trochu jeho ruce. Když ji pak zašeptá do ouška svá slova díků, tak se usměje a trochu mu položí ruku na hruď. Mírně se od něho odtáhne aby na něho lépe viděla. Zkoumavě mu hledí z očí do očí a pak vážně přikývne.* Spíš jsem jen celkem sobecká že jsem ti ukradla jeden den, kdy jsem z tebe doslova vysála vše co mi chybělo. *Trochu u svých slov sklopí váhavě oči.* Neměl by jsi být rád Itami, když tě třebas i trochu hezká žena využívá. *Když jí pak nečekaně pustí, tak se zapotácí protože to nečekala. Stále ještě nestačila nabrat správnou rovnováhu tak snad jí nenechal spadnout. Chvilku jí trvá než mu řekne.* Můžeš mě pustit. Půjdu se umýt, jestli chceš umýt záda tak by jsi mohl jít taky. *navrhne mu a pak buď s ním nebo bez něho se zabalí nejdřív do ručníku a pak se vydá do umýváren.*

*Mně nepřišlo, že by jsi mě využívala, * odpoví a mírně jí při jejím zavrávorání přidrži za záda, aby neupadla.* No když se nabízíš, * usměje se a defakto tak odsouhlasí mytí zad. Sám si pak zaváže osušku kolem pasu a jde do sprch, kde počká na Temari. Když vešel na světlo, tak si teprve všiml, že se mu opravdu motá svět. Až by přišli do sprchy, tak by se namydlil umyl se a pak si nechal umýt od černovlasky záda. Naoplátku by jí ty její také začal mydlit a při tom jí lehce škrabkal.* Počkám na tebe v šatně, * oznámí jí, jelikož by měl být umytý první. Šouravou chůzí se pak odpotácí do šatny, kde najde svojí skříňku. Otevře jí a vyndá věci na lavičku. Pak si vezme tmavé ninja kalhoty nanda pouzra na kunai a pouzdro na zadku. Poté si vezme černe tričko s dlouhými rukávy a na to hodí ninja vestu typickou pro Konohu. Když si sedne na lavičku, tak si nenasadí ponožky ani boty, aby ho netlačily na nohou, mezitím co bude čekat na černovlásku. Ač sedí třeba jen chvilinku, tak se mu z alkoholu začnou zavírat oči. Pomalu se začne převažovat do strany a za hlasitého zařinčení mu hlava zastaví o vedlejší škříňkový blok tvořící L. To ho ale stejně jako rostoucí boule na hlavě nepřimnělo vzdát pokus o spánek. Koneckonců to byl náročný den.*

*Když Itami otevře svojí pusu a prohlásí bezelstně že nic nepochopil tak s úsměvem musí zavrtět hlavičkou alespoň trošku a pro sebe. I ona se zabalí do ručníku a vydá se s Itamim který kupodivu neodmítne do umýváren pod sprchu. Při cestě na chodbu jí neunikne, jak mu světlo nejspíš právě díky alkoholu přitížilo. Ona sama je zvyklá pít víc, takže to nějak snese a naopak pro změnu nyní může Itamimu oplatit jeho laskavost a to tak, že ho podepře. Ne tak aby se urazil, ale prostě se do něho zavěsí takže může mít naopak pocit, že pomáhá on jí. Když Itami vleze pod sprchu, tak má ale obavy aby si tam neublížil. Proto nechá sklouznout ručník na zem a bez vedlejších úmyslů mu prostě pomůže se umýt a i všechno smýt. Sama se pak také umyje a pokud jí pomůže, tak se nebrání. Líbí se jí jak jí proudící voda uvolňuje unavené tělo a škrábání Itamiho na zádech je také příjemné to nelze popřít. Pak se oblékne a vyvolá si snadno z pečeti čisté oblečení. Přijde za tím rošťákem a podívá se jak si tam tak napůl zkroucený bezostyšně chrápe. Ten pohled jí pobaví, tak že se tiše musí zasmát. Posadí se vedle něho a začne hromadit minimum senjutsu chakry. Nepotřebuje moc na žádnou techniku, jen si chce navýšit fyzickou sílu aby mohla svou princeznu odnést pěkně do peřin. Sedí tak vedle něho dokud je potřeba podle jejího odhau hromadit a pak si Princeznu Itamiho přeho přes rameno. Protože je celkem malá, tak jí na zádech nejspíš dost plandá, ale což. Hlavně že není Itami ještě delší, jinak by si omlátil hlavu o sestupu ze schodů. Pod nimi dál od lázní v klidu stojí domeček, který má Temari pronajatý během svého zdejšího pobytu. Odnese Princeznu Itamiho do své ustlané a čisté postele. vyčerpá tak tu trošku senjutsu chakry, takže se změní do normálu. Pěkně ho přikryje a dostane náplast na bouli a pusu na nos.* Moc nezlob… *Oznámí mu i když to jen těžko může slyšet a pak si sama jde lehnout vedle. Nejdřív se ale převlékne do noční košilky. A pak si lehne na verandu, kde zachumlaná do deky usne. Ještě že má sebou vše náhradní i deku v pečeti! Nespí však tvrdě, spíš jen tak nějak podřimuje a i sebe-slabý zvuk by jí dokázal hned vzbudit.*

*Než přišel Itamiho černovlasý princ z Kumo, tak se modrovlásek stihl dostatečně pomuchlovat se skříňkou, o kterou se opíral. Pak když si ho Temari vzala, tak s otalečenou půlkou obličeje cosi zabručel. To jestli se mu nelíbilo odloučení od železné postele, na které nechal maličký obtisk ze slin, už nejspíše nikdo nezjistí. Ovšem po zbytek cesty se schoval jako velice spořádané zavazadlo a za doprovodu kývajících rukou dorazil až do cílové destinace v podobě postele. V té se spokojeně zavrtal pod peřinu a než dorazila převlečená Tem, tak už spokojeně pochrupkával.* Dobré ráno! Teda..! Co tu dělám! *vylekal se a začal odhrnovat přikrývku, kterou hodil Temari na hlavu, aniž by jsi jí vším.* ,,Počkat! Já měl mít sraz s tim dědou!"* uvědomí si v hlavě, která mu mezitím třeští z dojezdovky čarovného nápoje v bílých lahvičkách.* Temari??? *zastaví se na chvíli,  když si všimne černých vlásků vyčuhujících z pod deky. Opatrně odsune přikrývku ukazováčkem z její hlavičky a jen si potvrdí, že to je opravdu ona.* ,,Proč se sakra vždycky probudím za neznámých okolností vedle kamarádky!" *plácne si rukou o čelo. Stejně jako se Sasumi si úplně není jistý tím, co se mohlo dít, ale zřejmě to nemohlo být nic tak hrozného. Bledý pak zakotví na židličce na které si sedne ať už to černovlásku vzbudí či nikoliv.* Nevzpomínáš si, jak jsem obstál v tom posledním úkolu? Dostal jsem ty vrány? *zeptal by se poté kunoichy. Věděl, že si s tím poustevníkem dali pěknou dávku Saké, avšak co mu ten muž udělal poté, to netušil. Pozitivní ale bylo, že se mu sedělo celkem pohodlně.*

Temari: *Když uslyšela hluk, tak přišla dovnitř za Itamim. Asi ti unikla ta věta za touto - že si jde lehnout vedle - za ní bylo ale ještě napsáno - na verandu - Sedla si tedy na kraj postele a trpělivě vyčkala než se ospalé oči Itamiho rozevřou natolik, aby dokázal chápat kde je a co se kolem něho děje. Ruce má sama složené v klíně a hezky se na něho po ránu usmívá. Pravda, je trochu rozcuchaná, ale před Itamim to neřeší. Přesto pozoruje poněkud překvapeně, když do jejích vlasů šťouchne opatrně prstem.* Já vím… rozčešu si vlasy za chvíli… *vyloží si jeho pokus o ověření zda se mu nezdá Temari poněkud po svém. Pak se jí hned ale vrátí její příjemný úsměv. Počká, až skončí s tím ranním divadlem a chvilku přemýšlí jak moc si pohrál alkohol s jeho vzpomínkami. Nakonec usoudí, že si nejspíš nepamatuje co se mezi nimi stalo. Kdyby ano, tak by vsadila všechno na to že by nyní zrudl jako rajčátko! Dokonale by si ho dovedla představit rudého úplně…všude. Ale ona ho nechtěla trápit. Možná mu to někdy připomene, možná ne. Sama si nebyla nyní jistá svými pocity a tak se to rozhodla odložit na někdy v budoucnu. Proto jen přikývla souhlasně na jeho otázku.* Hai! Dokázal jsi to, tvůj podpis se ocitl na svitku, vítej v rodině Vran. *Řekla to tak nejvíc mile, jak jen sama právě dokázala. Doufala, že ho její slova pohladí na duši a uklidní.* “A navíc mám ještě tvou krev, sice jen trošku z podpisu ale kdo ví…třeba se mi bude jednou hodit…” *Dodá si Tem v myšlenkách jen pro sebe. Nechtěla by mu tím ublížit, to nikdy! Ale spíš uvažovala poslední dobou o jedné zakázané technice které byla na stopě. Snad jí dokáže objevit už brzy! Na Itamiho se ale hezky usmívá dál když říká.* Co takhle zajít na snídani? Máš rád plněné čokoládové rolky se šlehačkou? *Zeptá se ho jako by nic.*

*Mazec! Takže jsem teď vládce ptáků! * zvedne vítězně ruce nad sebe. Pak ho napadane, že by mohl zkusit přivolat nějakou vránu, aby ukázal jak je dobrej.*,,Nojo, jenže jak si vyberu kterou chci? Že by si tam losovaly?"* zamyslel se a v hlavě se mu objevil obrázek vran hrající Černého Petra o to, kdo přijde na scénu.*,,Ne... To je asi blbost. Třeba si tu vránu musím jen v mysli poskládat!" *uvědomil si. Následně se kousl do prstu a praštil do země.* Přivolávací jutsu! * řekl nahlas a pod jeho rukou se objevil kouř.* Koukej na to Temari! * koukl na černovlásku nadšeně a rukama ukázal na výtvor, který pomalu odhalovaly bílé obláčky. Vše vypadalo slibně a probíhalo přesně jak si představoval, když se o tom učil v akademii. Jenže pak si všiml, že místo vrány leží na podlaze jen černé pírko.* No... Tak to asi nemá vypadat, * zmizel mu z obličeje nadšený kukuč a nahradilo ho skepticky rozpačité ticho.* Ona ta snídaně nebude tak špatný nápad, * odvětil po krátké odmlce s pošramoceným egem.* Není nad to, se před dlouhou cestou pořádně najíst.*

