Nemocnice

*Kaede zavřela oči a nechávala se hladit. Bylo to příjemné. Začala si uvědomovat, jak moc je jazyk těla jejím jazykem lásky. Neuměla to se slovy tak, jako Dante. Pochybovala o tom, že někdy bude schopná doopravdy vyjádřit lásku slovy. Ale tulení? Hlazení….to byl její způsob. Tváře jí jemně červenaly. Oči nabíraly úplně jiný pohled. Více dospělý. Více….jiný. Kaede jemně dýchala a užívala si té blízkosti, když Dante začal šeptat báseň. Zavřela oči a nechala se unášet slovy. Bylo to krásné. Celá ta chvíle. Kdyby byli jinde, starší, za jiných okolností, bylo by to dokonalou předehrou. Ale Kaede bylo 15, Dantemu 12 a k tomu všemu leželi v nemocnici. Musela se zase rychle přenést nohama na zem. Ale to, ještě než stačila otevřít oči, ucítila Danteho dech na své tváři a pak….při dotyku jeho rtů na těch jejích, trochu více se k němu přimáčkla. Silněji stiskla stehny jeho nohu. Prsty sevřela oblečení na jeho boku, kde měla položenou ruku. Jemně povolila ústa a z dětské pusy přešla v polibek, kdy mezi svým horním a spodním rtem jemně sevřela jeho spodní ret. Po celém těle se jí rozběhlo jemné šimrání. Srdce se jí rozbušilo tak, že jej mohl cítit i Dante díky faktu, že se hrudníkem tlačila na jeho tělo.*

*Dante si začal všímat, že se něco s jejím pohledem je velmi jinak. Všechno, co se nyní dělo, bylo jinak. Nebylo to jako v té nemocnici, kdy leželi jen vedle sebe, ale teď byli u sebe opravdu blízko. Její tvář se červenala a sama se začala tulit. Byli u sebe blízko a Dante se rozhodl být ještě o trochu blíže. Přestal hladit, avšak jí k sobě trošičku více přisunul. Její dech se změnil, když začal recitovat. Zavřela oči a očividně nad něčím přemýšlela, avšak to Dante také.* "Sakra, co se děje? Nemá Kaede horečku? Proč je tu najednou takové vedro? Proč mi dýchání dělá takový problém, když je tu se mnou? Měl bych se o tento pocit někomu svěřit?" *Tázal se sám sebe v mysli, zatímco recitovat. První pusa na rty, kterou inicializoval Dante probíhala trochu divně. Přimáčkla se k němu nyní opravdu hodně a tak, že byli tělo na tělo. Jeho noha byla v sevřením, které bylo pevné, ale přesto velmi příjemné. Když to chtěl již Dante ukončit, Kaede začala dělat to, co jeho rodiče, tu divnou pusu. U toho jí bušilo nepřirozeně rychle srdce, takže se Dante převalil tak, aby byl co nejblíže Kaede a začal mimikovat její pohyby rty. U toho si jí podchytil za zády a přitáhl si jí ještě blíže. Poté, když byla dostatečně blízko, jí začal hladit po tváři a u toho jí hleděl do očí. V polibku nepřestával, dokud necítil, že by se oba měli rty oddělit.* Kaede... *upravil jí vlasy,* dal bych vše za to, aby tento okamžik neskončil, *pověděl svůdně a počkal, zda k tomu něco nedodá. Ihned poté však jí začne opět líbat, přesně jak to dělala ona, tentokráte však nebude začínat tou dětskou pusou.*

*Kaede nějakou záhadou naštelovala svoje tělo tak, aby jí sádry nijak nevadily. Už to je čin hodný nějakého titulu. Dante ji chytil za zády a přitáhl k sobě. Srdce jí vynechalo. Tělo se jemně rozechvělo. Cítila v sobě nepopsatelný žár, který vycházel z několika míst na jejím těle. Měla pocit, že se mu u polibků pod rukama úplně roztéká. Jako když se čokoláda taví mezi prsty, které jí drží. Oči měla zavřené, i tak se jí na temnotě očních víček promítaly všelijaké fantazie. Všechny samozřejmě neuskutečnitelné. Při polibcích pevně svírala Danteho oblečení v prstech, dech měla těžký, horký jako pára od čerstvě uvařené vody. “Co se mi to děje?! Víc už chtít nemůžu a moje tělo stejně baží po dalších věcech. Kéž by to bylo naopak…” Projelo jí myslí, když se Dante odtáhl, Kaede jemně otevřela oči. Zamrkala na souhlas. Neměla slov. Co by mu na to taky říkala, její mysl byla zkorumpovaná návalem hormonů a pubertou. Načervenalý nos a tváře byly jejími udavači. Beze slov se natáhla a opět propojila dvoje rty v jedny. Při polibcích se neubránila svému tělu. Prohnula se v zádech a hrudníkem se namáčkla na ten jeho, jak jen to šlo. I přes oblečení byl cítit její, pro oba nejspíše neznámý, stav jejích předností. V záplavu demence Kaede natlačila své stehno více mezi Danteho nohy. Blíže k místům, která jí mají být ještě několik let zapovězená. Líbala ho, jakoby to bylo naposledy, ale stále si udržovala zdravý rozum a zůstala u běžných, jemných polibků. Během těch pár kraťoučkých minut se neubránila tichému zamručení, které až hraničilo se vzdycháním. To pro ní byl velmi zvláštní budíček. Vytřeštila oči a odtáhla se od něj. Sice jen trochu, ale i tak dostatečně na to, aby to znamenalo konec mazlení. Nohu si zase poslušně přitáhla k sobě. Sklopila pohled.* Promiň….nechala jsem se…..unést. Asi. *Schovala obličej do peřiny.*

*V jejich rozkvětu si Dante všímá, že se s Kaede děje něco, co je jinak.* "Takhle se předtím nechovala. Je úplně vařící, ale to stejné by se dalo říci i o mě. Nejsme až moc na tohle? Co když kvůli mě bude mít problémy?" *probleskne mu hlavou, avšak tyto myšlenky hodí za hlavu. Musel se věnovat nyní Kaede, aby nepokazil zápal, ve kterém nyní oba byly. Přešel do polibků, ve kterých si byl již více jistý, než když se o to pokoušel poprvé. Občas mírně zamžoural, aby se ujistil, že se má Kaede co nejlépe. Měla zavřené oči, ale i přes víčka cítil ten zvláštní pohled, který jej děsil a fascinoval zároveň. Jeho oblečení začala moc svírat a když začala dýchat více v zápalu vášně.* "Teď dělám něco špatného, teď dělám něco kurva špatného! Co si o sobě myslím a proč nepřestanu? Proč to nejde?" *Otázal se sám sebe v mysli a chvíli přestal v polibcích. Potřeboval vydechnout, protože jeho dech byl horký, hluboký a celý se červenal. Na jeho slova jen zamrkala a celá byla taktéž rudá. Když to nemusel inicializovat on, ale bylo to spontánní, byl za to rád.* "Tohle nemůže dopadnout dobře. Vždyť už teď to jde daleko za ty hranice. Tyhle polibky a tisknutí se k sobě, Zira by mě zabil, kdyby nás viděl. Měl bych to ukončit, nebo.." *z myšlenek jej přerušilo to, jak se k němu začala tisknout a na jeho hrudi cítil mnohem více přednosti Kaede. Začal jí líbat o to více, jen aby to dostal z hlavy, avšak to mu nohu dala až moc blízko k místům, kam by neměla. Když začala trochu mrčet, znělo to hodně špatně.* "Ne, ne, tyhle zvuky ne," *vytrhla jej myšlenka. Vždy jí slýchával z těch pokojů, kam chodil pít a když mu Zira vyjasnil, co se tam asi děje. Ihned poté se od Kaede začal trochu oddalovat, v jeho očích byla stále ta vášeň, ale i jiskra strachu. Dostali se od sebe dále, i když jen trochu, než Kaede plánovala. Když nohu oddělala, jiskra strachu zmizela. Když začala mluvit a pak se schovala, Dante stále jen vydechoval. Po chvíli se i on sám dostal pod peřinu, takže jí hladil po tváři.* Kaede, to je v pořádku.. Jen, tohle bylo hodně zvláštní.. *pověděl, stále udýchaný, Dante a pokračoval v hlazení tváře.*

