Náměstí

Noctis Clive: Většina Kagů tohle neumí. *Dodá na obranu Ryuua se smíchem. * To máš pravdu, dokonce i ta tvoje Rias už odstranila dost Lovců z Iwagakure. Pár z nich jsem znal, ne že by mi na nich sešlo ale prostě povolání Lovce Nukeninů je takové… prostě dočasné. Dřív nebo později tě někdo dostane ať chceš nebo ne, pokud teda nemáš známosti mezi těmi Nukeniny. Kazí chuť obojího, čistá whisky je nehutná. Já to nemíchám zase nějak moc, dávám si tam jen nepatrné množství coly aby to nebylo tak hnusné. *Informuje ho. * Nechtěl bys nějaké tetování? Kdybys o nějaké stál tak ti jsem k službám.

*Ryuu se od srdce zasmal. Kagove byli jako velke deti hrajici si s vesnickami z pisku. Nicmene slova o lovcich byla pravdiva.* Je to rehole a obcas mam pocit, ze mi to Mizukage povolil, jen protoze me chtel mit z oci, to same mozna je i s ostatnimi lovci... i Kdyz Keiyra musi dokazovat, ze na to, v tom pripade se ji asi Tsuchikage moc vzdavat nechce. Ze? *Napil se coly. Trochu i whiskey.* Spolecne to neni uplne spatny nakonec... *Uznal pravdu a prohledl si sklenici.* Tetovani? Vsiml jsem si nejakych obrazku na stole, ale rozhodne jsem se v tom nehrabal, takze jsem netusil, ze tetujes.

Noctis Clive: proč myslíš že jeho svolení k tomu povolání mělo nějaký hlubší smysl? Když to tak vezmeš tak každý kdo si o to povolání zažádá dostane pozitivní odpověď. Pouze lidi co jsou moc důležití pro vesnici tuhle možnost nedostanou, například já nebo Yin se Lovci Nukeninů nestaneme nikdy. *Začne si Ryuua prohlížet takovým pohledem jako kdyby z něj chtěl vyčíst něco co je pod tou vnější skořápkou skryté. * Jaký přesně vztah je mezi tebou a Mizukagem? Nemyslím tím proč ho nenávidíš ale proč si myslíš že by tě chtěl radši z očí. *Vyslechne si pak jeho odpověď a pokud mu neodpoví nehodlá na něj naléhat. V každém případě se ještě vyjádří k tom tetování. * Tak nikde nenechávám reklamy o tom že tetuju, takže jsi to vědět nemohu ale teď už to víš. Takže pokud to nebudou nějaká divná místa tak ti udělám jakékoliv tetování.

Nevim...jen hadam. *Pokrcil rakeny a souhlasne prikyvl, kdyz zminil, ze on nebo Yin se jimi nikdy nestanou.* Ty mas stale dost volnosti, Yin bude pouze a jen pod dohledem. Je mi ho v tomto lito, na druhou stranu doufam, ze bude dostatecne silny na to, aby si vybojoval jistou svobodu a mohl si plnit sny a ne jen ukoly. *Noctis se ho zeptal na trochu osobni otazku. Ryuu mohl jen hadat, nikdy presne nezjistil fakt, ze Mizukage je jeho nevlastnim bratrem. Realne ani nedosel k tomu, ze jeho otec je i Akaiovym otcem.* Moje matka mela mnohem vetsi prizen ve vesnici, nez Akai...patral jsem velmi dlouho po tom, co se s moji rodinou stalo a zjistil jsem, ze je vsechny nechal zabit...polovina naseho klanu bylamiji rodinou a on je nechal zabit, aby ziskal svou pozici. V Kirigakure naprosto bezna vec....ale kdykoliv jsem s nim mluvil, bylo to velmi zvlastni...jakoby az moc familiarni a buh vi, jake je mezi nami spojeni...mozna to byla jen rivalita mezi nim a mou matkou, mozna se chtel zbavit problemove rodiny, ale proc ja ziju? Jako pripominka? Nebo je v tom neco vic... kdo vi. V hlave si hraju s nekolika teoriemi, ale zadnou nemam podlozenou, nejvetsi problem je rodny list, ve kterem neni zapsany muj otec. Hodne by mi ta informace pomohla. *Pokrcil rameny.* Mozna se moje trapeni ohledne minulosti rozlouskne az ho priste uvidim. Vzdy mi slibil vice informaci... *Ryuu radeji vynechal fakt, ze se chvilemi citi jakoby byl Akai jeho otec nebo Bratr. Mivajic zablesky naproste bezcitnosti, ktere ho dovadeji az k silenstvi a o to vetsi touze po pomste. Jak moc ho znechucoval ten fakt...ze maji az priliz mnoho spolecneho.* Muzes mi neco vytetaovat klidne hned. *Ukoncil nakonec.*

Noctis Clive: Snad bude dost silný, pravda je taková že nějaký nadaný genius není ale tvrdou prací si to zvládne vykompenzovat. *Ryuu mu pak dá odpověď ohledně toho Mizukageho. * Nechci se ho zastávat a ani nebudu ale na druhou stranu to byla dobrá strategie, samozřejmě to není morální ale odstranit konkurenci bylo vždy a všude. Tvojí rodiny mi je samozřejmě líto. Myslím si že žiješ z důvodu že pro něj nepředstavuješ politickou hrozbu, navíc když má nyní Amayu a do toho i dítě, které ponese jeho vůli napříč další generací. *Akaie osobně fakt nemusí ale stále tam je ta maličkost že to vše co udělal prostě funguje a nebojí se ušpinit si ruce ať jde o cokoliv a to z něj dělá silného vůdce, kterému mezi 5ti Kage není rovno. Možná až na Kazekageho ale o něm toho Noctis moc neví tak není schopen tohle posuzovat. * Hned? Jako klidně bych mohl, napadá tě co bys chtěl? Musím tě ale varovat že to nebude hotové během několika hodin ale bude třeba několik sezení. Čím větší tetování, tím déle to bude trvat ale i nějaké celkem velké bych měl dokázat do týdne dokončit.

