Náměstí

*Ryuu se trochu zarazil, moc netusil, proc se omlouvala, ale asi si pripadala spatne, za tu poznamku. Jen se pousmal, po nose se mu lehce rozrostla ruzova barva, lichotky moc dobre prijimat neumel. Nicmene zakroutil hlavou a mavl rukou.* To nic neni. Nijak ses me nedotkla.... S tim tvym ucenim by ti mohlo pomoct treba neco zajimavejsiho, nez ucebnice. *zamyslel se.*Popros bratra, aby ti formou vypraveni pomohl s ucenim, nebo si to cele pis barevne. Narevne poznamky si lip zapamatujes a ani by ses nemusela tolik ucit doma. *dal uz moc nevedel, co vymyslet.*

*Nápad Ryuua jej príde celkom logický ale v momentálnej situácii to má maličký háčik* Viete... Môj brat práve teraz veľa času nemá. Mám pocit, že má nejaké dievča. *Otrávene prevráti očami. Nemá túto informáciu síce potvrdenú ale v poslednej dobe ak ho stretáva v dedine mimo klan, tak je v spoločnosti nejakej tmavovlásky približne v jeho veku. Sama netuší, či ju viac štve to, že na ňu nemá vôbec čas alebo to, že ju ešte tomu dievčaťu nepredstavil*

*Ryuu se pousmal.* Musis si u nej vyprpsit alespon jeden den v tydnu a nebo rekni nekomu ze starsich, ktere znas.... Ja bych ti rad pomohl, ale jdu pryc. Moje rozhodnuti by ani Rias nezmenila, natoz taky maly capart jako ty. *Zasmal se a pretahl si cop pres rameno na hrud a chvili si s vlasy hral, jakoby to byl provaz.*

*Chce sa uraziť skrz označenie capart, ktoré je adresované na jej adresu ale čosi ju zastavi. Respektíve, keď zaznie meno Rias, oči sa jej rozšíria a ústa otvoria do údivu. Napadne jej, že jej senpai predsa nemusí byť jediná Rias v dedine. Alebo že by?* Vy poznáte Rias Gremory? *Spýta sa bez premýšľania a celá sa k nemu otočí. Celkom ju uchváti dĺžka vlasov Ryuua, ktorej začne venovať pozornosť až teraz. Sama má dosť dlhé vlasy ale nikdy ich nemala na výzor také jemné ako Ryuu. Sama si svoje končeky vláskov chytí do rúk a premýšľa o prípadnom skrátení*

*Ryuu se pousmal.* Ano znam, dokonce s tou maniackou ziju. Byli jsme spolu v sirotcinci a zaprisahl jsem se, ze ji zaridim lepsi zivot, nez nasla mezi sirotky, tak spolu ted bydlime. Proc? Ty ji znas taky? Ona strka nos do vseho, co se kde sustne.... Neprekvapovalo by me to. *Zasmal se a kontroloval si vlasy. Dost si na nich zakladal. Jak rikala Akira, diky nim ho kazdy pozna. To jeste netusil, ze tohle bude v budoucnu resit aby jej nikdo diky nim neidentifikoval. Tedy presny opak toho, proc je ma tak dlouhe ted.*

*Ak bola predtým prekvapená, tak teraz by pokojne aj obrazne spadla zo stoličky. Má zatiaľ dvoch senpaiov a podľa nových informácií spolu dokonca bývajú* Vy a Rias ste spolu ako frajeri? *Spýta sa a v duchu sa zamysli, či by bolo vhodné sa pýtať na sirotinec. Nakoniec túto myšlienku úplne zatrhne a rozhodne sa v tom nevŕtať. Hlavne by to z jej pohľadu nemalo dôvod. Sama síce v podstate sirotka je ale nikdy necítila pocit osamelosti. Jej adoptivni rodičia spolu s Atsushim jej zabezpečujú odjakživa úžasný život, takže nikdy nezostala na nič sama* "Kto vie aké to musí byť..." *V duchu ju zároveň máta zvedavosť ohľadom okolností, skrz ktoré sú momentálne tam kde sú ale viackrát ju už Atsu upozornil na to, že sa nemá hrabať vo veciach, do ktorých ju nič nie je*