*Kaede těžce dýchala do peřiny. Kde se vzápětí objevil i Dante. Ještě více se za sebe styděla. Pro ni tohle bylo stejně nové, jako pro Danteho. Až na to, že její tělo už vědělo tak nějak, co kde chce mít pro uspokojení. Dante byl očividně stále ještě trochu jinde.* Ano….zvláštní. Nebylo ti to příjemné? *Optala se rozpačitě a pohledem uhnula na druhou stranu. Protože se bála jeho odpovědi. Obzvlášť po tom, co její hlava došla k závěru, že by ráda zašla ještě dále. Což bohužel nešlo a kdyby jo….kdyby je někdo načapal, už by se nikdy neviděli, protože by byla prohlášena za delikventa. Což nemohla dopustit. Musela se teď nějak uklidnit a fixovat na budoucnost. “Ano…za pár let to bude o něčem jiném…určitě.” musela se ujistit. Podívala se na Danteho. Ještě více zrudla.* Asi si raději sednu… *Začala se zvedat, aby jí jeho blízkost nelákala. Ale měla co dělat. Přišlo jí, jakoby se při zvedání musela prát s celou její podstatou bytí. Konečně se sesoukala z postele zpátky na židli. Bylo akorát na čase, jelikož se k pokoji blížily rázné, rychlé kroky. Kaede, přidržující se berle, se otočila na dveře…*

*Když se Kaede zeptá, Dante na chvíli zmlkne.* "Jak to jen popsat. Něco se mi líbilo, ale když to začalo už tak blízko, tak nevím. No, nevím, nemohu k ní v tomto být upřímný, protože bych jí tím dost možná na celý život ztratil," *uvědomí si Dante a sledoval Kaede, když svůj pohled a hlavu otočila trochu jinam.* "Zajímalo by mě, nad čím tak může přemýšlet. Zdá se mnohem jiná, takhle jí vidím poprvé," *přemýšlel, zatím co jí začal jemně hladit po boku.* Bylo to úžasné, Kaede.. Jen se těším na budoucnost, až v tom budeme moci i pokračovat.. *zašeptal jí a ona se k němu celá rudá otočila. Teď mu to přišlo jen divné, ale on myslel pokračovat jinak. Myslel pokračovat v tomto mazlení, ale to si Kaede nemohla uvědomit. Když poví, že si raději sedne, Dante zůstane pod peřinou. Když uslyší kroky, rychle vystřelí na polštář a jeho tvář je celá rudá, stále byl udýchaný a vlasy měl strašně rozcuchané z jejich menšího výlevu. Dveře rozrazila sestra a když je viděla, tak konstatovala:* Jo, takže Dante vypadá, že je při vědomí.. *Zira se k němu hned rozešel a pořádně si jej prohlédl.* Co jste tu sakra dělali, že jsi tak.. neupravený a udýchaný. A co se tu červenáš jako rajče? *Dante si ani nevšiml, co dělal Muzan, ale jedno věděl určitě. Na Zirovu otázku neodpoví.*

*Kaede si rychle uhladila vlasy a vypadala trochu upraveněji než Dante. Červeň však zachránit nešlo. No nedalo se svítit. Sestra vešla do pokoje. Za ní se vyřítila její noční můra. Kaede se narovnala jako pravítko. Zira vyletěl k Dantemu. Kaede si ani nevšimla svého senseie, který na sebe upozornil tím, že se jí opřel o ramena. Kaede se zaklonila a zamrkala na něj. Gyo se sehl a začal šeptat.* Cos tady vyváděla? Nic… *Vyjukla Kaede a jako želva se hlavou zalezla mezi ramena. Gyo se jen nahlas zasmál. Opřel se o její židli.* No tak my abych možná i šli? Co ty na to, Kaede? *Zamrkala.* Já bych tu chtěla ještě chvíli být s Dantem. *Zamručela. Gyo rozhodil rukama.* No tak jak chceš. *Přešel k oknu a sedl si na parapet. Sestra mezitím vypisovala něco do složky a vyměnila Dantemu pár kapaček. Pak beze slov odešla. Ze strany Muzana a Kaede se linulo jenom ticho. Kaede upřeně sledovala Danteho.*

*Dante sledoval tvář Ziry. Nevypadal zrovna nejklidněji, tak ze sebe Dante vykoktal:* Kaede.. já.. jen trávili hezký čas.. *Zira se na Kaede podíval, avšak si jen vydechl a dal Dantemu ruku na rameno.* Hele. Já vím, co teď vy dva zažíváte. Prostě chcete být spolu a chcete být od sebe velmi blízko, jenže to není tak jednoduché. Prostě, pokud budete chtít spolu někdy být, tak za pár let. Musíš ještě dospět, *dodal Zira a měl spíše otcovský hlas. Danteho to překvapilo a sklopil pohled.* No, sensei... Děkuji, *pověděl Dante, protože si v hlavě myslel, že jej opět zvedne a hodí s ním. Když Dante uslyší, že by tu Kaede chtěla ještě chvíli zůstat, jen se usměje a zdravou rukou si upraví vlasy. Sestra odešla a Dante se zahleděl nepřítomně do očí Kaede. Zdravou ruku jí položil na tu její a Zira jen ceknul. Chtěl jej od toho odradit, ale zrovna nebyl v náladě něco takového řešit.* Sensei-sama, *poví Muzanovi,* kdy vlastně plánujete jít zpět do Konohagakure?

*Kaede taky slyšela Zirova slova. Zněla přesně jako řešení jejich situace. Přesně tohle si myslela taky. Musejí dospět. Kaede by nevydržela vedle Danteho ten tlak jejích hormonů, aniž by jej nezkorumpovala a neohrozila.* My víme…ale dokud to jde tady… *Zašeptala.* Nechci o něj přijít tak brzy. *Ohlédla se za Senseiem Muzanem. Ten rozhodil rukama jakože “whatever”. Dante se přímo Muzana optal na to, kdy chtějí odejít z vesnice.* No takhle. Odejít z nemocnice musí už dneska. A tak do čtyř dnů pojedeme. Záleží na tom, jak dlouho mě to tady bude bavit. Vidim to tak, že za dva dny budeme balit a čtvrtý odjedeme. *Odpověděl Gyo trochu se odstrčil od okna a prošel zase ke Kaede. Naklonil se a zacivěl jí do očí.* Večer za čtyři dny? Za…pět? Večer Pátý den? *Vyjukla Kaede a oči se jí rozzářily, jakoby dostala nějakou novou hračku. Muzan přikývl.* Večer pátý den ode dneška. *Usmívala se jako měsíček na hnoji. Rychle jí to ale přešlo….pátý den. Pět dní bude muset odolávat tomu šimrání, které s ním měla a nechutne nesnesitelné chyti…..no, umíme si všichni představit.*

*Dante poslouchal její šepot a její slova jej dojala. Na znamení toho, že o ní také nechce tak brzy přijít, jí stiskne trochu více ruku a prvním článkem palce jí hladí po dlani. Její sensei byl mnohem rozdílný než Zira a Dante byl za něj rád.* "Pochybuji, že by mě Gyo naučil tolik věcí, jako Zira. No, sice bych byl asi více zvyklý bojovat s někým cizím a byl bych v týmu, ale zase bych nebyl tak samostatný," *pomyslil si a když Kaede řekla pět dní, ale následně zesmutněla, Dante jí tu ruku stiskne.* Kae.. pokud se ti po Konohagakure stýská, klidně odejdi dříve, *pousměje se Dante, i když je vnitřně smutný.* No, Dante, musím říci, že jsi se za tu dobu v Kiri změnil. Už nejsi taková bačkora a jednáš s lidmi v pohodě, *pak se trochu uchechtne a dodá:* No, někdy jsi s nimi více než v pohodě. *Dante ani neví, co na to říci.* No, každopádně já nám půjdu sbalit věci. Mluvil jsem s tou Hanou a ta mi slíbila, že mi pomůže ti ten tvůj nepořádek vyklidit, takže vás tu asi nechám, *poví Zira a trochu mu drbne do ramena jako náznak, že už vše bude dobré. Dante se začne soustředit na Kaede a ani nevnímá pohled jejího sensei.* Jen doufám, že nebudeme rozděleni od sebe na dlouho, *poví a jeho palec trochu více zintenzivní tlak kladený na její dlaň, aby jí trošičku pošimral.*

