Nemocnice

*Dante se na chvíli odmlčel, protože nechtěl Kaede nějak vyplašit. Bylo roztomilé jí sledovat, když se porozhlížela po pokoji a hledala zdroj jeho hlasu. Kaede byla trochu studená, takže jí vlastně svým tělem hřál. Stále jí trochu hladil, ale byl velmi opatrný a něžný. Když jeho směrem pootočila hlavu, zrovna byl otočený tak, že si obličej zabořila do vlasů. Dante se trochu posunul, i když měl celé tělo v jednom ohni. Nyní si byli tváří v tvář a její hlas byl zesláblý. Opět zavřela oči a s úsměvem se mu opět dostala do vlasů. Když usínala, Dante cítil, jak mu stiskla ruku a on jí dal prsty mezi ty jeho, aby to bylo pro obě strany příjemnější. Žebra jej bolela jak prase, avšak naštěstí ležel na straně, kde neměl zlomené žádné. Sledoval její nádechy, výdechy a on se s ní podvědomě sladil. Ona se nadechla, nadechl se i on. Ona vydechla, taktéž vydechl. Její úsměv neopadal, ani když spala a Dante si podvědomě všiml, že se dveře pootevřely a někdo vešel. Při zraku na Zirovo sváteční oblečení zavřel oči, protože nechtěl být za podivína, že leží vedle holky. Jeho dech, jenž byl synchronizovaný se spící Kaede, budil dojem, že spí také.* Dante, ty idiote, *řekl společně s jeho smíchem. Šeptal, tak i smích velmi krotil.* Takže jsi to přeci jen dokázal. Kvalifikoval jsi se. A co je možná důležité, našel jsi si někoho, koho máš velmi rád, *povídal, avšak tónina hlasu se mu změnila. Byl spíše, jakoby měl slzy na krajíčku. Dante se chtěl otočit a vidět jeho tvář, protože jej vždy znal jako toho vážného, hrůzu budícího muže, nebo jako toho idiota z hotelového pokoje, avšak nikdy ne takhle.* "Co to má být? A udělal někdy něco podobného už v minulosti? Proč najednou ta sentimentalita." *Tyto myšlenky nenechávaly Danteho mysl v klidu.* Jen chci, aby jsi věděl, že mě to mrzí.. To vše. Jak jsem byl na tebe tvrdý, jaké jsem dělal tresty.. Dělal jsem to jen pro tebe, aby jsi byl sebevědomí a vytrénovaný. Strašně mi připomínáš mého syna, bůh žehnej jeho duši. Takový paličák, ale se zlatým srdcem, *slzy již nešli odepřít a Dante byl paralyzován. Příčinou však nebyla krutá bolest, ale jeho slova.* "Ani jsem nevěděl, že měl syna. A nyní vím, že jej ten trénink mrzel.. Zajímalo by mě, co je ten dárek, o kterém mluvil předtím, než jsem zkolaboval," *pomyslil si Dante a už jen slyšel jeho kroky, jak opustily místnost. Ani si to neuvědomil, avšak mu tekly slzy. Vize se stávala rozmazanou a Dante si i přes nesnesitelnou bolest slzy otřel.* "Nezklamu vás, sensei. Budete na mě hrdý," *slíbil si Dante a stisk trochu zesílil. I když Kaede jen spala, byla pro Danteho oporou. Chtěl usnout, upadnout do bezvědomí, ale nešlo to. Bolest byla až moc prudká a silná. Po době, co se mu zdála jako věčnost, Kaede řekla opět jeho jméno.* Kaede... *zašeptal zpět s milým podtónem. Když si chtěla sundat obvazy, Dante si toho všiml a ještě než se jich dotkla, měla v cestě Danteho ruku. Celá hořela v plamenech agónie, ale musel to pro Kaede udělat.* Prosím.. ne.. Pokud to chceš sundat, já to z tebe dostanu, *nabídl jí, avšak v jeho hlase zněl zlomek jeho bolesti. Na její slova jen podotkl:* Není to hloupost.. *Když mu poděkuje, Dante jí stiskne ruku a dá jí ruku mezi polštář a hlavu, chtěl jí hladit tvář. Trochu s její hlavou pootočil, aby byli proti sobě tváří v tvář. Přitom obličeje měli opět až moc blízko u sebe.* Kaede.. neděkuj mi. Já Ti děkuji, že jsem tu pro Tebe mohl být, *pošeptal s neskutečným vděkem a nákloností. Stop po slzách si všiml až nyní, když měl lepší pohled. Vzal svůj rukáv a jemně jí začal otírat obličej. Když bylo hotovo, zahleděl se jí hluboce do očí a pronesl sladkým, avšak upřímným hlasem:*  Nyní jsi v bezpečí, ano? Ale musíš odpočívat. *No bolest se z části aklimatizoval, takže ta již nehrála tak velký problém.*

*Danteho ruka byla rychlejší, než ta její. A tak nechala obvazy být, jak byly. I on se jí zdál na dotek horký. Jakoby jeho tělo stále bojovalo se zraněními. Což bylo jasné, však se úplně odrovnal. V hlavě ale neměla ani dost místa, ani energie na přemýšlení. A tak přišlo staré známé “co na srdci, to na jazyku”.* Sundej mi to, prosím. *Nechala ho udělat práci a stále se k němu alespoň pomyslně tulila. Bylo to zvláštní. Měla po celém těle hřejivý pocit, a to i přes horečku a sedativa. Neuměla ho určit.* Hlavně, abys ty byl v pořádku. Nezanedbával svoji vlastní léčbu. *Mluvila potichu, stále se jí přivírala a rozevírala víčka očí.* Jaká jsou tvá zranění? Určitě jsi na tom hůř. *Lehce se zapřela o lokty, aby se mohla trochu posunout a on měl více místa. I když to šlo hodně špatně a rozdíl byl tak maximálně 5 centimetrů.* Byl tu Sensei? Vůbec nevím, co se stalo od chvíle, kdy skončil souboj…. Prošel jsi do dalšího kola? *Byla zvědavá. Nejraději by si zašla vše zjistit. To by ale nemohla bejt úplně v háji.* Dante…budeš tu dnes se mnou přes noc, že jo? *Pevněji stiskla propletené prsty. Stále ho po očku sledovala. Střídavě jeho a strop, sem tam očima zaplula ke dveřím. Nikdo však nepřicházel. Kaede ani nevěděla, že tam Zira byl. I když slyšela hlasy, měla za to, že to byl sen.*

*Její čelo bylo chladné, jako ta rosa před začátkem inferna. Vlastně to bylo až symbolické. Dante byl jako to inferno a Kaede ta, co tomu předešla. Avšak nyní alespoň věděl, že kdyby měl bojovat proti Kaede, tak nevyužívat techniky Katonu, jelikož by to ještě šlo proti němu samotnému. S uživatelem Fuutonu se ještě nesetkal, ale vše se musí stát, no ne? Když jej Kaede požádala, aby jí to sundal, trochu se posunul výše a byl v polo sedu, polo lehu. Obvazy pomalinku, avšak jistě odmotával. Když spatřil místo, kde nejspíše byla ta rána, jen si oddechl, protože na ní někdo využil přímo lékařské techniky.* "Alespoň lékaři jsou tu k něčemu. Chudáčku můj, copak ti to udělali," *pomyslil si a obvazy stočil a položil na stolek. Bolest mu v tomto pomáhala, protože jej udržela při vědomí. Když potichu mluvila, jeho smysly byly tak zbystřené, že každé srozumitelně slyšel. Veškerou pozornost věnoval jí a pouze jí. Stále přivírala oči, avšak Dante jí odpověděl:* Neboj, nic zanedbávat nebudu, *Když se jej zeptala na jeho zranění, Dante si oddychl.* No, čtyři žebra mám v háji, zlomené. Zlomenina ruky, ale to není zas tak vážné. Na plíce byl vyvinut až moc velký tlak, takže se s tím budou muset srovnat. A třešnička na dortu, všechny svaly těžce namožené a dokonce čtyři zpřetrhané, *vyjmenovával Dante, ale očividně si s tím moc starostí nedělal.* Ale žádné z těchto zranění se nevyrovná tomu, kdybych tě ztratil, *dodá mile a daruje jí ten nejhezčí úsměv, co by v této situaci šel. Když se chtěla posunout, jen jí podržel ruku a pošeptal:* Ne, Kaede, místa tu mám dost. A navíc, chci ti být co nejblíže, *žádal Dante, protože nutit jí nemohl a ani vlastně nechtěl. Když se zeptá na svého mistra a na to, jak to probíhalo po souboji, Dante se na ní podíval a pohladil jí tvář.* Ano, tvůj sensei tu byl. Mám mu dát echo po sestře, avšak zatím nedorazila. A neboj se, z těch plamenů se dostat byla brnkačka. A ano, kupodivu jsme oba prošli, jen já nevím, zda budu schopný se zúčastnit třetí části, *poví Dante sklesle. Když jej pevněji stiskla a zeptala se jej na to, zda by tu u ní byl, Dante se usměje a trochu se přiblíží, aby se jejich nosy střetly. Potom s ním pohne ze strany na stranu, jako to dělají kočky.* Kaede.. Pro Tebe tu budu až do skonání světa. Ne, to budu stále s Tebou, jelikož duše má neopustí tu tvou, *poví Dante s podivným podtónem, který on sám identifikovat neumí, avšak Kaede jej může až moc dobře znát z romantických knih.*

*Dante jí ty obvazy sundal. Byla mu vděčná. Výčet jeho zranění byl mnohem delší a už od poslechu bolestivější, než ta její. A i přes to si našel sílu a přišel za ní. Na nic se nezmohla. Jen poslouchala jeho seznam a cítila, jak se jí obraz před očima mlží. Slza, jedna jako druhá, se jí skutálela po spáncích. Slova, která z jeho strany následovala jí zaskočila ještě více. Červenala se a přitom její oči plakaly. Její emoce byly zvláštní. Jeho úsměv to však úplně dorazil. Zamrkala na něj uplakanýma očima.* Buď na sebe opatrný. *Jediné, na co se zmohla. Pohlazení jakoby zahojilo rány na srdci, ale stejně její hlava měla pocit, že je to špatne. Neměl by trpět kvůli ní. Nikdo by neměl…* Ah… *Kývla hlavou.* Musí nám poskytnout tu nejlepší péči, abychom mohli pokračovat. Tobě obzvlášť. *Jeho další chování jí úplně zaskočilo. Civěla na něj a vlastně přímo na ten nos. Náhlý nával tlaku krve do obličeje jí neudělal moc dobře. Zadržela dech. Srdce se jí u téch slov rozbušilo, jako o závod. Netušila, co se to sakra dělo. Svět se jí točil. Jako na kolotoči, se snažila udržet rovnováhu, a přitom ležela. Druhou rukou sevřela prostěradlo, což Dante nemohl vidět. Přišla si jako v románu.* J-Já….nemám slov. *Dostala ze sebe potichu. Náhlá změna jejího tlaku a tlukotu srdce byla jasně poznat i na jejím dechu. Nevěděla, co dělat. Jak mu jeho slova opětovat a přitom se neznemožnit, nebo nepřekročit stále stanovené hranice.* Dante? *Na jejich věk byl dost možná ještě vyspělejší, než ona. Byl tu pro ní. Odvážný a rozhodnutý dát všechno jen pro to, aby mohli být spolu déle. Obětovat život….
Jebat hranice. Zapřela se o loket zlomené ruky, to ji nebolelo. I přes bolest žeber, věděla, že on je na tom mnohem hůře a neheká tady ani zdaleka tak úzkostně, jako ona. Prostě se natáhla a věnovala mu malé razítko. Přiložila svoje rty na ty jeho v dětské puse. Nic víc. I tak jí to přišlo neuvěřitelné, že to udělala.*