Vran… *Opraví ho taktně s hezkým úsměvem Tem. A dál sleduje to jeho předvádění. Itami jí baví, je prostý a upřímný. Její dokonalý opak, napadne ji a pak se zadívá na oblohu za oknem. Vypadá to, že dnes bude krásný den. Když se snaží vyvolat vránu a podaří se mu pouze jakési pírko, které se zde vzalo bůhvíodkud tak ho sebere a pak mu ho s úsměvem strčí za ucho.* Myslím, že společná snídaně bodne nám oboum aby jsi načerpal dost sil na přivolávací jutsu můj Vraní Hrdino. *Zažertuje slovně a kdo ví proč ho jemně pohladí po tváři. Snad neuhne. Pak se skočí vedle převléknout do něčeho čistého a slušivého. Hotová je rychle, i vlasy si stihla pořádně sčesat dozadu. Vyzvedne si Itamiho a pak i s ním se pomalu vydá do zdejší jídelny. Jde o restauraci co samozřejmě patří pod zdejší lázně. Poslední věc, kterou ještě udělá je, že Itamimu vloží malý papírek do ruky.* Tohle je nákres staré ptačí budky poblíž Kumo. Pokud by jsi mi někdy chtěl dát vědět, pošli tam po vráně vzkaz. *Poučí ho a pak si od něho vyžádá také popis nějakého místa, kam by mohla předat zprávu ona. Po zbytek dne se už jen věnují příjemnému rozhovoru. I když Itami odejde, kousek z něho zůstane navždy s ní. Ona sama se ještě poněkud zdrží, zrovna má dovolenou takže ještě pár dní v lázních zůstane odpočívat okolním světem nerušená bez toho aby kdokoliv věděl snad vyjma Itamiho, kde se její úkryt nachází.*

KONEC

Shimiru: *Už je to dlouhá doba, co Bilma-kun zemřel. Pokud se neví o koho se jedná, byl to Shimirův nevlastní bratr ze stejného klanu jako je Shimiru, který zemřel Shimirovi v náručí. Shimiru se s jeho smrtí stále nemohl vyrovnat, a i když jeho postava vypadala jinak díky tréninku a snažil se zapomenout prostě to nešlo. Shimiru se vydal na nejvyšší bod v Kumogakure, kde si sedl s flaškou tvrdého alkoholu. Alkohol pro něj nebylo těžké získat, přeci jen vypadal starší než skutečně byl, takže mu to lehce prodali. Když tak seděl na kraji toho nejvyššího bodu, tak jen pil a pil, přiičemž mu slzy stékaly po tváři. Nebyla to jeho první flaška, ale už několikátá, takže se dá říct, že byl dost opitý. V mysli se mu odehrávali různé scény, jak se svým bratrem trénoval a jak se s ním nikdy nestihl pořádně rozloučit. Shimiru totiž k Bilmovi vzhlížel. Nebyl pro něj jen nevlastní bratr, ale vzor. BIlma se chtěl jednou stát hlavou klanu, bohužel to už se nikdy nenaplní. Shimiru se na okraji zvedl a doslova stál už jen na patách, díval se dolů, s více a více slzama v očích a stále přemýšlel, zda skočit nebo ne. V hlavě se mu přesně odehrávala jedna scénka, když byl mladší.*
--------V hlavě---------
*Bilma a Shimiru jsou na cvičišti.* Tak co Shimiru, dneska opět pěstní souboj ? O co ? Oběd? *Začal provokovat Bilma-kun Shimira. Ten na to jen kývl a v tu chvíli proti sobě vyrazili, kdy to byl velmi vyrovnaný boj. Po přibližně patnácti minutách Shimiru zkusil tajně levý hák, ale ten mu Bilma vykryl a vrazil Shimirovi přímou ránu, takže Shimiru lehl na zem, kdy se velice těžce zvedal. Nad ním však už stál Bilma, který mu podával ruku a měl na obličeji úsměv. * Pokud mě chceš někdy porazit musíš se víc snažit bráško. *Řekl velice milým hlasem Bilma, Shimiru samozřejmě ruku příjmul a zvedl se.* Stejně nechápu k čemu to je, proč potřebuješ svaly a rychlost když ti stačí chytrost. *V té době Shimiru ještě přemýšlel jinak než dnes. Bilma se na něj jen otočil a opět se usmál.* Jednou na to příjdeš. To už mi třeba budeš říkat pane. *Zasmál se BIlma a společně vyrazili na oběd.
------Konec scény-----
*Když si tohle Shimiru vybavil, tak ze vzteku s flaškou, kterou měl v ruce udeřil proti skále, kdy si ošklivě pořezal ruku, ale bolest jako by necítil. Možná z toho pití nebo taky možná z toho vzteku kdo ví. Chvíli se tak díval na svou ruku, ze které teklo spoustu krve. To ho samozřejmě neodradilo a otevřel si tak další flašku, kterou začal pít. Nikomu neřekl, kde ve skutečnosti je. Ale jeho adoptivní rodina asi věděla moc dobře co se děje, protože po nějaké době se tam objevila Nibo jeho adoptivní matka, která byla kunoichy vcelku na vysoké úrovni, takže neměla problém ho najít. Pomalu, ale jistě se k němu začala přibližovat, když v tom se na ní Shimiru otočil.*Nezvládl jsem to....nedokázal jsem ho zachránit !   *Zakřičel směrem na Nibo, která jen stále pomalu šla k Shimirovi, v tomhle stavu Shimiru byl dost nevyzpitatelný takže se mohlo stát cokoliv.* Není to tvá chyba Shimiru, jen prosím neblbni a pojď ke mě. *Pomalu se k němu začala blížit, když v tom Shimiru šel opět až k hraně, kde se zastavil.* Už dál nemůžu..takhle ne ! *Řekl Shimiru, který v hlasu měl beznaděj.* Shimiru prosím ne. Nedělej to na co myslíš. *Shimiru se nakonec jen podíval ještě jednou na Nibo a udělal ještě jeden krok, kdy to byl krok do prázdna, naštěstí Nibo neváhala ani vteřinu a jen tak tak ho chytla a svalila na stranu, kde bylo bezpečno.* Tohle už v životě nedělej ! Slyšíš mě?! NIKDY ! *Zakřičela na něj Nibo, ale Shimiru byl až moc opitý takže se na ní jen díval jako by se díval skrze ní. * Měl jsem přeci jen počkat na ostatní až dorazí...neměl jsem jít sám. *Řekl potichu Shimiru a ve chvíli co se Nibo ze Shimira zvedla jen se na něj nechápavě dívala.* Promiň za to, co udělám. * Řekla smutně Nibo a pomalu šla k Shimirovi, kdy když byla u něj tak mu jen jednu vrazila tak, aby ho doslova vypla. Poté ho jen odnesla domů. Bohužel Shimirovi to stále nijak nepomohlo a stále se začal utápět více v alkoholu. On nebyl jeden z těch lidí co by si nepamatovali, co se s nimi dělo, když byli pod vlivem alkoholu. Naopak pamatoval si vše a když se ráno vzbudil, tak neviděl Nibo, ale Imuru jeho mladší sestru.* Ty jsi včera vyváděl Shimíku... *Shimiru se jen podíval jiným směrem a pokusil se zvednout, což šlo docela ztěžka. Nakonec se, ale zvedl, a jelikož Nibo měla spoustu práce a nebyla doma, nikdo jiný než Imuru tam nebyl. Vydal se tedy ze svého pokoje a pomalu k hlavní dveřím.* Shimiru..prosím. *Prosila ho jeho malá sestřička, když viděla, že opět odchází pryč. Imuru byla jedna ze dvou osob, která Shimiru vždy poslouchal, byly to konkrétně Imuru a Temari. Shimiru se sice zasekl ve dveřích, ale stejně nakonec odešel. Kdy došel až na hřbitov a to ke hrobu právě Bilmy. Kde si pouze sedl a seděl tam až do večera......s flaškou opět silného pití.*

