Okolní Plošiny

*když se Itami vyleká a začne se přehnaně upravovat tak se jí maličko zachvějí rtíky v náznaku hezkého úsměvu ale hned zase zvážní a pak pomalu natáhne dlaň a prsty mu přejede v něžném pohlazení po tváři až k druhé ovázané straně a jen v náznaku dvěma prstíky zatáhne za okraj obvazu.* Víš moc dobře co myslím… *Teď už se nemá nejspíš jak vymluvit a pokud ano, nejspíš by se na něho i mohla začít zlobit. Pak přijdou další a další očividné výmluvy a temari si povzdechne, ruku stáhne zpět a založí si nakonec obě ruce vážně na hrudi.* Itami, mě nemusíš mlžit… víš mám tě ráda a tak jsem doufala, že mě to můžeš… nebo budeš chtít říct… *V té její vážnosti je možná náznak smutku, protože má pocit že mu vadí jí říct co se mu stalo a problém je v ní samotné. Když pak mluví o jejich vláknech tak se jen váhavě usmívá a čeká dokud nepřejde k jeho výzkumu až nakonec sám neskončí. Zabubnuje si zamyšleně prstíky na své vlastní kůži, to jak má založené ruce a pak mírně nakloní hlavičku na stranu.* Jestli mi to neřekneš, tak tě zákeřně zaskočím až to nebudeš čekat a vylochtám to z tebe! *Jasně, nemyslí to vážně ale je to jediný milý způsob jak ho upozornit na to, že je potřeba aby se vážně rozhodl jak jí chce brát. Ona totiž doufala, že jsou přátelé po tom co zažili a že za ní sem přišel. Na úplný závěr poznamená jen jako by nic.* O temné chakře jsem neslyšela, nejspíš jde o tajnou informaci, že? Jo a nemáš hlad? vaří tu dobře, ale protože jsi tu kvůli mě tak ti mohu i nabídnout mé domácí jídlo. Jaké máš rád? *Tohle jí také dost zajímá, co rád jí.*

*To není tím, že bych ti to nemohl říct... Spíš o tom nerad mluvím. Stalo se to na misi, kde nás zradil klient a můj tým čelil několikanásobně velké přesile. Mezi mrtvými byli i dva mladí kluci, kteří právě absolvovali chuninské zkoušky a můj přítel Hanzo. Ten v tom brnění, * začal rukama znázorňovat mohutné tvary teď už jeho loutky Hiruko.* Já byl jediný, kdo to přežil... * Nastala menší odmlka a vtipkujíci obličej přešel ve vážný výraz.* Tam jsem i získal prvotní zmínky o té divné chakře, * dodal na závěr. Ani Temari o tom nic nevěděla a tak byla Maiy stále jediným, kdo by mohl popostrčit jeho výzkum dál. Nakonec k jeho libosti přišlo na řadu i něco pozitivnějšího a tím bylo jídlo. Koneckonců komu by něco dobrého neudělalo radost.* Takže by jsi mi dala něco, co jsi vařila ty osobně? * zamyslel se. Samozřejmě, že v nějakém resortu budou dělat osvědčené klasiky, ale byla by škoda této nabídky nevyužít.* Mám rád Dango knedlíčky, ale když to bude cokoliv sladkého, tak určitě nemůžeš sahnou vedle, * zaculil se a začal si představovat velkou škálu výborných pokrmů.*

*Zamyšleně ho sleduje, cítí z něho tu bolest kterou nedokáží sebeopatrnější slova zapřít. Chvíli váhá, ale pak se nakloní přes stůl a natáhne ruce k němu. Pokud Itami neuhne, tak jeho ruce pomalu vezme do svých. Nedrží ho nijak pevně, prostě mu jen nenápadně dává vědět že tu pro něho je, že poslouchá a pak řekne něco co ho asi překvapí.* Konečně ti rozumím. *Zvedne obličej a jen jemu věnuje povzbudivý úsměv.* Znám to jaké to je mít rodinu, přátelé a pak o ně nečekaně přijít. Vím, že každý chytrý říká holka to bude dobrý ale je to blbost víš? *Vzpurně pohodí hlavičkou na stranu, až jí pramen neposedných vlasů sklouzne přes očíčko ale ona nemá volné ruce aby si ho odhrnula stranou. Drží Itamiho dál, pokud jí sám nevyklouzne sebemenším pohybem a trochu se sama zachvěje když pokračuje.* Nikdo ti je nevrátí a alkohol ani sebelítost ti nepomůže, věř mi já si tím prošla. *Trochu se jí zalesknou oči, ale zadusí v sobě díky tvrdému výcviku i sebemenší slzičku.* Ale pak jsem si něco uvědomila Itami a chci to prozradit i tobě… *Popoleze si na židličce protože je malá, opře se koleny a pak už je tak nějak na čtyřech natažená přes stůl k Itamimu. Nejspíš se mu naskytne zajímavý výhled než přiloží své rty k jeho uchu a pak jen jemu potichounku zašeptá.* Pak se uvnitř mě objevila podivná myšlenka. Nebyla moje, jako by se mě někdo ptal...a Temi-chan ty si myslíš, že tohle bych chtěla...trhla jsem sebou a po nějaké době jsem na to přišla Itami. Žijí dál v mém srdci, žijí i v tvém. Dívají se na svět našima očima a já nechci aby byli kvůli mě smutní, rozhodla jsem se že budu silná a budu se usmívat pro ně. *Pokud Itami zůstane strnulý, tak ho ještě políbí na čelíčko a pak po čtyřech zase sleze zpátky na svou židli. Půvabně se usadí a nožku si přehodí přes nožku. Chvíli Itamiho pozoruje a pak se vrátí k jídle.* Stolečku prostři se! *Mávne záhadně rukama nad stolem a při překřížení se nenápadně dotkne malého papírku který schovává mezi prsty. A jako zázrakem se před oběma objeví mísa plná horkých Dango knedlíčků!* Docela jsi se trefil, mám je také ráda… *Pobaveně se zasměje a pak mu rukou nabídne aby se do nich pustil. Je vážně dobrá kuchařka a díky pečetím dokáže domácí jídlo mít sebou naprosto vždy a všude. Docela se těší na výraz Itamiho, zda bude příjemně překvapený.*

* I přes to, že jí plně poslouchal, tak tento typ promlouvání/povzbuzování neměl zrovna dvakrát v lásce. Nejen, že se nerad vracel k této negativní minulosti, ale jakožto Dokusei neměl rád pocit slabosti.* Já vím... Děkuji za snahu, * jen pozvedl koutky úst jak se pokusil o úsměv. I když by si rozmluvu o boji za mrtvé kamarády klidně odpustil, tak si vážil černovlásky zájmu, který byl od okolního světa velice ojedinělý. Pak přišla ta veselejší část "ubrousku prostři se", která Itamimu udělala chutě.* Takové kouzlo mě musíš naučit, * vykulil oči a sledoval jednotlivé knedlíčky propíchané spejlí. Jen co se ukázalo, že se chuťově shodli, tak si Itami vtáhl do úst jednu barevnou kuličku. Chvilku jí přežvykoval a snazil se vnímat tu sladkou chuť.* Mmmmm... Výborné knedlíčky umí tvůj svitek, *pochválil rozbalený pergamen, když si po odsunutí kousku obvazu kousl, čímž odhalil jizvy směřující do míst, kde se nachází oko. Samozřejmě, že onen kompliment nepřímo směřoval k černovlásce, jejíž kulinářské schopnosti tento pokrm představil ve výborném světle.* Kde jsi se to naučila? To musí zabrat spousty hodin tréninku, * zeptal se. Nikdy od žádné kamarádky jídlo nedostal, což bylo na jednu stranu maličko smutné, ovšem teď si to náramně vynahradil.* Taky bych chtěl umět takový pokrm uvařit, abych mohl rozdávat radost. Bohužel není moc lidí, co by spadli ze židle kvůli toustu s marmeládou, *skepticky se podrbal na zátylku hlavy a ukousl si další a další knedlíček.* Jak jsi vůbec toto místo objevila? Jaké jsou tvé prvotní zážitky tu? *

*Těch pár slov stačilo aby vycítila v jeho hlase zaváhání, to možná to jak se odmlčel. Pozorovala ho a pak na jeho slova díků jen kývla hlavou. Pořád to pro něho bylo těžké, chápala to jak se cítí a tak se už k tomuto tématu pro teď nevracela. Místo toho byla ráda, že může pozorovat nadšení z jídla které sama uvařila a zapečetila. Vypadalo to, že Itamimu totiž vážně chutná, byla za to ráda. Akorát zde žádný svitek nebyl, použila techniku vyvolání z pečetě (Kuchiyose: Raikō Kenka) aby to jednoduše víc vypadalo jako kouzlo. Ovšem i tak si poznámku o výborných knedlíčkách připíše k Itamimu jako malé bezvýznamné plus.* A že tě to musím naučit? *Zasmála se pobaveně a pak mu ukázala své drobné dlaně.* Jestli ti nevadí strávit se mnou čas v kuchyni, tak ti ráda přípravu knedlíčků ukážu. Ale počítej s tím, že se umažeš. Mimochodem toust k snídani také potěší. *Mrkne na něho a hezky se usmívá, pozoruje ho dál zamyšleně a pak přijde jedna z otázek, na jakou čekala po celou dobu.* Byla to legenda co mě sem přivedla. *Temari zvážní a zkoumavě si ho prohlíží, nakonec přeci jen dodá.* Hledala jsem tu místo v horách, kde žije legendární poustevník co prý dokáže přivolávat vrány. *To že mu kecá by snad nepoznal ani profík. Temari zachovává vážnou tvář a to že se při pohledu na Itamiho skvěle baví nedává nijak znát. Jen doufá, že se po jejích slovech nějakým tím skvělým knedlíčkem od ní neudusí.*

*Tak to mně nevadí, že se umažu. Jen... noo... mamka mě z kuchyně posledně vyhodila, když jsem jí pomáhal s obědem, který čistě náhodou začal hořet,* podělil se o své kulinářské zážitky a celé to podtrhl dalším chutným knedlíčkem, jenž zmizel někde v útrobách jeho úst. Pak se ujala opět slova černovláska, kterou přerušilo až Itamiho hlasité "COŽE?!" Při zmínce o vranách si okamžitě vzpomněl na tu velkou, na které letěli. Její výšku začal naznačovat gesty rukou až mu z pusy vypadlo pár drobečků z růžového rýžového knedlíčku.* Páni! A jaká je šance ho vidět? *zeptal se udiveně. Na lež Temari samozřejmě skočil a už si v duchu představoval může s hrbem na zádech a protáhlým knírem.* Ty jsi ho už určitě potkala, když je umíš přivolávat, *docvaklo mu. Rozhodně by toho poutníka také rád potkal a naučil se tomu skvělému umění, jenže nic o něm nevěděl a tak s nastraženými uškamo čekal, co dalšího z dívenky vypadne.