*Kaede pokrčila rameny a stisk dlaní opětovala. Stýskalo…nestýskalo. Bylo to těžké. Hlavně se bála svých činů vůči Dantemu. Jemně se usmála, kdyz Zira mluvil úplně jinak, než byli všichni zvyklí.* Nene…počkám, než tě pustí z nemocnice a půjdeme na večeři tady. Ještě, než se rozloučíme na delší čas. *Mluvila klidně, záriveň však i smutně. Představa odloučení jí bolela už teď. Gyo odešel beze slova spolu se Zirou. Kaede tam tedy zůstala s Dantem zase o samotě.* Dante…tvůj sensei se zbláznil? *Myslela to smrtelně vážně. Takhle ho neznala. Absolutně jiný člověk.* Slíbíme si něco? *Začala potichu.* Budeme si posilat dopisy? Když budeme ve svých domovech? Třeba tak jednou za měsíc alespoň? *Pousmála se. Představa nekonečné zásoby romantických textů mířených přímo pro ni, byla velmi lákavá.*

*Danteho její slova potěší, i když i ona z toho byla smutná.* "No jo, Dante, tak se pochlap, ne? Říká, že tu na tebe počká a budete moci spolu večeřet," *říkal si, avšak na druhou stranu mu myšlenky tekly druhým proudem:* "No jo, ale co když léčba zabere delší dobu, než pět dní? A navíc, co když by jsi tu večeři podělal?" *Nakonec se na ní usměje a zahledí se přímo na její oči.* Kae, zní to úžasně a pokud mě z té nemocnice pustí, budu za to jedině rád, *poví spíše smutně, protože pochybuje o tom, že se to spraví. On se sice cítí v pohodě, ale to mohou dělat i ty kapačky. Když jsou opět spolu sami, ani jej nepřekvapí její otázka.* No, víš.. před lidmi je to tvrďák, ale občas se tam ukáže i tato stránka, *odvětí, ale jde poznat, že by teď nejraději celý svět nechal lehnout popelem a byl jen s ní. Když začne dál mluvit, Danteho ten nápad velmi zaujme.* Samozřejmě, že ti budu posílat dopisy. A co víš, třeba to nebudou jen dopisy, *mrkne na ní a trochu se zapře lokty, aby byl na kraji postele, co nejblíže u Kaede. Dante si všímá Kaede natolik, že ani nepostřehl, že jsou trochu pootevřené dveře a za nimi stojí Mai.*

aha…tak to pak jo. *Odpověděla na informaci o Zirovi. Lehce se usmála, když jí slíbil dopisy, a i něco víc. Básně, nejspíše. Srdce jí zaplesalo. Už teď se těšila. Zira i Muzan byli pryč. Byl čistý vzduch. To si alespoň myslela. Opět se postavila a částečně se posadila na postel. Zády ke dveřím. Rukou přejela Dantemu po tváři. Stále jej držela druhou rukou za jeho ruku. Nechávala se jemně hladit palcem, zatímco se nahnula a ještě jednou ho jen trošičku. Doopravdy jemně, políbila. Špičkou nosu pak přejela po té jeho a dala mu razítko na čelo.* Už teď je mi zároveň smutno z toho odloučení, ale zároveň se těším až se zase uvidíme. Třeba u vás v Kumo…. *Povzdychla si tiše.*

*Když Dante kývl na ty dopisy, vyčarovalo jí to na tváři překrásný úsměv.* "Škoda, že tento úsměv budu moci každodenně vidět až za pár let.. To mě tak štve," *pomyslil si a dále jí sledoval. Když poznal, že si k němu chce sednout, opět se trochu posunul dozadu. Když mu začala jezdit po tváři rukou, po chvíli do nevydržel a dal jí menší razítko, přičemž se mile usmál. Když se nad ním opět nahnula a opět jej políbila. Dante pozvedl hlavu a trochu jí naklonil, protože jí také chtěl ukázat, že jí má rád. Po chvíli to skončilo a jejich špičky nosů si začaly hrát. Po dalším razítku, co od Kaede dostal a zároveň po jejích slovech, jí ruku více stiskl.* Neboj se, co nevidět se zase uvidíme a někde se spolu zašijeme, *poví Dante, avšak vidí, že jí je opravdu smutno, proto jí chytne do objetí a jemně jí položí na postel, opět přímo vedle něj. Po polibku, který trvá větší chvíli, se na Kaede s jiskrou podívá.* Ale myslím si, že si tě tu ještě chvíli nechám. Nechci, aby jsi z tohoto pokoje vycházela smutná, *pošeptá jí svůdně.*

Oprava: Přímá řeč má být šedá.

*Pousmála se, jeho slova byla jako med. Nehala se stáhnout na postel. Neprotestovala. Ale jedno měla v hlavě jasné. Hned na to inicioval Dante polibek. Kaede se celá rozechvěla. To vlezlé šimrání bylo ještě intenzivnější. Po polibku se jemně odtáhl a zašeptal další milá slova. Kaede zrůžověla.* Co by mi udělalo největší radost bychom dělat neměli… *Odpověděla mu potichu. Chytila ho za ruku a jeho dlaň si protáhla zpod svršku tak, že jí přiložila mezi rostoucí ňadra na tílko, které nosila pod každým oblečením.* Cítíš jak rychle a silně bije? *Referencovala na své srdce, které bilo jako o závod. Jakobyměla namísto srdce zvon. Jemně si skousla spodní ret, než jeho ruku nechala samotnou pod jejím tričkem. Zkoušela, co s touhle situací Dante udělá. Ještě ho jemně políbila.*

*Byl velice rád, že jeho slova Kaede trochu zvedla náladu. Očividně jí únava nepřešla, protože do postele jí nemusel nějak moc přemlouvat. Její pohled však byl plný vášně, kterou Dante sám neznal a měl obavy z toho jí prozkoumávat. Po polibku se začala Kaeded znovu trochu chvět, avšak jí cítil a teplotu měla v pořádku.* "Tohle je mi ale trochu divné. Trochu se třese, avšak vůbec nemá teplotu," *pomyslí si a polibek ukončil. Její odpověď sice nepochopil v plném znění, ale díky aktuální situaci pochopil, oč se jedná.* Neboj se, Kae~ Radost ti přeci mohu udělat i jinak, no ne, *pobídl jí svůdně, avšak ta pro něj měla už jiné plány. Když jej chytla za ruku a přiložila mu jeho dlaň k místu jejího srdce, Dante se začervenal.* "No tak, proč se cítím tak divně? Možná je to kvůli tomu, že mi Kaede dala ruku, kam bych ji nejspíše neměl dávat.. Ale jestli jí to potěší a nebude smutná.. Otče, matky, prosím, odpusťte mi to," *pověděl si v mysli sám pro sebe a slyší Kaede, jak se jej ptá.* Ano, tvé srdíčko bije jako o závod, *pověděl, avšak se stále díval na její malebnou tvář. Když si skousla spodní ret a nechala tam jeho ruku samotnou, on se na ní podívá tázaví výraz, když trochu svojí ruku přitlačí, aby srdce cítil silněji. Když jej políbila, on byl celý rudý a jednou rukou, tou nemocnou, sevřel prostěradlo, avšak tou zdravou sevřel jedno její ňadro. Rozhodně to nebylo silně, avšak šlo to cítit. Poté jí polibek opětuje, a udělá to, co udělala předtím ona. Dal svojí nohu mezi její stehna, polibek ukončí a poví:* Tohle se ti líbí, Kae? *Když jsou tak blízko, ucítí mírný tlak. Neví, co se děje, ale ani tomu nevěnuje pozornost. To, zda si toho všimla, ba zda dokonce ucítila, Kaede, již v jeho možnostech není.*