zapomněl jsem napsat ----------konec rpg---------

Vstup k žoldákům a první žoldácká zakázka

*Shin s úsměvem sledoval chvilku bránu Kumo, než se vydal do vesnice. Už mu jeho domov chyběl. Rodina, Shimiru, Akane… i Mizuki. Kdyby jen věděl, co všechno se jeho návratem domů změní, tak by se snad ani nevracel. Ale za tou poslední jmenovanou se vydal po příchodu do vesnice jako první. Věděl, že je do něj jeho kamarádka zakoukaná a on si byl čím dál jistější, že je to jen jednostranné. Aspoň v tuhle chvíli. Hlavně měl po cestě taky pořádný hlad, takže návštěva v restauraci, kde Mizuki se svým otcem pracovala, byl výborný nápad. Musel to vyřešit a chtěl, aby Mizuki byla šťastná, což nebude, pokud bude na něj čekat, až by se někdy vyslovil. Dorazil do restaurace a posadil se k jednomu stolu. Měli docela narváno, přeci jen byl čas oběda, takže než si ho Mizuki všimla, tak to chvilku trvalo* (Mizuki) Oi, Shine-kun. Promiň, nevšimla jsem si tě. Je to tu blázinec. Co si dáš? *zářivě se na něj usmála a Shin ji i bez jídelního lístku řekl svou objednávku* (Shin) Oi, Mizuki. A nechceš pomoct? Myslím, že jsem se osvědčil jako šikovný číšník *zazubil se Shin, ale Mizuki ho akorát přetáhla se smíchem utěrkou, kterou měla za pasem, a zase odběhla. Kdyby věděl, že jsou to poslední šťastné chvíle na dlouhou dobu, užíval by si to víc. Takhle to jen přešel a pozoroval hosty kolem sebe. Asi už to byla nějaká profesní deformace, kdyby se tu náhodou zase toulal nějaký kapsář nebo jiný zlodějíček. Naštěstí nikoho takového si Shin nevšiml, tak si mohl v klidu vychutnat oběd, který mu během chvíle donesla Mizuki. Po očku ji sledoval, jak se otáčela zkušeně mezi stoly, přinášela talíře plné jídla a odnášela až neuvěřitelné množství prázdných talířů naráz. Uvědomoval si, že tu dívku měl rád, ale necítil k ní to, co ona nejspíš cítila k němu. Nechtěl ji ublížit, ale nemohl po ní chtít, aby zahazovala vlastní život kvůli němu. Už měl dávno dojedené jídlo, když se restaurace vyprázdnila, jak se všichni po obědě vraceli do práce, až tam nakonec zůstal skoro sám. Sbíral odvahu na to, co musel udělat,když se za ním ozval hlas Mizuki* (Mizuki) A co ty? Ty nikam nespěcháš? *to už byla u něj a usmívala se na něj. Shin ji úsměv trochu nervózně oplatil* (Shin) Ne, já nikam nespěchám. Musím s tebou mluvit, Mizuki *nakousl konečně to téma, nad kterým celou tu dobu přemýšlel. Dívku ten úsměv malinko přešel a v tu chvíli Shin měl sto chutí přitáhnout si ji k sobě a neublížit ji. Moc nedokázal ale ovládnout vlastní tělo, kdy k ní natáhl ruku. Mizuki se ho trochu rozpačitě chytla a Shin si ji prostě nechal posadit na klín. Měl ji hodně rád a nechtěl jí ublížit tím, že on sám netuší, jak to má. Samozřejmě, že se mu Mizuki líbila, ale musel myslet i na to, co zažil v Kiri. Tohle se v něm pralo, než se nakonec zhluboka nadechl* (Shin) Chci pro tebe jen to nejlepší, Mizuki. Chci, abys byla šťastná *promluvil tiše Shin a ucítil její ruku ve svých vlasech. Mizuki byla celá rudá a on na tom nebyl o nic lépe. Jen si ji přitáhl k sobě, aby ji objal* (Mizuki) Teď šťastná jsem, Shine-kun *slyšel její šepot, v tu chvíli si uvědomil, že to prostě nedokáže. Nedokáže ji od sebe odstrčit, i kdyby to pro ni bylo úplně nejlepší. Ale aspoň ji nedokázal lhát. Nemohl v tu chvíli říct vůbec nic. Restaurace se vážně úplně vyprázdnila, jedině byl v kuchyni její otec, který nejspíš podle zvuků, které odtamtud vycházely, myl nádobí, ale jinak tam byli sami. Hlavou se mu honilo, že by ji měl říct, co chtěl, ale čím déle seděla na jeho klíně, čím déle měla ruku v jeho vlasech a čím déle cítil ve své blízkosti její vůni, tak tím rychleji ta jeho odvaha tohle udělat mizela* (Shin) Měla by ses držet od shinobi dál, Mizu-chan. Nemusím se jednou vrátit a nechci, abys… *to byl Shinův zoufalý pokus o to celou tuhle konverzaci přesměrovat tím správným směrem, ale v tu chvíli Mizuki přitiskla své rty na jeho. Neměl dostatek vnitřní síly ji od sebe odtáhnout a takřka proti své vůli ji začal ten náhlý polibek oplácet. Bylo evidentní, že to byla Mizučina první pusa, ale jemu to nevadilo. Jeho tělo nad ním převzalo kontrolu a on ji objal kolem pasu a přitiskl si ji k sobě ještě víc. Bylo znát, že se Mizuki stále více osměluje a polibek od polibku je víc odvážná. Jenže po chvíli se trochu překvapeně od Shina odtáhla a v tu ránu znovu zrudla. Shin moc dobře věděl, co ji tak překvapilo. Trochu stydlivě se pousmál* (Shin) Promiň *omluvil se a nechal ji, aby vstala. Teď těžko mohl zamaskovat vlastní vzrušení, ale ten zmatek, co měl v hlavě, zamaskovat aspoň pro tenhle moment zvládl* (Mizuki) To už se ti někdy stalo? *zeptala se tiše a Shin se na ní chvíli nemohl ani podívat. Nakonec se překonal a hodil po ní nepatrný úsměv* (Shin) Když na tebe myslím *trochu zalhal, i když nebyl zrovna daleko od pravdy. Jistě, měl ji rád, cítil takové mravenčení, když na ní myslel, ale že by se mu takhle postavil, to ne. Ale byla to jen malá lež a on musel teď jen počkat, až se uklidní, aby mohl vyrazit konečně domů. Naštěstí přišli nějací hosti, takže Shin jen posunul nohy pod stůl a objednal si další pití. Radši si v duchu hodně rychle nadával, co je to za pitomce, když místo toho, aby ji prostě řekl, že budou jen kamarádi, tak s ní evidentně začal chodit. I když si to neřekli, tak prostě to bylo evidentní, že to tak nakonec dopadne a že ta věta padne. Jeho život se začínal zamotávat a to byl teprv začátek. Než dopil další sklenici džusu, tak se vzpamatoval natolik, že mohl vstát, aniž by ho očumovali lidi. Stejně se po něm zase holky budou koukat, ale jemu to bylo už jedno. Už nebyl takový ten naivní nevinný panic. O to ho připravila návštěva Kiri. A nelitoval toho a doufal, že nikdy toho litovat nebude. Měl v hlavě pěkný guláš a těšil se domů, až se zavře do svého pokoje a srovná si myšlenky ohledně Azazela a Mizuki. Vážně to potřeboval. Nakonec zaplatil a vydal se do klanové čtvrti. Měl takový bezstarostný výraz, ačkoli ve své hlavě se mu honilo množství myšlenek. Chtěl se jen dostat domů, natáhnout se na svojí postel a odpočívat, zatímco se pokusí vyřešit svůj emoční bordel. Jenže ve chvíli, kdy dorazil k jejich domu, zarazil se. Dům vypadal vybydleně, jako kdyby tam nikdo nebydlel. Dokonce i všechny okna byla zavřená, což bylo dost netypické, protože jeho máma měla ráda i při vaření nebo uklízení otevřená okna. Leda že by nikdo nebyl doma, ale to bylo taky podezřelé. Vždycky u nich někdo byl doma, máma už dávno nebyla shinobi a většinu času byla doma. A když nebyla, tak stejně nechávala otevřená okna. Shin tam nějakou dobu stál zaraženě, když mu najednou někdo položil ruku zezadu na rameno. Rychle se otočil a ruku už měl položenou na jílci tanta, když se podíval do stejně zelených očí. Satsujin.* (Satsu) Přeci bys mě nenapadl, nee? *promluvil s jemným úsměvem jeho bráška. Bylo to po hodně dlouhé době, kdy na sebe vůbec promluvili. Shin tam stál ještě chvíli jak solný sloup s rukou na tantu, když se na něj Satsu zazubil a najednou ho jednoduše Shin druhou rukou objal a ruku z tanta sundal* (Shin) Jine! *vyjekl a to už se bratři objímali. Byla to jen chvíle, než se od něj Shin odtáhl a svého brášku si prohlédl. Byl oproti němu opálený a namakaný, jako kdyby byl ještě shinobi* (Shin) Kde jsou všichni? *zeptal se na to, co ho tak zarazilo. Satsu se trochu zamračil, ale mlčel* (Shin) Jine! Co se stalo?! *udeřil na něj a hlavou se mu honily ty nejhorší scénaře. Jenže Satsu mu neodpověděl, jen trochu zavrtěl hlavou* (Satsu) To by ti měl říct otec… Pojď se mnou *vzal své dvojče Satsujin za předloktí a vedl ho ulicí. Shin si trochu oddechl. Pokud by měl něco Shinovi říct otec, tak pokud je to jeho nejhorší představa, tak aspoň on, otec a Satsu žili. Máma a Midori… Nechtěl na to ani pomyslet, jen nasucho polkl. Dvojčata se proplétala ulicemi až na kraj klanové čtvrti, kde se zastavili před domkem, který byl tak poloviční oproti tomu, který Shin bral jako svůj domov. Hlavně vypadal, jako kdyby měl jeho majitelům spadnout každou chvíli na hlavu. Takový zapadlý domeček, o který nikdo nezavadí ani pohledem* (Satsu) Běž dovnitř, Zabu. Uvidíme se snad brzy, víš, kde mě najdeš *povzbudivě se na něj usmál, než se prostě jednoduše rozešel pryč. Shin se zhluboka nadechl a rozešel se ke vchodovým dveřím. Vůbec se mu to nelíbilo a ta skutečnost, že ho jeho bráška zase opustil, tomu vůbec nepomáhala* (Matka) Proboha, Zaburo! *ozval se hlas pro Shina nejmilejší v tuhle chvíli, když jeho máma otevřela dveře, ke kterým kráčel, a rozeběhla se k němu. Během chviličky už ho svírala v náručí, jako by byl ještě teď malý kluk, který se ztratil a teď vrátil domů. Shin si nahlas oddechl. Upřímně toho se bál nejvíc, že se stalo něco mámě. Takže se to týkalo Midori, což mu hned sevřelo srdce ještě víc. Jeho oneesan. Po chvíli se opatrně vyvlékl z jejího objetí a pokusil se na ni usmát* (Shin) Jsem v pořádku, okaasan. Jen ta C mise byla dlouhá *uklidnil ji, když viděl na její tváři slzy. Vůbec neměl ani nejmenší tušení, co se může dít. A proč jsou tady, proč nejsou doma. Odpovědi měly vzápětí přijít, protože mezi dveřmi si Shin všiml otce, který se na něj díval jako vždy přísně. Ale i na něm byla vidět únava a vyčerpání. A ještě něco, co nedokázal identifikovat. Byl snad vnitřně smířený s tím, že jeho sestra zemřela při nějaké misi. Nic jiného ho nenapadlo. Jistě, věděl, že jeho vnímání řešení misí a to sestřino bylo jiné, dobře to bylo vidět na C misi, kterou měl se sestrou a Aritou, ale ani si nepřipouštěl něco, co mělo následovat* (Otec) Jsem rád, že jsi se vrátil v pořádku do vesnice, Shinzaburo *promluvil tak trochu mdle otec a Shin jen přikývl. Věděl, že narozdíl od matky od otce nemůže chtít žádný extra projev emoce. I tohle bylo na něj víc než dost* (Shin) Taky