*Ryuu zarazene zamrkal. Pak se roztrasl a zacal se hrozne nahlas smat. Malem spadl ze zidle, jak se smal. Musel se prdrzet pultiku.* Hahahahaaaaa, neblazni, vsak je o dva roky starsi, urcite by me ani nechtela. *otrel si oci od slz.* ja ji mam rad, ale nemam na takove srandy cas. Mam jine cile
nez tohle a hlavne moje soustredenost miri nekam jinam.

*Uvedomí si, že vlastne ani netuší, koľko má Rias rokov. A ono je to v podstate asi aj jedno. Začne sa potichu smiať spolu s Ryuuom a snaží sa zakryť zahanbenie v tvári skrz otázku, ktorú mu položila a ktorá je podľa jeho reakcií úplne absurdná* Vaše ciele sú teraz asi to lovenie a cestovanie, ak som dobre pochopila. *Skonštatuje a odsunie od seba zvyšok danga s tým, že už viac nebude* Čo zaujímavé sa vám na cestách stalo? Je tam vonku veľa zlých ľudí? Atsu stále hovorí o tom ako je to nebezpečné nedávať pozor a kto mi môže ublížiť... Až sa bojím vôbec odísť z dediny niekam sama. *Žiaľ je Naomi jedno z tých viac ukecaných detí a zvedavosť je jej druhé meno*

Cestovani je na prvnim miste a prace pro vesnici spolu s nim. *Prohlasil tak presvedcene, ze by i sam sobe uveril, ze mu na vesnici zalezi. Ryuu ale vesnici nenavidel a cim driv by ji opustil, tim lepe. Nicmene nemohl odejit zkratka. Mel uz nejaky jakys takys plan. Nicmene dlouho potrva, nez ho dokonci.* Pokud potkavas lidi ze spratelenych zemi, pak jsi v pohode. Ale nukeninove, bandite a lidi... Kteri jsou nejak pomateni, pak by sis mela davat ultra pozor. Nakonec spoustu lidi umi i pouzivat ruzne zpusoby jak nebyt, kdo doopravdy jsou. Takove maskovani... Takze vlastne ani nevis, zda jsou dobri, nebo zli... Takze znovu.. I kdyz vis, kdo je tva spriznena vesnice, stale se muze stat, ze je to nepritel v prevleku.

*Naomi sa nepáči predstava toho, že takýto ľudia vôbec behajú po svete. Môžu komukoľvek nevinnému ublížiť, spôsobiť mu celoživotnú traumu... Sama stále nevie, akým spôsobom zomreli jej rodičia ale po tomto poučení od Ryuua jej napadne aj možnosť, že to mohol urobiť niekto schválne. Že to nebola náhoda* Ryuu-senpai... Je možné takým ľuďom zabrániť v konaní zlého aj bez toho, aby museli zomrieť? *Spýta sa Naomi a začína mať pocit, že ma konečne nejaký náznak jej budúceho životného cieľa. Chce chrániť svoju rodinu pred podobnými ľuďmi*

*Ryuu videl, ze Naomi nevypadala moc nadsene z toho, co ji rekl, ale coz, tohle je realita, nemihla si myslet, ze jsou vsichni hodni, jinak velmi brzo zemre.* Zalezi na tobe, pokud se rozhodnes je chytat do pasti a vodit k soudu a do vezeni. Ale je to horsi, ve vozeni lidi do vesnice, do toho te muze nekdo prepadnout a tak... Popravde, i kdyz to nemam moc v lasce, mnohem snaz se ti tahaji mrtvoly.... *rekl pravdu, jak to bylo a jak to citil.*