*Obvazy byly dole a Kaede byla již od pohledu mnohem šťastnější. Poté začal vyjmenovávat svá zranění, na které nebral moc ohled, avšak Kaede to začalo brát. Začala plakat a v tom zrovna přestal. Slzičky jí tím pohlazením setřel. Když pronesl svá další slova, která byla hodně kladná a poetická, Kaede se začala červenat, její oči však stále slzely. Když se na něj zahleděla očima, jenž slzy lemovaly, a nakonec začaly tak mrkat, její slova jej dostala.* "To je od ní hezké. Je na tom mnohem hůře, než já, ale stejně se o mě bojí." Neboj se, Kaede, budu na sebe opatrný tak, abych tu s tebou mohl strávit další a další dny, roky, desetiletí, *pověděl Dante, avšak z hlasu šlo poznat, že by byl ochoten pokračovat. Přitom jí znovu pohladil, aby jí dostal pochmurné myšlenky z hlavy. Ona sama sic nic nepřiznala, ale její oči mluvily za vše. Když kývne hlavou a pronese další slova, Dante se na ní podívá a pověděl jí o situaci sensei a sestra. Ihned, jak se jejich nosy střetnou, Kaede celá zrudne. Nebyl to však hněv, ani ta zvláštní červeň, jenž pokryla jeho tělo v posledních minutách zkoušky. Spíše to vypadalo jako první den, kdy se jeden druhého snažili nachytat na švestkách. Tentokráte to však již nebyla hra a ani jeden z toho momentu nechtěl vycouvat. Kaede zadržela dech a Dante se zprvu bál, že je to opravdu až moc blízko, ale po vzpomínce na diagnózu si uvědomil, že je to možná tím, jak se jí kupí krev ve tvářích a celkově v hlavě. I on sám začal pociťovat něco zvláštního. Jeho srdce bylo stejně, jako se rozezněl první zvon, jako posel věčné tmy a mlhy. Přes bolest cítil, jak jej šimrá v břiše a jej napadlo jako jediné přirovnání "Motýlci v břiše," i když on to sám snad nepocítil. Spíše mu to říkali rodiče, nebo Zira. Avšak bolest, jakoby z každým pohledem do její tváře, uvadala a měnila se jen na jiskry, které spálí maximálně velké kulové. Ani vlastně nevěděl, co říkal, jelikož vždy říkal první věc, na kterou pomyslil. Po chvíli odmlky, která se mu zdálo jako celá věčnost, opět Kaede tiše promluvila.* Víš, o něco se s Tebou podělím. Slova nemusí vyjádřit vše, ale emoce se nejlépe odráží v těch tvých nádherných očí, *dostal ze sebe a přitom se zdánlivě začervenal. Najednou však změnila své tempo v dýchání, avšak se zdálo přirozené, ne životu nebezpečné. Avšak Kaede budila pocit štěstí, což jej nesmírně potěšilo.* "Tak je to správně, Kaede.. Jen nechť tě štěstí světa doprovází všude, kam jen vkročíš. Když jsi šťastná, vypadáš jako měsíc na temné vodní hladině," *pomyslil si, ale raději nic neříkal. Nechtěl jí požitek z nově nalezeného štěstí zmařit svými hloupými kecy. Když se tázala jeho jménem, Dante jí věnoval krásný úsměv a pohlazení po tváři.* Ano, Kaede? *Otázal se Dante, avšak již tušil, že slova nepřijdou. Vzpomenul si na jeden příběh, kdy jen pouhé jméno znamenalo všechna možná slova. Jeho úsudek byl správný, jelikož místo slov se opřela o loket té zlomené ruky. Pokud neměla zlomených vícero kostí, nemohlo jí to bolet, na což ani nevypadala. Když se k němu natáhla, Dante trochu naklonil hlavu. Nevěděl vůbec proč, jakoby to byl vrozený instinkt. To, co se stalo, ale opravdu nečekal. Výbuch euforie roznesl všechnu bolest pryč z jeho těla, aby jen ona mohla tělo ovládat. Jeho první pusa. Cítil, jak se "motýlci" asi rozletěli do všech koutů jeho těla a on zrudl ve tvářích.* Kaede.. *řekl ihned před tím, než se k ní naklonil on a pusu jí obětoval. Při tom jí hladil stále ruku a tou rukou se zlomeninou se jí dotkl tváře a začal jí hladit i vlasy. Celou dobu s ní navazoval oční kontakt a v jeho očích se již zračila emoce známá. Mohla to být první láska, nebo to největší štěstí, co za svůj život prožil*

*Všechna ta slova jí ještě více a více Kaede dostávaly do kolen. Tedy…kdyby stála, už by nejspíše pro jistotu seděla, aby se dramaticky nezřítila třebas ze schodů. Pusa byla krátká a doopravdy spíše symbolická. Bála se, aby si to nevzal nějak špatně. Zároveň, zda to není něco zlého. Měla zvláštní pocit, který, na rozdíl od Danteho, neuměla tak snadno určit. Jakmile jejich pusinka došla do zdárného konce, chtěla se zase opřít a uvelebit se v posteli. Však Dante měl pro ni jiný program. Naklonil se k ní a tentokráte to byl on, kdo jejich rtíky spojil. Kaede přivřela oči. Nechala se unášet okamžikem až to chvíle, kdy Dante pusinku ukončil. Kaede se pak se zamrkáním zadívala do jeho očí. Jejichž záhada jí stále vrtala hlavou.* Ty tvoje oči mi nedají spát… *Pronesla s úsměvem. Pár minut ja to se do pokoje dobelhala milostivě sestra. Konečně.*

*Když Dante spojil rty s Kaede, vůbec nechápal, co se vlastně děje. Přivřel oči, stejně jako Kaede, avšak tentokráte to bylo o něco delší.* "Co to ksakru dělám? Doufám, že to není nic špatného. Snad to Kaede nevadí. No, kdyby jí to vadilo, nejspíše by mi dala facku nebo mě odstrčila tou zdravou rukou," *uvažoval Dante. Avšak tyto myšlenky jen hlavou prosvištěly, nýbrž on se nechal unášet tím pocitem, který nyní oba zažívali. Po chvíli však i to dobré musí skončit a Dante se trochu vzdálil a sledoval jí. Oba stále tváře v barvách červeni, sledovali se navzájem. Její slova jej překvapila, avšak on nechtěl kazit momentum.* Mě nedá spát každá chvíle, co nejsem s Tebou. Chci si být jistý, že jsi v bezpečí, *při poslední ruce jí políbil hřbet ruky, přičemž pohled nepřerušoval. Ihned, jak se vrátil na původní pozici, se ještě ke Kaede přisunul, aby si byli blíže. Oba sic byli pod peřinou, avšak Dante se kolem Kaede tak dobře provlíknul, že se vyhnul všem zraněním, a obejmul jí. U toho jí nepřestával hladit a ani si nevšiml, že přišla sestra.* Takže, přišla jsem zkontrolovat slečnu.. *ani to nedořekla, protože si všimla, že oba jsou rudí v obličeji a nebezpečně blízko u sebe. Dante jí sledoval koutkem oka, přičemž spatřil její oči, v nichž se odráželo zmatení.* Takže vidím, že se postaráte o sebe navzájem... *dodá a je připravená k odchodu.* Jen, mohla byste zavolat jejího Sensei? Gyo-sama, *pověděl Dante, stále zasněným hlasem. Snil nyní při vědomí, protože se mu zdálo, že oči Kaede jej více a více přitahovali. Sestra nic neřekla a prostě odběhla z pokoje.* Kaede.. Myslíš si, že takhle můžeme zůstat, *otázal se a začal jí hladit nanovo.*

(oprava chyby)
Mě nedá spát každá chvíle, co nejsem s Tebou. Chci si být jistý, že jsi v bezpečí, *při poslední větě jí políbil hřbet ruky, přičemž pohled nepřerušoval.*

*Kaede se jen pousmála. Bylo to zvláštní. Dante byl úplně vyměněný….tedy. Jak to jen podat. Na to, jak byl silný a co všechno vydržel, byl tady a teď jako malé, nedomazlené kotě. Lačnící po kontaktu, zahrnující jí romantickými frázemi, doteky, hlazením a zamilovanými pohledy. Kaede však ještě nebyla se svými pocity tak daleko. Jistě, mít ráda někoho bylo snadné, ale být bezmyšlenkovitě zamilován….to je jiná.
Sestra se ukázala se dveřích a Kaede se na ní jen podívala. Dante mluvení obstaral za ní. Uvolnila se a zadívala na Danteho.* Gyo-sensei příjde? To je fajn… *Vydechla a pak vytřeštila oči.* Sensei přijde! No to ne. To teda takhle zůstat nemůžeme. Hybaj s tý postele, než nás uvidí…co si pak bude myslet, že jsme v hotelu doopravdy dělali nejakou neplechu. To bude zase keců. On mi s tím nedá pokoj. *Což vo to, Kaede by možná další ponížení snesla, ale kdyby ji takhle viděl Izumi….co by mu řekla. Nevěděla by ani jaká slova zvolit. Jediné co jí zbývalo bylo se modlit, aby nedorazil. A Aby Dante byl natolik rozumný a nepokoušel jejich štěstí před Muzanem.*

*Její reakce, která postupně změnila klid a pohodu na bezhlavou paniku, Danteho velmi rozhodila.* Jo jasně, už lezu, *pověděl Dante a rychle sebou cukl do sedu. Rychle, to byla jeho největší chyba. Cítil, že se mu v hrudi rozbušilo srdce ještě více a hlava se neskutečně zamotala. Z klidu a euforie jej probudila krutá bolest zpět do reality. Jak sebou cuknul, jaksi zapomenul oddělat ruku z tváře Kaede a v zápěstí se ozvalo ošklivé křupnutí.* Sakra, *zaklel Dante a ruku si hned dal před sebe.* "Ať to není zlomené, ať to není zlomene.. Au," *zakřičel v mysli, když se toho zápěstí dotkl. Celý se začal třást, najednou jej ovinul strašný chlad. Dante se snažil odkrýt, avšak to šlo těžko, jelikož v jedné ruce měl něco zlomeného a v té druhé roztržené svaly. Až nyní si uvědomil, že do tohoto momentu měla sedativa hodně velký podíl v jeho mysli. Pokud si myslel, že byl předtím v jednom ohni, nyní byl ve středu inferna. Každý jeho pohyb byl viditelně velmi náročný, ale nakonec se odkryl. Snažil se nohy dát do sedu, avšak s nimi to ani nehlo.* Do... háje... Ach... *mumlal si Dante naštvaně, protože nyní se to vážně nehodilo. Vzal nohu, co byla blíže středu postele a přehodil jí do kříže s tou druhou. Kaede si mohla povšimnout poprvé, že Dante slzel. Slza se mu vynořila z kanálku, jen když se dotkl té nohy.* Au, au, au, *šeptal si, když mu nešlo hnout bokem, aby si sedl, nebo to tak alespoň vypadalo. Neměl sílu peřinu držet, takže jí pustil a on byl opět zpola zakrytý.* Promiň.. *dostal ze sebe, když mu začala klesat hlava. V polovině toho pádu se však ze tmy probudil. Zhluboka vydechl a trochu se rozkašlal, přičemž mu hlava vystřelila. Z jeho pohybů šlo poznat, že každým okamžikem uráčí do hlubin spánku.* Kae.. *ani nestihl doříci, když spadl na záda, tou zlomenou rukou přímo ke Kaede. Dopadl na polštář v plné rychlosti, protože s tmou, jenž zahalila jeho vizi, přišel i ten nepříjemný pocit pádu. Nemohl si tedy všimnout, že se zrovna otevřely dveře a v nich stály čtyři siluety. Naposledy se zaměřil na svojí vizi. Přesto, že měl oči zavřené, světlo ze stropu dělalo šedé šmouhy. Slyšel blížící se kroky, dost možná by byl schopný po nějaké chvíli promluvit, avšak nyní na to neměl sílu. Jen poslouchal a doufal, že nedostane Kaede do potíží. Opět se totiž, sic v křečích a neúmyslně, přiblížil ke Kaede.*

*Dante se dal do plnění rozkazu tak rychle. Až se ještě více zranil. Kaede okamžitě, co viděla jaký má Dante problém, se zvedla. Bez větších komplikací byla schopná se zvednout a uvolnit prostor Dantemu, který se hroutil při zvedání.* Nezvedej se. Lehni si. *Kaede se posadila na okraj postele a naopak pomohla Dantemu si lehnout, zrovna ve chvili, kdy se řítil v mrákotách k polštáři. Dokonce se i vylezla z postele. Tohle nebylo ani zdaleka dobré. Kdyby věděla, že je na tom takhle zle. Sic věděla, že mu není úplně do zpěvu, jeho cukrování jí úplně zatemnilo mysl a tak jí nedošlo, že by na tom byl až tak zle. Jakmile dopadl na postel, byla Kaede už oběma nohama na druhé straně postele a vytahovala mu peřinu až ke krku jedinou, zdravou rukou. Měla na sobe ten typický obleček pacienta s mašličkami na zádech a holou prdelí v kalhotkách se srdíčky. Byla vyděšená, co se mu stalo. Zda mu praskla kost, nebo co sakra. Zrovna se otočila, nahmatávajíc stojan an kapačku, že by se vydala hledat sestru. Kdyz v tom se tam objevilo procesí tří králů a Marie.* Sestro! Sestro honem…něco v něm křuplo. Neumíte takové ty techniky, mu pomoct…prosím. *Čapla věšák na kolečkách a s nahatou prdelí obešla postel. Ignorujíc oba dva senseie a Izumiho. Na druhé straně postele zastrkala peřinu Dantemu pod ruce, aby mu bylo teplo.* Úplně hoří… *Až teď zoufalým pohledem zastavila na Senseich a Izumim.* Izumi-kun… *Sám měl náplast přes půl tváře. Ruku ovázanou v obvazech od prstů až po rameno. Jinak byl úplně v pořádku. Gyo si ji prohlédl.* Raději mlč a sedni si támhle. Slyšeli jsme dost. *Odsekl Gyo a Kaede si dřepla na parapet u okna, jako přikovaná. Izumi jí věnoval zklamaný pohled plný smutku. Kaede sklopila zrak.* Slyšeli jsme, že jsi více, než čilá. *Kaede sklopila pohled. Gyo i Izumi se postavili ke stěně, nyní se to týkalo studenta někoho jiného a Gyo odmítal jakkoliv vstupovat do cizího rajónu. Bylo na sestře, aby ošetřila kluka, který jemu komplikoval fungování týmu a studentky. I když proti Dantemu přímo nic neměl, nejraději by je s Kaede držel na míle od sebe. Kaede…ta se opírala o věšák a snažila se nebrečet. Bylo toho moc a hlavně cítila spalující vyčítavý Izumiho pohled. A co hůř, měla strach z Danteho senseie, musela si dávat velky pozor na jakákoliv další slova.*

