Náměstí

*Akio tedy začne vyprávět o misi, kde měl za úkol zabít jednoho nukenina z Iwagakure. Na zahradě doma pak počká, co Hoshi vymyslí. Za chvíli z okna vyletí křída. Akio se jen podívá na místo, kam dopadla a představí si tam strom. Když Hoshi pak položí druhou křídu a řekne mu kam přijde který, představí si to lépe. Na chvíli se zamyslí.* Ten druhý by možná mohl být trochu dál od plotu, kdyby se hodně rozrostl, ale snad mu to bude stačit. Jinak to vypadá dobře. *Dodá mu k tomu nějakou zpětnou vazbu.* Místa bychom měli, teď si jen tak zhruba vykopeme díry. Nemáme tu sazenice, takže to zítra ještě doděláme konkrétně podle stromů, ale připravit si to můžeme. *Poví Hoshimu.* Skočíš pro rýč? Bude v boudičce, mám ho tam od doby co jsem dědovi pomáhal zasazovat nějaké květiny pro včely.

*podívá se na plot a zamyslí se. Pak se k plotu rozběhne, vyskočí a chytí se rukama za jeho okraj. Je to celkem vysoko, ale vzpomněl si na trénink s (tím klukem ze školy, nepamatuji si jméno, které jsem mu vymyslel) a vytáhne se rukama tak, aby měl bradu nad plotem. Tam se chvíli dívá. Nakonec seskočí a vrátí se k otci. Nevadí, když bude třeba, tak se plot posune. Jsou tam stejně jen křoví. poví a usměje se. Pak odběhne do boudy, kde by mělo být náčiní, o kterém mluvil. Našel tam i krumpáč, lopatu a kolečko. Naložil tedy vše na kolečko a odvezl to k otci. Pak se vrátil pro plachu, která tam vykukovala. Tu rozložil kus dál od míst, kde chtěli kopat. Tak nám nezbude žádná hlína aspoň. poví a podá tátovi rýč. Sám si vezme lopatu. Tady ale jeho iniciativa končí. Není si vůbec jistý jak a jestli vůbec bude při tomhle nápomocný.*

"Plot se... co?" *Projde mu hlavou. Už byl zvyklý na to, že Hoshi problémy řešil svým originálním způsobem, ale občas dokázal překvapit i jeho.* Jasně, plot se posune. *Odpoví mu a usměje se na něj. Akiovi se teď nechtělo mu to vysvětlovat a stejně by to navíc ani k ničemu nebylo, tak ho v tom nechá. Vypadá šťastně, tak proč mu to kazit. Když donese nářadí, vezme si do ruky rýč a dá se do práce. Vyrýpne si rýčem drn, který pak vyrýpne a přendá ho na plachtu.* Já půjdu vyrýpnout ten druhý, zatím můžeš lopatou vyndat ven hlínu co zůstala na dně. *Není to žádná extra práce a ani to není moc potřeba, ale aspoň bude mít Hoshi něco na práci a nebude se cítit mimo. Akio mezitím vyrýpne drn na druhém místě, kde má být strom a znovu ho přendá na plachtu.*

*otec s posunutím plotu souhlasí, tak je spokojený. Vezme si tedy lopatu a když má prostor tak začne házet hlínu na kolečko. Není jí moc a hlavně se do té díry po vyrýpnutí jednoho drnu blbě s tou lopatou dostává. Má vyndat hlínu, co je na dně. Položí lopatu a začne jí tahat rukama ven, protože se tam takhle lépe dostane. Vytahá tak tu trochu hlíny a jde pak k té druhé díře, kam si veze rovnou jen kolečko, do kterého vyhází hlínu i z téhle díry. Pak už jen čeká, až zase táta vyrýpne další a další a to už se tam dostane i s lopatou, protože by měla být díra větší. Musíme hlavně do hloubky, aby kam měli roztáhnout svoje kořeny. poví po chvíli Hoshi.*