*Jen sklopil pohled, nechtěl se o Mizukagem bavit. rozhodně ne teď, když se konečně zase těšil ze života a plánovval si nějakou rozumnou budoucnost a ne kamikaze. Raději se snažil mlčet, ale prostě to nezvládl.* Když ji zabil, tak byla těhotná.... *Zamračil se a upřel pohled do skleničky.* Ať seš sebeambicioíznější, zabít těhotnou ženu není hrdinství, nic čestného, ani spravedlivého a rozhodně za to neměl dostávat křeslo Mizukageho, ale oprátku. *Kompl do sebe whiskey a položil prudce sklenici na stůl. Okamžitě pokračoval, nedávajíc prostor na reakci k tomu, co řekl.* Vím co chci a rozhodně to nebude na víc, než pár hodin. *Ryuu měl jasnou představu.* Máš kus papíru a tužku? *Pokud mi to podal, tak nakreslil na papír mapu světa jen lehce upravenou o další znaky, vypadalo to přesněji Takto, jen s mapou jejich světa.* Chci to na nárt, co myslíš, šlo by to?

Noctis Clive: To že zabil těhotnou ženu samozřejmě neschvaluji ale v pozici Mizukageho nemá pojem hrdina, čest či spravedlnost co dělat. Využil aktuální slabost svého soupeře a jednal. Neber to tak že bych ho bránil, pouze mi to potvrzuje co si o něm začínám myslet ale tak to prostě je i když je to špatné ale asi bude lepší se o tom nebavit, minulost nezmění ani jeden z nás. *Zrovna si navíc uvědomil že pro Ryuua je to citlivá záležitost, protože se týká o jeho rodinu. Samozřejmě se natáhne pro tužku a papír, která ležela někde bokem a počká až dokreslí svůj nápad co by rád měl vytetované. Jeho nápad na tetování Noctise docela překvapí, nečekal by něco podobného. * Tohle je dost… nezvyklé tetování ale tohle by nemělo trvat moc dlouho. Moje zápěstí asi dostane zabrat ale během takových 5ti hodin bych to mohl stihnout. Chceš na to jít okamžitě?

Jo, okamzite, cim driv to bude hotove, tim driv se to uzdravi. *Pokrcil rameny. Pockal, co mu Noctis rekne, kam jit, kde si jatahnout nihu a tak. Samozrejme si ji dosel predtim poradne umyt i pres to, ze uz cista byla, ale je jasne, ze tak predejde vice obtizim u hojeni. Umyl si tedy nohu, natahl ji tam, kde bylo treba a uz jen trpelive cekal a drzel, nez Noctis zacal se svou magii.*

Noctis Clive: *Nechá Ryuua si nohu umýt a pak ho dovede do takové své pracovny kde ho nechá se natáhnout na takové křeslo a poté co vše připraví mu udělá to tetování. Jak říkal bude to trvat několik hodin a těch několik hodin to skutečně trvalo. Nakonec Ryuuovi udělá tetování jaké si přál a ještě si u toho mohou trochu povídat (skipl bych to jak to tetuje). Noctis ho samozřejmě i poučí jak se o to starat a na co si dávat pozor včetně toho že to teď bude celkem citlivé.* Takže potřebuješ ještě něco? Asi bych si šel zacvičit a zatrénovat, takže bych šel.

*Ryuu poslušně ležel a držel, rozhodně se nikam nehnal a jen u toho odpočíval. Jakmile byl výsledek hotový, ošetřený a zabalený do folie, vyslechl si od Noctise poučení o tom, jak se o tetování správně starat.* Jasně, díky moc za vysvětlení. *Usmál se a pokýval hlavou.* Jasně, jen jdi...já si půjdu lehnout. *Zvedl se a šel do pokoje, který byl nyní jeho, flákl sebou na postel a okamžitě usnul. To pití ho totálně odrovnalo.*

