Toku

MISE D

*Další mise, ale tahle ta byla jiná. Hakai měl za misi hlídat dítě v jedné rodině, protože rodiče musí pryč na celý den kvůli tomu, že jsou oba lékaři a musí do práce, protože je to naléhavé v nemocnici. Ráno se tedy dostává Hakai před dům rodiny, kde zaklepe na dveře a představí se. Rodiče však tuší, o co jde, tak ho pozvou dovnitř, kdy mu dají instrukce a všechno. Bylo brzo ráno a jejich dítě ještě spalo, tak měl Hakai nějaký ten čas ještě pro sebe. Rodiče se následně vydali do práce a Hakai zůstal v domě sám se spícím dítětem. Dítě bylo o pár let mladší, jak Hakai, ale to nevadilo. Následně se jenom protloukal domem a sledoval, co vše tu mají. On sám doma neměl tolik věcí, protože se zatím u nich moc toho nezlepšovalo. Jo, zlepšovalo se to trochu, ale ne až tak moc. Sotva si mohli koupit oblečení a dovolit nějaké lepší jídlo. Dostal se do kuchyně, kde byl uprostřed kotel a v něm nějaká polévka, kterou měl dát dítěti jako jídlo dle instrukcí, co dostal od jeho rodičů. No nebylo, co stále dělat, tak šel opět šmejdit po domě. Věděl, že by to neměl dělat, ale on v plánu nic ukrást neměl, tak proč by to byl problém? Projel koupelnu, ložnici, obývák, kuchyň, a dokonce i sklep. Jediné, kde se nekoukl tak to byl pokoj dítěte. Ovšem po hodině nic nedělání se už tak nějak začal nudit, kdy šel dítě zkontrolovat. Pomalu otevřel dveře pokoje a nakoukl dovnitř. Dítě už jaksi nespinkalo, ale hrálo si s hračkami. Přesněji s barbínami, protože měl hlídat malou holku. Hakai se jenom zasmál, kdy následně vlezl do pokoje a představil se dívce. Dívka se mu taky představila a jaksi se Hakaie ani moc nebála, kdy z toho oba měli celkem radost, že se poznali. Dívka si následně potřebovala zajít na toaletu a vyčistit zuby. Zuby si však neuměla vyčistit sama, tak jí Hakai pomohl. On sám si už taky pár dní nečistil zuby, protože se mu jaksi zničil zubní kartáček, ale on jaksi moc neukazuje zuby lidem v okolí. Po vyčistění zubů následovala snídaně, což byla polévka z kotlíku. Samozřejmě našel nějaký talíř, do kterého jí nalil naběračkou polévku a dal jí to na stůl, kde si to snědla. Dívka ho pobídla, aby si vzal taktéž polévku, kdy on s tím souhlasil a nevadilo mu to, protože on ráno nesnídá kvůli tomu, aby ušetřil jídlem na oběd. Oba následně snědli svoji snídani, kdy byl teď plán vymyslet, co budou dělat. Ovšem dívka měla svůj plán! Díky tomu, že měl Hakai trochu delší vlasy jí připomínal dívku a ona si to nějak i myslela. Proto mu řekla, že si můžou hrát s panenkami. Hakaiovi to ani nepřišlo trapné či nijak divné, protože si nikdy nehrál s panenkami a nikdy neměl ani hračky. Proto souhlasil a přesunuli se k divčině do pokoje, kde se usadili a začali si hrát. Během hraní panenek zapomněli celkem na čas. Proto jim bylo jaksi vše jedno. Když se někomu z nich chtělo na záchod, tak šel a hned se vrátil zpátky, aby si mohl hrát dále. Když měli hlad, tak se šli opět najíst. Dokonce se i mezi sebou bavili, kdy Hakai zjistil že dívka moc kamarádů nemá, tak si to s ním užívá a nebojí se ho. Čas ubíhal a hraní s panenkami pokračovala. Tvořili si různé příběhy s panenkami až do večera. Venku už se začala dělat tma, kdy Hakai jenom začal zívat a spolu s ním i dívčina. Následně se jenom postavil a šel na záchod, kdy před záchodem na něho čekala dívka, že chce jíst, ale nechce jíst sama. Proto šli spolu opět do kuchyně se najíst, kde se bavili a pokračovali v kecáním o všem možném. Hakai si to taktéž užíval, protože si jaksi více rozuměl s dívkami než s chlapci. Následně se jenom chtěli přesunout do pokoje, když už přišli rodiče z práce a začali konverzovat s nimi. Hakai jim oznámil, že vše proběhlo v pořádku a dívka mu to potvrdila. Taktéž jim řekla, že si celý den hrála s ním a s panenkami, kdy rodiče ukázali jenom takový divný a zmatený výraz, ale více to neřešili. Následně jenom oznámili, že má hotovo a poděkovali mu. Hakai se následně rozloučil s dívkou a slíbil jí, že se znovu někdy staví. Pak se rozloučil s jejími rodiči a následně šel podat oznámení, že mise je hotová a splněná. *

*Arisu vedla Reinu po jejich splněné C misi do čtvrti Toku. Pokud maličká chtěla, držela ji za ruku. Neměla s tím žádný problém a podivné pohledy kolemjdoucích ignorovala. Přeci jen většina klanových ji znala prostě jako podivínku mučitelku, která nemá ve vesnici už žádné vazby po smrti její matky. A najednou si vede vedle sebe dívku, která by na první pohled mohla být její dcerou. Každopádně spolu měli před sebou vážný hovor, který nechtěla vést jinde než u sebe doma. Nebo aspoň v domě, který ji patřil, a který kdysi svým domovem nazývala. Dorazily nejspíš mlčky před dům, který vypadal pár let po rekonstrukci. Když byla naposledy v Suně, tak se konečně rozhoupala, a nechala vnějšek domu opravit, aby ji za chvíli nepadal na hlavu. Až by se rozhodla vrátit domů. No, teď se to skvěle hodilo, jen bohužel vnitřek domu byl stále stejný. Její dětský pokoj přímo nad vchodovými dveřmi v prvním patře byl mnoho let netknutý* Tak jsme doma *nadechla se Arisu, její hlas nezněl ale moc nadšeně. Prostě k tomuto místu měla dost rozporuplné pocity, které neodkázala úplně dát stranou*

*Po splněné c misi šla s arisu do její čtvrti , když tam viděla ty lidí jak se na ně dívají chytla se arisi ruky a šla vedle ní.*“To ani v klanu momonoke nemáme tak divné lidí jako tady.“*Pomyslela si a radíš se dívala na zem.Jakmile uslyšela že jsou doma tak zvedla zrak a prohledla si dům očima.*Maminko tady pocházíš?*Zeptala se jí milým hlasem.*Je to pěkný dům a myslím že bychom mohli jít dovnitř maminko.*Řekla jí milým hlasem a snažila se nějak zlepšit náladu arisu.*Myslím si že tady s tebou budu ráda bydlet pokud nebudeš proti mamko. Ale jedna věc měly bychom pak zajít za tetou Tamayou .“Moc pěkný dům a jestli tady budeme bydlet sami dvě tak to bude nádherné místo a nemohu se dočkat jak to vypadá vevnitř .“*Pomyslela si a pustila arisu ruku a šla k domu bliž.*