*Akio párkrát ještě do obou děr rýpne rýčem, aby díry zvětšil a na popud Hoshiho je udělá i hlubší, nechá ho vyhrabat hlínu a zase kousek vyrýpne. Nějakou dobu si s tím Akio vyhrává, aby byly díry co nejideálnější.* Mě se to takhle zdá dobré, co tobě? *Zeptá se Hoshiho, když je konečně s prací spokojen. Kdyby měl Hoshi nějaké námitky, tak mu vyhoví a ještě díry rýčem poupraví. Jinak zaveze kolečko s hlínou do rohu zahrady, aby tam nestálo uprostřed zahrady a náčiní uklidí zpět do boudičky.* Tak to máme, zítra nás čeká jen sázení. Teď si běž sám zatrénovat do doja a já mezitím připravím něco k jídlu, myslím, že si to po práci oba zasloužíme.* *Řekne Hoshimu a pohladí ho při tom ve vlasech. Pak se vydá dovnitř do domu připravit něco dobrého k jídlu.*

*mlčky tahal hlínu. Ono se to nezdálo, ale když už tahá ven asi dvacátou plnou lopatu, tak pociťuje známky únavy. Ale přesto pokračuje dál. Nakonec jsou předci jen hotovi a Hoshi už ani pořádně necítí ruce. Na další trénink s tátou už asi není vůbec fyzicky připravený. Jo. Takhle bych je nechal. Kořeny si už takhle najdou určitě cestu. poví Hoshi a pomůže otci uklidit náčiní. Když ho pošle do doja s tím, že jde dělat jídlo, tak je spokojený. Sám tam nepůjde a tak dnešní trénink už může vynechat. Dojde do koupelny, aby se umyl a převlékl do čistého oblečení. Nakonec si sedl na okno a koukal se ven na ty díry. Představoval si ty stromy, jak jsou tam už zasazený, vyrostlí a jak po tom dubu, po té jedné větvi, která bude zasazena směrem k oknu bude tajně utíkat ven. Seděl tam tak dlouho, dokud ho táta nevolal na jídlo.*

*Den po chz, kdy trávil na ubytovně. Ráno vstal, dal si sprchu a šel se najíst do jídelny. Od některých spoluúčastníku ze Suny získal pochvalu, protože je překvapil a od některých zase hnusný pohled, protože nechápali, jak takový odpad může vyhrát. On si z toho však nic nedělal. Své oblečení však na sobě neměl. Měl na sobě bílé triko a černé kalhoty, kdy měl ovšem pantofle, které vždy nosil. Čelenku měl danou na pravé ruce u ramena, protože proč ne. Nechtěl se převlíkat do svého oblečení, protože ho měl špinavé a taktéž by se potřebovalo vyprat a to též trvalo. Samozřejmě nebyl počesaný, tak mu vlasy tak nějak přežívaly na hlavě v takovém rozcuchaném účesu. Ovšem šla mu vidět trochu jizva na jeho čele, ale on to jaksi neřešil, protože se ještě neviděl v zrcadle. To však byla zajímavá informace, protože Hakai se nikdy neviděl. Doma u sebe nemají zrcadla a taktéž ve sprchách kde byl, tak se jaksi nezastavil u zrcadla. Dokonce se neviděl ani v odrazu vody, protože neměl příležitost. No dneska měl však jiné plány. Chtěl navštívit Katsumi, kdy se jednoduše celkem dostal do budovy, kde byla její ubytovna. Většina lidí ho sjela pohledem, protože věděli o koho se jedná, ale mu to bylo jedno. Tvář měl bez emoci, protože přemýšlel nad tím vším. Dostalo se k němu totiž to, že Katsumi už odešla z nemocnice, tak jí chtěl navštívit aby se ujistil zda je v pořádku. Proto díky pomocí některých lidí, na kterých se zeptal kde se Katsumi nachází se dostal k jejím dveřím celkem rychle. Pár sekund jen tak stál před jejími dveřmi, kdy přemýšlel, co jí řekne. Ruce měl v kapsách, ale odhodlal se. Pravou ruku vytáhl z kapsy a jenom lehce zaklepal na dveře. Následně by ruku vrátil zpátky do kalhot a čekal na odezvu. Pokud by mu řekla, že může vstoupit, tak by vstoupil. Na tváři měl takový starostlivý výraz, který se na něm držel i v aréně. Nojo, emoce.*

