Okolní Plošiny

*Když doběhl na vrchol stromu tak se podíval na Kamiko. Poté vyslechl vše co mu řekla a souhlasně přikývl.* Dobře Kamiko už ukončíme náš trénink. *Jen co slezla dolu tak se vydal za ní na zem.* "Bylo to trochu složitější než trénink kterým jsem prošel s tátou či bráchou." Jsem celkem unavený. Tento trénink byl složitější než ten kterým jsem kdy setkal. Děkuju za trénink a teď už půjdu pomalu domů. Měj se a zase někdy. *Jen co se sním rozloučila tak se vydal domů. Když přišel domů tak se najedl a šel si kreslit.*

*Bylo pár dní poté, co prohrál u geninské zkoušky. Potlučené tělo ho sice stále ještě trochu bolelo, ale rozhodl se to překonat a po několika dnech zase něco dělat. Shiki do něj totiž stále hustil, že na sobě teď musí tvrdě zapracovat, aby při opakování zkoušky předvedl výkon nesrovnatelný s tím minulým. Kazuya chvíli přemýšlel nad tím, jestli chce trénovat sílu, která byla aktuálně jeho nejslabší stránkou, anebo výdrž. Nakonec to ale vyhrála výdrž, protože už ho nějakou tu dobu lákalo projít si pozemní část vesnice. Nikdy tam moc často nechodil, takže to tam moc neznal. Ještě předtím, než vyrazil, sbalil si do menšího batůžku nějaké jídlo a hlavně dostatek tekutin. Očekával totiž, že se mimo domov zdrží celkem dlouho, protože trénink výdrže mu vždycky zabral více času. Když měl všechno sbaleno, vykročil z domu a začal se pomalu různě protahovat za chůze. Občas se zastavil, aby si pořádně protáhl i nohy. S občasnými zastávkami nakonec došel až do pozemní části vesnice. Chvíli přemýšlel, kam se vydá, ale nakonec si řekl, že je to vlastně úplně jedno a prostě někam vyrazil. Běžel spíše pomalu. Nechtěl přepálit začátek a spíše se chtěl zaměřit na to, aby bez přestávky dokázal běžet co nejdéle. Za začátku si vybíral cestu, která byla trochu náročnější - různé kopečky a překážky. Překážky přeskakoval a do kopců se snažil stále udržet stejné tempo, i když byl kopec třeba dosti strmý. Cestou dolů z kopce zase přibržďoval, aby neběžel rychleji než chtěl. Běhal takhle celkem dlouho a stále si nepřipadal příliš unavený. Každopádně ale začínal mít pěknou žízeň. Začal se tedy rozhlížet kolem sebe a hledal nějakou pěknou rovinku. Když ji našel, sundal batoh z jednoho ramene a hezky za běhu jej otevřel, vytáhl z něj lahev a začal pít. Popravdě, udělal by asi líp, kdyby se na tu chvíli zastavil, ale co zvládl to i tak, aniž by se polil, nebo si vyrazil zuby. Osvěžen stále ještě příjemně chladnou vodou, vrátil si batoh na záda jal se najít si zase nějakou obtížnější cestu. Po nějaké době pobíhání po více či méně vyšlapaných cestách, zahlédl v dáli skupinku středně velkých balvanů, skalek a pahorků. Vyrazil tedy tam a skákal z jednoho místa na druhého, občasně se přidržujíc pomocí chakry (Kinobori no Waza). V ovládání své chakry se zlepšil už před geninskou zkouškou a nyní mu to bylo velmi nápomocné. 