*všímala si těch divných pohledů a v duchu si jen řekla to slovní spojení, které velmi často tenkrát opakoval její senpai - Toku sráči. No, ona už mezi ty sráče patřila taky, začala být poněkud arogantní oproti tomu, jaká byla jako mladší. Ale pořád to nebylo tak zlé jako někteří.* Ano, tady jsem vyrůstala *jemně se usmála, přeci jen byly tady i příjemné vzpomínky. Bylo jich hodně málo, ale byly tam. Na slova Reiny jen přikývla, trochu se ztratila ve vlastních myšlenkách a nechala Reinu, aby šla blíž k domku. Nakonec ji z toho zamyšlení dostal jeden o něco mladší shinobi* (Muž) Sasaki-sama? Vítejte doma *usmál se na ní, když se na něj podívala. Měl na sobě plášť, který patřil těm, kteří patřily k vedení klanu* Isamu-sama, ráda vás vidím *sklonila trochu hlavu v náznaku náklonosti, přeci jen naštvat si někoho z vedení klanu nechtěla. Obzvlášť, když se o ní vedení klanu začalo v posledních několika letech zajímat.* (Muž) Otec vám posílá vzkaz a prosí vás o jednu maličkost *promluvil a podá ji dva menší svitky* Podívám se, co se dá dělat. Pozdravujte otce, Isamu-sama. *věnovala mu spíš takový neupřímný úsměv, než muž odešel a Arisu se vydala za Reinou, aby odemkla a šly spolu dovnitř. Bylo cítit, že tu nikdo dlouho nebyl, takže budou muset vyvětrat, pokud se to vůbec dá v Suně udělat. Arisu ve tváři se usadil starostlivý výraz. Žádost od vůdce klanu? To nebylo typické*

*Reina šla blíž k tomu domu a smála se.*“ Takový přepych sem ještě neviděla.Jak to vypadá ve vnitř .“*Pomyslela si a poslouchala arisu. Když se otočila s úsměvem na tváří aby jí pochválila dům všimla si Jak se baví s nějakým mužem.*“Kdo to je ? Má na sobě i zajímavé oblečení a proč před ním sklání hlavu?“*Ptala se sama sebe ,ale nevěděla o co vůbec jde. Jen čekala a dívala se na ně když arisu odemkla a vešla s ní dovnitř tak se dívala kolem sebe.*Máš to tady hezké maminko.*Podívala se na arisu a viděla že má ve tváří starostlivý vyraz.*Maminko děje se něco? A co ti chtěl ten chlap? *Ptala se jí starostlivým hlasem a objala jí.*Mamko vše bude dobré nemusíš mít starosti pokud budu moct tak ti ráda pomohu.*Zbořila jemně do ní hlavu.*Vždy budu s tebou nikdy tě neopustím.*Dodala jenom a chtěla jí trochu rozveselit.*

*její domek vypadal rozhodně jako hodně slabý odvar domů, okolo kterých prošli ulicemi čtvrtí Toku. Ale alespoň něco měla po svých rodičích. Kromě hodně zlého začátku jejího života. Ale to prostě tak bylo. Byla v domě a ne jako třeba její bývalý senpai v bytě. Arisu se zastavila se synem vůdce klanu, než se rozešla k Reině. Cestou svitky šikovně schovala do kapsy, aby nevzbuzovaly v dívce zbytečné otázky. Tohle vážně mohlo počkat na někdy jindy. Ano, bude mít stále před ní tajemství, ale chtěla ji říct alespoň něco z toho, co Arisu dělá. Ne každému to mohlo být po chuti a po té C misi bylo jasné, že to bylo potřeba radši dřív než později. Zastavily se v chodbě, ze které jednak vedly schody nahoru do patra, a potom naproti vchodovým dveřím byly dveře vedoucí do obýváku. Arisu se na chvíli zastavila a nadechla se* To byl budoucí vůdce klanu Toku. Jen mi něco předal *odpověděla ještě zamyšleně. Když do jejího těla Reina zabořila hlavu a řekla ty slova, tak se Arisu na tváři vykouzlil upřímný úsměv a objala ji* Víš, čím mi nejvíc pomůžeš maličká? Když budeš pořádně trénovat a půjdeme spolu na další chuuninské zkoušky *usmála se na ní a na chvíli zapomněla na to všechno, co je čeká* A teď se půjdeme podívat, jestli tu je něco poživatelného za tu dobu *tiše se zasmála Arisu, ale nedávala tomu moc naděje. Přešla do obýváku, který byl spojený s kuchyňským koutem, kam právě zamířila. Prohrabala skříň, ze které většinu věcí vyházela přímo do koše* Sušené hovězí maso? *povytáhla obočí a podívala se na Reinu, co ona na to**

*Jak měla hlavu do ní zabořenou tak poslouchala co jí říkala.*Dobře budu se snažit ze všech sil.*Pak jí pustila a smála se na ní od ucha k uchu.*Dobře maminko.*Odvětila jí a dívala se pozorně kolem sebe.*“Co je asi na hoře ,ale bez svolení mamky tam nejdu jsem tady přece zatím host.“*Pomyslela si a šla za arisu do o bivaku přitom se rozhlížela kolem sebe.*“Takže tohle je rodný dům arisu jestli jsem to pochopila správně ,ale proč tady už dlouho nebyla ,vypadá to jako by to bylo dlouho opuštěné.“*Pomyslela si až došla k arisu slyšela co jí říká a viděla její obličej.*Jo může byt nejsem vybíravá .Jen se chci zeptat co je vlastně nahoře ?*Byla zvědava a chtěla si dům projít od shora dolu a chtěla vidět každý kout.* Budeš asi dobrá kuchařka mamko nebo umíš vařit?*Zvedla obočí když se jí ptala ,protože jí ještě neviděla vařit.*Měla bych jednu prosbu mohla bys mně mamko trénovat prosím?*Zeptala se klidným hlasem.*

*když Arisu mluvila o chuuninských zkouškách, myslela na svou poslední návštěvu Kiri a na setkání s Yinem. Další chuuninské zkoušky se konají tam. Bylo by to pěkné, kdyby její adoptivní dcera dělala chuuninské zkoušky na stejném místě jako ona* Mám oči všude, tak ne, že se budeš flákat *usmála se na ní Arisu, než přešla do obýváku a pak ke kuchyňské lince, odkud vyhrabala balíčky hovězího sušeného masa. Nic víc, co by se dalo sníst. Musela ten dům dát do pořádku i zevnitř.* Nahoře je můj starý pokoj. Vyklidíme ho a bude tvůj *odpověděla s nepřítomným úsměvem, přeci jen to bude pro Arisu těžké tam vůec vstoupit, natož likvidovat své staré věci* Dlouhé roky tu nikdo pořádně nežil... *poznamenala si spíš pro sebe, než se podívala na Reinu* Vařit? *podívala se na ní trochu zkoumavě, než se tiše zasmála* Když nakoupíme nějaké suroviny, tak ti klidně uvařím *mrkla na ní, když se ji Reina zeptala na trénink, tak se už rozesmála naplno* Počkej počkej, maličká! Pěkně postupně. Nejdřív zajdeme vyřídit to, abys mohla bydlet tady a pak všechno ostatní *usmála se Arisu a sama tím trochu našla rozvahu*

