Náměstí

*Jo, Ryuu jí naučí všechno. "Všechno a ještě víc, než bys chtěla." Pomyslel si v hlavě a okamžitě mu naskočily trochu.....nepřístupné myšlenky, které musel zahnat a to hodně rychle. Nad slovy paní Hany jen mávl rukou.* To nic není, pro děti bych udělal cokoliv, obzvlášť pro ty méně šťastné, co se rodiny týče. *Usmál se na paní Hanu, než spolu s Keiyrou zmizeli v útrobách starého domu.* Neboj, mám v tomhle praxi. *Zašeptal a procházel za ní, držíc ji za ruku, úzkou chodbou. Nejraději by ji zastavil a přitulil k sobě, ale nebylo to nejvhodnější místo. Jen si lehce povzdychl, než vešli do malé místnosti plné dětí. Ryuu si je všechny pozorně prohlížel. Viděl známé tváře, lehce se pousmál. Zvedl ruku na znamení pozdravu.* Ahoj. *Pozdravil po Keiyre. Díval se na děti a sledoval u toho KEiyru a malou Haruku. Holčička byla doopravdy roztomilá, to jo. Když malý chlapec ale vyhrkl, Ryuu se na něj klidně podíval.* Ano, máš pravdu, je vidět, že si dáváš na lidi kolem sebe pozor. *V podstatě ho pochválil, ne často se mu stávalo, že by si děti pamatovaly lidi které viděly jednou, natož jen pár vteřin. Když Keiyra říkala, že je díky jejich střeštěnosti jejich dlužníkem, nejraději by se k ní přidal. Ale nechtěl moc předbíhat, díky nim poznal holku, kterou si chtěl usurpovat pro sebe, netušil ale, zda to bylo dobře, nebo špatně, protože se vážně nepoznával. Nicméně nyní se před ním začal tvořit chumel dětí, v čele s Keiyrou, čekajíc na vyprávění. Doopravdy dostála svému slovu a seděla v první řadě. Když se Ryuu posadil proti nim, zahleděl se jí do očí. Vypadala s tou malou holčičkou tak hezky, že se Ryuuovi dokonce trochu zachtělo mít i rodinu, protože Keiyra by byla dokonalá matka.* Jak naše společná kamarádka Keiyra řekla, jsem tu, abych vám ukázal něco z mých cest a vyprávěl vám příběh, který se mi přihodil před několika lety v jedné nedaleké zemi. *Ryuu vytáhl svitky s mapami, roztáhl jednu velikou, kde byla mapa celého světa tak, jak ji každý znal (tato). Pak vytáhl druhý svitek, zamřený pouze na zemi kamenů. Ukázal roztaženou mapu světa, prstem ukazujíc na zemi Země.* Tady vy všichni žijete, tady se tak nějak nachází vše vesnice, Iwagakure. Příběh, který vám budu vyprávět, se odehrával zde. V zemi Kamenů. *Ukázal na zemičku hned vedle země země. Pak položil velkou mapu a ukázal jim tu malou, kde se nacházela podrobnější mapa země kamenů a hraničního města.* Jednou jsem pátral po nukeninovi, který se jmenoval Dio. *Otevřel Bingo knihu na stránce, kterou měl založenou červenou záložkou. Nacházely se tam ještě dvě stránky se zzahnutými rohy (Tsukiina a Riasina stránka). Nicméně dětem ukazoval jen tu s Diem.* Tento nukenin se dle mých kontaktů nacházel v hraničním městě. Vydal jsem se ho tam tedy hledat. V celém městě měl své lidi, kteří ho informovali o mém poybu. I přes to, jsem se jako stopař a lovec nukeninů musel naučit odlákat pozornost takových lidí na falešnou stopu. *Ryuu s ten příběh doslova překroutil tak, aby to bylo pro děti zajímavější, takže nic z toho, co říkal, v podstatě nebyla pravda, jejn tak jemně inspirovaný příběh jeho misí.* Schovaný ve stínech jsem se pomalu připlížil k hospodě, ve které Dio seděl a vychutnával si tamní odporné pivo. Vhodil jsem oknem několik kouřových bomb a vyhnal jej ven. *Tohle byl tak jeden ze tří pravdivých kousků příběhu.* Dio vyběhl ven, celý rozzuřený v domnění, že mě jeho poskoci už dávno zneškodnili, ale pravda byla jinde. Dali jsme se do boje a bylo jen otázkou výdrže, kdo vyhraje. V tu ránu, kdy to vypadalo, že vyjdu z boje jako vítěz, vytáhl Dio eso z rukávu. Nějakým neznámým způsobem posílil svoje tělo, z ničeho nic nabral na velikosti a síle, jakoby se jeho tělo nafouklo a mnohonásobně zvětšilo. Bylo to neuvěřitelné až fascinující. Jak se moje naginata odrážela od jeho pěstí, výbušné lístky mu nic nedělaly, jak byl rychlý, až to moje tehdá nezkušené oko nemohlo stíhat, objevil jsem se najednou ve vzduchu, letíc skrze celou vesnici. *Odmlčel se.* V tu chvíli jsem se v mysli modlil ke všem bohům. Nakonec mě jeden vyslyšel. *Naklonil se k dětem.* Bůh ohně, mocný drak mi přišel na pomoc. Mel ohromné tlapy s drápy. Křídla, že by jedním máchnutím odfoukla všechen písek z pouští země Větru. Oči mu žhnuly, zuby měl jako perličky, asi si je každý den pečivě čistil. Ale hlavně, přišel na pomoc. Nebýt jeho, nikdy bych neměl šanci ten souboj přežít, jelikož byl Dio nad moje síly. Mocný drak toho nukenina slupl jako malinu. *Zasmál se.* Takže díky jeho zásahu, jsem já přežil, hraniční městečko bylo volné ze spárů nukenina, kterého se tam každý bál, drak byl najedený a já mohl říct, že jsem svou misi splnil. Nemůžu říct, že jsem Dia úplně porazil, ale zase jsem ho dost vyčerpal a zranil, a to se taky počítá. Ten drak nakonec zůstal po mém boku ještě jeden den, pomohl mi zotavit se z mých zranění a prozradil mi i jeho jméno. Je to ale tajemství a nesmím jej prozradit. Protože pak by možná nepřišel na pomoc někomu jinému, kdo by ho mohl potřebovat, taková byla dohoda. *Usmál se n děti, měl v tu chvíli pocit, že mnohem lepší vypravěčské schopnosti předvedl na ulici u popisu toho chlápka.*

*Haruka zaujala miesto po Keiyrinej pravici a jej brat so Sasorim tiež. Akonáhle Ryuu vybral mapy, deti zabudli na ostýchavosť a s hlasným "óóó" sa naklonili ku mapám a sledovali Ryuuov prst ako sa presúva po papieri. Decká boli potichu a okrem povzdychov či udivených pazvukov počas Ryuuovho rozprávania do reči neskákali. Keiyra musela uznať, že Ryuu bol skvelý. Nemohla sa prinútiť tváriť vážne - pery sa jej úplne automaticky rozťahovali do úsmevu keď sledovala ako zanietene rozpráva svoj príbeh. Pri tej časti, že si ten drak asi musí čistiť zuby jej takmer unikol chichot a tak len skryla ústa tak, že sa oprela líčkom o hlavu malej Nori. Tá si počas Ryuuovho výkladu cmúľala palec - hoci na to už bola veľká, nevedela sa toho zbaviť odkedy umreli jej rodičia a ocitla sa tu. Druhou rukou svojimi drobnými prstíkmi prehrabovala Keiyrine jemné vlasy. Ryuu dorozprával príbeh a prišla časť kladenia otázok. * (Sasori) Draky ale neexistujú, to vie každý! To musel byť len nejaký premenený ninja. *Mierne sa zamračil na čo sa ku nemu Haruka nahla.* (Haruka) Mohol to byť aj zakliaty princ alebo nejaký boh! Čo ty o tom vlastne vieš! Nebol si tam. *Šepla zvonivým hláskom a s nádejou sa pozrela na Keiyru. Čakala, že jej slová potvrdí. Tá len prikývla a pohladkala dievčatko po jej bielych vláskoch* (Araki) Skúšal si na tom drakovi potom jazdiť alebo ho potom hľadať? *Opýtal sa bielovlasý chlapec Ryuua a skoro pri tom nedýchal. Konflikt jeho kamaráta a sestry vôbec neriešil.* (Haruka) Čo je vlastne naginata? *Zamyslela sa s nosom skoro nalepeným na mape - už skoro zabudla na to, že sa so Sasorim pochytila.* Skúsime klásť otázky jeden po druhom dobre, decká? *Napomenula ich láskavým hlasom Keiyra čiže to trochu stratilo na efektívnosti. Tak či tak ju ale skoro zázrakom poslúchli. Kei sa na Ryuua ospravedlňujúco usmiala a bezradne mykla plecom.* "No .. varovala som ho." *Pomyslela si v duchu a úplne bezmyšlienkovite vybrala malej Nori z úst palec.* Ak si ho prestaneš cmúľať, pani Nana donesie maškrtu. *Pošepkala, no mohol to počuť aj Ryuu aj deti v najbližšom okolí. Slovo maškrta na nich fungovalo fantasticky. Zmĺkli a zvedavo obrátili pozornosť ku dverám, no Nana ešte nikde nebola.*