*Při předchozí poznámce o vzplanutí obědu pro rodinu Itamiho se chtě nechtě musí pousmát. Koutky se jí hezky protáhnou a snad proto se rozhodne svou vlastní výpověď změnit.* Dobrá, dobrá… *Zvedne ruce nahoru v obranném gestu.* ...pálit mé jídlo tě tedy nejspíš nenechám! *Závěrem se zasměje a pak si užívá to jeho překvapené - cože. Vlastně jí trošku udivilo, že mu ten knedlíček nevystřelil z pusy jako neřízená střela. Byla to celkem směšná představa, ale musela uznat jednu drobnost. Itami byl zábavný, ale především jí s ním bylo dobře. Nakonec než mu odpoví tak sáhne do kapsy a vytáhne čistý kapesníček, natáhne se a pokusí se dosáhnout na Itamiho tvář, aby mu otřela pusu pokud se nechá. Schválně to natahovala a ještě smetla ze stolu důležitě zbylé drobečky do dlaně. Ty pak hodila kousek dál do trávy, kde je mohou později sezobat ptáci. A vida, jen maličký vážně přiletěl! Usmála se a pak jí šibalsky sklouzl tak trošku zlobivý pohled na Itamiho.* Ach… ty jsi chtěl vědět zda ho jde potkat, že? *Opřela se pohodlně o opěradlo židle a prsty zabubnovala o desku stolu.* Takže sis vzpomněl na hodiny ještě z akademie, jak to funguje se smlouvou? Nebo jsi snad už jiné kuchiyose získal? *Byla vážně zvědavá, jak na tom Itami je ohledně možnosti používat kuchiyose. A pak zcela nakonec jen tak poznamená.* Vím kdo to je, ale musela jsem plnit nesmyslné úkoly abych to zjistila… *Trochu se oklepe, jako by si vzpomněla na něco nepříjemného.* Hm… možná ti s tím získáním vran budu umět pomoci ale… *Zkoumavě se mu podívá do očí.* ...odpřísáhl bys mi na to co je ti svaté, že uděláš vše co ti řeknu? I kdyby to bylo sebedivnější a chtěla bych se třeba jen trochu pobavit? *Zkoumavě ho pozoruje, samozřejmě že by mu nijak fyzicky neublížila ale to mu snad dojde, že není tenhle typ. Tedy alespoň ne zase až tak moc ) *

*Po tom, co mu utřela pusu jako nějakému malému chlapci se konečně zbavil obsahu v ústech a mohl srozumitelně artikulovat.* Abych řekl pravdu, tak si z akademie tolik nepamatuji. Spíše sem tam potkám osobu, která tyto tvorečky vlastní. Vždy to byla zajímavá zkušenost, *odpověděl jí, že v tomto odvětví jeho vědomosti značně pokulhávají. Jako malý si vždy myslel, že to je zbytečné. Ovšems přibývajícím věkem mu začalodocházet, že jako ninja medik nemůže souboje vždy rozhodnout sám a rozhodně by nebylona škodu, mít po svém boku nějakého společníka.* Myslíš, že bych to zvládl? *zeptal se nejistě. V hlavě se mu totiž houpal pomyslný otazník, který ho nutil přemýšlet nad tím, zda pro to není moc slabý.* Ja n-nevím, *polkl nával nejistoty. Cítil,  jak se začiná neobvykle moc poti, jako kdybymu dala do knedlíčků nějaké chilli.* Pokusím se nezklamat, * zakýval po tom menším zaváhání hlavou. Ta část o pobavení mu na jistotě rozhodně nepřidala, ovšem pokud by si měl zahrát na nějaké zvířatko z cirkusu a získat tak černé majestátní tvory s křídlami, tak by si takovou nabídku přeci nemohl nechat utéct mezi prsty.*

Hm… takže tvou odpověď beru jako že uděláš vše co ti nařídím. *Spokojeně si přehodí nožku přes nožku a usměje se na něho.* Poslední šance utéct příteli… *Načež se k němu nakloní a pošeptá jen k němu tiše, jako by je snad někdo na tomhle zapadákově mohl slyšet.* ...jinak jsi od teď jen můj! *Mrkne na něho a pak se vážně zamyslí, prstíkem si zamyšleně přejede přes rty.* Eto… co by tak bylo fér? *Najednou se jí rozsvítí tvář nápadem.* Už to mám! Vytvořím pro tebe podobné testovací úkoly jaké jsem musela podstoupit já sama! *Nevinně se zaculí a pak až moc podezřele mile dodá.* Když je splníš, tak tě vezmu za tím starým poustevníkem a řeknu mu, že jsem tě už vyskoušela. Budeš tak mít jistou mou přímluvu, co říkáš? *A po malém zaváháníčku ještě dodá.* Nemluvě o tom, že ti prozradím kdy a kde ho najít!

*,,Temari je sice občas provokativní, ale určitě by na mě nenarafičila nic tak hrozného..."* říkal si sám pro sebe a doufal, že dojem, který si u něho na misi černovláska vybudovala bude pravdivý. S postupem dalších slov z dívenky úst však začal nabývat čím dál větší nejistoty.*,,Že by na mě nenarafičila nic hrozného?!"* opakoval si vyděšeně pořad dokola, jako kdyby to mělo zmírnit bájné úkoly, jenž musí správný vlastník dravého ptactva splňovat.* Dobrá, tak už mě nenapínej a dáme se na věc, *zapřel se oběma rukama o stůl a začal se odhodlaně zvedat. Došlo mu, že kdyby se tu začal bát nejakých úkolů, tak může svojí karieru ninji rovnou pověsit na hřebík. Navíc měl svojí Dokusei hrdost, která mu zakazovala projevovat více slabosti, než je běžně zdrávo. Zmiňovaná Dokusei nátura byla proložena i klasickým mužským egem, které se rozhodně nemohlo nechat před krásnou slečnou zadupat do země.* Budu k tomu potřebovat něco speciálního? Myslím, že vytvořím rekord v ryhlosti plnění těchto úkolů. Pak si mě tam ten děda bude chtít nechat a budu si při několikaleté meditaci pěstovat podlouhlý knírek, který nosí nejlepší a nejstarši vraní mniši, * začal se protahovat a předvádět rádoby Kung fu chvaty. Uvnitř byl sice nejistý, avšak na venek teď působil tak odhodlaně, že by mu snad i ty vousy začaly po dokonale hladké bradě konečně růst.*

*Temari na něho narafičila něco opravdu hrozného :-D jakmile se zapřel dlaněmi o stůl a vstal, zaklonila hlavičku nahoru a usmála se. Do té doby jí přišel poměrně dost zaražený jak nad jejími slovíčky očividně usilovně přemýšlel. Dokonce by bývala přísahala, že už už i viděla jak mu na čele nabíhá rudá žilka! Bylo to zábavné, ale stejně Itami nyní vypadal i dost odhodlaně. To sebevědomí mu celkem slušelo, tedy až do doby kdy si začal hrát na kung-fu pandu! Navíc ty jeho hloupé řeči jí donutily vyprsknout smíchy. Tak-tak, že si stihla zakrýt dlaní ústa. Během toho příjemného smíchu vstala a zkoumavě přivřela oči.* Vlastně potřebuješ jen sám sebe. *Pak se vydala i s ním mimo vesničku, po široké cestě která pozvolna přecházela v malou klikatou cestičku. Po chvilce chůze jen tak mimochodem trošku líným gestem ukáže na šíleně vysokou horu před nimi. Hotový krpál!* Vidíš dole ten pytel? *Na zemi leží starý proděravělý pytel kdo ví na co.* Musíš posbírat šutříky kolem a bez použití chakry vylézt až nahoru. Cestou smíš šutry odkládat jen tam, kde je vhodná mezera ve skále. Každý co ti upadne musíš sebrat a začít znovu, dokud zbytek pytle nedoneseš až nahoru! *Temari se skvěle baví, ale nedává to nijak znát. S velkým vnitřním napětím očekává zda Itami náhodou neomdlí. Na druhou stranu se tváří smrtelně vážně, jako že není pochyby o tom že to musí Itami zvládnout!*

*Následoval jí k tomu hrůzostrašnému úkolu, o kterém dívenka mluvila. První věc, které si Itami všiml byla strmá skála, které roky obrušoval zub času. No a pak tu byl nejaký pytel, zřejmě na brambory. Ovšem zmiňované hlízy z obalu už nějaká zvířátka vytáhla a to i za cenu, že se muselo pro chutný oběd prokousat a to rovnou z několika stran.* Vidím ho, ale je to vůbec možné? *podíval se na pytel a vyslechl si zadání od Tem. Rozhodně to neznělo jako něco, co by mělo mít společného s vráními kuchiyose.* Dobrá dobrá. Jdu na to, *pokrčil Itami rameny a dlouhým skokem vyběhl k pytli.*,,Tak jak tuto hádanku vyřeším?"* zamyslel se. Po malé chvilce ho napadlo pytel chytit v místech, kde byly díry. Tak to také udělal hned poté, co pytel naplnil. Dokonce to vypadalo jako dobrý nápad... teda až do doby, než se prohnutý v zádech a s několika kilovým nákladem v náručí došoural ke skále. Pomalu začal překonávat začatek. Objevila se první trhlina, kterou využil ku prospěchu. Povolil proto sevření jedné z děr do doby, než se vykutálel jeden kámen. V moment kdy se blížil k zemi, tak do něho Itami elegantně kopl a nerost zajel přímo do díry. Na tváři se modrovláskovi objevil úsměv, protože mu bylo jasné, že tento trik viděla i jeho kamaráka. Za malý moment přišel podobný okamžik a tedy i možnost šplhnout si ještě více. Opět povolil sevření jedné z děr, avšak za prvním kamenem vyletěl i druhý. Ve snaze chytit ho druhou rukou pustil další díru a začal se valit jeden kámen za druhým. A co hůř, padající kameny začal nasledovat i Itami který ztratil rovnováhu a s bolestivými nářeky se kutálel zpět do údolí. * Neboj, jsem v pohodě! Hlava zmínila můj pád, * zvolal na Temari a snažil se dělat jakoby to bylo v plánu. Sedl si a zatímco mu na hlavě rašila nejedna boule přemýslel, jak hádanku rozlousknout. Chvilku koukal na pytel, ve kterém zůstalo jen pár opravdu velkých kamenů, které se do děr nevešly a neměly tak šanci vypadnout.*,,Nojo! To je ono!!! Neměly šanci vypadnout!"* došlo Itamimu, vyskočil zpět na nohy a začal rovnat kameny v pytli. Když ho znova naplnil, tak to vypadalo asi tak, že velké kameny sloužily jako záplata děr a ty menší zůstaly na středu, ze kterého neměly šanci vypadnout. Pytel poté modrovlásek uchopil úplně proště a hodil si ho přes rameno, jakoby šlo o nový kousek bez děr. Žádný kámen skutečně nevypadl a ještě k tomu měl Itami jednu volnou ruku, jako takový bonus, který mu následně pomůže k lepšímu a rychlejšímu lezení s dávkou rovnováhy navíc. Pomalu se dostával výš a výs až byl u místa, kde předtím pohořel. Tentokrát měl k pádu hodně daleko. Volnou rukou s klidem vytahoval z pytle menší kameny a zasouval je do děr, čímž si vytvořil krásný žebřík. Za pár minut pečlivé práce konečně dosáhl vrcholku.* Tak co na to říkáš Temi? * praštil nahoře s pytlem, založil si ruce v bok a výtězoslavně volal na svojí zadavatelku úkolu.*

*Kdyby tak Tem věděla, že narozdíl od ní neflákal základní techniku z akademie šplhání bez použití chakry, kdo ví zda by si nevymyslela jiný úkol. Pravdou bylo, že tenhle úkol navenek možná nebyl hned každému jasný ale pro ní ano. Co v něm bylo ale důležitého mu prozatím nechtěla prozradit, důležité totiž bylo jak se k úkolu postaví. Když přistoupil ke skále a vyslechl si ji tak mu nikam neutekla. Dokonce si ani nešla sednout někam jinam, jen se opřela vedle něho o skálu a prohlížela si nehtíky na jedné ruce. Pak Itami provedl svůj první pokus a ona se pohla také, chvilku čekala za ním a sledovala díky stopařské technice zda to myslí opravdu vážně a nepoužívá na přidržování chakru ale ukázalo se, že vážně nepodvádí a tak vložila na rozdíl od něho do nožek sama vlastní chakru a šla krůček po krůčku potichu za ním. Když pak předvedl to své velkolepé číslo s kamenem a ohlédl se, tak by mohl být trošku překvapený že stále jen kousek ve výšce pod ním i když ne vyloženě pod ním, aby jí případně nespadl na hlavu ale trošičku lehce mimo dráhu jeho pádu. Neodpověděla mu, jen se usmála a sledovala co dál vymyslí či jak to celé dopadne ale místo toho tak nějak dopadl Itami osobně. Lépe řečeno, měl to nejspíš neúmyslně v plánu prosvištět kolem ní ale to temari nemohla dopustit. To tak, aby ještě někdo mohl říct že se kvůli ní zranil nebo snad zabil jiný shinobi a tak se odrazila a skočila. Za letu chytila Itamiho a vložila chakru do skály. Itami byl těžký, ale ona se nevzdávala i když se jí pod nohama drolily uvolněné kamínky jak chakra chvíli marně bojovala proti několikanásobné váze normální Temari než si nohy našly pevný výstupek a oba se zastavili. Bylo to… zvláštní… Temi ho totiž pevně držela v objetí a doslova ho natiskla jeho zády o chladnou skálu vlastním tělem. Hned si neuvědomila jeho blízkost, byla spokojená že si nerozbil tu svou chlapsky tvrdohlavou makovici a tak se hezky usmívala ale po chvíli se zarazila. Byl tak...blízko...že cítila jeho horký dech na vlastní tváři. Kdyby to byl kdokoliv jiný, nejspíš by se prudce odtáhla a seskočila dolů ale byl to Itami a tak oproti vší profesionalitě lehce zčervenala.* Nemáš se zabít víš? *Pronesla první co jí právě napadlo a pak se opřela dlaní o jeho hruď, čímž Itamiho přitlačila na místě. Sama lehce prostrčila ruku pod jeho pasem takže ho podepřela a i s ním seskočila dolů na zem. Když byli oba v bezpečí, odstoupila trochu od něho a trochu se protáhla. Předstírala že se nic nestalo, mnula si ruce a jen tak prohodila k Itamimu.* Přemýšlel jsi o čem to je? Pokud ano, není to těžké vyřešit… *Pak už jen sledovala jeho postup dál. Jakmile znovu pokračoval, vydala se opět stejně jako předtím pomalu za ním aby jak už mohl sám uhodnout, tu pro něho byla. Jen kdyby to zase zkusil zpackat samozřejmě! A Itami si vedl lépe než prvně, dokonce měla pocit že konečně pochopil alespoň z části o co tu jde. Takže když se ocitl nahoře, vyskočila přes okraj za ním a ruce si založila spokojeně v bok.* Dobrá práce Itami! I když jsis vedl až podezřele zdatně, že ty jsi na akademii lezl po skalách a zatajil jsi mi to, hm?! *Pokusila se na něho přísně podívat a zamračit se ale pak se neudržela a od srdce se příjemně rozesmála.*