*Byla hodně napjata nemohla se dočkat jejích odpovědí.Jen se na ní smála když jí slyšela.*Jsi ta nejlepší maminka pod sluncem a já tě milkuju z celého mého srdce.*Řekla jí laskavým hlasem a smála se jak nejlíp uměla .*Dobře takže půjdeme za tetou Tamayou jestli to chápu dobře mamko? Jen jednu věc ti řeknu teta Tamya je starší osoba má sedmdesát pět let ,ale je velmi milá.*Šla k arisu až k ní došla tak jí objala,pokud se nebránila.*Půjdeme hned ?“ Snad teta Tamaya se dá přemluvit .Jsem s ní dlouho a určitě si na mně zvykla.“*Pomyslela si a užívala si vřelou náruč své mamky.*Jako to budeš v suně nebo zase odejdeš ?*Řekla jí smutným hlasem a nechtěla uvěřit že by zase odešla z vesnice aby jí dlouho zase neviděla.*

*když ji Riena říkala ty sladká slůvka, Arisu sama v sobě trochu znejistila, jestli opravdu pro Reinu bude ta nejlepší volba. Zaváhala vzhledem ke svému životu, vzhledem k tomu, že její otec stále někde žil a zabíjel ve jménu Jashina. Chtěla ho dostat a až se to stane, tak bude mít konečně klid. Do té doby nebyla prostě klidná. Nikde ve světě neměla jaksi pocit, že je úplně v bezpečí. Jistě, její dům bylo jediné místo, které by se dalo považovat za klidné útočiště. Ale až potom, co ho dá do použitelného stavu. Když se ji zeptala, jestli půjdou hned, tak si vzpomněla na ty dva svitky v kapse* Za chvilku, ještě musím něco vyřešit *usmála se na ní, zatímco se něžně vymanila z jejího objetí a posadila se na stůl a z kapsy vytáhla ty dva svitky. Oba byli obtočené stuhou a byl tam vosk s pečetí s klanovým znakem. Rozlomila jednu pečeť a v rychlosti přelétla pozvánku k vůdci klanu. Jen se pro sebe ušklíbla. Obě strany věděli, že se to nikdy nestane. Nebo minimálně ne v blízké době. Když rozlomila druhou pečeť, tak ze svitku vypadl obrázek Hakaie.* Co tenhle...? *začala Arisu a začetla se do svitku. Byla zvyklá na ledacos, ale tohle bylo silné kafe už i na ní. Byli tam informace o tom, jak probíhala jeho geninská zkouška. Možná proto se o něj klan začal víc zajímat. Házel na jméno klanu špatné světlo. I když Arisu byla bledá tak nějak přirozeně, tak tohle čtení dalo její tváři poněkud lehce nazelenalý nádech. Bylo ji z toho fyzicky nevolno, když to četla. Pokud by snad chtěla Reina dívat se ji přes rameno, tak by to nedovolila*

*Čekala na její rozhodnu ti a sledovala co děla.*Co máš ještě na práci mamko?*Zeptala se jí zvědavým hlasem.Pustila jí a sledovala co děla a pak si všimla jak ze svitku vypadla fotka hakie.*“Hakai co on má s ní společné ho.Velice by mně to zajímalo.“*Pomyslela si a šla se podívat aby věděla víc ,ale arisu jí v tom bránila.*Proč si tak zelena není ti dobře mamko?Mám za jít pro lékaře ?*Začala si dělat o ní starosti a ve tváří měla vyděšeny vyraz .*Proč vypadla fotka hakaie? Co je sním a proč mi to nechceš ukázat děje se snad něco?*Reina dostala o svou mamku dost velký strach a nevěděla co vůbec dělat byla cela v rozpacích.*

*když tak pročítala ten svitek, věděla, že to nenechá jen tak být. Přeci jen ten kluk byl před lety jediný kamarád Daichiho, syna jejího blízkého přítele a senpaie. Tohle nenechá jen tak. Na konci toho svitku byla prosba od vůdce klanu, jestli by nemohla sehnat víc informací v Zemi Ptáků, kde se prý vyskytoval. Zbyl po jeho řádění jeden svědek. Měla ho vyslechnout a uklidnit ho tím, že se o to Suna postará. Tohle už byl problém mnohem větších rozměrů, než se mohlo zdát. Ale Arisu si to uvědomovala. S tímhle by neměla váhat, ale nemohla odejít ze Suny. Zvážila všechny možnosti a nakonec si vytvořila Kage Bunshina a dala mu do ruky ten svitek, který skrývala před Reinou. Fotku Hakaie mu podala taky* Hlavní Město Země Ptáků *řekla jen, než se její klon vydal na cestu a ona se jen podívala na Reinu. Pořád ji bylo zle, ale snažila se to nutkání nějak potlačit. Po chvíli se na Reinu slabě usmála* To bude dobré, maličká. Hakai s tím má společného všechno... stal se nukeninem *prohlásila upřímně, neměla důvod ji to tajit, vlastně ji nějak nepřekvapovalo, že se znali. Nejspíš spolu chodili na Akademii. Arisu radši prudce vstala a přešla ke kuchyňské lince, kde po chvilce našla lahev whisky a skleničku. Bylo ji jedno, že tuhle její stránku Reina uvidí, ale ona musela spláchnout tu pachuť toho, co přečetla. Hodila do sebe jednoho vrchovatého panáka. Věděla, že to nezabere na dlouho, ale na dostatečně dlouhou dobu, dokud bude muset fungovat do konce dne. Opírala se rukama o kuchyňskou linku se skloněnou hlavou, aby počkala, až na ní alkohol začne působit alespoň tak, že přestane mít nutkání obrátit žaludek vzhůru nohama* Můžeme vyrazit *pronesla po několika dlouhých minutách a podívala se už klidným pohledem na Reinu* Nikam nepůjdu *usmála se na ní, než k ní přešla a znovu ji objala*

*Jen ve strachu ve tváří se na ní dívala a nevěděla co jí říct a ni co udělat ,ale chtěla jí pomoct nevěděla jak. Všimla si jak vytvořila klon a stojí u ní a když viděla jak se klon vydal pryč stále celou věc nechápala .Když slyšela ,že z hakaie je nukenin hodně jí to překvapilo.*“Tak proto jsem ho ve vesnici neviděla a je to už dlouhá doba a ještě tohle.“*Pomyslela si a nepřestávala se dívat na Arisu.Reina se jen na dívala ani hlásku ze sebe neuměla vydat.Jakmile uslyšela ,že mohou vyrazit jen nevěřila tomu že hakaie už neuvidí.Reina měla stále sírách i když arisu už vypadala podle ní lepe.Jakmile viděla ,že jí objala taky jí objala.*Maminko mám o tebe strach už je ti lepe nebo nechceš zajít k doktorovi aby ti pomohl? Jinak sem ráda ,že nikde nejdeš ,ale i tak bojím se o tebe.*Jen dodala a objala jí pevněji a zabořila do ní hlavu.*