*Ryuu se jen smál, tedy usmíval se. Líbilo se mu, že se děcka vyptávala a doopravd ypřemýšlela a poslouchala. To, že mu mohla Haruka cokoliv udělat s mapou ho moc nerozrušovalo.* Jak říká KEiyra, hezky jedno po druhém. *Narovnal se v zádech, jakoby tím dokazoval svoji dominantu v téhle místnosti a psychologicky děti trošku uzemnil.* Jistě, máš pravdu, mohl to být ninja, ale na tak velkého draka? To by potřeboval asi hodně chakry a síly. Draci tady kdysi doopravdy museli žít, a kdo ví, zda se tu nějací neukrývají? Zamysli se, kde by se asi tak mohli ukrývat? Na světě je mnoho neobjevených míst, kde mohou v klidu žít a nakonec vyslyší volání zoufalého člověka, jako bohové se snesou z nebes a pomohou tomu, o kom si myslí, že s ejim jednhoo dne odplatí. *Usmál se na Sasoriho. Pak se podíval na Arakiho.* Bohužel ne, bál jsem se, aby to drak nebral jako drzost a jelikož mi zachránil život, nehodlal jsem ho s tím ani obtěžovat, to by bylo příliš. Ale pokud ho příště uvidím, tak se ho zkusím optat, zda si ho budete moct pohladit vy, až se s ním někdy v budoucnu setkáte. *Snažil se udržet smích, jelikož představa Noctise mezi dětma byla docela komická. Pohledem vyhledal Keiyru a hrdě se na ní usmál, jako lev na svou lvici, když se nechává trpělivě okusovat lvíčaty.* Naginata? To je taková dlouhá zbraň. Koukej. *Vytáhl tužku a začal kreslit na kousek toho svitku.* Takhle má rukojeť, ta je děsně dlouhá a pak má čepel, ta je tak nějak....no a slouží k tomu, aby se k tobě útočník nedostal moc blízko. Pro tebe je ale moc veliká, určitě bys ji ani neuzvedla. Pro tebe by bylo ideální tanto. Taková malá verze katany. Ale jsi na to ještě moc mladá, až začneš chodit na akademii, tak se tam o tom určitě dozvíš mnohem více. sensei tě naučí se bránit. A nezapomeň, ne vždy je nutné, aby ses stala ninjou. Podle mého je lepší pro každé dítě chodit na akademii, aby se naučili všichni sami bránit a dozvěděli se základy o tom jaké to je být shinobi. Je to veliká zodpovědnost a postupy v hodnostech jsou velmi obtížné. Nikomu z vás nepřeju, abyste byli nuceni procházet geninskými zkouškami. Ale je mi jasné, že minimálně tihle dva udatní pánové by to zvládli s prstem v nose. *Podíval se na Sasoriho a Arakiho.*

*Keď Ryuu opäť prehovoril decká ani nedýchali - doslova hltali každé jeho slovo. A aj Sasori s Arakim - hoci sa tvárili "drsne" stále mali sedem rokov a rozprávanie o drakoch bolo proste príliš fascinujúce, na to aby to dokázali brať na ľahkú váhu. Dokonca aj Keiyra sa pristihla, že visí na každom jeho slove. Opätovala mu žiarivý úsmev lebo predstava Noctisa v dračej podobe niekde pred sirotincom bola viac nereálna, než predstava toho, že draky skutočne existujú ukryté niekde v ďalekých kútoch sveta. Keď povedal napokon Ryuu tú časť, že sa nemusia stať ninjami ak nechcú - vtedy si ho v duchu posadila na piedestál a nehodlala ho odtiaľ ešte nejaký čas zložiť.* (Haruka) Tanto, iste áno! *Zopakovala a prikývla akoby si ho hodlala v budúcnosti reálne zaobstarať. Hoci to najostrejšie čím dokázala teraz narábať bola tak lyžica.* (Araki) Ryuu je prezývka alebo meno? *Opýtal sa so záujmom. Keiyra popri tom započula ako si dve dievčatá za ňou - hádala, že Reina a Rin (lebo tie mali už 9 a 10 rokov) šepkajú o tom aký je Ryuu pekný a obdivovali jeho dlhé vlasy.* (Sasori) Koho z tej knížky ste ešte ulovil? *Opýtal sa blonďáčik so záujmom. Ryuuova lichôtka, že by zvládli s Arakim geninske skúšky v ňom vytvorila voči nemu sympatie vďaka ktorým nebol už taký pochybovačný ohľadom toho čo im tento cudzinec rozprával. Samozrejme, že tú otázku položil až potom čo Ryuu odpovedal Arakimu.* (Rin) Keiyra-chan? On je tvoj frajer? *Naklonila sa ku nej dievčina a snažila sa jej to pošepkať do ucha, no Keiyre bolo jasné, že to mohol Ryuu počuť.* Na čo hneď nemyslíš! *Pokarhala ju so smiechom Keiyra a úmyselne tak zahrala túto otázku do stratena. Popri tom si ku nej a Rin kľakla aj Reina.* (Reina)Bolo by hrozne super keby sme vás mohli učesať! Akurát včera nás pani Hana učila nový druh copíku.*Hodili na ňu prosebné očká.* A nebudú vám stačiť len moje vlásky? Tak ako vždy? *Opýtala sa ich Keiyra, no tie dve len nesúhlasne zavrteli hlavami. Kei si teda len s úsmevom povzdychla, položila Nori na zem a posadila sa ku Ryuuovi. Keď doodpovedal na všetky otázky naklonila sa ku nemu.* Čo by si povedal na účes zdarma od tamtých dvoch budúcich, veľmi sľubných kaderníčok? *Uškrnula sa a pochopila by ak by to odmietol. Haruka zatiaľ Nori ukazovala mapu a Reina a Rin už zvierali v rukách hrebene a gumičky. Samozrejme, že hodili na Ryuua ten najsmutnejší psí pohľad aký dokázali.*

*Nadsene sledoval deti, bylo pro nej doppravdy ulevujici, ze se vyptavaly a zajimaly.* Ryuu Keitaro je jmeno. Jeste nemam nejakou přezdívku. *Zasmal se, zatimco listoval v knize, kde na jejim konci mel vytrhane listy s mene podstatnymi nukeniny, ktere ulovil. (Bingo obsahuje i kupu jinych nukeninu ne jen ty na strance). Vytahl vytrhane listy, bylo jich minimalne deset.*Mam v cem se zlepsovat, ale stale na tom nejsem tak spatne. Hodne casu v Kirigakure jsem travil pomahaniˇ na mensich akcich, kde ani zadny nukenin nebyl. Spise jsem pomahal detem z tamniho sirotcince se postavit na nohy. *apodival se na Keiyru takovym doopravdy zamilovanym usmevem, nejradeji by ji obejmul. Byl z ni tak stastny, jak se s temi detmi bavila jakoby to byli jeji sourozenci. Rozdavala se pro kazdeho z nich. Otazka na frajera mu neusla, ale delal, ze ji neslysel.  Kdyz si Keiyra sedla k nemu, jen se tazave podival, okamzite mu bylo vysvetleno co se po nem chce.* Jasne, at si poslouzi, od ceho bych ty vlasy pak mel ze. *Zasmal se a sundal si gumicku z copu, nechavajic holky delat si co chteji. Zatim vytahl dalsi obrazky z vaku.* Tady jsou obrazky moc hezkych mist, kde jsem byl. *Ukazoval detem obrazky ruznych ostrovu, zemi na hlavnim kontinentu a pak dva Iwagakure, ktere mel u sebe ode dne kdy je s Keiyrou vybrali. Resp, kdy kazdy byl jedinecny a on se nemohl rozhodnout. Poslusne u toho ale sedel a nechaval si zapletat vlasy. Rukou, kterou se oprel za zady jemne jezdil po zaslapanem koberci, nez nahmatal prsty Keiyry. Jemne na ne polozil svoje a hladil ji. Mel neustalou potrebu se ji dotykat, kdyz byla takhle blizko.*