*Abych řekl pravdu, tak mě na akademii všechny fyzické aktivity minuly velkým obloukem, * zaculil se a na tváři se mu mírně objevil mírně skeptický výraz.* Každopádně po ukončení akademie jsem já a Hanzo začali dost soutěžit, * rukami začal rozměrově ztvárňovat velká ramena zelenovlasého kamaráda.* Viděla jsi ho na misi, tak to musí být jasné, že mě na silové dovednosti muchlal jako papír. Naoplátku jsem si vybíral já soutěže, které budou vyhovovat mě a tak jsme si navzájem udržovali všestrannost. Asi si umíš představit dvou metráčkového typka pokoušejícího lézt na skálu... * vysvětlil, že právě tyto disciplíny mu nejsou cizí. Zbytek už nechal na představivovsti Temari.* Každopádně děkuji, že jsi mě předtím chytla bylo to... milé, * maličko se začervenal a vzpomněl si, jak se jí chytil. Ač byla neviditelná, tak její křivky cítil a tak bylo jediné štěstí, že o ní věděl až na poslední chvíli. Možná by zrudnul už pri plnění úkolu a nemohl vymyslet vychytávku s velkým kamením a zacpáním děr.* Jaký je další úkol?! * na nic nečekal a opět ho zavalila chtivost setkat se s tím starým poutníkem.*

*Zvláštní jak se jí Itami začal přiznávat ohledně svých zážitků z akademie, tak ho Temi pozorně naslouchala a i když by to nepřiznala, naslouchala mu opravdově. Ne jen ze slušnosti jako u jiných, jeho zážitky jí zajímaly a navíc vše co říkal bylo dost často i zábavné. Proto se vždy mohla těšit, že se bude s Itamim cítit dobře. Vážně si dokázala oba představit, jak spolu soutěží, perou se a tváří hloupě jako dva uprášení kluci na akademii či i později již jako velcí muži. Jen ta představa, že by někomu kdo se zaměřuje na fyzičku nešlo lezení po skalách jí vrtalo hlavičkou a tak se rozhodla to rozvinout nahlas.* Víš Itami, vážně myslím že to muselo být skvělé. Jen mi vrtá hlavou, jak tak někdo silný a zručný ve fyzičce mohl mít problémy s lezením leda… *Mrkla na něho a s úsměvem podtrhla milým tónem v hlasu svou další myšlenku.* ...možná, že jste se měli až moc rádi tak tě v něčem občas nechal vyhrát? *Když pak pronese svůj dík, tak okamžitě sklopí očka k zemi. Rozpačitě přešlápne a v jejím hlase je znát trošičku vyčítavý tón ale ne zase moc, jako že by se zlobila to zase ne.* To nemusíš přeci říkat… byla to má povinnost když...nu když jsem tě do toho navezla… *Pak se na něho podívá a krásně se usmějě.* Ale zvládl jsi to na výbornou Itami! *Když pak vyhrkne, že chce další úkol tak jí znovu zacukají koutky úst až se protáhnou do úsměvu. Jeho nadšení se jí líbí, oba se nejspíš dobře baví ale i tak mu mírně vyčte.* Itami… pořád mě nutíš se usmívat ale přesto už chceš úkoly honem honem splnit aby jsi se mě zbavil? *Do konce otázky dala trošku vyčítavý tón ale ne zase moc, jen tak aby poznal že si ho mírně dobírá. Nakonec ukáže do jednoho údolí kam je z vrcholku vidět.* Tam! *Přitáhne si Itamiho za oblečení vedle sebe aby lépe viděl kde ukazuje prstíkem.* Vidíš támhle tu maličkatou jeskyni? Sídlí v ní velký hrozivý ba přímo ´brovský a zlý… *Otočí hlavičku na Itamiho s nevinným výrazem dodá.* Medvěd! *Pokud by Itami nadskočil, tak je připravená ho chytit aby jí nespadl po hlavě dolů, to by si ho přítáhla k sobě pěkně. Pak se podívá k jeskyni zpátky dolů a doplní.* Tvým úkolem bude medvěda porazit, ale nesmíš ho zranit nebo nedejbože zabít! Rozumíš? Žádné smrtelné zbraně, ale hračky a pomůcky použít smíš. *Pak se Itamimu vážně zadívá do očí.* Půjdu tam s tebou, kdyby jsi to nezvládl tak nedovolím aby ti ublížil ale i tak to ber prosím vážně a nepodceň ho, ano? *Mirně nakloní hlavičku na stranu a velmi potichu dodá.* Neodpustila bych si to víš? Kdyby se ti něco snad… *Nedokončí větu, na malém prostranství se pak otočí a přijde ke kraji.* Teď už použij chakru, seskáčeme dolů tudy! *V posledním rozkazu je znát takový ten tń někoho, kdo je zvyklý dávat rozkazy a nepochybuje o tom, že jak řekne tak se i stane. A to si to sama ani neudědomila.*

* Svaly nejsou všechno... *prokulil Itami oči. To, že by ho jeho rival šetřil nebo nechával vyhrát odmítal a to, že si to Temari myslela ho rozhodně zamrzelo. Pravda byla taková, že v surové síle neměl Hanzo ani trochu konkurenci oproti svým vrstevníkům, avšak mohutné tělo a velké svaly nesly spousty nevýhod. Jeho ohebnost byla minimální a lést po skalách stejně jako Itami pro něho zkrátka nebylo ani fyzicky možné.* Nechci se tě zbavit... ale čím dřív to splním, tim dřív si budu moct pochutnat na tvých kucharských dílech. Navíc ti musím ukázat, že jsem schopný shinoby, * vysvětlil a v břiše mu souhlasně zakručelo. Tím, že černovláska vůbec zapochybovala o někom z Dokusei klanu vyústilo v provrtání onoho pověstného ega, které odmítalo jakékoliv zahanbení. Nějaké to zastrašování mu sotva zvedlo tep a jediné, co chtěl slyšet bylo celé znění úkolu.* Ne! Nebudeš do toho vůbec zasahovat, ať se děje cokoliv! Nejsem malé dítě, jasný? Pokud mě byť jen trochu zvýhodníš, tak celá zkouška končí, * zdůraznil že nějaké pochybování vůbec nechce slyšet. Bylo hezké, že si ho tak moc váží, ale nosit ho na rukou rozhodně nemusela. Na nic nečekal a vyrazil k jeskyni. Z dálky do ní opatrně nakoukl a tam ležel tmavě zbarvený medvěd a spal. Kdyby o něm nevěděl, tak si ho snad ani nevšimne, jelikož ho zahaloval velký a tmavý stín.*,,Tak to bude hračka,"* odfrknul si.* Počkej tady pár minutek, *koukl na dívenku a zmizel někam na cestě do údoly, odkud předtím přišel. Mohlo to trvat zhruba 10minutek, ale konečně byl zpět a v náručí držel plástve plné medu. Vzpomněl si totiž, že zahlédl při cestě sem včelý hnízdo a tak si od malého hmyzu půjčil trochu z jejich zásob. I přes domlouvání mu to žlutý roj nenechal zadarmo a tak byl modrovlásek po naháněčce lehce zadýchaný a zatímco uklidňoval plíce, tak mu pomalu rudlo pravé ouško, které schytalo jedno žihadélko.* Vstávat! * zakříčel na celou jeskyni a jistým krokem šel podplatit medvěda. Ten rozhodně nebyl nadšený z toho, že ho nejaký člověk budí, proto tak vstal na všechny čtyři a také opětoval Itamimu válečný pozdrav, jenž rozchvěl celou jeskyni. Chlupatá potvora se následně rozeběhla na Itamiho, který s úsměvem natáhl ruce s medem. Sladkou pochutinu si ale medvěd chtěl dát jako takový zákusek po nekolikakilové hostině masa. Tlapou Itamiho povalil, stoup si na zadní a v tlamě mu zazářily bílé tesáky, stejně ostré a vražendé jako drápy na tlapách. Přišlo rychlé máchnutí a právě tyto drápy projely Itamimu přes celou hruď. V tom to přišlo *puf!* rozlehl se bílý kouř po jeskyni.(Kawarimi no Jutsu)* To bylo asi moc ambiciózní, * promluvil by Itami stojící na stropu jeskyně k Tem.
Pokud by Tem jakkoliv zasáhla, Itami by zkoušku okamžitě bez váhání vzdal. Pokud by stále stála na místě v což věřil, tak by se pokračovalo.
Itami by po nepovedeném pokusu skočil opět vedle černovlásky a sledoval, jak medvěd dojídá plástve s medem a pak si jde opět lehnout.* Ty tvé úkoly mají opravdu hloubku. První byl na přemýšlení a druhý má zřejmě ukázat, jaky jsem ninja, * na to jak byl tuto zkoušku zatím zcela vážný, tak si neodpustil předstírání jak tajemný a tichý ninja opravdu je. Dokonce si pro tento outfit vyvolal ze svitku pro přežití šálu do zimních oblastí. Z vaku Itami vytáhl injekční stříkačku a jed Nemuru. Koukl s kulišáckým výrazem na Temari a po špičkách vtipnou chůzí, kdy zvedal kolena až nepřirozeně vysoko, cupital k medvědovi. Opatrně vyvolal provaz a okolo něho obmotal ocelové lanko, aby ho zpevnil. Jeden konec poté uvázal k obřímu balvanu a druhý k noze medvěda. Pak už jen medvěda pichnul do paže a podal mu úspávadlo. Zvířatko se jen zavrtělo, ale spalo dál. Itami opět stejnou chůzí cupital až k Temari.* Tak, teď jen chvilku počkáme, až začne připravek fungovat, *promnul si Itami ďábelsky ruce. (Navrhuji místo 3.odpisů skip na 1, aby jsme nemuseli postávat a sledovat spícího medvěda )