*Dante v zápalu bolesti bojoval vůbec s tím, aby se zvedal, avšak si všímal, že se Kaede odvrací a zvedá.* "Sakra, celé jsem to pokazil. Dante, ty idiote, proč jsi musel tu bolest ukázat," *nadával sám sobě a dále se snažil, i když marně, se zvednout. Slova Kaede jej trochu znejistí, protože po něm chtěla pravý opak toho, co před chvílí. Ne, nemohl polevit a stále se snažil. Jeho snažení bylo marné, ale Dante byl v tomto paličatý. Co jej však přesvědčilo, byl dotek Kaede, avšak to bylo poslední, co před tím pádem cítil. Ležel a šedé skvrny se mísily s temnotou.*   "Proč? Proč zrovna teď? To jsem nemohl ty sedativa v sobě držet déle? Alespoň pět minut, nebo klidně minutu. Proč jsem musel Kaede tak zklamat. Proč se vždy, když se něco začne dařit, vše ihned vzápětí pokazí? Jsem nějak prokletý, nebo je to jen osudem," *uvažoval, protože stejně tělem hýbat nemohl. I když to znělo velmi vzdáleně, slyšel její kroky a kolečka toho stojanu.* "Neodcházej.. prosím.." *myslil si, avšak na těle to šlo poznat jen tikáním koutku u úst. Chtěl křičet bolestí, ale zároveň hněvem nad svojí neschopností. Vždyť ani nedokázal otevřít oči, aby viděl? Najednou cítil, jak jej obaluje deka jeho tělo. Třesotu se sice nezbavil, ale chlad alespoň trochu ustoupil. Svět se mu točil, žaludek převracel a každý sval v těle, jakoby byl prožírán tisícem mravenců. Dante byl nyní na hraně snesitelné bolesti, avšak stále bojoval. Hlas Kaede tu temnotu uklidnil a on vnímal každé její slovo. Zněla až zoufale a v panice, avšak se mu to vůbec nelíbilo.* "Proč to řešíš, Kaede.. Vždyť jsem říkal, že to budu řešit.." *rozeznělo se mu v hlavě. Nechápal, proč se o něj tak stará.* "Vždyť si to ani nezasloužím," *pomyslí si a uslyší to, že hoří. Několik kroků se pohybovalo a Dante ztrácel přehled o tom, čí jsou čí. Zira se blížil k Dantemu jako sestra.*  Kde co křuplo? *Otázala se sestra. Když si všimla jeho zápěstí, ze kterého vylézala nepatrně malá kost, jen zavrtěla hlavou. Ihned mu aplikovala injekci se silnými sedativy. Zira měl výraz, jakoby je oba, Kaede a Danteho, na místě zabil.* V pohodě, vím, jak se léčí vnější zlomeniny, *pověděl Zira bez emocí a vzal mu zápěstí. Jeho stisk byl silný a jedním cuknutím Dantemu kost vrátil do těla. Hrubou silou. Udělal to schválně tak, aby to viděli všichni v místnosti, avšak Dante jen otočil hlavou. Ani nevykazoval bolest, prostě se jen pootočil. Dante však uvnitř agónii jen křičel. Chvíli měl pocit, že ztratí vědomí, ale vždy jej bolest probudí. Když však uslyší, jak Kaede řekne jméno někoho dalšího, ani jej to nepřekvapí. V mysli tušil, že to nemohla být pravda. To jej jen takto zneužila, jen aby viděla, že on ovládá Hachimon? Podobné myšlenky mu putovaly hlavou, avšak on stále ne a ne si je připustit. Sice jím podezření probudilo, ale on byl naivní. Vtom uslyšel hlas jejího mistra a neznělé vůbec přátelsky. To jej donutilo trochu otevřít oči, ale bylo to opravdu jen kousek. Vše se točilo a bylo v mlze. Spatřil sestru, Kaede u okna, dřepěla.. Viděl Ziru, který se nad ním tyčil a jejího sensei s nějakým klukem.* "Kaede.. Doufám, že tohle jen nebyla iluze.. Že to bylo skutečně, " *pomyslí si a Gyo pronesl další slova.* "Jak jako byla čilá? Vždyť celou dobu ležela," *myslil si a trochu se posunul. Sestra jej chtěla chytnout, ale v tom jej Zira chytil pod krkem. Zvedl mu hlavu a praštil s ním o polštář.* Ani se kurva nehýbej. Už tak děláš ostudu svému rodu, *zakřičel, když jeho hlava klesala k polštáři. Sestra mu sáhla na rameno, ale jeho pohled, plný nenávisti, jí odradil. Ona jen vzala jehlu a aplikovala jí. Dantemu se najednou lépe dýchalo, ale to byla jediná změna. Otevřel oči dokořán a chytil ruku Ziry.* Ruku.. pryč.. *dostal ze sebe Dante a Zira jej pustil. Na jeho bledém krku nyní byl rudý otisk, protože úplně jemně jej nedržel. Sestra raději ustoupila, protože se jí tato situace nelíbila. Ještě předtím, než Zira stačil něco říci, Dante se rychle posadil, až se mu spustila krev z nosu.* Kaede-sama za nic nemůže. Nech jí být, *zakřičel a bolest ten křik jen umocňovala. Jeho slova byla mířená na jejího sensei, avšak Zira jej chytil pod krkem a hodil s ním o zeď, takže dopadl vedle Kaede.* Pokud si myslíš, že za nic nemůže, tak jí poděkuj, *řekl při Danteho letu. Dante si narazil záda a při kontaktu se zdí vykašlal krev.* No dělej. Postav se a bojuj za ní, když je nevinná dle tebe, *zakřičel Zira a Dante se začal stavět na nohy. Šlo to velmi těžko, ale na druhý pokus se postavil, avšak se celý třásl. Stoupl si do defenzivního postoje, přičemž udělal krok před Kaede, kdyby měl sensei blbé nápady. Sedativa, i když byla silná, zatím nenabrala žádného účinku.*

*Vše se událo tak rychle. Gyo a Izumi Kaede probodávali pohledy. Zira byl opět agresivní, nečekala od něj nic jiného. Ale neodvážila se na něj ani podívat. Jen jí tekly slzy z očí a pevně držela stojan. Sestra taky ustoupila Danteho Senseiovi. Třásla se, jakoby jí byla zima, ale byl to strach, co jí ovládalo. Zira jí děsil. Jeho hrubost vůči Dantemu jí bolela i za něj. Nadechovala se ke slovům, ale Dante byl rychlejší. Pevněji stiskla věšák a použila ho jako opěrku, ale ihned si zase dřepla, když Dante proletěl místností a s dunivým nárazem dopadl na zem. Kaede zadržela dech. Oči měla jako nikdy nekončící přehrady slz. Dante se začal zvedat. Sedativa zabírala, ale ona moc dobře věděla, že Dante tímto utržil další zranění. Za nic nemůže? To teda může. Může za jeho bolest dnes, i minulý den…za to, že při zkoušce překonal své limity a odrovnal se. Mohla za to, že jí měl rád, kdyby na něj nebyla taková…jaká ale? Sama sebou? Nebo kdyby s ním nehrála tu hru? Mohla za to a on jí jen bránil, bezmyšlenkovitě. Věrně. Kaede se postavila drív než on. Udělala dva kroky dopředu a postavila se před Ziru. Věděla, že jí jedním úderem může zabít. Očima od slz se na něj podívala, neměla v pohledu vzdor, ani nenávist. Strach, ano. Ale ne o sebe.* Můžu za to. Blízkosti Danteho využívám pro vlastní potěšení. Je mi příjemné s ním být. Je mi milé poslouchat jeho hlas. Je mi příjemné, když se mě i jenom drží. Bylo mi příjemné, když tady byl se mnou. Můžu za to, že je mu zle, protože ignoroval své vlastní zranění na úkor těch mých, ne tak vážných. Beru všechno na sebe…klidně mi zlomte vaz, když budete mít chuť a pádný důvod. Ale já se kontaktu s ním nevzdám ani po smrti. *jeden by si to mohl vyložit jako nějaký způsob vyznání. Někdo zase jako obyčejná, bezvýznamná slova. Ale pohled, který Zirovi věnovala mluvil za vše. Itami demonstrativně odešel a málem u toho roztřískl dveře. Gyo si povzdychl, připravený Kaede chytat jako rugbiový míč na druhé straně místnosti.*

Oprava *IZUMI odešel…

*Dante byl již na kolenou, když se Kaede rozhodla vstoupit blíže k Zirovi.* "Kaede, nedělej to.. Tohle ti za to nestojí.." *pomyslil si Dante, když se postavil. Neměl u sebe berle, takže chůze byla velmi obtížná. Zvláštně, když se celé tělo třáslo a skoro jej neposlouchalo. Co však Dante poslouchal byla slova Kaede.* "Sakra.. proč si to ještě zhoršuje.. Je to sice od ní milé, ale proč?" *Myslil si, než Kaede řekla, že to vše bere na sebe a to, co na to navazovalo.* "Kaede, co blbneš? Jak jako na sebe? Jak jako zlomit vaz? Ne, tohle ne. Tohle nedovolím. Kaimon," *při otevření první brány přestal cítit bolest tak intenzivně, přesto tam byla. Dante si moc dobře uvědomoval, že nyní dělá hloupost, protože je těžce zraněný, ale přesto používá sebedestruktivní techniku. Naštěstí první ani druhá brána nešla vizuálně poznat, krom tedy toho, že se Dante přestal třást.* Ty proradná.. *nedořekl to, protože i když nyní vyváděl, vulgarismy si šetřil až na ty nejhorší chvíle.* Co si jako myslíš? Že jsi v nějakém podělaném románu? Ne holčičko, tady jsi v realitě a platí se, pokud se někomu pleteš pod nohy. Podívej se na něj, byl favoritem na tyto zkoušky a co je z něj teď? Je prakticky mrzák a to jen kvůli tomu, že ti pomáhal, *pověděl, přičemž do ní trochu strčil, aby udělala krok zpět.* Jen proto, že jsi mu pomotala hlavu úplně ztratil rozum. A to, co se dělo v tomto pokoji.. Myslím, že mohu mluvit za všechny, ale jsem z tebe znechucen. A ano, kdyby bylo na mě, na místě tě zabiju, ale ne zlomením vazu. Hezky starými dobrými způsoby, bolestivě. A víš, jak jsem říkal, že se tady platí, že? *V ten moment, kdy dolehla otázka, nebyl ani čas na odpověď. Dal jí facku tak silnou, že spadla na zem, avšak ne natolik silná, aby jí nějak více ublížil. Prostě to jen strašně štíplo a bude mít otisk minimálně další tři hodiny. V ten moment Dantemu rupnou nervy. Plnou rychlostí (10) se dostane vedle Kaede a do té ruky, jenž jí dal facku a vracela se, přiletěla rána. Pro Ziru to nic nebylo, jen znak odporu.* Takže se tady pán uráčil chránit tu, jenž jej zblbla, jo, *pověděl, avšak Dante jej odstrčil dva metry od sebe jedním úderem mířeným plošně, než přímo zaměřený na fyzické poškození. Ihned potom bránu vypnul, protože se musel šetřit. Navíc, Kaimon může využít třeba třikrát za sebou, pokud to bude krátký okamžik. Nenávistně se podíval směr Gyo. Zira na něj (Danteho) jen hleděl, protože tohle mu připomnělo, jak on sám dělal v tak útlém věku hlouposti. Kupodivu byl nyní krapet klidnější a pokud jej někdo přímo nevyprovokuje, již další tresty nebudou. Dante se však konečně přes bolest odhodlal mluvit.* Co jste to za mistra, když necháte někoho před VAŠÍM zrakem ubližovat jednomu z vašich studentů? Věděl jste, že to přijde, tak proč jste nezakročil? To stejné, jako ještě včera. Hladil jste jí po hlavě a ani nevěděl, zda má všechna zranění ošetřená. Co kdybyste jí ještě ublížil více a nepřišlo se na to? Pracoval jsem u nás ve špitále a tam vím, že tohle se dělat nemá. A ani nechtějte vědět, co by následovalo, kdybyste jí tím i jen špetku přihoršil.. *Z bolestné řeči se to měnilo více na agresivně-defenzivní tón. Nyní on stál vedle Kaede a přes všechnu bolest jí pomohl na nohy a opřel jí o sebe, přičemž jí chytl do objetí. Druhou rukou jí otíral slzy, avšak těkal pohledem mezi ním a Kaede.*

