Okolní Plošiny

*Temari ho opravdu nešetřila, jako kdyby se jí to snad i líbilo. Poté co ho svalila k zemi, tak ho ještě silně kopla do břicha, až se Michi zakuckal, nejradši by jí řekl ať to nepřehání, ale to by je poté prozradil. Navíc se pes přiblížil k Michimu, který ho po chvilce kousl do ruky, čímž prozradil banditovi že není spoutaný, jak sebou cukl, avšak bandita si toho že Michi není spoutaný očividně všiml už dřív,jen Michi to nezaregistroval. Poté co chvíli škubal s Michiho rukou, ho nakonec pes pustil a skočil po Temari, která se jen tak tak dokázala jeho zubům bránit. Michi měl ošklivě pokousanou ruku,která pěkně krvácela a bolela, vypadalo to na stehy, ale to ho v tu chvíli nezajímalo, byl v tu chvíli naštvaný.* Zasraný čokl!* Zařval Michi a vytáhl nezraněnou rukou z brašny kunai, kterým se pokusil bodnout psa do zad, aby od Temari odskočil.*

*Michi byl na zemi, Temari na zádech a to nebylo dobré. Zatím se jí nedařilo psa udržet dost dlouho, aby dosáhla druhou rukou pro kunai a mohla zápas ukončit. Naštěstí to však nebyl zase až tak velký pes, takže drápy posloužily dobře jako mříže pro jeho tlamu. Horší to bylo s jeho tlapami, těmi už dokázal Temari nepěkně poškrábat a navíc díky nim nedokázala nic jiného než se bránit. Naštěstí se Michi dokázal postavit a bodl psa do zad.* Tam ne…! *Křikla pozdě Temari, ale pes už krátce zavyl a pokoušel se utéct pryč. Určitě půjde rovnou do tábora banditů hledat zraněný pomoc. Škoda jen, že kunai musel minout páteř ale na to už je pozdě myslet. Temari se pomalu vysouká na nohy a pak se starostí v očích přijde k Michimu.* Nebude utíkat moc rychle, je zraněný. Ale tvojí ruku musíme očistit než vyrazíme za ním. *Chce mu jí dezinfikovat, aby se mu rána nezanítila a rychle mu jí obvázat. To snad nezabere jak dvě tři minutky tak snad se Michi nechá. Temari sama není vážně zraněná, takže hned jak skončí s Michim tak se mohou vrhnout do pronásledování psa.*

*Bohužel Michi se netrefil na to správné místo, takže pes po ráně začal utíkat pryč, Michi se chtěl za ním rozeběhnout, avšak Temari ho dřív zastavila a ošetřila mu ošklivou ránu od toho psa, naštěstí ošetření netrvalo dlouho, byla dost šikovná lékařka.* Jsi skvělá lékařka, v tvé blízkosti se člověk nemusí bát smrti.* Usměje se na ní zatímco mu dezinfikuje a obvazuje ránu, dezinfekce jako vždy celkem pálila,ale Michi už si začal zvykat. Když mu dokončila ošetření tak se rozeběhl tím směrem kam viděl utíkat psa.* Nemáme na vybranou, pokud ten pes stihne utéct do jejich tábora,čeká nás tuhý boj tak či tak.* Vyhrkl ze sebe než se rozeběhl za psem, největším problémem byl že nevědí kde přesně tábor je a zda tam v okolí nejsou pasti, zase když nechají psa utíkat, mohl by dát banditům vědět včas,aby se stihli připravit na útok.*

*Pouze si povzdechne, když jí její pacient Michi dá kázání a zdrhne jí přímo od ošetřování. Ať se jí to ale líbí nebo ne, tak má pravdu. Povzdechne si proto a rozběhne se za oběma prchajícími. Tedy za Michim i tím psem který určuje směr útěku a zatím se zdá že Temi měla pravdu. Pes totiž opravdu míří k jezeru přibližně do míst, které předtím společně určili za vhodné pro tábor banditů. Temari je o trochu rychlejší než Michi a tak ho pomalu dobíhá. Psa zatím neztratili z očí což je dobře. Zrovna se zastavil (pes), aby se na pronásledovatelé ohlédl a Temari po něm hodila Kunai. Bohužel psa o vlásek minula. Doufala, že Michi přijde s něčím lepším nebo že se alespoň zapojí do házení kunaiů po tom psovi který zděšeně poskočil a začal utíkat dál. Tedy pokud ho Michi nečím nezasáhl.*

*Také se rozhodl házet kunaie stejně jako Temari, ovšem měl jich pouze deset a zatím všechny minuly, navíc se blížili k místu kde se nacházel tábor,takže buď a nebo. Michi měl v ruce poslední kunai a ten hodil po psovi, povedlo se mu zasáhnout psa do přední packy, a tomu se následně podlomila packa a pes udělal kotrmelec a skončil na zemi, což umožnilo Michimu i Temari psa dohnat, když byl Michi u něj tak mu stlačil hlavu k zemi a druhou rukou mu držel tělo,aby neutekl, nemohl ale moc použít sílu ruky,která byla pokousaná, proto si na psa skoro lehl, aby svou váhou znemožnil psovi vstát.* Mám ho! Sejmi ho!* Vyhrkl ze sebe Michi, který se snažil udržet psa na zemi, ač byl pes zraněný, tak stále sebou škubal a bojoval,rozhodně neměl v plánu nechat se chytit tak snadno.*

*Když Temari vidí, že Michi zasáhl a pes udělal kotrmelec tak zpomalí a už tolik nepospíchá. Michi psa dle jejího očekávání bezpečně chytil a ani nemusí křičet co má Temari dělat. Ona to ví a proto k nim dojde a během pokleknutí probodne psovi hrdlo kunaiem. Krev trochu vystříkne a pes sebou ještě chvíli škube, ale po kratší době zcepení. Temari vstane a podá Michimu ruku.* To nebylo špatné, ale to těžší nás stále ještě čeká… *Ani jeden neví kolik banditů na ně s tím ninjou může v táboře čekat. Ale bude jich tam ještě dost, asi tak třicet. Temari si Michiho prohlédne.* Posbíráme kunaie, nevíme kolik jich na nás ještě čeká a pak zkusíme obhlídnout tábor. *Načež chytne psa za zadní nohy a odtáhne jeho mrtvolu do křoví. Pak začne zamaskovávat stopy po boji, dává si záležet. Nechce aby je nyní někdo předčasně objevil. Jakmile Michi posbírá kunaie a ona stopy zahladí, tak uhne z cesty a vede oba k táboru ze strany. Chce najít nějaký vysoký strom poblíž, odkud by se mohli na tábor alespoň trošku podívat a zjistit na čem jsou.*

*Temari ukončila život psa, což bylo dobře,jelikož bylo o problém méně. Zatímco se zbavuje stop a těla, tak Michi sbírá kunaie, které na psa házeli po cestě, chvíli to zabere,ale když mají oba hotovo,tak Temari předá polovinu kunaiů a poté jí následuje k táboru, kam šli ze strany.* Teoreticky bych mohl vyvolat jednu jistou bytost, která by v tom táboře udělala dost zmatek a přilákala pozornost všech banditů, a my by jsme jednoduše čekali nedaleko a zabíjeli ty bandity,kteří by se dali na útěk, třeba by to vylákalo i našeho ninju.* Navrhl Michi plán, a čekal jak na to Temari zareaguje, nedělalo by mu problém vyvolat bytost Kinjo, obřího hada,který by udělal velký zmatek a pozdvižení v táboře,také mohl vyvolat i Genbu, který byl o poznání odolnější.*

*Když se Michi vrátí s jejími Kunaii tak mu poděkuje a převezme si je zpátky. Ještě než je všechny stačí uklidit do pouzder, tak Michi začne vykládat svůj plán ohledně dalšího postupu. Temari se nad tím zamyslí a pak po krátkém přemýšlení váhavě přikývne.* To nezní vůbec špatně, mohli by jsme se schovat a pomáhat zvětšit zmatek a ztráty v táboře. *Přejde od Michiho kousek dál, ale pak se zase na něho otočí zpátky.* Vlastně by jsme mohli použít kunaie s výbušnými lístky. *Poslední dobou je používá nějak ráda, protože na bandity jsou plně dostačující.* Když do toho všeho pak pošleš tu tvou bytost, tak by nás nemuselo stát tolik práce vyřídit pak zbytek banditů a jejich šéfa. *Pak se však mírně zamračí a přijde zkontrolovat obvaz na ruce Michiho.* Musíš být opatrný, nechci aby si se zbytečně vystavoval nebezpečí. *Vážně mu pohlédne do očí a pak kývne hlavičkou na stranu.* Je to tudy… *Jakože tábor banditů, vyjde jako první tím směrem.*

Skvělý nápad, výbušnými lístky rozšíříme škody na jejich ztrátách a to nám usnadní práci.* Konečně začali spolu týmově ladit, vzájemně doplňovali své plány, což se může za čas ještě o mnoho víc zlepšit. Když pak přijde k němu zkontrolovat obvaz, tak jí Michi chytne za ruku.* Neboj se, budu v pořádku. Schytal jsem už dost ran na to,abych si zvykl.* Ušklíbl se a poté ji pustil a následoval jí, když byli dostatečně blízko, Michi kývl na Temari a zadal gesto,aby se skryla. Sám mezitím začal skládat pečetě, šlo mu to pomaleji než obvykle, jelikož měl stále pokousanou ruku, a rychlejšími pohyby si způsoboval akorát větší bolest a riskoval,že se mu rána víc otevře, proto musel dělat pečetě pomaleji, než obvykle. Nemluvně o tom, že byl stále otlučený od Temari,když chtěli zmást banditu, takže o rány v této misi neměl nouze. Když dokončil pečetě tak se ušklíbl, před ním se objevila brána Kumen Sowaka, což už upozornilo bandity, kteří spustili poplach.* Vylez Kinjo, mám tu pro tebe večeři, zabij je!* Vyhrkl Michi a z brány vylezl obří had o velikosti 8 metrů, jeho rychlost byla opravdu úchvatná, mrknutím oka se objevil uprostřed tábora banditů a začal švihat svým ocasem bandity, rána sice nebyla dostatečně silná aby bandity zabila, ale dokázala je slušně odhodit a zranit. Někteří bandité rychle vytasili meč a zaútočili, pár jich vzalo nohy na ramena a utíkali směrem k Temari.*

*Když Michi souhlasí tak ho spokojeně pozoruje. To že sní souhlasí a že se doplňují vidí i Temi kladně. Vypadá být vyrovnaná, když mu dotáhne obvaz na ruce jenže Michi toho využije a vezme její ruku do své. Temari nedokáže skrýt malé cuknutí jako by váhala, že uhne ale nekonec neuhnula. Podívá se na Michiho.* Já vím, ale i tak… *Pokrčí rameny a nakonec ruku mírným tahem vysvobodí.* Musíme pokračovat. Udělej co musíš já se hned přidám. *Zvláštní ale i Temari poskládá pečetě jen nejde o přivolání kuchiyose ale o vytvoření dvou klonu (Karasu bunshin no jutsu). Mlčky jim rozdá část svých kunaiů ať už jak s výbušnými lístky, tak ty obyčejné. Pak na sebe všechny Temari kývnou a rozběhnou se každá jiným směrem. Hodlají tábor obklíčit a donutit obránce (bandity) si myslet že jsou pod mnohem silnějším a hlavně početnějším útokem. Navíc klony Temari jsou opravdové, takže jakmile Michi způsobí se svým hadem první zmatek tak začnou na bandity ze tří stran létat kunaie. Nejdříve ty obyčejné, které zraňují a zabíjejí ty co se snaží uprchnout a pak když se zbytek stáhne do pár skupinek, aby se mohli vzájemně lépe bránit tak začnou házet všechny Temari kunaie s výbušnými lístky a odpalují je. Tím pádem vzniká ještě větší chaos v táboře banditů a na společnou obranu proti hadovi se příliš nezmůžou. Takže je může odhazovat a drtit v objetí vlastního těla.