*Arisu se cítila tak, že by nejradši vrátila čas a ten svitek vůbec neotevřela. Takhle fyzicky zle z činů nukeninů ji nebylo hodně dlouho a byla zvyklá na ledacos. Přeci jen pohybovala mezi mezi nukeniny celé roky. A naposledy ji takhle bylo, když tenhle život na hranici shinobi-nukenin začala. Ale zvykla si na hodně, na různé způsoby "platby" za informace, které získávala pro vlastní účely nebo pro vesnici, mezi kterými bylo i vlastní tělo. Dokonce se i setkala s nukeninem, který měl zálibu v kanibalismu. Ano, bylo to hodně okrajové a nechtěla radši vědět víc. Ale tohle byl vrchol a ještě to, co podrobně řekla, se stalo přímo ve vesnici. Pokud by měla tu moc rozhodnout, tak by se takového dítěte zbavila v tichosti rovnou. Bylo to kruté, ale nemuselo by se teď řešit tohle* Neboj se, Rei-chan. Budu v pořádku, slibuju *usmála se na ní a užívala si její objetí. I to ji pomohlo, aby se cítila na chvíli normálně a v pořádku* Půjdeme za tetou Tamayou? *navrhla po chvíli Arisu a něžně hladila Reině vlasy*

*Užívala si její objatí a poslouchala jí.*Dobře mamko budu ti věřit a ano můžeme.*Řekla jí klidným hlasem a užívala si i to hlazení po vlasech.Pak se z domu vydali směrem k domu kde bydlela její teta Tamaya. Až na to že bydlela mimo její klanovou čtvrt. *“ Snad teta nebude naštvaná ,že jí přivedu návštěvu. „*Pomyslela si a vedla arisu aby věděla kde to je.Když došli před dům její tety tak se smála od ucha k uchu.*Tady to je sice to není tak krásný dům jak ten tvůj.*Dům vypadal jako by mněl každou chvíli spadnout ,ale i přesto byl obyvatelný.Reina došla ke dveřím a všimla si že dveře jsou po otevřené tak sáhla do kapsy a vytáhla si boxery a nasadila si je na ruce.*“Dveře bývají zavřeně a zamčené nikdy by je nenechala po otevřené.*“Pomyslela si a otevřela dveře a vešla dovnitř , když byla ve vevnitř měla hrůzu v očích ,všude byly rozhazané věcí a také rozbité.*“Co se tady sakra stalo.“*Pomyslela si a když vešla do obývacího pokoje viděla tetu v kaluží krve a v ruce držela černou knihu a všimla si že je něco v ní založené .Byla smutná a ve tváří měla strach a od strachů u tekla do svého pokoje.Jakmile do něj vběhla zastavila se ve dveřích našla ho vdezolatním stavu. Jen se podívala na stůl kde ležel vzkaz.*Přijdu si pro tebe sestro a budeš jen semnou s pozdravem Renji .*“Sakra kdo je renji? Počkat mám i staršího bráchu?“*Pomyslela si a vrátila se k tetě a vzala jí tu knihu když to otevřela na založené stránce byla tam fotka ze dne kdy se narodila a vedle jejích rodičů stál černovlasý kluk .Pod tím byl popisek.* Renji konečně má sestru reinu ,dočkal ses jí dříve než si odešel lovit nukenin.*Rei na stála v ruce s kniho cela němá a smutná ,ale přesněji byla v šoku z toho cele ho co se dneska dozvěděla a den ještě nekonči.I kdyby na ní někdo mluvil byla by mimo a nevnímala by jen se začala utápět v myšlenkách.*

*Arisu se vydala s Reinou do domu, kde Reina bydlela. Od první chvíle se ji něco nezdálo. Takhle prostě nevypadal normální dům. Ne vzhledem, ale jako profesionální stopař cítila něco prohnilého. A její kariéra mučitelky ji v tom jen utvrdila. Chtěla nejradši stáhnout Reinu zpátky a sama jít dovnitř, aby ji ušetřila případně něčeho hrozného, ale nechala ji. Byla to svým způsobem lekce sama pro sebe. Nemohla přeci maličkou chránit přede vším. Už zabila při geninské zkoušce, nebyla tak úplně už dítě. A uvědomila si, že ona už ve chvíli, kdy byla genin, plánovala svou pomstu, která měla skončit tím, že se stane nukeninem. Prostě nechala Reinu, aby vešla dovnitř a sama vešla za ní. Byla jen tichý pozorovatel, nijak nebránila Reině, aby pak utekla do jiné místnosti. Přeci jen to pro ní musel být šok. Arisu se na to dívala poněkud bez emocí, takže ještě dřív, než se Reina vrátila, přečetla si ten vzkaz a všimla i na tu fotku v knížce, ale všechno vypadalo netknuté, jako by se toho Arisu vůbec nedotkla. Jediné, co ji uniklo, byl ten vzkaz v Reinině pokoji. Měla neodbytný pocit, že tohle bylo sakra špatně. Bohužel měla paměť na tváře a ten kluk... Někoho ji silně připomínal. Ale teď se musela postarat o Reinu a poslat vzkaz na policejní stanici. Což to druhé udělala okamžitě. Pak si dřepla k Reině a položila ji ruku na rameno. Nemluvila na ní, jen ji dotekem chtěla dát najevo, že je tam s ní*

*Jak se utápěla v myšlenkách a dívala se na fotku v knize a nemohla stálé věřit tomu ,že má sourozence a nikdo jí to nikdy neřekl.*“Proč ? Proč se to hle muselo stát mí a proč mám bratra ani o tom nevím.“*Pomyslela si a cítila jak má ruku na ramenní jen se pomalu podívala a ve tváří šlo vidět že hodně smíšené pocity.*Mamko co bude semnou ? A Nevím proč mi nikdy neřekli že mám bratra ?*Ptala se jí hodně vyděšeným hlasem.* Tak a jsem úplně sama.*Prostě zapomněla ,že má ještě arisu ,i když ještě jí neměla ve své péči.* Nevím co budu dělat a bojím se.*Začala se cela třást a měla hodně divný pocit. Přitom z ní mluvila beznaděj.I když si dala slib že nebude brečet tekly jí slzy jak nikdy dřív.*