jsem rád do… *zarazil se Shin, protože si prohlédl ještě jednou ten domek. Tohle ani zdaleka nebyl jejich domov* (Shin) Co se stalo, otousan? *zeptal se otce, protože tohle téma nemohli odkládat donekonečna. Bylo to příliš patrné ta změna, která se stala, a nešlo předtím zavřít oči. Otec si jen povzdychl a naznačil mu, aby ho následoval do domku. Když tam Shin vešel, přišel ji jako doma. Sice všechno bylo zoufale staré a opotřebované, ale jejich věci byli na stejných místech jako v jejich domě. Společně s rodiči se posadil do obýváku a matka šla do kuchyňky, která byla rozhodně menší, uvařit čaj. Sakra, ono všechno bylo menší a trochu klaustrofobické, jak si Shin uvědomoval. Doufal, že má aspoň vlastní pokoj. Otec mlčel do chvíle, než na stolku byl připravený čaj a šálky, než matka každému z nich nalila čaj a posadila se. V tu chvíli se otec vážně podíval na Shina* (Otec) Zatímco jsi byl pryč, byli jsme nuceni vůdcem klanu se přestěhovat sem. Stalo se totiž něco, kvůli čemu není vhodné, abychom vystavovali na odiv svou finanční situaci, která je poněkud horší, než do té doby *začal otec a v Shinovi to začalo trochu bublat. Bylo evidentní, že už už chtěl něco říct, ale otcův pohled ho zarazil* (Otec) Byl nám sebraný majetek a dům, protože Midori udělala něco, co se ve vesnici neodpouští. Stala se nukeninem *vybalil to na něj otec a Shin, který se právě natahoval pro šálek čaje, tak ruku stáhl a podíval se na otce v šoku* (Shin) Prosím?! *vyjekl Shin a ruku, kterou chtěl vzít šálek, sevřel v pěst* (Otec) Midori během své mise zabila klienta, který si u vesnice tu misi objednal. *vysvětlil otec a Shin jen nasucho polkl a druhou rukou se nakonec natáhl pro čaj, aby se napil. Potřeboval něco udělat, protože měl pocit, že v tu chvíli se celý jeho svět zastavil. Když položil šálek zpátky, tak se zadíval na otce* (Shin) Proč to udělala? *zeptal se, ale otec jen pokrčil rameny* (Otec) Víc ti k tomu neřeknu a nechci o ní už slyšet. Přestala být mou dcerou ve chvíli, kdy zradila svou vesnici a naší rodinu! *odsekl mu a Shin jen zalapal po dechu. Tohle byla rána číslo dva. Jednak ta skutečnost, že Midori je nukenin, a pak to, jak se k tomu postavil otec. Nějak si Shin neuvědomoval, že tento oficiální postoj k tomu musel zaujmout, aby vůbec mohl zůstat v klanové čtvrti. Shin prostě nemohl pochopit, že otec sestru tak odepsal. Třeba to nebyl záměr, třeba se to stalo nějakým nedopatřením, že Midori měla na misi špatné informace. Nechtěl házet Midori do jednoho pytle s ostatními nukeniny. Ale vzpomněl si na jednu situaci na misi, kterou zatím nechával ladem, protože neměl víc informací. Přesto teď se to dokonale hodilo. Ve chvíli, kdy chtěl otec vstát a někam zmizet jako vždy, si Shin odkašlal* (Shin) Respektuji to, že se nechceš bavit o Midori, ale mám tu jednu věc, která mi vrtá hlavou. Byl jsem na misi v Zemi Démonů s Yashirem. Měli jsme získat od nukenina nějaké svitky pro vesnici. Jenže Yashiro mu předal zbraně. Myslím, že ozbrojování nukeninů se neshoduje se shinobi životem. Pokud někdo takový stále je ve vesnici a prochází mu to, tak je něco špatně *promluvil Shin vážně a všiml si mírného trhnutí u otce. Přeci jen asi nečekal, že jeho dobrý přítel udělal tohle. Shin si zpětně říkal, že to měl asi říct dřív a netajit to takhle. Ale to už změnit nemohl. Chtěl samozřejmě začít obhajovat Midori, ale radši zmlknul. Udělal by to ještě horší než už to je. Mezi nimi zavládlo napětí* (Otec) Zkusím zjistit víc informací *odvětil jen, než se nakonec stejně sebral a zmizel ven. Shin si jen povzdechl a podíval se na matku, která ho přeci jen sledovala podezřele ustaraně* (Shin) Jsem v pořádku, neboj *odvětil a šel si sám projít domek, než našel o dost menší pokoj, ve kterém měl své věci, kde strávil zbytek dne. Nejradši by odtamtud už nikdy nevylezl, ale to nebylo řešení. Měl nad čím každopádně přemýšlet. Mizuki. Midori. Otec. Yashiro. Každopádně usnul bez toho, aniž by rodiče ještě ten den viděl. Nějak neměl hlad, takže se ani nesháněl po večeři. Každopádně se v jednu chvíli v noci vzbudil a nad ním stál jeho otec. Než se nějak vzpamatoval, dostal takovou ránu do hlavy, že znovu odpadl. Nevěděl, jestli to byl jen sen nebo realita, ale ve chvíli, kdy se probudil, tak už neležel ve své posteli. Tak to musela být realita. Seděl na židli s rukama svázanýma za sebou v nějaké temné místnosti. Někdo si evidentně všiml toho, že se probudil, tak ho odpoutal, ale dřív než se vzpamatoval natolik, aby se zeptal, co se děje, tak slyšel bouchnutí dveří. Shin si promnul zápěstí, které měl otlačené od provazu a rozhlédl se kolem. Bylo tu vážně málo světla, ale všiml si podle rukojeti, že vedle sebe měl svou kakuto. Vzal ji do ruky. Sám netušil, co se to děje, ale měl lepší pocit z toho, že byl ozbrojený. Trvalo chvíli, než si před sebou asi dva metry všiml schoulené postavy. Na jednu stranu chtěl udělat těch pár kroků k ní a zeptat se, co se stalo, jak jí/jemu je nebo tak. Ale na druhou stranu netušil, kdo ho sem dostal. I když představu měl a ta se mu vůbec nelíbila* (Otec) Yashiro je žoldák stejně jako je celá naše rodina *ozval se odněkud za ním otcův hlas. Shin do té doby o žoldácích netušil, že něco takového vůbec existovalo* (Shin) Co vůbec udělala Midori, že je z ní nukenin? *zeptal se Shin obezřetně a pevněji sevřel v ruce kakuto* (Otec) Nechala se chytit při jedné žoldácké zakázce. Tohle povolání je práce ve stínech. Nesmí tě u toho nikdo vidět, protože z velké části se při tom pohybuješ na tenkém ledě. Midori měla zakázku jako součást mise, u které se nechala chytit svými společníky na misi. Nemohla jinak než utéct. *odpověděl mu a Shin se ani na něj nechtěl otáčet. Najednou všechno to začalo dávat smysl* (Shin) Takže vybavení nukenina zbraněmi měl Yashiro jako zakázku *odtušil Shin a jeho hlas se stal o něco temnější. Najednou měl sto chutí se vrhnout na svého otce, ať už byl kdekoli, a zaútočit na něj. I když věděl, že proti němu nemá sebemenší šanci. Vinil ho z toho, že Midori byla nukenin* (Otec) Ano, tak to bylo. *odpověděl mu otec a jeho hlas byl kousek za Shinem, který vstal a otočil se na něj, aby se rozčíleně podíval otci do očí* (Shin) A co chceš po mě? Aby ze mě byl taky žoldák? A nukenin?! *pevně držel kakuto tak, že to fakt vypadalo, že na svého otce chtěl zaútočit* (Otec) Ne, nukenin ne. Věřím, že ty budeš jako žoldák opatrnější *odpověděl a klidně se díval svému synovi do očí* (Shin) Nemám zájem o to být žoldák! *odsekl mu a ještě pevněji sevřel kakuto* (Otec) Nemáš za výběr! Musíš převzít zakázky své sestry. Nechci už slyšet o tom, co se stalo na misi s Yashirem. A v případě, že bys ho šel snad nahlásit, otočí se to proti tobě! *promluvil ostře a v otcově tváři se objevil nebezpečný výraz. Shin v tu chvíli ztuhnul, nemohl by v tuhle chvíli na svého otce zaútočit i kdyby chtěl. Nemohl se pohnout. Dřív, než si uvědomil, že na něj otec použil genjutsu, tak už se hýbat mohl. Najednou se za nimi ozval zoufalý pláč. Ženský. Shin sebou trhnul* (Otec) Tohle je tvoje první zakázka. Může ti být jedno, kdo to je. Klient chce, aby zemřela. Je jedno, kdo je klient a kdo je ta žena. Tvůj úkol je jen ten, abys ji zabil. *přikázal otec a Shin jen nasucho polkl. Začalo mu docházet, že jde do tuhého. Že ve chvíli, kdy by udal Yashira, otec anonymně udá Shina za vraždu té ženy. Nejradši by odtud utekl co nejdál. Ideálně na druhý konec světa a ať si je nukenin. Bylo mu to v tu chvíli jedno* (Otec) Neodejdeme odsud, dokud nezemře. *odtušil otec a Shin bezmocně máchl kakutem směrem na otce, ale tomu nedělalo žádný problém se tomu vyhnout. Věděl, že to pro jeho syna je těžké. Ale taky věděl, že čím déle to bude trvat, tím to bude horší* (Otec) Nemáš na výběr, Shine. *promluvil skoro konejšivě, ale v tu chvíli se v Shinovi probudil vztek* (Shin) Nenávidím tě! Midori je nukenin kvůli tobě! Satsu se nestal shinobi kvůli tvému tvrdému tréninku! *začal křičet Shin a v tu chvíli se cítil jak malé vzteklé dítě. Během chvilky se uklidnil, ale jeho výraz se úplně změnil. Byla tam temnota a nenávist. Nejradši by zabil otce za to všechno, ale to by nejspíš zemřel dřív než on. A stal by se nukeninem. Chytli by ho dřív, než by utekl z vesnice. Takhle měl šanci na relativně normální život. Otočil se na tu ženu, která se krčila v koutě, jako kdyby ji to mělo schovat. On měl na sobě jen tílko a kraťasy na spaní. A kakuto v ruce* (Žena) Prosím, ne. Nechte mě žít! *plakala ve chvíli, kdy se k ní Shin blížil. Jenže v Shinovi všechno to způsobilo takový otřes, že měl v hlavě prázdno. Celý Shinův charakter se otřásl v základech a on najednou necítil nic víc než temnotu a nenávist, kterou neměl kam jinam obrátit. Došel až k ženě, kterou chytil za vlasy a donutil ji se trochu narovnat. V tuhle chvíli ten starý hodný Shin byl mrtvý a tomuhle temnému bylo jedno všechno, prostě jen chtěl odsud vypadnout. A ještě nezemřít. A k tomu vedla jediná cesta. Aktivoval klanové oči, nechal si obalit ruku Fuutonem (Kaze no Ken) a jedním sekem oddělil ženinu hlavu od těla. Tělo se sesunulo na zem, kdy krev určitě zaneřádila stěnu za ní, ale i Shinovo oblečení. Ta temnota v Shinovi jen zajásala, aspoň tu touhu po krvi trochu nakrmil. Ženinu hlavu ještě chvíli držel za vlasy, než ji pustil na to tělo. Nedokázal nic vnímat, jen tu přítomnou krev. A to, že právě připravil někoho o život. O vině a nevině ani nepřemýšlel. Bylo mu to vážně úplně jedno. V tu chvíli nedokázal vnímat nic, takže ani nevěděl, že ho otec vzal za rameno a odvedl ho zpátky pod rouškou noci domů. Shin měl naštěstí tolik soudnosti, aby se osprchoval a oblečení prostě vyhodil. Očistil si kakuto a pak jen stál před oknem ve svém pokoji. Dnešním dnem se změnil celý jeho život. Otázkou je, jestli se někdy ten starý Shin po tom všem vrátí*