*Počkal, než se ozve její hlas a když ho pozvala dovnitř, tak si jenom pravou rukou chytl kliku dveří a pár sekund přemýšlel. "Co bych jí měl říct?" Ptal se sám sebe, ale nakonec otevřel dveře a potáhl si je k sobě, čímž je otevřel. Následně by jenom pustil kliku a vlezl dovnitř, kdy by dveře za sebou zavřel opět. Levou ruku by měl stále v kapse a pravou by položil na krk, ale zezadu. Poškrábal by se na tom krku, ale jaksi by z toho neměl žádný požitek, bo nic necítil. Očima by si prohlídl Katsumi, kdy mu přišla celkem v pořádku, ale šlo na ní poznat, že je smutná což ho tak nějak štvalo. Emoce no.* Přišel jsem se na tebe podívat zda si v pořádku, víš. Bylo mi totiž oznámeno, že si opustila dneska nemocnici, tak mě zajímalo, jak se cítíš a tak.. *Pronesl by jenom starostlivým hlasem, ale na tváři by si držel milý úsměv. Sice jí nepozdravil, ale tak místo zdravení se spíš zajímal o její stav emoční stav, než aby myslel na nějaký pozdrav.*

To jsem rád. *Byl rád, že se cítí dobře, i když informace o tom, že nemá kosti ho trochu překvapí. "Zřejmě je ještě mimo.." Pomyslel si zmateně, protože jaksi nevěděl o klanu Doku či něčem takovém. Nekomentoval však. Překvapený výraz se mu opět změní na milý úsměv. Následně šel jenom ke stolu, který tam měla, když se ho ptala na jeho stav. Opřel se zadkem o ten stůl, kdy stále koukal na Katsumi. Ruce si dal křížem a jenom povzdechl.* Jak se cítím? Upřímně.. *Koukl jenom na okno, které měla v pokoji.* Nevím. Měl bych být šťastný, ale nejsem. Spíš mě štve, že jsem vyhrál kvůli tomu, že jsem tebe udělal nejspíš smutnou a naštvanou. Pochopil bych.. kdyby si mě nenáviděla za to.. *Opět na ní koukl takovým spíš smutným výrazem. Štvalo ho to. Čím byl starší, tak tím více myslel na ostatní, než na sebe. Když však poděkovala, že jí dopřál příležitost něco ukázat, tak se jen usmál, ale opět měl trochu smutný výraz.* Víš.. jsem z tebe takový nesvůj, smutný.. protože.. nejsem jako ostatní. Jsem jiný. Necítím nic. Můžu se něčeho dotýkat, ale nebudu to cítit. Necítím bolest, dotek ani teplo či zimu. Můžu se spálit kolikrát chci, ale stejně mi to vadit nebude. Můžu někoho obejmout, ale nebudu mít z toho nic. Proto.. *Koukne do země.* Proto možná jsem takový empatický a záleží mi více na emocích ostatních, protože už jsem takový a díky tomu jsem v tom našel jisté potěšení a radost. *Ani nevěděl, proč jí to říká, ale tak nějak se musel vyzpovídat. Taktéž to byla první osoba, které to takhle řekl. Dokonce ani jeho sestra nevěděla, že je takhle "prokletý."*