'Cesta', kterou si vybral se ale postupně začínala zhoršovat. Skoky, které musel dělat, aby se dostal z jednoho pahorku na druhý se postupně začínaly zvětšovat a aniž by si to uvědomil, skoky se změnily pomalu v lezení. To mu zase až tak nevadilo, protože začínal už celkem dost cítit nohy. Větší zapojení rukou při lezení po skále uvítal. Bylo to pro něj zajímavé a vlastně tak trochu vzrušující cvičení. Snažil se totiž i při lezení udržovat konstantní tempo. Kolikrát se tedy musel velmi rychle rozhodnout, kam dá ruku, anebo nohu. Musel být stále na pozoru, aby náhodou někde nešlápl špatně a nevydal se vstříc tvrdé zemi. Jakmile pak začínal cítit ruce, řekl si, že to ještě překoná a bude pokračovat dále, ale nakonec musel ze skály dolů. Neměl ani tušení, kolik času zatím uplynulo, ale vzhledem k tomu, jak mu vyhládlo, to muselo být celkem dlouho. Ještě před jídlem se ale rozhodl, že si zacvičí na místě. Udělal několik sérií dřepů s výskokem, sedů lehů, sklapovaček a dalších různých cviků, u kterých se vždy snažil soustředit na dobré provedení a také na počet opakování. Po nějaké době cvičení už měl celé tělo unavené a tak přišel čas na jídlo. Konečně, za celou tu dobu, se pořádně zastavil a udělal si čas na odpočinek. V klidu se naobědval a napil a pak si nechal nějaký čas na to, aby mu pořádně slehlo. Ve volném čase ale nezahálel. Našel si klidné místo, na kterém nějakou dobu meditoval. Když skončil, bylo už pokročilé odpoledne. Kazuya se cítil celkem odpočatě, i když na něm samozřejmě dosavadní trénink jisté známky zanechal. Chtěl si ale pořádně dát do těla, takže zase pokračoval v běhání, přeskakování překážek, lezení po skále a cvičení. Vlastě si dal celé to kolečko ještě jednou a navíc pak ještě běžel i při cestě domů. Čím víc se blížil k domovu, tím více přidával. Ne, že by se domů tak moc těšil, ale prostě se mu chtělo běžet rychleji. Nedaleko od domu už běžel jak nejrychleji mohl a nakonec byl rád, že neprolítl dveřmi a ubrzdil to. Když se pak ve svém pokoji posadil na postel, cítil, jak ho všechno bolí. Ruce, svaly na břiše... a hlavně nohy. by si lehl a už nic nedělal, ale řekl si, že to musí překonat a ještě nějakou hodinu fungovat, aby doma také s něčím pomohl.*