*Kaede poslouchala Zirova slova. Oponovala by. Ale co asi tak řekne někomu, kdo nechce slyšet. Facka, štípání jí překvapilo, ale co víc…nebylo to to nejhorší, co čekala. Ani to nejmenší. Zasmála se.* Není moje vina, že jako sensei stojíte za starou bačkoru! Tohle je realný život. Láska, poblázněnost….i kdybychom spolu něco dělali v tom pokoji, to k životu patří a vy jste ho nepřipravil dost na to, aby odolaval. Jediný, komu tohle můžete vyčítat, jste jenom vy! *Zavrčela a její slova přerušil Dante. Gyo jen přešlápl na místě. Kaede nebyla ohrožena na životě. Neměl důvod se nějak rozrušovat nad situací.* Kaede. Jsi zraněná? Zira ti natáhnul, ublížil ti? Ne? Tak dobře. Raději už ale mlč, nerad bych se pral s mým novým kámošem. Dante…realita bolí. Láska je krutá věc a vy dva to nebudete mít snadné nikdy. Tohle je ta lepší cesta, jak budovat vztah. *Kaede při jeho první otázce zakroutila hlavou. Pokud jí Zira nedokopal do kuličky, nebyla zraněná ani náhodou. Gyo se rozešel k téhle skupince a postavil se těsně za Ziru. Jeho aura jakoby se změnila. Nebyl klidný ani náhodou. I když na venek se zdál být chladný jako led.* Sensei…tvůj favorit na tom byl stejně špatně ještě dřív, než ji potkal. Nemluvě o tom, že čím dříve bude na lůžku, tím rychleji z něj zase bude favorit. Já jsem pro, abychom zatahali za pár nitek a nechali je nám ukázat, jak moc si přejí v tomhle pokračovat v souboji třetího kola. Když to vzdá jeden nebo druhý, už nikdy se neuvidí, ty budeš mít co jsi chtěl, já budu mít svatej klid. Když do toho dají všechno a třeba se domlátěj do bezvědomí, ukážou nám, že o to stojí a my jim nebudeme házet klacky pod nohy. Co ty na to? Ať se naučí tou težší, fyzicky bolestivou cestou, co musí pro vztahy obětovat. Podle mýho to jeden z nich vzdá a zklame toho druhého. To bude bolet u srdíčka. To bude slz…už to vidim. *Kaede stála a kroutila hlavou. Ona to vzdát nechtěla, zároveň neměla úmysl bojovat s Dantem. Ale chápala Muzanův úmysl. Vymlátit z obou dvou nejlepší výkon za záminkou dokázání vzájemné náklonosti. Byla odhodlaná Danteho dobít, kdyby to mělo znamenat se s ním moct stýkat. Neměla problém jejich “vztah”, utvrdit tou težkou cestou. Samozřejmě Gyo byl připravený kdykoliv zasáhnout, kdyby se Zira pokusil Kaede jakkoliv potrestat za předešlá slova. Vyblokovat jakýkoliv další útok a to už před tím, než mu nadával Dante. Kaede si výchovnou zasloužila, ale on své studenty nikdy nebil, takže další ránu by nestrpěl.*

*Zirovi už oba začali lézt krkem. Oba si mysleli, že když jsou teď mimo své domovské vesnice, tak jsou strůjci svého osudu.* Kdybych stál jako sensei za starou bačkoru, nejspíš by jsi se s tím ubožákem ani nesetkala. To já jsem z něj udělal někoho. Do té doby, než poznal mě, byl jen podprůměrný shinobi. Byl rád, že složil správně studentské techniky a povedly se mu. A kde je nyní? Přežil druhé kolo. A ne, kdybyste něco v tom pokoji dělali, Dante by se nedožil dalšího rána. Slíbil jsem, že jej povznesu a on povznese celý svůj rod a stane se vůdcem klanu. To se ale ovšem nemůže stát, pokud s ním bude někdo manipulovat, *dodá rázně, avšak ne agresivně, Zira. Dante na něj jen civěl, avšak ihned poté se on pustil do Gya. Když začal mluvit k němu, jeho slova mu přijdou nesmyslná. Kdyby nebyl v takových bolestech, nejspíše by opět začal křičet. Stále oba mistry probodával pohledem a byl připraven zaútočit. Když se Gyo nepřiblížil tak blízko, Dante polevil a stoupl si spíše do postoje obranného, avšak ne vůči němu, ale vůči Kaede. Jeho další slova vnímá jen jako pokus o hru na city. Znal to, přeci jen jej tím tyranoval Reisu. Ani se nepohnul, protože mu to bolest nedovolila.*  Upřímně ne, nebyl. Teď je jako kripl a před tím, než se setkali, byl ve výtečné formě. A neboj se, Dante se sám zapsal na operaci, BEZ SVOLENÍ SVÉHO DOPROVODU, *zdůrazní Zira, avšak si z něj Dante nic nedělá. Má stále jeden pokus a byl si toho moc dobře vědom.* A klidně zatahejme za nitky. Jen se těším, až Danteho odložím k jeho strýci, určitě to podělá, *přidal se k jeho hře i Zira. A měl pravdu, Dante by Kaede nezvládl ublížit, avšak moc dobře věděl, že Reisu ano. Dante se jen podíval na svého senseie, na senseie Kaede a nakonec i na Kaede. Udělal krok k nim a Kaede nechal u toho věšáku. Byl jako emocí zbavený, protože na něj začala fungovat sedativa. Další krok již necítil skoro žádnou bolest. Další krok byl již normální, avšak to jej Zira chytl za rameno.* Kam jdeš, Dante? *Otázal se jej přísně.* Nemám zájem o kecy, ani jednoho, ani druhého. Pokud si myslíte, že nyní budu něčeho litovat, tak je to jen toho, že jsem s vámi marnil čas, *dodá Dante chladně. Mluvil nyní stejně, jako jeho otec, když slyšel hádku od matek, když se hašteřily. Podíval se na Kaede a pronesl slova, která jej bolela.* Omlouvám se, že jsem byl celou dobu tvojí přítěží. Kdyby nebylo mě, nejspíše by jsi neměla tak vážná poranění, *pověděl Dante neutrálně s podtónem zklamání sama sebe. Cukl sebou, aby se dostal se sevření svého mistra a klepající se ploužil ke dveřím. Nechtěl odejít, jen si chtěl držet ode všech rozestup. Kaede nyní, z jeho pohledu, zničil zkoušky a ti dva se chovali jako kreténi.*

*Oba dva poslouchali Danteho. Kaede se sklíčeným srdcem. Gyo s neutrálním pohledem flegmatika. Ten se spíš soustředil na realce jeho studentky, než na Danteho. Ten měl svůj stokilový problém v podobě svého senseie. Zatímco Gyo pozoroval pohledy Kaede, ve kterých četl jako v otevřené knize. Jenom stačilo zmínit, že by se měli pobít, aby dokázali že jim na sobě záleží a její oči hořely, jako dva ledové plameny, spalující jeho pohled. Viděl, jak se Kaede tvoří mračivka mezi obočím. Tenhle vzdorovitý pohled, že by mlátila i hlavou o stěnu, aby dosáhla svého, to potřeboval vidět. Nicméně se zdálo, že Dante jejím pohledům vůbec nerozumí, Gyo to připisoval nedostatku zkušeností s komunikací. Oba dva tiše sledovali malo drama druhé dvojice. Zatímco Dante vzpurně odcházel, Gyo položil ruku Kaede na rameno, aby ani nemyslela na to, že by za ním šla.* Nejsi přítěž! *Vyhrkla Kaede, když byl Dante ve dveřích. Ale její Sensei jí přitáhl k sobě. Čekal je dlouhý rozhovor. Dante si to vydupal z pokoje, chvíli na to se tam zase objevil Izumi. Gyo pustil Kaede a ta se posadila na postel.* Ziro…on se zklame sám a věř, že bude trénovat trojnásob, aby na tohle zapomněl. Svého slova dostojí…ale stále, je to jenom malý kluk. Vzpomeň si na sebe v jedenácti. *S těmito slovy s přátelským tónem i pohledem ukázal dveře svému novému příteli.* Pokud dovolíš, promluvím si se svými studenty o tom, co se tady stalo…v soukromí.