*Když mu oznámila, že je ráda za to že s ním bojovala, tak se na ní jenom podíval. Byla pravda, že měla štěstí na něho, ale tak on takový byl už. Nepřemýšlel nad tím zda by to pro něho udělala ona, ale to bylo momentálně jedno.* Vážně? *Pronesl by jenom, když poslouchal stav o její fyzičce. Všiml si toho a taky kdo ne, ale to, že už je taková od mala bylo zvláštní. Jenom se usmál, protože mu to přišlo vtipné.* Jaká náhoda, že se zrovna dva lidé s prokletím se objeví na zkouškách a ještě proti sobě.. *Celkem zajímavé toto bylo. Když zmínila kumenju, tak mu došlo, že to nejspíš bude to vyvolávání entit, které bylo vcelku zajímavé a pomocné. No ještě by se s tím dalo pracovat trochu víc dle jeho, ale nebyla to jeho schopnost, aby soudil Katsumi či jí říkal, jak s tím bojovat, protože sám ani nevěděl, co to vše dokáže ještě.* Tak vidíš.. Šla si na akademii a dostala ses až sem. Jindy bys teď užívala si buď dětství a nebo pracovala někde, aby si mohla pomáhat rodině. *Když zmíní o tom, že se chce stát silnější, tak jenom koukne do směrem na okno.* Není to jenom o tom, aby byl člověk silný, protože musí být taktéž chytrý. Podívej se na mě.. *Opět koukne na Katsumi a zasměje se.* Jsem sice silný, ale matika mi třeba vůbec nejde, či přemýšlet nějak nad situacemi. Sám jsem ani nevěděl, co mám dělat v té aréně, nebo jak útočit. A to představení, co jsme tam pronesli? To bylo vytvořené narychlo bez žádného uvažování. Kdyby ses ke mě nepřidala, tak bych zřejmě vypadal, jak ten největší blázen, víš..

Ano, náhody se dějí.. *Pronesl jenom vesele, kdy jí sledoval a poslouchal.* Nemusíš se soustředit na boje na blízko. Stačí se soustředit na boje na dálku. Nemusíš být ten typ, který se vrhne do boje první, ale ten co pomáhá ze zálohy. Víš kolikrát by bylo pomocné, když by nějaký tvůj pomocník potřeboval pomoc a ty bys mu pomáhala díky svým entitám a dalšími technikami, které by ses mohla časem naučit? Mohla bys tak být v nějakém týmu, který by mohl být neporazitelný díky tvé pomoci. Nesmíš se dívat na to takovým způsobem, že si fyzicky slabá a nic neumíš, i když bys toho mohla umět hodně. Třeba koukni na mě. *Ruce namířil k sobě a ukázal na sebe.* Sám neumím žádnou techniku na dálku, či pořádné ninjutsu.. Genjutsu? Tohle jde mimo mě úplně. Kdybych třeba prohrával v boji na blízko, tak by se mi hodil někdo jako ty. Protože nikdy nevíš, co se může stát. Kdyby tvoji společníci byli v pasti, tak bys tu byla pro ně ty.. *Ukázal následně svými rukami na ní.* Ty bys je pak zachránila, protože bys byla schovaná a měla připravený plán útěku a pomoci. Navíc bys jim prostě hlídala záda a informovala je, kdy by se něco stalo nebo se objevil nový nepřítel, kterého by si oni nevšimli. *Pokračoval a snažil se jí povzbudit. Většina lidí se totiž dívá na pomocníky/suporty jako na takovou pomoc, která se hodí jen když chtějí a nedávají jím jaksi příležitost zapůsobit. Ale ve skutečnosti takoví lidi jsou velmi pomocní. To stejné s lékaři. Lidi je používají jenom na vyléčení jejich ran, ale taktéž dokážou v souboji hodně pomoci. Nad zmínkou o divadle se jenom usmál, kdy se následně jenom postavil a neopíral se zadkem o stůl.* Děkuji ti, že si mě v tom nenechala. *Následně jenom došel k oknu, které otevřel a podíval se z něho.* Skoč mi na záda a pevně se drž, protože přece nepůjdeme ven dveřmi, ne? *Informoval jí jenom, kdy by prostě čekal až mu skočí na záda. On byl větší jak Katsumi a to díky tomu, že byl i starší, tak by mu Katsumi nedělala žádný problém na jeho zádech.*