Nukenin (NPC): “Tak a mám toho dost!” *Odněkud na několik naskládaných beden na sobě se zásobami vyskočí vysoký muž. Na čele sice nemá čelenku, ale už podle toho že začne bleskově skládat pečeťě je jasné že jde o ninju a nejspíš také o nukenina, který táboru banditů velí. Když na něho vyletí jeden z náhodně hozených kunaiů tak vyskočí do vzduchu a snadno se mu vyhne, stejně tak dopadne mimo dosah výbuchu a během eltu se ještě kousne do prstu a pak udeří do země. ta se otřese a za chvíli se Ninja začne zvedat do vzduchu na obrovské hadí hlavě (Kuchiyose Hadi KYODAIJA 2) Ninja z hlavy seskočína stranu, ale tenhle obrovský had ihned zaútočí na kuchiyose Michiho a poměrně ho drtí. Je to mnohem silnější kuchiyose hodnosti Jounin. Navíc Ninja jak se zdá začíná očima pátrat po těch, kdo mají ničení jeho tábora na starost a vypadá být poměrně dost nasraný. Prozatím ale nejspíš neví kolik je útočníků a jak jsou rozmístění, díky neustálému přesouvání Temari a jejich klonů.*

*Jejich plán vycházel dokonale, bandité byli postupně likvidování, i Michi se připojil a pomocí kunaiů zabíjel prchající bandity, používal přitom ale jen jednu ruku, ta druhá co byla zraněná tak tu nechtěl moc přepínat. Naneštěstí se poté ukázal nukenin a vyvolal obřího hada. Had začal ihned útočit na Kinjo, a ten dostával zabrat, naštěstí narozdíl od Kuchiyose byl Kinjo bytost Kumenju, díky tomu byli některé jeho fyzické atributy lepší jak atributy Kuchiyose, navíc Kumenju lze zabít buď zničením masky, nebo smrtelným zásahem, jinak může dostat plno ran a jen tak nezmizí, narozdíl od Kuchiyose, i tak byl Kinjo v nevýhodě kvůli velikosti jeho soupeře.Navíc jeho příkaz byl zabít vše co viděl, tudíž při boji Kinjo nepřemýšlel, Michi sice nápad dostal, ale musel by svolat příkaz,kterým by prozradil svou polohu a v současném stavu nemůže moc extra bojovat s tím nukeninem, když jeho pohyb ruky byl značně omezen.* Kinjo! Uhýbej útokům toho hada a poté se ho pokus sevřít!* Vyhrkl ze sebe Michi a začal si připravovat pečetě na Kawarimi no Jutsu,jelikož věděl že tímto svého soupeře na sebe upozornil. Kinjo schytal několik ran od obřího hada, ale díky Michiho rozkazu se začal pohybovat opravdu rychle (Rychlost 14) čímž měl značnou výhodu oproti obřímu hadovi, navíc jeho délka 8 Metrů byla dostačující, aby dokázal nepřátelského hada omotat, a jeho síla stačila na pořádné zaškrcení hada.*

Temari: *Sleduje napjatě jak se situace vyvíjí. Ten Nukenin je vážně dobrý, nejen že se dokázal vyhnout zákeřně vrženému kunaii, ale ještě během toho zaregistroval že je na něm výbušný lístek a dopadl do bezpečí. Temari se zamračí a pak mlčky sleduje souboj dvou přivolaných mazlíků. Velký Had nukenina se zdá mít navrh díky své velikosti a síle. Ale Michi začal předběžně křičet a upoutal tak na sebe veškerou pozornost. Temi ho za to v mysli prokleje, i když dokáže ocenit jeho odvahu. Pokud nechce, aby Nukenin zaútočil na něho pak jí nezbývá než ho krýt a to půjde nejlépe tak že sama zaútočí. A tak najednou dlouze hvízdne na prsty, čímž na sebe upoutá veškerou pozornost. Ale to není vše ve stejný moment se v zádech Nukenina objeví dvě Temari (kloni) kteří vyskočí z křoví a ze dvou stran se vrhnou na Nukenina do útoku. Okamžitě po něm vrhnou v první fázi kunaie a pak se odrazí aby ho ze dvou stran napadly. Pravá Temari vyčkává do poslední chvíle, ví že kloni ho dlouho nezdrží a že brzy přijde na to že před sebou nemá pravého nepřítele. Ale musí ještě chviličku počkat, dokud nebude klony plně zaměstnán. A pak vloží chakru do nohou a odrazí se do vzduchu, svou dráhu naplánuje nad Nukenina. Potřebuje, aby si jí do poslední chvíle nevšiml a sama u toho rychle skládá pečetě na Sanzengarasu no Jutsu. Takže Jakmile Nukenin zníčí oba klony a oni se rozplynou na vrány, tak ty vrány Temari ovládne a zakryje mu dokonale výhled. Navíc vrány ze země seberou poházené a zabodané kunaie a zaútočí s nimi na Nukenina. Ale to ještě není konec Temarinina komba protože jakmile dopadne blízko Nukenina tak složí další pečetě a vyšle na něho z velké blízkosti pár metrů hned po otevření úst široký a silný plamen kterým se pokusí zabrat co největší oblast a sledovat jeho úhyb (Katon: Ryuuka no Jutsu) přibližně jako by jste točili hlaveň plamenometu za prchajícím.*

Nukenin (NPC): *Když se menší had jeho soupeře (Michiho) neustále drží i přes to že schytává velké množství tvrdých ran tak se zamračí. Okamžitě začne vyhodnocovat novou situaci a protože jde o zkušeného ninju, tak si všimne že na tom Michiho přivolaném hadovi je zvláštní právě maska. Už chce vydat nové rozkazy, když ho Michi předběhne. Menší had se vrhne na velkého, ale velký had má dobrý rozhled a vidí i na svého pána (Nukenina) a ten pouze zvedne prudce ruku sevřenou v pěst. Velký had se stočí bleskově do klubíčka a začne se rychle otáčet, čímž první úder malého hada zastaví. Malému hadíkovi Michiho trochu praskne maska chvíli po té, co po odražení se prudce Velký had zvedne a pokusí se ho zalehnout. Ale menší Michiho had se z toho nějak dostane a konečně se mu podaří Velkého hada zaměstnat podle rozkazu. Jde o litý boj a není vůbec jasné jak nakoenc dopadne. Nukeninovi se to nelíbí ale nejdřív se chce vypořádat s tím, kdo zakřičel rozkazy. Složí pečetě a udeří prudce do země takže v vzápětí ze země proti místu s Michim vyrazí bodec zpevněné hlíny, kterou stlačí a namířil proti místu kde očekává Michiho, takže z vlny se rázem stane velký bodec který by ho mohl snadno propíchnout. Navíc vytvoření techniky je velmi ryhclé, takže se mu jen těžko uhýbá. Jenže pak uslyší hvizd, zaměří se tím směrem ale to už pozná že šlo o past, protože za sebou zaslechne rychlý běh několika nohou. Rychle se otočí a uvidí nějakou malou holku, která po něm vrhne kunaie hned ze dvou pozic. Zamračí se a velmi obratně poskakuje na místě a tak se jim vyhýbá, nebo kunaie jednoduše odráží vlastním. Ale to už jak s ezdá na něho útočí na blízko a i když si nejdřív myslel že jeden bude falešný klon tak se ukázalo velmi brzy že není. Přesto má Taijutsu na vyšší úrovni (12) a Temari má 0 takže během chvíle nejdřív zničí jednoho a pak ke svému překvapení i druhého. Oba klony se změní na vrány a létají kolem něho. Ví, že originální malá holka jistě během chvilky zaútočí a tak se pokusí co nejrychleji o obranu. Rychle skládá pečetě, ale to už vrány rozežene silný oheň a on trochu zasažený a popálený udeří do země a vytvoří před sebe ze země silnou zeď z půdy a tím většinu útoku zablokuje. Přesto je nepříjemně popálený, asi tak na druhé urovni všude po těle.* Ty malá couro! Teď zemřeš! *Zařve hrozivě a po skončení útoku temari zeď okamžitě zruší a složí další pečetě kterými vyvolá ze země kolem Temari čtyři bodce které na ní vysokou rychlostí (15) vyletí ze čtyř rozdílných směrů takže Temari minimálně některé zasáhnou.*

*Michiho had Kinjo bojoval tvrdě, zatímco nukeninův had měl výhodu síly, tak Michiho zase měl naopak výhodu rychlosti, co se týče velikosti, tak to byla výhoda i nevýhoda pro oba hady zároveň,záleželo jak to dokázali využít. Maska Kinjo praskla a bylo jasné že při slabší ráně se rozpadne a tím Kinjo zmizí, no zatím se mu dařilo zaměstnat hada nukenina a to stačilo, dokonce ho i omotal a začal pomalu přiškrcovat. Co se týče Michiho ten měl výhodu v tom že si předem skládal pečetě, a nukeninovi také zabralo nějaký ten čas dělání pečetí, naneštěstí Michi kvůli zranění byl pomalejší, takže i když použil Kawarimi no Jutsu a místo něj se objevilo kus dřeva,zatímco Michi se objevil na nedalekém stromě, tak měl na břiše slabší bodnou ránu, bylo to fakt o chlup. Když uslyšel zahvízdání Temari, tak se kousl do rtu, tohle právě nechtěl aby se nukenin zaměřil na ní a tím ji ohrozil. Tohle byla nejspíše největší slabina jejich týmu, ani Temari, ani Michi nechtěli aby se tomu druhému něco stalo, a tak se snažili brát pozornost na sebe, když byl ten druhý ohrožený. Michi nehodlal čekat až nukenin něco Temari udělá, Michi rychle a prudce složil pečetě, nechtěl ztrácet ani vteřinu, na jeho obvazu se objevila krev, bylo jasné že si ránu otevřel,také to dost bolelo,ale on jen zatnul zuby, po dokončení pečetě se zaměřil na nedaleké místo co bylo za nukeninem, použil Utsusemi no Jutsu aby mohl svůj hlas projektovat za ním.* Hej ty sračko! To jsi tak slabej nebo blbej, že se radši pereš s holkou než se mnou?! Pojď si pro mě, nebo se mě snad bojíš?!* Byla to celkem riskantní technika,jelikož Temari nemohla vědět že Michi použil tu techniku, doufal že nezareaguje tak,aby se dál ohrozila na životě.*'' Tsch, teď už je to stejně jedno.''* Michi začal skládat další pečetě, a pomalu běžel k místu kde se nacházel nukenin, nevěděl kvůli tomu ohni jak na tom je Temari, ale doufá že je v pořádku, ruka se mu bolestí začala sice třást,ale to nebylo nic s myšlenkou,že by se jí něco stalo.*

Temari: “Super, vyšlo mi to!” *Užívala si svých pár sekund malého vítězství Temari, když silným plamenem viděla jak plameny už-už pohltí Nukenina když v tom jí zmizel za silnou zdí která před ním vyjela na poslední chvíli ze země. Temari ztěžka dýchala, musela se na chvíli zastavit a trochu si odpočinout protože ten boj nebyl zrovna dvakrát snadný jenže její soupeř na nic nečekal a bleskově zaútočil. Zaregistrovala víc pohybu směrem k ní a pokusila se odskočit a ohnat se svou tantoo. No její ostří zastavilo jeden bodec, další jí však projel bokem, třetí zranil nohu ošklivým škrábancem ale nejhorší byl poslední. Ten jí totiž nabodl trochu nad břicho. Temari zkousla rty až do krve a odmítla vykřiknout. Pomocí tanto bušila do toho pitomého hrotu a pokoušela se ho urazit. Mezitím odněkud z druhé strany zakřičel Michi výzvu pro toho Nukenina.* “Ty pitomče! Co to dě-láš dě-láš dě-láš!” *Temi se nedařilo osvobodit ale odmítala se vzdát a při každí slabice bušila do hrotu. Nakonec se jí podařilo se nějak z hrotu vyvléknout a napůl se svalit na zem. Položila si ruku na zraněné místo jako by se snažila zadržet utíkající krev, ale vlastně jen maskovala Klanovou techniku Doku s jejíž pomocí si rychle ránu stahovala a zašívala. Jen nechtěla aby o tom ten Nukenin věděl, chtěla vypadat jako že je vyřazená a nemusí si s ní dělat starosti. Pokud by jí to však vyšlo a soupeř se jí nezabýval, tak by jeho směrem natáhla obě ruce a pokusila se o poslední zoufalý útok. Vystřelila by obě ruce, jednou by chytila Nukenina za pas a druhou za hrdlo. navíc v levé ruce má ještě vysouvací drápy, kterými by ho po chycení mohla zkusit napíchnout. Ale tak či onak se pokusí s ním vší silou praštit o zem a chvíli ho po ní táhnout.*

Nukenin (NPC): *Nejdřív klidně se spokojeným úsměvem sleduje jak temari zasáhl svým útokem. Když se stále brání, tak se rozejde k ní aby jí dorazil. Jenže mezitím se ozve Michi a on se ohlédne tím směrem. Zaváhá, ale to stačí a Temari zrovna těžce dopadne na zem po tom co se vyvlekla z bodce. Očividně má dost a to mu pro teď stačí.* Tebe si vychutnám později… *Rozejde se tím směrem, odkud zněl hlas ale skládá u toho nějaké pečetě. Je vidět, že ho pohyb bolí protože je ošklivě popálený. Ale i přesto se na nebi vytvoří podivná díra, z které na oblast odkud se ozýval Michiho hlas začne padat bláto. Je velmi těžké a minimálně vše v dané oblasti znehybní, některé stromy bláto přímo drtí a oni díky mělkým kořenům se vyvrací a padají k zemi. Je to děsivý útok, ale naštěstí Michi tam doopravdy není, což ale Nukenin neví. Navíc je tolik zaměstnaný tou technikou, že si nevšimne co Temari za jeho zády dělá. Najednou ucítí jak ho někdo chytil zezadu a pak s ním prudce mrštil a on začal vymetat nepěkně zem. Navíc k první ruce se přidala další a šla mu po krku, pokusil se bránit a hrdlo skrýt rukama ale najednou ucítil prudkou bolest jak mu ostny projeli rukama. Zařval a pak vše konečně přestalo. Snažil se vyhrabat na nohy, ale když se chtěl opřít rukama tak se mu podlomily bolestí. Ten zásah se temari vážně povedl, dokázala mu pořádně zranit pravou ruku a levou lehce.* Já vás zabiju oba vy parchanti! *Zatnul zuby a dostal se na nohy. Na několikátý pokus se mu podařilo složit pečeť tygra a ocitl se za Gemari, kterou ošklivě nakopl zezadu do zad a pak jí šlápl na hlavu a ještě jednou.* zemři! Zemři! Zemři! *Řval u toho a přibíhajícího Michiho prozatím nezaregistroval.*