*Kaede byla ve svých fantaziích jako utržená ze řetězu. Srdce jí bilo jako zvon, obzvlášť po té, co tam nechala jeho ruku na pospas Danteho vlastním nápadům. Dante opět spojil jejich rty. Během toho se jeho ruka začala posouvat jistým směrem a Kaede v tu chvíli určité části jejích ňader přešly do stavu “tvrdý, že by mohla řezat sklo”. Kaede silněji sevřela jeho ret mezi svými. Z hluboka se nadechla a hrudníkem tak šla jeho dlani v ústrety. Jeho noha deroucí se mezi její stehna byla trochu problematická kvůli sádře, ale nějak to nakonec vymysleli. Byli tam takto propletení jako dvě chobotnice. Kaede rudá po celém obličeji. Jeho otázka jí zarazila. Jemně odtáhla obličej. Zamrkala. Jemně svraštila obočí a podívala se do nitra peřiny.* Líbí…a tobě očividně taky, Dan-te-kun. *Zaculila se na něj tím nejpřiblblejším pubertálním uculením, které znala. Ale do dalších polibků a osahávaček se nepouštěla. Výčitky svědomí. To jí dohánělo.* Až se uvidíme mimo tuhle vesnici…tak budeme pokračovat, hmm? *Pohladila ho po tváři, přičemž její oči zavadily o pootevřené dveře pokoje..*

*Cítil tlukot jejího srdce, avšak i to jeho bušilo jako smyslů zbavené. Jeho srdce, ačkoliv bušilo rychle, se synchronizovalo s jejím a poté se rozhodl jednat ne podle rozumu, ale emocím, které jej úplně obklopily. I když si za to chtěl nafackovat, četl nějakou knihu pro puberťáky, avšak si vždy myslel, že to bude takové.. jiné. Tlukot jejího srdce byl mnohem více intenzivní s každým dotekem jeho ruky a všiml si, že určité části vypadají pevněji, než obyčejně.* "Ne, nesmím se na to dívat.. je to nehezké. Musím sledovat hlavně její tvář.. Nechci být považován za někoho špatného," *okřikne se Dante v mysli, když jej Kaede jejími rty více stiskne. Její dýchání bylo hluboké a Dante až moc dobře cítil každý její nádech i výdech. I když to chtělo trochu manévrování, Dante to úspěšně zvládne, avšak s asistencí Kaede. Cítil její horký dech, poslouchal její jemné výdechy a když občas i pootevřel oči, viděl, jak se nádherně červená. Jeho otázka jí nejspíše vyvedla z míry, když z polibku vyklouzla. Když se podívala dále pod peřinu, Dante se tomu trochu udiliv.*  "Ehm, co se to k sakru děje? Udělal jsem zase něco špatně," *pomyslí si, než mu odpoví.* "Jak to s takovou jistotou mohla ří.." *pomyslil si, když si uvědomil, co se s jeho tělem dělo. Celý zrudl.* Promiň.. tohle.. nevím, jak si to vysvětlit.. *pověděl jí Dante, avšak jí již nelíbal, ani se nehýbal rukou u jejích předností. Lehl si a začal o ní otírat špičku nosu. Její slova jej trochu překvapí.* Jak jako pokračovat? To jako.. ne, hloupost, tohle nemůže myslet, *říkal si Dante a jen se na ní usmál.* No jistě, už nyní se moc těším, *zašeptá jí do ouška. Poté, co jej pohladila po tváři, jí tu ruku políbil, avšak ani ne deset vteřin poté se ozvalo prudké otevření dveří. Vše se událo tak rychle, že ani nestihli své nohy od sebe oddělit.* Dante, co to tu jako vyvádíte? Máte vůbec rozum? *Zasykla naštvaně Hana a odhodila z nich peřinu. Doufala, že neuvidí nic špatného, i když už tato situace byla špatná dost. Mezi tím Mai, celá rudá a roztřesená, vše sledovala z chodby, jako zkoprnělá.*

Opravda: Tohle měla být myšlenka: "Jak jako pokračovat? To jako.. ne, hloupost, tohle nemůže myslet"

*Kaede se usmála. Bylo jí jasné, že Dante asi v životě nic nezkoušel. Že mu nikdo nevysvětlil jak reaguje mužské tělo. Jemně se zahihňala. Přislo jí to roztomilé.* Ja se taky těším…ukázka mi stačila k lepší náladě. *Otřela svůj nos o jeho stejně jako to dělal on. Když zahlédla ve dveřích pohyb, rychle přehodila nohu tak, aby sádrou zakryla Danteho ehm ehm….kalhoty? Jo, kalhoty… a strhla jeho ruku ze svého prsa. Sama dala své palce k sobe. Hana rozrazila dveře, vletěla do pokoje a strhla deku se slovy… Kaede zvedla jeden palec* Hrajeme čing čongy. Nevidíš? Dante zase prohrál. *Zamrkala Kaede na Hanu. Stále se snažila skrýt to, co nechtěla aby zrovna jedna z těchhle holek viděla. Měla k nim už jenom z principu odměřený postoj.* Co vy nás tu šmírujete? *Přimhouřila Kaede oči a uvolnila ruce. Zapřela se o lokty a kvůli tomu, že do teď leželi na boku, tak se za pomoci nohou a rukou přehoupla přes Danteho, kterého tímto pohybem donutila si lehnout na záda. Skončila mu sedící na břiše, díky bohu za volnou mikinu, která zakrývala jeho rozkrok a při sezení se neobepínala o její hrudník. Kaede na něm samozřejmě neseděla celou vahou, nechtěla ho zranit ještě víc. Ale taky nechtěla moc velký průser.*

*Dante sledoval, jak se Kaede usmívá. Jakoby tu bylo něco nevyřčeného, co však Dante měl vědět. Jakoby byl nyní obětí nevyřčeného a interního vtipu.* "Snad jsem nic tím nezkazil.. Co se to vlastně děje?" *proběhne mu v myšlenkách, avšak ty se rozpustí poté, co se Kaede zahihňá. Její další slova jej vyvedou z míry.* "Jak jako ukázka? Co se ksakru bude dít potom? Možná bych na to raději měl přestat myslet. Jo, přestanu myslet a vše bude jednodušší," *usmyslí si, když se ozvou dveře a Kaede přehodila sádru před jeho stehna a ruku mu oddělala. Dante se tomu nebránil, protože hleděl na Mai, jakoby byl opařený. Z transu jej dostane až pohyb té deky a slova Kaede. Jen otřásl hlavou a znovu si přehrával její slova v mysli.* "Takže.. je to jen hra..?" *Pomyslil si Dante a s jiskrou smutku hleděl na Hanu. Když se jich zeptá, co je tu šmírují, otáčí se na záda, přesně jak to Kaede chtěla.* "Měla Hana pravdu..? Opravdu si se mnou celou dobu jen hrála..?" *Proplouvalo mu v mysli, avšak tyto myšlenky nebyly ty nejhorší.* Jo, hrajete čing čongy? Já vás tam sledovala asi pět minut a moc mi to nepřišlo, *poví vytočená Hana.* Hano, stačí.. *dostal ze sebe Dante, než musel zmlknout a kousnout se do jazyka. Nechtěl projevit své emoce, nebo by jí Hana skutečně mohla ublížit. Byla již minimálně Jounin a proti ní by neměli šanci ani oba.* Ne Dante, nestačí to. Počkej si, až se to dozví tvůj sensei. Dost možná to poví tomu jejímu, když jsou takový kamarádičkové a zkus hádat, co se stane? Už se nikdy neuvidíte. Takže se vzpamatuj,  *pověděla a dala Dantemu facku, aby jej probrala.*