*Na jeho slovech o svalech pouze souhlasně přikývne. Cítí z nich že se nejspíš dotkla jeho citlivého místa. No jo, chlap. Když ale pak během jejich společného sestupu prohlásí, že se jí nechce zbavit tak se na Itamiho Tem krátce ohlédne a věnuje mu hřejivý úsměv. Nic neřekne, prostě společně dorazí až před jeskyni kterou mu předtím ukázala. Když pak Itami prohlásí, že nesmí zasahovat tak si ho zkoumavě prohlíží. Itamimu sluší, když se snaží znít jako sebejistý chlap. Ona však ví, že u téhle zkoušky musí extra přemýšlet a medvědí sílu není radmo podceňovat. Proto její oči klidně najdou jeho a vydrží jeho seberozlobenější pohled. Temari umí vypadat ledově klidná jako pevná skála uprostřed moře a přesně tak působí i nyní. Jako někdo, kdo je nad věcí. Nad Itamiho hněvem či vztekáním se a i když mu na to nic neřekne, možná dokáže uhodnout že by ho rozhodně zemřít nenechala. Na to ho má až moc ráda! Prostě mu ustoupí z cesty a nechá ho, aby dělal co se mu samotnému zlíbí. Alespoň prozatím. Když si Itami okoukne situaci, tak ho se zájmem sleduje.* “Na sílu ho neporazíš, alespoň myslím tak copak asi uděláš Itami?” *Probleskne jí zvědavě hlavičkou a pak jí oznámí, že si pro něco skočí. Temari na něho tedy počká, co jí také zbývá ale pokud si myslí, že jí oklame klonem tak se šeredně plete. Její stopařské schopnosti klona dokáží rozeznat, takže se spokojeně usměje.* ,,Chytré…” *Ocení v myšlenkách a sleduje další Itamiho kroky. nacpal medvěda, aby byl sytý a šel spát! Po té sám použil jakousi nejspíš loutkařsou schopnost, aby medvěda spoustal a ještě se pojistil jakousi látkou. Jen doufala, že medvěda neotrávil ale jen uspal.* To nebylo špatné… *Temari přijde k medvědovi a zkontroluje jeho stav snadno protože je lékařka. Zdá se, že je vše v pořádku a jen tvrdě spí, proto spokojeně přikývne.* Už ho můžeš pustit, je to hodný méďa… *Oznámí mu a pak vstane a až itami uvolní pouta, tak ho vezme (Itamiho, ne medvěda! ) za tlapu a vyvede ho ven z jeskyně. Venku ho pustí, trošku víc se protáhne a zamžourá do denního světla.* Vedeě si skvěle Itami! A měl jsi částečně pravdu. I když to tvé tiché našlapování…! *Temari se konečně může rozesmát, aniž by mu nepokazila Itamiho velkolepý výkon. Chvilku jí trvá, než může znovu promluvit.* První úkol nebyl tak na přemýšlení, jako na to aby jsi dokázal zda dokážeš být vytrvalý a nevzdat se. Je to schopnost, kterou potřebuješ když někoho vedeš Itami protože když se předčasně vzdáš může to stát život nejen tebe. *Temari sama sobě vážně odkýve co právě řekla.* Hm! Hm! Ale u druhého jsi se skoro trefil, šlo o to ukázat jaký jsi shinobi. Ve smyslu toho, zda máš cit pro živá stvoření a dokážeš nejen splnit úkol ale především ukázat svou vlastní dobrou stránku. Někdo by se pustil do boje a silou zvítězil, či se neovládl a chtěl toho medvídka zabít. Někdo takový si nezaslouží dostat žádné společníky, protože oni nejsou mrtvé kovové zbraně ale mají úžasnou duši. Každý je jiný a když se s nimi spřátelíš a získáš si jejich respekt pak mohou být i desetkrát silnější protože bojují za právě za tebe, víš? *Temari se při slově - víš - usměje a oučně zvedne jeden prstíček v takovém tom poučujícím gestě.* Ale teď pojď zpátky, musím ti vytahat pár žihadel a zasloužíme si oba trošku si odpočinout. Také bych ráda něco snědla a tvůj společník co ti sídlí v břiše je děsně ukručený... *Pokusí se znít zábavně, na Itamiho se hezky usmívá. Pokud neodporuje tak se rozejdou zpátky k domku na skále. Po chvilce Temari promluví znovu.* Víš Itami… už tě čeká jen jedna zkouška. Ta bude jiná, než ty předešlé. Staneš tváří v tvář Poustevníkovi a on si tě bude chtít vyslechnout. Musíš mu otevřít své nitro, říct mu kdo si myslíš že jsi a přesvědčit ho že umíš vést druhé. Pokud to zvládneš, tak tě nechá podepsat smlouvu s vranami za to ti ručím. *Sleduje jeho reakci zvědavě. A pak dodá.* Tak se moc nepřecpi, ano? Ono totiž místo kde vím, že stoprocentně brzy bude jsou právě… *zarazí se a pak se podivně usměje.* ...inu to sám brzy uvidíš.

*Abych řekl pravdu, tak nevím, zda se dokážu dostatečně otevřít nějakému dědovi, kterého jsem nikdy neviděl,* zadumal a v hlavě si pomalu připravoval řeč. Bohužel nebyl úplně sdílný k osobám, které videl v životě poprvé.* Neporadila by jsi mi jak na něj? Co má rád? Co kdybych mu koupil nějaký dárek, *začal přemýšlet o tom, že by si trochu pomohl penězi. Mezitím došli opět k místu, kde předtím stolovali. Už jen když to modrovlásek vidět, tak se mu sbíhaly sliny. Když si kousl, tak to byl stále ten úžasně chutný pocit jako předtím, ba možná ještě lepší. Po těch zkouškách měl opravdu hlad a "hlad je nejlepší kuchař".* Ty knedlíčky umíš opravdu skvěle, * opět si nemohl odpustit pochvalu mírnou na kulinářské schopnosti drobounké černovlásky.* Nastiň mi prosím aspoň trochu něco o tom poustevníkovi? Mám se nějak upravit? Podle mě se mu nebudu líbit, * podepřel si bradu a koukl na dívenku.* Přeci jen nejsem hezká a šikovná černovlasá kuchařka... Někdy bývají dědkové trochu úchylný, * nepřímo vysekl Temari pochvalu a začal přidávat k dárku pro poustevníka ještě myšlenku na nějaké to odměkčení Henge jutsu v podobě nahé slečny.*

*Když se hladově znovu pustil do hltání zbytku již rozhodně studených i oschlých knedlíčků, tak Temi usoudila že mu to nemůže stačit. Proto přejela rukou nenápadně po skryté pečeti a před Itamim se objevil podlouhlý talíř s krásně vonící pečenou velkou rybou v bylinkové omáčce a vedle hned dvě misky s rýží, hůlky pro oba a stejně tak dvě malé lahvinka saké s kelímky.* Děkuji za laskavá slova Itami ale třeba se ti bude lépe myslet, když nebudeš tolik hladový… *No ono to nejspíš nebude přesně zrovna Ona super rada, protože pokud se nacpe tak spíš bude ospalý ale když už se chudáček tolik dnes kvůli ní nadřel, tak by mu ráda dopřála něco vážně dobrého. A to podle ní tenhle její rodinný recept rozhodně byl, nu snad mu bude chutnat. Nakonec se přeci jen vrátí k jeho původním slovům, takovým tím lehce zamyšleným hláskem dodá.* ...a tobě by udělalo radost, kdyby si tě někdo snažil koupit? uspěl by pak u tebe…? *Když pak Itami pokračuje s vyptáváním, trošku se zamyslí a přestane opět během mluvení jíst. Jí pomalu, malé kousky.* Hm… a proč by ses mu nelíbil? Mě se třeba celkem líbíš, víme? *Mrkne na něho zlobivě a pokusí se nesmát u dalších vlastních slov. Nu moc jí to ale nejde.* Ale jestli chceš, mohl bys mi klidně zapózovat v plavkách abych ti poradila co na sebe… *Pak si musí zakrýt už ústa, když se pobaveně chichotá. Když jí ale dojde, co dál Itami řekl, tak se zamračí.* Nic se mnou nedělal! Nejsem tenhle typ holky co si vše nechá líbit… *Její hlas zvážní až zledovatí, už není tak roztržitá ve svých slovech jako ještě před malou chviličkou.* ...kdybych chtěla dokázala bych tě z téhle vzdálenosti nebo i jiného úchyla zabít aniž bys to postřehl. *Sladce se usměje, což v téhle situaci asi musí vypadat děsivě.* Čím blíž mě máš Itami, tím víc jsem smrtelnější… *Její hlas je tak sladký jako ty její knedlíčky. Ale po chvilce se zase klidně pustí do jídla a jen tak mezi sousty poznamená s prázdnou pusinkou.* To jak vypadáš ti nepomůže, stejně jako mě. Musíš ukázat to co máš uvnitř… *Samozřejmě že poznamenala i to, že řekl že je hezká ale jí to prostě přišlo tak, jako by tím tvrdil že toho využila aby vrány získala. A to jí od Itamiho zabolelo.*

* Já nevím... Záleží asi čím by se mě snažil odměkčit, * zamyslel se s podepřenou bradou, když v tom se před ním objevil tác s rybou.* Dobré jídlo je určitě jedna z možností, * vykulil oči v kterých se objevila pomyslná srdíčka znázorňující lásku k jídlu. Jazykem si projel po rtech a začal se natahovat po hůlkách.* Itadakimasu! * dal si hůlky mezi dlaně, které na sebe nalepil podobně, jako když se někdo modlí, přičemž se lehce uklonil. Oddělil dva maličké klacíky, uchopil je tradičně mezi prsty a nabral si trochu tak akorát uvařené rýže. Následně se chystal nabrat i masíčko z ryby, jenže Temari podle hlasu zvážněla a začala mluvit lehce nabroušeně a děsivě.* ,,Proč všechny černovlasé holky mluví o tom, že by mě zabily?" * koukal na ní s přimhouřenýma očima, jako kdyby koukal do sluníčka a stále byl nakloněný k rybě, od které si dával pomalu zpátečku. Samozřejmě, že dívenku nepovažoval za jednu z těch slečen pracujících v podniku, kde mohou zákazníci přinejmenším chytit nějakou tu plíseň na nohy. Byla to příjemná, usměvavá a šikovná slečna, která by jen těžko mohla mít něco takového zapotřebí. Koneckonců oba byli shinoby a jejich prioritní prací bylo plnění misí. Stejně tak oba byli lékaři, jak se mohl modrovlásek posledně dobře přesvědčit, ať už v menší nebo větší míře. A o tom, že by jí s takovým citem pro vaření vzali snad do každého podniku v Konoze nebo možná i na světě snad nemohl ani trochu pochybovat.* Možná že jsi silná... Ale i já jsem relativně vysoce postavený shinoby své vesnice, * začal se pomalu zvedat z místa kde seděl. Pokud kunoichy před ním zbystřela a vnímala jeho pohyb dostatečně, tak mohla jednoduše postřehnout, že se nechystá k útoku.* Možná jsem poraněný s trvalými následky, které mi ztěžují jisté techniky, ale nesmíš podceňovat NIKOHO z klanu Dokusei! * řekl vážným tónem a začal přehazovat nohy přes sedačku na posezení. Když tak učinil, tak stále stále sotva 3metry od Temi a držel v ruce sklenici naplněnou ze dvou třetin čistou vodou.* Ukážu ti techniku, kterou jsi možná ještě nikdy neviděla! * řekl a vymrštil obsah sklenice vysoko nad sebe. Sklo následně položil na lavičku, ze široka se rozkročil a složil pečeť Tygr. Kolem něho se začala zviditelňovat chakra a pak ho pohltil hustý bílý dým, ve kterém na pár sekund úplně zmizel. Po chvilce rukama dým rozehnal a odhalil svojí formu v této "tajné" technice, na kterou zrovna dopadla vržená voda. Stál tam před ní opět zdravý, jak si ho mohla pamatovat z poslední mise a měl na sobě pouze bílé plavky. Voda mu stékala po rozhozených vlasech, které nabyly letní nádech a kapičky na jeho kůži získaly lesk podobný perlám.* Noták, Temari-senpai... nezlob se, já to tak nemyslel, * naklonil se k ní se snad nejvíce vyzívavým úsměvem co dokázal, přičemž si neodpustil ještě vyzívavější mrknutí.* Jsi výborná hostitelka a já bych se ti měl trochu odvděčit, *opět se odklonil, ale stále jí hypnotizoval pohledem. Udělal pár kroků až k několika krásně narostlým kytkám a utrhl fialové macešky, které se právě záčínaly rozevírat. Poté došel až k ní, dal jí ruku na rameno a podal jí kytici, ke které přidal ještě větvičku z kapradí.* Až rozkvete, tak bude krásná jako ty, *naklonil se k ní a schválně jí dal pusu na čelo, aby měla možnost vidět z blízka jeho "six pack", který byl díky technice mnohem vytvarovanější, stejně jako celá jeho postava.* Víš co cítím? Pěk- pěk- pěknou zimuuuu!!! * oběvil se opět obláček kouře a zase tu stál Itami stejný jako na začatku, který se klepal jako ratlík. Toto roční období opravdu nebylo ideální pro tuto techniku a on teď vypadal, jako kdyby stál na zbiječce. Byl snad ještě vic bílý než předtím a rty pod obvazy začaly chytat fialovou barvu.*