*Michi zpomalil když viděl nukenina skládající pečetě a to jak použil bahno, vůbec se mu to nelíbilo a byl rád, že na tom místě opravdu nebyl, avšak poté uviděl jak nukenin schytal útok od Temari, když se podíval rychle směrem odkud její útok vyšel, viděl jí v tom strašném stavu, navíc se k ní dostal nukenin, který začal do ní šlapat a to Michiho silně rozzuřilo. Rychle se rozeběhl jejich směrem a dokončil pečetě, načež natáhl ruce, ze kterých vystřelil silný proud větru, který by měl být schopný odhodit soupeře k zemi (Fuuton: Kami Oroshi), avšak Michi nehodlá přestat, teď se zaměřil jen na nukenina, vytáhl z brašny dva kunaie, na kterém byli výbušné lístky a každý si chytl do jedné ruky, utíkal směrem k nukeninovi a doufal, že se k němu stihne dostat dřív, než nukenin vstane a zaregistruje co se stalo, Michi mezitím soustředí chakru do chodidel, v případě že nukenin vstane, tak pomocí Chakura Shotto se odrazí od země prudce vpřed a pokusí se svou hlavou narazit do jeho břicha a tím ho povalit na zem, přičemž po dopadu rychle začne nukenina bodat do břicha, pokud nukenin nevstane, tak Michi naopak vyskočí do vzduchu tří metrů nad nukenina a hodí po něm oba kunaie, přičemž po dopadu nechá výbušné lístky odpálit, bylo mu jedno jestli se pokusí nukenin o nějaký protiútok, opovážil se ublížit Temari a ještě na ní šlapat, tohle mu jen tak neodpustí. Kašle na příkazy Raikageho, chce pro toho šmejda co nejvíc bolestivou smrt.*

Temari: *Tak jo, tohle vážně bolí. Chudáček má sama dost po tom dalším zákeřném útoku zezadu. Navíc to dupnutí na hlavu jí vytvoří mlhu před očima. Naštěstí spadla díky kopu zezadu na břicho, takže jí nešlape do obličeje ale na temeno hlavy. Ale i tak to dost bolí, takže se prozatím už ani nebrání. Když tu přijde Michiho útok který přeruší Nukenina v jejím bolestivém mučení. No i tak bude chvíli trvat, než se jí hlava trochu vzpamatuje a vrátí se jí čistý zrak. Prozatím jen zavře oči a snaží se nemyslet na tu bolest co cítí, snaží se sebrat a zatne dlaně v pěst. Chce se pohnout a pomalu posadit. Ale děsně to bolí, takže se jen překulí na bok a prozatím toho nechá.* “Michi vydrž! Jen se dám trochu dohromady, pár minut a už jdu!” *Temari je zlatíčko ale i pěkný šílenec, opravdu se chystá nutit znovu po pár desítkách minut vstát. Ona neuznává prohru, když jí na někom záleží a na Michim jí záleží a to dost!*

Nukenin (NPC): *Zrovna si užívá mučení dupáním po té malé holce, když se zvedne vítr.* Co to zatraceně zase…? *Podívá se tím směrem, ale to už dostane další tvrdý zásah a odletí od dívky. Kdyby nebyl popálený a navíc neměl probodané ruce, tak by se nejspíš zvedl rychle a celkově se i rychle sebral, jenže teď byl zraněný. A tak se zvedal o dost pomaleji, než normálně. Nestihne vstát, dřív než se k němu Michi dostane v ten moment je sotva na čtyřech. Když uvidí nad sebou pohyb a Michiho ve vzduchu jak po něm cosi háže. Zakryje si rychle provizorně rukou obličej, ale nic se nestane. Necítí bolest, tedy až do chvíle když uplynou asi dvě vteřiny a on se podívá na jeden kunai s výbušným lístkem.* Zatraceně… *Víc už nestihne říct a rozletí se do všech světových stran protože výbušný lístek má sílu výbuchu granátu a Michi navíc použil dva. Vypadá to, že přišlo po tom všem těžce vybojované vítězství.*

*Jeho útok se vydařil a nukenin se rozlétl na několik kousků, co se týče jeho kuchiyose, to zmizelo a právě včas, jelikož i když byl jeho had v sevření, tak ukousl Michiho Kumenju hadovi hlavu a tím ho nechal zmizet, naštěstí sám zmizel kvůli ztrátě svého pána, Michi ale neměl čas radovat se z výhry, jakmile dopadl na zem tak se otočil směrem k Temari a utíkal za ní, přičemž když byl u ní tak spadl na kolena a rychle jí chytne za obě ruce.* Temari jsi v pořádku?! Nepřemáhej své tělo, jestli jsi zraněná já tě vyléčím!* Michi rychle začal vyndávat z brašny obvazy a náplasti,aniž by si všiml že Temari nikde nekrvácí, díky tomu že si své rány zažila, Michi prostě panikařil, skutečně měl o ní strach.* Moc se omlouvám že jsem nebyl rychlejší, že jsem tě nestihl zachránit včas, nechtěl jsem aby jsi takto skončila.* Vyhrkl ze sebe zmateně zatímco si jí prohlížel,zda není někde zraněná.*

*Uslyšela výbuch a tak namáhavě pohla víčky a znovu nejdřív skrt dlouhé řasy pohlédla trošku zmateně na přibíhajícího Michiho. Už opět více méně dokázala vidět, i když měla obraz stále trošku máznutý.* Umm… dostali jsme ho? *Zeptá se jako první na věc, která jí nejvíc zajímá. A protože jí nejspíš Michi kladně odpoví, tak se na něho spokojeně...usměje? Hruď má od krve, hlavu taky a navíc je celá zacákaná krví. Ale není to až tak hrozné, protože více méně nekrvácí díky tomu, že se zašila. I když ránu potřebuje nutně ošetřit a s pohybem má a bude mít jistě ještě nějaký čas problém.* Já to zvládnu neboj, tu ránu jsem si zašila. *Oznámí mu trochu unaveně a pak si Michiho přitáhne blíž k sobě. Zadívá se mu do očí a udělá to jediné, co ho většinou vždy uklidnilo. Vlastně díky tomu zamrzl a byl roztomilý. Jen pro teď to udělá jinak, Michi dostane delší pusu na rty. Nutno dodat, že ta pusa chutná dost po krvi Temari. Když skončí, tak potichu dodá k Michimu.* Myslím, že se ještě sama nedokážu zvednout… *Povzdechne si a pak dodá.* ...dokážeš mě zvednout a dostat nás zpátky do vesnice? Myslím, že nám tam tentokrát rádi pomůžou. *I přes tu hroznou bolest hlavy dokázala vymyslet plán a sdělit Michimu instrukce. Teď už to ale bude nejspíš jen na něm, protože chudáček temi se do vesnice bez jeho pomoci rozhodně sama nedostane.*

Je po něm,ale důležitější jsi ty.* Vyhrkl ze sebe, zatímco si kontroloval Temari, tak si ho k sobě přitáhla a dala mu polibek, byl delší než obvykle a i když chutnal po krvi, Michi měl opět ten hřejivý a uklidňující pocit. Opět mu zčervenali tváře, a když se od něj odtáhla byl chvíli mimo, nechápal za co si tu pusu zasloužil, i když byl za ní moc rád.* Ano, odnesu tě tam, slíbil jsem že tě ochráním a svůj slib dodržím.* Michimu to šlo dost ztěžka, přeci jen měl poraněnou ruku,ale nebyl žádný slaboch,jednou rukou si podepřel Temari tak,aby jí držel za rameno, a druhou ruku jí chytl za nohy a poté ji nadzdvihl, dost musel zatínat zuby, svou poraněnou ruku si určitě dost poškodil, a bylo jasné že kvůli tomu se mu bude léčit déle a také ho bude více bolet, ale to hodlal přežít, co ho zajímalo bylo aby byla v pořádku ona, vyrazil s ní směrem k malé vesnici,kde doufal že se jí dostane potřebné péče, uklidit mrtvoly a tu spoušť se rozhodne až poté, co se ujistí že je Temari v pořádku a v dobrých rukách.*Jsi ta nejlepší parťačka jakou jsem si mohl přát.* Dodal k ní s úsměvem.*

Konec rpg

*Dnešní den měla Temari vyhrazený na trénink už delší dobu. No dobrá, šlo přibližně tak o týden kdy věděla že bratrové budou oba na misích mimo vesnici a ona díky tomu získala mnohem víc volného času. I přesto vstala brzy ráno a jako první věc co udělala byla, že skončila v koupelně. Pěkně se upravit a dát do pořádku i když jde jen trénovat je přeci jen její srdeční povinnost! Spokojená, že vypadá dobře pak sejde dolů do kuchyně kde si udělá wafličky k snídani a nalije si k nim dobrý džusík. Dnes ani nemusí u snídaně moc přemýšlet na co by se měla zaměřit během tréninku protože to už dopředu ví. Dnešní den a možná ještě ten následující chce totiž věnovat svému celkovému tréninku a procvičit si co jen půjde. Hned jakmile dojí, tak vstane a vydá se dozbrojit aby měla sebou nejen všechny zbraně a vybavení ale zabalí si sebou i velkou svačinu do tašky přes rameno. Dnes zamíří opět na samotný okraj vesnice kde stojí trochu výše položený Chrám bohů Hromu. Cestu už zná nazpaměť i když ani nyní nedojde až k němu protože před koncem u mostu přes propast místo po něm, sejde vedle něho po kolmé skalní stěně dolů. Chvilku kráčí mezi skalami, než si najde svůj oblíbený koutek kam není zeshora vidět a jako vždy si zde rozloží své věci. A konečně přijde čas na to hlavní a to je důvod proč je tady. Trénink! Jako vždy se chce nejdřív trošku zahřát a tak vloží chakru a rozběhne se proti kolmé skalní stěně. Odrazí se a začne vyskakovat po skalních výčnělcích až nahoru. Někde zhruba v půlce doskládá pečetě a začne nevinně k obloze z úst během skákání vypouštět ohnivé menší koule (KATON: HOUSENKA NO JUTSU). Pokouší se i během toho poskakování směřovat jedním směrem který si určuje mezi dvěma skalními výstupky až úplně nahoře. Zatím se jí docela daří a zhruba když vypustí svou desátou střelu tak doskočí i na úplný vrcholek a konečně je nahoře. Spokojeně si založí ruce v bok a rozhlédne se. Tenhle pohled z vrchu do dalekého okolí se jí moc líbí a tak se rozhodne že si ho ještě alespoň minutku pořádně užije. A pak když se dost vynadívá udělá prostě krok do prázdna a začne padat dolů. Několikrát se otočí a pak dopadne na malý výstupek pod ní, okamžitě se odrazí a opět skočí. Když se tentokrát protočí ve vzduchu tak vyšle za sebe do vzduchu z úst ohnivou kouli (KATON: GOUKAKYUU NO JUTSU) a znovu otočku dokončí a dopadne na další výstupek jenže tentokrát se jí lehce smýkne noha. Naštěstí se včas rukou přidrží a tak nespadne. Pohlédne zamyšleně na svou nožku na půl trčící ve vzduchu a zamračí se.* “Musím ještě víc trénovat! Takovéhle chyby si nesmím dovolit!” S těmi slovy se znovu odrazí a tentokrát chce přeskočit naproti k dalšímu výčnělku a i tentokrát se u toho otočit. Během té kratčí otočky luskne oběma prsty a vypustí z konečků prstů obou rukou mini projektily katonu neškodně za sebe do míst kde by měl být nepřítelův obličej. Samozřejmě zde nikdo není, jen prázdný vzduch a střely se po chvilce neškodně rozpustí ale to už Temari dokončí otočku. Dopadne na malý výstupek a tentokrát skočí opačným směrem a to zpět nahoru, protože už je příliš dole. Uvědomí si, že tam kam chtěla nedoskočí a tak během letu vystřelí svou pravou ruku a díky tomu se výčnělku zachytí jen proto aby se na něm díky vláknům ve své ruce zhoupla jako nějaký tarzan. S mírně skřivenými rty do úsměvu tak ve vteřině dokázala změnit směr svého letu ve vzduchu! Ačkoliv to udělala tak nějak podvědomě, sama si uvědomuje tu možnost překvapení úplně novým způsobem pro své případné soupeře. Těší jí, že tyhle tréninky jí často přinesou něco nového. Ale to už doskočí na jiný výčnělek, stáhne si ruku zpět a na chvilku se zastaví. Chakra jí v těle proudí naplno a stejně tak i adrenalin. Proto se krátkým pohledem ujistí, že je výčnělek dost velký a posadí se na něm do tureckého sedu. Zavře očička a začne meditovat. Svou vlastní chakru postupně tlumí, uklidňuje a když je konečně vše jak má být tak jí začne i trénovat. Nejdřív svou vlastní chakru opět zesílí, ale jen v jedné ruce a pak v druhé. Postupně přidá i jednu nožku po nožce a pak v chakre doslova na malý moment celá vzplane. Ten pocit se jí líbí, ale nevydrží to dlouho a chakru jednoduše opět utlumí. Pak vstane a rozhodne se vložit chakru do nohou, aby se mohla po skalní stěně rozběhnout až úplně nahoru. Zde se otočí a běží zase dolů, sem tam u toho přeskočí aby si potrénovala i uchycení se pomocí nohou a když je nahoře tak se okamžitě zase otočí.* “A teď dolů!” *Tentokrát se rozhodne složit ještě další pečetě a za běhu vystřelí ú úst dolů pod sebe další ohnivou kouli. Jenže nyní je to o dost těžší, protože se u toho musí soustředit na běh dolů a udržení techniky v nožkách. Naštěstí to zvládne a těsně před kritickým momentem se odrazí a nabere zase výšku, ale jen trošičku aby neškodně dopadla dolů na zem do pokleku. Ztěžka dýchá, je tréninkem unavená ale přesto je to… skvělý pocit! Vstane a dojde se najíst, dnes bude trénovat ještě pár dlouhých hodin, než půjde domů.*