*Ryuu vyzeral akoby bol vo svojom prirodzenom prostredí - s deťmi to vedel, bol trpezlivý, zábavný .. Nechal sa dokonca česať! Ak jej doteraz prišiel príťažlivý tak to nebolo nič v porovnaní s tým ako ho vnímala od tohto momentu. Opätovala mu hrejivý úsmev a potom sledovala deti pred nimi ako sa s lačnými pohľadmi naťahovali o Ryuuove obrázky a veselo popri tom medzi sebou diskutovali. Bolo to tak príjemné môcť s niekým tento moment konečne zdieľať. Zo zamyslenia ju vytrhol Ryuuov chladný dotyk.. Inštinktívne prstami najprv trochu mykla, no napokon sa neodtiahla. Doknca nimi nepatrne pohla proti jeho prstom. Srdce sa jej rozbúchalo rýchlejšie.. Bolo to tak príjemné a.. Asi prvý krát ju pri tom nezaliala salva výčitiek. Čo bolo zvláštne lebo by určite výčitky cítiť mala.* (Hana) Deti, desiata.. Poďte do jedálne, pán Ryuu a Keiyra vám doniesli sladké prekvapenie. *Vynorila sa spoza dverí a len čo spomenula maškrtu - dav jasajúcich krpcov ju z tých dverí vytlačil ako sa tam rozbehli. Hana sa na tom zasmiala a viedla skupinku do kuchyne. Reina vzala malú Nori a spoločne s Rin vybehli z miestnosti ako posledné. Ostali tu teda sami.* Asi by sme sa ku nim mali pridať -ou! *Ako to povedala, chcela vstať niečo ju za vlasy potiahlo späť. Najprv si myslela, že to bol Ryuu no keď pootočila hlavou všimla si, že dôvodom bol fakt, že im Rin s Reinou splietli vlasy do jedného spoločného zapletanca.* To sú ale potvory. *Trošku rozpačito sa zasmiala, no v zápätí zvážnela.. Boli pri sebe tak blízko - tváre mali od seba vzdialené len pár centimetrov. Omámená jeho vôňou.. Nevedela odtrhnúť pohľad od jeho smaragdových očí.*(Obrázok)

*Ryuu si uzival zapletani, mel to doopravdy rad a tak sk ani nevsiml toho, ze jim ty potvory zapletly vlasy dohromady. Byl rad, ze Keiyra jeho nezne doteky opetvovala. Busilo mu z toho srdce a byl vazne spokojeny. Deti si predavaly jeho obrazky a pritom je nikdo neponicil, coz mu delalo jeste vetsi radost. Kdyz vsichni utekli. Zustali s Keiyrou pozadu, i kdyz chtel videt jak si deti pochutnavaji, tohle mu prislo jeste vice vhod.* Au~ *Chytil se za vlaly a otocil hlavu ke Keiyre, zjistujic, ze jsou propleteni. Prsty stale drzel u tech jejich, divajic se ji do oci, jeho tvare jemne ruzovely. Druhou ruku prilozil na jeji tvar, doufajic, ze ji jeho ledovy dotek neznechuti. Rozhodl se, ze ji necha samotnou si rict, az ho bude chtit polibit na rty, ale ze vyuzije teto chvile a pokud ho necha... jemne se k ni naklonil. Prsty ruky na jeji tvari ji vjel do vlasu a palcem jemne hladil jeji spanel nad nozickou bryli, zatimco se pokusil ji jemne polibit na krk. Jen tak jemne, zadne cucflekovani. Pokud mu po prvnim lehkem polibku neucukla, venoval jich jejimu krku jeste nekolik, nez by se vubec snazil vymyslet jak se zvednout.*

*Chcela niečo povedať, odľahčiť atmosféru ktorá medzi nimi hustla a vzduch sa zase plnil Ryuuovou vôňou a statickou elektrinou. Chcela sa pokúsiť začať ich vlasy vyslobodzovať, no položil jej ruku na tvár a jej snaha o to byť racionálna bola fuč. Jeho studený, jemný dotyk vypol jej myšlienky ako keby to bolo kúzlo. Potom sa sklonil ku jej krku a zľahka ju pobozkal. V momente čo ju na pokožke pošteklil jeho dych - naskočili jej zimomriavky. Vedela, že by mala protestovať, že by sa mala odtiahnuť - aj keď by to bolo teraz komplikované, no nedokázala ani len pošepkat slová na protest. Trochu roztrasene vydýchla a zavrela oči - nahla hlavu na stranu čím mu umožnila lepší prístup ku krku čo musel byť pre neho jasný signál. Jej voľná ruka sa automaticky zdvihla a Kei mu zaborila prsty do vlasov. Túžila po tom zistiť či sú tak jemné ako vyzerajú. Poddala sa, neschopná odporovať tej túžbe, ktorá sa ju pokúšala v jeho prítomnosti pripraviť o rozum. Z tohto šialeného momentu ju vytrhli až rýchle drobné kroky spoza dverí. Chvatne sa celá červená od neho odtiahla, rukou ktorou ho doteraz ískala vo vlasoch sa ho od seba pokúsila ostrčiť akurát vo chvíli čo sa stačila kľučka pohla a dnu nazrela ich "kaderníčka".* (Rin) Pani Hana ma poslala - vyslobodiť vás, vraj inak nedostanem koláčik. Hneváte sa? *Nahla hlavu na stranu a vošla dnu. Bola ešte príliš mladá aby jej došlo prečo sa obaja tak červenajú a prečo Keiyra ledva dýcha.* N-nie, nie.. Isteže nie. Poď nám to rozpliesť, prosím. *Kei sa v duchu preklínala za to, že sa zakoktala. Nadávala si za to, čo Ryuuovi dovolila a vyčítala si to, že jej to nestačilo. Chcela viac.. Viac než by mala. Keď začala malá Rin rozplietať ich vlasy - snažila sa dívať všade inde len nie na Ryuua a rukou sa pri tom nervózne hrala s náramkom od Toshiho. Výčitky svedomia ju hrýzli tak, že takmer nedýchala.*

*Jemne naklonila hlavu, jakoby se mu primo nabizela. Ryuu neodolal. Jemne prikladal sve rty na jeji kuzj v opravdovem polibku. Posunul jen o milimetry, aby svuj polibek zopakoval. A dasi a dalsi. Musel se doopravdy brzdit. V jednu chvili se trochu oddalil. Byl tak ponoreny do sve hlavy. Od chlipnych myslenek ho vytrhly krucky. Jasne jsou v sirotcinci. Pred nim sedela Keiyra s rumelcem po tvarich. I Ryuu byl naruzovely v tvarich. Vazne by dal cokoliv za to, aby ji mohl libat celou a kdykoliv chtel. Ale nebyli sami a tam kde byli, byla pravidla. V duchu si nadaval, kdyz s usmevem prikyvoval holcicce ve dverich, ruku kterou se dotykal jejich prstu mel stazenou u sebe. Jakmile byli vysvobozeni, se postavil a nabidl Keiyre pomocnou ruku. Samozrejme ji nedrzel pred detmi. Nasledovou Keiyru a Rin. V hlave si prehravajic jemnost a vuni Keiyriny kuze.*

