Toku

*když se ji Mizuki zeptá, jestli to řekla někomu jinému, tak si vzpomene na to setkání na střeše s Benjirem, u kterého byl Jaashi a jeden cizí kluk. Vzpomněla si přímo na to, jak na něj použila Narakumi no Jutsu a vyhrožovala mu, že se jednou bude zodpovídat za smrt Yori, jen si povzdechne a podívá se na Mizuki* Možná Jaashi něco tuší. Neměla jsem zrovna nejlepší ráno a seděla jsem na střeše nad Koyo. A když se tam objevil Jaashi, tak místo toho, aniž bych ho poslala pryč, tak jsem se Henge no Jutsu proměnila na svého otce. *trochu se ušklíbne při té vzpomínce, měla to být jen legrace, ale dostal ji student Akademie, sklopila hlavu, protože se za tuhle situaci styděla* Nakonec to dopadlo, že jsem skončila s kunaiem v rameni a evidentně tuhle celou scénku sledoval Benjiro, který se tam objevil. Použila jsem na něj Nakurami no Jutsu, ale to prostě někoho jako je on nezastaví. Vyhrožoval mi, že mě může za tohle předvést před Kazekage-sama, protože jsem napadla shinobiho ze stejné vesnice. Tak jsem mu vmetla, že on taky jednou zaplatí za smrt Yori *dovypráví a po chvíli se na Mizuki podívá* Upřímně doufám, že na tuhle situaci s Benjirem Jaashi zapomene, protože až skončí Benjiro mrtvý a přijde se na to, že jsme to byla já a Jaashi si vzpomene na několik let starou situaci... Zrovna to nikomu nepomůže *vážně v to doufala, protože nechat tu všechny, na kterých ji záleží, ji přijde jako nejlepší řešení. Ale Mizuki znala příliš dobře na to, aby věděla, že nebude váhat a uteče s ní, proto chce tu situaci trochu odlehčit* Ale nebudu jediný nukenin z naší zvrhlé rodiny *tiše se zasměje, ale hned potom zvážní* Když jsem skládala geninskou zkoušku, tak otce prohlásili za nukenina. *vysvětlí něco tak samozřejmého, ale předpokládá, že si Mizuki v Suně všimla všude plakátu s jeho tváří. Když má už v ruce svitek s C misí, tak vítá rozptýlení* Kami-sensei mě už na jednu C misi vzala a bylo to rozhodně lepší než D mise. *pousměje se* Kdy vyrazíme? *uculí se nevinně a při jejích posledních slovech se usměje a nechá Mizuki, aby ji rozcuchala vlasy, následně vstane a chytne ji za ruku* Taky nedovolím, aby se ti něco stalo, Mizu-chan. Hodlám tě otravovat až do stáří. *zasměje se při vzpomínce, jak si přímo tady představovali, jak tu budou jako staré sedět a pořád se pošťuchovat. Arisu si až bolestně uvědomovala, že vlastně by ani nechtěla tady Mizuki nechat, zatímco ona by utíkala před zákonem. Rodina pro ní byla vším a tou opravdovou rodinou pro ní byla právě Mizuki*

*Maličko se zamračila, když zmínila, že o tom ví i někdo jiný. O Jaashiho Mizuki ani tolik nešlo, přeci jen Arisu tvrdila, že je to její kamarád. Na druhou stranu, její sestřenka ještě byla docela malá, a tak mohla být jednoduše naivní. Přesto se však Mizuki snažila věřit tomu, že by Jaashi tuhle informaci nezneužil a nepoužil by ji později proti její sestřenici. Co je Mizuki však nezdálo, byl fakt, že to nejspíš slyšel i Benjiro. A tím pádem kdo ví, kdo další to ještě tuší. Samozřejmě, Benjiro musel tušit, že Arisu ranil natolik, aby k němu chovala nenávist, nejspíš mu to dala už několikrát patřičně najevo. Možná si ale myslel, že tahle malá holčička proti němu nic nezmůže ani teď, ani později.* Proměnila ses na svého otce? Skončila jsi s kunaiem v rameni? *Zopakovala zmateně Mizuki, která měla pocit, že jí chybí důležité útržky z celé té situace. Proč se vůbec proměňovala v jejího otce? Myslela si, že se tím skryje? Každopádně Mizuki zaskřípala zuby a jen trošku uhnula pohledem. V žádném případě Arisu nechtěla děsit, ale vždy k ní byla úplně upřímná.* Myslím, že lidi jako je tvůj bývalý sensei si vždy vzpomenou na "křivdy" z minulosti v tu vůbec nejhorší možnou chvíli, *zamumlala nevýrazným hláskem. Když už je to takový člověk, který postavil ty dvě proti sobě, zřejmě byl dost škodolibý na to, aby se snažil dostat i Arisu, která tu zkoušku přežila. To však Mizuki nehodlala připustit. Přimrazí ho k zemi, jestli se o něco pokusí.* Ha? Tak přeci jen... Strejda, *zašeptá překvapeně a kývne. Dalo se to čekat, přeci jen už se  u nich doma dlouhou dobu neobjevoval pravidelně. A holt byl vždy takové povahy. Upřímně, plakátů si nevšimla, ale možná se na to zaměří, až příště zahlédne nějaký cár papíru na dveřích a zdech domů ve vesnici. Jakmile Arisu změní téma, s úsměvem se přizpůsobí. Přeci jen debata o tom, zda se stane nebo nestane veřejně stíhaným zločincem Mizuki nebyla nikterak příjemná.* Cože? Takže už máš jednu za sebou? No, hádám, že už ti teda nemusím nic moc vysvětlovat - to mám bez práce. Normálně bych musela, jako tvůj s-e-n-p-a-i! *vyslabikovala, aby si do sestřenky trošku rýpla, aby ji vyprovokovala. Potom k ní přesunula svitek s pokyny k misi. Sama taky měla první C misi s Kaiem - vlastně i první B misi. A další hodlala splnit s Arisu, aby zjistila, co její sestřenka umí. Nepochybovala o tom, že si hravě poradí s nějakým zločincem, zlodějem, nebo jiným - proti ninjovi skoro bezbranným - individuem. A proto jí chtěla při plnění mise jen podat pomocnou ruku, ale její větší část nechá na ní. Stejně tak, jak to udělal její sensei na první takové misi.* Hned! *Prohlásí, zatímco se zubí na svou sestřenku. Jako by veškeré starosti pominuly. Nechala ji, ať ji chytne za ruku a jen zmateně zamrkala, když řekla to, co řekla.* To doufám! *Neumí si představit situaci, kdyby měla svou sestřenku opustit. A situaci, že jedna z nich nepřežije do stáří si ani představovat nechtěla, i když takový byl život shinobi a tak skončili i její rodiče. Přesto si ale tyhle děsivé myšlenky vůbec nepouštěla k srdci.*

*když se ji zeptala na ty dvě otázky, tak Arisu pochopila, že to Mizuki asi špatně vysvětlila* No, tu noc předtím jsem skoro nespala, takže jsem neměla náladu, aby na mě všichni zírali, protože si mě samozřejmě spojují s těmi blbými plakáty otce všude možně. Neměla jsem chuť si povídat, spíš s někým bojovat *nesměle se pousměje, její změny nálad a teď se k tomu přidali choutky někomu pořádně dát do nosu pokračovaly vesele dál* Takže jsem se proměnila v otce, protože jsem předpokládala, kdybych na něj zaútočila jako já, tak by do toho nešel. Jenže se tam vyskytl nějaký student Akademie, který byl nejdřív podělaný strachy, že vidí ve vesnici nukenina, ale když ho Jaashi poslal pro pomoc a já nedávala pozor, tak mi hodit kunai do zad, naštěstí studenti Akademie nemají tak dobrou mušku, takže mi skončil v rameni. V tu chvíli jsem Henge zrušila *vysvětlila ji a nepotřebovala slyšet, že udělala pěknou blbost, takže se jen nadechla, aby dodala* Vím, že jsem udělala pěknou blbost *zazubí se na Mizuki a jen si vybavila, jak by ji za to vypeckovala, kdyby u toho zrovna byla. Když prohlásila to o Benjirovi, tak si Arisu jen povzdechne* Tak to abych mu nedala šanci, aby to někdy vytáhl. Byl přeci přítel otce... *najednou ji to dojde. Jasně, že se chtěl Benjiro distancovat od její rodiny, když jeho přítele prohlásili za nukenina* Jasný, hodil mě do stejného pytle s otcem *ušklíbne se a už jen to vědomí, že ji považuje za dceru nukenina, tak ji přesvědčí, že bude příkladnou kunoichi, pokud nebude připravená ho zabít* Jo, měly jsme s Kami chytit jednoho obchodníka s nekvalitními výrobky *uculí se nevinně a když se ji pokusila vyprovokovat, tak se jen na ní zazubila* Jasně, Mizuki-senpai *tušila, že Mizuki nedožene, pořád bude o krok před ní a to ji dodávalo kuráž, aby se pořád zlepšovala a třeba jednou ji dožene* Hned? Super! *najednou z ní opadla veškerá únava z celodenního tréninku a bylo ji jedno, že už je večer. Představa mise se sestřenkou byla víc než lákavá* Nikdy bych tě neopustila *šeptne a je to něco, co by ještě nedávno ani neřekla. Je to vlastně to nejblíž, co kdy Mizuki a komukoli řekla, co je nejblíž k větě "mám tě ráda"*

*Opravdu na poprvé úplně nepochopila, co se teda ten den stalo, a tak po sestřence chtěla nějaké ty detaily. Když jí to vysvětlila trochu podrobněji, kývla.* Henge... *Zopakovala a zacukaly jí okamžitě viditelně koutky. Je pravda, že kdyby tenkrát na tom místě byla a viděla by sestřenku, jak kvůli takové blbosti skončila s kunaiem v rameni, nejspíš by jí přetáhla ještě nějakou svou zbraní. Samozřejmě decentně. V tuhle chvíli ale nemohla jinak, než se rozesmát. Zpětně jí to připadalo spíše jako vtipná vzpomínka, jako by na chvíli zapomněla na následky, které by tohle její nepromyšlené chování mohlo způsobit. Pak si ale odkašlala a vážně se na Arisu zadívala.* Každopádně jsi měla štěstí. Kdyby si tě všiml nedej bože někdo silnější, kdyby zaútočil něčím horším, než je kunai... *Začala, nedořekla, co chtěla a hlasitě polkla. Ani si nechtěla představovat, co by se za takové situace stalo. Proto, jakmile Arisu zmínila, že udělala pěknou pitomost, náruživě jí to odkývala.* Do stejného pytle? A kdo je on, že tě hází do stejného pytle? *Zamumlala už krapet nakvašeně. Začínala na toho člověka být vyloženě vysazená, a to jen z vyprávění Arisu, aniž by ho sama někde osobně potkala. Pokud jí však kdokoliv na světě měl být nesympatický jen z doslechu, byl to právě Benjiro.* Svým chováním se dostal minimálně na stejnou úroveň s nukeniny. Parchant. *Rozhodla se nešetřit trošku tvrdším slovníkem a odfrkla si, jako by na toho člověka koukala svrchu. Což vlastně nebylo daleko od pravdy, prakticky vůbec. Jakmile se však tímhle způsobem její sestřenka "chytila" na tu její provokaci, nevinně se dlaní poškrábala v zátylku a musela se nervózně pousmát. Byla však ráda za její nadšení, které projevila vůči svitku s misí, který jí přinesla. Sice je pravda, že nedávno řekla Kami, když měla potřebu si prověřovat, jak ji Kai trénuje, že to samé provede s Arisu - aby zjistila, jak ji trénuje Kami. Tohle však byl také způsob, jak to zjistit.* Četla jsi to vůbec? Něco o nějakém chlápkovi, který místní vesničany okrádá o úrodu. Což by nebylo až tak zlé, ale však víš, v tom vedru toho tady už tak moc neroste... *Zamumlala útržky, které si z mise pamatuje. Ve svitku měl být určitě i podrobnější popis toho člověka a to, že ho rozhodně nemají zlikvidovat, ale jen předvést vesnické "policii", aby mu dali co proto. Ve skutečnosti, pokud šlo o nějakého chudého maníka, který si prostě umanil, že se uživí tím, že bude ostatní okrádat, tak jí ho bylo trochu líto, na druhou stranu ho měly pouze zadržet a následně mu bude zřejmě uložen odpovídající trest.* Arisu... *Zašeptala s úsměvem a málem by se roztála nad tím, co jí sestřenka řekla. Obvykle by takhle sdílná nebyla. Položila dlaň na její rameno, strčila jí svitek do kapsy a uculila se na ni.* Je tvůj, spoléhám na tebe!