konec RPG

*Dnešní dopoledne měla vlastně v plánu ztrávit doma s Michim. Jenže ten nakonec nemohl a tak se stalo, že Temari se uvolnilo spoustu času který mohla strávit jakkoliv sama jen chtěla. Dlouho se nerozmýšlela a rozhodla se, že dnes bude trénovat po dlouhé době pro změnu fuinjutsu. Nejdřív přemýšlela, že půjde trénovat někam ven ale pak si řekla a proč vlastně? A šla si udělat příjemné kafíčko a na talířek si nandala i sušenky. Pak už jen stačilo složit si na zahradě deku a mohla příjemně posvačit. Michi byl strašný hlupák, že si na ní dnes neudělal čas! Povzdechla si u jídla a když skončila tak si blíž přitáhla svůj trénovací pergamen. Rozložila ho a zamyslela se, co dnes chce dělat. Pro začátek by mohla odpečetit všechny nasbírané věci, které zde měla. Odhodlaně přikývla a hned se pustila do toho. Přivolání zapečetěných věcí pro ni nebylo zas až tak těžké, jako zapečetit některé specifické předměty a především zbraně. Ale i tak díky velkému počtu zbraní jí to zabralo několik desítek minut. Když skončila a viděla tu hromadu všeho tak se rozhodla vše roztřídit na stejné zbraně například kunaie a jehlice. No a pak ještě na rozbité a funkční. Když má vše připraveno, tak si připraví nový a malý doposud čistý svitek. Nakreslí na něho potřebné znaky a pak se pustí do zapečeťování celých hromádek funkčních kunaiů najednou. Už jí to jde lépe než naposledy co to trénovala ale i tak to není prostě ještě úplně snadné. Nakonec se jí to však podaří také a tak může svitek smotat a pečlivě uschovat. Nyní už jí zbývá jen zapečetit větší množství nefunkčních zbraní a bude mít hotovo. No jo, ale co dál? Přemýšlí o tom během zapečeťování a po nějaké době když je zhruba mírně za polovinou na to přijde. Úplně se zarazí a usměje se sama pro sebe.* “Proč mě to nenapadlo hned?” *Usměje se a vstane, aby odešla do domu pro další sušenky. Do jedné se hned zakousne a pak se jednoduše posadí na původní místo. Vezme další malý svitek a během ukusování ze sušenky nakreslí potřebné znaky. Poté kupodivu položí talířek se sušenkami na znaky a pustí se do pečetění vlastní krví. Chvíli jí to trvá protože jde o naprosto něco nového ale nakonec sušenky zmizí a změní se v patřičné znaky.* Uff… *Trochu zkoumavě si prohlíží výsledek své práce a přemýšlí o tom, co právě dokázala. Mohla by takhle brát na cestu zásoby v mnohem větším měřítku a možná i dobré horké domácí jídlo. Ne jen větší počet zbraní a ani na to není potřeba takhle velké svitky. Najednou se jí přímo před očima otevřely nové možnosti a temari byla ráda že jí Starší (NPC) tohle pečetění naučil. Už nyní se těší, jak se Michi bude na další misi divit, až mu naservíruje horké domácí jídlo připravené už na talíři. Nakonec se přeci jen musí po chvíli napomenout a donutí se vrátit k předchozímu trénování. Položí si na předchozí svitek další hromádku rozbitých zbraní a pustí se znovu do pečetění. Nyní se jí hůř soustředí protože u toho myslí na využití fuinjutsu v praxi ale nakonec to zvládne i tak. Jen jí to stojí více energie a času než u předchozí poloviny. Když má pak konečně hotovo tak svitky uschová a začne vše od začátku a jinak. Nanosí si spousty věcí, které by se jí mohli v budoucnu hodit. Jedná se o předměty denní potřeby například ručníky a náhradní oblečení. Vytvoří si malé kartičky a do nich začne předměty postupně pečetit. Zabere jí to opravdu dlouhou dobu než má vše a může tak být konečně spokojená. Nakonec si vše ještě jednou projde a pak kartičky pečlivě zabalí a uschová aby o ně jen tak nepřišla. Rozhodne se, že skočí do města a nakoupí pár talířů navíc aby později mamce nechyběly. Přikoupí i příbory (hůlky) a pak až se vrátí, tak se dá do vaření. U toho jí napadne, že by bylo dobré mít i více kartiček se zásobami vody. Takže se vrátí se starým kýblem a pár lahvemi. Dnešní den se pomalu mění do spousty dalšího a dalšího pečetění, takže Temari je celkem unavená. Alespoň že si může odpočinout u vaření menších porcí jídel které pak následně rozdělí do talířů a misek. Přidá vše co je potřeba jako hůlky a pak se dá znovu do pečetění. Aniž by si to sama nějak uvědomila, tak jí to dost začalo bavit. Čas jí příjemně utíkal a skončila dokonce o dost později než měla. jen tak stačila vše uklidit, umýt a hodit do sebe rychlý obídek, než musela vyrazit do nemocnice na další lekce. Jen doufá, že dnes nepřijde vyjímečně pozdě ale i tak by to bylo poprvé a snad jí to proto doktorka odpustí. I tak to podle Temi byl velmi úspěšný den a malá oběť v podobě omluvy jí za to určitě stojí. Konečně může být doma ale především na misích v dalším bodě o dost užitečnější než doteď. Ta představa jí těší a už se těší co dalšího a nového se na lekcích dnes ještě dozví.*

*Temari pomalu zavře oči, nevnímá nyní okolí a šumění listů stromů rozsetých všude okolo ní. Ponořuje se pomalu hlouběji do své mysli a uklidňuje svou vlastní chakru. A proč, že jí musí uklidňovat? Nedaleko odtud se totiž střetla s jiným shinobi. Vlastně jí napadl jako první a pak když pocítil tuhý odpor, tak se stáhl. Temari ještě nějakou dobu sledovala jeho chakru, aby se ujistila že se již nevrátí. Ráda by toto místo opustila a pokračovala v cestě jenže, na někoho čekala. A protože hodlala svému slovu dostát tak jako vždy, tak se rozhodla uklidnit jediným jí známým a zároveň i spolehlivým způsobem. Začala trénovat. A to jen tak? Kdepak, nedaleko od ní na dohled byli ukrytí její dva kloni kteří měli přehled a mohli originál Temari včas upozornit kdyby jí hrozilo jakékoliv nebezpečí. Nu a jí samotné se pomalu dařilo chakru srovnat do normálu, ale i tak měla v hlavě pořád lehký tlak kterého se nedokázala zbavit. Pomalu vstala a hodlala se uvolnit ještě o něco víc, dostat ze sebe veškerý ten...stres asi? Proto si vybrala pro svůj cíl menší osamělý strom, rozkročila se jako do bitvy a pustila se do skládání pečetí. Aniž by si to uvědomila, tak podvědomě snad důsledkem mírného rozhození zvolila svou nejsilnější techniku s použitím katonu DAI ENDAN. Z úst se jí vyvalil oheň který nabral podobu neustále se zvětšující obrovské ohnivé koule a ta v moment dotvoření vystřelila maximální rychlostí oproti nebohému stromku. Minout nemohla, během vteřiny byli sežehnuté všechny listy a dokonce dřevo pod náporem plamenů živených chakrou začalo praskat a rozpadat se. Temari to sledovala klidnýma očima a v duchu si urovnávala veškeré poznatky. Neustále se učila ze svých vlastních chyb, které cíleně hledala. A jako bonus se konečně cítila o něco i lépe. Jenže tohle nebyl dnes její jediný strom, očima si vybrala další a maximální rychlostí se pustila do skládání pečetí. Nyní už nepoužila stejně silnou techniku, ale její slabší verzi katon Endan. Opět z úst vypustila velkou ohnivou kouli a jako by snad strom byl zapomenutá kuželka, tak přesně ho sfoukla svou ohnivou koulí. Tedy ne doslova samozřejmě. Strom nespadl, naopak vzplanul ale s plameny neměl rozhodně menší problém než jeho předchůdce. Temari nyní získala malou oblast, plnou ohně a horké země i vlastně celé okolí bylo pořádně rozehřáté. Vložila tedy chakru do nohou a začala proskakovat překážky, vyhýbat se hořícím větvím velmi zblízka aby si zvykla na vlastní žár své vlastní techniky. Tu se u toho chytila rukou či nohou pomocí chakry, tu jen lehce změnila směr vhodným přichycením prstů. Když oheň trochu víc pohasl, byla už pěkně rozehřátá. Skočila si k tašce, kde měla pití a zjistila že její láhev je prázdná. Normálně by to mohl být asi problém, ale Temari vždy myslela dopředu. Proto vytáhla z pouzdra na ninja vybavení malý čtvereček pergamenu a ten si položila na dlaň. Kousla se lehce do prstu na druhé ruce, aby získala jen pár kapek a ty nechala dopadnout na správné místo. Pak už se ozvalo pouhé puff a v ruce měla plnou láhev studeně chladné vody (Kuchiyose Tobidougu). Konečně se mohla napít a na chvíli se posadit, takže se příjemně zády opřela o strom. Kloni nic nehlásili ale pro jistotu pomocí své stopařské techniky ještě jednou pečlivě zkontrolovala své okolí. Přeci jen během tréninku a používání jiných technik jí mohlo něco uniknout. Ale jak se po chvíli ukázalo, tak neuniklo. Nikde ani stopa po jakékoliv chakře a tak mohla být spokojená i nespokojená zároveň. Spokojená, protože jí nehrozilo nebezpečí ale nespokojená protože se neblížil ten koho čekala. Chvíli si z nudy pohazovala kunaiem, ale nakonec znovu vstala. Potřebovala něco dělat, něčím se zabavit. A pak její pohled padl na velký kámen, který odkryl až nyní ohořelý strom.* Hmm… *Temari se na něj zaměřila, protože tohle byl cíl u kterého se nemusela držet se svým katonem na uzdě. Mohla by zkusit kámen rozpálit až tolik, aby vlastní teplotou pukl. Ten nápad se jí docela zalíbil a tak znovu složila pečetě a pustila se do opakování poslední použité techniky. A pak znovu a ještě jednou prolétala vzduchem velká ohnivá koule za druhou. A netrvalo samozřejmě dlouho a Temari pocítila velkou únavu kvůli velkému plýtvání vlastní chakry. Musela si dát pauzu dřív, než dokázal ten velký šutřík puknout. Ale alespoň ho dokázala pěkně rozpálit, což si zkusila přiložením dlaně nad jeho povrch. Pak si už jen sedla a čekala, chvíli upíjela vodu až ucítila konečně tu správnou chakru! Nepohnula se, jen čekala až přijde za ní. Šlo o menší nevýraznou postavu celou zahalenou v černé barvě. Jen oči z ní byli vidět, nic víc.* Přicházím pokorně dle pokynů. *Bylo zvláštní jak se k Temari chová uctivě, zatímco jí to očividně přišlo jako že se chová přirozeně. Konečně pomalu vstala a jen krátce rozkázala přísným hlasem.* Dej mi to… *Natáhla ruku a převzala si svitek od té osoby.* ...a nyní běž. Prozatím jen vyčkávej cvrkot ptáčků jako vždy. *Osoba pokorně přikývla a rychle v ninja stylu zmizela. Temari se pak konečně mohla vydat domů do Kumo.*