To jsem rád, že jsem ti dokázal zlepšit náladu. *Uklonil by se ještě, než by byl u toho okna. Když mu pochválila techniku, tak se jenom zasmál.* Hachimon. Zlepšuje rychlost a sílu, ale za to člověk nemůže používat jiné techniky a taktéž silnější technika hachimonu se rovná silnější bolesti, kterou ti to způsobuje, ale já mám to štěstí a necítím to. *Řekl vesele a informativně, kdy čeká než mu vleze na záda.* Protože chodit oknem je to nejlepší, co kdo může udělat. *Řekl by vesele a byl rád, že mu tak věří. Protože kdo by jen tak někomu vlezl na záda a ještě k tomu, když chce skočit z okna. Samozřejmě si držel trochu její nožky, aby prostě nespadla. Doufal, že se ho drží pevně, protože nechtěl, aby spadla. To by byl problém, no. Aktivoval jenom druhou bránu hachimonu, kdy se následně odrazil od země a vyskočil z okna. No mohlo to vypadat epicky pro někoho, kdo by se zrovna díval směrem nahoru, protože by viděl jak dvě děti vyskakují z nějakého patra. On to měl ovšem promyšlené, protože na opačné straně okna byla menší budova, na kterou dopadl nohami a následně se rozhodl pokračovat.* Snad se ti líbí taková rychlost! *Pronesl by směrem ke Katsumi, kdy by se ale díval dopředu, rukami jí držel a začal by skákat na budovy. Prostě skákal z budovy na budovu s velkou rychlostí, aby si to Katsumi mohla užít. Trochu jí tak vracel to létání s tím ptákem.*

*Pokračoval ve skákání, stále a stále. Neměl žádný cíl, protože to tu stejně neznal. Věděl jen, kde jsou ubytovny, aréna a věž konce, to bylo vše.* Trochu rychlé? Tak to se ti omlouvám, Katsumi Hisayo. *Zopakoval si pro sebe a trochu zpomalil. Sice měl stále druhou bránu otevřenou, ale prostě pomaleji skákal. Když zmínila, že zajímavý pohled na Kumogakure, tak se jenom zasmál pro sebe. "Možná je mimo ještě z té zkoušky." Pomyslel si a nijak to neřešil. Užíval si to a doufal, že si to užívá i ona. Bohužel jí do hlavy neviděl, no. Taktéž nemohl vidět její reakci na obličeji, protože za sebe se neměl možnost koukat v tom skákaní. Musel si dávat pozor, aby vždy dopadl na nohy bezpečně.* Tak to nevím. Nevím, co by si tady chtěla vidět nebo se podívat. Upřímně moc lokalit tady neznám, ale slyšel jsem o nějakém horském jezeru, když jsem tě hledal. Nějací dva genínové se o něm bavili, ale nevím kde je. *Pronesl informativně, když stále pokračoval ve skákaní.*

Vím, vím. Šnečku. *Řekne jí ze srandy, ale nemyslí to nijak špatně.* Vidím, že jsme na tom s informacemi stejně. *Okomentuje to, když stále skáče. Ovšem, když zmíní zábavní park, tak jenom zbystří. Ani nevěděl, že něco takového tady je, kdy se ihned začal rozhlížet během skákání. Neodpověděl jí ani, ale už měl ve svém výhledu velké kolo, které se otáčelo. "Jak jsem to mohl přehlédnout." * Jdeme do zábavního parku! Dostanu nás tam hned! *Řekl vesele a začal skákat na budovy směrem k zábavnímu parku. Netrvalo to ani dlouho, ale jen chvilku, kdy prostě dopadl na menší budovu a následně z ní skočil na zem, kde deaktivoval Hachimon.* Jsme tady, má paní. Takže vystupovat. *Řekl veselým hlasem, kdy si tak trochu hrál i na nosiče. Veselý to člověk, co? Samozřejmě by jí uvolnil nohy, aby mohla z něho dolů. Oba by se nacházeli v zábavním parku, kde to žilo jenom životem. Plno dětí, geninů z jiných vesnic a hlavně hodně lidí, kteří se tady bavili! Tohle bylo poprvé, co Hakai viděl tolik lidí na jednom místě, kteří byli šťastní. Bohužel tohle v Sunagakure nešlo najít, protože buď lidi byli protivní z podnebí a nebo z toho, že nemají dostatek vody a jídla. Tady zřejmě byl dostatek všeho.*