*zasměje se spolu s ní* Taky mi to zpětně přijde vtipné a vím, že jsem mohla dopadnout mnohem hůř. Jen ten student byl tak vystrašený, že jsem se k němu otočila zády *ušklíbne se trochu, vlastně ji štve, že zničehonic zmizel a už ho ve vesnici nenašla. Přeci jen útok do zad ji ani v nejmenším nepřišel čestný* Myslím, že v rodinném hrobu už není dostatek místa na takové pako jako jsem já, takže budu muset zůstat naživu  *zazubí se na ní, rozhodně chce tuhle situaci odlehčit. Nerada přemýšlela o tom, co se mohlo stát, kdyby to Henge zrušila až poté, co se tam objevil Benjiro. Svým způsobem ji mrzí, že z člověka, kterého měla ráda jako svého otce, možná i o něco víc, protože přeci jen byl víc s ní než on, proto se ho možná snažila trochu bránit. Proto ji překvapí reakce Mizuki. Nasucho polkne a podívá se na Mizuki* Myslíš, že někoho můžu mít ráda a zároveň ho nenávidět? *pošeptá a hned pokračuje* Já vím, je to šílený takhle přemýšlet. Od mé geninské zkoušky se vážně chová jak parchant *pousměje se, když použije ten samý výraz jako Mizuki* Ale předtím byl jiný. A jednou, když jsem měla misi na Akademii, tak za mnou přišel a chtěl se usmířit. Pro tu chvíli jsem na to kývla, ale nemůže počítat s tím, že mu to někdy odpustím *řekne, než se začnou bavit o misi. Když ji osloví senpai a Mizuki se jen nervózně pousměje, tak se na ní zářivě usměje* Dělám všechno proto, abych tě jednou dohnala, sestřenko! *natáhne k ní ruku, přeci jen je Mizuki vyšší než ona, a tentokrát ji trochu rozcuchá vlasy, jako by to byla jen nějaká hra* Hm, nečetla... Zatím *přizná se, trochu zčervená studem a začte se do svitku s misí, zatímco poslouchá útržky, které si Mizuki pamatuje* Zní to, jak kdyby nějaký tulák nebo chuďas vzal spravedlnost do svých rukou *zamyslela se Arisu nahlas* A nebo jich může být víc. *nadnesla myšlenku, která ji napadla. Přeci jen si říkala, že s Mizuki se třeba bude moct poradit a ne, že to celé nechá na ní, jako to udělala Kami. Arisu trochu těšilo, že je nepravděpodobné, aby se tahle mise zvrhla v něco osobního, protože mimo vesnici kromě tréninkové oblasti se nepohybovala* Vypadá to, že konečně přišla mise, která pro mě není žádným zvráceným způsobem osobní *řekne nahlas a ušklíbne se* Píše se tam, že většinou krade úrodu přes noc, takže takhle večer je ideální čas ho chytit. Hm, vážně jen zadržet? Nemůžeme ho trochu... víš co myslím... ukázat mu, že se to nedělá? *zasmála se tomu, jak se snažila neříct, že by ho chtěla zmlátit, ale tak tomu bylo. Reakci Mizu na její "vyznání" se jen usmála a když ji strčila svitek do kapsy s těmi slovy, tak se na ní jen hravě otráveně podívala* Hm, takže si mě chceš vyzkoušet a budeš mi dělat křoví jako Kami-sensei? A já doufala ve spolupráci. *až přehnaně si povzdychne a zkontroluje si, jestli má veškeré vybavení na svém místě a nakonec si přejede dlaní pravé ruky po levém zápěstí, kde pod obvazem skrývala zápěstní nůž* Hm, doufám, že tuhle hračku nebudu potřebovat *pomyslí si a chytne Mizuki za ruku, aby ji dotáhla s sebou ven. Nedokázala krotit nadšení z mise s ní*

Chudák kluk, bude mít z Henge doživotní trauma, myslím, že si právě našel svou neoblíbenou techniku, *prohlásila a začala se trochu bránit smíchu, aby ji nezačaly bolet břišní svaly. Je zvláštní, že ji dokázala rozesmát taková situace - kdyby tam byla v tu chvíli, zřejmě by reagovala úplně jinak a tomu klukovi by dala co proto. Kdyby šlo o otce Arisu, co by tak zmohl s obyčejným kunaiem? Hrdina. Z těchhle myšlenek ji však vytrhla další slova Arisu. Překvapeně zamrkala a podívala se jí do tváře. Měla pocit, jako by jí úplně nerozuměla, anebo možná samotná její sestřenka si nebyla jistá tím, co cítí. Těžko říct, každopádně Mizuki její slova šokovala.* Asi... je, *zašeptala nejistě a stále si zkoumavě svou sestřenku prohlížela. Sama moc nevěděla, co jí na tohle říct, protože nikdo takový se v jejím životě nenacházel. Možná Hibiki. Ne - není to tak, že by ji vyloženě nenáviděla, jen jí nemohla odpustit, jaké hanbě ji vystavila během zkoušky. To se ale nemohlo v žádném případě rovnat citům, které Arisu chovala k jejímu bývalému senseiovi.* "Hádám, že pokud nastane den, kdy ho bude chtít zabít, nebude to tak jednoduché, jak se mohlo zdát," *uvědomila si a v tu chvíli si uvědomila, že je jí sestřenky ještě více líto než před tím. Život nehrál fér, už vůbec ne v jejím případě. Stejně však neudělala těch pár kroků, aby ji opět objala kolem ramen a schovala ji do bezpečí své náruče. Nechala se však rozcuchat a s úsměvem kývla.* A já věřím, že se ti to dříve nebo později povede, Arisu-chan, ale nepočítej, že ti to dám zadarmo, *zazubila se na ni a sledovala, jak zkoumá svitek, než v něm začala číst. Její poznámky ji donutily k ještě širšímu úsměvu. Vyspěla. Začínala přemýšlet jako pravá kunoichi, tak na ni byla Mizuki samozřejmě hrdá, ale nechtěla jí to říct, aby to její sestřenku nevedlo ke zbytečné samolibosti. Přeci jen jejich klan tím byl proslulý, a dost možná právě kvůli jejich aroganci často jeho členové končili mrtví dříve, než bylo nutné.* Možná, to zjistíme, nebo jde možná o obchod, *pokrčila rameny, ve skutečnosti nevěděly skoro nic. Ano, znali podobu toho člověka, kterého už jednou zřejmě přistihli při činu, ale to bylo v podstatě vše z toho, co se jim mohlo jako informace hodit. Musela se ušklíbnout, když se její sestřenka zmínila o tom, že by mu měly ukázat, že tohle se nedělá. Bylo při nejmenším zajímavé, do jaké osoby rostla. Možná za to ale mohl Benjiro.* A co takhle si s ním promluvit? Osobně by mě zajímalo, proč to dělá. Pak si s ním dělej, co chceš, ale zřejmě bychom ho neměly úplně zbytečně... Zřídit, *pověděla se smíchem. Pár ran si určitě zasloužil, ale záleží, jak se postaví k tomu, že ho mají předvést policii. Kdyby se chtěl bránit, asi ho budou muset trošku zpacifikovat. Kdyby šel více méně dobrovolně a přiznal se, dost možná to nebude ani potřeba.* "Možná bude stačit pár jejích genjutsu," *proběhlo jí hlavou a pohlédla na sestřenku. Přeci jen to byl poměrně mučivý způsob, jak z člověka dostat nějaké informace. Ideální výslechová metoda, jak zjistit, jestli měl nějaké komplice a proč to všechno dělal.* Tak to není, *opřela se o desku stolu. Samozřejmě chtěla zjistit, jak na tom Arisu je, ale na druhou stranu, tu misi dělaly společně. Nebude ji pouze sledovat zpovzdálí.* Samozřejmě, že budeme spolupracovat. Myslela jsem, že by se ale hodily tvé iluze, *pověděla s úšklebkem ve tváři. Navíc si nemyslela, že by bylo třeba vynaložit nějaké zvláštní úsilí, když mají chytit někoho, kdo ani není ninja.* Až se ale staneš chuuninem, na B misi si můžeme zkusit už docela zajímavou spolupráci, *pověděla a tajemně přivřela oči. Takové mise už stály za to, aby shinobi vymyslel nějakou taktiku, aby situaci nepodcenil.*

*směje se tomu, jak Mizuki toho kluka lituje a trochu zlomyslně se zakření* Jestli z něj jednou bude shinobi, tak bude mít větší strach z jiných jutsu než Henge. Obzvlášť, pokud na mě narazí v Suně *hodlá si to s ním ještě pořádně vyřídit, až ho někdy uvidí. Ale pochybovala, že by po tom incidentu na střeše chtěl ještě trénovat a být shinobi. Když začala mluvit o Benjirovi a sledovala, jak Mizuki zareagovala, tak se jen nervózně pousmála* Už asi začínám šílet. Jednodušší by bylo, kdybych ho prostě jen nenáviděla. Ale s odpuštěním ať nepočítá *vlastně netušila, co by k tomu ještě měla říct. Věděla, že na tu chvíli, až se Benjira rozhodne zabít, se bude muset pořádně připravit z mnoha různých důvodů. A mezi nimi byly i její city.* To je mi jasné, že mi to nedáš jen tak *uculila se na Mizuki, než se začala věnovat svitku, když si všimla podoby toho chlapíka, tak si oddechla, že vážně ji není žádným způsobem povědomý. Když se Mizuki ušklíbla nad tím, že by ho Arisu nejradši zmlátila, tak se trochu zarazila. V takových chvílích se nepoznávala. Bylo to podobné jako tím, jak se ji začaly měnit nálady, když začínala používat chakru, ale tohle bylo něco mnohem temnějšího, čeho se upřímně bála. Ale o to víc to nikomu nechtěla říkat. A co by taky řekla? Víš, čím dál častěji mám chuť prostě někomu rozbít hubu? No, takhle by si o ní každý musel myslet, že je na hlavu stejně jako její matka. Věděla, že o tom měla mluvit, slíbila tenkrát Mizuki, že kdyby něco takového bylo, že ji o tom řekne, ale prostě nemohla. Už takhle Mizuki přidělala víc starostí než dost, nemusí vědět všechno.* Hm, promluvit? To, když jsem zkoušela na misi s Kami-sensei, tak mi řekla, že jsem moc hodná. *zamyslí se trochu a vzpomene si, jak se Kami nerozpakovala a tomu obchodníkovi prostě vykloubila rameno. To na Arisu udělalo dojem. Teda ne, že by předtím měla svou sensei za nějakou slečínku, to rozhodně ne, ale prostě na ní udělalo dojem, že si takhle rázně poradila. Když zmínila iluze, tak se Arisu jen trochu ušklíbla* Vzhledem k tomu, že to zaručeně není ninja... Tak jako trénink genjutsu by to bylo fajn. Blbě se to trénuje samotné *uculí se nevinně* Hm, B mise... To abych se tím chuuninem teda stala. Teda nejdřív budu muset asi pořádně trénovat,ale to snad do zkoušek stihnu. *pousměje se a vydá se s Mizuki ven, kde už se začínalo stmívat. Na tváři ji hrát malý úsměv, už bylo dlouho, kdy někam s Mizuki šly vesnicí. Až příliš dlouho.*