*Vážně nuda, jinak se dnešní den nazvat nedal. Nejen, že měla za úkol stráž u brány ale ještě se nic pořádného nestalo a ona tak přímo překypovala nevyužitou energií i chakrou. S tím se prostě musí něco udělat! Proto si nejdřív zašla ke svému oblíbenému stánku, kde si vzala jídlo sebou. Dnes se nehodlala totiž vrátit domů dřív, než k večeru a k tomu jí zbývalo ještě pár dobrých hodin. Hodlala si všechnu tu dnešní nudu vynahradit a pořádně si zatrénovat. K tomu účelu dnes měla u sebe svitek s novou technikou který ji propůjčil po posledním společném tréninku samotný velitel jejich současného týmu! Šlo v podstatě o vytvoření ohnivé střely v podobě dračí hlavy, tedy tak nějak to alespoň pochopila. Už nyní se těšila, až si bude moci projít veškeré detaily. Kráčela tedy jak nejrychleji dovedla, ale zároveň opatrně aby nepřišla svou vlastní neopatrností o vlastní pozdní oběd. Původně chtěla jít trénovat poblíž chrámu bohů Hromu, ale bylo to přeci jen dost daleko. Proto se nakonec rozhodla, že bude trénovat u jezera které bylo podstatně blíž. Došla k němu během chvilky a nejdřív se posadila do trávy a pustila se samozřejmě do jídla. Nechtěla, aby jí jídlo nepříjemně vystydlo mezitím co by trénovala. Navíc jídlo jí nezabralo zase až tolik času, takže se brzy mohla pustit nejdříve do nastudování svitku. Pečlivě a hned několikrát si přečetla veškeré popsané kroky, načež si vše pro sebe shrnula na závěr nahlas. Když si byla jistá, že si vše dobře pamatuje tak vstala a přišla ke břehu jezera. Pevně se rozkročila a pustila se do skládání pečetí, pak už stačilo pouze vložit chakru a první pokus byl zdárně na světě. No upřímně nešlo samo sebou o povedený pokus, i když na druhou stranu katon opravdu Temari vypustila. Jen se jí nedařilo techniku správně zformulovat, ale což však se to snad nějak poddá. Temari už byla dost zkušená na to, aby věděla že se nesmí nechat takhle lehce odradit. Proto celý postup provedla znovu a pokusila se u toho upravit tok i sílu chakry ale výsledek nebyl o moc lepší. Nešlo sice už pouze o plameny katonu ale technika měla stále problém udržet tvar a o podobě dračí hlavy se nedalo už vůbec mluvit. Temari se rozhodla dát si malou pauzu a nad vším se pořádně zamyslet. Problém nebylo až tak těžké najít, doposud vytvářela jen jednoduché tvary. Proto se jí tato technika hned zalíbila a považovala jí sama za velmi cool. Přeci jen dračí hlava, to už nebyla žádná hloupá ohnivá koule jakých už nejen ona vytvořila doslova stovky. Na chvíli se proto posadila do trávy a rozhodla se meditovat o vlastní chakře, vlastně se ale nemohla u meditace zbavit pocitu že má správný postup na dosah ruky. A tak si jako už tolikrát předtím představila vlastní chakru proudící jí v těle a pěkně jí začala urovnávat.* “Chakra v těle! To je přeci jen ono!” *Temari prudce otevřela svá krásná kukadla a pomalu se postavila na nožky.* Celé to je o tom umět si proudění chakry v technice představit! *Nejraději by zavýskala jako malá holka, znovu zavřela oči i když nyní se u toho už znovu neposadila a začala si dračí hlavu představovat. Nebylo to až tak těžké, za to představit si jak v ní proudí chakra už bylo o dost těžší. přesto po pár minutách Temi otevřela oči, aby si s novou představou o funkčnosti techniky poskládala potřebné pečeti. A tentokrát se opravdu něco o trochu víc zadařilo. Dračí hlava se zformovala a opravdu vyletěla určeným směrem, jenže ihned pozbyla vlastní tvar a změnila se v ohnivou dopadající spršku neuspořádaného plamenu. Temari se přesto usmála, bude to muset zkusit ještě několikrát než najde správné rozložení ale nyní to už půjde! Cítí to všemi smysly, tak moc v sebe nyní věří. Znovu tedy složí ruce k sobě, aby poskládala vzápětí veškeré pečeti a pak pootevře ústa aby vyšlehla další plamenná dračí hlava. Tentokrát technika působí o něco déle, ale pak se najednou před dosažením cíle sama vyruší a zmizí.* Málo chakry… *Pokárá s povzdechnutím sama sebe Temi a rozhodne se zkusit to ještě jednou znovu! Je rozhodnutá to dnes jednoduše zvládnout ještě předtím, než půjde domů. Takže znovu! Pečetě, postoj, otevřít a…. Dračí hlava zazáří nad jezerem v krásných plamenech a tentokrát doletí dost daleko, přesně jak si temari přála. Jenže po nárazu na vodní hladinu zasyčí jen docela málo. Temari je i tak ráda, že to vlastně poprvé zvládla i když… Bylo to upřímně dost slabé! Takhle to přeci jen nemůže nechat, proto se rozhodne celé to zkusit ještě jednou! Ale stále je to málo a nestačí to! Temari to tedy zkusí ještě a pak ještě jednou! A přestože je nyní docela dost unavená a zadýchaná, tak poslední ohnivá dračí hlava už zapůsobí docela hezkou silou na vodní hladinu. Horké páry se vytvoří opravdu dost, takže se pro dnešek už rozhodne temari skončit. Posbírá si své věci a pomalu se rozejde domů, dnešek i přes nudný začátek nakonec stál za to!*

*Pomalu se blížila doba, kdy Temari skončí volné dny vyhrazené na trénink a ona se bude muset vydat opět domů. Nevadilo jí to, za tu dobu kterou zde na samotě u chatky strávila se hodně naučila a navíc ještě má trochu času aby zvládla jeden nebo možná i dva tréninky. A to je dobré! Proto odloží prázdnou misku a pomalu se postaví aby se mohla ještě jednou naposledy protáhnout než se rozhodne jak nyní chce dál trénovat. Pokud si naposledy dobře vzpomíná, tak trénovala tu novou fajn techniku. U té vzpomínky se musí pousmát, protože to nakonec dobře dokázala ale nyní by si ráda trochu protáhla celé tělo, takže volba na sebe nenechá dlouho čekat. Temari složí pečetě a vyvolá opět tři své klony s kterými se vydá zopakovat si společný trénink. Klony už vědí co mají dělat, takže se ani všichni nemusejí dlouho domlouvat a mohou přistoupit ke společnému tréninku. Temari se postaví před lesíkem na pomyslnou startovní čáru, zavře oči a začne se plně soustředit na vlastní chakru. Klony mezitím vyrazí připravit překážkovou dráhu, obnovit staré cíle a pasti. A Temi? Stále jen stojí a v duchu pomalu počítá, u toho si pohrává s vlastní chakrou chvíli jí nechá mocně vzplát a pak jí hned zase ztiší. Chce se příjemně rozcvičit než vyrazí a zároveň klonům dopřát dostatek času na přípravu. Když se jí zdá, že by to už mohlo stačit tak ještě svou stopařskou schopností zkontroluje nejbližší okolí jako už tolikrát předtím za celou dobu svého pobytu zde. Zdá se ale že je vše v pořádku a proto si sama pro sebe odhodlaně kývne, zvedne hlavičku a zároveň otevře očka.* Už jdu! *Křikne do dáli a ve stejný moment se rozběhne naplno jak jen nejrychleji dokáže. Lesík se rychle přibližuje a dnes jí dokonce nechají vběhnout beztrestně dovnitř. Temari však ví, že určitě něco chystají a tak je dobře, že zůstane připravená a ve střehu protože vzápětí vyletí ze dvou směrů kunaie a tak jen tak tak dokáže Temi uskočit na stranu. Sotva se však nožkama dotkne země vycítí, že je něco špatně. Ozve se zapraskání za jejími zády a velký starý strom se začne kácet přímo na ní což zahlédne přes rameno, když se pokusí přesvědčit co za nebezpečí jí hrozí.* Hoooo? *Temari neztrácí hlavu, nepanikaří ba naopak tohle nebezpečí bere jako příjemnou výzvu! Přesune své celé tělo v jenom rychlém úkroku do strany a pak se odrazí a skočí tak, aby jí strom těsně minul a zároveň jí posloužil jako odrazový skokanský můstek takže proletí ve směru odkud strom padal a může zahlédnout rychle mizející pohyb klona. Potěší jí to, protože by dokázala reagovat kdyby chtěla, ale to není nyní její úkol a tak rychlým pohybem najde první označený cíl a doskládá pečetě ještě před dopadem zpět na zem. Velká ohnivá koule vyrazí vpřed a plameny plně zasáhnou cíl. “To je dobré!” *Ne že by snad usnula na vavřínech, ale ten zásah se jí vážně povedl a tak spokojeně pokračuje dál. Míháse mezi stromy a pak zahlédne další dva cíle. Každý se však nachází na jiné straně jako by jí nepřátelé chtěli překvapit ze dvou směrů. Temari se pouze usměje a pak vloží více chakry do nohou, aby se mohla odrazit a vyskočit nad koruny stromu. Takhle má nyní oba cíle pod sebou a není zas až takový problém přejít z jednoho cíle na druhý ohledně zaměření. Navíc u toho poskládá pečetě na Housenku a zrovna když začne pálit na první cíl, tak si všimne že cíle jsou najednou čtyři! Rychle se přizpůsobí a nakonec zasáhne všechny cíle i když poslední až na podruhé. Trošku jí překvapí, že její klony dokázali vymyslet něco takového, až skončí tak jim bude muset nejen poděkovat ale také je pochválit. Ale to už dopadne lehce jako kočka opět na nožky a pokračuje v běhu dál. V dalším úseku stromy lehce řídnou a ona tak může doběhnout na menší prázdný prostor těsně před skalní stěnou který jak se ukáže zase až tak prázdný není! Na volném prostoru je osamělý starý kmen, který je téměř bez větví a který je označený jako silný nepřítel. Nezaváhá! prudce začne brzdit nožkama a ke konci se přikrčí a pomůže si i rukama. Jakmile zastaví, tak se pustí do další série pečetí. Tentokrát jde o její nejsilnější katonovou techniku a tak se pořádně zapře aby z úst vypustila poměrně velikou ohnivou kouli, kterou nechá pořádně narůst a posílí jí co nejvíce chakry zvládne aniž by se technika rozpadla a pak jí nasměřuje přímo do středu toho kmene. Síla plamenů je opravdu úžasná a kmen během minutky zmizí doslova v plamenech. Temi si otře zamyšleně čelo a spokojeně se usměje. Tohle je vážně dobrý trénink ale není čas se zde dál zdržovat a tak proběhne kolem zasaženého cíle, vloží chakru do nohou a už běží vzhůru po kolmé skále. A přesně jak očekávala, zeshora začnou létat menší kameny jako předtím na tréninku. začne se jim vyhýbat a uskakovat jak nejrychleji dokáže. A oproti posledně se vážně zlepšila, tentokrát jí nezasáhne ani polovina kamenů co minule ale nemá čas být na sebe hrdá. Na skalních výčnělcích totiž může zahlédnout první cíle. Rychle si proto připraví opět housenku a tentokrát musí použít všech deset střel, aby někdy i na podruhé zasáhla všechny cíle. Klonům se totiž podařilo najít vážně zákeřná a obtížně zasažitelná postavení, kam cíle dobře ukryli. Dnes Temari trvá o něco déle, dostat se až do cíle ale i tak to samozřejmě zvládne a než klony idnes propustí, tak jim srdečně poděkuje za skvěle odvedenou práci.

*Vodní hladina se lehce pohupuje díky doznívajícím následků prudkého pohybu Temari a jednoho člena klanu Doku. Ještě před malou chvilkou jejich zbraně narážely o sebe až z nich téměř odletovaly jiskry ale nyní odskočili od sebe a navzájem se pouze odhadovali. Temari s taseným obřím mečíkem v drobných ručkách a její soupeř s katanou. Jakže se stalo, že se ocitli proti sobě? Asi už správně tušíte, že si na dnešní trénink Temari přizvala malou výpomoc. Trénovat sólo může i tak kdykoliv, ale občas to prostě chce s někým zatrénovat a procvičit si nečekané situace a reakce soupeře. Navíc její soupeř byl poměrně silný v používání Suitonu, takže se dnes nebude muset Temari držet příliš zpátky a to se jí dost líbilo.* Prosím nedržte se zpátky Temari-senpai. *Promluvil po chvíli ten ninja s mírným úsměvem a pak klidně pokračoval.* Přišli jsme si sem přeci jen zatrénovat, tak ať to stojí za to, že? *Temari se pouze dál usmívá, ale pak přikývne.* “Takže ty nechceš šetřit? No dobrá.” *Jednoduše si přehodí trošku meč v ruce, ale u toho už provede mírný pohyb a z meče nečekaně vyšlehne pouze malá ohnivá koule (Katon: Goukakyuu). Přeci jen její protivník nezná její schopnosti a ona ho nechce při tréninku zabít. Její protivník reaguje okamžitě i když ho útok opravdu mírně zaskočí, takže je dobře že nepoužila nic silnějšího a on tak dokázal s chakrou vloženou do nohou hbitě uskočit. Nejspíš až nyní si uvědomil, co za meč má Temari ve svých drobných ručkách. Okamžitě aby dohnal zpoždění tak začal skládat pečetě, boj s Temari se nyní stal pro něho lehce nevýhodným i když oba bojovali na vodní hladině menšího jezera což mu dávalo jako uživateli suitonu lehkou výhodu a přesně tu se i pokusil proti Temari ihned použít! Přesněji z vodní hladiny nedaleko Temari se zvedl vážně velký vodní had (myšleno tvořený z vody, SUITON: JA NO KUCHI) a okamžitě se pokusil dopadnout na místo kde se nachází Temari. Jenže Temari samozřejmě nečekala až její soupeř zformuje svůj útok a zasáhne ji. Sledovala pozorně každý jeho pohyb a už ve chvíli, kdy se začal ten had formovat a zvedat se dala do pohybu. Přesněji se rozběhla po vodní hladině a ve chvíli kdy had udeřil už měla nahromaděnou chakru v nohách, takže stačila uskočit dozadu a zároveň se rozmáchla svým velkým mečem proti technice jejího soupeře. Velká ohnivá koule narazila do hada a získala dostatek času, aby Temari unikla ale ona nehodlala pouze stát a bránit se. Zamířila po pomyslné kružnici kolem soupeře, nechtěla se přibližovat přímo. U toho sem tam máchla svým mečem, takže další a další Katon: Endan vyrazí proti ninjovi a ten musí uskakovat a vyhýbat se. Nakonec však přijde s řešením co si s Temari počítat a složí pečeť tygra, takže z pod Temari okamžitě vystřelí silný proud vody a tím její útok přeruší. Temari dostane zásah a chvíli jí trvá než se z vody opět dostane celá promáčená na nohy. Díky chakře však opět stojí a docela naštvaně si svého soupeře prohlíží. Pak se rozběhne po chvíli přímo jakoby po přímce proti soupeři který si mezitím připraví další útok, kterým Temari hodlá smést. Její útok považuje za hloupou reakci vzniklou z naštvání jak jí předtím zasáhl a tak vypustí proti Temari vodní střelu o celkem širokém záběru. ta se však jen usměje odrazí se a skočí do vzduchu. Že by další chyba, když se nemůže vyhnout a nebo? Temari při tom mávla mečem a všude kolem ní i pod ní vyšlehnou plameny z jejího meče. Snaží se zasáhnout co nejvíc vody a vytvořit páru (KATON: RYUUKA NO JUTSU) a to se jí po chvíli také povede. Jenže pak než jí její soupeř stačí zaměřit, Temari prostě v páře zmizí (Mesai Mochite). Temari využije páry ještě než se rozplyne a přesune se za svého soupeře kde se tiše opět zviditelní.* Jsi mrtvý… *Oznámí mu a ani se nehne, za to její společník sebou docela trhne a prudce se otočí na Temari.* Kdy jsi se…? *Temari mu samozřejmě neodpoví a pouze se usměje. Pomalým pohybem vrátí meč do pouzdra na zádech.* Vlastně jsem tě velmi rychle přečetla, nebylo těžké tě přesvědčit že jednám přímo. Prosím nepodceňuj příště svého soupeře. *Temari se snaží znít dobrácky, ne moc přísně ale tuhle krátkou chvilku kdy má navrh si vážně užívá.* Děkuji ti za trénink Temari-senpai. Rozhodně si tu radu dobře zapamatuji. *Temi jen pouze přikývne.* To by jsi měl, ale nyní mě omluv. Musím se jít převléct… *S tím tam svého společníka nechá a zamíří nejkratší cestou domů.*

