Nemocnice

*Kaede se upřímně rozesmála. Jeho přirovnání slepce jí fakt dostalo.* Achjo!! *Smála se řádnou chvili, hlavně protože měl z 90% pravdu. Stejnem jako Ayato byl asi nevšímavý, byla i ona, takže tohle Tatsuyovi rčení platilo dvojnásob. Otřela si od oka pomyslnou slzu.* Dobrá. Tak teda takhle…beru si tvá slova trochu k srdci. Nakonec, ve vícero věcech jste si povahove podobní, i když se tváříte, že ne. Takže cokoliv řekneš bude asi z nějaké části pravda. *Uznala a pak se zamyslela.* co mám v plánu? Asi pár dní tady zůstanu, než se vrátím do toho bordelu v Konoze. Tam by tou dobou měly být chuuninské zkoušky, no a v jejich průběhu se zkusím postarat o první z tvých problémů, pak o druhý z nich, pak bych se chtěla podívat do Iwagakure, když mi to dovolíš? A nakonec tou dobou snad už budu na vyšší hodnosti a mohla bych se pustit do řešení tvého třetího problému a prostě v podobnou dobu i říct, jak to mám, tomu tvýmu dvojčeti. Ale nejprve potřebuju čistou hlavu a stoprocentní soustředění se na dva cíle. Nemůžu u toho řešit ještě sebe. Mám v Konoze ještě nějaké nezodpovězené otázky, které musím prostě vyřešit, než se otevřu Ayatovi. *Musela nejprve odmítnout Soru, nemohla to hrát na dvě strany a přišlo by jí, že podvádí oba dva, kdyby nejprve nedořešila mladého kluka z Konohy.*

Tatsuya: *Původně nebylo jeho cílem Kaede rozesmát ale když to tak už dopadlo.. je to jen dobře.* Já vím že si jsme podobní.. Ayato je taková moje.. milionkrát méně bystrá verze. *Kaede mu pak poví co má v plánu, Tatsuyu to upřímně zajímá i když ho nejvíc asi zajímá jaký je její plán k tomu aby mu zajistila živého Jashinistu nebo rovnou lokaci jejich chrámu ale požádal ji o tuhle laskavost teprve nedávno a tak ji určitě nebude prudit s dotazy jak se ji v tom ohledu vede a jak dlouho to bude ještě trvat.* Rozumím.. do Iwagakure klidně zajdi.. nemám s tím problém a pokud jde o to vše.. držím ti palce. *Tehdy odemkne dveře jejího pokoje a sáhne po klice, než otevře ještě se otočí.* Tak zas někdy Kaede a až toho blba někdy uvidíš.. dej mu za mě pěstí.. s tím že mu vzkazuju aby se naučil držel jazyk za zubama.. nechceme aby přišel i o další části těla než je ruka že? *Nepřímo ji poví že ví i o tomto.. nevysvětlí ji jak.. nebude ji určitě říkat že velkou část toho jejich setkání sledovat přes své Tōmegane no Jutsu. Pak už ty dveře otevře projde jimi a zavře za sebou, pak už zmizí pryč (odejde).*

Budu se snažit, mít vše vyřízené po pracovní stránce co možná nejdříve, nechci nad tím ztrácet moc času a ty určitě taky chceš, aby zloději zmizeli co nejdříve. *O jashinistech nemlvila, bylo to na delší lokte a Kaede se o tom dozvěděla ani ne před 24 hodinami, takže tolik k tomu. Když Tatsuya odešel, jen si dobalila věci a sama se vydala do svého hotelového pokoje, kde prospala celý den a další ráno se vydala na trh Kirigakure.*