*Zabloudila na sestřenku pohledem a chviličku nehlesla ani slovo. Jako by se jí její věčně usměvavá, hravá Arisu měnila přímo před očima. Teda naneštěstí mimo ně - nějak tuhle změnu nedokázala vysledovat včas. A i kdyby si všimla dříve, co by dělala? Nic by nezmohla. Arisu bývala jako menší dítě ta mírnější z těch dvou, čímž se její změna v očích Mizuki zdála ještě o to větší. Bylo tam něco temného, co ji táhlo k pěstnímu řešení veškerých sporů. Je pravda, že i Mizuki dokázala přitvrdit a na C misi s Kaiem se také předvedla ve světle, o kterém sama nevěděla. Viděla, jak byl z jejího nekompromisního jednání i Kai trochu nervózní, ale tenkrát to nedala najevo.Tohle však bylo jiné - Arisu už si předem promýšlela takové plány, Mizuki tenkrát zareagovala čistě instinktivně a rozhodla se to tomu chlapíkovi vrátit - to, že ji sekl do tváře.*Možná jsem taky moc hodná. Nepočítám, že to půjde tak jednoduše, budu od tebe potřebovat "malou" pomoc, abychom z něj dostali, co chceme slyšet, *zazubila se. Ne že by muže chtěla vyloženě mučit, vlastně doufala, že jim vše řekne pěkně sám a bez většího nátlaku. Pokud však nebude jiná možnost, možná bude potřebovat trošku přistřihnout křidélka. Proto ji napadlo, že genjutsu Arisu je pro takovou misi ideální - nezanechává šrámy na těle, ale jen na duši, takže by ho předvedli více méně neporušeného, alespoň fyzicky.* Myslím, že se s ním nechci natolik párat, aby sis pořádně potrénovala, *dodala pobaveně a také se šla obout. Nezapomněla si však vzít z domu veškeré své vybavení, protože kdoví, co bude potřeba. Jednoduše ho ráda měla všechno při sobě. Při odchodu si však všimla výrazu, který zdobil tvář Mizuki.* No ne, nějaká natěšená, *rýpla si s úsměvem, ale položila jí ruku na rameno a sama se zazubila. Jako za starých časů, jen s trochu jinou náplní večera. Na její slova o zkouškách jen přikývla. Nikdy nepochybovala o tom, že by na zkoušky byla málo připravená.* To abychom ho našly a předvedly co nejrychleji, kvalitní spánek je taky potřeba! *Prohlásila a pomalu se vydala večerní uličkou.*

*Podle pohledu Mizuki a jejích slov usoudila, že své výroky přehnala. Že tu změnu pocítila možná víc, než si to Arisu vůbec uvědomovala. Sklopí pohled, na jednu stranu chtěla vrátit čas, kdy byla ta nevinná a hravá, kdy se vrhala do nevinných nebezpečí a Mizuki ji vždycky vypeskovala, že zbytečně riskuje. A teď se nejspíš s ní vážně něco děje a Mizuki k tomu nic nedokáže nic říct. Kde se to zlomilo? Kde byla ta nevinná mladší sestřenka? Arisu se děsila své změny víc, než by kdy přiznala. Zlomilo se to geninskou zkouškou a potom už to šlo jenom z kopce. Zhluboka se nadechla a podívala se na Mizuki* Dostaneme z něj, co budeme potřebovat. Můžeš se na mě spolehnout. *pousměje se, ale tuší, že už tuhle svou stránku nedokáže před svou starší sestřenkou zamaskovat. Vzpomene si na větu, kterou Mizuki vyřkla před chvílí: A kdo je on, aby tě házel do stejného pytle? Napadlo ji, kdo je ona sama, aby chtěla všechno řešit agresivně? Kdo si sakra myslí, že je, když by nejradši všechny lotry, i když jsou to jen děti z jejich čtvrti nebo nějaký chudák, mučila? Pokud už dospívá, tak jaký člověk z ní vyroste? Nevěděla nic, jen se nějaký koutek její duše začal bát toho, kým se může stát. Počkala, až si Mizuki vezme všechno vybavení, a prohlédla si, co to všechno má* Tak to se svými kunaii, výbušnými lístky a jednou hračkou na zápěstí jsem fakt mizerně vybavená kunoichi *zazubí se a když ji dá ruku kolem ramen, tak se k ní jen trochu přitiskne* Už ani nevím, kdy jsme spolu někam šly *přiznala upřímně a usmála se na ní, ale pořád ji hlavou běžely myšlenky o tom, že se z ní pomalu stává bezcitná potvora. Teda když by pomyslela všechno, co se ještě může stát. Vydala se s Mizuki večerní uličkou, než se dostali mimo vesnici k domkům, kde žili většinou zemědělci. Samozřejmě moc míst k pěstování tady nemělo, o to tohle loupení bylo horší. Arisu se rozhlédla kolem a hledala nějaký podezřelý pohyb, ale vypadalo to, že byly všude kolem s Mizuki samy. Tiše si povzdechne a snaží se potlačit veškeré myšlenky, ve kterých někoho mučila nebo mlátila*

*Mizuki nebyla ani tak nesvá z toho, že se jí sestřenka měnila přímo před očima. Spíš se jí nezdálo, že s tím nemohla dělat naprosto nic. Tohle byl život Arisu a sama nejlíp musela vědět, kam svými plány směřuje a co to bude mít za následky. Ať to dopadne jakkoliv, Mizuki to tak jako tak zasáhne. Kupodivu s tím ale byla smířená a ani jí to nějak zvlášť nevadilo. Je tu v celé věci jen pár lidí, které by tu nechtěla nechat, kdyby měla spadnout do plánu své sestřenky a opustit tuhle vesnici - nejspíš Kai a Shin, její rival. Možná ale nemělo smysl nad tím zatím přemýšlet, třeba to dopadne úplně jinak, protože Arisu zřejmě měla ve svých pocitech trochu nepořádek. Teď však nebyla ideální chvíle nad tím přemýšlet - měly práci, která byla třeba udělat. Chtěla mít sestřenku pod kontrolou, ale nemohla ji sledovat tak očividně, aby si toho všimla. Pokud se v ní doopravdy něco zlomilo, na misi se to pravděpodobně projeví.* "Uuh, už zase nad tím přemýšlím," *napomenula se v duchu a byla by se i poplácala po tvářích, aby se zaměřila na to, co bylo důležité. Pobalila si veškeré věci s sebou a vydaly se ven, aby stihly misi splnit ještě než nastane větší tma, ideálně. Zemědělská osada byla ideálním místem, kde by mohly natrefit na jejich pana podezřelého.* Však si na výbavičku vyděláš, dřív nebo později toho možná budeš mít ještě víc, *šeptla směrem k sestřence. Je pravda, že byznys, kterým se Mizuki vydala nebyl fér - díky žoldáckým misím se jí vydělávalo o něco lépe než běžnému shinobi. Peníze holt na tomto světě vždy bývaly a budou svaté. A proto už si pořídila téměř vše, co potřebovala. Rozhlédla se okolo a neubránila se úsměvu, když sledovala nadšení své sestřenky.* Není to sice večeře, nebo procházka při západu slunce, ale to se nám třeba poštěstí příště, *pověděla jí, ale pohledem už skenovala okolí. Je fakt, že v tuhle hodinu nebyl dlouho nikde nikdo k vidění - jaký blázen by obdělával plodiny v tuhle hodinu? Po chvilce však zahlédla muže, který se podivně krčil s pytlem na zádech a podezíravě se rozhlížel všude možně. Mizuki zatáhla svou sestřenku za zídku jednoho domu a vykukovala zpoza rohu a sledovala divné počínání toho chlapíka.* To by mohl být on, že? *zašeptala směrem k Arisu, aniž by se na ni jen podívala. Přeci jen nechtěla ztratit kontakt s tím potenciálním zlodějíčkem.*

* Arisu na tom všem, co se s ní dělo, možná nejvíc děsilo to, že k tomu Mizuki neřekla nic. Nic, aby ji popostrčila jiným směrem, protože ji bylo jasné, že s jejím plánem pomsty a její změnou není úplně v pohodě. Nebylo pravděpodobné, aby na to Mizuki neměla nějaký názor nebo aby ji v tom podporovala. To se ji nezdálo. Ale třeba prostě jen vyrostly a její starší sestřenka ji nechává, aby si našla cestu, po které chce jít. Jen ji to bylo podezřelé, a proto když už vyšly setmělými uličkami Suny, tak se neudržela a promluvila* Dřív bys mi dala přednášku, že to a to chci udělat špatně nebo že se vystavuju zbytečně riziku. Co se změnilo, Mizu-chan? *snažila se, aby to vyznělo jako žert a bezstarostně, ale nemohla tak docela skrýt tu nejistotu a strach, které v ní její reakce, teda spíš nereakce vyvolala* Vyčítala jsi mě takové drobnosti, že se zpětně musím smát tomu, jak jsme některé věci braly jako malé za důležité. A teď... *prostě zoufale chtěla, aby na to Mizuki nějak reagovala. I kdyby ji měla seřvat, i kdyby ji měla zakázat všechno možné... Nejspíš v Mizuki viděla někoho, kdo ji možná ještě dokáže vrátit na tu správnou cestu. Viděla v ní svým způsobem tu autoritu, kterou nemohla vidět ve svých rodičích. Když se Mizuki zmínila o vybavení, tak se jen pousmála* Vždyť já ani nevím,co by se mi hodilo. Většinou, když si jdu něco koupit, tak si vezmu prostě něco, co se mi líbí. Zbraně mě dvakrát k srdci nepřirostly a nikdo mě pořádně nenaučil, jak něco většího než je kunai používat *řekla do ticha, byla pravda, že zápěstní nůž poprvé a naposledy použila při misi s Kami a s kunaii se učili na Akademii. Ale jinak ji byly zbraně cizí* Vlastně to tak trochu je procházka při západu slunce, jen místo danga je před námi mise *pousměje se a sleduje pozorně zemědělskou osadu. Přesto, když ji Mizuki zatáhne za zídku jednoho domu, tak se na ní jen chvíli nechápavě podívá, než si toho muže taky všimne* Vypadá to tak. *zašeptá a sleduje ho, zatímco přemýšlí, jak s takovým chlapíkem naložit. Bylo to jiné než u obchodníka. Tohoto by bylo nejideálnější překvapit a chytnout bez toho, aniž by se jim snažil utéct. Přeci jen si domyslela, že to tu zná mnohem lépe než ony dvě, takže by jim asi snadno zdrhnul. Všude okolo začala padat tma, takže neměly moc času. O pár metrů od nich byl nízký domek, který byl přímo mezi nimi a tím chlapíkem. Arisu bez toho, aniž by dala nějaký signál Mizuki, tak se strčená za zídku přesunula k domku, na který se dostala pomocí Kinobori no Waza takřka neslyšně a jakmile byla nahoře, tak si lehla na břicho a snažila se co nejrychleji a pokud možno nejtišeji dostat tak, aby na toho chlapíka viděla. Doufala, že Mizuki zůstala na místě, aby aspoň jedna z nich ho měla stále na očích*