Mise C - falešný obchodník

Akio Noriaki
NPC
*Akia dnes čekala další C mise, a opět v jeho rodné vsi, než venku. Vlastně mu to ani moc nevadilo, C mise byly docela zajímavé, a ačkoliv v nich často nebyly žádné souboje, ty si Akio mohl užít v B misích, které už také podstupoval. Dnešní C mise spočívala v tomto: Akio měl jít na staré, první náměstí. Tam se pohybuje obchodník, který prodává mizerné zbraně a vybavení (kunaie, shurikeny apod.) a okrádá tak své zákazníky, jelikož všechno je v podstatě nepoužitelné.* "Další mise kde budu běhat mezi lidma co? No, aspoň že to není v noci." *Řekne si v duchu a vzpomene si na svou misi s vandalem. Akio vyjde ven z kanceláře, kde se zadávají mise, oblečený v odkaz a vydal se směrem k náměstí. Svou ninja čelenku měl obvázanou kolem krku a měl s sebou svou brašnu s malými vrhacími zbraněmi, které visela vzadu za opaskem. Na cestu si, jak bylo zvykem, zapálil cigaretu. Po cestě také přemýšlí, jak to bude řešit. Mohl by se vyptat lidí, nebo kontrolovat jednotlivé obchodníky, s Akiovými zkušenostmi se zbraněmi (Kenjutsu 5), by neměl být problém po prohlédnutí zbraní najít závadu, případně je může i otestovat proti těm svým. Nakonec se rozhodne pro to vyzpovídání lidí. Usoudí, že to bude asi nejefektivnější. Jediná nevýhoda je, že by si takhle někdo mohl řešit účty a obvinit nevinného, ale to Akio jednoduše vyřeší tou prohlídkou a testováním zbraní. Tímto přemýšlením mu cesta docela příjemně uteče a tak je opět na tom živém náměstí. Akio se postupně začne vyptávat lidí, u kterých by si tipnul, že nějaké zbraně kupují. To nakonec není tak efektivní strategie, jak se na první pohled zdálo, jelikož takové kunaie může kupovat úplně kdokoliv, od velmi mužných mužů, až po stařenky, která svým vnukům na ninja akademii kupuje originální dárek. No, Akio už se rozhodl pro toto, tak v tom setrvá. Asi pořád lepší, než obcházet každý obchod na náměstí, nedej bože ve vesnici. Jak se tak Akio vyptává lidí, někdo si všimne jeho čelenky, a taky toho, jak se vyptává.* Pane, můžete mi pomoct? *Akio se otočí k hlasu. Nikoho nevidí, až když sjede pohledem dolů, všimne si malého chlapce. Akio se pousměje a poklekne, aby se klukovi díval do očí.* Můžeš mi říkat Akio, a o pomoc mě určitě žádat můžeš, od toho tu jsem. *Odpoví klukovi.* Maminka mi koupila kunai, ale je k ničemu, hned se rozbil. Teď se s ním hádá o peníze, ale ten zlý pán jí je nechce vrátit. Pomůžete nám prosím? *No, Akio nakonec má víc štěstí než rozumu.* No jasně že jo. Tak mě tam zaveď. *Nechá se chlapcem dovést až ke stánku, kolem kterého se už začíná sdružovat hlouček lidí, ostatně jako obvykle, když se něco děje. Akio se prodře davem i s chlapcem, kde skutečně stojí žena, matka kluka, a obchodník prodávající zbraně.* Tak co se tady děje? *Řekne Akio rázným a autoritativním hlasem. Situace mu je vysvětlena oběma stranami, přičemž sedí vše, co už věděl od chlapce. Akio tedy začne inspekci zbraní. Vezme do ruky jeden kunai a začne si ho podrobně prohlížet. Je tam pár rozdílů, mezi jeho vlastními kunaii, ale na první pohled nic, co by naznačovalo závadu. Jakmile Akio ale vezme vlastní kunai a sekne s nimi o sebe, závady se projeví. Akio si jen povzdechne a podívá se na obchodníka.* Vaše zbraně jsou úplnej šmejd. Naprosto nepoužitelný. Takže nejdřív té mladé paní vrátíte její peníze, a ještě k tomu přihodíte několik ryo navíc, jako kompenzaci, no a pak půjdeme spolu. *Popíše obchodníkovi, co se bude dít. Ten se vzdá, nijak neodporuje, ani neutíká, což Akia potěší. Následně mu matka a chlapec začnou děkovat, což odbyde mávnutím ruky. Pak odvede obchodníka a vyrazí sepisovat hlášení.*

Prásk. Co se tu pleteš! Na koho řveš? Nevíš, po jaké straně se jezdí. Co říkáš? Že ti jednu hvízdnu?! No tak si to poď zkusit! polední vřava na námestí Iwagakure je zase plná života. Dva obchodníci se svými vozy se teď pustili do křížku, když se srazili koly a urvali si je. Hoshi sedí na sloupu a s úsměvem na tváři oba muže pozoruje. Tohle je lepší, než sedět ve škole. proletí mu hlavou. Trvalo mu, než se na ten sloup dostal. Jelikož ještě neovládá Kinobori no Waza, musel použít lano, které si omotal kolem těla a kolem sloupu, aby se takto vystrkal až nahoru. Ono, umět by to už měl, stejně jako jeho spolužáci, ale on není zrovna z těch, co by se snažil. Ve chvíli nepozornosti se ulil zase z akademie a dostal se dneska až sem. Tvůj otec nebude mít radost. ozve se nad ním náhle velmi povědomí a přísný hlas. Tak se lekl, že začal padat ze sloupu. Zachytila ho ale ruka za jeho opasek z lana muž s ním seskočil dolu. Pak ho jako nákupní tašku odvádí davem. Hoshi se nebrání. Nechat se nést je taky jeho zdroj zábavy. V pozici, jaké je si dá nohu přes nohu a ruce si založí tak, že se levo ruko opírá jakože o vzduchu, o tu má opřeno loket pravé ruky a bradu má zasazenou v dlani pravé ruky. Tváří se trochu mrzutě, ale muž ho donese až na akademii a odvede ho rovno do ředitelny. Hoshi, tohle je potřetí v tomhle měsíci, co jsi utekl během vyučování z akademie. povídá muž za stolem docela mrzutě, protože bude muset opět řešit papíry. To není tak hrozný ne? pokrčí Hoshi rameny. Dneska je ale druhého. zasupí muž. Hoshi si vzpomene, že včera vlastně utekl dvakrát. Hned ráno a pak asi hodinu před koncem. Jakmile zjistili, že je zase pryč, poslali pro Hoshiho otce Akia. Hoshi to ještě neví, že byl otec zavolán. Posel mohl dorazit do jejich domu přibližně v době, kdy našli Hoshiho na sloupu na náměstí.*