*Len čo im Rin rozplietla vlasy - Ryuu ponúkol Keiyre pomocnú ruku. S hanblivým úsmevom pomoc prijala a potom keď sa postavila jej ruku pustil - kráčali spolu za Rin mlčky. Tá pred nimi veselo poskakovala smerom do jedálne.* "Som v tom až po uši. Ach do pekla.. čo budem robiť?" *Keiyra bola zúfalá, no snažila sa zachovať pokojnú tvar. Vedela, že keď Ryuuovi povedala, že jej srdce ešte nikomu nepatrí - v podstate tým odštartovala súboj, ktorý nemá ako vyhrať. Ten súboj vyzeral asi tak, že sa márne snažila zabrániť aby Ryuu prenikol do jej srdca. Obaľovala svoje srdce do strachu o Toshiho, do výčitiek.. snažila sa byť rozumná. No nešlo to. Čo sa týka duelu jej srdca a rozumu... rozum fatálne prehral. Ryuu ju priťahoval.. neskutočne, no čo ku nemu cítila nebolo len fyzické. Zbožňovala jeho smiech a úsmev... ten zvuk, ktorý vydával keď bol nemotorný. Bola hotová z toho ako sa chová ku deťom, z toho aký je pozorný a galantný. Desilo ju to.. lebo vedela, že toto celé speje ku jednému veľkému fiasku - bude to musieť povedať Toshimu.* "On ma zabije.. och on ma zabije." *Spomenula si ako do nej chcel vystreliť z kuše len preto lebo netrafil pár terčov a chvíľu predtým ho predbehla v závode.* "To zviera v ňom sa preberie a on ma zabije. Ja to viem ach do pekla.." *Pomyslela si a srdce jej zovrelo až pri inej myšlienke.* "Radšej nech zabije mňa ako Ryuua." *Pomyslela si a hoci si to neuvedomovala - hrýzla si spodnú peru. Odvrátila od Ryuua pohľad až vo chvíli kedy dorazili do jedálne. Rin od nich odbehla - bežala rovno za Reinou, niečo jej pošepkala a obidve sa na tom zachichotali. Deti si pochutnávali na koláčikoch. Pani Hana sa na nich usmiala a podišla ku nim.* (Hana) Zdá sa, že vyšlo na každého.. aj pre deti, ktoré sú teraz mimo domov. *Informovala ich a potom sa jemne uklonila.* Veľká vďaka .. znovu. Urobila som vám čaj - máte ho na linke. *Ako to povedala oboch potľapkala po ramenách a potom si šla sadnúť ku najmladšej Nori aby jej pomohla s papaním toho koláčika.*

*Ryuu poslušně kráčel za Keiyrou, ruce si držel u těla, aby se nnechal zlákat. Když vešli do mísntosti malá Rin okamžitě zmizela u svojí kamarádky, Ryuu jim věnoval jen krátký pohled. Děcka toho nakecají...
Díval se, jak děcka se nacpávají muffinky, zatímco mířil k čaji na lince.* Děkujeme Hana-san. Jsem rád, že jim to chutná, nebýt Keiyry a jejího skvělého vedení bychom je nikdy neudělali. *Zasmál se a podal KEiyre její šálek čaje. Byl doopravdy rád, že jim to hezky vyšlo, nejraději by si taky dal, ale bylo mu jasné, že jeho příděl je doma.*

*Všetky deti sa na nich skusmo raz za čas pozerali. Kei im venovala trošku úprimnejší úsmev a vďačne sa nahla nad teplý čaj, ktorý im pripravila Nana. Zarosili sa jej ale okuliare a tak sa musela trochu odtiahnuť.* Ach.. toto neznášam.* *Pousmiala sa a okuliare si zložila aby si mohla z čaju trochu chlipúť. Keď ho ochutnala - okamžite spoznala tú príchuť aj vôňu.* Hm.. levanduľový som dlho nemala. Uhm.. nespomínal si, že sa po ňom cítiš nejako zvláštne? Tuším, že si vtedy nedokončil myšlienku. *Uvedomila si s jemným úsmevom na perách. Pokúsila sa nadviazať nevinnú debatu aj napriek tomu, čo sa medzi nimi pred chvíľou stalo. Bol to pre ňu takmer nadľudský úspech..*

*Lehce se zasmál, bylo to docela komické pokoukání. Její zamlžené brýle. Sám si přivoněl k čaji. Levandule. Jemně se zavřenýma očima nasál vůni a pak se napil. Spokojeně šálek položil a linku a podíval se na Keiyru.* Zvláštně, až příliš uvolněně. *Pousmál se. Nemohl an féra říct, že ho to v podstatě sjede trochu..* Jsem po tom vždy prostě hodně uvolněný, dokážu pak hodiny v klidu ležet a jen koukat na strop. Nejlépe ale na nebe třeba v noci, díky tomu dokážeš přemýšlet o neuvěřitelném. *Usmál se.*

*So záujmom ho počúvala.* Asi ho pijem zle keď z toho nemám takéto stavy. *Zamyslela sa nahlas a trochu sa zasmiala predtým, než sa na neho pozrela.* O neuveriteľnostiach? Ako napríklad dračích božstvách? *Trošku si ho doberala - pozrela sa na jeho šálku, ktorá stála na linke a trochu ju od neho posunula ďalej.* Ak je to pravda tak toto sa vám zabavuje, pane. *Žartovala a potom sa pohodlnejšie oprela o linku. Samozrejme mu tú šálku brať nechcela - len sa jej páčilo trochu sa s ním takto doťahovať. Predsa len si začal prvý, keď sa smial na jej zarosených okuliaroch!* Hm.. ale aby si si nemyslel, že si z teba robím len srandu.. viem ako to myslíš. Často len tak ležím a dívam sa na nebo.. či na poletujúce oblaky alebo mesiac a hviezdy. Človek si až vtedy uvedomí ako malý v skutočnosti je oproti celému vesmíru, ktorý nás obklopuje.. či hviezdy vidíme alebo nie - stále sú tam. Je to skoro poetické. *Ako to povedala - znovu sa napila čaju a potom ho zdvihla a s prižmúrenými očami ukázala na svoj čaj prstom.* Hm.. asi na mňa už pôsobí. *Zavtipkovala na svoj účet a napravila si pri tom okuliare.*

*Podíval se na ní s lehce přivřenýma očima, jak si ho dobírá a pomalu mu bere hrneček.* Hmmm.... *Zamručel tiše.* Budu před dětma slušný. *Natáhl se po hrníčku.* Nenuť mě, bych se přestal ovládat, dává mi to už tak zabrat, a to tvoje popichování mi moc nepomáhá. *Jemně se na ní lišácky usmál, když se k ní jemně přiblížil. Vážně, kdyby tu nebyly ty děti....no ani vteřinu by neměla. Keiyra pak mluvila o tom, co dokáže sledování hvězd a Ryuu jen přikývl, měl to tak nějak stejně.* Heh, opatrně, nerad bych tě musel domů nosit....teda rád bych, ale ne v takovém stavu. *Zasmál se tiše, sledujíc děti, které papaly muffiny, očima vyhledal Rin a její kámošku a mrkl na ně jedním okem. Moc dobře slyšel, co se Keiyry ptaly ve "třídě", tak proč si z nich taky neudělat trochu srandy.*

*Keď sa na ňu lišiacky usmial a v očiach mu svietili nezbedné iskričky - srdce jej vynechalo úder a podvedome zadržala dych. Pri pomyslení, že sa musí Ryuu ovládať - len zadržala dych. V hlave jej vírili nemravnosti, no nechcela dať na sebe nič znať a tak sa len trošku uškrnula a mykla plecom - chcela pôsobiť, že je nad vecou.* Dobre vedieť, že tu som v bezpečí a žiadny upír mi nepôjde po krku. *Venovala mu veľavýznamný úsmev a dotkla sa pri tom celkom nenútene prameňa jeho vlasov. Len si ho nechala prekĺznuť pomedzi prsty. Samozrejme narážala na to čo sa medzi nimi stalo, plus na jeho studené dotyky a bledú pokožku. Možno aj trochu flirtovala, no prišlo jej to už zanedbateľné - po tom čo mu už dovolila. Mierne červená sa napokon ukryla za svoj hrnček a kútikom oka sledovala ako Rin skoro zabehol muffin a ako sa Reina červená. Boli v rozpakoch skoro viac ako ona sama. Všimla si, že sa Ryuu tým smerom díval.* Čo im robíš? *Šepla zvedavým hlasom a trochu sa zasmiala.*