*Stočila zrak ke své sestřence. Už v jejím výrazu bylo poznat, že není úplně vyrovnaná a že jí cosi šrotuje hlavou, zároveň ale očividně nebyla s to to "cosi" vyslovit nahlas. Vůbec neočekávala takovou reakci od své sestřenky, vlastně čekala, že bude ráda, že se jí Mizuki nesnaží o ničem přesvědčovat, ani ji nijak přemlouvat k tomu, aby se svým životem naložila jinak. Když byla mladší, vždycky se vztekala, když se jí Mizuki snažila poučovat. Přeci jen už tenkrát měla vlastní hlavu, Mizuki proto považovala za zbytečné se o to pokoušet teď, když její sestřenka pomalu ale jistě dospívala. Na chvilku se zastavila na místě a doufala, že vzápětí Arisu udělá to samé. Položila svou dlaň do jejích vlasů a smutně se usmála.* Máš pravdu. Dřív bych to tak udělala, *začala a povzdechla si,* vyrostla jsi, to se změnilo. *Tímhle způsobem se jí snažila objasnit, proč už jí nezakazuje v podstatě nic, ne tak, jak to dělala dříve. Snažila se jí nahradit rodiče, kteří se své funkce nedrželi. Chtěla ji vychovávat, tak, aby byla silná, ale i opatrná - laskavá, ale ne naivní. Nebyla od své sestřenky o tolik starší a v jejích očích se tahle cesta, kterou se rozhodla vydat, jevila, jako by její "výchova" zklamala. Můj názor znáš. Myslím si, že pomsta nikam nevede - budeš mít na rukou krev, kterou smažeš jen těžko, krev nikdy nevedla k ničemu lepšímu než k další krvi, *zašeptala směrem k ní a zarmouceně přivřela oči.* "Přesto tě k ničemu nemůžu nutit, Arisu-chan," *proběhlo jí hlavou, a tak přes zkroucený výraz ve své tváři na chvilku oči zavřela úplně. Tohle téma ji dohánělo skoro až k slzám, a tak následně vykročila pomalým krokem naproti zemědělské osadě. Její další slova přešla mlčením, protože se jí v myšlenkách mlela spousta věcí, které přehlušily její slova. Z těch myšlenek ji vytrhl až podezřele vyhlížející muž, kterého se rozhodla sledovat zpoza zídky domu. Jakmile se Arisu vysmekla a vydala se špehovat z jiné pozice, Mizuki nevěřícně zavrtěla hlavou.* "Tak tohle myslela tou spoluprací?" *Proběhlo jí v mysli, ale z muže nespustila oči. Místo toho prsty pravé ruky zalovila v pouzdře, aby si připravila jouhyou, kdyby bylo potřeba muži například co nejrychleji svázat končetiny, případně jinak zaútočit. Tuhle zbraň si oblíbila právě pro její jednoduchost a možnosti využití. Sledovala, jak se muž stále zmateně rozhlížel, ale zjevně si to mířil už o něco veseleji k jednomu z domků. Svitek u sebe měla Arisu, tak si nemohla ověřit jeho totožnost, ale podle jeho chování hádala, že jde o tohoto člověka. Je to stejné, jako když se zloděj naschvál zahalí do pláště a vezme si na obličej masku - je pak nenápadný jak zábradlí - stejně jako tenhle muž. Ten zatím zaklepal na dveře a otevřel nějaký starý chlapík, který si ho změřil pohledem.*
Co je to dneska? *Zeptal se hlubokým hlasem a muž-zloděj zatím shodil pytel ze zad a začal mu ukazovat plodiny, které během dnešního večera poctivě nakradl. Šlo o nějaké byliny, nechyběla tam ani nějaká ta zelenina a nějaké divné, zjevně jedlé, stonky. Muž se zamračil a vytáhl pár ryo z kapsy.* Tohle ti musí stačit, *prohlásil a zloděj se začal vztekat, že si s tím dal takovou práci, a tak by si jistě zasloužil větší odměnu. Stařík se s ním však nehodlal dlouho dohadovat, a tak byl zlodějíček nucen přijmout částku, kterou dostal.*
"Chycen při činu," *proběhlo Mizuki hlavou, ale počkala, až za sebou stařík zavře dveře. K jejímu překvapení pak zlodějíček vykročil směrem, kde se schovávala, proto zalezla trochu více za zeď a ještě pevněji sevřela svou zbraň. Ve chvíli, kdy se k ní přiblížil, tak použila jouhyou k tomu, aby jeho postavu obmotala provázkem, za který zatáhla, aby tak jeho svázání upevnila. Muž se samozřejmě snažil cukat, ale bylo mu to houby platné.*

*zastavila se spolu s Mizuki a podívala se na ní. Nijak ji nebránila v tom, aby ji položila dlaň do jejích vlasů a jen pohled Mizuki, jak se na ní dívala, způsobil, že ji během jejích slov začaly štípat v očích slzy* Asi jsem pořád nevyrostla dost na to, abys ses o mě nemusela bát. *řekne tiše, ale vlastně to nechtěla říct. Měla pocit, že pokud bude pokračovat touhle cestou, že Mizuki zklame. Že zklame všechno, o čem snily, všechno, co zažily. Jako kdyby v tom jediném pohledu bylo řečeno všechno. Ještě nebyla tak moc zaslepená agresí a pomstou, aby Mizuki nechápala. Věděla a bála se, že jednou přijde den, kdy se bude Mizuki stydět za to, že je nějak spojená s ní, že celé své dětství, které i přes všechny starosti okolo mamky, bylo takřka dokonalé, protože v něm byla její starší sestřenka, že všechno, co spolu prožily, bude schopna jediným činem nebo činy prostě vytrhnout ze svého života, zmuchlat a zahodit. Že bude možné, že zpřetrhá veškeré vazby, které má k ní. Nedokázala si představit život bez Mizuki, ale zároveň se nedokázala vzdát té pomsty, protože ji bylo jasné, že by po Benjirovi šla tak jako tak. Tušila, že jednou se bude muset rozhodnout mezi hlubokým vztahem s Mizuki a vraždou. Protože v jejích očích klesne, to ji bylo po jejích dalších slovech jasné. Ale neřekla nic z toho, co se ji honilo hlavou. Měla sto chutí ji říct, že ji nikdy nezklame, že Mizuki nemůže za to, že se tak rozhodla. Ale ani to neřekne. Věděla, že slibovat ji něco, co neví, zda může splnit, by bylo neodpustitelné a naivní. Místo toho, když se Mizuki rozešla k zemědělské osadě, tak se vydala za ní a skoro automaticky si propletla prsty ruky s jejími a stiskla je na chvíli. Jako by chtěla říct, že přeci pořád je tady, že pořád je Mizuki pro ní důležitá. Že se vlastně nic nezměnilo. Ale i ten dotek byl lež, tak po chvíli Arisu ucukla a dívala se před sebe, zatímco ji po tvářích steklo pár slz, které se snažila rychle setřít. I těch pár slov, které ji Mizuki řekla, stačilo. Po vylezení na střechu měla dost dobrý výhled jak na jejich zlodějíčka, tak na staršího muže, který mu zaplatil. Když se pánové věnovali sobě, tak vytáhla z kapsy svitek a ověřila si podobu toho muže. Bylo jasné, že jde o toho samého. Pousmála se, když si uvědomila, že byly s Mizuki svědky obchodu za kradené plodiny. Samozřejmě, že na sestřenku, která se schovávala pod ní, nezapomněla, jen si říkala, že možná bude příhodnější, že nebudou na tom samém místě. Když se po rozhovoru se staříkem muž vydal směrem k Mizuki a tím pádem i jí, tak se ji její domněnka potvrdila. Potichu vstala a pomalými kroky přešla na kraj střechy. Muž se nijak nerozhlížel, když už svůj lup neměl u sebe, takže když Mizuki použila jouhyou, tak Arisu seskočila přímo před něj a tak, aby se vyhnula zbrani Mizuki. Pokud nečekal, že se mu kolem jeho těla omotá provázek, tak ji už nemohl čekat vůbec. Pokud se ji podívá do očí, tak bez rozmyslu na pár vteřin použije Kanashibari no Jutsu. Ačkoli její genjutsu už je zcela zbytečné, už ho dostatečně znehybnila Mizuki, nemohla si pomoci. Když ho pustila z genjutsu, tak nasadila zcela nevinný úsměv* Myslím, že si musíme s vámi promluvit, pane *do nevinnosti už měla daleko, ale ne nadarmo v dětství trénovala mimiku a pohledy, už třeba jen proto, aby s tátou vyrazili na barbeque, nebo aby s ní zůstal o den déle, než bude muset na misi. Na jejího otce to občas zabíralo*

*Překvapeně vydechla, když jí Arisu na to všechno pověděla tohle. A navíc ten její výraz - vyloženě Mizuki užíral, a tak měla pocit, že pověděla něco špatně, nebo až moc napřímo. Stejně svá slova ale nechtěla brát zpět, přeci jen tohle její sestřenka chtěla, ne? Slyšet, jaké stanovisko k tomu všemu má Mizuki, a tak jí řekla pravdu. Nebylo to tak, že by svou sestřenku zavrhla ve chvíli, kdyby udělala něco takového. Nešlo to tak jednoduše, ne po tom, co všechno spolu prožily. Ne po tom, když si vzpomněla na malou Arisu, která s ní dováděla a smála se na celé kolo. I když se tohle všechno změnilo, stále to byla její malá sestřenka, pro ni beze sporu jedna z mála důležitých osob na celém tomhle světě. Proto se Mizuki musela pousmát, když jí sestřenka stiskla ruku - tak, jako když se jako malá bála jít ven sama a vzala si Mizuki jako svůj doprovod. Tenkrát ji nechtěla pustit. Mizuki jí také stiskla ruku, jako by jí chtěla ukázat, že ať udělá cokoliv, to pouto se neprolomí. Místo toho, aby jí něco pověděla, tak se vydaly směrem k osadníkům. Obě byly svědky nezákonného obchodu.* "Tomu říkám byznys, vydělávat na práci druhých," *proběhlo jí hlavou, když sledovala ty dva muže. Zlodějíček zřejmě nebyl spokojený s výdělkem, ale přesto se beze slova vydal pryč od domu, kde prodal nějaké své zboží. Mizuki si počkala až bude blíže, a pak se rozhodla ho svázat. Zbytek práce odvedla sestřenka, která zřejmě udělala něco, co donutilo muže se na chvíli zachvět, když se jí podíval do očí. Sice mohl hýbat nohama, ale ruce měl přivázané k tělu, a tak se moc bránit nemohl.* Co... Co? Já ale nic neudělal! *Začal se okamžitě bránit, aniž by se ho na něco takového někdo ptal. Před Arisu uhýbal pohledem, jako by se jejích očí bál jako čert kříže. Mizuki se však usmívala, a tak tohle skoro-sesterské duo muselo opravdu očima nezávislého diváka působit poměrně děsivě. Jako by se ty dvě vyloženě rozplývaly nad tím, že toho muže teď můžou vyslýchat. Mizuki věděla, že když sestřenka bude chtít, z toho muže vytáhne vše, co chtějí vědět. Chycen už sice byl, čímž byla mise v podstatě splněna. Nebylo to nijak těžké, přeci jen muž byl samá kost a kůže, žádný sval, ani ninja. A pokud u sebe měl nějakou zbraň, v tuhle chvíli ji nemohl použít. Mizuki zajímaly motivy toho muže - podle všeho šlo o peníze, jako ostatně vždy. Přesto jí to jako důvod nepostačovalo, z principu chtěla znát detaily, aby dokázala posoudit zkaženost toho chlápka. Jakmile se začal opět cukat a žvanit něco o tom, že za nic nemůže a nic neudělal, zatáhla zlehka za provázek, čímž ho maličko přiškrtila. Následovalo jen jeho tiché zaúpění. Možná to bylo až příliš hrubé chování na jednoho malého zloděje, ale Mizuki si zřejmě nemohla pomoct, zvlášť, když se ani nedokázal chovat jako chlap a nepřiznal se k tomu.*

*i přes slzy, které ji stékají po tváři, se musí pousmát, když ji Mizuki stiskne ruku. Pořád tady byly pro sebe a doufala, že tomu tak bude i dál. Udělala by cokoli, aby o Mizuki nepřišla. Aspoň si to pořád myslela. Mohla přemýšlet o tom, co se stane za pár let, až bude dostatečně silná, aby mohla zabít Benjira. Zda bude moct zůstat ve vesnici nebo bude muset žít na útěku. Netušila, co bude, ale teď neměla čas nad tím přemýšlet. Byla na C misi, kterou chtěli mít hotovou co možná nejdříve. Když doskočila před něj a genjutsu ho na chvíli paralyzovala, jen se usmála. Používání genjutsu pro ní bylo něco jako droga, něco, co ji vlilo vždycky adrenalin do žil. Obzvlášť, když zatím nevěděla o nikom jiném, kdo by genjutsu techniky používal* Nikdo neříkal, že jste něco udělal, ačkoli jsme před malou chvílí byly svědky něčeho jiného *trochu se na něj zamračila a prohlédla si ho pěkně zblízka. Hodlala ho nejdřív konfrontovat s jeho vlastní podobiznou. Proto vytáhla svitek s misí a ukázala mu jeho vlastní fotku* Takže mi chcete říct, že tohle nejste vy? Že jste právě neprodával nakraené plodiny tomu pánovi támhle v domku? *začala na něj naléhat a ukázala na domek, kde žil ten starší muž* Docela hlasitě jste si stěžoval, že vám málo zaplatil. *vysvětlila a vzala si z pouzdra do ruky kunai a začala si s ním tak nenápadně hrát.Doufala, že toho vyděsí ještě trochu víc. Přeci jen pokud ho chytí dvě ještě celkem malé holky a jedné se nemůže podívat do očí, protože ho tím paralyzuje. No, není v situaci, kdy by na sebe mohl být hrdý. Chtěla vědět, proč to dělá. Co ho vede k tomu, že krade už tak na plodiny chudou oblast. V ruce si pohrávala s kunaiem a čekala, zda se muž vyjádří. Ještě než něco řekne, pokud to měl vůbec v plánu, tak se na něj nevinně usměje* Buď nám to řeknete dobrovolně nebo vás k tomu donutíme. A věřte, že těch pár sekund, co jste zažil před chvílí, se proti tomu, když to z vás budeme muset tahat, bude zdát jako maličkost *její slova zněla dost nebezpečně a ona je přesně tak myslela. Toužila využít další genjutsu, ale pokud se rozhodně mluvit sám, aspoň nebude muset v přítomnosti Mizuki být bezcitná. Protože pak by ho rozhodně nešetřila*