*Otočí se směrem na ní, protože byl momentálně k ní zády, kdy si ji i trochu prohlídne, aby se ujistil zda je v pořádku. Následně jenom kývne na tu dopravu a poslechne si o Kumogakure.* Neboj. V Sunagakure by tohle nebylo ani za milion let i kdyby se Kazekage snažila, jak jenom chce. *Pronesl jenom a zasmál se nad tím. Nojo, sice byl ze Sunagakure, ale neměl jí rád a taktéž by jí mohl mít rád jen blázen a milovat jen šílenec.* Kam vyrazíme? *Zeptal se pro sebe a taktéž se rozhlédl.* Nevíííím, ale mohli bychom.. *Následně koukl na to velké kolo, které se točilo a jenom se zasmál.* Co třeba jít na to kolo a užít si ten výhled, co říkáš? *Mrknul na Katsumi a čekal na její vyjádření. Pokud by souhlasila, tak on by se následně vydal směrem ke kolu, kdy by čekal na ní až vyrazí taktéž.*

Nemusím no, ale tak.. zvykl jsem si. *Odpověděl jí jenom vesele.* Co ty víš. Třeba by se mi tam líbilo tak moc, že bych nechtěl pryč. *Zasmál se jenom a vyrazil cestou ke kolu, které nebylo moc daleko.* Zajímalo by mě. Jak to tam u vás v Kumogakure vypadá? Nikdy jsem tam nebyl a upřímně.. v akademii jsem moc nedával pozor v zeměpisu či o vesnicích, tak by mě to zajímalo. Tedy pokud to není žádná tajná informace, kterou nemůžeš říkat každému koho potkáš. *Pronesl jenom zamyšleně, protože ho to zajímalo a při cestě ke kolu to bylo pěkné téma, které mohli oba probírat a tak nějak se i něco dozvědět. Přece.. byli mladí a zvědaví!*

Všechny období, tak to závidím.. *Řekl, kdy se nad tím zamyslel. Co by dal za všechny roční období a ne jen sucho.* Jo, v Sunagakure nenajdeš nic jiného.. Tedy pokud budeš mít štěstí, ale hodně štěstí, tak bys našla nějakou oázu, která vydrží 3 dny, než se vypaří. *Zastavil se jen před kolotočem, kdy si dal ruce v bok a takovým zvědavým pohledem mrknul na Katsumi.* Snad se nebojíš výšek, protože by to mohl být problém. *Řekl jenom veselým tónem směrem ke Katsumi a potom se koukl na kolo, které se točilo. Sice byla řada na kolo, ale ne zas taková velká, tak to nebyl problém. On by se jenom zařadil do řady, kdy čekal že se k němu Katsumi přidá. Samozřejmě to chtěl zaplatit celé za sebe tu jízdu na kole, ale jaksi to Katsumi nemusela vědět. I on ale však nevěděl zda se za to platí či ne.*

*Jenom se zasmál nad její odpovědí a stál stále ve frontě. Když mu oznámila, že se nebojí, tak se jenom usmál.* To jsem rád, protože někteří se výšek bojí až moc.. *Následně ovšem, když Katsumi oznámí, že se vrací do vesnice, tak mu úsměv spadl. Zapomněl na to, že zítra už bude muset jít zpátky do Sunagakure, kdy z toho neměl moc radost. Spíš mu to zkazilo celou náladu, když to zmínila. Nechtěl domů, nechtěl za těmi zlými lidmi, kteří mu jenom ubližovali, smáli se mu a ponižovali. Sice tam měl sestru, což bylo pro něho na hovno. Nemyslel na nic jiného, než zase bude peklo v Sunagakure. Tu se mu líbilo. Potkal tu hodně milých lidí, kteří se na něho nekoukali, jak na odpad či se mu nesmáli. Taky se mohl předvést v aréně, kdy na ten moment jaksi nikdy nezapomene. Ovšem Sunagakure... Katsumi mu s tím prostě zkazila celou náladu, kdy si dal ruce jenom do kapes a podíval se směrem na kolotoč. Potřeboval jaksi chvíli mlčet, aby to celé vstřebal. Byl až moc emociální.*