“takže tohle je Hana…hmm…” *Problesklo Kaede hlavou, když slyšela jejich slova. Ale výhružky, které Hana řekla, jí dopálily. Hana se rozmáchla a Kaede sebou hodila na Danteho a skryla jeho hlavu svým tělem.* Ani se ho nedotkneš! *Zavrčela jako matka od štěňat, která ohrožuje jiný predátor.* Jeho i Můj sensei už vědí, že k sobě chováme náklonnost. Já k Dante si vždycky najdeme cestu k sobě. *Civěla nenávistně na Hanu. Pak pohled stočila pod sebe na Danteho. A jemňe se usmála.* Protože když máš někoho fakt rád…vždycky ho chceš vyhledat a mít ho po svém boku. A já Danteho nejspíš miluju, takže mu nikdy nedám pokoj. *Poslední větu pověděla Haně. Ale její oči zabloudily k těm Danteho. Nos měla opět načervenalý.* Chci s tebou být pořád, Dante. Ale lásku projevuji fyzicky….slova mi moc nejdou. Po dnešku nemůže ani jeden z nás pochybovat o tom, co cítíme. A moje duše už je ti zaslíbená nití osudu. A vůbec Danteho i můj sensei to vědí, budou mě muset zabít, abych ho nechala… *Opět se otočila na vetřelkyni.* Dante to cítí stejně. Jsem jeho múza….proč bys mu ubližovala tím, že mu tohle sebereš? Chceš snad, aby byl smutný? Ranit ho? Neměl toho do teď už dost? To mi radši zlom i tu druhou nohu, ale nikomu nic neříkej. Prosím.

*Dante si až moc dobře všímá, že se z té milé Kaede stává Kaede naštvaná. Ještě, než Dante ucítí facku, Kaede před něj skočí. Opět jsou její přednosti až moc blízko a Dante hlavu zatlačí do polštáře, aby to nevypadalo ještě více divně. Po jejích slovech jen zavřel oči a zdravou rukou nahmatal tu její. Začal jí hladit, aby jí uklidnil. Hana byla naštěstí slušná, takže nechala tu holku, co se válí po Dantem domluvit. Byl to však Dante, kdo byl zmatený, radostný, avšak i trochu smutný. Když se na něj podívala a když mluvila, usmál se na ní. Však poslední větu řekla Haně a hned čtvrté slovo Danteho popálilo.* "Nejspíš? Po tomto nemůže usoudit, zda jsou ty city pravé? Jsem to ale hlupák, co jsem si to myslel," *konstatuje si v hlavě, avšak její oči mu dávaly jiný signál. Nos se opět ovinul barvou červeně a Dante začal chápat, o co tu jde. Po jejích dalších slovech tu ruku stiskne a opět jí polštářkem palce začne důrazněji hladit. Avšak když začne mluvit za něj, ani trochu se mu to nelíbí.* "To ani ohledně mých citů nemohu mluvit já? Kaede, máš sice pravdu, ale mohla jsi mi dát také příležitost do toho něco říci," *pomyslí si a jen čeká, než něco řekne Hana. Jelikož Kaede se přesunula, odhalila tím Danteho kalhoty a Hana si toho všimla. Okamžitě odvrátila zrak od toho, co viděla a přesunula se k nim.* Nebudu ti lámat žádné kosti, avšak toto není normální, *řekla již značně klidněji.* Víš, je hezké, že jste si nyní řekli, že budete navždy spolu, ale musíš si uvědomit, *její pohled míří na Kaede,* že než Dante dosáhne toho, čeho chceš ty, bude tě tento pocit stále užírat. A co se asi stane, když ti hormony vlezou do hlavy, když budete pět dní od sebe? *Hana se pak podívala na Danteho.* A co ty? Pochybuji, že tě tvůj Kage vůbec pustí mimo rodnou vesnici tak často, aby jsi mohl uspokojit její.. ehm.. řekněme, potřeby, *poví Hana, avšak Dante prudce odpoví:* Klidně se budu pohybovat v zemi lesů, postavím si tam chatrč a vždy budu čekat, až Kaede bude chtít přijít. I kdyby to mělo znamenat, že se v Kumogakure neukážu třeba deset let.

*Danteho uklidňování nepomáhalo, Kaede semknula čelist, aby držela jazyk za zuby. Měla teď v hlavě kromě hormonů spíše kupu nadávek, ale jelikož tu byl on, nechtěla před ním klít. Vytrhla ruku z jeho sevření a přesunula se na okraj postele, ze kterého spustila nohy na zem. Pohybem ruky přehodila přes Danteho peřinu. Mlčela a probodávala starší dívku pohledem. Z jejích představ o společných chvilkách s Dantem, se staly představy, jak tyhle dvě cácory porcuje na sushi. Nechala je všechny mluvit. Hanu, Danteho....sklopila pohled a ofina jí zakryla skoro celý obličej.* Proč....proč mám pocit, že tady celá blbá Kirigakure stojí proti nám? *Pevně stiskla prostěradlo v prstech.* Promiň Dante...dneska raději odejdu, než abych řekla něco, čeho budeme oba dva litovat. *Bylo na ní vidět, že toho měla na srdci doopravdy hodně. Nejraději by ztropila hysterický záchvat, ale on se musel léčit a nechtěla ho od sebe odehnávat svým chováním. Sama si ovědomovala, že byl ještě dítě a že v hlavě neměl to, co ona, a to nemyslela v erotickém slova smyslu, ale ve vyspělosti. Mohla by něco říci ironicky a on to vzít vážně. To byl ten hlavní rozdíl. Sáhla po berli a postavila se.* Příjdu, až tě odtud pustí... *Oznámila a vydala se z pokoje. Ve dveřích se podívala na Mai velmi nepřátelským pohledem. Měla co dělat, aby holku nepřetáhla berlí tak silně, že by ji tu museli taky hospitalizovat.*

*Když se od něj Kaede odtrne, jen si povzdechne a sleduje, jak se její pohled opět změnil. Byl to stejný pohled, jako má většinu času Reisu.. Krvežíznivý a chladný. Přehodila přes něj peřinu, aby nic nešlo pořádně vidět, což Dante chápal jen tak z poloviny. Když řekne to o Kirigakure a že raději odejde, Dante se chladně dívá na Hanu. Ta mu však nevěnovala pozornost, nýbrž sledovala, jak Kaede sahá po berli. Když oznámila, že půjde, Dante řekl naléhavě:* Kaede.. nechoď.. prosím.. Ne Dante, ať jsi jde. Ty do toho nemáš co kecat, Hano! *řekl polokřikem a posadil se. Když Kaede odešla, Hana jej chytila za tváře a začal výslech.* Dělala něco nepříjemného? Co se tu vlastně dělo? Co jste všechno dělali? *Započala Hana, avšak Dante jen chladně řekl:* Vypadni. Ty i Mai.. Vypadněte obě.. Hele, doktoři mohou zjistit, zda jste něco neporušili.. *ani nestihla říci, než Dante cukl zdravou rukou před jejím obličejem a trochu jí zapálil vlasy (Katon: Houkashusha​).* Říkám.. vypadněte.. *dostal u toho ze sebe Dante a oči mu začaly cukat v tiku. Hana si je ihned udusala, protože byl Dante velmi oslabený, ani to moc škod neudělalo. V tom přišla i do pokoje sestra.* Co se tu děje, že ta holka utíkala? Jen se tu trochu zbláznil pacient, *dodala Hana naštvaně a probodávala Danteho pohledem. Sestra jej položila, aby ležel.* Ty kapačky nebudou již potřeba, ale stejně si tu den dva poležíte, *řekla a hadičky z rukou mu vyndala. Ihned poté se vydala k odchodu. Dante se postavil, i když se mu nohy celé třásly.* Ať mi řekneš cokoliv, nic to nezmění, *strčí do ní poměrně silně, na jeho stav,* Pokud Kaede nebude mít milence, budu s ní! *téměř zakřičel a jen doufal, že od ní dostane facku. Za oknem totiž byla obří váza z květinami, za kterou by se mohl prohodit. Rychle chytil své brašny, aby se sem už nemusel vracet. Už k němu letěla ruka a on použil Kawarimi no Jutsu. Nyní byl za keřem a všímal si, že Kaede odchází.* "Nesmí mě vidět, říkala, že pokud jí mám rád, tak tam zůstanu," *projelo mu hlavou a on rychle poskládal pečetě na Shunshin no Jutsu, těsně předtím, než mohla Hana jej přes okno chytit. Měl u sebe nyní všechno, co potřeboval a nemusel se vracet. Stáhl se tedy do hotelu, do kterého vylezl skrze Kinobori no Waza. Jen si lehl do postele a usnul. To používání chakry jej dostalo a hlavně nechtěl dělat hluk, aby Kaede nepostřehla, že se v pokoji něco děje.*