Udělal to zase že? *Zeptá se rovnou místo pozdravu posla z akademie.* Hned tam přijdu. *Řekne, aby muže nezdržoval a ten se mohl vrátit. Akio zrovna lehce trénoval v malém doju, které jejich malý dům měl. Dřív bydlel v malém bytě, ale rozhodl se přestěhovat se do něčeho většího. Není to nějaký velký luxus, jednoduchý domek s kuchyní, obývákem, dvěma ložnicemi koupelnou a tím malým dojem, plus ještě menší zahrádka. Dům je v klanové části klanu Haya, mají to tak oba blízko k Hoshiho prarodičům - rodičům Akia. Na cestu vyrazí rovnou, oblečený v odkaz, čelenku Iwagakure má uvázanou kolem krku. Bude nejlepší mít to co nejdřív za sebou. Akio za sebou zamkne dveře a pak už rychlou chůzí vyrazí směrem do akademie.* "Já ho přetrhnu, proč takhle blbne? Rozmazlil jsem ho snad, nebo jsem se mu naopak věnoval málo?" *Uvažuje po cestě. Být sám rodič dítěte a do toho být ninjou není zrovna jednoduchý úkol. Akio přemýšlí, jestli je to jeho chyba, nebo zda to prostě takhle je a nedá se nic dělat. Jakmile se dostane do akademie, napochoduje přímo do ředitelny.* Hoshi Noriaki! Proč ze všech mých předků a všech předků tvé matky jsi musel zdědit zrovna geny rebela?! Jít jednou za školu, to se dá pochopit, ale udělat to třikrát během dvou dnů, to už je moc! *Mohl by tu řvát do aleluja, ale vztek moc věcí nevyřeší. Navíc se na Hoshiho moc zlobit neuměl. Bylo to pořád jeho dítě a po smrti ženy měl jenom jeho. Měl spíše strach, jak se svým přístupem zvládne Geninskou zkoušku, než že by se zlobil. To neznamenalo, že s tím hodlal nic nedělat. Naopak, měl v plánu zkusit to nějak změnit, nějak ho namotivovat. Chvíli byl ticho, aby se uklidnil. Pak vešel dál do místnosti, aby tam nestál ve dveřích.* Teď vstaň a omluv se se mnou. Já si pak promluvím s panem ředitelem, a potom i s tebou. *Řekne už klidně. Pak se s Hoshim řediteli ukloní, pokud se Hoshi neukloní s ním, chytne ho rukou za hlavu a stáhne ho k sobě, takže nemá moc na výběr.*

*ještě ho tam chvíli ředitel pucuje, když se za ním ozve jiný, až moc dobře známí hlas. Tenhle tón u otce také zná, ale nepoužívá ho moc často. Taky tak poznal, že už to přehnal. Spustil hlavu trochu níž, ale na otce se nepodíval. Ještě si neuvědomuje výsledky svých činů natolik, jak by asi měl. Uvědomuje si ale až potom, jaké starosti tak otci přidělává. Matku nestihl ani pořádně poznat a odešla navždy. Když se na ni ptal a táta mu to pověděl, ani nebrečel. Neměl důvod. Neměl žádné pouto k ženě, které ho porodila a tak byla pro něj cizí osoba. Tehdy řekl jen Aha. Víc se o ní už nebavili. Když se otec ukloní, Hoshimu se moc nechce, ale tlak na jeho hlavě ho donutí se také sehnout. Tohle je poslední ústní varování Akio. Příště už to budu muset nahlásit. poví ředitel, zatímco jsou oba sklonění. Je to spíše varování pro Hoshiho, ale ten si to nějak nepřipouští. Jsou to pro něj jen slova. Můžeš počkat za dveřmi, Hoshi. Promluvíme si s otcem. dodá ředitel. Hoshi se narovná, otočí na patě a s rukama za zády vyjde z ředitelny a zavře za sebou dveře. Opře se naproti ním nohou o stěnu a sám se opírá o tu nohu. Vím, v jaké jsou situaci Akio, ale pokud ho nezvládáš, měl bys přemýšlet o jiných možnostech. poví ředitel klidně, jakoby ho ani netrápilo, že mu oznamuje, aby ho dal do péče úřadům, kteří se o něj postarají.*

Rozumím a promluvím s ním. Pořádně. Ale vzdát se ho... to nemůžu. Zvládnu ho, jen mu musím najít nějakou motivaci. Inspirovat ho... *Odpoví stejně klidně. O úřadech nechtěl ani slyšet, ale bylo načase s Hoshim něco udělat. Takhle to dál jít nemohlo...* Pokud je to všechno a nechcete mluvit s klukem, tak půjdeme. Pořádně s ním promluvím a něco s ním udělám, slibuju. A děkuju vám. *Řekne řediteli, ještě jednou se ukloní a pak vyjde ven. Pokud chtěl ještě ředitel vidět Hoshiho, tak ho pošle dovnitř a počká na něj venku. Pokud ne, tak přejde k němu.* Tak pojď ty zlobidlo... *Řekne už svým běžným mírným tónem a klidným krokem vyrazí ven. Vypadá to, že tentokrát jsi to opravdu přehnal. Ředitel už toho má dost a upřímně, se mu nedivím. Slíbil jsem mu, že s tebou promluvím, ale mluvit o tom co jsi provedl, to nemá cenu. Sám si moc dobře uvědomuješ, co jsi udělal. Musíme mluvit o tom, co s tím uděláme. Co s tím udělám já... Víš, že nesnáším tyhle přednášky, ani dávat ti lekce, ale zjevně ti chybí motivace. Jsi můj syn, nepochybuju o tom, že bys snad v sobě neměl duši shinobiho, spíš to musíme nějak probudit... *No řediteli to slíbil, tak to zkouší. Doufá, že to na Hoshiho není moc komplikovaný a že mu rozumí.* Vím, že jsem nikdy nebyl ideální otec, být ninja a do toho otec bylo složitý. Snažil jsem se ti věnovat jak jen to šlo ale uvědomuju si, že to nebylo ideální. *Pokračuje za chůze po ulicích Iwagakure.* Tohle mi moc nejde, ale snažím se říct, že já nejsem perfektní, nejsem dokonalý. To moc dobře vím. Ale když spolu budeme pracovat a vyjdeme si vzájemně vstříc, tak se můžeme zlepšit. Oba dva. Takže, co bys řekl na to, že odteď budeme trénovat spolu? Každý den minimálně jeden trénink. Pomůže ti to zlepšit se, můžu ti vysvětlit něco, co ti nejde nebo čemu nerozumíš a možná to v tobě něco probudí... *Navrhne Hoshimu. Když dá do syna kus svého času, třeba pak dá do školy více snahy. Nebo aspoň přestane utíkat. A nebo je Akio úplně vedle a jde do slepé uličky. Nehodlám nad tím ale zlomit hůl.*