*Kaeta zobudilo ostré svetlo ktoré sprevádzalo slabé rezonovanie. Ako vždy sa obliekol nemal moc na výber nechcel problémy, čiže klasické anbu oblečenie. Pokračoval rannou rozcvičkou. Po nej si sadol na posteľ a ponoril sa do myšlienok kým dôjdu raňajky. * “Dnes im to s raňajkami nijako trvá. Väčšinou to je 20 až 30 minút. Hodinové meškanie je trochu neobvyklé. Mohlo by sa niečo aj diať“ (Kaeto) *Kaeto už neopustil izbu 2 dny. Kaeto vstal z postele a začal kráčať k dverám. Chcel na nich zabúchať päsťou. Keď sa však priblížil prepážka v strede dverí spadla a na druhej strane sa ozval nepríjemný hrubý hlas, znel sebe isto a vyrovnane.* Nasaď si masku máš desať sekúnd. (NPC 1) *Kaeto pribehol ku posteli a nasadil si masku. Presne za desať sekúnd sa vŕzganím otvorili dvere a do izby vošli dve osoby. Osoba čo stála bližšie k izbe bola výškovo vyššia ako osoba za ním. Osoba za ním vypisovala svitok.* Kosetsu. Desať rokov, čas nástupu deväť  rokov. *Ozval sa jemní ženský hlas.* Ideš na tréning zober si výbavu stretneme sa na chodbe. *Zaznel ten nepríjemní mužský hlas od prednej osoby. Kaeto rozmýšľal popritom ako si nasadzoval kapsy okolo pásov.* “Niečo tu nesedí...“ *Kaeto nemal žiadne vlastné vybavenie nevedel ako sa k nemu dostať. Do teraz mu ho poskytovali priamo na tréningu. Pochybnosti nad celou touto situáciou sa v ňom stále zosilňovali. Kaeto sa po pár sekundách vybral von na chodbu odtlačil privreté dvere. Ktoré sa vŕzganím otvorili vonku z izby nikoho nevidel. Kaeto začal pomaly cúvať späť do izby, keď do niekoho pri cúvaní vrazil dostal hneď na hlavu vrece. Bolo to podobné vrece keď nie rovnaké aké dostal na hlavu keď ho sem priviedli prví krát. Neprepúšťalo žiadne svetlo.* Pekný dramatický efekt *Ozval sa provokatívne Kaeto. Za čo do sekundy dostal odpoveď v podobe rany päsťou do brucha. Kaeto zakňučal bolesťou. Prišlo to nečakane.* Veď teba to hneď prejde. (NPC 2) *Ozval sa výstražne úplne nový hlas za jeho chrbtom. Kaeto sa pod vrecom jemne uškrnul. Bol tu na takéto zaobchádzanie zvyknutí. Kaeta Postrčil od chrbta dopredu takmer stratil rovnováhu avšak udržal sa na nohách. Občas ho nasmerovali iným smerom* “Raz dva tri štyri päť.... otočka vpravo“ *Kaeto si mapoval cestu. Jemne sa zarazil podľa jeho mapovania práve prešli stenou.* “Čo to sakra ? To nie je možné. Genjutsu ?“ *Po pár minútach dorazili do cieľa. Bol počuť zvuk otvárania dverí na čo bol Kaeto sotený do miestnosti. Na to cítil ako mu niečo tupého narazilo do chrbta. Na čo bolo počuť dopadnutie predmetu na zem s následným zabuchnutím dverí. Po chvíľke bol rovnaký proces počuť pár metrov od neho. Kaeto si bystro dal dole vrece z hlavy. Ťažko sa mu dýchalo, riskol to. Poobzeral sa po okolí. Naokolo sa rozprestierala lúka. V diaľke bol vidieť les a ďalej od neho kamení kopec. Kaeto bol ohúrení už dlho nevidel nič iné ako úzke uličky a tréningové miestnosti. Vyrazilo mu to dych. Osobu vedľa neho sa pre túto chvíľu rozhodol ignorovať. Zodvihol zo zeme Zeleno označený zvitok. Opatrne ho rozbalil. Očami prebehol obsah svitku. Rukou sa oprel o stenu.* “ Úkol zní celkem jednoduše. Vyjít můžou jen dva živí ze stejné dvojice. Pokud zemře jeden z dvojice a celá druhá dvojice, znamená to neúspěch a umírá i poslední přeživší.“ *Za textom sa nachádzal ešte dodatok (Tým: Zelený). Kaeto potichu podišiel k osobe ktorá sa stále neodvážila dať si dole vrece a zatiahol jej z hlavy vrece. Keď ho osoba zbadala reflexívne od neho odskočila. Hneď zaujala bojovú pózu. Ľavé koleno mala položené na zemi a pravú nohu mala jemne na zemi, ľavou rukou sa dotýkala zeme a pravou sa pokúšala vytiahnuť niečo spoza chrbta avšak jej pošva bola prázdna. Kaeto si ju chvíľu obzeral avšak neprestával byť v pozore. Bola podobného veku ako on, oblečenie mala prakticky rovnaké, maska mala dve červené šrámy v mieste líc. Pohlavie zatiaľ nevedel odhadnúť avšak moc ho to nezaujímalo. Viac si toho nevšimol. Kaeto sa pomaličky zohol po druhý svitok, avšak nespúšťal z osoby oči. * Som Kosetsu a ty ? *A hodil čo najväčšou silou svitok po osobe spolu z jej vrecom. Osoba svitok chytila.* “Dobrý reflex“ (Kaeto) * Ihneď nato ho otvorila rýchlo si očami prebehla text. Po prečítaní textu sa normálne postavila.* Zobrali my moju katanu... potrebujem ju späť hneď, bez nej nič neurobím. (???) *Ozval sa ženský hlas.* A ty si ? *Zopakoval sa dôraznejšie Kaeto. Po chvíľke znechutene odpovedala. * Kaylis (Kaylis) Dobre teda mohli by sme spolupracovať. A čo sa týka tvojej katany, tak sa obávam, že si asi budeš musieť poradiť bez nej. (Kaeto) *Kaeto sa snažil skryť hocijakú neistotu v jeho hlase. Čo si asi Kaylis hneď všimla.* Dobre teda pane čo navrhujete ? (Kaylis) *Odpovedala vysmešne.* Treba poriadne zanalyzovať situáciu ako nás to učili. A skús neumrieť nerád by som bol odpravený. *Snažil uvoľniť napätie.* Pred nami pätnásť metrov je skalisko treba nám to tu trochu zmapovať mohlo by nám to dať výhodu. Keďže sme mapu nedostali tak si ju musíme vyrobiť. Zatiaľ nemáme dôvod sa rozdeľovať. (Kaeto) Prečo by som ti mala pomáhať ? (Kaylis) Ak máš lepšie nápady ako prežiť ? Len sem s nimi alebo ťa nebodaj omrzel život ?  *Vydal zo seba pokrivený úsmev. * To tu všetkých. Teda až na teba. *Zabručala Kaylis rozbehla sa bez ďalšieho slova ku skalisku. Kaeto si strčil zvitok do kapsy a bez zaváhania sa rozbehol za ňou, bola o dosť trochu rýchlejšia ako on. Po dorazení k skalisku sa Kaylis pozerala povrch skaly. Kaeto hneď spojil ruky a na sekundu zavrel oči sústredil svoju chakru do nôh. Veril svojím schopnosťami, vybehol už aj horšie. Zastavil sa až na vrchole. Kaeto sa rýchlo poobzeral na vrchole kopca. Potom naokolo. Na prostejšom kopci tak 70 metrov od neho. Si všimol na vrchole jednu osobu. Kaeto si hneď ľahol k zemi. Pred ním na zemi medzi skalou ležalo päť kunaiov. Kaeto sa pre nich hneď natiahol. Nato sa Kaylis objavila na vrchu kopca prišla z opačnej strany ako on.* Pozri čo som našla. (Kaylis)* Povedal nadšene. Kaeto hneď trhol hlavou kopec oproti. Osoba už ich smerom naťahovala luk.* Na zem *Skríkol vystrašene. To už bolo neskoro. Ako to dopovedal  tak Kaylis zapichol šíp do stehna načo sa hneď zosypala na zem. Kaylis sa ešte stihla otočiť smerom ku druhému kopcu.  Ako dopadla zvrieskla bolesťou. Kaeto rýchlo zhrabol kunaie a hodil si ich do tašky na pravom páse. Padla na chrbát, stonala bolesťou. Kaeto sa preplazil k Kaylis. Nechcel aby zbadal aj jeho. Kaylis stonala bolesťou. Kaeto sa snažil reagovať rýchlo a bez emócii ako ho to naučili. Vytiahol z kapsy jeden kunai a rozrezal je nohavice. Nachvíľku sa zarazil keď si všimol šupiny podobnej tej hadej. Rýchlo sa však oklepal, na toto nemal čas. Dal si zo seba dole tričko a obviazal ju nad ranou. * “Obväz, obväz ...niečo ako obväz.“ *Kaeto si spomenul na zvitok s inštrukciami. Vytiahol ho z kapsy. Kaylis neprestavala stonať. Kaeto chytil pevne šíp.* Teraz to trochu zabolí. (Kaeto)* Prudko vytrhol šíp. Z rany vstreklo trochu krvi. Ofarbila mu trochu masku na červeno. Kaeto odrezal trochu látky z nohavíc. Zložil ho do kocky a pritlačil na ranu, hneď sa nasiakla krvou. Rozvinul zvitok a obviazal jej ho okolo nohy. Kaylis už bola ticho, nehýbala sa avšak bolo vidieť že stále dýcha.* Dobre to pôjde.* Ešte bol v hre. Kaeto sa pozrel na miesto kde stal strelec. Avšak ten už tam nebol.* “Musím ju dať preč od kraja.“  * Zodvihol ju od chrbta a potiahol ju ku kraju vrcholku. Ešte naposledy skontroloval ranu. Všimol si že niečo drží v pästi ruky. Vypadalo to ako nijaké papieriky. Boli to skrkvané,  zakrvavené výbušné lístky.* “Tak toto si našla.“ * Hneď sa mu v hlave zrodil nápad, mal ešte šancu stačí dostať jedného. * “ Môžem vyhrať, môžem.“ * Pribehol ku kraji odkiaľ prišla Kaylis. Lístky dal pol metra od seba pod kamene, bola to najjednoduchšia cesta hore. Sadol si do stredu tvárou smerom ku svojej malej pasci. Spojil si ruky pripravil ich na zloženie pečaťe. Nebolo to nič geniálne ale bola to jeho najväčšia šanca. Moment prekvapenia. Dlho čakať nemusel. Jeho nepriateľ vybehol hore na luku mal pripravený šíp avšak keď uvidel Kaeta so zakrvavenou maskou zaváhal. Kaeto sa pod maskou zlomyseľne usmial.* Boom *Povedal pokojne a dokončil pripravenú pečať. Nepriateľ začal naťahovať luk jeho smerom ale to už bolo neskoro. Instantná smrť lístky ho roztrhali na kúsky. Rozleteli na všetky strany. Jedna zakrvavená ruka dopadla priamo pred Kaeta. To mu už úsmev z tváre zmizol. Prišlo mu zle.* “Čo som to spravil ? “ *Bolo to jeho prvá vražda. Chvíľu sa pozeral na ruku. Nedokázal sa postaviť. Bol v šoku, celého ho to paralyzovalo, zavrel si oči a snažil sa upokojiť svoje dýchanie. * “Prehral som, prehral som, prehral som...“ *Opakoval si v hlave.* Čo si to spravil ?! (Enemy 2)*Hlas mu rezonoval v hlave. Hneď otvoril oči nad ním sa ohýbala postava s oválnou maskou prečiarknutú cez stred červením pásom. V ruke držala kunai. Chcel sa brániť ale telo mu vypovedalo službu, dokázal tam iba sedieť a pozerať sa hore na osobu. Už keď sa osoba nakláňala aby Kaeta dorazila, prepichla mu odzadu hrdlo katana. Krv čo odtiaľ vytrieskala na masku a do očí. Kaeto začal kričať terorom. Bál sa snažil sa pozrieť na osobu pred ním avšak vydeľ iba červenú. * Gratulujem. * Ozval sa neznámi hlas. V hlase nebolo cítiť žiadnu emóciu. Kaeto stratil vedomie. Zobudil as až v svojej izbe. Všade na oblečení mal zaschnutú krv. Dal si dole masku bola skoro celá červená od zaschnutej krvi. Pár sekúnd sa na ňu pozeral. Vysmievala sa mu, vytáčala ho. Z plných pľúc zakričal hnevom a šmaril ju oproti stene. V tu sekundu padla prepážka cez ňu prepadlo nové oblečenie.* Prezleč sa máš desať minút. Niekto chce s tebou hovoriť * Kaeto si zobral nové oblečenie pomaly prezliekol. Pálil ho každý sval. Zodvihol zo zeme zakrvavenú masku. Ako sa otvorili dvere vyšiel von nekládol odpor ani nič nehovoril. Bolo mu to jedno. Nasledoval osobu ktorá ho viedla.*