*A bylo po obědě! Temari se tak nějak nechtělo vstát a tak ještě dvě minutky doplňovala v sedě energii a chakru. Tedy tak by se to s trochou dobré vůle snad i dalo obhájit před někým slabomyslným. Ale koho to vlastně zajímá, že? Důležité na tom všem bylo pouze to, že Temari vstala a protáhla se jako nějaká kočka. Tedy ne že by protahování bylo až tak důležité, ale byl to první krok k tomu, aby se vrátila k původnímu tréninku v horách. Trávila zde sice zatím první den, ale už nyní z toho měla dobrý pocit. Zatím totiž mohla sama o sobě říct, že do toho dává vše. Otázkou ale nyní dál bylo, jakému tréninku se chce věnovat dál. Katon jí přišel už celkem vyzkoušený a ona dostala nápad na to, že by si mohla zajít trošku vyzkoušet ovládání Suitonu. Jistě v porovnání s katonem v něm byla úplný začátečník a vlastně nebýt jejího Staršího velitele týmu (NPC), tak by si velmi ráda vystačila pouze s katonem. Jenže on měl pravdu, používání dalšího elementu jí neskutečně otevřelo další kombinace v boji a to ještě nezmiňuje fakt co řekl na závěr. Bylo to asi takhle.* “Temari, vím že Suiton asi není to, co by jsi nejraději získala. Ale ber to takhle, i v Suitonu existují vážně silné techniky které ti dají dost dobré karty na to aby si mohla snadno vyhrát.” *Ano, tak nějak ji to řekl a ta sebejistota v očích nějak temari dokázala přesvědčit že mu může plně věřit. Rozhodně se hodlá zlepšit natolik, aby v tom hloupém Suitonu byla dost dobrá a dokázala všechny ty úžasné techniky naplno využít! proto se rozhodla trénovat trošku jinde, než předtím. Tentokrát se nerozešla ke skále, ale k malému jezírku vytvořeného místním horkým pramenem. Ne, opravdu se nehodlala koupat tedy ne alespoň ihned. Ale pořád to byla voda a tak jí nebude muset vytvářet. Temari se pro teď rozhodla, že nebude vůbec špatné vzít si sebou do hor svitky s popisem pár nejzákladnějších technik pro ovládání Suitonu. Tou úplně první pak bylo ovládání vodní hladiny, její následné rozvíření a vytvoření malého víru. Úplná brnkačka pro každého genina, jen se dvěma malými detaily. Temari není genin a pak, na Suiton přišla docela náhodou a to tak, že docela nedávno. Proto složí patřičné pečetě a pokusí se plně využít vlastní chakru. Světe div se, temari nepanikař ale nic se nestane. I tak to jednoho docela zamrzí. Temari se však nevzdává a celý pokus tvrdohlavě opakuje a protože je zde i přes značnou výšku docela horko, tak se začne lehce potit. Ony výpary z teplé vody tomu zrovna dvakrát nepřidávají! Temari proto o krok, pak i o druhý odstoupí dál ale nehodlá se vzdát!* “Tohle musím zvládnout!” *Tentokrát použije víc chakry a konečně se vodní hladina jemně zavlní.* “Už jsem blízko!” *Temari se snaží jak jen může, nepovoluje a pak se nečekaně technika sama přeruší. Temari absolutně nechápe proč, co jen udělala špatně? Zkousne si spodní ret téměř až do krve, když o tom usilovně přemýšlí.* “Možná to zase příliš hrotím, jdu moc přes sílu?” *Pomalu sama pro sebe si přikývne.* Tak jo Temi, zkus do toho jít přirozeně, cítit to a netlač to tolik. *Jistě, může to znít jako že se zbláznila, ale jí je to naprosto jedno. Prostě potřebovala vyslovit vlastní myšlenku nahlas, pocítit váhu slov a plně si u uvědomit jejich význam. Znovu pak přijdou na řadu potřebné pečetě, krátké soustředění a procítěný postoj bez nátlaku na sebe či techniku a… točí se! Temari se upřímně pousměje, ale povedlo se jí zvládnout základní techniku. No hurá, to není vůbec špatné. Ale tímhle to rozhodně dnes neskončí! Na chvilku se rozhodne pro malou pauzu a vytáhne ze zadní kapsy další svitek, do kterého se hned začte.* Tak jo, tohle nezní zase až tak nezvladatelně… *pronese sama pro sebe a pak se znovu rozkročí, aby zaujala pevnou pózu. Další co zkouší je vytvoření proudu rotující vody. Musí jen vložit potřebnou chakru a tvarovat jí do podoby hada. tak nějak by to mělo být, jenže udržet techniku stabilní jak se ukáže není zrovna lehké. Tedy, pokud bereme v potaz ten různě se kroutící a samovolně rozpadající základ, pak máme alespoň něco. I když by se dalo říci, že temari zde vaří své jutsu doslova z vody. Stále se jí ne a prostě nedaří vytvořit správnou rovnováhu pro proudění chakry v technice založené na Suitonu. S katonem je to docela lehké, takové přirozené a ona miluje ten známý věrný pocit když ho používá a chrlí všude kolem sebe ohnivou sílu. Ale Suiton, ten je docela jiný. Temari se usilovně snaží ho pochopit a jediné co jí k tomu pomáhá je neustále staré a dobré opakování alias pokus-omyl. Když vytvoří sloup snad už po dvacáté, tak se konečně zadaří! Sloup ustojí správné proudění chakry a dokonce se vytvaruje do něčeho, co by se dalo nazvat jako tvar hada. Tedy, když přivřeme obě oči a nebo ještě lépe se raději podiváme s naší představivostí úplně někam jinam. Někam stranou. Temari si nyní vážně ale už musí odpočinout, navíc se jí vůbec nelíbí jak je celá zpocená a tak se jednoduše svlékne. Pomalu si zaleze do horké vody a příjemně se rozvalí. Dneska si už zatrénovala až až. Však to zkusí zase za chvíli, jen až si trošku odpočine.*

konec rpg

*Pomalu vstala a protáhla se, bylo krásné ráno a ona usnula? Pomalu se snažila rozpomenout kde je a proč jí bolí celé tělo. Tráva všude kolem ní a deka jí poněkud pomohla si pomalu rozpomenout. Byla si přece zatrénovat mimo vesnici a hodlala se mimo ní zdržet den, možná dva. Pomalu vstala a začala se protahovat, na zemi se nespalo tak dobře jako v posteli ale Temari si přeci jen začínala pomalu zvykat. Mise a teď už i tréninky mimo vesnici si nehodlala nijak ulehčovat. Proto jakmile protáhla celé své rozbolavělé tělo, tak se rozhodla že nejdřív složí deku a uschová jí do své pečeti (Kuchiyose: Raikō Kenka) a pak že posnídá. Pro ten účel vytáhla svůj svitek, kde měla uschované veškeré důležité věci především zásoby jídla aby nemusela na cestách vařit či trpět hladem tam kde vařit nejde. Pak už stačila jen kapka krve, troška chakry a když to příjemně promícháme tak hned máme čerstvé waflíčky s horkým čajíkem! Temari se hned do jedné spokojeně zakousla. Cukr! To je přesně to, co potřebovala aby doplnila všechnu ztracenou energii kterou vyplýtvala během včerejšího tréninku. Nespěchala a klidně jedla aby si mohla rozmyslet, jak chce dnešek strávit. Nejspíš by bylo moudré den rozdělit na dva hlavní tréninky a mezi nimi dát krátkou pauzu na jídlo a osvěžení. Ano, to neznělo vůbec špatně. A večer by si mohla jít zaplavat do řeky! Tenhle nápad byl snad ještě lepší, než ten předchozí a tak motivovaná Temi dojedla a nechala ve svitku zmizet talířek s hrníčkem. Je čas se do toho pustit a vyrazit trénovat! A tak Temi vstala a přivřela oči. Nejdřív chtěla ještě jednou zkontrolovat pozorně nejbližší okolí ale žádnou chakru v nejbližších sto metrech neobjevila což bylo dobré. A pak? Pak prudce otevřela víčka a vyrazí s chakrou nahromaděnou v nohách jako blesk, nebo spíš skok kobylky přímo vpřed. A pak se odrazila znovu a znovu, tentokrát už pokračovala v korunách nejdřív menších stromů, které ale postupně houstly a mohutněly až přecházely do menšího lesíka. Temari pozorně naslouchala a dvakrát se na chvíli dokonce zastavila. Zpěv ptáků a šum ve křoví jí ale dával dobrá znamení že zvířata neví o její přítomnosti ani o přítomnosti jiného nebezpečí. A tak se Temi přesunula do zničenější části kde nebylo tolik živo. Zde seskočila na zem a zvědavě se chvíli na samotném kraji spálené části rozhlížela. Kdysi zde musel řádit velmi silný oheň, dost možná způsobený bojem mezi nějakými ninji protože spálená část končila docela náhle jako by oheň někdo v jeden moment uhasil.* Ať jsi byl kdokoliv, nejspíš jsi prohrál… *Zašeptá zamyšleně Temi a lehce se zamračí, ona nebude jako ten katon používající ninja! Bude právě zde tvrdě trénovat aby ona sama nikdy na podobném místě neprohrála. Byla pevně rozhodnuta a tak se pomalu rozešla do samotného středu spáleniště, kde se zastavila a pak se zhluboka andechla a vydechla aby uklidnila svou mysl. Rozhodla se začít meditací o chakře, aby tak uctila památku mrtvého ninji. O jeho smrti nepochybovala i když zbytky těla nikde neviděla. Byl to… zvláštní pocit, ale ona cítila jak její chakra na toto místo reaguje. Jako by i její samotná podstata odmítala sdílet osud neznámého ninji. Musela se usmát a pak se nečekaně pustila plnou rychlostí do pečetí aby během chvilky vytvořila svou nejsilnější ohnivou kouličku (Katon: Dai Endan) a nasměrovala ji volným prostorem přes spálený prostor do starého spáleného pahýlu. Zde musel být jeden ze zásahů co minul soupeře ninji používajícího katon, Temari to dobře odhadla a nyní opakovala jeho kroky. Támhle o kus dál byla země rozrytá, nyní sice už mírně zarostlá znovu trávou ale stejně. Temari složila další pečetě a v duchu viděla, jak se nepřítel vyhnul a pokouší se ohnivého ninju oběhnout aby na něho ze strany použil nějakou zákeřnou techniku. Temari zareaguje tak, jako asi reagoval on a vyšle několik menších ohnivých koulí po půlkruhu a to asi tak, jako by odhadovala pohyb nepřítele dřív, než kam se pohne. Rozestup se zdá být dobrý a ona tak vytvoří podobné stopy pomocí Housenka no Jutsu jako byly ty předchozí. Pěkně ještě trošku dohořívající trávu kolem spálených míst. Pak se znovu rozhlédne a přijde k místu za sebou, zde je doslova přeřízlý strom který se pod vlastní váhou zlomil. Byl sice ohořelý, ale temari hádala že to se stalo až později. Příčinou musel být ten přímý řez...* Raiton! *Vydechla překvapeně a pak si spojila několik věcí dohromady.* Byl jsi pěkně v nevýhodě že? Suiton a Raiton, nepříjemné… *Temari se pak pokusí vyčistit si mysl od myšlenek na zoufale se bránícího ninju. Proto hned třikrát za sebou vytvoří nyní už trochu menší ohnivou kouli, ale stále dost spalující (Katon: Endan) a vyšle jí náhodně vždy trošku jinam kolem sebe. Marně, stopy zdejšího boje nejdou tak snadno smazat, proč si nyní připadá jako malá hloupá holka? Trochu unaveně si přejede rukou přes oči aby setřela pot který jí během tréninku vyskočil. Rozhodne se použít ještě několik technik katonu, než vloží opět chakru do nohou a nechá pro dnešek už to podivné mrtvé místo dál spát. Už nyní byla skálopevně rozhodnuta, že se po menší pauze a obídku k tréninku na stejné místo nevrátí. Nebyl to dobrý nápad! Povzdechla si a rozhodla se v živější části lesa vyhledat malý potůček, zde se pak příjemně omyla a dala se trošku do pořádku. Sice jí zde neměl kdo potkat, ale to ji nijak nevadilo. navíc voda byla příjemně chladivá a Temari se proto rozhodla že se nají rovnou zde. K obědu si vyvolala ze svitku horký ramen a posadila se u toho vysoko na větev jednoho stromu. Houpala nožičkama a spokojeně jedla. Tohle byla její malá chvilka odpočinku, protože až dojí tak se vydá pokračovat v tréninku. Tak trošku jí chyběly hory a vítr ve vlasech, takže přemýšlela kam se na odpolední trénink asi vydá dál. Ano bude to do hor!*