*Kaede ani netušila jak, Noctis se s ní "probliknul" v zemi Vody, asi dvě hodiny od Kirigakure a než mu stačila cokoliv říct, byl zase pryč. Všechen ten stres a šok z celých těch dvou dní v ní vyvolal akorát reakce, kterou v sobě držela tak dlouho. zvracení. Štěstí, že nikdo nebyl okolo a že to fakt nemusela držet. Extrémně se jí ulevilo, když vedle svého vějíře klečela na zemi a její tělo násilně tlačilo obsah jejího žaludku ven. Kus od ní byla voda, kteoru využila k nějakému lehkému omytí a osvěžení před tím, než vyrazila do Kirigakure. Během její cesty se ve vězení v Zemi ohně už děly věci, o kterých snad ani nechtěla vědět. Ale srdce měla sevřené, jakoby to byla ona, kdo tam byl zavřený. Byla tak vyčerpaná...sice neměla na obličeji a rukou krev, ale její oblečení...kterého moc nezbylo po té noci, bylo jakoby ho celé vymáchala v krvi. Dobelhala se k bráně Kirigakure, když před ní slítla na zem a vykašlávala dobrou dávku krve. Celý ten adrenalin, který jí v krvi proudil ještě pár hodin dozadu, začínal odeznívat a její zranění se začala hlásit o pozornost. Měla zlomená nějaká žebra, nos sice vypadal, že je na svém místě ale také byl přeražený, naštípnuté některé malé kosti v dlani, i na nohou. Celá ta rvačka v Sora-ku na ní zanechala více ran, než si myslela a to, že pak celou noc sloužila jako polštář pro někoho, kdo byl minimálně o polovinu těžší než ona, tomu taky nebylo moc přínosem. Ležela na zemi před branou, kde jí sebrali Shinobi z Kirigakure a dotáhli jí do nemocnice, kde se o ní tak nějak základně postarali, jelikož nebyla z jejich vesnice, moc to tam medikové neprožívali, ale jelikož měli její kartu zavedenou už od chuuninských zkoušek, tak jí úplně neodbyli. Přemýšlela, zd aby měla jít za Tatsuyou a říct, co se stalo, nebo ne...Měla strach, že by se hrabal ve věcech, které by mohli všem akorát přihoršit. A když už přemýšlela o věcech, došlo jí, že on stále měl její batoh, kde měla všechno....doslova, všechno. Jediné, co jí v Sora-ku dal, byly základní zbraně, které využívala. Takže se tomu setkání stejně vyhnout nemohla. Otázkou jen bylo, kdy jí pustí z nemocnice.*

Tatsuya: *SAmozřejmě mu neunikne že Kaede je už v Kirigakure ale zjistí to asi až 2 hodiny po jejím příchodu když si to sám zjistí tím že se pokusí soustředit na její chakru skrze Kagura Shingan ale udrží to na velkém obvodu jen dočasně, protože má hold málo chakry a stále se mu za ten čas obnovilo jen něco málo. Vydá se tedy do nemocnice a pak si zaleze do jejího pokoje, kde je jen Kaede a dá jasně najevo že s ní chce být sám a tak se do toho pokoje nikdo nedováží přijít a Tatsuya pro jistotu i zamkne klíčem, který si vyžádá. Nakonec jsou tu slova, která nikdo nemusí slyšet a tak dojde do pokoje Kaede a pooloží ji k posteli její věci a sám si pak prohlíží její lékařskou zprávu.* Hmm... to není tak hrozné. Jsi chytrá a nikoho nenasrala.. jsem upřímně rád že jsi v pořádku.. já hold musel zmizet.. neměl jsem dost chakry abych tě vzal sebou.

*Přiřadili jí pokoj a než se nadála, jelikož v jejím stavu jí čas utíkal jinak, tak už tam byl Tatsuya a zamykal dveře. Bylo jí jasné už z předešlého večera, že tady za branami vesnice je třeba největší diskrétnost. Sledovala ho a mlčela, než si vzal do ruky složku a projel ji.* Štěstí, že jsem se naučila mlčet. Ale ten druhej hlupák jakysi zapomněl, že i ticho je možnost. *Nafoukla tváře. Zavřela oči a jen si povzdychla. Jeho bratr to včera přehnal a taky za to byl potrestán. Jen Kaede Noctisovi nevěřila a čekala, možná jen to nejhorší…* Asi je lepší, žes zmizel…celé to pak bylo, takové…nešťastné. *Vnitřně bojovala s tím, že by na něj řvala a nadávala mu, nakonec ale vše mělo nějaký normálnější konec a ona byla naživu, i když ve velkém stresu z toho, co se momentálně dělo v její rodné zemi.* Dřív, než se to dozvíš od někoho jiného… *Rozhodla se mu předat část informací, které mohla, aby na to byl Tatsuya připravený. Proč? Netušila, už tak pro něj dělala dost laskavostí, přesněji dvě hlavy chmatáků a nespočet Jashinistů, které mu hodlala naservírovat na zlatém podnose.* Kriminalita v zemích stoupne, nevím jak moc..záleží na tom, co ten blázen všechno vypustil ven…ale bude to nepříjemné pro všechny země, tím pádem i pro Říši Kou. Doporučuju ti, abys lépe zabezpečil jakékoliv spoje mezi Kirigakure a Iwagakure, protože na svobodě touhle dobou určitě pobíhá o dost více nebezpečných lidí, než včera. *Bláznem myslela Noctise, Ayato byl nakonec přece jenom návnada, ale i na něj už su zahřívala dlaň. A až mu jí natáhne, tak její otisk bude mít na tváři minimálně rok. Netušila, jak moc jí tohle jejich blbnutí bude štvát, a jak moc se o něj bude bát. A to jí vnitřně extrémně štvalo.* Ty jsi očividně v pořádku…? *Z konstatování faktu se stal jakýsi dotaz. Natáhla ruku a prsty roztáhla stranu batohu, aby se podívala, zda to nejdůležitější tam je.* Děkuju za věci mimochodem.