*Po prohře u geninské zkoušky ho čekal trénink s Raikagem a jelikož netušil, kdy na něj Raikage bude mít čas, chtěl se co možná nejvíce věnovat tréninku. Nemohl vědět, jestli si ho Raikage zavolá za kdo ví jak dlouho, anebo už zítra. Vyrazil tedy z domu, na zádech menší batoh s pitím a svačinou. Cestou se ještě zastavil na tržnici, jelikož si chtěl prohlédnout místní nabídku ninja vybavení. Chvíli se tam potuloval a přemýšlel, jestli by něco nestálo za to, ale nemohl si vybrat.* "Ale vždyť já ani nevím, jestli bych si chtěl kupovat další zbraně," *řekl si a povzdechl si nad svou nerozhodností.* "Možná bych měl teď spíše šetřit. Když nejsem genin, tak mi nepřidělí ani tu nejjednodušší misi, abych si trochu přivydělal." *Povzdechl si podruhé, zabořil ruce do kapes a opustil tržnici. Kráčel ulicemi své rodné vesnice a uvažoval, kam by si mohl jít zatrénovat a co by vůbec chtěl trénovat. Dnes měl spoustu volného času, takže si nějakou tu chvíli přemýšlení mohl dovolit.*

*Celou dobu byl tak napůl duchem nepřítomný a šel kam ho zrovna nohy nesly. Po svém okolí se moc nekoukal, takže si ani nevšiml, že se k němu blíží Kamiko. Jakmile se tedy ozvalo jeho jméno, byl celkem překvapený. Prvně se musel trochu rozkoukat, ale Kamiko už byla skoro u něho, takže to netrvalo zas tak dlouho.* Jé, ahoj, Kamiko, *pozdravil ji překvapeně. Každopádně byl ale rád, že ji vidí. A navíc teď trávil dost času jen sám se sebou, takže společnost byla opravdu vítána.* "Jak se tak asi měla? No.. a kdy že jsme se to vlastně viděli naposled?" *I přes to, že mu myšlenky zase utekly někam trochu jinam, nemohl si nevšimnout jedné velké změny, co se týče Kamiko. Touto změnou nebylo nic jiného, než čelenka Kumogakure kolem krku.* "Takže ty už jsi genin?" *pomyslel si tak z poloviny sklesle. Úspěch jí samozřejmě přál, ale prostě jen nebyl nadšený, že on takové štěstí nemá. Ale přeci si jednou prohrou nenechá týdny kazit náladu. Usmál se tedy a konečně promluvil.* Koukám, že jsi povýšila. *Na chvíli přesunul pohled zpět k její čelence. Bylo mu jasné, jak se jejich konverzace asi bude vyvíjet dál, ale co se dalo dělat. Nemohl se věčně vyhýbat přiznávání pravdy.*

*Položila mu otázku, nad kterou vůbec nemusel přemýšlet, aby jí mohl odpovědět.* Popravdě byly už lepší dny... *Pokrčil rameny a krátce se zamyslel nad tím, jestli jí teda má říkat něco víc, anebo ne. Nakonec si jen krátce povzdechl a pomalu začal:* Ale říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré... *Opět se na chvíli odmlčel a pak už nepřímo naznačil, co že tak může být důvodem jeho skleslé nálady:* Víš, čeká mě trénink s Raikagem... No... a asi ještě chvíli potrvá, než si na mě najde čas... Takže... zatím žádné mise... *Lezlo to z něj jak z chlupaté deky. Trochu se obával její reakce, ale něco mu říkalo, že zrovna ona nebude mít v povaze někoho shazovat kvůli jeho neúspěchům.* Ale co ty? Povídej. Byla jsi už na nějaké misi? Co jsi měla za úkol? *Vychrlil na ni zvědavě.*

*Kamiko se ho snažila trochu povzbudit, což Kazuya ocenil. Měla pravdu, když teď bude trénovat, určitě mu to podruhé půjde daleko lépe. Usmál se tedy a poděkoval:* Díky za povzbuzení. "Hej, to je diskriminace. Moje povzbuzení nezabírá a její jo?" *Ozval se mu v mysli Shikiho rádoby uražený hlas. Kazuya se jen pousmál a nechal ho, ať si mluví. Svou pozornost chtěl totiž věnovat raději získávání informací o tom, jaké to je být geninem. Když se Kamiko zmínila, že by ho mohla náplň geninských misí zklamat, byl zvědavý snad ještě více. Bylo mu jasné, že mise nejnižší úrovně určitě budou mít adekvátní obtížnost, ale co přesně se na nich dělá, to se k němu zatím ještě nedostalo. Zaposlouchal se tedy do menšího přehledu absolvovaných misí z pohledu Kamiko. Když si doposlechl vše, byl celkem překvapený.* Vždyť to jsou práce pro běžné... *Zarazil se. Uvědomil si totiž aktuální absenci těch běžných lidí. A když mu tohle došlo, začalo mu to dávat smysl.* Ale aktuálně není vlastně nikdo jiný, kdo by tyhle věci mohl dělat, než ninjové. A kdo jiný by měl tyhle obyčejné věci dělat, než geninové. Ninjové vyšších tříd jsou silnější a mohou se tak věnovat náročnějším věcem. *Aniž by si to uvědomil, chvíli takhle přemýšlel nahlas. Hned na to se ale vrátil k tomu, co Kamiko říkala na začátku.* Když už máš splněný minimální počet misí, přemýšlela jsi už, že by ses přihlásila k chuuninským zkouškám? *O tom, jak často tyhle zkoušky probíhají taktéž věděl pramálo, ale Kamiko už třeba byla více informovaná.*