*Ta holka mu dávala zabrat. Kmital po ní očima, oči, rty, ruka, oči, vlasy, rty, nos, krk, rty, oči....Jen se trochu prudčeji nadechl, když si ho dopírala. On jí nedá spát, ještě si to "vyžere". už ho pustila na určité místo a Ryuu vážně netroškařil.* Hmmm.....zatím nejde. *Zamručel a napil se svého čaje, Keiyra si všimla toho, že Ryuu navazoval neverbální komunikaci s dívkami a jen se zasmál.* Nic, jen jsem ji předtím slyšel.Když se ptala, zda sem tvůj frajer. *Podíval se upřeně na Keiyru.* Tak teď si to už asi myslí na tuty. *NAsadil zářivý zubatý úsměv a trochu od ní poodstoupil s úmyslem dojít k paní Haně.* Hana-san? Neříkejte to Keiyre. Tohle si vemte a kupte jim nějaké nové oblečení do budoucna. Ať se jim na akademii nesmějí, znáte děti zazobanců ne? Umí být horší než fakt, že tyhle nemají rodiče. *Tajně jí za zády malé holčičky, kterou tak trochu krmila, podstrčil pakl bankovek, kde bylo několik stovek Ryo. Nikdo by to neměl vidět, kromě něj a Hany.* A protesty neberu v potaz, taky jsem ze sirotčince, takže berte. *Postavil se a otočil na jeho společnici, zatímco malou holčičku pohladil po vláskách.*

*Naprázdno preglgla keď jej venoval ten tichý prísľub. Na perách sa však snažila udržať taký ten neurčitý, tajomný úsmev aký mávala nasadený Amaya. Bolo jej jasné, že bola len chabá napodobenina ich Tsuchikage, no nič lepšie v rukáve nemala. Keď Ryuu priznal, že ich vtedy počul - sčervenala ešte viac, no radšej to nekomentovala len dopila svoj čaj a sledovala ako sa od nej Ryuu odpojil. Tú chvíľku, že bola sama využil Araki so Sasorim.* (Sasori) Príde s tebou ešte niekedy? *Opýtal sa jej s nádejou v očkách, Keiyra si len povzdychla, podvedome sa dotkla medailónu a náramku a potom len nepatrne prikývla.* Myslím si, že určite veľmi rád. *Len čo to povedala - vymenili si s Arakim šťastný pohľad.* Keiyra-senpai? Myslíš, že by s nami mohol zájsť aj do knižnice? *Opýtala sa jej Haruka, ktorá za nimi docupitala len čo zbadala, že je tu jej brat so Sasorim.* Skús sa ho sama opýtať, čo ty na to? *Povzbudila ju, no ona len chytila brata za ruku a hanblivo sa za neho ukryla. Záporne zavrtela hlavou, na čo Araki len prevrátil očami a pár krát ju poťapkal po hlave.* Ty si prívesok.. zase to budem musieť urobiť za teba. *Počastoval ju na čo sa Haruka usmiala a prikývla. Vedela, že to nemyslel zle, staral sa o ňu akoby bola drahocenný poklad.*

medzitým Ryuu

*Pani Hana na mladého muža, ktorý ich dnes tak veľkoryso zahrnul darmi a spoločnosťou obdarila priateľským úsmevom - keď ju požiadal aby si vzala peniaze a nič Keiyre nepovedala, zvážnela a oči jej skoro zvlhli keď videla akú sumu jej nanútil do dlane. Zažila už veľa. Život nebol jednoduchý a hoci bola zvyknutá prijímať milodary, prosiť a inak sa ponižovať aby mala dať deťom čo do úst.. ešte vždy ju dokázala rozhodiť obyčajná ľudská dobrota, ktorej bolo na svete už tak hrozne málo.* Ďakujem.. v mene detí. *Šepla len a prikývla na tú časť, že to nepovie Keiyre, hoci jeho dôvodom nerozumela, bola rozhodnutá ich ctiť. V jej očiach mohol vidieť ako veľa to pre ňu znamenalo.*

*Ryuu videl v ocich Hany, ze byla doopravdy vdecna a dojata z jeho daru. Pro nej bylo kazde osirele dite dulezite, beztak jich, pokud pujdou na akademii, dost mozna polovina umre, tak at maji hezky zivot, dokud ho mohou zit. Otocil se s usmevem na Keiyru a pomalu k ni zase vyrazil. Uvidel ji obklopenou decky z knihovny. Dal si ruce v bok a uprene se na ne zadival.* Ale ale, zlobidla opet na scene? *Zasmal se.* Chutnal vam Boruvkovy muffin? *Drepl si k zemi, aby se podival na Haruku.* Slecno, co jste rikala na ty obrazky z cizich zemi? Chtela byste se tam nekdy podivat? *Nasadil svuj galantni dialekt, videl, ze je Haruka stydlivka uz v knihovne. Treba tim, ze s ni navaze komunikaci jako prvni, prolomi ledy.*

*Keď sa ku nim pripojil aj Ryuu - Arashi so Sasorim nahodili šťastné úsmevy samozrejme súhlasili, že koláčiky boli famózne a Haruka len mlčky ďalej vykúkala spoza jej brata. Keď ju Ryuu priamo oslovil - odpovedal mu bielovlások.* (Araki) Prepáčte pane ale ona je hrozne hanblivá. Nehovorí s cudzími ľuďmi. *Informoval ho modrooký chlapec a povzdychol si. Haruka sa ale na Ryuua usmiala a placho skočila pohľadom na Keiyru a potom naspäť na Ryuua .. až potom prikývla.* (Haruka) Chcem ísť všade, budem cestovať ako vy a Keiyra-senpai. *Špitla na čo sa na ňu prekvapene otočil aj Araki aj Sasori.. dokonca Keiyra si prekvapene priložila prsty na ústa.* "Neuveriteľné!" *Pomyslela si uznanlivo a na perách sa jej zase usadil ten úsmev, ktorého sa nemohla zbaviť ani keď sa veľmi snažila. Dívala sa na Ryuua a nemala slov. Uvedomila si, že je pre ňu neskutočne príťažlivé keď to vie chlap s deťmi. Tak alebo tak, mala chuť Ryuua objať a vystískať aj malú Haru. Stála však na mieste a dojatá sa prizerala tej scénke.*

*Ryuu se tazave podival na Arakiho. Jemne se pousmal a natahl ruku s Haruce.* Ale ja uz nejsem cizi, ze? Budu sem chodit vzdy, kdyz budu v Iwagkure. *Usmal se na malou.* Takze se me bat nemusite. Vim ze se to lehce rika, sam bych si neveril. Ale urcite vite, ze kdybych byl zly, tak me Keiyra uz davno spacifikovala, ze? *Zasmal se tomu, pricemz ho odpoved holcicky lehce zarazila. Usmal se. Byl rad, ze na nej sama od sebe promluvila.* V tom pripade vazne budes potrebovat nejaky trenink, az budes vetsi, aby ses mohla sama chranit. Ale vidim, ze urcite budes mit skveleho ochrance, ze mladej? *Mrknul na jejiho brasku.*

*Araki sa odhodlane zazubil keď ho Ryuu označil za skvelého ochrancu a Haruka zatiaľ len váhavo pozerala na Ryuuovu ruku.. potom skočila pohľadom na Keiyru. Tá jej kývla hlavou aby jej dodala odvahu a teda keď sa pozrela Haru naspäť na červeno-vlaseho cudzinca .. Len sa usmiala, vyšla spoza svojho bračeka a chytila Ryuua za ponúkanú dlaň.* (Haruka) Tak platí. Keiyra-senpai náš všetkých potom vezme do knižnice. *Mierne mu ňou potriasla ako keby tým strvrdili svoju dohodu. Hana potom deti poslala naspäť do miestnosti kde predtým sedeli a všetci sa poslušne zgrupili okolo Ryuuovych máp a obrázkov. Haruka nemala v pláne jeho ruku pustiť a teda pokiaľ sa jej nevytrhol.. Bol nútený odšikovať ju za ruku naspäť do triedy.*