*Arisu trhalo srdce na kousky, když ji viděla takhle, ale tím, že by ji litovala, by ji nijak nepomohla. To věděla sama, proto musela zůstat nohama na zemi. Sledovala malou a snažila se být jen tichou oporou pro ní. Nic víc Reina v tuto chvíli nepotřebovala. Jenže i v Arisu se něco zlomilo a ve chvíli, kdy Reina prohlásila, že je sama, tak se jen slabě usmála* Nejsi sama, maličká. Máš mě *řekla tiše, bylo ji v tuhle chvíli jedno, že ji ještě nemá v péči. Měla v klanu docela slovo, když se na ní s prosbami obrací i vůdce klanu. Však ona to nějak zařídí, aby mohla být Reina s ní. Jakkoli. Když se maličká začala chvět, prostě si ji stáhla do náruče a pevně ji objala* Neboj se, zlatíčko. Jsem tady s tebou, ano? Ochráním tě *šeptala ji, aby ji aspoň malinko uklidnila, bylo ji jedno, že pláče nebo že by ji snad mohla zamokřit oblečení. Jen chtěla, aby Reina cítila její oporu. Mezitím dorazila první policejní hlídka. Arisu jim všechno důležité napsala v krátkém vzkazu, který poslala pomocí jutsu přímo na policejní stanici. Nemusely s nimi ani jedna vůbec mluvit*

*Byla docela dost v rozpacích ,ale když jí objala jí taky a neuměla přestát brečet ,ale přestála se třást.*Dobře a jen díky tobě se necítím sama.S tebou nikdy nebudu sama maminko.*Zašeptala jí ubrečeným hlasem do ucha. Jen jí pevně držela v objetí a nechtěla se jí pustit.*Chci jít domu nechci tady už byt na takovém místě.Prosím vem mně do bezpečí .*Přestávala brečet a řekla jí to smutným hlasem a pustila jí.Boxery si schovala do kapsy a jen si užívala její vřele objeti a snažila se nemyslet na to nejhorší .*Jen doufám že se s tím renji už nepotkám ,ale co když se mně pokusí najít?*Řekla vystrašeným hlasem.*“Kdy se tady objevili ti policajti?“*Pomyslela si a dala pusu na líčko arisu.*Budeš skvěla mamka.*Zašeptala jí do ouška. Čekala co bude dal s ní jestli jí tu necha zda její přání vysliši.*

*jak u ní seděla a držela ji v náručí, nebylo pro ní nic jiného důležité. Reina ji přirostla k srdci víc než kdokoli jiný. Nebyl pro ní rozhodně problém představit si, že by mohla být její biologická dcera. Ale nebyla a ona ji dá všechno, co může, aby její maličká byla šťastná. Aby byla v klidu, než se vydá na chuuninské zkoušky. Arisu vstala a vzala Reinu do náruče. Nehodlala ji od sebe pustit, i když to mohlo vypadat komicky, přeci jen Reina už nebyla úplně malé děcko. Ale pro Arisu vždycky bude její malá holčička.* Ochráním tě *pošeptala ji do ucha* Dobře, půjdeme domů, ano? *její slova k Reině byla tichá a vlídná. Nejradši by ji dala všechno, co měla. Zamilovala si ji jako kdyby byla její vlastní. Kývla na pozdrav policistům a prostě Reinu odnesla v náručí k sobě domů. Vyšla s ní do patra, kde ji položila do svého starého pokoje na postel. Nejdřív šla otevřít okno, než si k ní sedla* Tady budeš v bezpečí, slibuju *promluvila tiše, na posteli byla lehká přikrývka a polštář. Jinak v pokoji byla knihovna s různými knihami a svitky. Měla tam různé svitky ohledně tehcnik, které sama uměla už tolik let, včetně vyvolávání bytostí Kumenju. Neměla důvod to před Reinou případně schovávat. Pak v pokoji byl i pracovní stůl, na kterém byly položené a rozházené dost let staré kresby. Od nějakých soubojových kreseb, na kterých se často vyskytoval muž s fialovými vlasy, pak o dost mladší blonďák a černovlasý chlapec. Až po kresby, které vypadaly jako návrhy na tetování* Odpočiň si. Můžeš to tu pak prozkoumat dle libosti *usmála se Arisu a doufala, že ji tím zvedne trochu náladu*

*Byla hodně překvapena když jí vzala do na ruče .*“Radši bych šla po svojich ,ale s mamkou se hádat nebudu.“*Pomyslela si nechala se nést jen se jí pevněji držela.*Dobře maminko.*Opřela si o ní hlavu a zavřela oči. A jen vzpomínala na tetu Tamaya jak ještě žila a ne na to co se jí přihodilo chtěla na to zapomenout.Oči otevřela až ležela v domě ve kterém byly než se vydali za tetou.*Dobře maminko.*Sedla si vedle mamky a ruce si položila na klin.*Dobře maminko ,ale až se budu cítit lip.Jen mi nejde do proč mi biologičtí rodiče nikdy neřekli že mam bratra ani teta ,ale vypadalo to jako by se mi to chystala říct. Ale co určitě vím.*Podívala se arisu do oči pokud se jí dívala taky.*Sice nejsi moje biologická mamka i tak jsi jako moje biologická maminka ,protože jsi skoro stejná jako ona a i chováním jí dost připomínáš. Jinak na sto procent jsem si jistá ,že jsi moje práva mamka ,která nikdy neumřela .*Usmála se na ní a objala jí.*Nikdy se tě nevzdám maminko ,vždy budeš moje mamka a je mi jedno kdo co říká ty jsi moje jedína.*Řekla jí to upřímně a hlavně osrdce.*

*bylo to tak nějak automatické, že ji odnesla v náručí. Moc nad tím nepřemýšlela, prostě ji chtěla být nablízku, aby měla pocit, že ji dokáže ochránit před vším, co na ní číhá. Nebo aspoň aby ten pocit měla Arisu, že to dokáže. Ačkoli věděla, jak nemožné to je. V klidu byla i vnitřně ve chvíli, kdy už ji položila na postel. Už byly doma a Reině nemohl už nikdo ublížit. Rozhodně ne u ní doma. Vyslechla si její slova, která ji tak nějak vehnala trochu slzy do očí, ale snažila se je hned zahnat. Nechala se od ní obejmout a taky kolem ní omotala ruce* Slibuju, že tě ochráním *pošeptala a myslela to zcela vážně, nedokázala si představit, že díky nějaké blbé chybě by přišla o Reinu. To ani nevěděla, že pro ní bude důležitější než je teď. Sama si musela srovnat myšlenky v hlavě a hlavně musela zařídit, aby byla Reina v její péči. Ačkoli už byla dost velká na to, aby to nebylo potřeba řešit*

*Užívala si její objati a jen si opřela hlavu a zavřela oči.Jak měla zavřené oči tak jen poslouchala její slova.Měla pocit ,že díky arisu se jí nic stát nemůže.*“ Nečekala bych ,že to je takový pocit mít rodinu je to dlouhá doba ,kdy mně tak hle objímal a je to příjemné.“*Pomyslela si a přitom pomalu usínala v její objetí .Byla z cele dne unavená a asi za to mohlo i ten incident co viděla u její tety.Sice se bránila aby neusínala ,jenže jí únava přemohla až na konec usla. Spala tvrdě ale s úsměvem na tváří až jí ruce polevily a sjeli její mamce po zádech podél těla kde nakonec zůstaly .A nechávala si zdát jen o tom jak byla sama s mamkou šťastná.Přitom jen ze sebe jen vídala ze spaní.*Mám tě ráda maminko.*Pak už nevydala ze sebe nic.Jen spála.*