*Celá mise šla v podstatě jako po másle. Obě byly sladěné a schované tak, že si jich jejich "oběť" nemohla všimnout. Díky tomu si také vyslechly doznání z jeho vlastních úst. Bývalo by to bylo stačilo - tohle a fotka přiložená ve svitku, který u sebe schovávala Arisu. Stačilo by to k tomu, aby ho jednoduše dovedly k vojenské policii, ti už by se o něj postarali. Mizuki však něco takového nestačilo a bez kontextu, který jim jistě rád dodá, když ho budou dostatečně vydírat, se nehodlala spokojit. Bylo třeba ho nejdříve chytit a její zbraň k tomu byla jako dělaná. O zbytek zastrašování už se postarala sestřenka, která, i když byla mladší a roztomilejší než Mizuki, děsila muže, který se nápadně sem tam zachvěl, daleko více než její hnědovlasá sestřenka. Proto se na ni občas otáčel, aby ho podpořila, Mizuki však místo toho zavrtěla hlavou a zatvářila se přísně.* D-dobře dobře, chápu! *Zamumlal vyděšeně a od téhle doby se ani na jednu z dívek nepodíval, místo toho hledal očima jakýkoliv jiný záchytný bod, o který by se mohl opřít. Hlavně aby se nedíval na ně.* Potřeboval jsem peníze - přeci každý je potřebuje! *Začal se bránit a bojácně zavřel oči, když ho Arisu vyděsila dalšími svými slovy. Mizuki na něj hleděla s jistým opovržením. Tohle že byl chlap? Choval se jako bábovka a třepal se jako čerstvě udělaný puding.* A? *Naklonila hlavu ke straně a setkala se s dalším jeho bázlivým výrazem. Začal mektat skoro nesrozumitelně o tom, že má rodinu a že dostal lákavou nabídku. Je pravda, že tohle je něco, co dokázala Mizuki docela dobře pochopit - i ona se setkávala s dobře placenými nabídkami, do kterých jednoduše šla, aniž by více přemýšlela nad tím, jestli je to morálně v pořádku, nebo ne. Co ji ale štvalo víc, byl ten jeho ustrašený výraz raněného zvířátka. Když už dělá něco takového, ať si za tím stojí. Jeho hrdost zřejmě byla v tuhle chvíli ta tam, ale nic lepšího si ani nezasloužil.*

*neubránila se ušklíbnutí, když se muž začal otáčet na Mizuki, jako by u ní hledal pomoc* Vážně si myslíte, že vás znehybnila, aby vám teď mohla pomáhat přede mnou? *neodpustila si kousavou poznámku. Tohle nechápala. Ten muž byl dostatečně troufalý na to, aby kradl svým sousedům a dál svůj lup prodával, ale takřka se sesypal, když ho přepadly dvě holky? Čekala něco víc, čekala, že bude třeba vzteklý, že se bude víc snažit se dostat z toho znehybnění způsobné jouhyou, ale on se jen klepal a nedokázal ze sebe vypravit pořádnou větu. Když ho takhle chvíli sledovala, tak se zamyslela, jestli to s těmi výhružkami a s Kanashibari no Jutsu přeci jen nepřehnala. Přeci jen to nebyl ninja, byl to jen nějaký obyčejný chlapík, který evidentně ze zoufalství kradl, aby si mohl vydělat peníze. Ale copak nejsou jiné možnosti než krást? Tohle pochopit nedokázala. I přesto, že měla v plánu zabít, tak měla jiné morální hodnoty srovnané, takže když začal mumlat něco o rodině a penězích, tak se na něj podívala s povytaženým obočím* Jako vážně? To jste neměl jinou možnost, než krást? A to jste si myslel, že jste tak nenápadný, že vás někdo nechytí? Stačilo vás chvíli sledovat a chyběl vám nápis na čele, že jste zloděj. *ušklíbla se a pevně sevřela v ruce kunai. Možná kdyby za ní nestála Mizuki, že by si s ním pohrála ještě jinak, nejen pomocí jednoho genjutsu. Jedna její část po tom prahla, chtěla mu dát pořádně co proto, ale pamatovala si také, že ve svitku stálo, aby ho jen předvedly na policejní stanici. Pochybovala, že by jen tak přešli, kdyby ho tam dopravili zmláceného nebo pořezaného jejím kunaiem. Už tak ji dělalo zvrácenou radost, že z ní byl tak podělaný strachy. Povzdychla si a nakonec kunai schovala do pouzdra a otočila hlavu na Mizuki* Nemyslím si, že z tohohle zbabělce něco kloudného dostaneme. Třeba si s ním na policejní stanici poradí lépe. *řekla dostatečně nahlas, aby si zapamatoval každé slovo, které řekne, a přešla k Mizuki. Bylo ji jedno, že o něm mluvila tak opovrženíhodně, jinak ho stejně ani nebrala. Ten obchodník z první mise C se k tomu aspoň postavil jako chlap, tohle byl jen zbabělec*

*Arisu měla pravdu. Přeci jen to Mizuki ho chytila a svázala tak, že se mohl jen sotva bránit. Proč se na ni teď obracel s tím svým výrazem umučeného štěněte a hledal pomoc právě u ní? To, že ho nemučila zbytečnými slovy jednoduše doháněla tím, s jakým opovržením na něj shlížela. A to i přesto, že byl podstatně vyšší než ona. Upřímně, bylo jí zle z toho, jakým způsobem se z toho všeho snažil vykroutit.* A co takhle poctivě pracovat, pane, to Vás nenapadlo? *Pověděla mu se zdviženým obočím. Nešlo o otázku, ale spíše o rýpavou poznámku. Obě holky si chlapíka docela podávaly a ani Mizuki ho těmito poznámkami nehodlala šetřit. Chtěla ho nahlodat, aby si do konce svého žebráckého života pamatoval, že takhle život nefunguje. Ano, Mizuki také zčásti "pracovala" jako nájemná, jak se říká, "děvka pro všechno", ale už tu byly i zakázky, které odmítla. Navíc, jako shinobi naopak obyvatelům téhle vesnice pomáhala, prostřednictvím misí, jako je například i tahle, kterou momentálně plní společně se sestřenkou. Takoví lidé jako je on jen mařili práci, kterou tu shinobi vykonávali. Po zmínce o policii se muž začal kroutit jak píďalka.* Ne... Ne, policii ne! Vemte si ty peníze, co mám v kapse, ale ne policii... *Zašeptal směrem k nim a Mizuki se musela ušklíbnout.* "Vážně se nás v tuhle chvíli snaží podplatit?" *Naklonila hlavu ke straně a přimhouřila oči. Hnusil se jí jako vajíčka kladoucí pavouk. Možná by mu na tohle někdo skočil, ale Mizuki to rozhodně nebyla.* Pojďme, *Zatáhla za provázek a vydala se směrem k sekretariátu, kde sídlili i policisté. Arisu měla pravdu, ten chlapík byl tak k smrti vyděšený, že už z něj nic nedostanou. Kdyby se pán rozhodl cukat, sám by se přiškrtil - v tu chvíli by ale nešlo o zranění, které by způsobila Mizuki, a tak se tím déle nezaobírala.*

Kdyby ho to napadlo, tak teď nemusí tady stát takhle svázaný a mohl být u své rodiny *odvětila Mizuki a sledovala ten pohled umučeného štěněte. Kdyby to byl někdo jiný, kdyby ho nepřistihly při činu, možná by se nad ním slitovala. Ale takhle pro něj neměla nejmenší pochopení, protože jaký chlap si nestojí za tím, co dělá i přesto, že je to špatné a je přistižen při činu, tak je to prostě padavka. Klesl dokonce i pod úroveň Benjira a otce, bylo zbytečné mu něco říkat nebo se jím dál vůbec zabývat. Byl to jenom nějaký prašivý póvl, s kterým si nechtěla špinit ruce. Proto od něj poodešla a postavila se vedle Mizuki. Když začal něco vykřikovat ohledně toho, aby ho nebrali na policii a vzali si peníze z kapsy, tak se neudržela a zasmála se* To myslíte, že když si rozdělíme těch pár ryo, co jste dostal, že nás to spasí? Dokonce i za den na poli byste dostal víc. Myslím, že za to, že vás odvedeme, dostaneme víc. Ne, že by záleželo na tom, kolik byste nám nabídl. *ušklíbla se na něj a když dala Mizuki povel k tomu, aby vyrazili, tak se rozešla jí po boku, ale chvílemi po chlapíkovi střílela nebezpečnými pohledy. Neměl šanci jim uniknout, ale kdyby sebral odvahu, pokud nějakou ještě vůbec měl, a trousil nějaké nemístné poznámky, tak ho chtěla varovat pohledy, že se nemíní krotit v tom, že by ho zmučila. Hnusil se ji byť pohled na něj, takže byla ráda, když se dostali na policejní stanici, kde ho předali policistům, kteří si ho už přebrali, vrátili Mizuki jouhyou a potvrdili na svitek, který jim Arisu podala, že mise proběhla. Jakmile mohla, tak Arisu vyrazila ven, aby se nadechla čerstvého vzduchu a když se vedle ní postavila Mizuki, tak se na ní jen spokojeně pousmála* Tak jak jsem si vedla, senpai? *trochu ji pozlobí tím oslovením, přijde ji to jako za starých časů, jako kdyby ty těžká témata před misí byly alespoň na chvíli zapomenuta*

*Ani Mizuki neměla příliš slitování, kdyby mohla, byla by ho alespoň něčím švihla, jako si ten obchodník z její první C mise, který ji sekl zbraní, vysloužil také výprask. Jenže tahle situace byla jiná. Mizuki měla pocit, jako by ten člověk snad ani nestál za to, aby mu nějak ublížila. A ona z toho byla jaksi otrávená, že si ani nemohla vybít zlost. Obdivovala však svou sestřenku, která si vedla obstojně a kromě ve výsledku nevýznamných výhružek, se vyhnula jakémukoliv zbytečnému mučení toho chudáka, který už tak byl dost vyklepaný. Překvapila ji ale, protože už předem mluvila o tom, že "by mu měly ukázat, že tohle se nedělá". Mizuki pouze zatáhla za rukojeť jouhyou a i s nadáváním toho zlodějíčka po cestě se tak rozešla s Arisu po boku k sídlu policie. S úsměvem ho předaly.* Vy už se o něj určitě náležitě postaráte, *kývla směrem k nim, počkala, až si Arisu na svitku nechá potvrdit splnění mise, až pak se vydaly ven. Jakmile ji Arisu oslovila "senpai", raněně se nafoukla, ale ve skutečnosti na ni byla moc moc hrdá. Proto se k ní nahnula, aby jí dala pusu na čelo a následně jí položila dlaň do vlasů.* Dobrá práce, přeci jen jsi můj kóhai! *Zazubila se. Kdyby Arisu chtěla, určitě ji ještě pozve domů, přeci jen už nastala prakticky noc, navíc pro Arisu bylo a vždy bude u nich doma místo.*