*Tak trochu ho překvapilo, že Kamiko zastávala názor, že by jim nic jiného nesvěřili, ani kdyby tu byli obyčejní lidé.* "Neřeknu hledání zatoulaného psa, anebo chytání nějakého nebezpečného psa, ale trhání plevele?" *Představa, že dostane za úkol někomu opečovávat kytičky mu zrovna moc lákavá nepřišla.* Je to možné... *řekl nakonec zamyšleně.* Každopádně doufám, že se pak rychle dostanu i na genina, abych nemusel nějak moc dlouho zůstat u D misí. *Jeho hlas nebyl úplně sebejistý, kvůli tomu fiasku u geninské zkoušky, ale i tak doufal, že ta chuuninská, ač určitě těžší, mu půjde lépe. Zaposlouchal se do toho, co mu Kamiko říkala, doufajíc, že se o těch zkouškách dozví víc, ale asi na tom byla s informacemi obdobně jako on.* Jasně, nemělo by to cenu uspěchat. *Pokýval souhlasně hlavou a hned na to mu prolétla hlavou další zvědavá myšlenka, kterou okamžitě vyslovil nahlas:* Když jsi říkala, že ještě neumíš všechny D techniky, tak ale nějakou už umíš, že? Nechtěla bys mi nějakou předvést, ať vím, na co se můžu těšit, až ještě zesílím? *Zadíval se na ni s očekáváním a s pohledem, za který by se nemuselo stydět nejedno roztomilé stěně.* Umíš třeba nějaké genjutsu? *uvedl příklad toho, co by ho zajímalo.*

*Představa zajímavějších misí pro něj byla velmi lákavá, takže se po jejích slovech jen pousmál a pokýval hlavou. Když pak začala mluvit o tom, že by mu nějaké techniky mohla ukázat, ale že raději někde, kde nebudou lidi, tak se jen v duchu sám sebe ptal, jaké to asi umí za skvělé techniky. Byl opravdu nedočkavý a hlavně zvědavý, chtěl to už vidět.* No tak jo, *zazubil se,* můžeme vyrazit? *Chystal se vykročit směrem k tréninkové oblasti, ale ještě čekal na její souhlas.* "Výborně Kazu, přeci jen jsi ode mě pochytil, že je výhodné zajímat se o techniky ostatních," *ozval mu najednou v hlavě Shikiho úskočný hlásek.* "Co? Ale já jsem jen zvědavý..." *obhajoval se Kazuya. Nechtěl tak získat proti Kamiko nějakou výhodu nebo něco takového...*

*Chvíli poté, co vyrazili, na něj měla Kamiko otázku, která ho donutila na chvíli se zamyslet.* Na chuuninské zkoušky doufám, že co nejdříve poté, co se stanu geninem, *řekl po chvíli rozhodně.* No a na opakování geninských? *Pokrčil rameny.* Tak to popravdě vůbec netuším. *Po těchto slovech si trochu povzdechl, protože ho to čekání začínalo trochu ubíjet. Bylo to tak dlouhé...* Ale ať už proti sobě budu mít kohokoli, věřím, že tentokrát vyhraju... Tedy pokud to nebude nějaký extrémně talentovaný génius. *Ačkoli si celkem věřil, špetka obav tu ale stále ještě byla. Jakmile došli k tréninkové oblasti, začal i on aktivně koukat po místě, kde by byl klid.* "Jak tak nad tím přemýšlím..." *Přejížděl okolí nedočkavým pohledem.* Myslím, že vím kde bychom to mohli zkusit, *řekl po chvíli, vyrazil a pobídl Kamiko, ať jde za ním. Jen doufal, že není nějak moc hr. Někde zhruba uprostřed cesty na místo, které ho napadlo, Kamiko ujistil, že už tam skoro budou. Po chvíli pak prošli poněkud užší cestičkou mezi skalami a hned na to Kazuya seskočil dolů z menšího srázu a zastavil se. Rozhlédl se kolem a opravdu, nikdo tu nebyl.* Tak jo, jsme tu. Myslím, že tady budeme mít celkem klid.