*Ryuu se spokojene usmal. Bystrejsi oko si mohlo vsimnout, ze ve chvili, kdy mu mala Haruka podavala ruku, mu jeho vlastni dlan v rychlosti zruzovela. Znovu navratil jeho ruce prirozenou teplotu, aby malickou nevydesil.* Plati. *Usmal se a prikyvl hlavou. Kdyz se postavil. Aby spolu s ostatnimi vyrazili zpatky, musel jit stejne trochu nakloneny na stranu, aby mala dosahla na jeho ruku. Nevadilo mu to, i kdyz by radeji drzel nekoho jineho vedel, ze ho to fakt nezabije a mala bude spokojena. Kdyby to mel brat v ramci sirsi taktiky = spokojena Haruka = spokojena Keiyra. Ale to mu v tu chvili ani neprislo na mysl. Dosli do “herny” kde se kolem jeho map a obrazku vytvoril proste chumel deti, nechal je si s tim hrat, dokud to nikdo neroztrha, tak coz. Nicmene nezacinal zadna dalsi vypraveni, at si reknou, pokud budou neco chtit slyset. V herne se pak pokusil Haruku vypustit mezi deti. Pokud mu to nevyslo, tak si ji posadil na nohu, aby mela vyhled na ostatni.*

*Kei vykročila za Ryuuom, ktorý držal malú Haruku. Musel byť pri tom trochu naklonený čo jej prišlo strašne rozkošné. Len čo vošli všetci naspäť do triedy. Araki a Sasori si sadli do prednej "rady". Haruke sa u Ryuua páčilo a teda sa mu posadila na nohu. Keiyra sa posadila vedľa nich a trochu sa naklonila ku jeho uchu. Ramenom sa zľahka oprela o jeho plece.* Netušila som, že to s deťmi tak vieš. *Šepla s úsmevom a keď sa odtiahla pohodlnejšie sa posadila na zemi a sledovala decká ako sa hrajú a obzerajú mapy.* (Sasori) Ryuu? Mohli by ste nám porozprávať o tom aká je Kirigakure? *Opýtal sa ho a pri tom držal obrázok tajomne pôsobiaceho mesta ponoreného v hustej hmle.*

*Ryuu se jemne sklonil ke Keiyre. Jeji poznamka mu tak neunikla.* To je ti charisma. *Pronesl takovym sebestrednym tonem a trichu se tomu zasmal. Rozhodne to ale nemyslel vazne. Byl v tomhle rozeny talent, asi protoze aplikoval vse, co by byval chtel aby nekdo aplikoval na nej, kdyz byl v sirotcinci. A ono zavdecit si tyhle prcky nebyl takovy problem nikdy. Pozornost staci. Ryuu se pak podival na chlapce a zamyslel se.* Dobre, ale dnes to bude posledni vypraveni, dalsi az sem prijdu priste, plati? *No v podstate ani nemeli sanci odporovat, protoze Ryuu se uz nadechl a okamzite soustil.* Kdyz jsem byl maly, uplne malinkaty, veril jsem, ze pod Kirigakure ziji prave draci. Jak to? Protoze jsem netusil, odkud se bere vsechna ta para a myslel jsem si, ze vznika tim, ze draci spi a vypousti dym nozdrami. Ale! Vsak v Kirigakure neni dym, ale mlha. Doslo mi po case. A tak jsem se jednou jako mladsi vydal v ramci misi na Akademii na vypomoc do pozdemnich chodeb nasi vesnice. Kirigakure je cela poddolovana, vsude jsou chodby vedouci hluboko pod zemi. Ty chodby jsou plne lavy, jelikoz zeme Vody je souostrovi slozene ze stale aktivnich podzemnich sopek. Tim padem vytekajici lava z aktivni sopky z hlubin, se misi s podzemni vodou a s vodou umele prihnanou do podzemi vesnice. Tim vznika para. Kdyby nebyla, tak zadna zeme Vody neni, jelikoz by neustale ochlazovana sopka uz nebyla ochlazovana a mela by volny prostor k vybuchu a zniceni cele nasi vesnice.sama vesnice je moc krasna. Osobne mam nejradeji chram zasveceny nasim legendarnim mecum. Je to krasna, ohromná budova, ktera krome maket v nadlidske velikosti, predava lidem i takovy pocit klidu. Obzvlaste v nasi vesnici, ktera leta letouci nosi neprijemnou prezdivku. Je pomerne tezke hledat krasne veci. Je tam vlhko, chladno, lidi nejsou zrovna privetivi jako tady v Iwagakure. *potapkal Haruku po hlave.*

*Trochu sa zasmiala na tom čo povedal, keď sa ku nej sklonil a založila si neposlušný prameň vlasov za ucho. Potom už len spoločne s ostatnými deťmi počúvala Ryuuov príbeh. Namiesto toho aby sa ale sústredila na draky, lávu a hmlu.. premýšľala nad ním. Nad Ryuuom. Osamotený, sirota, šikanovaný za svoju odlišnosť - a napriek tomu v jeho srdci zostalo toľko dobrého. Sedel tu s ňou, na kolenách držal cudzie dieťa a ostatným venoval toľko pozornosti akoby išlo o jeho vlastných súrodencov. Bola ním fascinovaná.. bola z neho úplne mimo.* "Ach.. ako to vysvetlím Toshimu?" *Naprázdno preglgla. Nebola typ ženy čo by ťahala za nos dvoch mužov. Chcela si zachovať aspoň štipku cti a byť úprimná. Musí .. povedať Toshimu pravdu, že hoci jej na ňom záleží, že napriek tomu, že by sa kvôli nemu vrhla do plameňov a prebrodila by oceán len aby bol šťastný a spokojný.. jej srdce nebije pre neho. Uvažovala nad tým ako je možné, že sú vzťahy a celkovo láska taká zvláštna a zložitá. Skutočne si myslela, že Toshi si jej srdce časom získa, že mu bude schopná povedať úprimné ´milujem ťa´. Kým Keiyra nespoznala Ryuua.. skutočne verila tomu, že Toshiho ľúbi. Ak by aj to čo ku nemu cíti skutočne bola láska... nieje to ani vzdialene podobné tomu čo cíti v Ryuuovej blízkosti. Ak bol Toshi a jeho dotyky požiar.. Ryuu bol ako láva. Spaľujúci ... večný, meniaci samotnú jej podstatu. Z myšlienok ju vyrušili nadšené deti.* (Sasori) To je jasné! Iwagakure sme najlepší! *Zvolal nadšene a zdvihol ruky do vzduchu ako pästi.* (Araki) Áno! Presne tak! *Spoločne si tľapli a ostatné deti sa na tom zasmiali. Kei si všimla ako Rin a Reina závistlivo hľadia na malú Haruku, že si ju u seba Ryuu tak držal, no radšej to neriešila.* (Hana)Myslím, že by sme mali všetci Ryuuovi poďakovať, za to že bol taký láskavý a obdaril nás.. svojimi príbehmi. Vďaka aj Keiyre, že ku nám tohto láskavého pána zaviedla a samozrejme ďakujeme za maškrty. *Keiyra si ani nevšimla, že pani Hana stála vo dverách. Pravdepodobne počúvala Ryuuov príbeh. Usmievala sa na nich a pokynula Keiyre aby ku nej prišla zatiaľ čo deti nadšene ďakovali Ryuuovi a nadšene rozoberali jeho príbeh. Kei sa postavila a vyšla na chodbu za pani Hanou.* Deje sa niečo? *Opýtala sa jej úctivým hlasom a trošku s obavami keď Hana privrela dvere.* (Hana) Bohovia sú mi svedkami, že vás odtiaľto nechcem vyháňať, no deti majú povinnosti.. Dnes sme vyučovanie posunuli lebo sme na vás čakali, učiteľ už sedí u mňa v kancelárii a teda by sme mali pomaly toto malé stretnutie ukončiť. Samozrejme ale budem rada ak sa zastavíte ešte v budúcnosti a samozrejme aj s pánom Keitarom. *Povedala Hana, vzala Keiyrinu ruku do svojich a trochu ju stlačila.* (Hana) Poznám ľudí Keiyra, život ma naučil vidieť im do hláv a teda.. chcem len povedať, že Ryuu je veľmi dobrý chlapec a očividne mu na vás záleží. Dal nám dnes viac než mohol, strážte si ho a - dávajte na seba obaja pozor. Svet je zlé a kruté miesto. *Ako to povedala otočila sa a odišla do svojej kancelárie. Keiyra sa na ňu dívala a vstrebávala jej slová. Potom vošla naspäť do triedy a trochu si povzdychla.* Nuž decká, zdá sa, že budeme musieť naše stretnutie ukončiť... na rade je škola. *Povedala a zdvihla jeden prst do vzduchu. Decká vydali pohoršené pazvuky a hundrali si popod nosy.*