*Když se díky jejím chytrým slovům Itami zamyslí a začne přemýšlet nahlas, tak ho se zájmem sleduje. Nic jí neunikne, jeho upřímnost se jí líbí i to s jakým důrazem se snaží to celé vyřešit. Navíc jeho nadšení na rybu je pro ni dost důležité. Pak se nějakou chvíli po jejích vlastních slovech nic neděje. Tedy nejspíš Itami hledal chybu v tom co řekl a jak z toho všeho ven. Nakonec jí ale překvapil s jakou tvrdohlavostí se jí postavil a prohlásil že on sám taky není zrovna žádné béčko. Navíc jeho nepopíratelnou příslušnost k vlastnímu klanu dokázala hluboce ocenit. A pak to udělal! Použil jakousi zvláštní techniku henge aby se změnil zpět tak, jsk vypadal kdysi. Zdravý pohledný vysoký hodný kluk. Polkla, vlastně byl o dost mužnější? Jako doktorka tohle vážně dokázala poznat a jako žena to dokázala ocenit. Což se projevilo v první fázi tak, že na něho zůstala doslova chvíli němě civět. Takovéhle představení pro oči vážně jen neočekávala a když jí došlo jak na něho sama civí tak sama trošku zčervenala. I tak měl Itami celkem štěstí aniž by o tom sám chudák věděl protože před výcvikem senjutsu by tohle dost určitě psychicky tehdejší nevyrovnaná Temi nemusela unést. Mohla by ho nechtíc sama zranit nejlehčeji právě tou svou sebeobrannou technikou Doku, kterou má jen ona. Jenže pak se ji omluvil a dokonce ji donesl hezké macešky. Uvnitř Temi se odehrával boj, začala litovat že předtím sama na Itamiho byla snad až příliš přísná.* Jak bych se na tebe ještě mohla zlobit? *Pronese tiše ale srozumitelně. Pak zvedne své oči a chvíli s osobním přemáháním hledá ty jeho.* To já bych se měla omlu… *Ztuhla ve chvíli kdy jí dal pusu na čelo. Bylo jí na rozdíl od něho pěkné horko! Teď už doslova zrudla a trochu se bála možná i maličko doufala čím větu dokončí. A pak plácl pořádnou hloupost, zasmála se a na chvíli zavřela oči. Nikdo zde nebyl v dohledu, jen oni dva. A pak ji ze zad vystřelil ocas z vláken (čtyři spletené v jeden). Ten se rozdělil na dva co chytli itamiho a obkroužili mu ruce, další dva obmotaly židli a přitáhli ho k ní. Stačilo tak málo a byl přivázaný ale sotva tak tři vteřiny. Jakmile dopadl zadkem na židli, vlákna se stáhla a zmizela. Temari mu chtěla ukázat svou rychlost překvapení. Pak natáhla ruku s hůlkou která držela kousek ryby k jeho ústům aby mu nabídla.* Tohle je zase má tajná technika Itami. Mám i rychlejší vlákna a jsou dost ostrá aby prošla skrz ale… *Pořádně se nadechne.* …ty… chci říct tobě bych neublížila víš? *Koukne na něho, zda se jí teď bojí či ne.* Najíme se a pak musíš dovnitř. Teď když víš jaká jsem uvnitř zrůda tě představím Jemu. Víš máš výhodu jakou já neměla protože jsi chlap, tak za ním můžeš dovnitř do lázní. Večer sem chodívá a dnes by měl zase přijít, můžeš spojit příjemné s tím co považuješ ty sám za důležité. *Po chvilce to raději upřesní.* Příjemně se ohřát a získat svůj důležitý podpis… *Pak se zamyslí nad jeho modrými rty a toho, že mu moc pěkně jdou k vlasům. Po chvilce vycaruje z peceti termosku plnou horkého i celkem silného grogu na zahřátí.* Na ty můj hrdino, ať neumrzneš než potkáš toho starého poustevníka. *Dodá s moc hezkým úsměvem.*

*Chvilku se třásl zimou, než ho Temari opět usadila, možná trochu zvláštním a rozhodně nečekaným způsobem. Vlastně jen poslouchal a klepal se společně s židličkou na které seděl, jelikož neměla nožičky úplně v rovině. Tak tomu bylo až do doby, než mu do ruky přistála termoska s horkým nápojem.* Juuuu! * zaculil se nadšeně a začal odšroubovávat víčko, aby se následně napil. Jen co polknul, tak se mu zaplnilo bříško teplem a tak s povzdychem vyfoukl z nosu páru, zatímco objímal termosku.* Chápu... Chtěla jsi se trochu předvést, * zazubil se a konečně i okomentoval kousek s vlákny.* Hezký trik od šikovné osůbky, * smekl poklonu a vyvrátil jakékoliv narážky na její odlišnosti oproti obyčejným lidem. Nakonec nezáleželo na tom, že je jiná, když se k němu uměla chovat mnohem více lidsky, než většina lidí, které kdy potkal.*Jak říkáš! Je čas na to, abych si hravě poradil i s třetím úkolem! * vyskočil odhodlaně na nohy a oklepal ze sebe pomyslné rampouchy zimy.* Vysvětli mi, co mám dělat a kde toho typka najdu a já mu ukážu sílu ninjů z Konohy, * ukázal směrem k černovlásce vztyčený palec, přičemž se druhou rukou ještě napil, aby vyhnal z těla i zbytky zimy.

*Každá žena je ráda, když se jí chlap nebojí a navíc jí pochválí. Klidné vyrovnání se situací ze strany Itamiho na Temari udělalo kladný dojem a svými slovy si pak navíc zrovna moc nepohoršil. Ještě je nutné dodat, že donutí Itamiho se najíst aby zesílil a nabral ztracenou energii, i kdyby snad měla použít násilí. Ale kdo ví, snad svůj spěch odloží po jejích slovech dobrovolně.* Ale ale Itami-kun! Snad by jsi nenechal to dobré jídlo vystydnout… *Pak se trošku zamračí.* Jako tvůj osobní lékař ti nařizuji doplnit sílu před dalším úkolem! *načež nabere maso, natáhne se přes stůl a začne Itamiho krmit. Docela jí to baví, pokud se ovšem nechá. Pokud se nenechá, pak neskrývá menší zklamání. Řekněme, že se snad oba nají? Pokud ano, tak Temari konečně vstane. Nechá zmizet opět veškeré nádobí a pak vyzve pohybem ruky Itamiho, aby šel za ní. Vejdou do domu na skále, který je delší než vypadal protože je vestavěný hluboko do nitra skály. Temari u pultíku kde obsluhuje jakási stará žena s bílými vlasy oznámí, že musí svého přítele vyšetřit a pak se jí cosi šeptem do ucha zeptá. Samozřejmě se u toho k ženě nakloní a chviličku si něco šuškají, ale žena se usměje a Temari kývne na souhlas. Tem přijde k Itamimu a vezme ho za ruku, aby snad nebyl nerozhodný.* Pojď! *Po chvilce chůze mu oznámí když už jsou z doslechu té ženy.* Ukážu ti to tady, kde co je. Řekla jsem jí, že jsi zraněný a chci tě ošetřit takže za námi teď nikoho nepustí ale i tak si myslím, že dnes už nikdo jiný nepřijde. *Usměje se na něho a brzy otevře jedny ze dveří, které míjejí. Společně tak mohou vejít do převlékárny, kde je pár skříněk. Temari za nimi zavře, je tu krásné teplo. Rukou káže na lavičku.* Víš, za to že ti pomáhám než ti řeknu více bych tě ráda prohlédla jako lékař. Je to sobecká žádost vím, ale chci si něco ověřit, dovolíš mi to? *Zvědavě se na Itamiho podívá. Pokud jí nechá, tak se něžně dotkne dlaní jeho obvazu na tváři. V očích má takový ten výraz, který říká že musí vědět jak na tom Itami je. Pokud jí to nedovolí, tak ho dál nenutí. Pokud jí to ale dovolí, tak mu obvaz opatrně sundá a pomalu i všechny jiné, svlékne si ho pěkně do půl těla. Rozhodně pak v očích nemá zděšení nebo tak, spíš má laskavý pohled plný pochopení a je velmi něžná jako by se bála že mu snad její jemný dotek dlaní může způsobit bolest.*

*Spíš než osobní lékař se ke mě chováš jako kdyby jsi byla můj rodič, *prokulil oči v sloup, ale tak dal si možná i trochu nedobrovolně. Minimálně se teď dobře najedl stejně jako Tem a když zmizí nádobí, tak jí následuje. Vejdou společně do skály, kterou si Itami pozorně prohlíží a zůstává pár krůčků za dívenkou. Ta mezitím přišla k recepční a co si s ní povídala.* ,,Nojo, ženský zase musejí drbat..." * pomyslí si v duchu a čeká, až dívenky proberou momentální situaci Kumogakure či o čem se ženský takhle normálně baví. Naštěstí nešlo o dlouhý rozhovor a tak zamával staré pani a šel za černovláskou do útrob.* Ale já nejsem zraněný... Vždyť jsem lékař umím se vyléčit sám. Nemusíš se o mě tak starat, * začal bručet, když ho táhla do šatny.* Tak to řekni hned, že jsi chceš kouknout, zda mají členové mého klanu skutečně hadí šupiny, * pokrčí ramena a začne si sundavat vrchní díl oblečení. Odkryje tak svojí hruď na které jsou tentokrát i nedokonalosti v podobě právě šupin na zádech a nějaký těch jizev rozesetých všude možně. Na závěr sundá i obvazy, které skrývají dvě jizvy přes celý obličej a lehce pošramocené oko. Na dvou prstech mu chyběl po jednom vrchním článku, což bylo vidět především na délce. Pak už jen čeká, co na něho Temari vymyslí a kdy ho konečně pustí za tím poustevníkem. Rozhodně si nemyslel, že by potřeboval momentálně ošetřit, avšak když byla Temari zvědavá, tak se rozhodl udělat chvilkovou sochu.*

*Když ještě předvedl svůj prokulovací proslov, tak se Temari kouzelně usmála jako by byla vážně nějaká mladá maminka. Nevinný milý úsměv, přivřené oči a lehce zakloněná hlava. To vše, to celé kouzlo podtrhla hřejivým hlasem.* Ale Itami-kun, už zase vyvádíš hlouposti? *Načež to pak už nevydržela a rozesmála se celkem nahlas ale ne tím rušivým smíchem. Takovým normálním, dívčím. Když se pak přesunou do šatny a Itamík začne chlapsky namítat že nejenže je údajně chlap ale navíc i lékař, tak vyvstanou na jejím vlastním čele zamračené vrásky. Cítí z něho jasně, že mu její přilišná starost vadí ale to co mu chce ona sama nabídnout není ani pro ní zrovna dvakrát lehké. Proto to z počátku přejde mlčením a pouze Itamiho sama doprovází. Když se pak přes všechny protesty její přítel svlékne tak si ho zamyšleně prohlíží. Dokáže zakrýt vlastní ženskou zvědavost a nasadí profesionální tvář. Itamiho si obejde pěkně kolem dokola a poznamená u toho.* Nepochybuji o tom, že jsi lepší lékař než já Itami. Ať už je to tvé hlavní zaměření nebo vedlejší jako to je u mě. Ale víš, já nejsem obyčejná doktorka. *Natáhne ruku a jemným dotykem zkusí tvrdost zjizvené tváře, nebo snad jde o jemné pohlazení? Kdo ví, možná obojí. Pak mu zvedne ruku a zahledí se na ní. Je vážná, když mu pak pohlédne do očí.* Itami musíme si… promluvit. Ano? *Přejde k lavičce na převlékání a pokusí se o váhavý úsměv.* Kdybych tě chtěla okukovat, tak bych ti to dala za úkol pamatuješ ne? Po pravdě jsem netušila že máš ty zvláštní šupiny ale um… o tom tohle celé není. *Zkusí rukou přejet na volné místo vedle sebe. Takové nevinné gesto, zds by se posadil vedle ní. Pak pokračuje poněkud na Temari samotnou nezvykle nervózně.* Víš chci ti o něčem vyprávět. Ale jen proto, že tě považuji za přítele a slib mi prosím že ať se rozhodneš tak či tak…nu… necháš si to pro sebe. *Znovu se zhluboka nadechne a ruce si položí do klína, trošku se třese a dívá se do dáli skrz zavřené dveře skříňky na věci.* Kdysi jsem měla jako velmi malá dvě sestry. Obě zemřely a má rodina byla obviňovaná…byly jsme s matkou zrůdy v očích většiny. *Temari to vše vidí jako by to bylo včera.* Víš… nevzdaly jsme se. Obě jsme tvrdě dřely a já zkusila znovu lidem kolem sebe věřit. Dokonce jsem se ujala sirotků a vzala je k nám. Žila jsem falešný sen že bude vše dobré ale… *Mírně polkne a tiše dodá.* I oni zemřeli… a pak už jsem měla jen kamarádku, vážně nejlepší. Bavily jsme se a chtěly změnit svět podle sebe k lepšímu jenže byla vážně zraněná. *Temari se opatrně podívá snad trošku plachým pohledem na Itamiho.* Slíbila jsem jí že najdu způsob jak jí vrátit její hezkou tvář. Byla…ona byla velmi zle popálena po celém těle. *Pomaličku že by Itami mohl uhnout i kdyby nechtěl se zkusí dotknout lehkým přejetím své dlaně po té jeho.* Dřív než jsem tu techniku našla tak zemřela v boji… *Zkusí jeho ruku lehce stisknout aniž by si to úplně uvědomila.* …víš nejsem úplně dobrá doktorka ale myslím že jsem našla způsob jak vyléčit cokoliv. Můžu ti nejen vrátit hezkou tvář ale i uzdravit…ty prsty… *Temari kupodivu děsně moc zčervená a roztomile sklopí hlavičku.* Ale je to pro mě dost citlivé, pokud ti to dovolím tak mě uvidíš v mé slabosti. Bezbrannou… *Zkousne si rty tak silně, že ji vyteče malá kapička krve.* Ale víš já to pro tebe chci udělat. Připomněl jsi mi mé milované, jsi moc milý a dobrý člověk Itami a oni…hlavně Ona by si to taky přála víš? *Dlouze se odmlčí a pak se podivně zachmuří, když se od něho trošku víc odtáhne.* Ale cena kterou zaplatíš té technice je krutá. Bude to horší než když se ti stalo tohle všechno, obrovská bolest vážně ale ty jsi chlap a vím že by jsi to dokázal vydržet Itami. A ne, nemusíš mě odmítnout hned, víš to že? *Opatrně na něho koukne. Hodně se mu otevřela a očividně pro něho hodně chtěla udělat jen proto že ho má ráda. Snad příjemné zjištění.*