Legenda k přímé řeči:
Mizuki Aozora
NPC: Bratr Mizuki

*Bylo nějakou dobu nad ránem, proto Mizuki pouze zavřela oči a opět vytuhla. Netrvalo dlouho, alespoň Mizuki to přišlo jako neskutečně krátký čas, a vzbudila se prakticky v poledne. Vyhlédla ven a opět přivřela oči k sobě, když ji zasáhly přímé sluneční paprsky a málem jí vypálily zorničku. Otráveně se zvedla z postele, aby zatáhla závěsy. Samozřejmě už ale neměla v úmyslu spát dál. Přeci jen se prospala dost a šlo by jen o protahování toho nevyhnutelného ranního utrpení. Proto se ještě v pyžamu odploužila do kuchyně a začala šmátrat v lednici, než našla něco, na co by měla chuť – nakonec nějaké placičky s fazolovou pastou. To jí možná mohlo posloužit i jako docela slušný oběd, pokud toho sní dostatečné množství. Nakonec skončila na gauči, kde uzobávala již zmíněné lívanečky. Kolem sem tam prošel bratr, a vždy svou mladší sestřičku objevil ve stejné pozici – v polo-lehu, a tak se na ni jen podezíravě podíval, když ji takhle objevil potřetí. Stoupl si naproti ní a s překříženýma rukama na hrudi si ji prohlížel. Mizuki se jen trochu neochotně, když zaregistrovala jeho výraz, přesunula do sedu.*
Hele hele, což takhle začít takhle k večeru něco dělat?
*Zeptal se jí brácha a Mizuki jen překvapeně zamrkala a unaveně zívla. Kdo to kdy viděl, že se zrovna její bratr bude takhle zajímat a někam ji tahat.* Co dělat? *Zamrlala, zatímco se teda pomalu zvedla z gauče. Je pravda, že se válela celý den, část dne ve spánku, zbytek za bdění. Nebyl to teda nijak zvlášť produktivně strávený den, takže bráška měl možná svým způsobem pravdu. Pousmál se na ni a přistoupil o pár kroků k ní blíž, když už stála na nohou.*
Dlouho jsme nebyli trénovat, že?
*Už je to tady zas. Mizuki si ještě nezvykla na to, že by se jí bratr takhle dobrovolně nabízel, že s ní stráví večer. A ještě k tomu takhle užitečně. Poprvé ho musela tenkrát přemlouvat ona. Možná to bylo někdy po geninské zkoušce a jejímu bratrovi se příliš nechtělo. Jakmile se stala chuuninem, to on jí to nabídl, a tentokrát je dokonce on ten iniciativní, kdo se jí snaží někam vytáhnout? Tváře se jí zarůžověly, protože pocítila náhlý příval nadšení.* „Možná mě konečně začal uznávat?“ *Proběhlo jí hlavou a hned vypadala o něco živěji než před malou chvílí, kdy ještě polehávala na gauči. Každopádně běžela do pokoje, aby popadla své vybavení, ale bratr jen zavrtěl hlavou, když se vrátila do obýváků se šíleným množstvím zbraní, které na sobě měla zavěšené všude možně, jak rychle je hodila na sebe.*
Tohle nebudeš potřebovat, *kývl směrem k ní a Mizuki zmateně zamrkala. Sice nerada nechávala svou výbavu doma bez dozoru, ale když jí bratr tohle řekl, nemohla jinak a položila veškeré své věci na stolek u gauče. Poté vyrazili z domu. Na rozdíl od Mizuki, její bratr s sebou nějaké zbraně měl, a tak Mizuki přirozeně chtěla vědět, co má tedy bráška v plánu, že ona si své vzít nemohla. Nešli nikam daleko, jen na písečnou plochu kousek od jejich domu, kde se bratr Mizuki nejdříve rozhlédl, než začal něco vykládat. Možná šlo o nemoc z povolání, protože podle Mizuki nebyl důvod, aby následující slova nesměl nikdo jiný než Mizuki zaslechnout. Možná ale byl zvyklý se rozhlížet na misích, kterých prošel se svými společníky už nespočet, a tak se tohle jeho chování možná přeneslo i na jiné situace a na jiné prostředí.*
Budu se tě snažit zasáhnout. A šetřit tě nebudu, s tím nepočítej – budu k tomu využívat veškerých prostředků – taijutsu, ninjutsu, zbraně, … *začal a Mizuki nasucho polkla. Vážně už si myslel, že se mu dokáže jeho malá sestřička vyrovnat, když řekl, že ji nebude šetřit? Nebo snad počítal, že je natolik dobrá, že už se veškerým jeho útokům dokáže vyhnout? Nebo počítal s tím, že ji když tak zasáhne? Tohle všechno Mizuki proběhlo hlavou, než její bratr opět spustil.* Ty se budeš snažit vyhnout, ale nesmíš k tomu používat zbraně, ani jutsu, pouze svou mrštnost, *dovysvětlil a hodil po Mizuki ocelové lanko,* tohle jediné můžeš použít, *dodal a Mizuki se s lankem v ruce, které právě zachytila, musela pousmát. Tohle celé bylo krapet nefér, ale ten, kdo udával pravidla, byl bratr, proto přikývla. Stejně neměla na výběr. Rozhlédla se a hledala něco, o co by případně mohla zachytit to lanko. Nacházelo se tu pár okapů z vnější strany domů, pár seschlých stromů. Doslova. Jinak šlo o pustou poušť.* „Je to jako by mi při žízni dal kousnout chleba,“ *uvědomila si Mizuki současnou funkci lanka, ale aniž by byla připravená, letěl na ni kunai. Sklonila hlavu, čímž se mu v poslední vteřině vyhnula.*
Není tady čas na jiné myšlenky, na misi taky nikdo nebude čekat, až se připravíš! *Sdělil jí bratr vážně a Mizuki se tedy postavila do střehu. Byl drsný, ten její bráška. Na druhou stranu, přesně to je pravděpodobně důvodem, proč se už dostal tak vysoko v pomyslném žebříčku hodností. Dalším útokem už na Mizuki každopádně tak zlehka nešel, vytáhl bublifuk a vyfoukl několik bublin. Už od něj slyšela, že tyhle bubliny mají různé funkce, o čemž se vlastně už i sama mohla přesvědčit, ale nevěděla, co jsou zač tyhle. Jedno však věděla stoprocentně – musí se jim za každou cenu vyhnout. Nevýhoda bublin byla, že se pohybovaly docela pomalu, výhodou ale zůstávalo, že člověk nikdy předem nevěděl, co z nich vznikne. Vyfoukl asi dvě bubliny, ze kterých se následně vytvořil hustý šedý kouř, který by byl Mizuki znemožnil vidění. Následovat by mohl nějaký hodně nepříjemný útok, který by ale neviděla dopředu, což by mohlo vytvořit pro Mizuki dost komplikovanou situaci. Pokusila se vyběhnout z dýmu proti svému bratrovi, přeci jen kdyby couvla, dým by jí stále ještě chvíli znemožňoval tím směrem koukat. Jakmile však z dýmu vyběhla, bratr tam nebyl. Poplašeně se začala rozhlížet okolo a očima hledala svého soupeře – bratra. Byl nad ní. Všimla si ho ve chvíli, kdy opět z bublifuku vypouštěl další bublinu.* „Zase?“ *Proběhlo jí hlavou, ale jakmile se její bratr pousmál, blesklo jí v hlavě, že by určitě nepoužil stejný útok dvakrát. Stáli na kopci, vytvořeném nastřádáním písku na jednom místě díky nedávné písečné bouři, proto Mizuki skočila k zemi a gravitace jí dopomohla se odkutálet z dosahu. Díky bohu, protože na původním místě, kde Mizuki stála, bublina způsobila poměrně hlasitý výbuch. Naštěstí takovéhle vyhnutí ji nestálo tolik energie.*
Díky, bráško, že mě seznamuješ s našimi technikami, *myslela tím techniky jejich klanu. I v tom by ji měl bratr ještě co učit. Mizuki byla pokrčena v nohou, aby kdykoliv byla schopná zase uhnout. Bratr se však ušklíbl, jako by jí chtěl naznačit, že pokud má čas mu ještě něco podívat, měla by být raději pozornější. Což potvrdil i fakt, že se na Mizuki zezadu vrhal kunai, který si zřejmě její bratr fikaně připravil už při předešlém útoku shora. Byl navlečený na lanku, a tak Mizuki pouze vyskočila do výšky, aby se vyhnula jeho momentální dráze. Tenhle útok však znala dost dobře, sama tu techniku používala. Je ideální pro rychlou manipulaci s malými zbraněmi. Zapomněla však na jeden drobný fakt, a to na velkou ostrost oceli. Proto, jakmile vyskočila, i když byla z dosahu navlečeného kunaie, nebyla z dosahu drátu, kterým bratr kunai ovládal. A tak stačilo, aby zatáhl a prořízl jí tričko na rameni, ve kterém zanechal i řeznou ranku, jako po říznutí se nožem. Tohle byl takový výchovný zásah, něco, čím chtěl její bratr Mizuki ukázat, že by měla zapracovat na své koncentraci, než svou zbraň stáhl zpět, aby zhodnotil její dosavadní výkon.*
Tvá obratnost není zlá, měla bys ale zapracovat na svých myšlenkách. Při souboji v hlavě není místo na nic jiného než na tvého soupeře, musíš se plně soustředit na něj, jinak dojdeš k újmě – rozhodí tě každá pitomost, *zhodnotil kriticky a zbraň zatím schoval do svého pouzdra. Mizuki tohle všechno samozřejmě věděla, od malička s tímhle měla problémy a její bratr nebyl prvním, kdo jí tohle říká. Nezmohla se proto na nic jiného než na přikývnutí. Její bratr ji pochválil jen zřídkakdy, proto ani nečekala nic jiného, vlastně pochvalou, co se týká jejího pokroku od doby, kdy spolu takhle samostatně bydlí, bylo jen to, že s ní dneska šel trénovat. Naučila se to takhle brát. Tentokrát k ní však přišel, a místo toho, aby ji pouze bez zájmu obešel, přejel dlaní po jejích, z tréninku, rozčepýřených vlasech a pousmál se.*
Pojďme domů, sestřičko, *pošeptal láskyplně, jako normální starší bratr. Ne jako starší bratr Mizuki. Chvíli tam stála jako uhranutá, ale ta jeho slova jí dlouho zněly v hlavě. Daleko lepší než jakákoliv slova pochvaly.*
___
1425 slov

*S velkým úsilím se zvedla z postele. A to jen proto, že čekala návštěvu. Převlékla se z pyžama, aby působila připraveně, i kdyby přišel už teď. Byli domluveni na trénink, protože chtěla předvést Kaiovi, co nového se naučila, a tak si vydupala trénink na ninjutsu jen proto, aby se mohla pochlubit, a samozřejmě také pocvičit v tom, co už umí. A také se samozřejmě zlepšit a zjistit, kolik ještě zbývá k tomu, aby svého senseie dohnala. Pokud by se měla přirovnat k nějakému zvířeti, bylo by to něco mezi lenochodem a pandou - lenivý, válející se tvor, který má rád jídlo a klid. Na druhou stranu, i společnost občas byla třeba, nebylo možné zůstávat celé týdny mezi čtyřmi stěnami. Zaběhla do koupelny, vyčistila si zuby a obecně se upravila. Poté veškeré zbraně přesunula z pokoje do obýváku, aby je, bůh ví proč, měla pořád na očích. Potom se pustila do snídaně - nějaká rozvařená rýže ze včerejška se zbytky bambusových výhonků - toť k té podobnosti s pandou. Pustila se do toho, protože nebyl čas ani nálada vyvářet něco lepšího, celou dobu však pokukovala z okna, jestli někdo nepřichází.*

Kai Yoshimitsu
*Věděl, že byl na dnešek domluvený s Mizuki, že si dají trénink. Ale z nějakého důvodu se mu nechtělo z postele a musel se hodně přesvědčovat, aby vůbec vstal. Skoro po půl hodině, co byl vzhůru se konečně posadil na postel. To byla polovina úspěchu. Další jeho cíl byl vstát z postele, což se mu povedlo po čtvrť hodině a tak stál vedle postele na svých nohách. Pomalu se rozjede do koupelny, kde si vyřídí ranní hygienu. Vyčistí si zuby, umyje obličej a když přijde na hřeben, nechá ho ležet. Učeše se jen pomocí navlhčených prstů a tak si je urovná. Přejde zpět do pokoje, aby se mohl obléci. Otevře skříň a vyndá si oblečení, aby se mohl obléci. Byl si také jist, že v lednici nic nemá, tak si to rovnou namířil ke dveřím, aby se obul a pak vyrazil za Mizuki. Samozřejmě si byl jist, že ho pěkně zjebe, kdyby si nedal snídani a tak se musel ještě zdržet a zastavil se v obchodu. Koupil si závit a flašku vody. Závin začal jíst hned, jak vyšel z obchodu a po chvíli byl u Mizuki. Zakousl se do svého závinu a zaklepal. Čekal kdo otevře a doufal, že to bude Mizuki.*