Děkuji. Myslím, že to nebude třeba, už jsme si všechno řekli, před Vaším příchodem. poví ředitel a nechá Akia odejít. Upřímně si není jist, jestli to vůbec k něčemu bude. Jakmile vyjde Akio ven, Hoshi se lehce odrazí nohou od stěny, otočí se na patě a odchází vedle otce ven z akademie. Ruce má zastrčené v kapsách a kráčí tak půl kroku před ním. Dívá se jen pod sebe a když tam zahlédne nějaký kámen, odkopne ho znuděně stranou. Poslouchá přitom svého otce, který mu dává takové kázání nekázání. Ani Hoshi je nemá rád. Musí se u toho tvářit, že vnímá, ale takhle za chůze je to lepší. Nevidí na něj pořádně a tak je to pro Hoshiho jednodušší. Proč nemůžu tedy trénovat jen doma? Nebaví mě sedět v lavici a poslouchat, co někdy udělal někdo mrtvej. Počítat, číst a psát umím. Aspoň trochu. Nevydržím tam prostě sedět. Mám radši ty dny, kdy se jde ven a jsme na hřišti. huhňá Hoshi pod sebe a během toho odkopne několik kamenů. Trénovat můžeme. Jsem ale oproti ostatním dost malý. Potřebuju je něčím převýšit, když už ne svojí postavou. pokrčí rameny. Chodí tudy každý den, takže ví, kde přesně se nachází. Zastaví se a otočí se tělem doprava, aby se podíval do výlohy obchůdku s Taiyaki. V kapse cítí několik drobných mincí, co se mu tam válí. Ví, že mu jich pár chybí, ale otce o ně požádat nechce. Stojí tam pár vteřin, než se zase otočí ve směru cesty a pokračuje ve stejné pozici jako předtím dál k domovu.*

Já ti rozumím, nechci po tobě, abys byl premiant třídy, ani aby sis to všechno pamatoval. Potřebuju jen, abys to nějak vydržel a neutíkal ze školy. A aby ses naučil to důležitý, ninjutsu a základy boje. Prostě tolik, abys udělal Geninskou zkoušku, víc toho po tobě nechci. Uděláš to pro mě? *Vysvětluje. Teď už to není moc kázání, spíš už je to dialog. Akiovi to takhle vyhovuje.* Neboj, ještě porosteš. A hrubá síla není všechno. Můžeš být rychlejší, nebo mít větší výdrž, bojovat chytřeji než soupeř. To všechno tě naučím, když pro mě přetrpíš tu nudnou část ve škole. *Jen když kluk přestane utíkat ze školy, bude to pro Akia úspěch. Odtamtud na tom pak bude pomalými krůčky stavět. Hlavně aby udělal Geninskou. Akio si všimne, jak nahlíží do výlohy. Je Hoshiho otec, tak takové věci pozná.* Hoshi! *Zvolá na kluka, aby se otočil a hodí mu svou peněženku.* Kup si co chceš. A už se o tom přestaňme bavit. Nechci se na tebe zlobit, ani ti něco přikazovat. Mám tě rád ty zlobidlo. Jen chci, abys byl lepší ninja, než jsem já. Já jsem toho moc nedokázal, nejspíš už ani nedokážu. Přenechám to ale tobě. Proto mi tak záleží na tom, abys trénoval, abys byl silný. Ale ty mě nezklameš, nikdy by jsi nemohl. Pojď sem Hoshi. *Klekne si na jedno koleno a roztáhne ruce, aby ho mohl objat.  Neměl povahu na to se zlobit a smrt Hoshiho matky v tom taky hrála roli. Prostě měl Hoshiho moc rád na to, aby na něj byl přísný.*

*Hoshi pokrčí rameny. Můžu to zkusit. zamumlá. Když se otočí, chytí jeho peněženku. Koukne na ni a pomalu dojde k otci. Vleze mu do nastavené náruče a strčí mu peněženku zase do kapsy. Dneska jsem nestihl udělat nic pro to, abych si je zasloužil. poví během toho objetí. Pak se zase odtáhne a vyrazí. Až teď si všimne kolem jedné z popelnic rozházeného odpadu. Bez zaváhání k ní dojde a odpad nahází do ní. Můžeme to vzít přes park? zeptá se pak otce. Celou debatu o utíkají ze školy jakoby prostě ukončil a bere ji za uzavřenou. Čeká na reakci otce, jestli půjde s ním.*

Jen tím, že jsi tohle řekl si je zasloužíš, ale jak chceš. *Odpoví mu. Byl rád, že i přes to utíkání z Hoshiho pořád vyrůstal dobrý člověk a ujišťovalo ho to v tom, že jednou z něj bude skvělý ninja. S uklízením odpadků mu pomůže a když to dodělají, tak ho ještě hrdě pohladí v jeho černých vlasech.* Přes park? Vlastně proč ne, bude to hezká procházka. *Souhlasí a vyrazí směrem do parku. Hoshi rozhovor o utíkání skončil a Akio to nehodlal znovu otevírat. Řekl mu k tomu už všechno co chtěl a teď už je to jen na Hoshim. Akio ale věřil, že Hoshi půjde tím správným směrem, takže se nad tím teď netrápil a chtěl si jen užít den se svým synem.* Budeš chtít na houpačky, nebo na prolézačky? *Zeptá se ho, když se dostanou do parku.*