Doprovod: Arita Konoruki

*Je další temný den v Kumogakure no Sato a Dante s Reisu dostali od Zira vzkaz, že pro ně má nějaký úkol.* Co si myslíš, že pro nás chystá? Možná nás ještě v umění Hachimonu zlepší a budeme schopni dělat stejné psí kusy jako on. Nebo nás možná bude čekat další trénink, po kterém budeme zase na měsíc v nemocnici. *Poví Reisu s určitou dávkou nadšení a ironie. Dantemu není nikdy ten pobyt v nemocnici nelíbil a vystresovaně mu na to odpověděl:* No jasně, hlavní je trénink, ale naše zdraví? Ne, to není vůbec důležité. A co ten čas, co kvůli tomu ztrácíme a mohli bychom využít přípravou? To je asi také jedno, co? *Možná se na ně nějaký shinobi, co zrovna procházel, ohlédl, ale to ty dva nezajímalo. Kdyby byli v jednom těle, asi by se násilně odpojili, proto jsou většinu času rozdělení. Již docházeli k domu Zira, avšak i na třetí zaklepání nikdo nepřišel.* Nejspíš zase není doma, měli bychom jít zase oknem. No jasně, to je dobrý plán. Jen nebudeme využívat chakru a hezky vylezeme na ten strom. Jak znám Ziru, nejspíš bude opět chtít dokázat, že tvrdou dřinou jde dosáhnout všeho. *Oponoval Dante a začal skákat přes větve až k oknu, Reisu ihned v závěsu. Na nočním stolku ležel vzkaz, stejně jako minule. Dante jej vzal do rukou a začal číst:* Zdravím D a R, vidím, že jste můj vzkaz dostali. Dnešek vás připraví na to, abyste se mohli vcítit do role Chuninnů. Přes jeden můj kontakt jsem se spojil přes dopis s A, který vám dnes bude dělat mentora na misi ranku C. Raikage se o tom nejspíše dozvěděl, ten má uši všude, ale nebyly žádné námitky z jeho strany, tudíž to považujte za věc vyřešenou. Bude na vás čekat před hlavní bránou z Kumogakure no Sato, přesně v pravé poledne. Poznáte, že se jedná o A tím, že vám řekne 'Za západu slunce je mlha nejvíce hustá' a vy odpovíte 'Za západu je mlha krvavě rudá.' Se vší úctou, Z. *Po přečtení se nechápavě podíval na Reisu, který s nadšením začal málem řvát:* To myslíš jako vážně? My dva a na rank C. To je úžasné... *Avšak Dante mu zacpal ústa a šeptem přikázal:* Děláš si srandu? Možná je tohle nějaká zkouška a tímto výlevem by jsi to mohl zkazit. Trochu se kroť, alespoň pro jednou! *Reisu jen pokýval a oba šli ven. Bylo celkem brzy a tak se rozešli k bráně. Měli zahalené tváře a celkově vzhledově vypadali jako nějací špehové. Naštěstí si na ty dva shinobi zvykly a už je neotravovali. Když byli před bránou, rozhodli se postavit každý na jeden kraj brány a tvář si zahalili kapucí. Čekali, než se jim A pronese heslo.*

*Arita si to v plnej kráse mieril k bráne. V ústach mal cigaretu, dlhé vlasy mu trčali na všetky svetové strany a príjemný výraz, ktorý tam obvykle mal bol fuč a miesto toho menšie kruhy pod očami, bol v Kumo, no od kedy sem prišiel, tak bol len v dielni kde nezatvoril oka. Chcel sa staviť len na chvíľu, no nejako munto nevydalo, okrem jednej C misie mu bolo povedané, že dostane ešte ďalšie tri, samozrejme po známosti pre geninov. Pred bránou sa zlatými očami pozrel na jedného i na druhého.* Vyzeráte ako nájomní vrahovia. *Prehodil s cigaretou v ústach a začal si dávať vlasy do drdola, ktorý uviazal gumičkou a až potom preniesol podľa neho dosť hlúpe heslo, ale tak čo už...* No, dostali sme za úlohu zbaviť sa premnožených vlkov, ktorí za ten rok zabudli a zväčšili si územie... takže ich musíme zrovnať do laťky, aby nám o ďalší rok nebehali pred bránou. *Povedal a potiahol si z cigarety. Zira mu povedal, že by to tí dvaja mali zvládnuť, no v prípade problémov by sa mal Arita okamžite zapojiť.* Nebudeme to nijako odkladať, vyrazíme. *Povedal a na oči si natiahol termovíziu. Oblečený bol v Kimone a na nohách mal klasickú drevenú obuv, po svojom pravom boku mal hatake tanto, bábky ukraté v pečati, ktorú mal okolo ľavého zápästia a vyrazil, pričom sa snažil dať aspoň trochu dokopy.*

Pohled Dante: *Po chvíli čekání se přeci jen objevil muž, který nebyl zrovna typický, řadový shinobi.* "Ty jo, že by to byl on? Ne, tenhle vypadá až moc zajímavě, než aby jej Zira znal." *Kapuci měl stále před tváří a sledoval každý jeho pohyb. Na jeho poznámku o nájemných vrazích se Dante jen usmál a pomyslel si:* "Vypadáme jako nájemní vrazi? To jsme tak děsivý, nebo to měla být nějaká výhružka? Pokud je to ten od Zira, nejspíš má také zvláštní smysl pro humor." *Však ani tyto myšlenky nedal najevo, kromě již zmíněného úsměvu, a čekal, než poví to heslo. Jakmile řekl on jeho část, jen kývl a pověděl frázi svojí:* Za západu je mlha krvavě rudá. *K jeho překvapení to řekl Reisu ve stejnou chvíli, ale ani jeden neměl tu odvahu si sundat kapuci. Někteří lidé na to nereagují dobře, když má někdo jen půl tváře. Když vyslechne zadání mise, radostí málem vyjekl.* "Konečně mimo vesnici. A ještě k tomu budeme bojovat s vlky, abychom chránili vesnici? Může být dnešek ještě lepší?" *Pomyslil si, ale stále neměl odvahu mluvit. Na místo toho kývl hlavou a nechal Reisu, ať mluví klidně on. Když A řekne, že vyrazí ihned, odejde od zdi a poví:* Mimochodem, pane A, já jsem D a tamto je R. Nemusíte se bát, my se o ty vlky postaráme. *Všimne si, že se Reisu usměje a kývne, takže neřekl nic špatně. Po cestě byl ticho, pokud pan A něco neřekl. Přeci jen, to on tu byl velitel.*

Pohled Reisu: *Reisu je již nedočkaví a když si všimne shinobi, který vybočuje z davu, měl sto chutí se k němu prostě rozeběhnout. Moc dobře si však uvědomoval rozkazy od Zira a co by nejspíše nadcházelo z jejich porušení, tudíž byl raději stále na své pozici. Nakonec přijde až k nim a okomentuje jejich vzhled.* "To zní super. S vyjadřováním je na tom stejně jako Zira, to si budeme rozumět," *řekne si v hlavě Reisu a už si začal trochu mačkat palec v sevřené pěsti. Po zaznění jeho části hesla poví Reisu:* Za západu je mlha krvavě rudá. *Po vyřčení se periferně zaměří na Danteho, protože to řekli naprosto stejně.* "Proč se nám toto musí stávat? Je to snad proto, že jsme dvojčata?" *Zamyslí se a nadále jej poslouchá, protože se dostává k zajímavé části. Když Reisu nyní ví, co budou dělat, tiše poví:* Takže budeme mít příležitost se zapojit, alespoň trochu, do obrany vesnice? To je super! *Následně A rozhodne, že by měli jít, takže se Reisu zvedne od zdi a nedočkavě vychází z vesnice. Jakmile je Dante představí, jen na něj kývne. Byl trochu zahanben, že to neřekl on a nyní musí vypadat jako nějaký buran. Po cestě spíše mlčí, pokud jim A něco neřekne.*

*Nadšenie detí bolo oprávnené v ich veku bol koniec koncov rovnaký, keď mal prvýkrát opustiť bezpečie Kumo. Teraz to pre neho bola samozrejmosť, skôr byť v Kumo pre neho bolo niečo, čo sa mu priveľmi nepozdávalo.* Ešte... pokiaľ ma budete volať A, tak ma radšej neoslovujte vôbec. Som Konoruki Arita, nie sme v anbu, aby sme sa volali inými menámi, či začiatkom mena. Ak nechcete prezradiť svoje meno, tak to bude smrad jedna a smrad dva Nechápem čo to má Zira za zvyky, ale neznášam chodenie okolo horúcej kaše a nazývanie vecí nepravým slovom, pokiaľ správne existuje. *Povedal im a spoločne sa vydali mimo Kumo, cesta im zabrala pár hodín (pokojne sa môžu herne porozprávať ak chceš) a dorazili na miesto, kde sa nachádzalo vlčie teritórium. Rozhliadol sa okolo, no nič nevidel a tak kráčal ďalej.*

Pohled Dante: *Danteho celkem zamrzí, že je Arita takhle, dalo by se říci, seřval.* "Však jsme jen dělali to, co po nás chtěl Zira. A vážně se takto oslovují v ANBU? Tak takto nám otec říkal, že nás připraví. Krycí jména, zahalení tváře, už to vše dává smysl. Vsadím se, že to Reisu nechápe, ale jakmile budeme mimo jeho doslech, povím mu to. Ten se bude divit, jak jsem na to přišel rychle." *Poví si v hlavě a místo toho nechá, než je Reisu představí. Cestou se ještě baví o tom, jak jsou vlastně rádi za to, že vypadli z Kumogakure no Sato. Prohlížel si přírodu a občas i vytáhl deník, aby něco obkreslil či zapsal.* "Sice nebudeme vycházet z vesnice do Chunninských zkoušek, ale i tak se hodí znát okolí již nyní," *pomyslí si, když nakonec došli na místo určení.*

Pohled Reisu: "No tak tohle je super. Plníme jen příkazy od našeho sensei a najednou je to špatně? Co je to sakra za logiku? Nesmysl to je." *Křičí ve své mysli, protože jej toto jednání celkem naštvalo. Nakonec se však několikrát zhluboka nadechne. Byl si až moc dobře vědom, že tento shinobi je velmi silný a nemůže si na něj dovolit vybouchnout, jako to dělá Dantemu. Až se uklidní, rozhodne se mu povědět, až moc milým hlasem:*  Mé jméno je Reisu. A tady ten je zase Dante. *Po tomto vyřčení jsou na cestě a Reisu se začne bavit o tom, jak moc se těšil, že vypadli z Kumogakure. Celou dobu je samozřejmě výřečnější, než jeho bratr, a je čím dál více nedočkavý, až se dostanou na místo určení.*

*Nemal to rád a tieto praktiky Zira nemal rád. Hoc boli známy, Arita mal svoj názor a shinobi, čo ich učil si bol toho dobre vedomý a rešpektoval to, preto si musel byť vedomý i toho, ako sa bude voči chlapcom správať, keď mu toto povedia.* Teší ma chlapci. *Povedal nakoniec a dokonca sa i milo usmial, hneď bolo všetko lepšis, keď poznal ich mená... nebral však ohľad na to, že ich to nahnevalo a tak išli až došli a pritom počúval Reisu, ktorý mal z toho smáď väčšiu radosť než jeho brat.* Myslím, že som bol tak isto nadšený, keď som opustil kumo prvýkrát. *Znovu sa pousmial a pokračoval, pričom dával pozor na cestu. Radšej by aktivoval Raiton no Yori, aby sa rýchlejšie porozhliadol po okolí a vlkov našiel, ale nechcel ich nechávať samých. Cestou tam vyfajčil viac cigariet, než by bolo zdravé ale to sa dá nejako predýchať, zakaždým ich dal do prenosného popolníka.* Bolo mi povedané, že by ste sa o to mali vedieť postarať viac menej sami, ak by sa niečo pokazilo, vytiahnem vás z toho, takže sa báť netreba. *Povedal im a po niekoľkých minútach kráčania bolo počuť vytie vlkov, ktorí si všimli ich prítomnosť a o niekoľko minút dokonca na nich narazili.*