*Dante se po novém a kladném setkání rozhodl, že svůj plán uskuteční. Počkal si, než bylo období noci. Bylo to jednoduché určit, stačilo počkat, než budou mít obchody zavřeno. Ano, konečně, nastal ten správný čas. Poslední obchod, o kterém Dante věděl, zavřel. Byl v druhé části Kiri, vyčerpaný, avšak stále odhodlaný. Ve večerních hodinách byla Vesnice snad ještě horší, než přes den. Shinobi, rozhodně výše postavení, drželi hlídku na střechách, v postranních uličkách, dokonce i mezi domy.* "Tady je to snad více hlídané, než v Kumogakure. No, na druhou stranu, kdyby se měli v Kumo odehrát zkoušky, nejspíš by to tam vypadalo stejně. No jo, jenže v Kumo bych našel nějaké místo. Mohl bych třeba požádat Tatsu, zda bych mohl spát v podkroví," *zamyslel se Dante, když vycházel z komerční oblasti a vešel do civilní oblasti. První věc, kterou potřeboval najít, byla střecha, pod kterou by mohl složit hlavu. Úbytek civilů za sebou nechával opuštěné domy, ale kdo ví, mohou tam mít nějaké pasti, nebo je mohou využívat místní děti jako úkryty. Rozhodně nebylo jeho záměru se k někomu vloupat a mít tu potyčky ze zákonem.* "Hlavně se uklidni, Dante. Teď si se vrátil z nemocnice, nemůžeš tam znovu skončit. Budeš proti Kaede, ty idioti to jsou určitě schopni zařídit. Jak to vlastně říkal, že i kdyby se měli dobít? No, pokud se nenaučí ten vzduch posílat proti mě mnohem rychleji, mohl bych to ustát.. Ale stále nevím, v čem dalším se ona specializuje, takže to je další nevýhoda. Ona ví, že využívám Hachimon a ninjutsu, avšak já neznám u ní to druhé. To je na nic. No jo, takže ninjutsu je proti ní neúčinné. Jediné co, takže možná Shunshin no Jutsu, abych se dostal rychleji za ní. No, to je asi jediná užitečná technika,"  *přemýšlel Dante, protože se opravdu cítil na nic. Neměl žádnou užitečnou techniku, kterou by proti ní mohl využít.* "No, takže zbývá jedině taijutsu, to bude ještě zábava. Pokud otevřu, klidně i druhou bránu, už vím, že budu opět na operačním sále. Ta zkouška má být kdy, za týden, za dva? No a já musím alespoň být měsíc v klidu. Měsíc bez většího zatížení. Magoři, co si myslí? Že kvůli nějaké diagnóze do sebe nechám kopat? To ani hovno, hezky tam ukážu, co ve mě doopravdy je. A na nějaký lov vlků, nebo prostě misí C už budu chodit sám. Vůbec, k čemu je chození v týmu? Kdyby to bylo důležité, tak mě k tomu Zira dokope a bude mě k tomu nutit. Tohle spíše vypadá jako nějaký výmysl Konohagakure, aby byla speciální. Misaki mi vždy říkala, že se lidi na misích střídají, takže proč se stresovat? I když, Misaki je zase ze Sunagakure, takže tam to mají možná zase úplně jinak," *zaplul Dante do myšlenek, když prohledával domy v opuštěné uličce. Jeden vypadal velmi slibně a tak tam Dante vlezl přes okno. Bylo samo o sobě otevřené, takže se nemusel nikam násilně vloupávat. Vlezl do obývacího pokoje, kde byl stůl nějaké čajové šálky a krb. Něco mu na tomto místě nehrálo, avšak on se spíše snažil soustředit na průzkum. Dalšími dveřmi vstoupil do kuchyně a ihned poté do spižírny. Samozřejmě byla prázdná, avšak rozměry dva ku dvěma ku třem to dělalo dobrou skrýš. Mohl se zavřít a případně na začátku udělat nějakou pastičku. Prázdné police zase mohly být využity k zatarasení dveří. I přes to, že to tu bylo zdánlivě opuštěné, se Dante plížil, aby nevzbuzoval pozornost potencionálních nájemníků, nebo shinobi tam venku. Zbývaly již poslední dveře, takže si Dante nasadil boxer na pravou ruku (zlomeniny byly vyléčeny při operaci) a druhou rukou pomalu otevíral dveře. Dveře slabě zavrzaly, avšak nejspíše tam nikdo nebyl. Dante vstoupil a instinktivně začal místo prohledávat. Otevřel skříň, ta však byla prázdná. Podíval se pod postel a najednou se nemohl hnout. Díval se přímo do očí nějaké dívky v jeho věku. Strnutí nebylo ze strachu, ale jakoby jej nějak nutila. Za sebou slyšel kroky a jemu došlo, co mu tady nehrálo. Kdyby to tu bylo opuštěné, tak by tu snad byl prach, ne?* "Proč mi to nedošlo hned a co to vůbec.. Genjutsu.." *došlo mu a on zavřel oči.* "Kai" *rozeznělo se mu v mysli. Stoupl si a oči otevřel těsně před tím, než jej dívka, od něj rozhodně mnohem starší, chtěla uhodit pánví. Nastavil boxer a pánev zablokoval.* Říkaly jsme už tvému "šéfovi," že nebudeme platit žádné peníze, *vyhrkla ze sebe a Dante uskočil.* Jaký šéf, jaké peníze, *dostal ze sebe při úskoku. Dívka si všimla jeho čelenky, nebyl zdejší, nebo jen využíval Henge no Jutsu.* No, jedna partička tady chodí po domech, ozbrojená, a chtějí po lidech peníze, pokud je tu najdou a nechtějí, aby o tom řekli policii jako vniknutí, *dostala ze sebe dívka, avšak byla obezřetná. Pokud by v Danteho očích viděla pochopení této situace, zaútočila by, protože by byl jen v přestrojení. On však doopravdy nechápal.* Počkat, takže vy tady žijete? Tak to se omlouvám, já hledal něco prázdného, abych mohl přečkat nějak rozumně v Kiri do konce zkoušek, *odvětil Dante, zatímco ta dívka v jeho věku vylezla z pod postele.* Onee-san, proč jej tady nenecháme? Ubránil se tvé pánvi a mému genjutsu, další obránce by se nám hodil, *promluvila, až moc sladkým hlasem, dívka.* No to se ti to řekne, ať tu s námi zůstane. Nemíním se tu starat o další dítě. Ale já už přeci nejsem dítě. Koncem tohoto roku budu skládat zkoušky a dosáhnu ranku D. A navíc, když jsi ty věčně mimo kvůli jídlu, vodě a podobně, nemůžeš mě připravovat na zkoušky. A teď nám tu vlezl nějaký genin, možná budoucí chunnin, *argumentovala zřejmě ta mladší ze sester. Ta starší si jej změřila pohledem a po chvíli řekla:* No dobrá, klidně tu s námi být může, ale ať si jídlo a vodu sežene sám. *Dante se na ní jen usměje a podívá se na obě dvě.* Víte, šel jsem sem, abych se ztratil z hotelu, avšak jídlo mám stále předplacené. Můžeme se to pokusit nějak zajistit, že byste si to jídlo v restauraci snědly vy a já bych se spokojil s tím málo, co by zbylo, *dodal plný naděje, protože on neměl v úmyslu nic krást a zároveň se vracet do toho hotelu. Dívky na něj nevěřícně koukaly, poté se podívaly na sebe a začaly tancovat.* Pokud se ti to povede, klidně tu můžeš být navždy. Konečně nějaké pořádné jídlo a ne nějaké blafy ze stánků, *pověděla a natáhla k němu ruku.* Hana, *dodá a Dante jí chytne za ruku a jemně stiskne.* A ta, co tě držela v genjutsu je Mai. *Dante si potřásl ruku i s Mai.* Dante, *jen dodal, protože rodové jméno se mu nyní říkat vůbec nechtělo. Nejspíše by jej ani neznali, ale Zira mu jej pěkně znechutil.* Takže asi jdeme do toho hotelu a domluvíme to. Co vy na to, *řekl Dante spíše řečnicky. Obě kývly, protože měly vidiny teplého jídla. Všichni tři proskočili oknem a šli klidnou chůzí, aby nevzbudili pozornost. Ty dvě s čelenkou Kiri a on s čelenkou Kumo přes čelo. Vypadali jako nějaký tým geninů, až na to, že je Dante z jiné vesnice. K hotelu to nebylo ani půl hodiny, avšak i tak po cestě moc nemluvili. Dante nechtěl začínat nějaká témata, protože když minule mluvil s Kaede, podělal to. A ony, no, řekněme, že paranoia a strach v nich byly zasazené až v hlubokém nitru. Až nyní, za svitu lamp, si všímal jejich oblečení. Nebylo sice nijak ošklivé, ale očividně onošené. Nejspíše nebyly z té nejvíce bohaté čtvrti, protože z klanu být nemohly. Klan se vždy stará o své členy a tohle živoření by nedovolil. Nikdo si jich nevšímal, ale už byla doba večeře, takže se nebylo čemu divit. Dále si všímal, že má ta starší, Hana, na sobě make-up. Zvýrazněné řasy, líce a rtěnku. Dante to nikdy nechápal, ale také to nikdy nechtěl řešit. Společně došli k hotelu, avšak Dante jim oběma sáhl na rameno.* Ne, my nepůjdeme hlavním vchodem. Nechci tam být vůbec viděn a navíc by se na vás ptali. Vezmeme to raději oknem, *pověděl u toho Dante pološeptem. Dívky na to kývly a Dante je vedl ke zdi.* Já mám trochu problém.. Lezení po zdech mi nikdy moc nešlo, *přiznala v rozpacích Mai a Hana si jen oddychla. Trochu se přikrčila a společně s Dantem vyskočili na zeď, posíleni chakrou (Chakura Shotto) a ihned poté se ke zdi přilnuli (Kinobori no Waza). Dante měl v pokoji, naštěstí, neustále okna otevřená, maximálně přivřená. No, povedlo se jim vstoupit do pokoje a holky si to tam prohlížely.* Pokud chcete teplou koupel, klidně běžte, já si zatím sbalím věci, *pověděl Dante a tak se i stalo. Měl na sobě poměrně velkou krosnu, která obsahovala hlavně obvazy a oblečení, na sobě měl připnuté pouzdra na kunaie, výbušné lístky a světelné bomby. Do druhé brašny dal smotaný drát a kouřové granáty. K opasku si dal pytlíky s Makibishi. Holky vyšly z koupelny, již plně oblečené, akorát s mokrými vlasy.*Tohle bylo super, Dante, *vyhrkla ze sebe Mai a snažila se jej obejmout, jenže on udělal krok zpět. Moc dobře si pamatoval, že i s Kaede se obejmul a po pár dnech to šlo do kopru. Nechtěl, aby se to opakovalo. Mai se na něj jen zmateně podívala a Hana na sebe nahazovala líčidla a rtěnku.* No tak, Mai, nechej ho. Musíš se chovat, jako dáma, *pověděla Hana, když se k Dantemu přibližovala. V poslední větě však někdo odemkl dveře a sledoval je. Dante poznal čelenku Konohagakure a tvář poznával z nemocnice.* "Ne, sakra," *pomyslil si Dante a vzal Mai do náruče. Hana si jej také všimla a zdrhala, přičemž opustila kapesníček s rtěnkou. Kapesníček byl hezky krajkovaný.. Byl to kapesníček Danteho, jenže ten druhý.. Tento patřil Reisu. Všichni tři skočili oknem.* Kdo to sakra byl, že jsi tak zpanikařil, *otázala se jej Hana a Dante jí jen věnoval pohled, že tohle už není největší problém.* Takže.. jídlo nebude..? *Ozvala se Mai s brekem v hlase.* Ne, ne, jídlo bude, *uklidňoval Dante Mai a stále jí nesl v náruči a nesl jej do restaurantu. Až tehdy jí pustil a společně šli na místo, kde je šéfka tohoto podniku. Dante zaklepal a vstoupil, díky po jeho bocích.* Takže, jaký máte problém tentokrát, *zeptala se žena ve středních letech, velmi otráveným hlasem, avšak pohled jim nevěnovala.* No, víte, žádný problém nemám, *pověděl Dante a žena jim hned věnovala pohled.* A, takže geninové, co? Povězte, co vás tedy ke mě přivádí, *zeptala se mile, avšak šlo velmi dobře poznat, že to jen hraje.* Víte, je na mě psáno pět jídel denně, ale já jsem se jako přípravu na třetí část rozhodl pro jinou stravu. Takže, *popostrčil Mai před sebe,* jsem za sebe přivedl někoho, kdo to za mě spořádá, aby to jídlo nevyšlo na pospas, *pověděl Dante a byl rád, že se situace vyvrbila tak, že nyní nemusel lhát. Ano, jinou stravu mu sežene Hana výměnou za bydlení. Paní si je přeměřila pohledem a všimla si Danteho čelenky, jenž značil Kumo.* Jo, samozřejmě. Předplacená jídla tu mají jen dva lidi z vaší vesnice. Ty a nějaká holka, takže to bude bez problému. Jen vás poprosím o jméno, *opět říkala tím sladkým hlasem a odezva byla:* Mai. Jmenuji se Mai. *Žena si to zapsala a pak všechny poslala ven. Avšak v restauraci se ještě chvíli zdrželi. Dante zůstal na vodě, avšak ty dvě si dali pořádný nášup. Trochu to hltaly, ale Dante nic nekritizoval.* To je dobrota. Ani si nepamatuji, kdy jsem něco takového jedla. Že ano, Onee-san? Mluvíš mi z duše, Mai. Děkujeme obě, Dante, *pověděla Hana a Dante se na ní jen usmál.* To já děkuji tobě, Hano, že jsi na tento plán přistoupila, *odvětil Dante a nechal je dojíst. Ihned poté se rozešli všichni tři zpět, Dante v plné polní. Opět šli v tichu a v půli cesty Dante dostal málem infarkt. Prošel totiž kolem nich Zira, avšak když viděl Danteho, jen zakroutil hlavou a ignoroval jej. Zirovi totiž bylo jedno, co dělá, dokud to neohrozí jeho jméno. Gyo mu včera vnukl červa do hlavy a rozhodl se nechat Danteho na pokoji. To však nevěděl, že se Dante již nevrátí za zdi hotelu. Avšak naše trojice již dorážela do jejich "domova." Nyní se dozvěděli další problém. Byla tu jen jedna postel.* Říkali jste, že vás zde někdo může napadnout. Co takhle, kdybychom drželi hlídky? Vždy by spali dva a jeden hlídal, *pronesl plán Dante a obě vypadaly, že souhlasí. Během první noci se nic nestalo. Dante měl hlídku jako první a po šesti hodinách se vystřídal s Hanou. Mai hlídkovat nemohla. I když byla stejně stará, jako Dante, ona byla teprve studentka. Dalšího dne se probudil, avšak Mai objímala jeho ruku. Trochu se začal cukat, aby se z jejího sevření dostal, avšak se ozvala slova Mai:* Promiň, Dante.. Jsem zvyklá, že mohu Hanu držet, abych se tolik nebála. *Opravdu zněla vyděšeně, avšak Dante to nechápal.* Jo a Hana ti šla pro nějaké jídlo. My jsme již na snídani byly, *usmála se a Dante si sedl.* Jo, to jsem rád, *dostal ze sebe a kompletně se vymanil od Mai. Té se to moc nelíbilo, avšak jej nechala. Poté, co Hana donesla jídlo, které bylo jen rámen, bez jakékoliv omáčky či přílohy. Snědl to. Dále už jen trénoval Mai v ninjutsu a taijutsu. Kupodivu měla velký potencionál a Dante přemýšlel, že by jí po zkouškách naučil Hachimon.
Další dny jen splývaly v sebe. Ano, občas byla změna, že se Dante s Mai vydali do trénovací oblasti, avšak do třetí části byly dny dle harmonogramu. Dante se vzbudil a najedl se. S Mai začal trénovat a poté se šla Mai nasvačit. On dělal kliky, dřepy, sedy lehy, dokonce si udělal v domě hrazdu. Když byl s Mai, vždy trénovali, nebo se jen tak bavili a stávali se přáteli. S Hanou to bylo to samé, jelikož si ona mohla dělat, co chce. Každým dnem se Dante zotavoval a dokonce si zvedal fyzičku. Po týdnu již vypadal, jakoby ta zranění nikdy neutrpěl. Kupodivu je však nikdo nenapadl, jak Hana říkala, ale mohlo to být jen štěstí. No, v den zkoušek šli obě s Dantem, aby je podpořily. Dokonce Mai napsala Hana omluvenku v akademii s tím, že je to rodinná událost.*
Počet slov: cca 2350

*Dante byl již pátým dnem úplně mimo. V rukou měl hadičky. Některé kvůli tomu, aby do těla dostávaly živiny, některé se sedativy a některé na celkovou stabilizaci a pomáhání tělu se zregenerovat. Jeho tělo bylo vyčerpané a dozajista za ty čtyři dny zhubnul. Zira u něj byl každý den. Na jednu stranu jej chválil za to, že se sám dokázal naučit otevřít čtvrtou bránu. Na stranu druhou by jej nejraději proliskal, protože jeho tělo až moc přetěžoval a, i když měl navrch, chtěl se vzdát. Jakožto jeho Sensei si vyžádal celý seznam jeho zranění již první den. Krom roztržení svalů, což bylo samozřejmé, měl i pár zlomenin. Ty svaly však byly potrhané více a to způsobilo masivní vnitřní krvácení na několika frontách. Jeho srdce bilo více, protože ten tlak na tělo byl obrovský, proto měl i extrémně vysoký tlak, který doktoři museli snižovat. Poslední věcí, snad i tou nejhorší, byla nízká srážlivost krve, která byla způsobena častým využíváním Hachimonu, nebo to jeho tělo prostě nejlépe neneslo (proto vždy krvácel z nosu, když jej využil). Narovinu mu řekli, že pokud to přežije, bude to zázrak. Nějak stabilizovat až den třetí, kdy už si Zira myslel, že doopravdy zemře. Vždy, když jej do té doby informoval nějaký lékař, nesl sebou jen nějaké komplikace při léčbě. Dobré zprávy byly pro něj jako slunce, které by mohlo porazit tuto temnotu, co se vyskytovala ve světě, avšak on sám toho nenaspal moc. Bylo mu řečeno, ať jde do hotelu a pokud by byla nějaká akutní změna, že ho zavolají. Sic nerad, odešel zpět do hotelu a již se v nemocnici neukázal. Kdo se naopak čtvrtý den večer objevil byly Hana a Mai, které za ním konečně pustili lékaři, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. Chtěly jej prostě vidět, ale velice je pouhý pohled zasáhl. Ještě před pár dny byl ve formě a nyní byl vyhublí, na několika hadičkách a vedle něj bylo několik věšáků s kapačkami. Šlo vidět, že dýchá velmi mělce. Mai si mohla oči vyplakat a Hana jej smutně sledovala. Lhala kvůli Mai personálu, že jsou velmi vzdáleně příbuzní, protože jen přátelé sem zatím nepustili. Hana sice věděla, co je to Hachimon, avšak nikdy neviděla více než 2. bránu. Z těch několika věcí, co se v pokoji nacházelo, si dokázala udělat obrázek o jeho zdraví a proto ani nedovolila Mai se k němu přiblížit, jen jej mohla sledovat. Čtvrtý den byly u něj na pokoji snad půl dne, protože se dle lékařů mohl každým dnem probudit. Chtěli mu pogratulovat ke zkouškám a Mai mu chtěla vyznat to, co k němu cítí. Věděla, že jí nejspíše odmítne, protože pořád přemýšlet nad tou, s kterou bojovat právě při třetí části. K večeru je však poslal lékař, jenž ho měl na starost, pryč. Mai však byla chytrá a zjistila, že dalšího dne jej bude moci navštívit od rána až do večera, protože byl návštěvní den. Konečně nastal pátý den a Mai čekala již u recepce, přesně načas. Když dostala povolení, ihned šla do pokoje. Dante však spal, avšak dech se mu o poznání zlepšil. Nebyl ideální, ale ani ne tak strašný.* "Sakra, myslela jsem, že bude už dnes vzhůru.. To jsem si na sebe ten make-up od sestry vzala zbytečně?" *pomyslí si a přisune si k němu židli. Vždy v intervalu hodiny přišla sestra zkontrolovat Danteho stav. V době oběda se šla Mai najíst do kantýny, avšak se ihned vrátila. Držela slzy na krajíčku, když se Dante stále neprobouzel, ale rozhodla se udělat něco, za co jí vždy Dante peskoval. Chytla jeho bezvládnou ruku a držela ho, přičemž si ani nevšimla, že se otevřely dveře...*