Máš pravdu. Myslím, že už jsem si udělal celkem představu o tom, jak na tom jsou ostatní. *Mírně se pousmál. Alespoň nějakou výhodu ta prohra měla... udělal si představu. Fakt, že by to šlo i bez nutnosti poznat schopnosti ostatních tímto způsobem, ale vynechme. Nad tím už Kazuya přemýšlet nechtěl. Komentář Kamiko o tom, že to tu vypadá dobře, ho potěšil a vykouzlil mu ve tváři úsměv.* "Tak to jsem rád," *řekl si a následně se posadil na balvan za sebou.* Škoda jen, že já ti nemám moc co zajímavého ukázat. Maximálně se dovedu rozpůlit, *pokusil se o menší improvizovaný vtípek,* ale nevím, jestli by tě zrovna něco takového zajímalo. *Pokrčil rameny. Dost lidí co znal, totiž považovalo to jeho dělení do dvou těl za divné a znepokojující.* "No brácha ještě štěstí, že nemáš moc co předvádět... Akorát bys nám vytahal všechna esa z rukávů," *povzdechl si Shiki, který se stále k ostatním stavěl více nedůvěřivě, anebo možná spíš opatrněji, než jeho naivněji smýšlející bráška.*

*Souhlasně pokývl hlavou. Až se příště potkají, určitě už bude geninem. Když mu pak Kamiko řekla, že ještě nikdy neslyšela o tom, že by se někdo dokázal rozpůlit, tak se jen trochu zachichotal a řekl:* Tak dobře, ukážu ti to. *Několik málo vteřin se na to tak trochu psychicky připravoval a říkal si, že se na něj snad nebude koukat nějak špatně, až ho uvidí. Tuto chvíli si ještě prodloužil pozorováním toho, jak Kamiko vystřelila jakési vlákno směrem k balvanu opodál. Přišlo mu to zajímavé. O tom, že mají členové jisté vlastnosti podobné pavoukům, už věděl, ale zatím je nikdy naživo neviděl. Čekal tedy, co bude dál a mezitím se i on pustil do toho, co chtěl udělat. Použil techniku ​Karada no Bunpu a pravá polovina jeho těla se začala oddělovat od té levé. Po chvíli už před Kamiko stáli v podstatě dva Kazuyové, akorát každému z nich chyběla polovina obličeje, kterou měl ten druhý.* No, tak takhle to zhruba funguje, *pronesl Kazuya a dal si ruce do kapes. Možná si tu ale techniku měl více rozmyslet, vzhledem k Shikiho osobnosti. Hned jak měl tělo jen pro sebe, ukázalo se, že rozhodně má, co povídat.* Jó, to je fajn, *vydal ze sebe Shiki, zatímco se všemožně protahoval.* Ty, Kazu, asi bych nebyl proti, kdybys mě občas nechal se takhle trochu projít, *řekl směrem k bráchovi. Kazuya na na něj chvíli koukal stylem: 'To myslíš vážně?', ale Shiki jen po chvíli mávl rukou a řekl:* Však já vím. *Následovala kratičká pauza, po které Shiki ještě pokračoval:* Jestli ti to nevadí, půjdu se projít, jo? ... Já vím, že ti to nevadí, takže zatím. *Otočil se a chtěl vyrazit směrem hlouběji do tréninkové oblasti. Neudělal ale ani dva kroky a náhle se zastavil a otočil na patě.* Á ahoj, Kamiko. *Mrkl na ni.* Málem bych tě zapomněl pozdravit, jsem to ale nevychovaný. *Šibalsky se zasmál, pak na oba mávl a tentokrát už se opravdu vydal kamsi na menší procházku. Kazuya si po jeho menším vystoupení jen povzdechl.* To je prostě Shiki. *Víc k tomu neměl co dělat. Vysvětlovat povahu svého bratra? No, to by tu byli nejméně do zítra.*