Houpačky, nebo prolézačky? Není mi pět. poví trochu udiveně. Není to sice tak dávno, co měl šesté narozeniny, ale hrát si do parku nechodí. Místo toho z vaku na zádech, který používá jako školní batoh (vejde se do toho tak sešit a tužka) vytáhne zmuchlaný pytel. Ten příklepem ve vzduchu a pokračuje s tím, co začal u obchodu. Hned u cesty začne dávat odpadky do pytle, který postupně plní. Já si sem nechodím hrát. poví, zatím co láhve od piva skládá vedle koše. Najednou se přižene slabí vítr, který mu pročechrá vlasy. Kromě toho, rozhoupe i koruny zdejších stromů. Jak listí šumí ve větru, jakoby ho to hypnotizovalo. Narovná se a podívá na nejbližší strom. Zjistil, že mu z nějakého důvodu pobyt v přírodě uklidňuje mysl. Zatím co se koruna houpe lehce v poryvu, sám zavře oči a houpe se ve stejném rytmu, horní části těla, jako ten strom. Úplně odignoruje okolí, rámus děti ze hřiště i třeba pohled jeho otce, který stojí někde u něj. Je tam jen on a ten strom, dokud se vítr zase neuklidní a Hoshiho to neprobudí z tranzu.*

No dobře dobře, promiň. *Řekne Akio a lehce se zasměje. V jeho věku by taky o hraní nechtěl nic slyšet, ale volný čas trávil spíš po městě nebo čtením, ne uklízením. Na kluka jeho věku to bylo trochu zvláštní, ale Akio se vůbec nezlobil. Naopak. Byl rád, že má silný vztah k přírodě.* To vidím... Nikdy jsem neviděl dítě s tak silným vztahem k přírodě. Budou to geny našeho klanu. Ah, už se nemůžu dočkat, až tě budu moct naučit naše techniky. Jestli máš rád včely stejně jako stromy, bude se ti to líbit. *Potom se přižene slabý vítr. Zatímco je Hoshi zhypnotizován pohledem na strom, Akia naopak zhypnotizuje pohled na něj. Je to, skoro jako kdyby byl v dokonalém souznění s přírodou okolo. Nikdy nic podobného neviděl.* Měl by si tu někdy zkusit meditovat, zvýšit zásobu chakry. Vypadá to jako dokonalé místo pro tebe. *Řekne Hoshimu, když se probere z denního snění.* A mohli bychom si někdy udělat výlet do země Lesů. Až budeš Gennin. To budeš teprve koukat. *Pokračuje.* "Kluk ze země Země, kde jsou vlastně jen šutry, a on má takový vztah k zeleni." *Řekne si v duchu a lehce se té ironii zasměje.*

Až budeš Genin. zní mu hlavou. Představa konce školy a více pobytu venku se mu zamlouvá. Rozhodně víc, než to dřepění v lavici. Ale potřebuje dřepět v lavici, aby mohl být genin a být venku. Zni to hrozně otravně, ale napadne ho myšlenka, kterou hned rozvine nahlas, než aby nad ní složitě přemýšlel. Dá se nějak pobyt v akademii urychlit? Třeba přeskočit nějaký ten ročník? Prostě co nejdřív splnit GZ a mít možnost už nesedět v lavici? zeptá se otce. Dokonce se i na chvíli zastaví a stojí u popelnice, kam právě vysypal druhou várku odpadků. Už se mu i nahromadilo dostatek vratných lahví, aby si mohl koupit Taiyaki. Dneska už se tam ale vracet nebude. Nechá to na zítra. Mohl by začít šetřit i na vybavení.*

dodatek (mam rychlejší ruce než myšlenky )
Zatím jsem nijak ještě nenavázal kontakt se včelami. Ale stromy mě baví. Libí se mi, jak jsou každý jedinečný. I když vedle sebe postavíš dva stejné stromy, tak pořád jsou každý ve svém růstu, větvení a struktuře originální. poví s úsměvem. Myslel si, že bude divný pro okolí, když je tak moc zahleděný do stromů, ale pokud ho v tom táta podporuje, tak je v klidu. O nikoho jiného už to nepotřebuje. Teď je spokojený a může zase v klidu pokračovat s úklidem.*

Přeskočit ročník? Když prokážeš, že jsi dost talentovaný, chytrý a silný, tak určitě můžeš přeskočit ročník a budeš připuštěn ke zkoušce dřív. Zkouška ale ani v nejmenším není procházka růžovým sadem. Neměl by jsi k ní spěchat nepřipravený. Pokud se ale budeš cítit připravený a svolí to sensei a ředitel, nebudu ti bránit vzít tu zkoušku dřív. Ale aby tě pustili, musel bys opravdu přestat utíkat ze školy. *Vysvětlí Hoshimu.* "Snad ho tohle přiměje k tomu to nějak vydržet. Nejen vydržet, zlepšit se, více trénovat." *Projde Akiovi hlavou.* Pokud to myslíš opravdu vážně, můžu tě trénovat častěji a domluvit ti tréninky i u dalších ninjů, když budu na misi. Budeš muset zamakat, ale kdyby se ti to povedlo, byl bych na tebe velmi pyšný. *Dodá. Pokud to Hoshi opravdu myslí vážně, Akio mu v tom pomůže nejlíp, jak umí.* Hmm, máš pravdu. Stromy jsou vlastně hodně jako lidi, každý jiný. Je dobře, že máš nějakou věc, na které ti záleží, která tě zajímá. Mohli bychom na zahradě zasadit nějaké stromky a společně se o ně starat, co říkáš?