Mosuke Kaminari Root jméno Jin
*Dnes ho vzbudili ve 4 ráno, poté ho odvedli do tréninkové místnosti kde byla i Zaki. Poté jim jejich sensei řekl aby začali s bojovým tréninkem. Měli bojovat proti sobě, což Mosukemu moc nevyhovovalo. Obě děti si stoupli naproti sobě. Když v tom sensei mávl svou pravou rukou čímž jim dal povel k souboji. (Mosuke) Rozeběhl se proti Zaki, přičemž začal skládat ruční pečetě. Bunshin no Jutsu díky této technice vytvořil po své pravici dva klony a po své levici jednoho klona. (Zaki) Když se Mosuke rozeběhl tak stála velmi klidně. Když si všimla jeho techniky tak se usmála. Tuto techniku už viděla podle jeho pohybu předpokládala že ji bude chtít oběhnout a zaútočit zezadu. (Mosuke) Když byl dost blízko tak složil pečeť tygra aniž by použil chakru. Tušil že Zaki si bude pamatovat jejich první souboj a tak předpokládal co udělá. Proti Zaki běžel Mosukeho klon, přičemž samotný originál běžel po její levici. Když se k ní přiblížil tak se sklouzl po kolenou, přičemž jeho klony opakovali jeho pohyby. Taky přestal s pečetí tygra a poslal chakru do své dlaně a chytil Zaki za levou nohu, Díky chakře ve své dlani se přilepil k její noze. (Kinobori no Waza) Poté si rychle stoupl a prudkým mávnutím své ruky vyhodil její nohu do vzduchu. Zaki se snažila udržet rovnováhu když v tom do ní Mosuke strčil a pustil její nohu. (Zaki) Byla dost překvapená tím co její protivník udělal. K jejímu překvapení byl Mosuke rychlejší než minule a také jeho strategie byla jiná. Jak předpokládala tak Mosuke který byl přímo před ní tak byl klon. Jen co zmizel jeho klon tak si uvědomila ji drží za nohu. Po jeho chvatu ležela na zemi. Rychle si stoupla, odskočila od něj a rozeběhla se proti němu. Rozmáchla se svou pravou rukou a když byla dost blízko tak udeřila. Její pěst mířila na Mosukeho břicho. (Mosuke) Když od něj odskočila tak udělal to samé. Jen co se proti němu rozeběhla tak se rozběhl taktéž. Když zaútočila svou pěstí tak Mosuke chytl její pěst, přičemž do své dlaně poslal svou chakru jako při Kinobori no Waza. Čímž zmařil její útok. Oba se zastavili a oba je bolela ruka kterou zaútočili. Zaki chtěla odskočit ale věděla že nemůže páč jsou přilepeny k sobě Mosukeho technikou. Samotný Mosuke se pod maskou usmál. (Zaki) Naštvaně zamručela a vykopla svou pravou nohou. (Mosuke) Tento krok očekával a tak chytl její nohu taktéž do své druhé dlaně poslal chakru takže měl její ruku a nohu přilepené ke svým dlaním. Poté uskočil dozadu a pustil její končetiny. (Zaki) Byla dost překvapená když ji chytl i nohu. Když odskočil tak ji strhl sebou a ona ztratila rovnováhu. I přesto že ji pustil tak spadla. Poté si stoupla a znovu zuřivě zamručela. Od skočila od něj a znovu se proti němu rozeběhla, udělala pár salt a když byla dost blízko tak vyskočila, udělala salto, když dopadla na zem tak dopadla do dřepu. Poté rychle skočila proti svému protivníkovi. (Mosuke) Když od něj odskočila tak se pod maskou usmál a také od ní odskočil. Když se rozeběhla tak udělal to samé. Věděl že stejná taktika mu dvakrát nevyjde a tak když začala dělat salta tak byl nadšený jelikož ho napadla skvěla strategie. Když byly dost blízko a ona udělala poslední salto tak se sklouzl po podlaze. Poté si rychle stoupl a když spadla do dřepu tak rychle složil pečeť tygra. Poté ukazováček a prostředníček vrazil do spodní části Zaki. Poté do svých prstů vložil chakru díky čemuž ji odpálil do vzduchu. (SENNEN GOROSHI) (Zaki) Když spadla do dřepu tak ucítila jeho prsty ve svém zadku, poté ucítila velkou bolest a vyletěla do vzduchu. Když spadla tak si stoupla, otočila se na Mosukeho, opřela se dlaněmi o svá kolena a ztěžka dýchala. (Mosuke) Měl radost že mu útok vyšel avšak byl taky zadýchaný a tak se také opřel o svá kolena a vydýchával se. (Sensei) Sledoval jejich počínání, zhluboka se nadechl a poté dlouze vydechl. Rozeběhl se proti Mosukemu, když byl u něj dost blízko tak se napřáhl a vrazil mu pěstí do žeber. Poté se otočil na Zaki a rozeběhl se proti ní. Když se k ní dostal dost blízko tak ji chytl, zvedl ji a prudce se sní otočil přičemž jí pustil a hodil ji na Mosukeho. Zaki spadla na Mosukeho a Sensei se narovnal. Poté na ně zakřičel aby vstaly. Poté jim ukázal aby na něj zaútočili. (Mosuke) Po chvíli vydýchávání ucítil bolest v místě žeber a spadl na zem. Po dalších vteřinách na něj dopadla Zaki. On sám zakřičel bolestí. (Zaki) Když viděla jak sensei praštil Mosukeho do žeber tak se zarazila. Během několika málo vteřin byl sensei u ní a hodil ji na Mosukeho. Když na něj dopadla tak také zaúpěla bolestí. (Mosuke a Zaki) Oba se po chvíli postavili a viděli senseie který jim ukazuje aby na něj zaútočili. (Zaki) Podívala se na Mosukeho a čekala jestli zaútočí jako první. (Mosuke) Tak se na ní podíval a kývl. Poté se podíval na senseie, rozeběhl se proti němu. Složil pár pečetí a pomocí Bunshin no Jutsu vytvořil tři klony. Dva běželi po jeho pravici a jeden po jeho levici. Tentokrát originál běžel proti senseiovi. Když byly dost blízko tak Mosuke vyskočil, přičemž jeho klony udělali to samé. Poté se Mosuke napřáhl a jeho klony kopírovali jeho pohyby. Poté poslal svou pěst proti senseiovi. (Sensei) Když viděl že se rozeběhl jen Mosuke, tak byl zklamán. Jelikož byl Mosuke jen student Akademie tak byl velmi pomalý a jemu to připadalo jako věčnost než se k němu dostal i se svými klony.* "Jestli si ten kluk myslí že mě oblbne svým hloupým Bunshin no Jutsu, tak se hodně mílí." *Při této myšlence chytil Mosukeho pěst, prudce se sním otočil a hodil ho na Zaki. (Zaki) Když viděla co Mosuke udělal tak se udiveně dívala na jeho počínání. Když v tom letěl Mosuke proti ní. Chtěla uskočit avšak dřív než se k něčemu zmohla tak ji srazilo Mosukeho tělo. (Mosuke) Nečekal že se sensei bude věnovat tomu kdo běží přímo proti němu. Přeci jen už poněkolikáte viděl jak Mosuke nechal klona aby běžel přímo proti jeho protivníkovi. Když se sním sensei otočil a hodil ho proti Zaki tak ji srazil k zemi. Poté si stoupl a znovu se rozeběhl proti senseiovi. Znovu složil pečetě a vytvořil tři klony. Dva běželi po jeho pravici a jeden běžel po jeho pravici. Tentokrát sám Mosuke běžel tak aby proběhl po senseiově levici. Když všichni čtyři byly dost blízko tak téměř ve stejnou dobu všichni vyskočili. Znovu se napřáhli a znovu zaútočili. (Sensei) Nevěděl jestli se ten kluk z něj dělá srandu a nebo to myslí vážně. Přesně věděl kde je pravý Mosuke. Díky tomu že Mosukeho technika nebyla přivedena k dokonalosti a pravý Mosuke vše dělal a pár vteřin rychleji než jeho klony. Každý silný shinobi by si tohoto nedostatku všimli. Díky této znalosti sensei věděl kde přesně je pravý Mosuke. Znovu chytl jeho pěst ale tentokrát sním vyskočil do vzduchu, poté Mosukeho hodil na zem a spadl mu na břicho. (Mosuke) Když dopadl na zem tak zaúpěl bolestí a když na něj dopadl sensei tak vykřikl a začal plakat. (Sensei) Všiml si jak Mosuke pláče slezl z něj a donutil Mosukeho i Zaki aby si klekli před zeď a sundali si vrchní část oblečení. (Mosuke a Zaki) Když jim sensei řekl aby si klekli před zeď tak se Zaki pod maskou zamračila. Poté hned běžela ke zdi, klekla si a sundala si vrchní část oblečení. Sám Mosuke se po chvíli zvedl ze země a pomalu došel ke zdi. Taktéž si sundal vrchní část oblečení a taktéž si klekl. (Sensei) Byl naštvaný když viděl jak se pomalu blíží ke zdi. Poté si odpečetil bič a přišel k dětem. Každému uštědřil několik ran bičem. Nakonec si sensei odpečetil misku se solí a natřel dětem rány. Děti křičeli a brečeli už při bičování a když jim sensei ještě natřel záda solí tak křičeli a brečeli ještě víc. Poté na ně sensei zakřičel aby byly zticha. Když děti přestali brečet a naříkat tak jim znovu uštědřil rány bičem a znovu jim natřel rány solí. Poté si všiml jak z dětského oblečení vytéká tekutina a hnědnou jim kalhoty. Sensei znechuceně vydechl a znovu jim uštědřil několik ran a znovu jim potřel potřel rány solí. Tohle opakoval dokud děti neomdleli. Poté je nechal chvíli v klidu. Věděl že je normální jak děti omdleli ale po chvíli složil několik pečetí a pomocí svého ​Suiton: Mizzurappa probudil obě děti. Poté je poslal aby šli a vyprali si své oblečení. Když si děti vyprali oblečení tak je donutil aby si své mokré věci oblékli a šli se učit teorii. Poté šel sensei plnit své povinosti v rootu. Když se děti vrátili na večerní trénink tak je opět nechal pokleknout a opět je začal bičovat a opět jim potíral rány solí. Toto dělal dokud nebyl čas jít spát. (Mosuke) Nechápal proč dostávají rány bičem, když omdleli tak ve snech vzpomínal na Akademii a na život který žil před rootem. Když je sensei probudil a donutil je vyprat si své věci, tak Mosukemu šlo praní lépe a rychleji než Zaki. Za normálních okolností by ji pomohl vyprat její věci ale byl na ni naštvaný. Byl naštvaný protožemu nepomohla v boji proti senseiovi. Předpokládal že bičování je kvůli ní. Začal ji tedy nenávidět. Poté se šli učit teorii a když se vrátili na večerní trénink tak je sensei znovu bičoval. Mosukeho vztek sílil. V tu chvíli začal Zaki nenávidět a doufal že vydrží déle než ona. Bral to tedy jako soutěž. Po několika hodinách je sensei poslal do pokuju. Když přišel Mosuke do své cimry tak si znovu vypral oblečení v umyvadle a sám se také opláchl. Poté si dal věci na topení. Sundal si svou masku a lehl si na postel. Lehl si na postel, ležel na břiše jelikož věděl že lehnout si na záda by byla opravdová hloupost. Jen co si lehl tak usl.*

*Po několika letech se Itami konečně rozhodl navštívit místo, ke kterému mu Temari dala plánek. Chtěl tuto cestu uskutečnit už dříve, ale nebyla příležitost. Bohužel pro něho se za poslední roky odehrálo velké množství negativních věcí, které přecházely v časté depresivní stavy. Věděl, že se nejdříve musí vyrovnat se smrtí kamaráda Hanza a svým nelichotivým vzhledem, aby mohl tuto cestu absolvovat. Obličej si od té doby schovával pod obvazy, protože nechtěl spatřit svojí zjizvenou půlku tváře v zrcadle nebo na hladině vody. Na této cestě tomu nebylo jinak. Opět mu bílá látka zaktývala pusu a jedno oko. Stejně tomu bylo i v případě dvou utržených prstů. Oblečení si však stále zachovával ve stylu, typickému jouninům z Konohy.
Po několika denní pouti se pomalu dostával k místu určení. Čím blíže byl, tím se zvyšovala nadmořská výška a i množství lidí, jenž po cestě potkával, ubývalo. Horská oblast nabízela pohled na rozlehlé louky s dobytkem. Stejně tak složení porostů začalo být jiné a drsnější. Rostliny potřebovaly hlubší kořeny kvůli vodě a drsnější pletivo značilo chladné zimy. Modrovlásek chápal, proč má jeho černovlasá kamarádka toto místo ráda, ale sám hory neměl moc zažité. Byl tu klid stejně jako na ostrově kde žil, ale z duše nenáviděl zimu, především v podání chladných rán a nocí. Kolem Konohy se nic tomuto prostředí nepřibližovalo, jelikož tam byla velká část osázená lesy. Došel až k jednomu domku postavenému na skále.* Zajímavé, * koukal na to s údivem a chvilku si jen prohlížel samotný objekt. V okolí nikoho neviděl a tak si sedl na velký balvan pod tou skálou a s podepřenou bradou čekal. Mohl jen doufat, že dívenka co nejdříve přijde a není na nějaké mimořádné události. Byl ochotný tu počkat i týden. Koneckonců to mohl využít k meditaci. Jiný tlak vzduchu, jiné prostředí a možnost adaptovat se na rozdílné podnebí. Ideální možnost k procvičování práce s chakrou.*