*Kaede na tom nebyla nejlépe. Sic na rozdíl od Danteho neměla zpřetrhané svaly, ale i její zlámané ruce a noha, si vyžadovaly důkladnou péči. Kaede dostala sádry a takovou debilní berli, která se zandavala přímo do podpaží. Nicméně i tak zůstávala zavřená v pokoji. Během dne k ní chodila sestra se starat. Gyo tam byl co chvíli. Izumi to samé. A tak neměla moc šancí se ptát na to, co se děje s Dantem. Ale poslední den její hospitalizace, pátý, měla konečně šanci. Když jí sestra řekla, co Danteho postihlo důsledkem jejich souboje, rozhodla se za ním zajít. Nicméně nemohla hned ráno, když se k ní nasáčkovali její sensei a Izumi. Musela počkat, než odešli před obědem. Když byla v pokoji konečně sama, oblečená k budoucímu odchodu, rozhodla se využít situace - návštěvní den, a bez nutnosti vysvětlování kde čeho, zajít za Dantem. Opírajíc se o jednu berli, s rukama a nohou v sádře, pohmožděninami skrytými pod oblečením, vešla pomalu do Danteho pokoje. Dobelhala se dovnitř. Uviděla dívku, se kterou byl v den zkoušek v aréně. Pomalu zavřela dveře. Podívala se na dívku a přistoupila blíže k posteli. Držela Danteho za ruku. Kaede to sralo. Nechápala proč. Nicméně to nekomentovala. Dobelhala se na druhou stranu postele. Prohlédla si tiše Danteho. Podívala se na dívku.* Chvíli na něj budu mluvit, pokud ti to nevadí, klidně tu zůstaň. *Pověděla Mai. Ani nečekala na odpověď opřela se o postel, aby ulevila noze a položila ruku Dantemu jemně na čelo. Z upoceného čela mu konečky ledových prstů stáhla nalepené vlasy.* Ty jsi nás zřídil oba dva… *Jemně mu břiškem prstu klepla na nos.* Až se vzbudíš, musíme si něco vyjasnit. Chybíš mi, Dante. *Zamručela a s povzdechem si přenesla váhu na berli. Ještě věnovala pohled Mai. Jemně zvedla obočí.* To líčení na něj zabírat nebude. *Pronesla tiše. Už chtěla odejít…*

*Mai si ani nevšimla pohybu dveří, jen začala mírně slzet. Všechno to úsilí, co do dneška dala, bylo vlastně k ničemu. Nesmírně jí to štvalo a měla sto chutí jít ven a trénovat, jak vždycky s Dantem v tuto hodinu a prostě říci sestře, ať pro ní zavolají, pokud se bude budit. V tom se za ní začala ozývat chůze, těžká, zřejmě někoho raněného. Otočila se a uviděla její sokyni. Měla jí sto chutí poslat ke všem čertům, avšak věděla, že to by si Dante nepřál. Jen se tiše dobelhala na druhou stranu postele. Danteho si prohlížela stejně jako ona, což jí mátlo a štvalo v jednom. Když nakonec promluvila, Mai řekla:* V pohodě, klidně si s ním promluv.. Má se každou chvíli probudit, i když to měl už včera, *dodala smutně, protože jeho zdravotní stav byl na její hlavu až moc komplikovaný. Trochu jí naštvalo, že vlastně na její odpověď nepočkala, ale raději mlčela. Nechtěla být vyvedená sestrou za to, že tu dělá nepořádek. Když jej pohladí po čele, Dante trochu pohnul koutky. Mai to sledovala s velkým údivem, protože to bylo poprvé, co jej viděla se v tomto stavu pohnout. Avšak jsou to její slova, které jí potěšila. Sice jí mrzelo, že to Dante schytal, ale přesto byla ráda, že to Dante a jeho klon takto vyřešili.  Když mu klepla na nos, hlavou trochu otočil. Dante začal pomalu ale jistě nabývat vědomí. Byl nyní v temnotě a jediné co dokázal vnímat, byly její slova. Na její poslední větu však Mai trochu zamručela jako symbol odporu. Její drzost, že na něj toto fungovat nebude, Mai opětuje:* A myslíš si, že ta berla a sádra ano? *Byla trochu hlasitější, takže Dante jen přimhouřil oči. Nebyl si jistý, zda byl ve snu či realitě, míchalo se mu to v jedno. Viděl dvě siluety a podle vlasů bílých jako sníh odhadl, že to mohla být Kaede. Díky tomu sevření, ve kterém byla jeho dlaň, poznal spolehlivě Mai.* Kaede...? *dostal ze sebe sípavě, avšak zaslechnout to mohla. Mai tohle nevydržela, pustila jej a odešla se zabouchnutím dveří, což Danteho dostalo do bdělého stavu.*

*Jemně se usmála, když Dante jemně zareagoval na její doteky. Když však její mladší sokyně vyprskla na její poznámku, jen pokrčila rameny.* Třeba jo. *Myslela to jenom jako pichlavou poznámku. Ale Dante doopravdy procitnul. Zašeptal její jméno. Kaede vyvalila oči a málem se zřítila, když se na něj otáčela. Mai se vyřítila ze dveří a práskla jimi.* Tse tse tse *Zakroutila Kaede hlavou a berlí si přitáhla židli pod zadek.* Dante…zavři oči a odpočívej. *Posadila se a položila ruku na postel, vedle té jeho. Nechytala ho. V první řadě si potřebovala odlehčit. Sádra nebyla nic lehkého na nošení.* Sobě jsi tím soubojem ublížil více, než mně…i tak se Hokage musí pořádně rozmýšlet, zda projdu. To samé ty, za to vzdávání…uvidíme, jak ti dopadne. *V podstatě přemýšlela nahlas. Nemohla jej hnedka zahltit kecama, když se teorve probíral.*

*Když Kaede udělá ty citoslovce, trochu více oči pootevře a podívá se jejím směrem.* "Takže jsi to ty, Kaede? Ty jo, ona opravdu přišla.. Ale tentokráte to ty kazit nebudeš, Reisu," *pomyslil si a vším soustředěním zcela potlačil Reisu. Ano, když uslyšel to hlasité zavření dveří, otevřel oči a trochu sebou cukl, přičemž se několik těch hadiček pohnulo s těmi věšáky na kapačky. Spatřil Kaede, která si k němu sedá a přitahuje si židli. Vidí její zranění i přes rozmazanou vizi a trochu stiskne ruku do pěsti. Po jejích slovech, že má odpočívat, doopravdy oči zavře a začne opět stabilně dýchat. Ucítí, že něco položila na postel a dle té vibrace, co to zanechalo na matraci, to byla sádra. Uslyšel její slova a snažil se je správně chápat. Jeho myšlenky nyní fungovaly velice primitivně, ale to bylo tím, že po takové době procitnul.* Co se vlastně stalo.. Vyhrála jsi.. *řekne, nyní již jenom, Dante. Pamatoval si jen na plno energie a pak temno. Po aktivaci brány si již na nic nevzpomínal a třeba to bylo i dobře.*

*Sledovala jeho obličej. Byl roztomilý…zakroutila hlavou. Tyhle myšlenky teď musela vyhnat z hlavy. Jeho slova jí zarazila.* Co se stalo? Uštědřil jsi mi zranění, díky kterým jsem logicky usoudila, že jsem neschopna dalšího boje. Vzdala jsem se. Ty jsi pak měl stejný, bláhový nápad, ale tvoji rezignaci už nikdo nebral v potaz. Teda…možná tvůj sensei ti za to vynadá. *Začala. Pak se odmlčila a pár minut jen tak seděla na židli a pohupovala zdravou nohou. Hlavu si položila na rameno. Očí jí jezdily po všech těch pytlících s kde čím. Hadičkách. Udělátkách a střídavě i po Dantem.* Brzy pojedeme domů. *Dostala ze sebe.* Tvůj stav se lepší, ale nejspíše tu budeš déle, než já….jakože, celkově v Kirigakure. V nemocnici. *Zase se na pár minut odmlčela a tentokrát si hlavu celá zkroucená položila tváří na postel. Prsty ruky, kterou měla také na posteli. Klepala jemně na prsty ruky Danteho.* Víš…ta hádka před tím…mrzí mě to. Teď mě jenom poslouchej prosím. *Nadechla se.* Dáváš mi zmatené signály. Jednou řekneš, že jsi se mnou rád. A hned na to utečeš oknem. *Polkla ztěžka.* Pak jsem ti projevila náklonnost tím nejsnazším způsobem. Ta pusa byla moje první… a ty jsi ode mě pak utekl, jakoby moje slova neměla význam. Jakoby ta pusa nic neznamenala. Sice to byla nepříjemná situace. Ale měl jsi stát po mém boku. *Stáhla ruku a prsty prvně stiskla prostěradlo.* A nakonec si do hotelu přivedeš dvě děvčata… z toho, co jsem slyšela…to byly tvoje milenky. Jak se mám asi tak cítit. Říkals mi sladká slova jako z románu a pak mě opustíš. Měla jsem pocit, že jsem byla zneužitá pro získání informací. Že jsi mnou manipuloval slovy… ale i tak. Mám v břiše pocit, který nechce pryč. A i když se na tebe zlobím. Tak se vlastně nedokážu doopravdy zlobit. *Povzdechla si.* Chápej…holky jsou nakonec vlastně snadná stvoření. Když jsi za mnou několik dní nepřišel….nedals mi vědět. Jak jinak jsem si to měla vyložit? *narovnala se na židli a podívala se Dantemu do obličeje. Oči měla skelné, jakoby zaplavené slzami. Ale zatím je dokázala ovládat.*