Konec RPG

Tiya Mise D

*První mise. Tiya už byla natěšená že konečně ukáže co v ní je. No to by ale musela dostat misi ve které by svoje schopnosti skutečně ukázat mohla, ale místo toho měla pomáhat v místní restauraci kde se dnes měl konat sraz několika významných osob v Kirigakure. Jedno jméno dokonce znala. Měl tam být strejda Batsu který se často stavoval za jejich tatínkem a když už tam byl tak i s nimi se čas od času pustil do řeči. Byl to zvláštní strejda ale každý byl nějaký. Oblékla si uniformu která jí společně se zadáním mise byla dodána. Čelenku si přivázala kolem krku na volno a vyrazila do restaurace. Když vešla dovnitř tak si to hned zamířila k obsluze.* (Tiya) Dobrý den. Kde se mám hlásit? Jsem tu na misi. (Číšník) A ty jsi Tiya? Támhle ta místnost. Tam se nahlas. (Tiya) Děkuju. *Pronesla s úsměvem a zamířila si to do místnosti ředitele. Po vyzvání vešla dovnitř.* (Ředitel) Takže ty jsi naše výpomoc? (Tiya) Ano pane. Moje jméno je Tiya. (Ředitel) Vím jaké je tvé jméno. Otázkou je zda víš co se tu bude dnes odehrávat. Vše musí být bezchybné. (Tiya) Ano vím. Mají se tu setkat velká jména Kirigakure. (Ředitel) A víš o koho se jedná? (Tiya) Znám jen pár lidí. Vím že zde má být vůdce klanu Inuzuka, vůdce klanu Quincy a další. (Ředitel) Jsem překvapen jak dobře jsi informovaná. Dobře. Tvoje úloha bude pomáhat s obsluhou. Ostatní zaměstnanci tě zasvětí a ukážou ti co a jak. Doufám že mě nezklameš. *Tiya se uklonila a zamířila si to za zaměstnanci. Ti strávili dalších několik hodin přípravou Tiyi na to co bude následovat. Přišel večer a Tiya dostala za úkol vítat hosty. Každého přivítala a lehce se uklonila. Když přišel Batsu tak ten se i chvíli zastavil.* (Batsu) Takže už je z tebe genin. Dělej čest této vesnici Tiyo. *Doplnil tuto prupovídku úsměvem a šel dál. Celý večer Tiya běhala kolem stolu, do kuchyně a pomáhala kde to jen bylo potřeba. Ani jednou ji nic nespadlo ale její tělo už cítilo že toto je velká akce protože co chvíli něco dělala. Chvíli nalévala pití přítomným ale nejednou ji povolali i do kuchyně aby zde pomohla s umytím nádobí nebo i s vařením. Skončila ona akce a restaurace najednou zela prázdnotou. Tiyu bolely nohy a byla ráda že je to za nimi.* ”Konečně je to za mnou. Už se vidím v posteli.” *Po chvíli byla Tiya puštěna domů. Bez váhání se chtěla rozběhnout domů ale boleli ji tak nohy že jí cesta domů chvíli trvala a jakmile tam byla tak padla do postele a už se ani nepohla.*