*Tak jako každý človíček i Temari měla svá tajemství. Nebylo jich zrovna málo ale ne každé by stálo za vyprávění jako to jedno jediné díky kterému se ocitáme právě zde na čerstvém horském vzduchu. On to nebyl právě jen ten vzduch, ale celé tohle místo které si už dávno zamilovala. Nevěděla přesně sama čím to bylo, zda za to mohly krásné hory, prázdné louky kde člověk potkal i po delší chůzi maximálně čtyřnohý dobytek zatímco ten dvounohý zde široko daleko nikoho neobtěžoval. A proč? Protože tu zkrátka nebyl. Ten klid a mír byl dokonalý a navíc tu byl onen dům vsazený do skály… Ale k němu se vrátíme až za chviličku! Temari právě a jedině sem dorazila jako vždy přesně den a půl před sjednaným termínem. Stal se z toho pro ní už takový malý zvyk, nutnost kterou opakovala přestože už nedoufala že její nyní o dost starší přítel, myšleno než se před lety poznali, přeci jen přijde. Proto si hned co dorazila pořádně oddechla. Věci shodila vedle postele a převlékla se do něčeho lehčího v čem se sama cítila dobře a pohodlně. Dokonce v pokoji nechala i pouzdro na zbraně i když jako Doku nebyla ona samotná nikdy tak úplně bezbranná ale to jí právě zde nijak netrápilo. Tady ji nikdo neznal a nedíval se na ní skrz prsty. Tady mohla být nikým, nu dobrá možná ji tu už znali jako častou a milou návštěvnici zdejšího rekreačního zařízení ale to bylo asi tak vše. Rozhodně žádní shinobi, mise a především pak povinnosti. Tohle vše zde mohla hodit za hlavu a prostě být… ne jen a zkrátka být. Proto v první den, kdy teoreticky mohl dorazit Itami ale nikdy prozatím nedorazil se rozhodla nechovat pitomě a prostě ztráví den příjemně jako jindy. Oblékla si crop topík, velmi krátké kraťásky a kolem pasu si zavázala mikinu. Vlasy měla stažené dozadu do ohonu a na nohou měla lehké sportovní botky. Její vypracovaná a žensky obdařená postava tak dokonale vynikla ale ona se tady nemusela stydět. Žádní čumilové, výhra! A tak se rozběhla po cestičkách, aby se trošku příjemně rozehřála. Nejdříve jako vždy do kopce nahoru nad dům ve skále, kudy vedla nejširší příchodová cesta do zdejšího kraje. Nahoře se pak zastavila a ráda si během odpočinku a pořádném napití dopřávala krásný rozhled do široké dáli. Možná to byla chyba, ale zdejší klid ji přiměl nepoužívat stopařské schopnosti ke sledování chakry. Proto nezaregistrovala Itamiho, který přicházel z opačné strany dokud náhodou nezaslechla tiché kroky. Zvědavě se jeho směrem otočila aby si prohlédla toho, kdo přichází. Znala zde snad už všechny protože šlo jen o hrstku lidí. Hádala, že pomocník nese čerstvé pečivo do místního baru i jediné jídelny zároveň a možná i pár dalších věcí. Nu nebyl to on, ale nějaká mumie zabalená do obvazů. Nejspíš nějaký chudák, co se rozhodl přijít sem k nim doléčit. Přiložila si dlaň k očím ale i tak Itamiho prozatím nepoznala.*

*Se zavřenými oči vnímal tok své chakrové soustavy, jenž se mu od srdce rozlévala po celém těle stejně jako krev. Ten moment ticha a klidu chtěl využít k pokroku ohledně zjisťování nových věcí ohledně Temné lékařské chakry. Věděl, že tam někde je, přesně jak bylo znázorňováno uvnitř svitku. Stále to nebyl schopný ovládnout a ani bez dovolení Hokageho nechtěl. Co ale chtěl bylo zjistit vše, co toto umění obsahuje. Byl hodně zvědavý, ostatně jako každý vědec.* ,,To je ono!" *pomyslel si, když mu hlavička začínala pracovat na plné obrátky. Jeho snažení překazila až dotěrná moucha, která mu dosedla na obličej. Různými mimickými úšklebky se jí snažil zbavit, ale neúspěšně. Misto toho ho začínalo šimrat v nose a přišlo hlasité kýchnutí. Setrvačnost a zemská gravitace způsobily, že se začal převažovat do zadu. Než se nadál, tak mu nohy vystřelily do vzduchu a přišel dopad přímo na hlavu.* Au! * otevřel oči a když mu sjely na zem i nohy, tak se nacházel v opravdu zajímavé gymnastické poloze, za kterou by se nemusel stydět ani pásovac zabalený do klubíčka. Neohrabaně sebou začal mrskat při pokusech dostat se opět na nohy. To se mu nakonec i povedlo a tak se s boulí na hlavě a bolestí zad opřel o onen kámen na kterém seděl, aby se mohl opět narovnat.*

Temari: *A zrovna jak tak mžourara na toho mumijáka lehce dole pod jejím výhledem tak zpozoruje jak se z balvanu skácí po hlavě na zem! Nejdřív předvádí děsivé grimasy půlkou neobvázaného obličeje a pak si hraje na pásovce. Nebýt slušně a přísně vychovaná svou politickou máti, nejspíš by vyprskla smíchy až by se za bříško popadala. Ale ona se docela ovládla, až na to že se jí na tváři protáhly koutky do úsněvu a očíčka jí zazářily jako dvě hvězdičky. Rozhodla se a pomalu sbíhala z kopce dolů za tím chudákem. Stihla to právě včas, tedy ve chvíli kdy se snažil vhodně přetočit a tak se mu nečekaně před obličejem objevila její nabízená dlaň.* No tak…ležet tady venku není zdravé… *Pokusí se ho vzít za ruku a vytáhnout na nohy. Pokud se jí zadaří, tak se jeho obličej nejspíš pomalu přesune dost vysoko aby se jejich pohledy konečně zblízka setkaly.* ITAMI! *Vydechne jedním dechem když ho konečně pozná! V tom jediném slově jde z tónu poznat tolik rozdílného. Překvapení, radost a podráždění z toho jak vypadá nebo možná že byl tak moc pomalý a trvalo mu tak moc dlouho dorazit. Načež ho nejspíš překvapí, protože ještě ani jeho jméno nedozní a už ho pevně obejme ať chce či ne. Prostě se mu vnutí, nebo ne… ba přímo se mu vecpe na hruď protože je menší a přitiskne se k němu.* Chyběl mi tvůj prostě prostý upřímný způsob s jakým přistupuješ ke všemu… *Oznámila mu tiše a pak se konečně odtáhla aby mohla se zakloněnou hlavičkou pohlédnout nahoru na něho. Teprve nyní jako by jí došlo, že právě On je ten podivný Pan Mumie. Nejdřív se lehce zamračí, stoupne si na špičky a zvedne dlaň tak jakoby mu chtěla vlepit jednu za ucho. Jenže se místo toho znovu usměje a pohladí ho po zdravé tváři. Jemně, pomalu jako by hrozilo že se mu ta tvář při jejím doteku snad rozpadne na prach.* Přežils, takže jsi prošel… *Oznámí mu hlasem, který nepřipouští žádné námitky a pak ho popadne za ruku.* Pojď musíš mít hrozný hlad a hlavně se chci vše dozvědět. *Pokouší se ho odvléct do domu na skále. Jsou zde dřevěné schody a tak se dá až ke vchodu s terasou kde se nacházejí jídelní stoly pod staženými slunečníky. Jindy chrání proti slunci ale v tuhle dobu nejsou moc potřebné a venku se dá najíst příjemně i bez nich. Pokud stoupají vzhůru tak ať už se jí vyškubne či ne, tak si spokojeně poskakuje při výstupu ze schodu na schod. Má skvělou náladu protože přišel i když po dlouhé, tedy velmi dlouhé době a ona se chce už posadit a povídat si.*

*Připadal si jako nějaký důchodce, když mu začala v tu dobu ještě neznámá osoba pomáhat na nohy, ale s tou bolestí zad od stařeckého stavu opravdu nebyl daleko. Jak vstával, tak spatřil ten povědomý milý obličej s tmavými vlasy.* Temari! * vykřikl téměř souhlasně s jejím oslovením a než se nadál, tak jí měl v náručí. Vše ho v tu chvíli přestalo bolet a dokonce jí sevřel natolik, až jí nadzvedl ze země.* ,,Prostý upřímný způsob? Co to znamená?" * začal zpracovávat rychlý sled událostí.* ,,Snad to bude něco pozitivního," * skládal z jednotlivých slov celkový význam a opět postavil dívenku na zem.* Samozřejmě že přežil! Přeci jsem si nemohl dovolit umírat, když jsem měl v plánu tuhle návštěvu, * pousmál se pod obvazy a pořádně si jí prohlédl. Od té mise to byla pořád stejně hezká a usměvavá slečna.* Vypadá to tu zajímavě... To je tvé bydlení? *zeptá se jí, když ho táhne za ruku k domku. Pusobilo to dost luxusně a mezi okolními chatkami mnohem majestátněji.* Jak se ti vůbec daří? Už máš ruku v pořádku, * zeptal by se, až by dorazili do cíle. Byla na lehko, takže si na useklou ruku vzpomněl okamžitě. Už jen při prvním pohledu nebyl ani náznak jakéhokoliv poranění. Jelikož ale stále neznal schopnosti klanu Doku, tak měl starostlivé myšlenky.

*Od někoho jiného by ji nejspíš vadilo jak moc pevně se objímají ale Itami byl speciální. Doufala jen že si její předchozí slova nevyložil špatně i když tušila že z nich bude asi přinejmenším příjemně popletený. Teď když se na to dívala zpětně opět nožkama pevně na zemi jí přišlo dost vtipné jak se navzájem poznali ve stejnou chvíli. A tak společně vystoupali do schodů a Temari zabrala jeden ze všech volných stolů hned z kraje terasy. Samozřejmě ji neuniklo nic t toho co Itami říkal. Dodatečně se na něho zkoumavě zadívala a opřela si hlavičku do dlaní.* Hm… jsi jiný… *Pak nakloní hlavičku na stranu a s úsměvem dodá tak trochu zmateně.* …a přece jsi stejný… *Pak zvedne ruku a zamává mu s ní.* Co myslíš? I kdyby nebyla, tak jsi nepřišel fakt šíleně dlouho! Copak to se dělá nechat dámu čekat? *Při slově dáma se zašklebí jako by kousla do kyselé jahůdky ale hned se zase usmívá dál.* Ne teď vážně, pro náš klan ztráta končetiny není nic. Stačí tak minuta a ruka je zpátky a funkční víš? Díky tomu jsem celkem skvělý chirurg i když ostatní by asi nebyli hned tak v pohodě jako já. *To je tím že jí stačí znovu spojit vlákna ale zlomená kost je pořád sešitá zlomená kost. Tedy spíš ruka okolo ní. Hlavně ona tu Doku techniku na oddělování ruky nepoužívá skoro vůbec a tak jí nedalo moc práce ruku doma doléčit aby nezůstala ani jizvička. Nu ale to už Itami posune rozhovor dál a ona zavrtí nesouhlasně hlavičkou.* Tohle tady je mé tajné místo a nikdo na celém světě neví jak moc ráda zde trávím své volné dny. Relaxuji, zotavuji se po boji nebo jen tak ležím v trávě. Ale je tu i speciální atrakce, kterou ti rozhodně musím ukázat. *Konečně na chvíli zmlkne a pak váhavě dodá.* Ale nejdřív bych chtěla nechat mluvit tebe… pokud mi to ovšem chceš říct… *Dodá a pokrčí drobnými raménky.*

*Vážně? To je tak moc videt, že jsem se poslední dny nečesal!!! * vylekal se a začal si uplácávat jedno místo nad uchem, které mu přes noc začalo odstávat a odmítal pustit nadvládu nad Itamiho účesem.* Jojo... ja si myslím, že se ti to je zdá, *začal se nervozně smát a placal si po vlasech čím dál větší silou, jako kdyby chtěl tu modrou vlnku zaplácnout do celého moře.* Já jsem chtěl přijít dřív! Vážně ..! Jen jsem si začal stavět domeček a při tom stěhování ztratil ten tvůj plánek a pak jsem měl plno misí a tak, * zbrkle se omlouval a možnái trochu vymlouval, protože to bylo proti jeho gentlemanským zásadám, které nerad porušoval.* Ten tvůj klan umí teda kousky. No členové mého klanu to taky umí, akorát s hadama. Nevím jak přesně se to jutsu dělá, ale úplně se mi kvůli tomu nechce oddělovat si kusy těla od sebe, * byl překvapený a zároveň i nadšený. Takové věci s černými vlákny by chtěl také umět. Už jenom kvůli snažším operacím.* A pokud ti chci vše říct... No před chvilkou jsem to hlavní řekl. Snad bych dodal jen to, že jsem začal přepisovat své spisy o výzkumu DNA a RNA do knihy a začal zkoumat funkci temné chakry. Neboj, jen zjistuju, co to umí, *nastínil své výzkumy a okamžitě upřesnil, že nedělá nic nelegálního o čem by vesnice nevěděla.* A co ty? Slyšel jsem, že se u vás měnilo vedení vesnice, * zaujme naslouchací pozici. Stále v hlavě musí přemýšlet nad tou speciální atrakcí. Nic, co má v pojmenování slovo "speciální" nesmělo jeho zvědavým očkám uniknout.*