Pohled Dante: *Když Arita řekne, že jej těší, jen kývne, protože si netroufne nic moc říkat. Když si obkreslil jeden velký strom, který vyčníval z lesíku, uslyšel, jak říká, že byl podobně šťastný, když z Kumogakure vypadl. Dante už chtěl něco říci, avšak Reisu jej předehnal. Se vším, co řekl, naprosto souhlasil a pokyvoval. Po dalším obkreslování a hledání záchytných bodů, hlas Arita protnul ticho.* "Tohle není vůbec dobré, co mu to Zira nakukal. Vždyť máme problém i s tréninkem jeden na jednoho a pokud tam bude těch vlků více, jsme v háji..." *z přemýšlení jej vytrhl Reisu, které měl nejspíše sebevědomí až ve hvězdách.* "To zase dopadne, tak asi zase budu mít nějaký týden klid, pokud skončíme v nemocnici." *Najednou uslyšeli vytí vlků a i bez jakýchkoliv znalostí by poznal, že to není jen jeden vlk. Dante se začal paranoidně rozhlížet, protože nechtěl být překvapen. Navíc by jim stačilo mu skočit po krku a už vše jde do kopru. Po pár momentech si všiml několika párům očím, které, jakoby ve tmě svítili. Za hlasitého vrčení Dante poznal, že ty vlky již potkali a nevypadali zrovna přátelsky. Rychle se podíval na Reisu a když viděl, jaké pečetě skládá, uhnul mu z trajektorie. Plameny najednou osvítili i okolí a Dante si uvědomil, že si bude muset dávat pozor na kořeny, jinak by to byla konečná. Sám však vystřelí po tom nejbližším vlkovy pár projektilů tvořené ohněm. Jelikož Dante nebyl zrovna zdatný, měli plamínky spíše vzhled jisker (Katon: Houkashusha). To však nemělo žádné efekty na účinnost techniky.*

Pohled Reisu: *Poté, co Arita poví, že jej těší, Reisu jen zasalutuje a beze slova pokračuje v cestě. Na jeho narážku, že musejí být šťastní, protože on byl také v jejich věku, se Reisu rozpovídal:* No ano. Mimo vesnici to vypadá dobře, ale lépe by to vypadalo, kdyby tu nepanovala ta věčná tma. Je to až otravné, když si teď nemůžu hledět tak daleko. *Potom spíše špitne, aby jej Dante neslyšel:* A upřímně nevím, jak dokáže Dante vůbec kreslit v těchto podmínkách. Já bych to tedy určitě zvládl také, ale zrovna u sebe nemám deník. *Dále bylo celkem ticho a Reisu si všímal, že Arita až moc kouří. Rodiče jim vždy říkali, že to lidi zabíjí bez výjimek, ale to zahodil za hlavu, protože nyní byl v rámci možností svobodný. Když Arita pověděl, že to bude hlavně na nich, Reisu hrdě odpověděl:* Nebojte se, určitě to zvládneme. Trénoval nás sám Zira, takže v Taijutsu jsme dobří. A v technikách by to sice mohlo být lepší, ale proti vlkům to bude určitě stačit. *Při vyřčení posledních slovech se rozezněl vytí vlků. Už cítil, jak se mu v těle rozlévá adrenalin. Když nakonec se s vlky střetne, pomyslí si:* "Tak, teď konečně předvedu, co ve mě je. Tati, strýci i zbytek rodiny, co někam zmizeli, nyní na mě už budete moci být hrdí." *Okamžitě začal skládat pečetě a ani si neuvědomil, že kdyby Dante neuskočil, nejspíše by jej nepříjemně popálil. Nakonec vydechl a vyslal proti vlkům ohnivou kouli (Katon: Goukakyuu no Jutsu). Poté si všiml, jak Dante vystřelil ty svoje jiskřičky. Chtěl se mu vysmát, ale nebyl čas, boj byl přednější.*

Ak by sa vám malo niečo stať, tak by som zakročil o to pokoj, takže sa snažte, ja si urobím kávu. *Povedal a nechal ich tak, vytiahol zvitok, ktorý rozprostrel na zemi, vyšla z neho stolička, ktorú dal nabok, potom šálka, káva, fľaška vody, lyžička na miešanie a samosebou noviny. Zvitok nechal tak, posadil sa na stoličku a začal si robiť kávu, dal vodu do šálky, pomocou katonu ju zahrial, šálka bola špeciálna pre tieto účely, potom si do nej dal kávu a rozmiešal. Ešte zo zvitku vytiahol mlieko, ktoré si tam nalial, zvyšok zapečatil, rozprostrel noviny a urobil si väčšie pohodlie a začítal sa a popri tom popíjal kávu... a sem tam sa na nich pozrel.*

*Vlkov bolo dokopy šesť. Ich rýchlosť bola 5, sila 8. Všetci sa na nich pozerali, hlavne na tých dvoch, po ktorých aj skočili. Rozdelili sa po troch, predsa len boli inteligentní ako tak. Zaútočili naraz a každý z iného smeru. Vedeli loviť, predsa len to boli miestni predátori.*

Pohled Dante: Hele Reisu, myslím si, že techniky nám tady budou k ničemu. *Křikl Dante když viděl, že je vlci začali obkličovat. Na jeho rozkaz Dante jen kývl a v hlavě se mu rozeznělo jediné slovo:* "Kaimon" *V tu chvíli ucítil v těle novou energii, jak mu proudí v žilách. Nešlo zatím poznat, že by bylo něco jinak, ale ihned vyskočil směrem k jednomu vlku a vší silou jej kopl nad čumák, do okolí čela. Ti dva, co se na něj soustředili dopadli a Dante si pro sebe v mysli řekl:* "Doufám, že nebudu muset využít i druhou bránu." *Otočil se směrem k nim
a všiml si, že Reisu se vypořádal také s jedním.* "No tak pojďte, vy vlci blešivý," *pomyslil si a byl připraven k další ofenzívě.*

Pohled Reisu: *Když si všiml, že Katon využili zbytečně a že Dante si toho všiml také, odpověděl mu:* No dobrá, když techniky jsou k ničemu, je čas na učení Zira. *V hlavě se mu rozeznělo:* "Kaimon" *Opět cítil, jak je nyní plný svého potencionálu. V tu chvíli tři vlci vyskočili jeho směrem a on bez jakéhokoliv váhání kopl vlka, co skákal z kraje, do břicha a tím jej vyvedl z trajektorie. Než dopadl, vší silou mu udeřil do lebky a ihned, jak jeho tělo dopadlo na spálenou trávu, schytal další kopanec. Tentokráte to bylo do oblasti žeber.*

*Arita popíjal kávu a sledoval mladých, a popri tom čítal noviny. Zira m prezradil, že ich naučil hachimon s ktorým sa Arita stretol osobne len raz a to i niekoľko rokov dozadu ešte za doby, kedy Tatsuya nebol mizukage, ale obyčajný shinobi. Sledoval ako obaja zasiahli jedného psa, ktorý k nim bol najbližšie.* Tak, darí sa vám dobre. *Pochválil ich, no stále obom zostávala dvojica psov, ktorých sa museli zbaviť.* Ešte pobite dvoch psov a potom vám ukážem za odmenu niečo dobré. *Povedal im. Rozhodne tu behalo viac než šesť psov... a museli sa ich zbaviť viac, no Arita sa o zvyšok už postará. Mladé by v tomto období už byť nemali... a neplánoval ich vyvraždiť všetkých, ale stále aj keby ich zabili teraz šiestich, nijako by to nepomohlo.*

Pohled Dante: *Když Dante zaslechl pochvalu Arity, zrovna kopl toho vlka, co se před ním svíjel, pohnul tlamou k jeho noze.* "Ten už definitivně nevstane," *pomyslil si Dante a uvidí, jak se k němu přibližují další dva. Podíval se na Reisu, který byl ve stejné situaci.* "Tak fajn, jinak to očividně nepůjde. Kyuumon," *řekl si v hlavě a ucítil ten tlak, jako vždy při druhé bráně. Když na něj chtěli vlci skočit, rychle uskočil na stranu a nechal ty dva vlky do sebe narazit.* Tak, a nyní jste už jen moji! *Řekl celkem naštvaně a odhodlaně. Toho vlka vepředu vykopl do břicha do vzduchu, jakoby chtěl využít techniku Omote Renge. Byl si však vědom, že na něj by tohle nefungovalo. Namísto toho silným úderem do oblasti srdce poslal rovnou na toho druhého vlka. Ten se vyhnul jeho kolegovi, ale když se chtěl zaměřit na Danteho, už na něj dopadl a když se jeho noha dotkla zad vlka, šlo slyšet strašné praskání. Vlk se zmohl jen na kňučení a Dante věděl, že by měl ukončit jeho trápení. Vzal jej za krk a prudce cukl rukama opačnými směry. Z očí vlka vyprchával život a Dante začal cítit bolest v noze.* "Sakra, že by se kousek jeho kosti dostal do mé nohy, když jsem do něj tak vrazil?" *Myslil si, ale ještě brány nedeaktivoval. Tušil, že jich je tu více a i Reisu byl připraven na další várku.*

Pohled Reisu: *Reisu byl tak zabrán do boje, že jen poznal Aritův hlas, nikoliv to, co sděloval. Když uviděl Danteho, pro sebe si řekl:* "Fajn, dva jsou mrtví, čtyři zbývají." *Ti dva u něj už začali slintat, nejspíš byli až moc hladoví, než aby to vzdali.* Tak fajn, pojďte si pro mě, vy vyblešenci! *Křikl Reisu, aby vyprovokoval útok těch dvou. Když jej začali obkličovat, rozhodl se trochu zariskovat.* "A do čertu se vším, Kyuumon," *rozeznělo se Reisu v hlavě a on ucítil vysoký nárůst energie, doprovázený o nehorázně silný tlak, působíc na jeho tělo. Vlky nejspíš jeho křik vyprovokoval a oba zaráz na něj skočili. On však udělal pár rychlých kroků zpět a jeden se zakousl a drápal toho druhého. V té chvíli se nepřirozenou rychlostí přiblížil za jednoho z nich a ještě do něj kopl tak, aby rány tomu druhému prohloubil. Při tom kopu zaznělo křupání kostí, ale to nyní nebyla Reisu priorita. Druhý vlk, co byl ještě schopen pohybu, se po Reisu ihned vrhl. Díky druhé bráně byl schopen úskoku, ale přeci mu vlk natrhl rukáv. Když byl vlk na zemi, Reisu jej usmrtil rychlou a velmi silnou sérií úderů a občasně kopanců. Když už si byl Reisu jistý, že se vlk nezvedne, podíval se směrem Dante a všiml si, že ten má také práci hotovo a oba dva měli myšlenky stejné. Tohle nejspíš není konec a proto byli oba připraveni.*