*Už začínal být trochu nervózní, že mu tak důkladně kontroluje jeho zranění. Stále si přišel jak v nějakém maminkovském zajetí o které nestál a i proto se z Konohy tenkrát odstěhoval. Od té mise byl natolik smířený sám se sebou, že ho jakékoliv starosti z okolního světa rozčilovaly.* V pořádku. Zůstanu stát, * pousměje se na Temari, když mu nabídne místo vedle sebe, přičemž návrh jemně odmítne. I tak s plným zájmem poslouchá její poutavý příběh.* Měla jsi to těžké, chápu, * pozvedne jí lehce hlavičku a prstem jí utře malý pramínek krve, jenž jí vytekl ze rtu.* O to úctyhodnější je, jaká z tebe vyrostla krásná a velice milá slečna, * zaculil se na ní se zavřenýma očima, aby jí dodal trochu pozitivní jiskru. Vážil si toho, že se mu otevřela a dokonce si celý příběh uložil do paměti. I tak jí musel v následujících slovech zastavit.* Temari... kdybych chtěl, tak si jizvy zahojím a prsty vyrobím mechanické a nerozeznatelné nebo dokonce mnohem silnější, než byly ty původní. Stačilo by mi na to sotva pár dní, které jsem investoval do této cesty, * předkloní se, aby jí mohl nakouknout do očí.* A hádej co... Nemám ani jedno a proč? Protože mi na tom nezáleží. Možnost vidět tě by měla vždycky větší prioritu než taková malichernost, * naznačil jí, že jeho cíl této cesty nebyl uzdravit se. Samotný cíl seděl celou dobu před ním.* Mimo jiné mi ta poranění slouží jako taková upomínka na plány, které musím ještě dokončit, než budu moci navždy odejít do ústraní a mít klid od všech starostí, * pozvedl jí ruku, za kterou ho i přes to, že si nesedl uchopila, aby jí postavil zpět na nohy.* Je důležité si něco uvědomit... Nezáleží na tom, jestli jsi hezká černovlasá slečna nebo Doku plný různých vláken, dokud budeš tou úžasnou Temari, kterou znám. Já také nebudu jiný, když zmizí všechna poranění, která mám na těle. ONI jsou určitě úžasní a sledují tě, ale šetři si tu techniku na ještě lepší příležitost, * dopoví a dlouze jí obejme. Vše bylo opravdu obětavé, ať už příběh nebo nabídka techniky a to velice oceňoval.* A ne, že mě teď někdo z NICH bude chtít zbít! * začal otáčet hlavou kolema sebe, aby se ujistil, jestli mu právě do ksichtu neletí duchovní pěstí.*

*To že zůstane stát ji z počátku trošičku zamrzí, ale když se sama rozmluví tak dokonce ve vzpomínkách na chvíli zapomene že stojí a tiše jí sleduje. Naopak, když jí zvedne prstem hlavičku tak se jí v očích ukáže lehké zmatení. Jeho starost o ni i v tomto drobném gestu vyrovná váhy v jeho prospěch. Navíc z něho vycítila že ji doopravdy naslouchal, nejen že tu nuceně trčel a napůl vnímal něco co říká. Navíc jí zalichotil, ocenil to co se z ní stalo. Viděl jí podobně jako První. Najednou jako by cítila že tu stojí s nimi a po podobných slovech so dokázala představit i Prvního, jak jí pokládá přátelsky dlaň na rameno. Sklonila hlavičku aby zakryla své emoce, byla rozrušená tím jak Itami dokázal působit na její emoce tím jak prostý a dobrý byl. Navíc jí i lichotilo, že se mu očividně líbí. Proto mu asi neuniklo že po jeho slovech mírně zčervenala ve tvářích. Když pak pokračoval, přemýšlela dlouho proč to neudělal. Než si to ale stačila rozmyslet, zasáhla ji další jeho slova. Přišel vážně kvůli ní, to si uvědomila už když ho poprvé spatřila přicházet a poznala že je to on. Nedala mu jiný důvod, žádnou odměnu i když… nějakou by si přeci jen zasloužil. A ona věděla co mu může dát. Od té doby nepromluvila dokud jí nepodal ruku a nevyřkl své poslední slovo. Možná dramaticky mlčela až příliš a trošku ta situace mohla připomínat čekání na nějakého kageho až vyřkne zda jste ho potěšil či vás za pár sekund rozthne jako hada za tu pitomost co jste mu právě řekli. Vlastně promluví ještě o trošku později, protože ji Itami zkusí obejmout i přesto v jaké zvláštní situaci sám je. Temari stačí během obejmutí jemně položit dlaň na jeho hruď, přejede prsty na místo kde má Itami srdce a tam se jednoduše zastaví. Itami už ví, co s vlákny dokáže a takhle tělo na tělo by se snad nevyhnul její smrtelné technice ani někdo kdo používá Hirashin či nemá srdce chráněné neproniknutelnou technikou.* Itami… vlastně bych se měla urazit a zabít tě, když si slušnou dívku tiskneš na svou nahou hruď. *Zvláštní, asi si to na rozdíl od ní neuvědomil. Ale jí to kupodivu… nevadilo, což on ale nevěděl. I když nemluvila naštvaně, spíš laskavě po tom jak na ní jeho výstup zapůsobil. Pomalu přikývne pro sebe a pak pokračuje.* Ale Itami, ty jsi Itami. Mám tě ráda a protože jsi mi dal nahlédnout do své duše, tak ti rozumím. Tvá zranění jsou pro tebe jako pro válečníka důležité, spojují tě s přáteli i závazky k nepřátelům. Je toho tolik na co nechceme zapomenout. *Zvedne hlavičku aby mu pohlédla do očí.* Vlastně jsi jeden z mála komu jsem dovolila tolik (jakože vůči sobě samotné) a přežil to. *Zasměje se spokojeně a dodá.* nejsem tak dobrou a milou dívkou na každého. Jsem celkem nebezpečná i když mě takovou neznáš Itami ale jedno ti slíbím. Je jedno kolik vody uteče, já se nikdy nezměním. Pokud se stane cokoliv odteď máš můj slib vůči své osobě že za mnou můžeš přijít. *Zkoumavě si prohlíží jeho výraz, když mu dovysvětlí.* Pokud budu moci, pomohu ti a to i v případě že upadneš vůči celému světu či Kumo v nemilost, zapamatuj si to dobře protože naše rodina vždy své sliby dodrží i za cenu nejvyšší. *Tohle není obyčejné plácnutí slov do větru, Temari má smrtelně vážný pohled očí. Tenhle slib je pro ni samotnou speciální. Vlastně svůj vztah k němu postavila i nad svůj prioritní zájem, dobro Kumo. Války vesnic, nade všechno. Nakonec zavrtí hlavou ze strany na stranu, že ne a dodá jen.* Nezabili by tě i kdyby to bylo možné, navíc by jsi se Prvnímu vážně líbil. Byl v některých ohledech stejně dobrotivý hlupák jako ty. *Konečně se jemně vymatí z jeho objetí kdy se doslova její mladé pružné tělo tisklo na tu jeho nahou hruď. Bylo příliš svádivé mít ho až takhle moc blízko sebe a neukradnout si alespoň kousek. Malé nevinné políbení, líbil se jí ale snažila se na to...na něho nemyslet. Ale to nechtěla, přesněji nechtěla ho do něčeho nutit. Pokud jí nějak nezadrží, tak malými krůčky zamíří zpátky ke dveřím.* Převlékni se do plavek, pokud žádné nemáš můžu požádat na recepci zda ti nějaké čisté nepůjčí. Pak se vydej doleva ode dveří pořád rovně. Dojdeš tak do středu hory kde jsou rozdělené lázně, zvol dveře označené číslem čtyři. *Temari se na něho na půl otočí a věnuje mu povzbuzující úsměv.* Za nimi najdeš Poustevníka. Buď slušný a odpověz na vše upřímně jako jsi upřímně teď mluvil se mnou. Ale myslím, že z tebe bude nadšený jo a Itami… moc ho neočumuj ať si nemyslí že jsi..na to...no však víš, ne? Že máš rád… *Rozpačitě si položí ruku na zátylek (dozadu) na halvičku v rozpačitém gestě.* Prostě není na chlapi, jasné? A dost si to bere. To máš jako malou bonusovou radu ode mě. *Pak pokud jí nezadržel, temari zmizela a zaklapla za sebou dveře. Musela se jít připravit na tu další komedii kterou pro Itamiho vymyslela. Ale už nyní se rozhodla, že neprovede jistou část trápení a prostě ji přeskočí. Itami by si nezasloužil delší otálení a tak přijdou rovnou k věci kvůli které vše podstoupil. K jeho malé odměně. Hihi.*

*Jojo, neboj určitě ho nebudu tamto... *zamával jí lehce skepticky při odchodu. Už jen to, že jí vůbec napadlo, že by dělal do nějakého dědy, bylo lehce znepokojující.* ,,To působím tak divně?" *zamyslí se a pokračuje do středu hory, až se dostane k pěti dveřím.* ,,Nojo... Jenže jaké číslo Temari říkala?" * uvědomil si, že se mu to při těch myšlenkách stihlo vykouřit z hlavy.* ,,Mám tušení... Že říkala nějaké sudé číslo," * vzpomněl si alespoň na něco málo a pomalu šel ke dveřím číslo dvě.* Ne! Vždyť to nemůže být dva, * plácl si na čelo až to hlasitě mlasklo a šel ke čtyřce.* Nojo, ale co když to přeci jen ta dvojka byla, * koukl opět na druhé dveře a ruku měl pár centimetrů od těch před ním.* Jojo... Určitě to byla dvojka, *zakýval sebejistě hlavou a vrátil se k dveřím s nápisem 2.* Dobrý den pane, tak tu jsem pro ty vrány! *nakráčel dovnitř a v tom si všiml, že vešel do ženských lázní. Dámské osazenstvo také zprvu nevědělo co na to, ale reakce přisla záhy.* To je omyl! * začal rozhazovat rukama a uhýbat pantofli, kterou po něm nějaká bába hodila. Za doprovodu dívčího křiku se dal na úprk. Zpět na chodbě byl sotva za pár vteřin. I to ale stačilo k tomu, aby zrudnul a zapotil se jako při maratónu.* Proč to nemají třeba označený! *zanadával si a v tom si všiml, že u stropu visí ukazatele a rozdělují strany podle pohlaví.*Aha, tak mají, * koukl lehce natvrdle. 1 a 2 byly tedy nejspíše ženy a proto jedinou další možnosti, jenž byla zároveň i sudé bylo číslo 4.* Halooo, *nakoukl opatrně dovnitř, ale nikoho zprvu nespatřil.* Není tu nějaký postarší pán. Poslala mě sem slečna Temari, *vstoupil dovnitř a pomalým krokem šel k horké vodě z které se linula pára ke stropu.*