*Když mu Kaede poví, co se vlastně všechno stalo, měl sto chutí zvednout oční víčka, sednout si a uklonit se místo pokleku, jako svojí omluvu. Zastaví jej jen to, že po jemném pohnutí ruky ucítí hadičky, které má v ruce a že jich tam má požehnaně.* Moc mě mrzí... Ta sádra.. Berle... *dostane ze sebe, avšak otočí hlavu jejím směrem a začne jí sledovat. Zrak má sice chvíli rozostřený, avšak již se dostává k sobě.* A sensei... Ten ať mě klidně dorazí... Stejně jsem už prakticky mrtvý.. *dodá s vykašláním, protože si tak připadal. Byl nyní jen schránka orgánů, která neměla žádný význam. Jen ležet a na všechno rezignoval. Sleduje, jak Kaede vše prohlíží a Danteho napadne, že jej možná odpojí a ušetří mu to všechno trápení. Když se z ní dostane, že bude odcházet z Kirigakure dříve, než on se uzdraví, jen hlavu více zaboří do polštáře.* Kdy odcházíte.. Za kolik dní.. *dostal ze sebe. Když se celá položila na postel a klepala svými prsty o ty Danteho. Po chvíli začal i on prsty hýbat do rytmu jemných úderů. Když se zmíní o té hádce, Danteho tvář posmutní a opravdu, celou dobu jí nevyruší.* "Ten hajzl.. Izumi... Já přísahám, že se zvednu do té doby, než odtud vypadnete a vlastnoručně ti zlámu všechny kosti v těle, nebo tě rovnou sundám," *myslel si Dante, když Kaede zmínila slovo hotel a milenky. Moc dobře si byl vědom, odkud vítr vane a dokonce se při jejím vyprávění lokty posunul do sedu. Když domluvila a vypadalo, že má slzy na krajíčku, Dante se ještě vzpřímil. I když jej to bolelo a šlo to znát, chtěl tomuto momentu dát plnou serióznost.* Ano, Kaede, jsem s Tebou rád. A důvod toho byl můj a tvůj sensei.. Ztrapňoval jsem tě a já myslel, že když odejdu, nebudeš se cítit tak trapně.. Musel jsem to ze sebe vybít, takže jsem trénoval.. Představoval jsem si tam oba, protože jsem se jim chtěl postavit.. Jen na to nejsem dost silný a určitě by mě sejmuli dříve, než bych mrkl.. *poví lítostivým, avšak upřímným hlasem. Odmlčel se, protože se díky těm látkám začal cítit mnohem lépe, i když odchodu by byl schopný jen jako mrzák o berlích, pokud by jej vůbec pustili.* V té nemocnici.. na tom pokoji.. byla to nejkrásnější noc v mém životě. Jenže znám svého sensei.. Pokud bych neodešel, donutil by mě.. Navíc, ten tvůj Izumi... Probodával tě pohledem, dokud uraženě neodešel.. Chtěl jsem stát po tvém boku, avšak Zira by u Tebe tou fackou skončit nemusel.. Klidně bych měl všechny kosti zlámané na prach, jen abych tě té facky ušetřil.. *I když kapačky odkapávaly a zdály se být zcela k ničemu, Dante se na ně podíval a jemně jednu nahmatal zdravou rukou. Kdyby silně trhnul, sic by se spustilo krvácení, ale pokud by měl u sebe obvazy... Jeho brašna! Ohlédl se opatrně a spatřil jí na nemocničním stolku.* "Bingo," *usmyslil si, ale pokračoval ve strastiplném vyprávění.* A v tom pokoji.. to je Hana a Mai.. Jsou to holky, prakticky z ulice.. Žijí v opuštěné budově, která nespadá pod žádný klan ani člověka. Živořili ze dne na den a Mai ani nedochodila akademii. Abych ti to vysvětlil, prosím, nech nyní mluvit jen mě... *Dante se zhluboka nadechne a vydechne,* Po tom skandálu jsem si myslel, že mě nebudeš chtít nikdy vidět.. Zira mě vyhrožoval a já se rozhodl přežívat na vlastní pěst.. V jednom opuštěném domě jsem se chtěl zabydlet, avšak tam mě Mai chytila do genjutsu a Hana málem uhodila pánví, *zasměje se tomu, protože mu to zpětně připadalo komické,* Myslely si, že jsem nějaký práskač a že po nich chci nějaké peníze. Vše jsme si vysvětlili a udělali obchod.. Já mohl bydlet pod stejnou střechou a já jim za to dával své příděly jídla z hotelu. Ano, skutečně, byli jsme v pokoji, ale to jen proto, abych si sbalil své věci. Jednaly za mě hlavně emoce, protože kdybych měl žít s pocitem, že jsem tě zklamal, nejraději bych zemřel.. *dořekne a tou zdravou rukou pohladí Kaede po tváři, velmi jemně a zesláble.* Jenže ony doma neměly teplou vodu, takže jsem jim řekl, ať klidně využijí sprchu.. To však byla chyba, protože při odchodu tam vniknul Izumi a vyděsil nás.. Zdrhli jsme do restaurantu a já rychle přepsal obědy na Mai.. Já jsem mezi tím byl na jednom větším jídle denně, které mi Hana ukradla, jak to dělala sobě.. Mai jsem začal trénovat Taijutsu. Musím říci, že má talent, ale někde se to zvrtlo.. Začala si o sobě něco myslet i přesto, že já myslel jen na Tebe. Věř mi, několikrát jsem ti chtěl sepsat báseň, píseň, povídku, román či obyčejný dopis, jenže by byl tak temný, že by tě spíše odradil... Celou dobu jsem si v hlavě skládal plán.. Zjistil jsem od Hany, že odtud jezdí ke Konohagakure karavana jednou do měsíce. Kdyby se mi tu povedlo zůstat, nebo se mi povedlo nafingovat svou smrt, spojil bych se s karavanou a jel za tebou.. Svůj původ jsi mi řekla.. Nara.. takže by to ani nebylo tak těžké.. *trochu zamrzne a trochu sepne v pěst. Jeho tón se úplně změní a Kaede jej může znát ze druhé zkoušky, když jí bránil. Ten chladný a nelítostný hlas.* Ale teď vážně, kdy odjíždíte.. Chtěl bych si s tím tvým povedeným členem týmu hezky promluvit.. Kvůli němu jsi si myslela, že jsem ti zlomil srdce.. No, srdce má každý jen jedno a navíc zlomit nejde, může maximálně puknout.. Ale kosti.. kostí má každý požehnaně.. *dodá s temným podtónem. V tento moment by ten oblek zabijáka na Dantem perfektně seděl.*

*Pokrčila rameny, jakoby o nic nešlo.* Sádra mi nevadí. Poučila jsem se. *Našla na nynější situaci alespoň trochu pozitivní věc. Na otázku kdy odcházejí protáhla obličej.* Nevím přesně… *Musela by se zamyslet, sensei jí toho za těch pár dní nakecal do hlavy tolik, že neměla tušení. Nechala však Danteho mluvit. Od prvního slova až po ta poslední, chladná, která Kaede donutila se od něho odtáhnout a stáhnout ruce k sobě do klína. Jak jen začít.* Ztrapňovali se jen oni dva. Dospělí senseiové, chovající se jako děcka. Nikdy nikoho neopouštěj v nepříjemné situaci, kterou sdílíte společným dočiněním. Z toho by ses měl ponaučit. A v té nemocnici také…kdybych nestála o tebe, nenechám si tu facku dát. Byla to jen malá cena…snesla bych více. Však se podívej, jak jsem obalená. Kdyby h se nesnažila Muzanovi dokázat, že o to doopravdy stojím, tak bych to vzdala už dříve. To, co říkáš o tvých…kamarádkách, budu brát. Ale stále mám trochu zničenou důvěru k tobě. Po tom všem tady….je těžké to získat zpět jen tak. Ale ráda bych na tom pracovala. Pokud se budeš chtít snažit se mnou. *Pousmála se.* S důvěrou jsem měla vždycky problémy. Nebude to ze dne na den…takže žádné utíkání. Je to zbabělé…a akorát to nechává rány na srdci. *Odmlčela se a její tvář zvážněla.* Fingovat vlastní smrt…nesmysl. Vyhrožovat Izumimu je ještě větší nesmysl. Něco musíš vědět. Já jsem vyvrhel společnosti. Izumi mě zachránil a ukázal mi, co je spolupráce a důvěra. Co je přátelství. U něj však přerostlo v lásku a já jsem mu zlomila srdce tím, že jsem dala přednost tobě. Je jako můj bratr. Vždycky ho budu mít ráda a to i přes to, že z jeho strany je v tom něco víc….když mu ublížíš…budu připravená ho bránit. Stejně, jakobych bránila tebe v opačném případě. Takže na to rychle zapomeň, pokud mi nechceš zpřelámat další kosti. Srdce jsem měla zlomené ještě před tím, než mi o tvé návštěvě v hotelu řekl, protože jsi se mi ani neozval… A ne, doopravdy si nepamatuji přesně kdy. Dnes mě pouští z nemocnice a sensei říkal, že tu déle než další čtyři dny nebudeme. *Podívala se z okna. Venku byl slunný den. Tak akorát na procházku. Na kterou ani jeden nemohli.*

*Její přístup k té zlomenině jej trochu více zneklidňoval.* "Jak to jako myslí, ponaučila? Raději bych se to neměl pokoušet zjišťovat, nebo to zase skončí hodně blbě," *pomyslí si a sleduje, jak se jí tvář protáhne.* "Nechce mi to říci, abych se s ní už nikdy neviděl? Proč je vše tak zmatečné," *zamyslel se Dante, avšak poté řekl vše, jak se stalo. Sledoval výkyvy emocí v jejích očích a když se dostal na téma toho hajzla, začala se jej stranit.* "Takže takhle to je, jo?" *Probleskla mu myšlenka hlavou a on pokračoval, jen od ní odepřel zrak. Začne mluvit nejdříve o jejich senseiích a následně o to, co se dělo. Když začne mluvit o zničené důvěře, Dante si jen oddechne, avšak další slova jej trochu povzbudí. Asi stejně tak, že hodíte jednu malou jiskřičku ohně do moře a doufáte v nějaký efekt. Celou dobu mlčel, ale když začala mluvit o Izumim, měl sto chutí vstát a dát mu do držky, nehledě na to, co mu říkala. Pokud takhle lže, je to manipulace, ne? Zmanipuloval jí, aby si myslela, že je Dante ten špatný. Čtyři dny, to určitě nebude dostatek času, avšak Dante něco musí vymyslet.* K tomu ponaučení, myslím si, že jsem dostal vše již dostatečně najevo.. *poví sklesle, avšak pak zcela zvážní,* Jen nechápu, že jsi nepoznala tu manipulaci ze strany tvého povedeného kamaráda. Vždyť už v nemocnici ti mohlo dojít, že se tě ode mě pokusí odradit.. A kdybych to věděl i já, tak odejdu mnohem dříve, aby si takové lži a manipulativní kecy odpustil... A ohledně těch čtyř dní, zítra požádám o to, aby mě propustili... *dodá Dante a poté se na Kaede podívá. Hledí jí přímo do očí, aby v těch jeho vynikl plamen, který v sobě držel. Nebyly to žádné emoce, avšak ten nápad s útěkem.* Ale když už jsme u toho, podej mi prosím tě tu brašnu. Ta, co není pokrytá krví, *řekne Dante bez špetky emocí. Věděl, že ta zakrvácená je jeho bratra a obvazy u sebe je nikdy nenosil, Dante byl v tomto ohledu spíše podrž taška. Mezi tím jí pověděl:* Mimochodem, pokud nás tedy nechají Kage projít, co si společně zajít na večeři? Nebo se prostě na pár dní zmicnu a půjdu se podívat do Konohagakure. Už jsem s někým domluvený, že pokud bych při misi potřeboval pomoci, budu mít garde. A jelikož z říše Kou jezdí karavany, mohli bychom jí hlídat. *Schválně nezmiňuje, kdo by byl jeho garde, avšak věděl, že pokud by byla Kaede u brány, uvidí jej s Misaki.*

Lidem, které máš rád, odpustíš kde co….i manipulaci. Lži. Cokoliv. Utíkání. *Pokrčila rameny. Dante měl pravdu. Izumi ji trochu manipuloval. Ale ona leta nikoho jiného neměla. Dante tohle jaksi nechápal…* Dante…my stejně nemůžeme být doopravdy spolu, dokud nebudeš starší. Nechci být s nikým. Chci být sama, dokud nebudeš trochu starší a pak bych to ráda zkusila, pokud se tvůj názor nezmění. *Jemně se začervenala.* Mám tě ráda, a v mojí hlavě se honí věci, na které ty máš ještě hodně času. *Zamručela.* Nic podepisovat nebudeš. Tohle má na starosti Zira. Je tady tvým opatrovníkem. Musí to podepsat od sám. Nemluvě o tom, že já si na triko případné zdravotní komplikace, nevezmu. Kvůli mně nemá smysl tohle pokoušet. Já ti nikam neuteču. Do Kumogakure můžu kdykoliv přijít, stejně jako ty do Konohy. Ale riskovat zdraví teď? Jsi blázen. Nic ti nepodám. *Položila ruku v sádře na jeho předloktí.* Jestli ti záleží na tom, co cítím, tak tady zůstaneš a budeš se léčit. Nevymýšlej hlouposti. *Pokud Dante pokračoval dalšími slovy. Jen jemně kývla hlavou.* Na večeři mě vezmeš až za tebou přijedu. Jo?