*Ryuu se zasmal poznamce chlapcu.* No zas tak moc si neverte. *Trochu je pozlobil. Zatimco jejich srandicky byly ukonceny a Keiyra mluvila s pani Hanou, naklonil se k detem, septajic jim potichoucku.* Udelate pro me neco? Keiyra vas ma vsechny moc rada. Takze ji vsichni poradne najednou obejmete a kazdy ji date pusu na tvar ano? Nebyt ji, tak tu nejsem ani ja a ani ty muffinky. Muzete ji vzdy rict, ze je ta pusa ode me, abyste se nestydeli. *Primo se podival na Sasoriho a Arakiho, kteri urcite nebyli tak drsni, jak na orvni pohled vypadali. Keiyra je vyrusila volanim o skole. Ryuu s posbiranymi mapami a obrazky se postavil.* Zadne knourani, chytrost je nejrychlejsi cesta k uspechu a kdyz se nebudete ucit, tak nebudete chytri a ani za mak uspesni. I prodavac ve stanku musi umet pocitat. *Primhouril oci na deti. Ryuu vzdy tvrde studoval a tak tohle nemel moc rad, ale chapal je...deti.*

*Usmiala sa na Ryuua keďže ju podporil. Z nejakého dôvodu mala dojem, že na neho viac dajú. Keiyra si čupla tak ako vždy keď sa mala lúčiť s deťmi - hlavne s malou Harukou. Tá ku nej pribehla ako prvá a objala Keiyru okolo krku - potom jej dala pusinku na líčko presne, tak ako ich o to požiadal Ryuu. Keiyra to ale netušila a tak bola zaskočená.* (Haruka) Tú ti poslal Ryuu! *Zahlásila pyšne a potom sa na ňu vrhla aj zvyšná svorka.* (Sasori) Aj táto! A vďaka za koláč! *Zvolal Sasori keď jej venoval pusu na druhé líce. Nasledovaný Harukiným bratom.* (Araki) Hádaj čo? Ryuu! *Araki jej dal tiež pusu, stisol ju a potom vyplazil jazyk na svoju sestru ktorá ho čapla za ruku. Keiyra sa zasmiala.* Decká! *Smiala sa keď ju stískali a pusinkovali aj ostatné, div neskončila na zemi.* (Rin) Táto je odo mňa, lebo si strašne fajn a máš pekného frajera. Dúfam, že raz budem mať takého tiež! *Zahlásila Rin na čo Reina súhlasne prikývla a spoločne ju naraz objali. Po svojom ´útoku´ deti odišli na hodinu a Keiyra sa zase ocitla v miestnosti s Ryuuom sama. Postavila sa a krútila pri tom hlavou s neveriackym úsmevom.* Ty si ich na mňa normálne nahuckal! *Obvinila ho zo smiechom, prišla ku nemu bližšie a pokúsila sa ho štuchnúť prstom do boku s cieľom ho poštekliť.* "Toto mu musím vrátiť!"

*Ryuu se jen tise smal na Keiyru, kterou okupovaly deti a jim nasledne zamaval, kdyz ochrazely na vyuku. Ryuu udelal par kroku blize ke Kei, ktera dosla zbytek k nemu.* Tak trochu, ale nerikej mi, ze to nebylo roztomile. *Zasklebil se, kdyz ho posteklila (predpokladam ze polochtala? Nebo tak neco.)* Dnesek byl fajn, deti jsou super, jeste aby jim doslo, ze vzdelani je to nejcennejsi, ne zadne penize nebo tak... *Schoval si obrazky a mapy do vaku a dosel ke dverim, ktere ji otevrel, aby mohla projit.* Chtela bys dneska jeste neco delat? *Optal se po ceste ven ze sirotcince.*

*Pobavila ju jeho reakcia keď ho štuchla. (Áno polechtala.) Vyšli spoločne von zo sirotinca a Kei sa pri tom mierne sčervenala. Nejaké nápady mala, no neboli práve mravného charakteru.* "Naozaj, naozaj sa nespoznávam." *Naprázdno preglgla pri predstavách, ktoré jej vírili mysľou.* Môžeme si ísť zaplávať.. Tento krát si zoberiem plavky. Alebo by sme mohli zájsť do toho observatória. Hm.. Mohli by sme trénovať v dojo u nás doma.. Môžeme zájsť do jaskyne hrôzy alebo len do zábavného parku. Možností je veľa. Páči sa ti niektorá? *Opýtala sa ho a bola zvedavá čo z toho ho najviac láka.*

*Ryuua okamzite zaujala jedina moznost a nemohl ji uz vic dostat z hlavy. Keiyra v plavkach. “Ty starej perverzaku...” zanadaval si v mysli, ale stejne mel pred ocima jediny pohled. Vypadal dost zamyslene. Ackoliv se jen snazil skryt jeho nenasytny pohled tim, ze se zamracil.* Vis ze vode nikdy neodolam. *Pronesl s lehkym nervoznim zasmatim. Nejradeji by teda delal neco jineho. Ale na to meli jeste cas. Keiyra mela cas! Ryuu nechtel bejt za blbecka kteremu slo jen o jedno a tak tyhle veci chtel nechat, i pres priiiiserne sebezapreni, na ni.* Pujdeme zase k jezeru?

*Trochu sa pousmiala na jeho odpovedi. Tak nejako to aj čakala.. Predsalen naposledy bol tou vodou absolútne unesený.*Tak je asi rozhodnuté. *Hlesla a kráčala pri tom smerom ku domu aby si mohla vziať plavky a uterák.* Hm.. Je sirotinec v Kiri na lepšej alebo horšej úrovni ako tento náš? *Opýtala sa kým kráčali domov. Chcela si lepšie vedieť predstaviť prostredie ktorého ho formovalo.*

*Jeho nadseni zahy opadlo, otazka na telo.... jemne si dal vlasy za ucho a protahl si ruce pred sebou.* Nooo, jak se to vezme. Lepsi maximalne v to , ze se o sebe naucis postarat. Ale jinak? Je to dora priserna. Kdyz jsem tam bydlel ja, sotva jsme meli strechu nad hlavou. Nemeli jsme pani Hanu,byli jsme sami na sibe zavisli. Ted je to lepsi, zainvestoval jsem a nechal ten dum opravit. Tak jim alespon neprsi do postele a maji sklo v okenicich. Obcas se tam stavim, ale zbytek je na nich. *Pokrcil rameny. Ani nezminival spolecne pokoje pro vsechny. Jednu koupelnu nebo zadne vyucovani.* Jste stastni, ze tu mate moznost vyuky v sirotcinci. Fakt...u nas je to nejslabsi clanek, vetsina decek odtamtud umre. *Povzdychl si a pak se pousmal.* Ale dulezite je, ze maji decka od nas kde byt, kdyz prijdou o rodice a nemaji dostatek financi, aby meli vlastni byt uz koupeny treba.