*Pomaly ale iste dopíjal svoju šálku kávy a pritom začal upratovať svoje posedenie naspäť do zvitku, vedel, že sa o to chlapci postarajú a nemusel ich vôbec sledovať. Zbalil noviny, stoličku, v šálke mám stále kávu, takže tu sa rozhodol odložiť potom. Svoje posedenie teda zbalil a než tak urobil, mali aj hotovo.* Ešte v tom chvíľu vydržte, pôjde tak beh rýchlejšie... *Povedal im, obom pri tom zliezla i kapucňa dole z hlavy a tak mohol vidieť ich tváre, no nič si z toho nerobil.* Ukážem vám skutočne niečo zaujímavé. *Usmial sa od ucha k uchu ako keby bol psychopat a aktivoval techniku Raiton no Yori, potom, čo zakryl svoju šálku tak, aby z nej nevytiekla káva.* Poďte za mnou. *Povedal im a rozbehol sa do lesa, snáď s ním chlapci udržia krok, ale vďaka technike svietil kvôli blesku, čo jej obklopoval. Snažil sa brzdiť svoju rýchlosť, keďže bola rozhodne rýchlejšia než ich druhá brána hachimonu a zaviedol ich až k nore z jednej svoriek vlkov, kde techniku deaktivoval.* Deaktivujte bránu a zostaňte tu. *Povedal im a podal jednému z nich jeho šálku.* Nepi mi z toho lebo nebudeš spať najbližšie tri dni. *Povedal mu a šiel k nore pomocou shunsin. Z nory sa ozývalo vrčanie viacerých vlkov, a niektorí z nich sa i rozbehli von. Arita však poskladal ručnú pečať a vložil svoju chakru do zeme tak, aby svoju techniku mohol využiť efektívne Katon: Hi no Wana​ a potom odskočil a keď sa vlci vydrali von (5)a boli v oblasti 4x4, tak použil pečať tiger a aktivoval ju, kedy technika splanula ohňom, síce nie veľkým ale na toľko účinným a potom použil techniku Raiton: Amigumo, kedy dokázal všetkých čo popálil dostať do techniky a ešte im dopriať väčšie popáleniny a paralýzu. Keď bol hotový, len vytiahol hatake tanto a jednom po druhom ich zarezal, predsa len stále žili a potom ich začal sťahovať z kože a porcovať... pretože si to mohol uložiť do zvitku a neskôr buď predať alebo to zjesť, keď bude mimo Kumo.*

Pohled Dante: *Dante se začal rozdýchávat, protože druhá brána se již trochu projevovala.* "Dobře, Dante, jen dýchej. Moc dobře víš, že Kyuumon vydržíš ještě nějakou dobu, jen musíš zachovat klid," *říkal si v mysli a pořád se rozhlíží, zda se tu nezjeví ještě nějaká část této smečky. Když na ně Arita zavolal, že mají ještě zůstat a že jim ukáže něco zajímavého, ihned se na něj podíval. Jeho úsměv se Dantemu nelíbil a už vůbec se mu nelíbilo, že jej obalily blesky. Na jeho rozkaz jen kývl a v té chvíli si uvědomil, že nemá kapuci.* "A do háje, on nás viděl," *pomyslil si, když zjistí, že Reisu má také kapuci sundanou,* "ale asi mu to nijak nevadí, že jsme z klanu Kumamuchi." *Ve stejnou chvíli jako Reisu vyběhli přímo za Aritou, který v lese svítil, jako hvězda na noční obloze. Po době, co se zdála jako věčnost, přestával cítit nohy. Co však cítil pořádně bylo to, že v té bráně už moc dlouho nevydrží. Arita se zastavil a ani nemusel nic říkat. Dante zakopl o nějaký kořen a v křečích se svalil na zem. Bolelo jej všechno, od nohou až po hlavu a připomínalo, jakoby uvnitř hořel. Jeho dech byl dlouhý a hluboký, protože na tyto podmínky zatím nebyl připraven. V uších mu pískalo a proto jen viděl, že něco řekl Reisu a pak pomocí techniky, která nejspíše byla Shunshin no Jutsu, dostal z jeho zorného pole.* "Do háje, ta bolest mě snad zabije. Jak to, že Reisu to snáší tak dobře? Proč se toto vlastně stalo?" *Pískání v uších nepřestávalo, ale Reisu přišel k němu a posadil jej alespoň na nějaký pařez. Sice mu nerozuměl ani slovo, ale uklidňovalo jej, že je tu s ním.* "Kdy mu asi dojde, že mu nerozumím? Možná bych mu to měl říci," *zamyslel se a povídá:* Reisu, já tě... *v tom mu jeho ruka zacpe ústa a druhou rukou Reisu naznačí gesto, ať je zticha.* "Však jsem normálně mluvil, ne? Tak co má zase Reisu za problém? Nejspíš má den blbec." *Řekne si v hlavě a vyčkává, kdy se Arita vrátí. Rád by pozoroval hvězdy, ale díky té mlze je to nemožný úkon.*

Pohled Reisu: *Reisu byl připraven se vrhnout do každého nebezpečí, co by na něj čekalo. Díky tomu, že otevření druhé brány trénoval více, než-li Dante, se to na něm tak moc neprojevovalo. V ten moment na ně Arita zavolal se rychle ohlédl jeho směrem. Ten jeho úsměv a zpráva, co vyslaly jeho rty, Reisu trochu zamrazila.* "Pokud je stejný, jako Zira, tohle nejspíš bude pekelně hodně bolet," *zamyslil se Reisu a očekával nejhorší. K jeho překvapení se Arita obalil blesky, což Reisu nikdy nikde neviděl.* "Páni, tohle vypadá úžasně. Zajímalo by mě, zda bych se mohl naučit něco podobného, akorát s Katonem. Mohlo by být zajímavé být v plamenech, aniž by mi to jakkoliv ublížilo," *fatazíroval Reisu a podíval se na Danteho, který měl sundanou kapuci.* "A krytí našeho klanu je v loji," *pomyslil si a uvědomil si, že jeho kapuce je také dole. Jen nad tím mávnul rukou a na povel Arity se rozeběhli za ním. Díky tomu Raitonu byl mnohem rychlejší než oni, ale to se dalo očekávat od člověka, který je jisto jistě větší rank, než oni. Po delší chvíli se již účinky brány začali projevovat a Reisu došlo, že to už moc dlouho nevydrží.* "Kam vůbec běžíme? Kumogakure tímto směrem dozajista není," *tázal se sám sebe a pokračoval v běhu. Arita zastavil a pokynul jim deaktivovat Kyuumon. Musel zadržovat svůj smích, když si povšimnul, že se Dante rozsekal o kořen a v křečích se svíjí na zemi. Když mu podal ten šálek a pověděl varování, Reisu jen přikývl se slovy:* Jistě, samozřejmě to nebudeme ani jeden pít. *Poté využije techniku, která jej rychle přemístí a on se tedy rozhodne zkontrolovat Danteho. Posadil jej na pařez, protože chtěl vědět, že nic horšího než natáhnuté svaly to nejsou.* Hej, Dante, jsi v pohodě? *Otázal se jej Reisu, avšak odpovědi se nedočkal. Pokoušel se z něho odpověď vymámit ještě chvíli, když v tom Dante, z ničeno nic, zakřičel. Ihned mu zacpal pusu a naznačil mu, ať drží zobák.* "A sakra, takže Dante bude muset jít na kontrolu do nemocnice. Co si to nemehlo mohlo udělat, že najednou neslyší," *uvažoval Reisu a hlídal své okolí.*

*Akonáhle ich stiahol z kože, narval to do zvitku a vrátil sa k deťom. Ruky mal od krvi, tak ako kúsok rukáv čierneho kimona, ale to ničomu nevadilo a pozrel sa na tých dvoch.* Problém s hachimonom? *Pozrel na nich. Viedli si dobre a hachimon mu pripadal tiež v poriadku, v ich používaní.* Ohluchol? *Kukol na nich a prezeral si ich zlatými očami, nepoznal hachimon dobre a videl jej len párkrát a teraz to bolo po dlhšej dobe, čo jej videl v jeho malej kráse.*

Pohled Dante: *Po až moc dlouhé doby ticha si všiml, že se k nim chýlil Arita tichý jako duch. Chtěl něco říct, ale už si všiml Reisu, který byl připraven mu zakrýt ústa. Proto raději nic neřekl a sledoval Arita, zda mu něco konečně řekne. K jeho smůle v té šarádě pokračoval, jako by s Reisu nějak telepaticky hovořil.* "Tohle je na nic, nejspíše se na mě spikly. Nebo že by byla chyba nějak ve mě? Počkat, ten pískot.. Ale ne.." *říkal si Dante v hlavě, protože si začal uvědomovat, co se stalo. Nebyl tohle ojedinělí případ, protože o něčem podobném se Zira zmiňoval.*

Pohled Reisu: *Reisu hlídkoval a v případě nouze byl připraven zaútočit z posledních sil, naštěstí se však jen vracel Arita. Vysvětlil mu situaci a pak mu pověděl:* Naštěstí to není nic moc závažného. Sensei Zira povídal, že tohle se mu ze začátku také dělo, protože tělo ještě není na takový tlak připravené. Každopádně pokud je to vše, můžeme se vydat zpět. Tady mu moc nepomůžeme a pokud by to byl trvalí stav, v nemocnici jsou na to určitě nějak připravení.

*Prišiel k nim a počúval Reisua. Pokývol hlavou, takže to bol hachimon a teda nič vážneho.* Čo už s vami. Keď budete mať raiton... postarajte sa, aby ste mali veľkú zásobu chakry. *Preniesol a prešiel k Dantemu a vytiahol ho na nohy.* Volá sa to Raiton no yori, a zvyšuje to rýchlosť, žere to len chakru, takže toto sa stavať nebude ale zvyšuje to len rýchlosť. *Dokončil svoju prednášku a poobzeral sa. Už mohli ísť, svoju prácu majú hotovú a tak sa mohli vrátiť späť.* Pôjdeme pomaly naspäť. *Zahlásil a vydal sa smer kumo.*

*Reisu si vše zapisuje, protože se to bude určitě hodit. Když zvedne Danteho, jen na něj zírá. Když se rozejdou zpět směrem ke Kumogakure, Danteho pískání z uší ustalo a začal slyšet zvuky ptáků. V ten moment se začnou s Reisu bavit a Dante si uvědomil, že kdyby jej Reisu nezastavil, nejspíše by je přivedl do větších potížích, protože by mohl přilákat další bestie. Také mu Reisu řekne o Raiton no Yori a Dante si to zapíše také. Po zbytek cesty šli spíše pomaleji, protože Hachimon tělu dá mnoho energie, ale jako při sprintu, si i Hachimon bere svůj dluh.*

*Dnes byl v tréninkové oblasti kde běhal, skákal, dělal přemety, kotrmelce, salta a také cvičil kliky a sedy lehy. Když byl unavený tak doběhl ke kameni kde měl svou tašku. Otevřel ji, vytáhl zní láhev s vodou ze které se napil a poté se posadil. Vytáhl si z tašky svůj skicák a tužku z gumou a začal kreslit a stínovat.* "Musím rozvíjet svůj talent v kreslení. Přeci jen pokud se nepletu tak se mi to bude hodit ke klanovým technikám. Všichni z mé rodiny překrásně kreslí a jsem moc rád že mohu tento dar rozvíjet. Kosuke maloval strom mezi kamením a jedním menším domem. Byl oblečen do černých tepláků a černého trička.*