Pokud budeš takto lidem odpouštět, komukoliv, může s tebou manipulovat mnohem více, než si budeš uvědomovat, až to skončí hodně zle. Může se dokonce stát, že ti to i něco přinese. Ať již vyšší postavení, nebo vylepšení, o kterých by jsi měla nejspíše pomlčet, avšak poté se to s lidmi hodně nese, *odpověděl jí na ten její výrok. On rozhodně o něco jako Hachimon nestál, když byl menší, avšak otcové a strýc jej k tomu hodně šikovně zmanipulovali.* "Nikdy jim to neodpustím. Měl jsem se raději vydat na iluze, ty alespoň žerou jen chakru, ale netrhají svaly," *pomyslil si a poslouchal její další slova. Dante neví, co na to říci. Moc dobře věděl, na co myslí. To mu došlo z toho hotelu.* Jasně, toto chápu.. Ale beztak to neskončí takto růžově, *pověděl zamyšleně, protože on věci vnímal více realistiky.* Co víš, možná se za pár let ani nepotkáme, leda by jsi musela jít na hřbitov v Kumo, *trochu se zasmál.* No jasně, nic podepisovat nebudu no, avšak nevím, zda se do Konohy budu moci vydat. Mám v Kumo pár povinností, co musím plnit a nikdo je za mě neudělá. Ale možná nebudou potřeba tak často, když ještě zesílím, *trochu Dante posmutněl. Musel nějak udržet pozici jejich rodiny alespoň tím, že chodil na radu tří dominantních rodin Kumamuchi, i když hlavně jako posluchač. Když poví o tom, že by jí vzal na večeři v Kumo, jen se usměje.* Tak to spíše uvařím sám, zajdu na trh a koupím nějaké ingredience. V Kumo stoupají ceny nehoráznou rychlostí, *poví Dante a již si lehne na polštář. I když to nepřizná, tak jej to sezení vyčerpalo.*

*Jemně se pousmála. Věděla, co tím chce Dante říci. Ale raději nepříjemné téma nechala ležet ladem. Opět položila své prsty na ty jeho a v rámci možností je propletla.* Dante já o tohle doopravdy stojím. Jestli to znamená, že budu muset já za tebou, pak to i udělám. *Stáhla ruku k sobě a prohrábla si párkrát vlasy.* Rozhodně na tebe jen tak nezapomenu. Minimálně do té doby, než mi srostou kosti. *Zasmála se. Z vytahaných vlasů spletla malinkatý copánek o třech vlasech. Natáhla obˇe ruce a omotala tuhle kreaci Dantemu okolo malíčku. Na několikrát a pak mu tam udělala hned několik uzlíků.* Tohle je nyní nit osudu. Víš co to znamená? Ať už budem kdekoliv, tohle spojení nikdy neskončí. *Usmála se na něj, když zase ležel v polštáři.* Co kdybychom se začali lépe poznávat už teď? Povíš mi, jak jsi se rozdělil vedví během zkoušky? Každá tvá polovina měla jiné oko…

*Když Kaede trochu propletla ruce, Dante jí začal dlaň hladit polštářkem palce. Když promluví, zní velmi přesvědčivě, avšak Dante je znám pro svojí smůlu.* "No, tak uvidím, zda tohle skončí dobře či nikoliv. Snad jsem to nyní nijak nepřivolal," *pomyslí, když uvolní prsty, když chtěla Kaede ruku oddělat.* Nemůžu snad po tobě chtít, aby jsi jen kvůli mě cestovala z jedné vesnice do druhé. Cesty jsou nebezpečné kvůli těm stvůrám s lidským vzezřením a navíc je to cesta na dlouho, *poví jí Dante. Když se zasměje, Dante se trochu pousměje. Tahle situace se mu vůbec nelíbila, ani nevěděl proč. Když si pár vlasů vytahala a spletla z nich cosi, co měl být cop, Dante na to hleděl, ale nic neříkal. Na její slova se pousměje.* "Taková pitomost.." *pomyslí si smutně Dante, ale jelikož tento moment nechce kazit, tak mlčí. Když se zeptá na to, co on nechtěl, jen si povzdychl.* Já se nerozdělil.. To je můj bratr Reisu.. *zamumlal, avšak v tom se ozval jiný hlas. Byl mnohem chladnější a rozhodně méně přátelský.* No tak zdravím. A teď mě nech odpočívat, Dante. Sám jsem ti říkal, že se nebudu bavit z žádnými tvými kamarádkami, zvláště ne s touto. Stačí, že na ní pořád myslíš a já ty myšlenky musím poslouchat.. *poví uraženě.* Abych pravdu řekl, chtěl jsem vás představit až v Kumogakure, ale on se ozval už teď.. *poví smutně Dante. To, co řekl, byla pravda. Opravdu na ní myslel dnem i nocí, ale z jeho úst to vážně přijít nemělo.*

*Zakroutila hlavou.* Neboj. Brzy budu silnější a rozhodla jsem se už, jakým směrem v životě půjdu. Díky tomu budu moct v Kumogakure strávit tolik času, kolik jen budu chtít. *Vyvedla jej z omylu. Ano, bestie, věčná noc…negativa. Ale Kaede schopná přežít v tomhle prostředí, to je pozitivní věc a s tím, že by zvolila jako povoláni lovce odměn, to bylo ještě snazší. Neměla v úmyslu umírat jen tak pro nic za nic. Když Dante vybalil, co se v té aréně stalo. Jen zamrkala. Reisu jí ani nenechal pořádně zareagovat a hned na ní vyvrčel ona slova. Kaede jemne zrůžověla ve tvářích.* Pořád myslí? Reisu se zdá být otrávený… *Pronesla potichu. Nějak tu informaci musela zpracovat.* Takže tohle jsi myslel tím, zda nevíš, jestli se na zkoušce ukáže….no. To máš blbý Reisu. Budeme se vídat docela často. Dřív nebo později mě budeš mít taky rád…nebo alespoň mě budeš respektovat jako člověka. *Zamručela Kaede. Chtěla se k Dantemu trochu přitulit, ale vzhledem k jejich stavům…smůla.* Za tu ruku doufám, že měl Reisu fakt hnusný ty halucinace. *Ušklíbla se. Ruku natáhla přes Danteho tělo a lehla si obličejem na postel. Zavřela oči.* Složíš mi další báseň? Než odjedu?

*Když na něj vybalí to, jaké jsou její plány do života, vzpomene si na Misaki.* Nech mě hádat. Budeš venku, mimo vesnice, a lovit nějaké shinobi, co se odchýlili od stezky a stali se nukeniny. Uhodl jsem to? *Otázal se Dante, protože jiné takové povolání on neznal. Všimne si, že Kaede trochu zrůžověla na líčkách, avšak nyní jí musel vyvést z omylu.* Ne, on není otrávený.. Takový je normálně. Pokud nejde o misi nebo o boj, straní se dokonce i mě, *dodá Dante, přičemž si povzdychne. Když začala Kaede mluvit k Reisu, opět se ozval stejný hlas:* Hele, kdyby nebylo mě, tak žádná zkouška není. Chcípl by v druhém kole a nebo se vzdal ve třetím. A ne, nemám to blbé. Pokud se mi budeš srát do života, prostě se od Danteho oddělím a já sám budu dělat mnohem důležitější věci, než vás takhle sledovat a zadržovat vnitřně zvratky. *Dante se zamračil.* Reisu, říkal jsi, že chceš odpočívat. Tak tě nyní potlačím, ať už budeš držet ten nevymáchaný zobák, *pověděl a ani ne za vteřinu se zdálo, že Dante vypadá mnohem veseleji. Vliv Reisu již nebyl tak silný.* Promiň za něj, občas se neumí správně vyjádřit, *omluvil se Dante, protože Reisu tuto situaci zkazil. Ty věci o halucinacích ignoroval, protože on si na nic nevzpomínal a Reisu na to nemyslel, nebo se nepamatoval. Když si Kaede lehla a dala přes něj ruku, Dante zavřel oči a poslouchal její slova.* No, kdybych mohl psát, tak určitě.. Jen, s těmi hadičkami se pohnout nemohu. Pokud mi je vydělají, bude to ta první věc, co udělám, *dodá Dante a pohladí jí zdravou rukou po vlasech.*

*Kaede samozřejmě okamžitě měla hlavu v přiblblých myšlenkách. Přišlo jí úsměvné, jak se Reisu k tomu všemu stavěl.* Důležitější věci…třeba spát. Nebýt tebe Reisu, tak my dva s Dantem vlastně bychom ani nebyli spolu. Nevědomky nám vyklízíš cestičku k úspěchu tím, že je Dante stále naživu. *Pousmála se. Z nějakého důvodu jí Danteho stav bratrský bavil. Jakoby si v hlavě dala za úkol, že zmákne na svou stranu stáhnout oba dva. Kdyby to vyšlo…kolik lidí může říci, že jejich přítel je vlastne dva v jednom? Nikdo, koho znala.* V pohodě. Má právo na to, aby se vyjádřil. Neberu mu ho. Za jeho podněty jsem vlastně i ráda. Je to tvá druhá polovina. Bez něj nejsi ty. *Pokrčila rameny.* Skládej ji v hlavě. Můžeš mi ji pak zarecitovat osobně. Pošeptat… *Zavřela oči. Celý tenhle den pro ni byl vyčerpávající.*

*Dante poslouchal, jak Kaede v tom rýpání pokračuje. Celkem jej to štvalo, protože to on pak cítil myšlenky svého bratra, takže to ani nemusel vyslovovat nahlas. Nechal to tak však být, protože stejně mohl vždy on potlačit jeho vliv tím, že se buď rozdělí, nebo bude moci fungovat na bázi myšlenek.* Prosím, už Reisu neprovokuj. To, že on vnímá myšlenky mé má i svůj protipól. Vážně nechci ty jeho uraženecký, hnusný a brutální myšlenky vnímat delší dobu, než je třeba, *poví jí Dante. Sic neměl svého bratra moc rád, ale občas se jej musel zastat. Kdyby to neudělal, kdo ví, jak by vypadalo jejich budoucí plnění misí?* Ne, jen ať je ticho. Zase se o něm už moc bavit nebudeme, ať alespoň dokážu racionálně přemýšlet. Už teď mi dělá v hlavě myšlenkovou bouři a věř mi, nic příjemného to vůbec není. A ne, není má druhá polovina, je to můj bratr. On je někdo úplně jiný, než jsem já. Ano, možná většinu času tělo sdělíme, avšak stále jsme dva separátní shinobi, *snažil se Dante ujasnit věci na pravou míru, aby to i někdo, kdo nezná klan Kumamuchi, pochopil. Když mu řekne, že by tu báseň klidně mohl zarecitovat, nebo zašeptat, vyznělo to strašně divně. Vždy říkala, že se jí to šeptání moc nelíbí a najednou by chtěla přímo báseň?* Jistě Kaede, ale pokud jsi unavená, *poví Dante a posune se co nejdále v posteli to jde, aby se tam i potencionálně vlezla i Kaede,* Tak si pojď na chvíli lehnout. Takhle usínat v sedu, to je akorát na zničení zad, *dopoví svojí myšlenku Dante, až moc milým hlasem, který je mnohem jemnější, než když hlas se svým bratrem sdílel.*

No jo…raději už budu mlčet. “Aby se nezbláznil…Reisu.” *Pomyslela si nakonec. Se slovy Danteho se unaveně zvedla. Dante se začal posouvat na posteli, aby měla prostor. Jemně se pousmála. Situace se od minule hezky otočila. Tehdy ona uhybala Dantemu, nyní dělal prostor on pro ní. Za pomoci berle se tedy nasoukala k Dantemu do postele. Nacpala se mu pod peřinu. Zdravou nohu propletla mezi ty jeho. Lehla si tak napůl na břicho, aby se neválela po zlomených rukou. Hlavu si položila na jeho rameno a jednu z rukou přehodila přes jeho hrudník. Jemně si ho přitáhla k sobě. Svým hrudníkem se tedy mačkala na ten jeho ze strany. Začínalo jí být trochu horko. Asi jí i lehce stoupala teplota. Ale především byla unavená. Zavřela oči a natáhla krk. Nos tím pohybem jemně přiložila k Danteho krku.* Nebolím tě nikde? *Ujistila se, zda je pozice pohodlná i pro její lidský polštář. Přivřela oči.* Za pár let takhle chci usínat denně. *Zamručela. Nasála jeho vůni a spokojeně ještě více, ale stále opatrně, si přimáčkla jeho nohu mezi ty svoje. Dantemu jakoby se najednou v posteli objevilo malé topení. To Kaede ještě nevěděla, že tenhle hřejivý pocit nebyla teplota…ale puberta. “Dvanáct…” Musela si v mysli připomenout…*

*Když se Kaede začala zvedat, ještě trochu se posunul, aby si byl jist, že Kaede bude mít v posteli dostatek místa. Všiml si jejího úsměvu a krásných očích, jenž se dívali jeho směrem.* "No, doufám, že to dnes nedopadne jako minule, když jsme byli v nemocnici na 'jednolůžku', protože tentokráte Kaede bránit nemohu," *pomyslil si, zatímco se k němu díky berlím linula. Zdravou rukou jí nadzvedl peřinu, aby se do ní mohla zachumlat. Celkem se divil tomu, co Kaede dělala. Proplétala svojí nohu mezi jeho stehny. Instinktivně tušil, že se nejspíše jedná o vyjádření náklonosti, jinak by se k němu takto nelísala. Byl jako paralyzován, protože jeho myšlenky zabíhaly na dobu, kdy se viděli posledně v nemocnici.* "Co když je už toto špatně? Co když mi tu Zira rozrazí dveře a uvidí to.. Zklamu jeho i Kaede.." *smutně mu probleskne hlavou, avšak v tom mu Kaede položí hlavu na rameno a ruku mu přitiskla na záda. V tom si jej ještě začala přitahovat a Dante se tomu jen poddal. Neměl nyní možnost se nějak bránit a i kdyby, nevyužil by jí. Když se její nos dotkne jeho krku a zeptá se, zda jej nikde nebolí, Dante myslí na jiné věci, než bolest.* Ne, nebolíš. Ale abych pak já nebolel někde tebe, *sklonil hlavu tak, aby jí to mohl zašeptat do ouška. Zdravou rukou jí začne hladit a když řekne, že takhle by chtěla usínat denně, Dante si s ní proplete ruku.* Však budeme, neboj, *ujistí jí. Najednou jej začala mnohem více hřát a Dante nechápal, co se děje. Avšak nyní, když byl s Kaede v peřinách, jej napadla ta báseň. Podíval se na ní a dal jí pusu na tvář. Ihned poté začal šeptat.*

báseň:

*U toho jí celou dobu hladil tvář a i nohou jemně pohyboval. Cítil z ní velké horko, takže tohle jemné tření by jí mohlo zahřát alespoň trochu. Nakonec, až vše odrecitoval, jí dal pusu na rty. *

Oprava: Přímá řeč by měla být šedou barvou. Mluví jen Dante, Reisu na ně kašle XD