*Když se tak na Kamiko díval, viděl, že ji celkem překvapilo, co se před ní odehrálo. Spokojeně se tedy pousmál.* "Alespoň jednu zajímavou věc umím," *pomyslel si. Z části spokojeně, z části sebekriticky. Když se pak dobavil s Shikim a nechal ho odejít, měl konečně čas, aby zareagoval na to, co Kamiko říkala.* Přesně jak říkáš, dva v jednom těle. *Z hluboka se nadechl a oddechl si.* Abych pravdu řekl, není to vždycky takové. Občas se i hádáme, ale naštěstí to nikdy nemělo příliš dlouhé trvání. Shiki je prostě takový impulzivnější a do všeho víc hr, *odpověděl Kamiko na její otázku ohledně toho, jak spolu vycházejí. Nechtěl ale bráchu před někým moc kritizovat, a tak ještě dodal:* Ale kolikrát mě to jeho chování dokáže vyburcovat k lepším výkonům. *Zasmál se.* Víš, třeba když trénujeme. Za mě by z něj byl dobrý sensei, ale pochybuju, že by zrovna tohle chtěl dělat. *Pokrčil rameny a trochu si povzdechl. Bráchovi by povolání vymyslel, ale sobě? Sám neměl ani nejmenší tušení, co by chtěl jednou dělat a fakt, že se na budoucím povolání bude muset shodnout s bráchou, ho zatím moc netěšil. Nechtěl ale kazit atmosféru, takže se zase usmál a zadíval se na Kamiko.* Jestli teda chceš, můžeš mi taky něco předvést, *řekl opatrně. Rozhodně ji nechtěl do ničeho nutit, jen chtěl naznačit, že jí na to dává prostor a že on už asi žádné zajímavosti nepředvede.*

*Když Kamiko začínala mluvit o tom, že se jí technika, kterou předvedl, zdá hodně dobrá, pousmál se. Vzápětí ale jeho úsměv zcela opadl. Kamiko při svém přemýšlení došla až k možným nevýhodám oné techniky, se kterými měl Kazuya bohužel zkušenost, i když teda ne osobní. Moc se mu o tom mluvit nechtělo.* No... Smrt jednoho z nás dvou by byla pro toho druhého dost velký problém... A nemyslím jen po emocionální stránce, *řekl nakonec po chvíli, neodhalujíc více detailů. Taková odpověď dost možná povede k dalším otázkám a Kazuya si toho byl vědom. Byl ale rozhodnut se o tom víc nebavit. Místo přemýšlení nad tím, co mohlo být jinak, když by se to, co popisoval, mámě nestalo, se zaposlouchal do toho, co Kamiko říkala o Shikim.* Jo, jeho povaha je občas dost problém, ale myslím, že ho zvládám celkem krotit. *Krátce se pousmál. Jistý smutek na něm ale stále vidět byl. Jeho náladu trochu pozvedla až technika, pomocí které Kamiko vytvořila hliněné kopí.* No teda, ovládáš doton, *řekl překvapeně, když mu Kamiko podávala kopí.* "Jaký element asi budu jednou ovládat já?" *Když si hliněné kopí doprohlížel, postavil se a zkusil kopím párkrát zatočit v ruce. Napoprvé mu to nešlo úplně nejlépe, ale manipulace s ním mu nepřišla zas až tak obtížná na to, že bylo hliněné.* To je zajímavá technika. Může se hodit, když přijdeš o zbraň. *Pohlédl na špičku kopí. Rozhodně byla schopná zranit. Po chvíli pohlédl zpět na Kamiko a hliněné kopí jí vrátil.*