*Arisu měla už pár dní poněkud temnější období, že se ani moc neukazovala doma. Prostě nechtěla, aby ji takhle Reina viděla. zvládla ji trochu poupravit její starý pokoj, aby ji vyhovoval. Vzít si z něj věci, které byly prostě moc osobní, jako její kresby, a dala si je do ložnice, kde bývala nejčastěji, když byla doma. Samozřejmě nesměl chybět dostatek jídla a pití, aby nemusela Reina nějak extra nakupovat nebo tak. Ale jinak už skoro týden se doma neukázala. Teď byla na cestě domů, přeci jen potřebovala se nějak hodit do normálního stavu po tom, co provedla Ichimu a co všechno prováděla v zapomenuté čtvrti a v mučitelské centrále. Vypadala dost nevyspale, ale to nejvýraznější, bylo její pár dní staré tetování na pravé paži (tohle). Vypadala každopádně drsněji než dřív*

*Reina chodila s týmem na mise a končili úspěšně, když se pokaždé vrátila domu tak její mamka tam nebyla.Nic jiné ho jí nezbývalo než se postarat o domácnost uklízela a snažila se byt zachovat v čistotě.Bylo ráno a reina si přistála a dala se do úklidu.*“ Mamka má asi hodně práce cely týden nebyla doma a všechno nechala na mně.Ale nevadí aspoň se Vráti do čistého.“*Pomyslela si a pokračovala s úklidem. Když byla ze vším hotova ,tak šla na dvorek a sedla si skrčila nohy a ruce si položila na kolena.Poté dýchala z hluboká a začala meditovat.*“ Snad se mamka brzo vrátí ať jí můžu říct o těch misích.“*Prohodila si hlavou jako by nic. Asi po hodině se zvedla a zašla do kuchyně kde vytáhla ryží a nechala jí vařit ,pak nakrájela kuřecí maso a zeleninu a smažila jí na pánví. Když bylo uvařeno po uklízela nádobí ,které napřed umyla a pak prostřela stůl pro dva kdyby se náhodou mamka vrátila.*“Snad to mamku potěší.“*Pomyslela si a lehla si na chvilku na gauč kde nakonec usla.*

*i když vypadala hodně unaveně, tak ji bylo jasné, že jen tak neusne. Prožila si už dost, aby o tom věděla své. Radši se bude soustředit na Reinu, aby se její temnota trochu rozpustila. Ale věděla, že nebude ta hodná mamka v současné chvíli. Na to ji až příliš požírali její vlastní démoni. Pomalu se blížila k domku, u kterého se děsila, jak bude vypadat, když tam týden nebyla. Ne, že by si snad myslela, že si maličká neporadí, ale stejně. Byla to malá holka a nebyla tak donucená jako Arisu postarat se sama o sebe už od útlého věku. Předpokládala, že u tety Tamayi měla všechno, na co si vzpomněla. A pak přijde k ní a ona jednu z prvních věcí, co udělá, že ji nechá týden samotnou. Fakt matka roku. Ne celého desetiletí! Vyčítala si to a to ji dvakrát nepomáhalo. Když se dostala konečně domů, ucítila jídlo. Snažila se proto zahnat trochu chmury, než vstoupila do obýváku, kde bylo prostřeno pro dvě a seděla u stolu Reina* Maličká... *donutila se k úsměvu, ale uvědomovala si, že vypadala fakt strašně. Možná ještě hůř, než když se dozvěděla o Hakaiovi*

*Když se vzbudila tak se posadila na gauč a protírala si oči.Pak se rozhlédla kolem sebe a mamku nikde neviděla a tak se rozhodla ,že jí počká u stolu v kuchyní. Jen se usadila u stolu a opřela si ruce o stul. Dívala se na jídlo.*“ To zase budu jíst sama ,ale mamka mi už chybí.“*Pomyslela si a když uslyšela hlas arisu rychle se po hlase otočila.*Mamko vítej ráda tě vidím.*Vstála od stolu a šla jí hned obejmout .Přitom si všimla ,že má na sobě tetovaní.*“ Sluší jí to všechno a jsem ráda ,že je konečně doma.“*Pomyslela si a pevně jí držela v objeti.*Udělala jsem nám jídlo a kromě toho jsem cely týden uklízela tak je tady čisto.Když jsi tady nebyla tak jsem se o domácnost starala já.*Řekla jí s úsměvem na tváří.*Takže můžeš byt v klidu nic uklízet nemusíš maminko.Jak pak ses mněla ? Hodně práce?*Ptala se jí zvědavým hlasem.A to nejlepší si nechávala k jídlu.*

*když ji přišla Reina obejmout, ucítila alespoň na chvíli takový ten pocit domova, ale mělo by to být naopak. Měla by ji ten pocit dávat ona. Přišla si vážně jak příšerná matka, ač adoptivní. Jenže problém byl, že Arisu neměla jak vědět, jak se má chovat máma. Ona se musela postarat sama o sebe a o svojí matku už od pěti let. Netušila, jaké je to mít mámu, která se o ní starala. Která se o ní zajímala. Prostě ji to bylo cizí, ale nechtěla, aby Reina zažívala podobné pocity* Děkuju, Rei-chan *pošeptala a držela ji v objetí, jako kdyby ji nechtěla nikdy pustit. Potřebovala ji, ona byla její pevný bod, kvůli kterému se nepoddala úplně svým vnitřním démonům. Ona byla tím světlem v jejím životě. Byla pro ní důležitější než by ji kdy řekla* Nejspíš se musíme učit od sebe navzájem. Dej mi ještě šanci a nauč mě, jak být dobrou mámou *promluvila vážně, než se od ní odtáhla, aby se ji podívala do očí. Dala najevo své obavy, neskutečnou bolest, kterou mohla Reina takřka nahmatat. Měla strach, že ji zklame. Už dřív se rozhodla, že k ní bude upřímná. Teď bylo na čase podle toho konat* Ztratila jsem se ve svých problémech a na těch pár dní... Držela jsi mě nad vodou. Jen jsem musela najít sama sebe. Budeš to mít se mnou asi těžké, maličká, ale budu se snažit *pousmála se na ní, zatímco se ji stále dívala do očí*