*zamyslí se. Mají to teda divně vymyšlený. poví jenom a do pytle začne skládat láhve, které si připravil na vrácení. Tak, další část uklizena. Nechápu, proč to nevyhodí rovnou do koše. Asi zajdu za Tsuchikagem, aby sem nechal nainstalovat víc košů, když jsou líní k nim i dojít. postěžuje si Hoshi. To bude trvat dlouho, než vyroste, ale mohli bychom. Mít vlastní strom. usměje se. Pokusím se tedy dokončit akademii rychle a složit GZ, abychom mohli navštívit tu zemi Lesů. poví a hodí si pytel s lahvemi přes rameno, až to zacinká jako u starého notora. Je tam hodně stromů? Musí jich tam být asi hodně, když je se to jmenuje země Lesů, viď? zeptá se otce a přemýšlí nahlas. Kolik by jich tam asi tak mohlo být. nějak se mu začíná v hlavě rodit myšlenka, že by je tam chtěl spočítat. Že to bude nemožné ještě netuší, ale hlavně si to ani nepřipouští.*

Taky ne. Nevím jestli víc košů pomůže, myslím, že pro lidi co tohle dělají bude námaha i vyhodit to do koše přímo před nimi, ale můžeš to zkusit. *Odpoví.* Dobře, tak pak půjdeme do zahradnictví a nějaký společně vybereme. *Řekne a usměje se na něj nazpátek.* Je jich tam opravdu hodně. Celá zem pokrytá hustými lesy. Bude jich tam asi stejně jako kamenů v naší zemi. *Pokusí se mu dát nějaké přirovnání, aby si to mohl nějak představit.* Možná bys mohl být první, kdo spočítá, kolik jich tam vlastně je.

Dobře. poví a odchází pomalu z parku, pod nákladem lahví. Ví kam přesně s nimi zajde. Chodí tam minimálně obden. Je ale hodně stromů. poví mimoděk a zamyslí se nad nimi. Ovocný, jehličnatý, nějaký listnatý, plodový či neplodový, vysoký či košatý. honí se mu hlavou všechny druhy. Tati? poví pak pomalu a zastaví se před obchodem. Myslím, že máme malou zahradu. dodá a vstoupí do obchodu, kde vyskládá láhve a prodejce mu vyplatí několik dalších drobných za ty láhve. Děkuji. poví a vyjde z obchodu zase na ulici k otci. No, já má svůj denní úkol splněn. Tréning, nebo strom? zeptá se a podívá se na něj, zatím co si drobné uklízí do kapsy k ostatním.*

Arboretum u nás asi nevysadíme, ale jeden dva stromky, možná nějaký keř se tam vejdou. *Odpoví a počká na Hoshiho venku před obchodem.* Strom. Cestou domů ho koupíme a pak ho zasadíme. Trénovat můžeme potom. *Řekne rozhodně a vyrazí směrem k zahradnictví, které mají po cestě domů. Ulice jsou v tuhle dobu docela dost rušné.* Kam ti lidi pořád tak spěchají? Připomíná mi to, když se poprvé otvírala nová čtvrť. Byla tam celá vesnice. Nejdřív se všichni shromáždili na náměstí, a pak se šli všichni podívat průvodem dovnitř. Byl to děs, hrozná tlačenice. Pak se ale všichni nějak rozprostřeli a rozutekli. Došel jsem až k místu kde byl krásný výhled na celou vesnici... *Vypráví, aby jim cesta utekla. Když dorazí k zahradnictví, tak vejde dovnitř.* Tak pojďme něco vybrat. *Pronese a začne se rozhlížet kolem. Ten nápad se stromem se mu začíná líbit víc a víc a docela ho to začíná bavit. Jen tak se prochází a prohlíží si všechny možné stromky a keříky.*

Arboretum? přemýšlí nahlas, co by to tak mohlo být za strom. Ten název mu vůbec nic neříká, i když zná jen pár základních, které se dají v téhle kamenné vesnici vůbec vidět. Dobře. poví a poslouchá během cesty, co mu povídá. Překvapivě opravdu poslouchá, ačkoliv ho to vůbec nezajímá. Má před očima jen jejich zahradu, kterou si doplňuje různými rostlinami a stromy. Musí ale vidět výběr, ze kterého může rozhodovat. Zase na druhou stranu, rád by si tam udělal hotovou džungli, ale musí myslet nejspíš i na tátův rozpočet. Kolik tak mohou takové stromy stát? Jakmile dojdou až do zahradnictví, hned zmizí v jejich zahradách a prochází si nabízenou faunu, kterou by přesunul na jejich zahradu. Jen po první ulici si je už na stoprocent jístý, že mají zahradu opravdu malou.*

Je to takový speciální druh botanické zahrady, kde jsou jenom stromy. *Vysvětlí mu, co je to to arboretum. V uličkách zahradnictví zmizí stejně jako Hoshi, ale nemá tak ambiciózní plány jako on. Kouká spíše na velikosti, nerad by se jednoho dne probudil a měl za oknem prales. Taky čte, jaké podmínky jsou pro strom vhodné. V Iwagakure si musí dát pozor, aby strom ve zdejší půdě vydržel a přežil. Pořád je to lepší než kdyby žili v zemi Větru. Cena ho zase tolik nezajímá. Sice tady nechce utratit milion, ale zase si klidně připlatí, když pak budou mít hezkou zahradu. Po chvíli brouzdání najde Hoshiho, aby se společně poradili.* Tak co? Našel jsi něco? *Zeptá se.*