Tatsuya: Tohle Ayato neumí.. se divím že ještě žije. S tím jak mu v tomto ohledu chybí mozek a přemýšlení.. čekal jsem že bude mrtvej ale k překvapení.. stále žije. *Už dávno ví co se stalo, Tatsuya měl samozřejmě obavu o život Ayata a proto se ho pokusil vyhledat použitím techniky Tōmegane no Jutsu a když ho uviděl v tom vězení.. byl nejdřív vyděšený ale když se podíval později byl tam už Noctis. podíval se tam krásně v moment kdy byl Ayato v docela inkriminované pozici ale pak se tam objevil jeho zachránce. Je jasné že Tatsuya nemá tušení jak se tam do toho vězení vůbec dostal nebo co tam s Noctisem dělají ale bude lepší.. když to ani nebude vědět. Kaede mu pak situaci nějak nastíní a dovysvětlí mu to tak.* Tak tohle dělal ve věznici s nejvyšší ostrahou.. kdyby Hokage nebyl dement a ty Nukeniny popravoval bylo by po problémech ale naštěstí výš jak B rank tam není a tak to jako hrozbu vnímat nebude nutné ale i tak.. děkuju za informaci ale já už podnikl jisté kroky. *Už teď ví že tohle částěčně hodí na Hokageho (Tatsuya) a veřejně zesměšní a odsoudí jeho bláznoství že držel tolik Nukeninů při životě a na jednom místě ale Kaede to říkat nebude.. nebude ji tahat do politiky.* Já jsem v pořádku.. určitě ve větším než ty. *Přistoupí ke Kaede a natáhne se k ní s rukou.* Nebudu tě tady v nemocnici držet zbytečně dlouho.. zakousni se a můžeš odejít.. ihned. *Sice ho to vyčerpá, protože to bude stát nějakou další chakru ale hodlá použít Iyashino Kōshō aby ji vyléčil.*

*trochu se zamračila. Byla ve stavu, kdy dvoje emoce nebyla schopná skrývat jak dobře, jako vždy. A Tatsuya teď shazoval slovy někoho, koho měla ráda a to se jí očividně dle jejího pohledu, nelíbilo. Ale nekomentovala to. Měl nakonec trochu pravdu. Pud sebezáchovy byl asi něco, co Ayato v tu danou chvíli zapomněl, že existuje. Od Tatsuyi se dozvěděla, že se tam nakonec dostali, takže si byl jistá tím, že Noctis svou zakázku dotáhl.* A žije? *Nevěřila mu (Noctisovi), proto se Tatsuyi raději zeptala. Bylo jí trochu jasné, že pokud žije, tak jí dřív nebo později sám dá vědět, ale ustaraná ženská…to je horší, než stíhačky s atomovými bombami. Tatsuya jí nabídl svojí ruku, to tady už jednou bylo…podívala se na něj a jemně se do jeho předloktí zakousla. Nechala se od něj kompletně vyléčit, však proč by odmítala, je to jeho nabídka a jen hlupák by odmítal. Chvíli tam tiše seděla s pusou plnou jeho kůže. Cítila se nějak provinile, ani neměla tušení proč. Po chvíli se ho pustila a opřela se zády o zvednutou postel. Že byla vyléčená fyzicky byla jedna věc, ale psychicky se necítila nejlépe a tak si tu ještě hodinku chtěla dáchnout.*

Tatsuya? Žije.. jen nevím zda to je dobře nebo špatně.. inu Ayat se s Noctisem mohou jen modlit aby tohle neuškodilo Kou.. jakmile budu při plné síle tak bych to už řešil. *Nejde jen o to co by chtěl udělat ale spíš oc by musel ve svém postavení udělat a je jasné že tohle celé se dostane do povědomí mnoha lidí ale to Kou srát nemusí.. do momentu než by to Kou nějak poškodilo. Když se Kaede vyléčí.. Tatsuya se rukou nenápadně přidrží její postele a aby nedal najevo že ho to fyzicky vyčerpalo víc než čekal tak se posadí na okraj její postele. Možná je to trochu drzé ale to ho teď vážně nezajímá.* Nesmíš se nad tím moc zamýšlet.. ať chceš nebo ne Ayato prostě žije v úplně jiném světě a postupně bude přitahovat pozornost mocných Nukeninů jako je Noctis.. tím co teď udělal tak to bude platit minimálně dvojnásob.

*posunula se trochu na posteli, aby mu dala prostor. Nakonec, tak široká ta postel nebyla, aby ji nezasedl. A tak jí nic jiného nezbývalo. Vyhazovat ho nechtěla.* Jasné…však přeci jen musíš dávat přednost lidem říše. Rodina a přátelé v takovém případě chtě nechtě jdou stranou… *Konstatovala fakt. Nad jeho slovy pokrčila rameny.* Já to vím, nejsem hloupá…ale naivní ano. Bohužel. *Povzdychla si. Ona to asi neuměla tak lehce rozlišit jako Tatsuya. Práce vs život. Bylo na ní vidět, že je trochu ustaraná, ale tak…to byl její problém a její hloupost.* Nedá se jinak… *Pousmála se. Ale spíše ze zoufalství.* No tak snad po dnešní noci bude stále schopný udělat, co je třeba… *Zamyslela se. Byla ale ona schopná? Nejspíše ano. Měla dost možností.*

Tatsuya: *Je rád že to Kaede chápe, občas je sice fakt na ránu ale narozdíl od mnoha jiných lidí je dost vyspělá a hlavně cápavá.. umí věci vidět tak jak jsou ne jen ze svého úhlu pohledu ale i z pohledu někoho jiného a to se mu na Kaede tak líbí.* Řekl bych že jednou Noctise z cesty odstranit dokážu ale.. fyzicky to není v mojich silách i kdyby mi pomohl Ayato a jeho děti.. nejsem Akai abych je proti němu použil. *Sice tím prozradí že zná identitu jeho dětí a že jich má dokonce víc ale doufá že se Kaede nebude vyptávat. Není to bezpečné to znát a už tak to v celé Říši Kou ví jen minimum lidí, dávat tohle i Kaede, která by to mohla využít únahlene a nakonec se zabít.. to riskovat nehodlá.* Pro Ayata je podle mě jistá příležitost.. jako Mizukage na to mám jiný pohled ale jako člověk a někdo komu na něm trochu.. záleží, doufám že se té příležitosti chopí a nepustí ji.. mohl by se dostat do míst a mezi lidi.. mezi kterémi by byl v bezpečí, které by mu nemohla zajistit ani jakákoliv vesnice. A příležitost k úspěchu.

*Chvilku se zamyslela, Tatsuya to řekl docela tak, že jí zmátl. Ale když se vrátila v myšlenkách, tak jí došlo, že to myslí děti Noctise. Ayato by jí o dětech řekl a Noctis odsouhlasil, že má někoho, kdo je mu velmi blízký. Takže to tak i odpovídalo.* Dokud nedělá nic přímo tvojí říši, pak asi nemá smysl ji ohrožovat. Ten člověk je blázen, bůh ví, jak by to dopadlo. Nepochybujj o tvojí síle, ale ten týpek je starší a rozhodně zkušenější než vy dva s Ayatem dohromady. I když bych mu nejraději zmrzačila rodinu, tak je výhodnější pro všechny jeho přítomnost tiše trpět a spíše se konfliktům vyhýbat. *Pokrčila rameny. Ten písek jí děsil, že nespal, to bylo divný a hlavně díky tomu měl výhodu, a že byl starej jak svině a díky tomu i mnoho zkušeností…byla by sebevražda proti němu jít. V tuhle chvíli byla i tak vystrašená, že by nevěřila ani pěti Kage, že by ho položili. Takový strach a respekt v ní vzbudil. Když pak mluvil o budoucnosti svého bratra, Kaede se trochu sevřely orgány. Položila si ruku na hrudník a tlačila, aby trochu přebila tu divnou vnitřní bolest.* Trochu záleží? Nikdy není pozdě se k sobě chovat…bratrsky. *Nevěděla, jak Tatsuya blbnul okolo Ayata v Sora Ku a vlastně mu jí “prodával”, jakoby byla na půjčování. A vlastně jen viděla, jak do sebe navzájem rýpají.* Jestli by ti měl pomáhat ze stínů, jak jsi říkal dříve, pak nevím, zda je vhodné, aby byl mezi…více vlivnými Nukeniny… *Zkřivila rty. Ona znala Bungo knihu lépe, než svoje boty a věděla, kdo je ve stejné sekci jako Noctis a moc se jí nelíbila přítomnost těch žen okolo Ayata. Celkově…na jednu stranu by ho v tom podpořila jakoby šlo o něco “legálního”, na druhou byla z toho nějaká sevřená a nervózní a celkově spíš měla obavu.* Tatsuyo… *Nafoukla tváře. Pak si ztěžka povzdychla.* Prosím nikdy mu neříkej, že my… *Rozhlédla se. I stěny tady mají uši, stejně jako v Konoze. I když je to Mizukage, kdo ví, kdo je vidí nebo slyší.* Však ty víš, co nechci abys mu říkal…a vlastně asi i…to bylo tehdy poprvé a naposledy. *Musel by bejt idiot, aby mu nedošlo proč a o čem mluví a tak. Kaede si vytáhla polštář z pod zad a připlácla si ho na obličej.* Asi sem se fakt zbláznila….