*Užívala si objetí po dlouhé době co byla mamka doma.Přitom poslouchala její milá slůvka.Potěch jejích slovech jen vykulila oči.*Dobře maminko není to zas tak složité jak si myslíš.*Řekla upřímným hlasem.*Vždit jsi dobrá mamka a vedeš si skvělé.*Snažila se jí zvednout náladu .Vjely jí slzy do krajíčku oči a smála se na ní.*Pověs maminko co tě trápí bude lepší jak se vyspovidáš a uleví se ti. To nějak zvládnu už tak mala nejsem a jsem sobě stáčná a krom toho si mně i dost naučila.*Řekla milým hlasem.*Jinak jako mamka nezklameš a krom toho jsi ještě lepší než moje zesnula mamka a ještě máme spolu velké citové pouto a to nám nikdo vzít nemůže.*Snažila se arisu dodat víru v samou sebe aby si víc věřila a tolik se nepodceňovala.*K tomu aby si byla dobrá mamka nic nepotřebuješ stáčí aby sis dělala starosti, dávala lásku a péči se soucitem. Ty už všechno si mi dala lásku, děláš si o mně starosti, péčí s citem, domov a to nejdůležitější za co jsem ti nejvíc vděčná rodinu.*Řekla jí to ubrečeným hlasem ,ale nebrečela ze smutků ,ale z radostí ,protože ty slova co řekla myslela od srdce a upřímně a celou dobu se jí dívala do oči.*

*Arisu se snažila být silná, ale uvnitř se složila jak domeček z karet. Ale na oko se snažila být silnější, než doopravdy byla. Pokusila se na ní usmát, když ji Reina se snažila trochu zvednout náladu a sebevědomí. Jenže to bylo trochu marné, protože sama znala, jak se cítila, když její máma nebyla schopná fungovat. A Arisu se prostě celý život bála, že jednou skončí jako ona. Jednou bude takřka bezvládný kus masa, který se utápí ve svých vnitřních démonech. Že bude po nocích mít záchvaty podobně jako její vlastní matka. Chtěla se tomu vyvarovat, ale poprvé po dlouhé době cítila, že něco podobného právě zažívá. A to bylo určitě ještě slabé oproti tomu, co zažívala Etsuke. To přetrhané pouto s Ichigem, posledním z rodiny Yori ji prostě svým způsobem zlomilo. Jen se musela postavit na vlastní nohy. Normálně by to nebyl takový problém, ale teď měla na starost i Reinu* To bude dobré, Rei-chan. Jen mě poprosil někdo, kdo je mi blízký, abych mu na čas vymazala vzpomínky, které spolu máme. Nechce si pamatovat to, co pro sebe znamenáme *promluvila upřímně a dala na odiv tu bolest, kterou cítila. Po takové době. Hlavou se ji prohnalo, že by tohle chtěla říkat někomu jinému. Že by se chtěla přeci jen sesypat na jiné rameno než Reinino. Chtěla o tom mluvit s Yinem. Když Reina řekla ty poslední slova, znovu si ji schovala do náruče* Budu tady vždycky, když budeš potřebovat *zašeptala, ale z jejích očí neskanula ani jedna slza. Měla z toho východisko. No, alespoň malinko. Uklidnilo ji to pro tuhle chvíli* Pojď se najíst *vyzvala ji poněkud klidnějším hlasem a byla zvědavá, co všechno za ten týden Reina dělala*

*Hned si začala utírat slzy a jen se dívala na mamku.Poslouchala jí dobře a z toho co jí řekla byla velmi překvapena .*Ted to sice bolí ,ale čas to zprávy. Neměla by si byt na sebe tak přísná a měla by sis odpočinout .*Šlo vidět ,že měla o arisu strach.*Třeba věděl ,že tě nikdy nezíská pro sebe a všechno ho tebe připomínalo. Třeba chtěl začít novy život ,ale s těmi myšlenkami nemohl začít.Sice nevím co bylo mezi tebou a ním ,ale pokud k němu ještě něco cítíš ,tak bys mu mohla i vzpomínky vrátit.*Říkala jí to klidným hlasem a ve tváří šlo vidět ,že se o ní bojí víc než dost. Podobný stav viděla u své mamky než umřela ,ale nechtěla to zažít z novu měla stejné chování jak její mamka ,která měla nemoc a ta nemoc za to mohla. Když jí arisu schovala do náruče ,tak si to užívala ,ale stejně měla strach .Poslechla si její slova,ale neměnilo to její pocit strachu.*Dobře.*Pak se z její náruče dostala a šla si sednout ke stolu.Jakmile seděla sklonila hlavu ke stolu.Šlo vidět ,že už nevěděla jak by mohla arisu zvednout náladu a tak nad tím přemýšlela a na tváří šlo vidět že se trápí.*

*Arisu trochu zalitovala, že to Reině řekla, že vyletělo to z ní tak spontánně, že s tím nemohla už nic udělat. Ta bolest, kterou cítila ze "ztráty" Ichiga, byla prostě příliš silná na to, aby to v sobě dusila. Ještě nějakou chvíli nechtěla skončit jako její matka. Přeci jen Arisu si vždycky myslela, že matka ji něco tajila a to tajemství si vzala do hrobu a to doslova, protože zemřela vlastní rukou. To bylo to poslední, na co našla sílu. Sledovala Reinu, jak o ní měla strach a vzpomněla si, že se takhle dívala na vlastní matku. Prostě se musela vzchopit. Nesmí dovolit, aby Reina zažívala to samé jako ona v dětství a v průběhu dospívání* Takhle je to lepší *poznamenala ještě k těm vzpomínkám, ale dál se o tom bavit nechtěla. Když Reinu pustila si sednout, tak vstala taky a aspoň nandala jídlo, které by si daly. Vypadalo to fakt chutně, takže Arisu po těch dnech dostala hlad. Když si sedla naproti Reině, tak se jen usmála. Už vypadala vcelku v pořádku. Minimálně se dokázala rychle ovládnout* Co kdybychom šli po jídle trénovat? Abych věděla, jak šikovnou mám dcerku *usmála se na ní povzbudivě, nechtěla, aby se kvůli ní trápila. To si vážně nezasloužila. Arisu se po téhle otázce pustila do jídla s přáním dobré chutě*

*Seděla a nevěděla co dal ,ale když zaslechla změnu hlasu své mamky tak zvedla hlavu a podívala se na ní.Přitom ji poslouchala.Jakmile si všimla úsměvu na tváří tak strach jí přešel a z měnil se do krásného úsměvu.*Dobře maminko jak si přeješ.*Řekla jí to s úsměvem na tváří a také jí popřála.* Dobrou chuť a ještě jedna novina mamko s týmem jsme splnili čtyři D mise a všechny skončily úspěchem.*Jen jí to pověděla a pustila se do jídla měla velký hlad ,ale měla dost velkou radost, že může i s mamkou si za trénovat ,že může s ní trávit i čas.*Co bys si chtěla trénovat zas takový talent nejsem.*Jen dodala veselým hlasem a pokračovala v jídle.Jakmile byla po jídle vstala od stolu a umyla si po sobě nádobí a hned ho s chovala na své místo kde patřilo. Pak si sedla zpět naproti Arisu a položila si ruce na stul a s úsměvem na tváří sledovala jak arisu jí.*Doufám že ti to chutná maminko?*Zeptala se jí zvědavým hlasem a dívala se jí do oči.*