KONEC RPG

*už i na Nokottu došlo a musel se vydat na mise. Zašel si tedy do sídla do kanceláře, kde se přidělují mise. Stejný před nástěnkou, kde jsou rozepsány jednotlivá místa k práci pro geniny, od pomáhání důchodcům až po práci v nemocnici. Spousta fotek usměvavých geninů, na které jsou v té a oné práci. No prostě reklama hadr. Odtrhne si papírek od nemocnice a vydá se k přepážce, kde si vystojí frontu, než na něj dojde řada. Tam předloží útržek a žena za pultem se na něj podívá. Ha, tebe jsem tu ještě neviděla. Kam bys rád? Co, hned na první do nemocnice jo? To asi nepůjde, chlapče. Jméno? zeptá se žena. Odloží útržek, který jí Nokotta podal a začne se přehrabovat v seznamu pro pomoc důchodcům. Nokotta Souryuu. překvapilo ho, že se našel někdo, kdo ho nezná. Má vlastně takové chvíle rád. Teď už ale žena ví kdo je a zarazí se. Podívá se na něj znova a přetočí se tedy na druhou stranu stolu, odkud vytáhne obálku s nápisem NEMOCNICE. Tak prosím. Máš to společně jiným geninem. Na tohle si nemocnice vyžaduje 2 osoby. poví a přestane mu věnovat pozornost. Jen ukáže kamsi do čekárny. No bezva. Takže s někým budu muset trávit skoro celej den. proletí mu hlavou myšlenka a vydá se tedy na místo, kam ukázala. Když tam dojde, rozhlíží se a hledá, kdo má stejnou obálku. K jeho potěšení jí najde v rukou Auriel. Dívky, se kterou se už setkal. Ta se přistěhovala před nějakou dobou do Kirigakure z Iwagakure a už měli společný trénink. Nezná ho a neví, že je syn Mizukageho, což mu vyhovuje. Baví se s ním kvůli němu a neotáčí se od něj zády kvůli jeho otci. Ahoj Auriel. Jdeme koukám spolu. poví a pozvedne obálku. Dívka se na něj podívá a zalije se jí obličej radostí. Nokotta? Super. Jsem ráda, že budu s někým, koho znám. poví a vyskočí. Už tu sedím půl hodiny. Nikdo asi nemá moc tendencí nebo schopností chodit pracovat do nemocnice. Tohle je má první mise, takže se opravdu těším. poví a vydají se spolu na cestu. Vážně? První? Moje taky a vůbec se jí nelíbilo, že by mi měla dát hned první misi do nemocnice. poví Nokotta. No, moji rodiče jsou oba lékaři a přestěhovali jsme se sem právě kvůli jejich práci. nakloní se k němu, aby další slova slyšel jen on. Je to trochu protekční takhle no, ale otec je dobrý chirurg a matka zase genetička. usměje se a pak pokračuje zase normálně. A jak se to povedlo tobě teda? Nokotta jen pokrčí rameny. No, můj otec je zase její šef. poví ledabyle a vlastně nelže. Šéf jejího šéfa, je vlastně podřízený chlapa, kterého šéf je zase Nokottův otec. Takže ač je to přes několik lidí, tak je Tatsuya šéf všech pracujících lidí na úřadech a podobně. Jasně, takže také protekce. usměje se a neřeší to dál. Kračí si to až do nemocnice, kde předají na recepci obálky. Výborně, zajděte si do druhého patra k laboratořím. Křídlo B, zelené oddělení, laboratoře 7. poví recepční a dál se věnuje svému. Oba se po sobě podívají. Moc jim nepomohla a tak začnou tím, že dojdou ke schodišti. To nalézt nebylo problém. Vyšli tedy po schodech do druhého patra a vydali se vlevo. Modré, žluté, červené, ale nikde zelené oddělení. No ták, tohle je fakt hrozný bludiště. Viděla jsi už někde mapu? zeptá se jí a Auriel jen zavrtí hlavou. Trval jim zhruba půl hodiny než zjistili, že jsou vlastně na křídle D. Vrátili se tedy na přízemí, odkud se vydali k jiným schodům, které už je zavedli na křídlo B ve druhém patře. Oranžové, růžové.. Hele, zelené oddělení. zaraduje se náhle Auriel, když se zadívá do jedné z chodeb. Paráda. Už jsem myslel, že budeme jen hledat místo, kde máme vlastně dělat. zamumlá Nokotta a vydají se chodbou. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, se... kde je sedm? rozhlíží se, když skončí před posledními dveřmi s nápisem sklad. No ták. To jako vážně? povzdechne si Nokotta. Na co je toho potřeba tolik? Vždyť tu ani tolik lidí nežije, aby musela být ta nemocnice tak velká. Dokonce ani z venku tak nevypadá. stěžuje si Nokotta a Auriel zkusí znova projít chodbu a zkoumá dveře. Náhle se dveře do skladu otevřou a vyjde z nich chlápek v bílém plášti. Nese několik zkumavek a zarazí se, když vidí Nokottu. Co tu děláš prcku? zeptá se ho. Hledám Křídlo B, zelené oddělení, laboratoře 7. odpoví mu. Hm, mise? Nokotta jen přikývne. Tak projdi skladem. Na druhé straně jsou dveře a hned naproti nim. poví chlap a se zkumavkami odejde. Auriel, tudy. houkne na ní Nokotta a podrží tedy dveře. Vejdou do skladu a začnou jím pomalu procházet. Všude je to samý regál, lednice, skříně plné nejrůznějšího oblečení, hadrů, lahviček, krabiček a dalších blbostí. Nakonec tedy projdou ven do chodby a hned naproti nim jsou dveře s nápisem 7. Oba se usmějí. Paráda, naše první mise může začít. zaraduje se Auriel a zaklepe na dveře. Otevřou se a usmívá se na žena. Tak jste tady. Nebloudili jste moc? zeptá se jich. Ne, na první dobrou. zahučí Nokotta a Auriel se zasměje. No, je to tu trochu bludiště. Tak pojďte. Nebudete mít nic těžkého. řekne a oba je v pustí do laborky. Tam Nokotta zjistil, že to její slůvko Mít, je vlastně Mýt. Spousta nádobek, lahviček, zkumavek, misek, nástrojů... No, nezbylo nic jiné než se pustit do práce. Dostali spešl oděv a saponát na to, aby mohli to nádobí umýt a pak ještě vydesinfikovat. Neřekli jim teda, co v tom bylo, ale musí se to umýt důkladně a hlavně desinfikovat. Tak se střídají, chvíli myje Nokotta a Auriel desinfikuje a pak si to prohodí. Během toho se baví, zkoumají laborku, zjišťují co všechno tu je a není. Je to nějaká laboratoř a nikoho netrápí, že jsou tady vlastně sami. Asi to není nic závratného. Po dvou hodinách se ale začne Nokottovi motat hlava z toho saponátu a desinfekce. Chvíli na to i Auriel. Rozhodnou se dát si pauzu a jít někam na vzduch. Ale představa, že to budou hledat znova... tak jen vyšli na chodbu a otevřeli si tam nějaké okno, aby se mohli nadýchat čerstvého vzduchu. Jaká je vůbec Iwagakure? zeptá se Nokotta. Asi tak jako Kirigakure. Tady je spousta mlhy, tam je to spousta kamene. Nepřišlo mi na tom nic zvláštního, jako mi to nepřipadá tady. pokrčí rameny. Nokotta se moc nedozvěděl, ale asi vlastně na tom nic není. Místo jako místo. Vrátí se zase zpět do laborky, aby to dodělali, umyli pak i dřez, stoly, vytřeli podlahu a utřeli prach. Nakonec se odpoledne vrátí ta ženská. No super. Tohle vám šlo dobře. Děkuji za pomoc, pro dnešek je to všechno. usměje se a nechá je odejít. Dalších dvacet minut jim zabralo jen najít cestu zpět na recepci. Dveře do skladu se bez přístupu nedají otevřít, tak museli najít nějaké schodiště, které by je dovedlo do přízemí a pak na recepci. Tam jim precepční potvrdila papíry a oba je pak odnesli zpět do kanceláří pro rozdělení misí. Rozloučili a vydali se každý svojí cestou.*