*Ne že by jí to napadlo, podle ní byl Itami rozhodně na ženy. Tedy z toho mála co věděla a dokázala vypozorovat ale potřebovala ho pro svůj malý plán zmást. Její slova ho měli donutit, aby si Poustevníka příliš neprohlížel a čistě náhodou tak neprohlédl její malý špinavý trik. Ale vraťme se ještě na začátek do chvíle kdy Temi zavřela za sebou dveře do šatny. Zhluboka vydechla a na malou chvilku zůstala stát opřená zády právě o ně. Srdíčko jí tlouklo zrychleně protože být tak moc blízko Itamimu v ní spouštělo nebezpečné myšlenky. Aby je zahnala, tak rychle zavrtěla hlavičkou a rozběhla se úplně dozadu. Vynechala šatnu a tiše vklouzla rovnou do dveří číslo čtyři. Lázně byly prázdné a ona neměla příliš času. Proto se velmi rychle svlékla a nechala oblečení zmizet v pečeti. Pak zaváhala, pokud všechno vyjde tak se do lázní správně samozřejmě nechodí v plavkách jak sama nakecala Itamimu. Mělo by vše vyjít tak, že Itami přijde a nic neprohlédne takže by to mělo být v pořádku. Ale co když to prohlédne? To by pak bylo vážně trapné! Proto si vyvolá černé plavky a rychle si je na sebe navlékne. Pak si zaleze dozadu do rohu lázní, kde se ponoří do vody a použije v té spoustě páry předem vymyšlené henge. Jeho předlohou pak není nikdo jiný, než První Raikage Izumo Akinori. Temari nad tím předtím celkem přemýšlela, ale došla k názoru že Prvního nejspíš Itami nikdy nepotkal. A pokud ho viděl na obrázku bude to nejspíš už vážně dlouho a nyní po jeho smrti by si na jeho podobu ani nemusel vzpomenout. Za to ona sama nikdy nezapomene. Dokázala by ho nakreslit do nejmenších detailů jako by právě odešla z jeho kanceláře. Proto se jí přeměna dokonale povedla až na pár detailů které si upravila. Udělala Prvního poněkud staršího z prošedivělými vlasy a celkem i vyvinutého. Plavky mu nedala, i tak stejně trčel celý skoro až po krk v horké vodě. Tedy ona trčela. Rukama se tedy První opřel pohodlně o okraj a Temari už jen vyčkávala na Itamiho. Krátký rozhovor a může z pečetě vyvolat svitek, neměla v plánu ho nadále příliš trápit když v tom její myšlenky přerušil ženský křik, nadávky a něčí mumlání. Zprvu překvapeně nechápala, než jí po chvíli došlo že Itami vlezl kam neměl. Protočila oči v sloup a připravila se na to, až po delším pátrání Itami najde správné dveře. A nakonec je najít Itami dokázal! Na Halooo První nijak nezareagoval, ale po jeho dalších slovech Temari změněným hlubším hlasem přeci jen odpověděla.* Kdo je u tebe postarší pán chlapče?! *Hlas zněl přísně a rozladěně, Temari je skvělou herečkou. První si přejel dlaní přes oči, aby si je utřel. Šlo o obtěžující gesto.* Nebyl jsi za tím křikem tam vedle náhodou ty? *Počká si na odpověď a pak Itamiho přímo probodne vražedným pohledem.* Tam vedle se koupala i má dcera! Chceš mi říct, že jsi jí šel očumovat! *První se zvedne a voda mu z celkem vypracované hrudi klesne někam lehce nad pás. Vypadá, jako by ho Itami vážně naštval tím že si spletl dveře a on měl vážně chuť mu jednu pořádnou vrazit. Temari si svou hru elkem užívala. Byla zvědavá zda Itami dokáže zůstat v klidu a nějak to vyřešit, nebo zda zbaběle vezme nohy na ramena.*

*Itami tedy jen ve spodním prádle a s osuškou přes rameno vlezl konečně do správné místnosti, kde byl i onen poustevník.* O-omlouvám se, * nasadil skeptický výraz, když byl po pas už ve vodě. Dal si osušku na kraj a zajel do horké lázně až po ramena.* No byl jsem to já, ale... ale... mám pro to dobrý vysvětlení. Viděl jsem, jak dovnitř vběhla malá myška a ženský se jí lekly. Naštěstí jsem šel zrovna okolo a díky rokám úmorného tréninku tvora deratizoval. Koho to taky napadlo postavit tu lázně. Vždyť musí být jasné, že teplo v podzimním období přiláká hlodavce, * zakroutil hlavičkou s pokrčenými rameny a pokoušel se tvářit hrozně chytře. Sice to byl poustevník, ale určitě neměl žádnou techniku, kterou by zjistil, že Itami nemluví pravdu. Pokud by teda nešlo o nějakého zvrhlého poustevníka, který by měl pro šmírovací metody vlastní techniku, což Itamimu začalo čím dál více působit jako dost možný scénář, který si s podepřenou bradou celý přehrával a může tak chvilkově úplně ignoroval.* Chápu, nebyl to úplně šťastný začátek, ale já o tu možnost potkat Vás opravdu stojím. Dokonce jsem splnil i všechny úkoly od Temari. Dejte mi ještě šanci, * spojil dlaně tužebně před sebe a začal se lehce uklánět, až mu pramínky z ofiny dělaly malé vlnky na hladině. Skoro jako když padají kapičky deště do louže v rozbité cestě.*

*Lehce se zamračí, tedy ne když se Itami nejprve omluví, ale ve chvíli kdy přizná chybu ale začne se trapně vymlouvat. To není zrovna vhodný postoj muže, ale co ona v roli Prvního o tom asi tak ví? Zamyslí se, co by asi tak udělal ne První, ale starý muž. Odpustil by mu? CHtěl by vědět víc? Možná, proto se neutrálně sesune také znovu do vody a opře se pohodlně znovu o okraj.* Itami, že? *Povzdechne si a pak se rozhodne svého přítele pořádně přeci jen potrápit.* Pravý muž by měl umět přiznat vlastní slabost i když v tvém případě bych očekával že zrovna v tuto chvíli ji odložíš stranou. *Lehce se nakloní dopředu a zadívá se Itamimu přísně do očí.* Ale pověz! Viděl jsi vše a stálo to za to, že? *Možná teď vypadá trochu zvědavě. Přeci jen jako muž očekává co pikantního mu Itami odpoví a pak dodá.* Ale Temari také není špatná, že? Taková roztomilá i když dost drsná… *Znovu se stáhne, opře zády a pozoruje Itamiho. Pak sáhne vedle, kde jako pozornost od podniku zde stojí několik lahvinek saké. Jednu z nich vezme, stále bezpečně zavřenou a hodí ji Itamimu. A pak vezme i prázdný šálek a hodí ho Itamimu jako nějakou házecí hvězdici. Pokud není Itami úplně levý, neměl by mít problém oboje chytit. Pak si První sám pořádně přihne a otře si labužnicky ústa.* Možná ti dám ještě šanci. *Pak se mu doslova nebezpečně či varovně zableskne v očích varovný výraz.* Ale tvá úvodní neupřímnost ohledně toho hlodavce na mě neudělala příliš dobrý dojem. nejspíš potřebuješ víc pít, aby jsi se dokázal otevřít? Pak směle do toho, jsme tu sami a já chci vědět kdo je ten kdo udělal na mou holčičku takový dojem. *Temari se až moc ponořila do své role, možná sebe samotnou neměla označit jako Prvního holčičku, ale už se stalo. Vzít zpátky to nemůže a Itami snad nic nevytuší. Místo toho pokračuje dál.* No tak pij! jsi chlap a ne baba ne? *První si po chvíli při svých slovech také zase poněkud přihne. Temari si tuto chvilku celkem užívá. Krásná horká voda, dobré pití a společností ji je Itami který je vcelku roztomilý.*

*Dobrá, dobrá... Vymyslel jsem si to. Chtěl jsem si ověřit, jak schopný jste. Je působivé, že jste zjistil pravdu ač jste neměl moc jak. Jste zřejmě velice moudrý a silný muž, * zvadne Itami ruce před sebe v obraném gestu. Jelikož mu Temari předtím říkala, že umí poustevník nahlízet do nitra ostatních, tak bylo jasné, že toto neprojde. Chtěl si to ale ověřit na vlastní kůži.* No popravdě jsem chytil u vchodu zrovna nějakou postarší paní, která nejspíše volnočasově vykonává sumo, * stekla Itamimu po čele pomyslná kapička potu.* Nevím, zda chci víc pít. Přeci jen tu kvůli alkoholu nejsem. Navíc by ze mě Temari nemela moc radost, kdybych vyšel opilý, * odpověděl nerozhodně. Letící lahvičku i tácek ovšem obratně chytil. Aby ne... neměl moc na výběr, pokud nestál o rozbitou hlavu plnou střepů z porcelánu.* Že jste to Vy, tak si teda trochu dám, *konečně se rozkývá po chvilkovém přemlouvání a zvedne lahvičku mírně do vzduchu.* Tak tedy nazdraví. *

*Přemýšlí o jeho slovech a zdá se jí že za tím vším musí být něco primitivnějšího. Protože už ví jak Itami občas rád tropí hlouposti tak ho skrytě podezírá že jde o něco takového. Na hlas ale jako První neurčitě zamručí.* Hm, to už jsou zní o dost jinak chlapče. *Pak se pobaveně zachechtá a dodá.* Tvůj vkus je zvláštní, ale abys to vyhnal z hlavy pij do dna! *Poručímu, pomyslně mu ve vzduchu přiťukne a pak sám vyprázdní svou vlastní lahvičku.* Skvělé! Zdejší saké, ženy i ty lázně že jo? *Podívá se na Itamiho a dodá.* S Temari jsem už pil a řeknu ti… *Věnujeme povzbuzující pohled.* …ta něco v pití vydrží. Myslím že vzhledem k situaci je v pořádku aby jsi se uvolnil. Zvlášť když ti dělá problémy mluvit s cizím nahým chlapem. *Usměje se. Že by ho naprášila? Pak mu ukáže v každé ruce mezi prsty tři lahvičky saké. Má jich tam vedle sebe ještě dost v zásobě.* Hele vezmeme to zkrátka. *Poučí ho a pak mu přátelským tónem sdělí.* Tři otázky, před a po se napiješ a odpovíš jak nejlépe umíš. To aby jsi zahnal strach a pak to taky bude o to větší sranda co vymyslíš… *Alespoň pro něho rozhodně. Pak mu vždy hodí lahvičku, otázka a přijde další a tak pořád dokola dokud neskončí.* Takže první otázka, jaký jsi uvnitř člověk. Co si o sobě myslíš, jak se vidíš prostě tak… *Druhá otázka a během toho všeho se nijak nevyjadřuje maximálně se zasměje pokud bude odpověď vtipná.* Co pro tebe znamená kuchiyose, je to věc či sexuální hračka? Nebo pouhá zbraň, asi se budeš divit co všechno jsem tu už měl za odpovědi. *No a pak ta třetí a nejzákeřnější.* Myslíš že jsi připravený? Že právě ty jsi ten vhodný? Že to nezabalíš a dáš? Protože správný shinobi musí být připravený, připravený na cokoliv rozumíš?