*Zhrozene počúvala Ryuuove slová a nepatrne si hryzla do pery. Zase v ňom neúmyselne vyvolala zlé spomienky na jeho detstvo. Bola neponaučiteľná. V tomto to mala Iwagakure jednoznačne podchytené lepšie.* To je príšerné. *Šepla a napriek tomu, že boli na ulici a mohol ich ktokoľvek vidieť.. Jemne ho chytila za ruku a nepatrne mu ju stačila.* Mrzí ma to.. Ah, je fakt, že nebyť pani Hany.. Asi by sa u nás tie deti nemali oveľa lepšie. *Zašomrala a potom mu ruku pustila - ak jej to dovolil.* Je to od teba.. Neskutočne nezištné.. Že im tak pomáhaš. *Venovala mu pohľad plný neskrývaného obdivu.*

*Ryuu se podival na Keiyru, ktera ho chytila za ruku. Druhou rukou prikryl tu jeji a lehce se jednim koutkem pousmal. Pak ji pustil, predpokladal, ze asi v jejim pohledu to drzeni se stale neni uplne vhodne.* Asi si myslis, jak strasny zivot to byl. Tak to ale neni. Zivot tam cloveka doopravdy zoceli. I ty nejhorsi vzpominky jsiu dobre a pokud nejsou pozitivni, nesou nejake ponauceni. *Mrkl na ni, aby si nedelala starost o jeho minulost.* A nevim, netvrdil bych to. Jen mi to prijde jako spravna vec, nakonec financovanim sirotcince castecne vykupuju sve hrichy a vse spatne, co delam. Svet neni jen cerny a bily, ale je temne sedy. Na kazdy dobry skutek pripada deset spatnych. *Pokracoval v ceste k nim domu.* Ani bych se nedivil, kdybys prede mnou nakonec sve srdce uplne uzavrela. *Pronesl tise, ale na tvari mel stale lehky usmev.*

*Jeho slová boli múdre a dávali jej zmysel..nemohla však zabrániť svojim pocitom. Bolo jej ľúto, že si musel prejsť takýmito vecami.. Hoci je pravda, že by z neho potom už možno nebol ten muž akým dnes je. Ďalej bolo to čo hovoril celkom temné a keď povedal tú časť s tým, že by sa nedivil keby svoje srdce pred ním uzavrela. Červenajúc od neho odvrátila zrak. Zarazilo ju ako otvorene o tom všetkom hovoril.* "Uzavrieť srdce.. Ach ako keby som sa o to od začiatku tak zúfalo nesnažila." *Trochu neveselo sa uchechtla.. Ako na svojej myšlienke tak na celej tej situácii v ktorej sa ocitla.* Pokojne si mysli, že som ešte mladá a o láske nič neviem.. Asi naozaj ani neviem.. Nebudem ti to zazlievať, určite máš so vzťahmi viac skúseností než ja. *Prehovorila tichším hlasom s pohľadom upreným do prázdna pred sebou. Kráčala naslepo.* No ak by to šlo ... Ak by bolo možné takto jednoducho ovládať srdce a to čo cítim.. Teraz by som tu s tebou nebola.

*To co říkala, ho zaskočilo. Jednoduše to nečekal. Nevěděl moc co na to říct jen se na ní díval jakoby "what". Šel vedle ní, ale kdyby mohl reagovat kompletně, zastavil by se. Nechal ji mluvit, odvrátil pohled a zakousl se do rtu. Trochu to...nechápal proč...zraňovalo. Doopravdy by uzavřela srdce a zůstala s klukem, který jí nemůže dát 100% sama sebe, kvůli své nezkrotné povaze?* Nic takového si nemyslím a nikdy by mě to ani nenapadlo. *Začal potichu.* Rozhodně si netroufám porovnávat naše milenecké....soci.....já jsem tu sám za sebe, nemusím rozhodovat o ničem, to ty tady budeš buďto stát přede mnou, nebo před Toshim s tím, že nás nechceš. Nebo taky před oběma. Ničemu se meze nekladou. Rozhodně v tomhle a celkově v opravdových párových problémech nemám žádné zkušenosti. I Sasori ze sirotčince ví líp jak vycházet s holkama, než já. *Oddychl si.* Vím, že to zní fakt hloupě.....že to znělo i předtím fakt hloupě, ale vážně chci bojovat a získat tě. Ale není to jen moje rozhodnutí, který jsem si tady usmyslel. Ale hlavně tvoje ochota a vlastní rozhodnutí, která uděláš. Vážně se v mém případě nemusíš bát, že bych to....nějak přehnaně nesl, kdybys mě poslala pryč. Já jsem tu ten narušitel, ne ty. Nemůžeš za to, jaká jsi, a za to, že...prostě přitahuješ ostatní. Takže až budeš rozhodnutá, tak mi prostě řekni, ať odejdu a já tě nechám být. Můžeme být přáteli, však, jsme dospělí oba dva a rozumní. Nemůžeš zlomit srdce, které není moje. *Zasmál se nakonec.*

*To co říkala, ho zaskočilo. Jednoduše to nečekal. Nevěděl moc co na to říct jen se na ní díval jakoby "what". Šel vedle ní, ale kdyby mohl reagovat kompletně, zastavil by se. Nechal ji mluvit, odvrátil pohled a zakousl se do rtu. Trochu to...nechápal proč...zraňovalo. Doopravdy by uzavřela srdce a zůstala s klukem, který jí nemůže dát 100% sama sebe, kvůli své nezkrotné povaze?* Nic takového si nemyslím a nikdy by mě to ani nenapadlo. *Začal potichu.* Rozhodně si netroufám porovnávat naše milenecké....soci.....já jsem tu sám za sebe, nemusím rozhodovat o ničem, to ty tady budeš buďto stát přede mnou, nebo před Toshim s tím, že nás nechceš. Nebo taky před oběma. Ničemu se meze nekladou. Rozhodně v tomhle a celkově v opravdových párových problémech nemám žádné zkušenosti. I Sasori ze sirotčince ví líp jak vycházet s holkama, než já. *Oddychl si.* Vím, že to zní fakt hloupě.....že to znělo i předtím fakt hloupě, ale vážně chci bojovat a získat tě. Ale není to jen moje rozhodnutí, který jsem si tady usmyslel. Ale hlavně tvoje ochota a vlastní rozhodnutí, která uděláš. Vážně se v mém případě nemusíš bát, že bych to....nějak přehnaně nesl, kdybys mě poslala pryč. Já jsem tu ten narušitel, ne ty. Nemůžeš za to, jaká jsi, a za to, že...prostě přitahuješ ostatní. Takže až budeš rozhodnutá, tak mi prostě řekni, ať odejdu a já tě nechám být. Můžeme být přáteli, však, jsme dospělí oba dva a rozumní. Nemůžeš zlomit srdce, které není moje. *Zasmál se nakonec.*

*Keď povedal, že si to nemyslí a že nemá žiadne skúsenosti, trochu ju to prekvapilo a čudným spôsobom upokojilo. Keď povedal, že aj Sasori má viac skúseností - trochu sa zasmiala. Potom ale zvážnela keď jej opísal to čo ju skôr či neskôr čaká.. tá predstava bola jednoducho desivá. Toshi odtrhnutý z reťaze, besniace zviera... to bolo naozaj niečo čo nechcela zažiť. No fakt, že by mala pred Ryuuom stáť a povedať mu aby odišiel - toho sa bála ešte viac. Niekde v hĺbke duše bola rozhodnutá.. bolo to silnejšie než si pripúšťala. Mala pocit, ako keby ju ku nemu priviazalo niťou osudu nejaké božstvo.. kľudne aj ten bájny drak. Sklonila hlavu akurát keď zahli ku "ich" domu, vošla na chodníček vedúci k dverám s pohľadom upreným na miesto kde spolu ráno ležali a hľadeli do neba na plávajúce oblaky. Kde ju učil tancovať.. Trochu nervózne si uhladila vlasy keď povedal, že priťahuje ostatných a snažila sa nejako rozptýliť.* Srdce ktoré nieje tvoje? Podstúpil si snáď transplantáciu lebo sa ťa pokúsili zabiť dreveným kolíkom? *Áno zase si ho trošku doberala, zdvihla hlavu a venovala mu úsmev. *

*Ryuu se nadechl a postavil se proti Kei tak, jakoby čelem. V podstatě se nad ní naklonil jako upír.* A co když mi doopravdy vrazili kolík do srdce? *Zazubil se a opřel se dveře domu rukama. /Předpokládám, že už tam došli/. Nahnul se k jejímu krku.* Tak moc jsem někomu pil krev, až to nevydržel a prostě mě sejmul. *Ruku jí přiložil na tvář.* Jsem ochotný to ale podstoupit znovu. *Zazubil se a pokud mu to dovolila tak jen špičkou nosu přejel po jejím krku, čelisti, tváři, uchu. Nasál u toho její vůni a po těle mu vyskočila husina.* Promiň. *Odtáhl se.* Já si nemůžu pomoct, musím se....ovládat. *Zasmál se nervózně.*