*Už měla prakticky po jídle, když v okně zahlédla jejího senseie. Přeci jen měla výhled právě na místo, odkud by přicházel, kdyby k ní zamířil ze čtvrti, kde bydlel on. Věděla to, protože už u něj také několikrát byla, aby ho dostala z jeho nejrůznějších stavů. Jakmile zaklepal, bleskově vyskočila ze židle, odložila hůlky na držáček vedle misky a vystřelila ke dveřím. Jakmile otevřela, sladce se usmála. To proto, že viděla že na snídani nezapomněl.* Přiznej se, koupil jsi to někde po cestě, abych ti nevynadala, že jo? *Pověděla pobaveně, protože věděla, že měl tendenci na takové základní životní potřeby jako je "jídlo" zapomínat. Oblečená byla do naprosto obyčejného tmavě šedého oblečení- kraťasy, tričko a lehká bunda. Kdoví, proč by měla na sobě mít bundu, když je tu běžně takové vedro - možná proto, že neměla ráda, jak jí paprsky dopadaly přímo na ramena, možná aby se okamžitě nespálila, protože její pleť byla nehledě na prostředí, kde se narodila bílá jako sníh.* Jsi mohl říct a něco bych ti určitě dala, *zavrtěla nad tím hlavou a nechala mu dveře pootevřené, zatímco si šla sebrat své zbraně, aby nešla nějak nalehko.* Tak teda, vyrazíme? Musím ti to všechno ukázat! *Zvolala nadšeně. Vlastně už je to dost dlouhou dobu, když spolu posledně trénovali, snad ještě někdy během chuuninské zkoušky! A Kai zřejmě ani vůbec neví o tom, jak moc se Mizuki zlepšila. A ani o tom, že ji vedení vesnice povýšilo.*

Kai Yoshimitsu
*Byl rád, že mu otevřela Mizuki a ne její bratr. V klidu dožvýkal sousto, co měl v půdě, aby mohl odpovědět.* (Kai) Přeci bych si nedovolil přijít za tebou bez snídaně. To bych nedokázal. *odpoví ji a dal tam jen stojí a prohlíží si ji. Sice nechápal, proč měla na sobě tričko, ale byl si jist, že ji to opět moc sluší. Netušil však, jestli ji to může říct nebo jestli to má držet v tajnosti. Avšak nestihl ani říct půl slova a zase mluvila ona.* (Kai) To bych si nedovolil. Nemohl bych vám vyžírat ledničku a vaše zásoby. *přizná a usměje se na ni.* (Kai) Tak můžeme vyrazit na trénink? *zeptá se a stoupne si k ní bokem, aby mohla vyjít ven. Jenže ona utekla dovnitř a tak ji chvíli sleduje. Musel se pousmát, když si vzala své zbraně. Zdála se mu víc natěšená než kdy dřív. Možná to to bylo způsobeno tím, že od jejich mise nikde netrénovali a ona se určitě chtěla převést. To muselo být určitě ono a tak ji jen s úsměvem sledoval.* (Kai) Tak jdeme, aby jsi mi to mohla ukázat. *řekne a rozejde se s ní na cvičiště. Občas hodí očkem na svoji šťastnou studentku. Byl rád za to, že je řada a veselá. Pokračují na cvičiště a Kaie zajímá, co mu chce ukázat.* (Kai) Co mu chceš ukázat. Jestli to není tajný, což asi bude. *zeptal se, i když věděl, že mu to nepoví.*

*Nespokojeně vrtěla hlavou, když takhle přežvykoval, aniž by ji nechal, aby ho pohostila. Moc dobře ho znala, věděla, že si to jídlo vzal jen kvůli ní, věděla, že si ho koupil cestou k ní a takhle to působilo, jako by před jejíma očima chtěl dokázat, že vážně něco jedl. Což teď Mizuki samozřejmě popřít nemůže. Jeho výraz byl k nezaplacení - jak ji pozoroval, jako by to bylo už hrozně dávno, kdy ji naposledy viděl - až moc bedlivě a pozorně.* Hej hej, kam to koukáš? *okřikla ho naoko uraženě, ale pak už se mu na chvíli ztratila z dohledu, aby popadla veškeré své zbraně. Sice už je snad skoro všechny viděl - možná až na fuuma shurikeny, které si tenkrát zakoupila u jednoho obchodníka současně s lukem - nebyly to proto zbraně, co mu chtěla ukázat. Přesto ale nehodlala opustit svůj dům bez nich. Poté nadšeně vyrazila z domu i se svým senseiem v závěsu.* Co ti chci ukázat? *Stočila na něj pohled, který mluvil za vše. To mu jen tak nepoví. Pouze se ušklíbla a sledovala cestu před sebou, aby nezakopla, v podstatě ale jeho otázku přešla mlčením.* Hmm, chtělo by to nějaké místo, kde se nachází větší množství vody, navíc ještě soukromí, *zamumlala zamyšleně a zvolnila krok, jak přemýšlela nad tím, kde by takové místo mohlo být. Tahle kritéria sama o sobě nebyla nijak hrozná, ale přeci jen se nacházeli ve vesnici, kde se voda jen tak přirozeně nenacházela. Ne moc. Proto uvažovala, jestli tu nebýval nějaký rybník, do kterého se jako malá chodívala koupat. Pamatuje si, že její matka, než zemřela, chodila k rybářům na ryby, někde je přeci brát museli. Takové místo by bylo ideální, pokud tam teda nebude moc lidí..*

Kai Yoshimitsu
*Její větu o tom kam kouká raději přeslechl. Jeho odpověď by se ji líbit nemusela a tomu se chtěl raději vyhnout. Čekal až vyběhne ven a půjdou na onen trénink, který ji slíbil. Když mu však zopakovala otázku místo aby mu odpověděla, se lehce urazil. Podíval se jinak a mírně nafoukl tváře. Mohla mu alespoň říct, ať se neptá nebo něco takového. Ale že zodpověděla jeho otázku, mu přišlo fakt divné. Ovšem takto nafouknutý zůstal do doby, než opět promluvila.* (Kai) Vodu a soukromí jo? Voda je zde jen jedna, ale soukromí nezaručím. Nebo pak se nabízí jen koupelna u mě doma. *promluví a podívá se na Mizuki s očekáváním na její reakci. Jestli chtěla vodu a soukromí, tohle byla jediná volba. Nic jiného nebylo k mání. Jestli tu býval nějaký rybník, nevěděl o něm. Jediná voda v okolí byla vodní nádrž, u které občas trénoval s Kami. Ale tam se vždy někdo našel, kdo tam trénoval.* (Kai) Proč se ptáš? Máš nějaké nové jutsu, které funguje jen díky vodě a nebo další jutsu té tvé schopnosti? *zeptá se během chůze bůh ví kam.*

*Musela se zašklebit, když jí nabídl trénink v koupelně. Taková možnost se zjevně nabízela, na druhou stranu si neuměla představit, jak by po ukázce jejích nových technik Kaiův byt vypadal, proto se na něj otočila a musela se pobaveně zasmát při představě polo-rozbořených zdí.* Záleží, jak ti na tvém bytě záleží, *pokrčila rameny, ale aniž by ho nechala na to nějak zareagovat, sama směřovala své kroky k nádrži. Je pravda, že jde možná o jedinou větší vodní plochu ve vesnici, přeci jen se kvůli tréninku příliš vzdalovat z vesnice nechtěla, a proto musela doufat, že je tam zrovna nikdo nebude vyrušovat. Vzhledem k tomu, že o pár vesnic dál se konaly zrovna dnes nějaké slavnosti a velké trhy, byla šance, že se veškerý lid přesune právě tam.* Jop, přesně tak, *odpověděla trochu neurčitě a zazubila se. Nádrž se nenacházela až tak daleko, a tak tam zanedlouho určitě došli. Rozhlédla se okolo. Zdálo se sice, že sem tam opodál někdo prošel, ale takových lidí bylo podstatně méně než obvykle. Mizuki proto s úsměvem vyskočila na vodní hladu, přičemž se na ní bez problému udržela pomocí Suimen hokou no Waza. Sám Kai si musel pamatovat, jak s touhle technikou zpočátku dost bojovala. Udělala pár kroků po hladině, než se postavila do bojového postoje a vyzývavě pohlédla na svého senseie.*

Kai Yoshimitsu
*Bylo mu jasné, že podle odpovědi to nebude nic hezkého a nejspíš by ho i zničila. Proto se musel při té myšlence pousmát. On ničil věci rád a ona se tomu vyhýbala. Možné proto byly dobré dvojka. Nebyl si vědom nějaké té slavnosti ve vedlejší vesnici, ale i tak mu přišlo divné, že tu moc lidí zrovna není. Nakonec díky tomu doufal, že bude u nádrže volno, jak si přesně Mizuki přála. Těšil se na nové jutsu, které mu ukáže a byl docela natěšený. Celou cestu ji následoval aniž by promluvil byť slovo. Nakonec se stanuli u nádrže a pro její štěstí tam nikdo nebyl. Ty, jenž tamtudy procházeli ho nezajímali a tak se zastavil kousek od hladiny a sledoval, jak ona na ní vešla. Moc dobře si pamatoval, jak ji tuto techniku učil a pamatoval si jak měla problémy na ní chodit. Ale nyní vypadala, jako kdyby to ovládala a uměla na tom i bojovat. To vše nasvědčoval její postoj a on se zmohl jen na úsměv. Jen z jejího pohledu pochopil co chtěla říct. Mírně zvedl hlavu a zasmál se od ucha k uchu. Začal přemýšlet, jestli to brát vážně nebo ne, ale nakonec uznal za vhodné to, že když ji podcení porazí ho. Nakonec se kolem něj postupně začalo objevovat Raiton no Yoroi, dokud nebylo aktivní úplně.* (Kai) Tak já jdu, doufám že toho nebudeš litovat. *promluví a vystartuje na Mizuki a zastaví se za jejími zády. Jakmile však uviděl, jak skládá pečetě ihned se od ní vzdálil a připravil se na to, aby mohl blokovat její techniky.*

*Vyzvala ho svým pohledem v podstatě k souboji. Chtěla se mu předvést, dost se těšila, jak mu ukáže, co nového se naučila. Na druhou stranu toho musela záhy zalitovat, protože si všimla, co se kolem něj objevilo. Nasucho polkla, protože si okamžitě musela vybavit svou první B misi, právě tu s Kaiem, kde jejich protivník použil zřejmě úplně to samé. V tu chvíli, ať použila jakékoliv jutsu, nijak mu neublížila, a proto věděla, že ani v tomhle případě nic moc nezmůže. Usoudila ale, že takhle obalit tělo do chakry musí přeci stát nějaké množství chakry, nemůže to přeci držet věčně. Pokud se chtěl objevit za jejími zády, museli bojovat na vodě. V podstatě nikdy nic takového nezkoušela, ale co se týká jejích technik, takové prostředí jí přišlo vhod. Jakmile zmínil, že doufá, že toho nebude litovat, musela se zašklebit.* "Je rychlý..." *Uvědomila si a musela odskočit, aby ho neměla za svými zády. Nezačala však skládat pečetě, místo toho vytáhla Gariantou, v podstatě ji chtěla využít spíš obranně, chtěla si proklepnout, jak dlouho tohle své "bleskové brnění" dokáže udržet. Proto si ho chtěla nějakou chvíli držet od těla. Gariantou máchla před sebe, nechala vystřelit jeden z jejích hrotů, kterým ho chtěla chytit za nohu, nepředpokládala ale, že ho takhle jednoduše chytí, ale doufala alespoň, že mu nějakou tu chvilku znemožní se k ní opět takhle přiblížit.* Taky doufám... Že toho nebudu litovat, *vydechla a vzhlédla k němu.*

Kai Yoshimitsu
*Když sama odskočila, Kai zůstal na místě a jen se otočil, aby ji viděl do tváře. Vše viděl a byl si jist, že ho chce nějak uvěznit a dostat pod vodu. Musel se pousmát. Tohle už párkrát viděla a tak nejspíš ví, jak proti němu bojovat. Jak se ten jeden hrot blížil, stále jen čekal. Jakmile byl dost blízko, jen ho udeřil, čímž ho dostal do vody a sám se vyhnul chycení. Narovnal se a tehdy ji opět na chvilku zmizel z dohledu. Začal kolem ní kroužit, zhruba 10 metrů od ní, čekal na správnou příležitost k útoku. Také ji nepodceňoval. To si nemohl dovolit. Sice byl zkušenější, ale měl v ní své vlastní očekávání a věděl, že jednou bude silnější jak on. Kdyby ji teď podcenil, mohlo se mu to vymstít. Proto ji také analizoval a jakmile uviděl nějaký její pohyb, skládá pečetě nebo se snaží vyskočit do výšky, zastavil se na vteřinku a zrušil to své Raiton no Yoroi. Bralo si to dost chakry a kdyby ho používal dlouhodobě, za chvíli by nebyl schopen bojovat. Zapřel se nohou o vodní hladinu, co to šlo a pak jen vystartoval proti ní. Snažil se ji nabrat loktem pod krkem (LARIAT). To vše proběhlo ve dvou vteřinách a tak měla Mizuki jen málo času zareagovat.*