Aha, no tak to příště. Postupně. přikývne. Uvědomuje si, že ne každý z těch stromů co tu jsou, zvládnou zdejší lokální území pro svůj růst a tak hledá i ty, které nejsou tak náročné. Nakonec vybere dva, které se mu zamlouvají. Táta říkal Jeden, dva stromy se nám tam vejdou, možná nějaký keř. vzpomíná na těch pár minut zpět. Keř až příště. řekne si, když tak zkoumá ten druhý strom a nakonec se s tátou někde sejnou. Jo. poví a odvádí ho k prvnímu. Tohle je Holmský dub. ukáže mu, který přesně se mu libí z toho množství a taky jsou i připravené na odvoz všechny. Nechá ho chvíli a pak ho odvádí k druhému. Tohle je korkový dub. ten sice není připravený, ale sám Hoshi se bavil se zaměstnancem a ten mu řekl, že by byl zítra, pokud si doma na něj připraví půdu. Dívá se na otce. Snaží se číst nějaké reakce v jeho obličeji.*

*Akio si prohlédne, co Hoshi vybral. Představuje si je vyrostlé a u nich na zahradě. Lehce si rukou prohrábne vousy, pak se podívá na Hoshiho a usměje se na něj.* Ty se mi líbí. Koupíme si je. Oba. *Odpoví a přečte si víc informací o obou stromech.* Zvládnou zdejší půdu, to je dobře. Takže, dnes stromy koupíme, půjdeme domů, vybereme pro ně místo a připravíme půdu. A já stromy pak zítra vyzvednu, co říkáš? *Navrhne Hoshimu. Podle Akia bude lepší si to takhle rozvrhnout a udělat to postupně. Dnes by stejně mohli zasadit jen jeden, takže to stejně musejí dělat nadvakrát.*

*s usměvem na tváři přikyvuje. Sice ho trochu mrzí, že nebude u toho, když se budou stěhovat k nim, ale určitě je zase táta nezasadí bez něj. Navíc slíbil, že bude ve škole, takže tam opravdu musí být a nesmí utéct. Aspoň ne zítra. Dobře. Mě se taky líbí. Líbí se mi, jaký z nich mám pocit a jak na mě mluví. poví a dívá se na korkový dub, který v prostředku větví na dva. Tam, jestli takhle dobře porostou, bude moct jednou sedávat a odpočívat. Budeme jim muset teda na zahradě dát dohromady asi půdu, aby se tam chytli opravdu dobře, ale to už nebude tak těžké, viď? zeptá se ho a stále se dívá na ten strom. Jak tak na něj kouká zdá se mu, že se zatřepetali listy, i když zrovna nefouká žádný vítr. Nijak ho to ale nevyvádí z míry. On tu jejich komunikaci nekomunikaci se stromy bere už tak nějak automaticky.*

Trochu práce to dá, ale nebude to těžké, zvládneme to. Já to půjdu domluvit a koupit, tak na mě zatím můžeš počkat tady. *Odpoví mu a vydá se směrem ke kase. Tam stromy koupí, zaplatí a domluví se, kdy si je zítra vyzvedne. Pak se zase vrátí k "očarovanému" Hoshimu.* Tak jsem to všechno domluvil. Stromy jsou zaplacené, zítra je tady vyzvednu. Koupil jsem k nim i pytel substrátu, aby měli kvalitní půdu. No a až přijdeš ze školy, tak je společně zasadíme. *Nahlásí všechen průběh Hoshimu a vydá se pomalu ven.* Tak to bychom měli. Máš ještě něco v plánu? Mohl bych tě vzít do vzdělávacího centra, mají tam obrovský skleník plný všemožných rostlin a stromů. Nebo můžeme jít domů. Trénovat, nebo připravit půdu pro stromy. Jak chceš, je to na tobě. *Navrhne Hoshimu nějaké možnosti, co by ještě mohli dnes podniknout.*

Dobře. stojí na místě a kouká na stromy. Když se vrátí táta, vydá se s ním pak z obchodu. Asi bych klidně udělal tu půdu a pak trénoval. Stačí mi akademie. Chodit dobrovolně ještě do vzdělávacího centra? Sice je ten skleník prý pěkný, ale je to jen vězení pro rostliny. poví prostě a pokračuje rovno směrem k domovu. Asi bych se v tom skleníku necítil dobře. dodá ještě. Jsou věci, kterým prostě ještě nerozumí a pak jsou věci, jako třeba ten skleník, který si chápe zase po svém. Kdyby mohl, vykopal by všechno odtamtud a zasadil to někde jinde ve vesnici, kde by to mohlo volně růst.*

Dobře... *Akio nad tím nikdy takhle neuvažoval, ale asi na tom něco bude. Zvířata se taky mají lépe ve volné přírodě než v zajetí, tak proč by to bylo jiné u stromů.* Takže tedy půjdeme domů a připravíme půdu pro stromy. *Řekne a klidným krokem vyrazí směrem k jejich domu.* Chceš něco vyprávět? Mohl bych ti povědět o své poslední misi, jestli chceš. *Nevadí mu jít v tichu, ale cesta by jim mohla oběma utéct, kdyby Akio něco vyprávěl. Pokud Hoshi nebude chtít tak Akio jen v tichosti půjde k jejich domu. Když dorazí domů tak Akio odemkne dveře, zuje si boty, vezme si je do ruky, projde s nimi domem dozadu na zahradu, kde si boty zase nazuje.* Tak kam stromy zasadíme?

Klidně můžeš. poví a pokračuje. Asi bude z části stejně neposlouchat, ale tak to je už taky jedno. Když dorazí domů, napodobí otce a přejde s ním na zahradu. Chvilku se rozhlíží. Moment. zase se zuje a vběhne do domu. Přjde do patra do svého pokoje a vleze si k oknu, které vede na zahradu. Otevře ho a představí si ten Korkoví dub. Vezme křídu a hodí jí na zahradu. Pak zase seběhne, obuje se a dojde ke křídě. Tady ten Korkoví. poví, když se zastaví u křídy. Pak přejde k plotu, asi metr a půl kolmo od něj položí další křídu. Tady bych dal ten druhý. Nebudou si navzájem stínit, když bude svítit sluníčko. poví a podívá se na tátu, jestli k tomu nemá nějaké námitky.*