*Aha... No vidíte! To by do ní jeden neřekl, * zazubí se Itami. On sám moc nepil. Jako mladší si sice párkrát užil v objetí alkoholu, ale moc to nevyhledával. Přeci jen byly důležitější věci než pít. Třeba věda a výzkumy, jenž měl v plánu.* He. Popravdě mi to je naprosto jedno, zda mluvím s oblečenými lidmo nebo ne. Spíše jsem byl maličko nervózní z prvního setkání, * zaculil se a maličko zrudl, jelikož se pořád trochu styděl. Ten chlapík vypadal nějak až moc vesele a ukecaně.* ,,Zřejmě tu měl těch lakviček při příchodu  ještě víc," * pomyslel si v duchu maličko škodolibě.* Co si o sobě myslím? * zopakoval první otázku. O něčem takovém vlastně ani neuvažoval.* Řekl bych, že jsem našel cestu, kde využiji svůj plný potenciál. Zároveň  tím i pomáhám a zjišťuji nové věci a informace, což mě vlastně naplňuje. No a co si myslím o svém vzhledu...? To se teď blbě soudí. Ještě jsem se s tím asi úplně nesmířil ale věřím, že to je jen otázka času,  * taková byla první odpověď. K překvapení samotného modrovláska i celkem obsáhlá.* No jak bych to řekl... Jelikož mě nikdy nepřitahovaly úplně... no... jak to říct... opeřenci. Tak v kuchiyose vidím spolubojovníky a něco či někoho s kým budu budovat nějaký vztah. Zbytek bych řekl,  že už je na povaze a temperamentu jak mojí, tak i toho samotného zvířátka. Takže zkráceně řečeno bych chtěl mit s kuchyose vztah minimálně pracovní, ale rozhodně se nebudu zlobit, když se vztah prohloubí na úroveň jako má Temari. Jelikož ještě žádného nemám, tak jsem je nejčastěji potkával jako nepřátele. Tam to je vždy zkreslené, * přisla i druhá odpověď, která docela i odpovídala nad vědecky smýšlející osobu. U této otazky Itami konečně dosrkal první lahvičku a tak si vzal druhou. Opravdu to nechtěl nějak přehánět.* Že jsem vhodný na co? Pokud na to získat vrány, tak to musíte posoudit Vy.  Odhodlaný jsem samozřejmě, což je po splnění úkolů určitě zřejmé. Jelikož jsem veděc, tak nikdy neodejdu od ničeho rozdělaného. Mohl jsem skončit na půlce cesty a spokojeně pracovat v nemocnici jako lékař, avšak můj cíl je vrchol. Až poté,  co dosahnu toho, tak budu moci pověsit vše na hřebík a trávit zbytek života na pláži a chytat bronz, * napil se na závě pořadně a natáhl ruku před sebe. I když bylo po létu, tak mu opálená kůže opět zbělala do tipické Dokusei barvy.* No vážně... Až budu starej, tak bych bledý působil jako nějaká mrtvolka. *

*Při Itamiho úvodní větě Temari uvnitř poustevníka skrytě přemáhá obrovské nutkání vybuchnout smíchy. Byl tak upřímně přímý až to bylo roztomilé. Místo toho pouze smrtelně vážně přikývne a takovým tím hlubokým chlapským hlasem zabručí souhlasné.* Hm! *Aby Itami nemohl pochybovat, že o tom poustevník nepřipouští sebemenší pochyby. Pak přijde malý Itamíkův proslov a Poustevník se stále více zamyšleně zachmuřuje. Dává ale pozor, aby Itami nepřestal pít a sem tam ho na to pokynem prstu upozorní aby nezapomněl. Na závěr si dokonce pomalu zkříží ruce na hrudi, nutno poznamenat že silné vypracované ruce a i tak už méně důležitě si jen tak pro sebe pod voudy zabručí. Temari se líbí, že Itami ví co chce, že se nevzdává a nezvolil si stejně jako ona jednoduchou cestu i když podle svých vlastních slov mohl. Nakonec se po posledních slovech Itamiho rozprostře naprosté ticho celými lázněmi snad až na výjimku neustále přitékající a pěkně zurčící čerstvé horké vody.* Itami! *To jméno zvolá s hlubokým silným a jasným tónem. Temari dalo vážně práci napodobit výraz i tón prvního když na ní párkrát sám takhle zavolal. Jí samotné z toho vždy zamrazilo v zádech a něco uvnitř ní, snad jeho skrytý příkaz ji donutil podívat se Prvnímu do očí. Jistě, neuměla to tak jak on ale snažila se. Pak Poustevník energicky a majestátně vstane a jen voda sahající mu lehce pod pás tak zabrání malému ověření ohledně Itamiho studu a toho co všechno mu vidět nevadí. Temari uvnitř v tuto chvíli má sama dost napito a doufá, že Itami který není zvyklý pít už je také lehce ovlivněný takže by si nemusel všimnout ničeho i když by přišel blíž.* Tvá slova zalichotila mému sluchu. Pojď sem! *Temari sáhne za nějakou dekoraci, kde si bez toho aby to Itami viděl přivolá malý vraní svitek. Ale pro něho to asi vypadá tak, že tam byl celou dobu schovaný. Položí ho na kraj mimo bezpečný dosah vody a gestem ruky Itamiho přizve aby přišel k němu. Spoléhá na to, že Itami jistě nespustí svůj zrak z toho, po čem tolik toužil a to je svitek. Takže by mělo být v pohodě že přijde blíž a podepíše se. Navíc doufá, že jeho smysly nebudou ohledně postřehu až tak bystré. Ano, to byl celý plán Temari. Pak už zbývalo jen aby hezky poslechl, zapsal se dle pravidel a mohl být propuštěn. Tak to plánovala Temi ale co asi chce osud? Je opravdu tak bezpečné se přiblížit? To zjistíme až v dalším odpísku *

*To je všechno? *překvapeně zamrkal Itami a začal pohledem hledat onen svitek, kam se podepisovala smlouva s Kuchiyose.* Čekal jsem nějaké zákeřné hádanky, ale určitě se nezlobím. Ba naopak jsem nadšený, že jsem uspěl * prožmoulal si očíčka, zda se mu to náhodou nezdá. Když zjistil, že skutečně nejde o sen, tak byl uvnitř skutečně šťastný. Aby ne, vždyť ještě zádné zvířátko neměl.* Dobře. Takže tady to mám podepsat? * zvedne se a šouravým krokem se prodírá skrze horkou vodu a stoupající páru.* ,,Takže Itami Espere," *podepíše se za předpokladu že je čím. Na závěr si ještě kousne do prstu, jak mu vyprávěl Hanzo. Krev, jenž se vyhrnula z rány poté nanesl na zbylé polštářky prstů a všech pět poté obtiskl pod jméno.* Doufám, že jsem to udělal dobře, *poškrábal se na bradě a sjel pohledem k muži, aby zjistil, jak se tváří. Pokud by nevypadal jako že mu chce ten pergamen omlátit o hlavu, tak by zřejmě vše sedělo a on tak mohl dopýt zbytek saké v lahvičce, rozloučit se s poustevníkem a jít oznámit radostnou novinu ven Temari.*

*Itami tedy provede úpis vlastní krví a dostane se tak na listinu uživatelů vran. I když by mohla mít Temi nějaké speciální pero na zakázku, kterým se žadatel píchne a ono nasaje krev i na samotný podpis. To zní fajn, navíc tak může sbírat nic netušící vzorky DNA svých upsaných obětí Temari je spokojená protože vše proběhlo dobře a přesně tak jak si to představovala. Itamiho už nehodlala trápit dalším vyslechem či rozebíráním otázek. A tušila, že to nečekal což ji potvrdil i jeho vykulený výraz. Celkem vzato a shrnuto byla sama se sebou dost spokojená. Hodlala ho v podstatě už nechat jít a v plánu měla pouze se kolem něho natáhnout pro svitek s perem. Pěkně vše skrýt do skrýše, kde by hned oboje přesunula do bezpečné pečeti. Jenže osud je proradná svině. Zlá, ukrutná a děsně zrádná i když a to hlavně… neúprosná. A tak se stalo, že snad díky lehké při-opilosti nebo možná špatnému soustředění nebo snad uklouznutím jednoho znich do sebe při natahování kolem Itamiho narazili. Normálně by to nejspíš nebyl problém. Jenže tentokrát tomu bylo jinak, protože a jednoduše Temari používala základní přeměnu vzhledu a to Bunshin. A jak všichni víme, ten nemá rád údery a náraz je přeci jenom také v jistém smyslu úder. Takže se k překvapení obou ozve známé PUF a Poustevník zmizí v odcházejícím slabém kouři přeměny zpět na Temari. Nu, i když měla zpočátku vylekaný nechápavý výraz tak ty drobné plavečky co měla na sobě jí i tak dodávaly jisté roztomilé a snad i svádivé kouzlo. Aby hned nezačal křičet, nebo neudělal nějakou blbost tak se rozhodla ho předejít a využít chvilky překvapení z té proměny zpět. Lehce se k Itamimu přitiskla a rukama ho něžně objala. CHtěla schovat svou hlavičku na jeho hrudi a jen tiše zašeptat.* Gomene Itami-kun. CHtěla jsem se ze začátku jen trošku pobavit ale když jsi to bral tak vážně… *Zvedne očíčka nahoru k těm jeho a omluvně na něho kouká.* ...nechtěla jsem ti to zkazit, vážně ne. *Pak se maličko zlobivě usměje a potichu dodá když si stoupne na špičky aby dosáhla rty k jeho uchu. Samozřejmě ho stále objímá, takže její mladé pružné tělo příjemně zatlačí na jeho silnou hruď.* Ale jsem ráda, že se to stalo. Víš, líbí se mi tu být takhle...s tebou… *Načež pokud se nezachová Itami nějak extra hrubě aby jí od sebe silou odhodil či tak nějak, tak ho jemně kousne do ušního lalůčku a pak ho nasaje rty. Čeká napjatě na jeho reakci.*

https://cdn.discordapp.com/attachments/774955326411112480/907031367957745724/251319099_428524988629569_3583915993565698169_n.png

*Ježiš!!! *vyleká se, když se na něho natiskne ten poustevník. Kdyby ho nechytil, tak snad i uteče, aby jeho zadní část těla neměla problém. Pak si v kouři v podobě páry a kouře z přeměny všimne, že jde o Temari.* Proč jsi starej chlap?! * zeptal se zmateně. Nebyla to úplně ideální otázka, ale bylo to první, co ho v tom okamžik napadlo. Ani ten alkohol tomu rozhodně nepomáhal, i když kdo by si na jeho místě stěžoval.* Jsi se přeci nemusela maskovat,* pohladil jí po hlavičce, za to dlouho divadlo.*Takže půjdeme nebo co máš v plánu? *zeptá se, protože sám neví. Momentálně se mu točí svět z alkoholu a mozek si nejspíše dával v ten moment přeztávku. Doslova si připadal vylízanej jako Sunská studna.

*Na svoji první otázku dostane odpověď během chvilky v předchozím postu. Když ji povýská ve vlasech, tak se mile usměje. Má ráda když jí někdo pročesává prsty vlásky. Kdo asi taky ne, že? Když se zeptá pak zda půjdou, tak mu během koukání z očí do očí odpoví záporným zakroucením hlavičky. Místo dalších slov, kdy se drží pěkně u něho v náručí se nevinně usměje a rozhodne se že bude muset Itamiho trošku postrčit. Někteří chlapi prostě jsou příliš velcí gentlemani a nedokážou udělat první krok ale Temari když se jednou už rozhodne, tak s tím problém rozhodně nemá. Už dávno není stydlivou holčičkou, ale je sebevědomou krásnou ženou která ví co chce. A nyní chce Itamiho. Proto místo dalších zbytečných slov pravou ručku přesune Itamimu na hruď a jemně mu sní smyslně začne přejíždět po hrudi v něžném pohlazení. Měkkými prstíčky zkoumá jeho pevné svaly a tak snad odpoutá pozornost od své druhé ručky. A copak, že s ní udělá? Přesune jí níže do míst, kde má Itami místo plavek spodky a zaměří se nejdřív na nevinné pohlazení. Ručkou jemně přejíždí a zkoumá zda zareaguje na její dotyk nebo snad už pevně stojí v pozoru. Jemně stiskne víc, ale dává si pozor aby to nebylo moc a pak začne pohybovat rukou pomalu nahoru a dolů. Pokud by doteď nereagoval, tak tenhle známý pohyb by snad už mohl přesunout krev na správné místo. Po chvilce se i pokusí aniž by přestala s drážděním natáhnout k jeho rtům a lehce ho na ně políbit. Pokud se dál nebude bránit, tak ho políbí o trochu víc vášnivě a pak ještě jednou znovu.*

*Ty jsi koukám také pila více než je zdrávo, * odpoví úsměvem na to roztomile ženské zakroucení hlavičkou. I kdyby chtěl, tak by měl co dělat, aby se opilý vyškrabal ven s Temari, která byla vahou podle prvního dojmu sotva poloviční než on sám. No pravda byla taková, že bylo její sevření opravdu příjemné, což ostatně mohla poznat ona sama, když mu rukama cestovala po těle. Hezky vytvarované tělo doplněné o nádherné černé plavky, které jí krásně ladily s vlasy bylo dost velké pokušení, které nešlo odmítnout a proto i Itamiho ruce sjely dolu k jejímu zadečku zrovna v moment, kdy od ní dostal dlouhou pusu. V tu chvíli si jen se zavřenýma očima užival to teplo, stoupající z horké vody a sálajíci z jejího těla.  Když si jí k sobě přitiskl ještě blíž, tak jí jednou rukou obratně rozepl horní díl plavek (zřejmě na zádech a za krkem. V životě jsem takové plavky neviděl, tak nevím, kde to má zapínání XD). Po vítězném sundání horního dílu a odložení ho na kraj vedle vody by si samozřejmě nabídl i to, co se pod ním skrývalo.*