*Ve skutečnosti jí šlo jen o to, získat čas a prověřit, jak dlouho s tímhle jeho "brněním" vydrží. Něco takového pro ni samo o sobě bylo dost nepříjemné, protože pak měla pocit, že se stahuje příliš do defenzivy, i když původně chtěla ukázat Kaiovi své nové schopnosti. K tomu ale stále nedostala dobrou příležitost, a tak si jen podrážděně skousla ret a byla ve střehu. Všechno by s její momentální ostražitostí mohlo být v pořádku, až na jeden drobný detail. Vzhledem k jeho zvýšené rychlosti sotva vnímala jeho pohyby, když kolem ní takhle začal kroužit. Jeho běh se v podstatě slil do jedné skvrny, přičemž Mizuki sotva dokázala zpozorovat, kde zrovna je.* "To není dobrý," *uvědomila si. Stejně tak věděla, že v tuhle chvíli je Raiton jejím přirozeným nepřítelem, protože kdyby použila nějakou Suiton techniku, okamžitě by se mohla otočit proti ní. Jednou z mála možností, která jí zbývala, bylo vyskočit, aby získala na věc "nadhled". V tu chvíli Kai zrušil to bleskové jutsu, které ho obklopovalo. A Mizuki si myslela, že má vyhráno. Na chvíli. Dokud nedopadla na zem a než se stihla vzpamatovat, schytala to paží přímo do krku. V tu chvíli ji nenapadlo udělat nic lepšího, než se senseiovi do paže zakousnout. V tu chvíli také vytáhla jeden z kunaiů a pokusila se ho Kaiovi zabodnout do zad, dokud ho svírala zuby. Tomuhle se říká "držet se někoho zuby nehty", v nepřeneseném slova smyslu. Pokud tohle byl souboj, muselo to vypadat zvláštně. Pro Mizuki ale tahle situace byla poměrně nepříjemná. Nebyla kunoichi, která by typicky bojovala na blízko, a Kai se ji do jednoho takového souboje snažil vtáhnout. Moc dobře věděl, že v taijutsu nevyniká, a tak použil svou výhodu proti ní. Proto, jestli bude mít příležitost, Mizuki se několika odskoky od Kaie pokusí vzdálit, aby měla čas složit nějaké ty pečetě, a hlavně přeorientovat souboj na dálkový.*

Kai Yoshimitsu
*Jakmile ji nabral paží pod krkem a popoběhl s ní o kousek, tak se mu zahryzla do ruky. Nevydal žádný zvuk, protože to místo se mu proměnilo v dým, takže secvakla zuby k sobě, jako kdyby tam nic nebylo. Ovšem tu techniku nemůže použít, když nevidí útok, takže ten útok kunaiem byl úspěšný a tak se mu zabodl do za. Naštěstí mimo páteř a míchu. To ho donutilo pustit Mizuki a tak se od sebe opět vzdálí. Musel si ten kunai ze zad vytáhnout, aby mohl bojovat opět. Také během toho padl na kolena, protože to dost zabolelo. Neměl ani čas si chvíli oddychnout, protože Mizuki opět útočila a tak musel uskočit do vzduchu pomocí Chakura Shotto. Ovšem očekával i útok do vzduchu, takže musel skládat pečetě a tak se vedle něj objeví jeho klon (Kemuri Bunshin). Tomu daruje 10 bodů chakry. S jeho pomocí se oba vyhnuli útoků od Mizuki, jestli nějaký přišel a jakmile dopadli na zem, Kai cítil únavu. Podíval se na Mizuki a usmíval se.*

Chakra: 16.5/37
Klon chakra: 10/10

*Jakmile skousla zuby k sobě, zmateně zamrkala, ale následně si uvědomila, co se stalo. Tohle už viděla, už při jednom ze společných tréninků, tenkrát, když ho poranila až pomocí své hyouton techniky. Byla tenkrát frustrovaná, že ho nemůže zasáhnout, a tak zkusila mnohočetný útok, který vyšel. Tentokrát však vytáhla kunai a zaútočila na jeho záda, nedoufala, že to může vyjít, ale jakmile viděla zbraň zabodlou mezi jeho lopatkami, získala příležitost odskočit do bezpečné vzdálenosti. Do vzdálenosti, která jí vyhovovala pro její útoky na dálku. Bývala by se mu i omluvila, když padl na zem, ale nakonec pouze stiskla zuby k sobě. Přeci jen tohle byl seriózní souboj a ona se mu chtěla předvést. Nebyl čas ho litovat. Vytáhla dva oba své fuuma shurikeny a v závěsu za sebou je hodila po Kaiovi. On mezi tím ale vytvořil klon, který mu dopomohl k tomu, aby se útoku vyhnul, a to oběma zbraním. Jakmile se jí shurikeny vrátily zpět do rukou, musela se pousmát a uznale kývnout.* Teď je řada na mě, sensei, *pověděla s úsměvem, čímž mu napřímo řekla, že s útoky ještě neskončila. Doufala, že v okolí není nikdo, kdo by ji mohl sledovat, protože neměla čas se rozhlédnout - oči měla jen pro Kaie - respektive věděla, že kdyby ho sledovat přestala, mohlo by jí to stát výhodu, možná i nějaký ten kousek kůže, pokud nebude dostatečně opatrná. Složila pár pečetí a vytvořila tak salvu ledových střel, připomínajících šípy (Rekkuu Suigeki). Bylo jich 25 a byly velice průrazné - šlo o podstatně nebezpečnější techniku, než kterou posledně senseie poslala na pár dní jednosměrnou letenkou přímo do nemocnice. Tyto šípy se tak vrhly na pravého Kaie, pouze na něj. Z její předchozí zkušenosti se díky té dýmové technice vyhnout všem nemohl, a proto na ni dost spoléhala. Ve skutečnosti ale doufala, že se většině vyhne, bylo tu toho ještě tolik, co mu chtěla ukázat! A přeci jen kdyby ho tímhle vyřídila, dost by si tohle předvádění zkomplikovala... Jakmile tohle provedla, vytvořila svůj klon (Baburu no Bunshin), kterému předala 4 body chakry na víc, pro případ nejvyšší nouze. Tímhle se zbavila početní nevýhody.*

Kai Yoshimitsu
*Dopadlo to přesně jak očekával a Mizuki provedla útok do vzduchu, kde měl Kai malou šanci na uhnutí. Ale jemu se to povedlo a tak dopadli na zem.* (Kai) Dobře, tak se ukaž. *pobídne Mizuki ať zaútočí. Musel ji sledovat, protože věděl, že je nebezpečná a když poleví v pozornosti, dopadne to pro něj špatně. Stojí tam vedle svého klonu a čeká, co zkusí. Když vidí, jak vytváří ledové šípy a že jich je opravdu hodně, naprázdno polkne. Tohle bylo nebezpečné a Raiton no Yoroi už použít nemohl. Kdyby ho použil, odpadl by a už by nemohl bojovat. To si nemohl dovolit a tak se rozhodl toho zdržet. Ještě než je vypustila, chytl svůj klon a odhodil ho z dosahu té techniky a sám složil pečetě a jakmile ho něco zasáhlo, objevil se místo něj kámen. Sám se objevil nalevo od Mizuki a klon byl napravo od ní. Oba se ve stejný čas rozeběhli na Mizuki rychlostí 7 bodů. Ani jeden netasil žádnou zbraň a chtěli zaútočit pomocí Taijutsu nebo nějaké klanové techniky. Oba cestou složí stejné pečetě a zastaví se pět metrů od nich. Natáhnou ruku k Mizuki a z nich se objeví kouřový drak (​ENRYŪ). Kai ovládá jeden a Klon také jeden. Rozletí se na Mizuki s úmyslem ji trochu uvěznit uvnitř dýmu. Oba jen stojí a soustředí se na ovládání toho draka.*

Chakra: 16.5/37
Klon chakra: 10/10

*Všimla si, že Kaie svou technikou rozhodila. Jenže ve chvíli, kdy si uvědomila, jak nebezpečné by to mohlo být, už bylo pozdě. Šípy letěly na Kaie, a tak Mizuki mohla jen doufat, že to zvládne. Přeci jen je to její sensei, určitě si poradí s něčím takovým - alespoň v tu chvíli si to říkala. Kdyby se totiž nevyhnul, horko těžko by ho křísila.* "Tohle přeci není technika pro trénink," *došlo jí a skousla si ret. Chtěla se předvést tolik, že zapomněla na to, že tohle je spíš něco, co by použila na skutečného nepřítele. Proto se i upřímně usmála, když Kai použil kawarimi. Byla ráda, že ho to nezasáhlo v plné rychlosti. Rozhlédla se okolo a všimla si, že ji tímto způsobem prakticky obklíčili.* Jsi rychlý, *usoudila s úsměvem. Sama pochybovala, že by takovou rychlost v nohou dokázala vyvinout. Jenže neměla čas si s ním povídat. Všimla si obou draků, které vytvořil, až do té doby nic nedělala. Jenže teď byla nucená co nejrychleji zareagovat. Nejdříve se zaměřila na levou stranu. Tím směrem švihla rukou a vytvořila tak ostrou větrnou čepel (Juuha Shou), která si to brázdila přímo na kouřového draka. Na druhého draka už ale nebyla schopná reagovat, protože letěl natolik rychle, že by nebyla schopná poskládat pečetě. Musela proto několikrát odskočit zpět (dozadu, ne směrem k pravému Kaiovi). Juuha Shou zřejmě drakem proletěla, ale nezničila ho. A dost možná pak letěla přímo na Kaie. Mizuki se ale zamračila, protože neočekávala, že by vzduch s touhle potvorou nic neudělal.* "Moc slabé?" *Napadlo ji, ale sama bohužel silnější techniku tohohle rázu neměla. Skousla si ret a pohlédla na senseie. Pokud by se dál snažil ji uvěznit v drakovi, nejdřív by byla schopná pouze uhýbat. Jenže uhýbat oběma drakům je velice vyčerpávající a navíc... Tak nějak slabošské. Proto pomocí několika málo pečetí vytvořila ledového vlka (Rouga Nadare no Jutsu), rychlého tak, jak je rychlý sám Kai. Ten se rozeběhl vpravo, proti klonu s úmyslem ho zničit, přeci jen jeho síla (10) by to mohla dokázat, pokud ho chytí. A pokud ne, alespoň zaneprázdní klona natolik, aby se nemohl soustředit na ovládání draka. Vlk vydrží všechny fyzické útoky do hodnoty 15, proto by mohl být ideálním rozptýlením, které jen tak něco nesejme. V tuhle chvíli by se mohla Mizuki plně zaměřit už jen na pravého Kaie a jeho draka.*

Chakra: 21/36
Chakra klonu: 4/4

Kai Yoshimitsu
*Na její slova o tom, jak je rychlí neměl čas reagovat, protože se vyhýbal její technice. Jakmile ji obklíčili Kaiův klon viděl, jak jeho dakem něco proletělo a on instinktivně vyskočil nahoru.* (Kai-kklon) 'Fuuton?' *pomyslel si a jakmile dopadl na zem, vyslal toho draka opět proti ní. Pravý Kai stále mířil svého kouřového draka proti Mizuki a chtěl ji uvěznit uvnitř. Nechtěl ji nijak ublížit, ale jen ji chtěl donutit vzdát se. Ale i tak dostala šanci, aby složila pečetě pomocí jedné ruky, čehož využila a tak na klon mířil ledový vlk. Klon začal uskakovat a drak začal na něj útočit. Onen vlk není schopen zničit toho draka a ani drak ho není schopen zničit. Proto ho jen obmotá, aby ho znehybnil. Takto se může Kai soustředit na Mizuki a její klon. Ale jakmile vytvořila toho vlka, ten drak ji uvěznil v tom dýmu a jakmile něco neudělá, začne se dusit. Stačí aby Kai musel použít obě ruce, čímž by se drak zrušil a nebo ho donutit, použít pečetě.

Chakra: 13/37
Klon chakra: 3.5/10