*naštěstí se díky Reině v toho svého trochu katonického stavu dokázala vzpamatovat rychle. Sama si ani neuvědomovala, jak je pro ní ta malá fialovláska důležitá. A když si všimla jejího úsměvu, tak ji to uklidnilo ještě víc. Když ji popřála dobrou chuť a zmínila své splněné mise, tak se na ní Arisu ještě upřímněji usmála* Tak to je velmi dobrá zpráva *dodala, než začala jíst. Sama dostala docela hlad, takže chvíli mlčky jedla. Přemýšlela nad tím, jak budou trénovat. Věděla, že se Reina zaměřuje na taijutsu. To nebylo zrovna odvětví, které Arisu nějak extra ovládala. Přeci jen se zaměřovala na genjutsu a taijutsu ji bylo docela cizí. Taijutsu chlapíky měla vždycky kolem sebe na misích. Ona sama se do toho nehrnula. Ale všimla si, že její svitek s Kumenju, který nechala v knihovně v Reinině pokoji, teda jejím bývalém, byl na jiném místě, než tam, kde ho nechávala. Napadlo ji, že se o to třeba Reina zajímala* Je to moc dobré *usmála se na ní, rozhodně se to minimálně dalo jíst a to se počítalo. Arisu napadla myšlenka, že tím pádem by vážně po chuuninských zkouškách Reiny mohla znovu utéct do světa. Čas v Suně ji evidentně nesvědčil. Když dojedla, sama odnesla svůj talíř a umyla ho a uklidila. Nechtěla, aby ji nějak Reina obskakovala, přeci jen stačilo, že ji tu teď týden nechala samotnou* Vyrazíme? *usmála se na ní a sama si tak nevědomky sáhla na pravé zápěstí, jako kdyby se ujišťovala, že to, co tam má být, tam opravdu je. Měla v plánu s ní jít do klanového doja a bylo ji upřímně úplně jedno, že Reina tak nějak úplně ke klanu nepatří*

*Jak se děla a dívala se na ní tak přemýšlela co měla na myslí trénovat.Poslouchala jí ráda , když slyšela že je to dobré udělal se jí usměv od ucha k uchu.Pak se dívala co arisu děla a jen se smála.Jakmile slyšela její slova tak jen s radostí dodala.*Ano maminko můžeme jít.*Pak vstála zasunula za sebou židlí ke stolu a vydala se na chodbu kde si obula sandále, pak šla na ní čekat před dům a jen se dívala na oblohu.*“ Kam asi půjdeme jen přemýšlela a dívala se jestli arisu jde.Když pak s arisu došli ke klanovému doju tak se reina předním zastavila a jen se nechápavě dívala na arisu.*Myslíš ,že můžu jít dovnitř i když jsem z klanu Monoke?Maminko nechci ti způsobit problém .*jen se smutně podívala k zemi a byla trochu v rozpacích.*

*Arisu uklidila talíř i příbory, než se otočila na Reinu s tím, jestli můžou vyrazit. Měla rozhodně v plánu jít do klanového doja, přeci jen tam bylo snesitelněji a myslela si, že nikomu by to nemuselo vadit. Každopádně Arisu si nebrala žádné vybavení nebo tak, takže stačilo se obout a vydat se ke klanovému doju* Kdyby to někomu vadilo, je to jejich problém. dokážu si to obhájit *usmála se na ní povzbudivě a společně s ní se vydala do doja, kde nikdo nebyl. Arisu to ani pomocí stopařské schopnosti nekontrolovala, bylo ji to jedno, jestli tam někdo byl nebo ne. Vzpomněla si, jak tu trávila volný čas mezi mučitelskými tréninky. Už dlouho extra netrénovala. Nejspíš by s tím mohla taky něco udělat. Ale ne teď s Reinou. Arisu by byla pro Reinu moc silný soupeř. Když za nimi zavřela, bylo znát, že je tu trochu chladněji než venku a rozhodně trochu vlhčí vzduch díky přítomné vodě* Všimla jsem si, že jsi si prohlížela jeden svitek *začala bez obalu, samozřejmě myslela ten s Kumenju*

*jen tam stála a přemýšlela zdá to je dobrý nápad.Její slova jí vykouzlily usměv na tváří a pak vešla dovnitř s mamkou.Jakmile vevnitř tak se rozhlížela kolem sebe.Když uslyšela o svitku tak se podívala arisu do oči.*Ano mamko četla jsem si jeden svitek,ale jak to víš?*Podívala se na ní zvědavým pohledem.*Proč jsi mně sem vzála ?*“ Poslední dobou co jsem jí neviděla chová se jinak.“*Pomyslela si a nevěděla o co vůbec jde.Jen tam stála a nemohla se dočkat co jí odpoví.*Co to bylo za lidí na těch malbách když už jsme u toho ?*Měla dost otázek ohledně ní ale chtěla se jí ptát postupně ne najednou.*

*Arisu byla v poněkud nebezpečné náladě, trénink pro ní z velké části poslední dobou znamenal, že byla jako senpai na těch mučitelských trénincích. no, měla v plánu trochu Reinu zmást nebo minimálně ji trochu nějakým genjutsu prostě vyprovokovat. Pokud to měl být trénink proti nim dvěma, musela ji začít brát jako soupeře, až pak jako mamku. A nehodlala ji šetřit, ačkoli se hodlala vyhnout těm drsným genjutsu. Ale přeci jen hodlala si maličkou vyzkoušet* Myslíš, že si nevšimnu, když svitek, který jsem nechala v knihovně, je najednou na jiném místě a jinak, než byl? *povytáhla obočí, jako by si Reinu zkoušela, než složila pár pečetí a vyfoukla na ní dým (Gensou Kiri), kdy Reina, která je uvnitř, vidí různé situace z minulosti. Arisu mezitím složila pečetě na Kuemn Sowaka a z brány vylezla Genbu. Bytost, kterou skoro nevyvolávala, ale pro tohle cvičení byla vhodná. Vyskočila na ní a pak až nehcala zmizel ten kouř kolem Reiny* Dostaň mě z té želvy a dostaneš odpovědi na své otázky... *zadala ji zdánlivě jednoduchý úkol*

*Poslouchala jí a jen kývla chápavě a sklonila hlavu k zemi když jí zvedla viděla dým a své těžké dny kdy jí umřely rodiče, smrt tety tamayi a vše zlé na co chtěla zapomenout.*“Co to sakra je.“*Pomyslela si a byla z toho trochu vyděšena ,ale když dým se rozplynul viděla jak arisu stojí na zadech obří želvy.Byla velíce překvapena .Přitom poslouchala arisu.*Dobře mamko jak si přeješ.*Chvilku stála a přemýšlela jak by jí mohla dostat dolu,ale napadla jí jedína věc.Vytáhla z pouzdra co měla na noze boxery.Jeden si dala do pravé a levé ruky pote soustředila chakru do nich.“Hien.“Boxery začali ze sebe chakru a prodloužili ostři ,ale chtěla aby to fungovalo ,tak do nich vložila víc chakry a pak z každé strany do želvy sekla podélně.Dávala si bacha aby nikomu neublížila.*“Jen doufám že to fungovat dala jsem do toho víc chakry než jsem chtěla .“*Pomyslela si a snažila se aby se to povedlo,jen doufala.*