*Koukal na kolotoč a přemýšlel, že zřejmě tohle může být jeho poslední možnost být v Iwagakure. Nevěděl, kdy dostane další příležitost na toto a neměl absolutně ani náladu se bavit, nebo něco takového. Přišel zkontrolovat zda je Katsumi v pořádku a to je, tak tohle bylo vše. Návštěva něčeho byla jenom bonus, ale ten se mu teď nechtěl dělat po informaci, že zítra jde domů.* Katsumi-chan já.. *Následně zase ztichl, kdy koukl na ní takovým smutnějším výrazem, který se snažil skrýt, ale nedařilo se mu to.* Nemyslím si, že mám chuť na to kolo.. ty se klidně povoz, ale já na to nemám.. *Odpověděl jí jen takovým smutnějším hlasem a opět otočil pohled od ní.*

*Poslechne si její otázku ohledně toho, co mu je, kdy pozná starostlivý hlas. Nekoukl se však na ní a vyhýbal se jaksi pohledu na ní.* Já jen.. Necítím se moc dobře, víš. Tohle to všechno a tenhle vzduch mi udělali neplechu v břichu. *Odpověděl jí jenom, kdy jí lhal. Nechtěl vypadat jak nějaká smutná chudinka, tak to chtěl hodit na jídlo a špatný stav jeho břicha, i když necítil žádné bolesti, ale to bylo jedno.* Bylo by fajn kdyby ses povozila, já tě hodil na ubytovnu a mohli bychom jít.. Čím dřív doma, tím přece lépe, ne? *Snažil se to říct veselým tónem, aby nemusela mít nějaké starosti.*

Promiň. Není to kvůli tobě, ale kvůli mě. *Pronese tiším hlasem, k když řekne, že můžou jít zpět spolu, tak toho trochu litoval. Mohla tu totiž zůstat a užít si to sama, ale nevadí. Když čekala až vyrazí, tak on jenom pomalým krokem se vydal směrem na ubytovnu, kde sídlila Katsumi. Ruce měl stále v kapse a koukal spíš do země, kdy nad tím přemýšlel. Neměl ani náladu jí vzít na záda, protože na to nebyla ani vhodná chvíle.* Řekni mi Katsumi.. Máš ráda květiny? *Zeptal by se jí jen z ničeho nic, protože ho to nějak napadlo a zajímalo zda má ráda nějaké květiny. On sám jich moc neznal, kdy jediná rostlina, kterou měl rád byl kaktus, protože v Sunagakure se nacházel všude totiž. I když tam měli skleníky a tak, ale prostě kaktus vyhrával za něho. Kdyby měl však možnost poznat další rostliny, tak by si nejspíš zalíbil nějakou, která má modrou, černou či stříbrnou barvu, protože takové byly jeho nejoblíbenější.*

*Poslouchá jí, kdy jména květin, co říká zní zajímavě . "Tulipány.. růže.." Pomyslel si jenom, kdy jaksi mu to moc nezvedlo náladu, ale i tak tam byl nějaký posun.* Kaktus dokáže zachránit život.. pokud víš, jak ho použít a využít ke svému dobru. *Poví jenom informativně, kdy když zmíní zvěř, tak se jenom pousměje.* Zvířata tam moc nejsou. Většinou hadi, kdy takoví pejsci nebo kočky nemají šanci na to přežít. Hadi jsou hlavní mazlíčci, ale já je moc nemusím. Jsou kluzcí a.. dlouzí.. *Zamrazilo ho, když si vzpomněl na to, jak bojoval proti jejímu hadovi. Navíc zvířat si jaksi nemohl vzpomenout, protože jich tam bylo málo a většina stejně byla mimo vesnice, kde spíš byly divoké zvířata, co útočily snad na všechno, co se dalo.* Ty máš nějakého mazlíčka, krom ptáka a hada? *Zeptal by se jí jenom zvědavě, kdy by jí konečně i začal pozorovat po cestě.*