Tatsuya: Kdyby jen zkušenější.. hold na něj nestačím ale tak co mi zbývá.. nakonec pokud si k němu Ayato najde cestičku.. může se to nakonec vyplatit všem. *Kdyby se s ním Ayato nějak sblížil tak Noctis věří že Ayato by Noctise dokázal udržet tím způsobem že by Noctis jen tak nedělal průsery vůči lidem na kterých Ayatovi záleží. Takže určitě by mu nejeblo s tím že teď jde vyhladit celou Kirigakure nebo Konohogakure ale taky to tak být nemusí a Tatsuya.. nemůže nad tím víc přemýšlet.* Co na plat.. na druhou stranu už tam venku Noctis běhá roky a nic moc se nestalo takže to nechám nějak být. *Nad dalšími slovy Kaede se musí zasmát.* Neměl bych to říkat ale i já jsem už měl nějakou zkušenost s těmi spičkovými Nukeniny jako je Rias Gremory nebo Tsuki Yagami.. obě tyhle jména jsem potkal osobně v obchodním duchu. *Přitom Kaede pak úplně změní téma na něco jiného a on se na ní podívá docela překvapeně.* Ooo? Takže ti už nejsem dobrý jo? Včera to vypadalo úplně jinak když jsi za mnou přišla. *Jen si do ní trochu rýpne.* Měl jsem to risknout a využít toho.. moje blbost ale neboj.. nic mu nepovím.. ještě abych mu říkal že jsem spal s ženskou... o které jsem mu říkal aby do toho s ní praštil.. že by o to určitě stála stejně jako on. *Mohl by se tvářit že mu to uletělo ale co.. prostě to řekl.*

V obchodním duchu?! *Nedalo se svítit, Kaede sice byla velmi tolerantní člověk a diskrétní především, ale ještě nedospěla mentálně natolik, respektive…nikdy neměla tolik zodpovědnosti za něco, aby pochopila, že někdy je pro dobro vesnic třeba obchodovat i s tou druhou odvrácenou stranou. Hodila po Tatsuyovi vyčítavý pohled, ale velmi rychle se uklidnila. Ona věděla doslova hovno o tom, co je třeba k zaopatření jedné vesnice, natož dvou… nicméně hned na to si do jí rýpnul. Nemohla nic, jen s hlavou v polštáři pokrčila rameny.* No pardon… *Řekla trochu ironicky, celá ta situace jí přišla divná a nejradši by se propadla do podzemí Kirigakure, rovnou do lávy. Když ale Tatsuya řekl to o dohazování. Stáhla polštář a zamrkala.* Co že to? *Nechápala, co teď říkal.* No moment! *Praštila si polštář do klína a natáhla se k Tatsuyovi.* Cože?! *Jako kdyby zpracovávala informace (jako ten obrázek s výpočty geometrie a za nima zmatená ženská), tak se tvářila.* No nevím, zda o to on stojí…podle mě si myslí, že jsem prostě dítě. Což s čistým štítem můžu říct, že proti vám dvěma stále jsem… celý tohle je divný. *Zamručela a zase se opřela o postel.* Když já nevím…co cítím nebo ne. Ale nikdy sem se o nikoho tolik nebála. *Jakoby byl Tatsuya vztahová poradkyně, zrovna on. Přišla si hloupě. Ale pomohlo jí to rozseknout otázku Sory. A celkově si vybrat cestu. Zakroutila hlavou.* Tohle bude stejně navždycky jenom jednostranná záležitost, tak nedělej dohazovačku. *Natáhla se k batohu a vythla si ho do postele, začala v něm lovit oblečení.*

Tatsuya: Jsi fakt jako dítě.. však uvidíš že Ayato tě nevidí jako dítě on je pouze.. srab. Má ze vztahu strach a to je všechno. Nebýt téhle překážky už by tě dávno brousil někde na lavičce. *Tohle ji k tomu poví, trochu drsnější a silnější slova ale neví co jiného ji k tomu říct.* Já si s Ayatem hezky promluvil co jsem s ním díky tobě a tvému útěku byl sám.. co přesně jsem mu řekl a co mi řekl on ti ale nebudu říkat ale povím ti že v současné době jsme úplně tragická dvojka.. jak on tak i ty a je mi z vás skoro do pláče. *Zamračí se nad tím.* Ani jeden z vás neumí být proti tomu druhému upřímný.. to by vás to zabilo?

prosim? *Zaskočilo jí to. Zamrkala jakoby byla v nějaké iluzi. Spíš jí šokoval Tatsuyův projev. To jak jí totálně bez jakýchkoliv zábran prostě tohle řekl. Zaskočená na něj civěla a Tatsuya mluvil dál. Prý do pláče. No…nemohla nic, než souhlasit. Byla v tomhle tragická. Jenže zničit neúspěchem to, co mají…bála se toho.* Ty seš fakt citlivej, až ti bolí. *Vytáhla nové kalhoty a začala se do nich soukat.* To nemá s upřímností co společného. On ví, že se s ním cítím jinak…to je spíš…z mojí strany, o strachu, že o něj přijdu. Už jeden kluk mi umřel. Nepotřebuju se neustále bát o jiného. *nafoukla tváře, naštvaná sama na sebe, protože přesně to, co nechtěla, stejně dělala. Dělala si starosti a bála se i tak. Slezla z postele a vytáhla tričko z batohu, trochu pomačkané, ale to schová mikina. Otočila se k Tatsuyovi zády a prostě si ho tam převlékla za nemocniční pyžamo.* Hlavně jak to mám asi tak udělat…on má zjevně problém někomu věřit už od mládí. Však sám víš proč…a já musím uznat, že je to velmi riskantní, když bych ho spíš měla chtít zabít a odevzdat pro odměnu…kdo ví, kdy mi rupne v bedně a udělám to. *Mluvila o tom, jakoby se to někdy mihlo stát, protože věděla, že po jejich hrátkách ve věznici bude Ayato v hledáčku Konohy víc, než kdy dřív. A kdyby se vše provalilo, mohla by k tomu být přinucená.*

Tatsuya: Nebudu citlivej! Brát na vás ohledy do nekonečna tak se nikdy nikam nepohnete... prozatím mi stačí že jsem Ayatovi nasadil brouka do hlavy, to mi stačí. *Když Kaede zmíní že Ayato ví jak se cítí (Kaede) tak Tatsuya tam div nevyprskne smíchy.* Podle toho jak to vypadá jsi mu to neřekla a tak to určitě neví.. jeho všímavost na takové věci je na takové úrovni že je pravděpodobnější že si slepec všimne že máš novej účes než aby Ayato z tvého chování poznal že jsi do něj zakoukaná nebo dokonce zamilovaná. *Zase o něm nemluví moc hezky ale ať si Kaede říká co chce určitě někde uvnitř bude vědět že Tatsuya mluví pravdu.. i když si nebere servítky. Jak to má Kaede udělat do toho už mu nic není, to je vlastně jejich problém jak se přes ten problém dostanou. Tatsuya si myslí že Ayato by měl v tom emočním stavu trochu vyspět a neužírat se něčím co se stalo desítky let zpět.. jsou lidi kterým se stalo něco i mnohokrát horšího a žijí normální život, Ayato si tuhle část vědomě a doprovolně upírá (Tatsuyův Názor). Zatímco se tam převléká nemá potřebu ji očumovat.. co na ní chtěl vidět už viděl.. nebo se toho i řádně nabažil doteky a tak se Kaede nemusí bát že ji bude očumovat jako starej úchylák.* Co teď budeš dělat vlastně? Co máš dál v plánu?