*S tím, že kdyby byli se Shikim oba stejní, že by to byla nuda, jí musel dát za pravdu.* To by teda byla, *přitakal a souhlasně pokýval hlavou. Už takhle se znali až příliš dobře a věděli, co od toho druhého mohou očekávat, nebyli pro sebe žádným velkým překvapením. Kdyby byli úplně stejní, to už by nebylo jako bavit se s bráchou, ale spíš jako rozhovor se svým klonem. Když se tak zamýšlel nad překvapováním sebe a jiných, překvapila ho po chvíli i Kamiko s tím, že ovládá i raiton. Chvíli na ni koukal jak z jara a nakonec ze sebe nevěřícně dostal:* Páni, ovládáš i raiton. Musíš být vážně silná. *Kazuya totiž předpokládal, že není úplně běžné, aby ninja, který ne před tak dlouhou dobou vyšel z akademie, ovládal rovnou dva elementy. Inu, svět je plný překvapení. Během, chvíle, na kterou se odmlčel, mu ale hlavou bleskl zajímavý nápad.* Tak mě napadá... Některé elementární techniky by se určitě daly zajímavě kombinovat... Nepřemýšlela jsi nad tím někdy?

*Jak ji tak pozoroval, měla o sobě celkem pochybnosti. U takovýchto myšlenek ji nechtěl nechat, protože ji opravdu považoval za schopnější než byl on sám. Vždyť je mladší a už je genin a ještě k tomu ovládá dva elementy.* Nebuď na sebe tak přísná, *řekl s úsměvem.* Teda chci říct, že být na sebe přísný má kolikrát pozitivní dopady, ale člověk nesmí být smutný, že zatím není takový, jak by si představoval. *Snažil se ji trochu povzbudit. Když domluvil, zpětně si sám pro sebe říkal, kde se v něm taková moudra berou, když se jimi dost často ani sám neřídí. Že by už přebíral něco z Shikiho názorů? V rámci debaty ohledně elementů se ale projevila zase Kazuyova schopnost 'vidět možné v nemožném'. * To je sice pravda, ale s trochou kreativity by se určitě dalo na něco přijít. Když ne teď, tak někdy v budoucnu. S postupem času budeš umět víc a víc technik a možnosti přijdou samy. *Když domluvil, spoji ruce za zády, protáhl se a následně se posadil na blízký kámen. Z kapsy u pasu pak vytáhl menší pytlík s želé bonbóny a otevřel ho. Jeden bonbón si vzal a následně se natáhl ke Kamiko a nabídl jí.* Vem si, jestli chceš.

*Potěšilo a povzbudilo ho, že mu věří ještě někdo jiný, než jeho máma. Kamiko si to možná neuvědomovala, ale její byl, za její slova vděčný.* Díky, *pousmál se v reakci na její slova. Když pak zmiňovala, že ví, kde bydlí, musel si v duchu ještě narychlo připomenout, kde že to vlastně bylo. Počáteční lehkou nejistotu ale na sobě nedal nijak poznat no a za chvíli už si to stejně vybavil.* Co dneska budu chtít dělat? *zopakoval otázku a zamyslel se. Zadíval se přitom do dáli na oblohu, jako by mu snad nebesa mohla dát odpověď.* Abych pravdu řekl, vůbec netuším. *Krátce se zasmál. Po chvíli ale zase zvážněl a opravdu se zamyslel nad tím, co by chtěl dnes dělat.* Už delší dobu přemýšlím nad menší renovací svého pokoje, *začal zamyšleně s pohledem stále směřujícím k obloze. Po chvíli však hlavou pootočil směrem ke Kamiko a dodal:* Trocha malování, menší přesun nábytku a tak. *Neměl v hlavě moc přesnou představu, ale co, stejně stačilo jen nahrubo načrtnout, co by asi tak mohl dělat.* A ty máš nějaké plány?