odehrává se v náhodné restauraci po vesnici, ale nechce se mi složitě hledat volnou místnost, tak je to tady.... (mohli by se ty místnosti trochu protřídit a zkouknout kde se ještě bude pokračovat a kde už fakt nebude)

*Nokota si šel pro svoji druhou misi. Čekal zase něco lepšího, jako při své první misi, ale smůla. Tentokrát to měla bát nějaká přisluhovačka v nějaké restauraci. Byla to jedna z těch menších restaurací, ale měla tam být nějaká rodinná narozeninová oslava, takže bylo potřeba více lidí, protože jim v personálu dva onemocněli. Vzal si na sebe jedno z čistších oblečení, když se vrátil ještě domu, aby se převlékl. Musí trochu vypadat a ačkoliv stejně dostane nějakou zástěru, tak chtěl mít pod tím čisté oblečení. Ale to se předbíhá. Vyrazil hned jak se převlékl, aby se tam dostal co nejrychleji. Měl tam být o hodinu dříve, než byla otvíračka, nebo spíš, než to měli rezervované. Tím že to bylo jen pro jednu rodinu, tak byla restaurace uzavřena a tak se posunula i otvíračka, aby se personál mohl soustředit jen na to. Dorazil tedy k restauraci ještě o čtvrt hodiny dříve. Vešel dovnitř kde ho hned jeden z personálu vzal vzadu do kuchyně. Tak je tady ta výpomoc. Řekl chlap a odešel. No, tak jsem tady. Co mám dělat? zeptal se. Kuchař se otočil a řekl. No super, jsi tu brzy. Tak začni loupat a krájet tady tuhle zeleninu. Třiď to do mís a připravuj mi to támhle na stůl. Bude to dneska všechno hodně rychlé. Objednali si minutky, tak bude potřeba se otáčet. Až s tím skončíš, tak umej přebytečné nádobí a pak něco vymyslíme dál. zaúkoluje ho a sám se věnuje svému. Nokotta se tedy vezme zástěru, vyhrne rukávy a pustí do práce. Umyje si ruce ještě předtím a začne s  bramborami. Těch je nejvíc a budou k jídlu jako přílohy, takže jich je opravdu hodně. Pak pokračuje s mrkví, paprikou, řepou, salátem a okurkou. Ty jsou zase jako obloha, takže toho taky není zrovna málo a zhruba tu hodinu mu to zabere. Naštěstí sice mají přijít tak za čtvrt hodiny, ale začíná se nějakýma chuťovkama nejdřív, protože ještě není čas oběda. Nokotta dokončil zeleninu a tak to přesunul na místo, které mu kuchař řekl a pustil se do umývání nádoby. Nebylo ho tam moc a tak to měl z krku docela rychle. Jenže jakmile skončil, přiletěli pomocní kuchaři a naložili mu tam nádobí z příprav oněch chuťovek. Nevadí, tak to umyl také a dal na stranu. Jenže opět, jak skončil, tak dostal další nádobí. No ták. Kde to pořád berete? zahuhlá a pokračuje v mytí. Když domýval poslední naběračku, nenápadně se rozhlédl. Nikde nikdo. Rychle ji opláchl, dal na hromadu a odskočil od dřezu. Nikdo s dalším nádobím naštěstí nedorazil. Do hajzlu. Co si s tím flambovačem ty debile udělal?! rozezní se kuchyní kuchařův hlas. Já.. nevím.. prostě.. najdenou.. nejde.. Ha, najednou nejde. A já to asi teď udělám jak... Potřebuju ho teď a chvíli potrvá, než se sežene novej. zahuláká na kuchaře a mrskne po něm flambovač. No, můžu vám pomoc s tím flambováním. Umím používat oheň. poví Nokotta a vykoukne. Jo, techniky ninjů, to znám. Celá kuchyň mi lehne popelem. Radši se vrat k nádobí. odfrkne si a mávne ke dřezu. Tam žádné... No ták... Jak? Chtěl mu oznámit, že má hotovo, ale když se podíval ke dřezu, byla tam zase hromada špinavého nádobí. To se mu ale ž dělat nechtělo. Kuchař měl připravených deset talířů na oflambování. Začal se shánět po nějaké rychlé alternativě, jak to vyřešit. Nokotta tak využil příležitosti a poskládal pečetě. Vyskočil do vzduchu a vypustil deset menších ohnivých koulí (Katon: Housenka no Jutsu) a zasáhl jeho připravené talíře. Talíře krátce vzplanuli a vzápětí plameny pohasli. No děláš si ze mě prdel mladej. CO jsem ti... koukne na ty talíře a uklidní se. Hele, to není špatný. To půjde. Super, mám pro tebe job. Hej, ty, uděláš nádobí místo mladýho. A tak se Nokotta zbavil nádobí. Místo něj ho dělal ten, co zlikvidoval kuchařovi flambovačku. Nokotta tak oflamboval hlavní chod, dezerty a mohl se věnovat už jen těm čistším pracím. Nemusel nakonec ani vytírat a umývat nádobí po hostech. Všechno to udělal ten patlal a tak mohl po šichtě čistý odejít a odevzdat hlášení z mise. Spokojeně po svém dnešním plněném dni se vrací domů, aby si mohl odpočinout a připravit se na další dny.*

693 slov

KONEC