*Začne ju trošku mraziť zo všetkého, čo sa dozvedá. Na jednu stranu je za to však rada, aspoň bude lepšie pripravená na to, čo ju v budúcnosti čaká* Ja som mala skôr na mysli len nejaké zbieranie informácií... Prípadne by som ich potom dodávala niekomu inému, komu by nevadilo vziať druhému život. *Vysvetlí podrobnejšie svoju otázku a dúfa, že sa vyjadruje zrozumiteľne a aspoň trošku na úrovni v rámci svojho veku. Z nejakého dôvodu nechce pred ním pôsobiť ako nevivinuté decko, možno dokonca túži po akomsi uznaní od tohto chlapca*

*Ryuu se zamyslel.* No... To v podstate muze delat i stopar, nebo myslim, ze existuji i informatori, ale nevim moc jak se to s nima ma. Nikoho jsem jeste nepotkal. Ale urcite budou delat neco takoveho. Nicmene jsi jeste hodne daleko pred vyberem nejakeho povolani, mas dost casu si o tom zjistit co nejvice. *Pousmal se.*

*Znova raz sa jej vráti radosť do hlasu, keď si uvedomí, že problém ohľadom výberu budúceho povolania už nemusí tak moc riešiť. Možno u tohto povolania nezostane navždy ale ako štartovacie neznie vôbec zle. Potichu si zívne a skontroluje čas na nástenných hodinách zavesených na stánku* Senpai, budem musieť asi ísť, inak ma budú hľadať.... Keď sa vrátite do dediny, nezabudnite sa staviť v klane Inuzuka! Sľubujem, že v tej dobe budem nie genin ale chuunin! *Vyplazí mu jazyk a zdvihne palec hore*

*Ryuu sledoval, jak mala zivala. Pousmal se, doslo mu, ze pomalu prichazi cas rozlouceni a odchodu z vesnice. Zvedl se, zkontroloval, zda maji zaplaceno. Zvedl tvoje veci a hodil si na zada Naginatu.* Dobre malá, prijdu, hned jak se vratim do vesnice, abych zjistil, zda zijes. *Mrkl na ni a vydal se ven ze stanku. Nasledne se odrazil a zmizel mezi strechami domu, nez se ohlasil, ze odchazi a pak s hlubokym nadechel vyrazil pravou nohou pryc.*

*Sledovala chrbát svojho nového známeho a musela sa pousmiať. Spočiatku sa zdal ako poriadny frfľoš ale nakoniec sa z neho vykľul celkom príjemný mladý chlapec, aspoň v očiach malej Naomi* Dúfam, že sa čoskoro znova uvidíme, senpai. *Povie keď po Ryuuovi zostane už len prázdna stolička. Poďakuje za jedlo a začne kráčať smerom ku svojmu klanu*

KONIEC RPG

Tréning atributu ninjutsu

*Opäť raz sa prebudí na príšerné nočné mory. Celá spotená sa posadí na posteli a všimne si, že vedľa nej leží aj Itsuki, ktorý sa pravdepodobne prisral na jej posteľ počas noci. Všade je ešte tma, tak sa rozhodne pre maličkú prechádzku po námestí. Itsukiho jej obliekanie a vyliezanie z postele tiež prebudí, tak jej robí počas prechádzky spoločnosť aj napriek tomu, že je stále celkom unavený* Celkom dobre padne takáto prechádzka, čo povieš? Je síce ráno ale nikoho tu niet, všetci spia a celá dedina patrí nám! *Začne sa smiať a spolu s Itsukim sa rozbehnú smerom do lesa, kde majú v pláne privítať nový deň s východom slnka. Obom napadne, že by si mohli potrenovať ešte nejaké bojové stratégie do Chuuninskej skúšky, ktorá ich onedlho čaká. Naomi sa pomaly učí klanove jutsu, do ktorých ju zasväcuje Atsushi, pričom využíva k učeniu aj Itsukiho. Rozloží si v lese na deku nejaké náčinie, ktoré pre dnešok budú potrebovať a doprajú si spočiatku rannú rozcvičku spolu s behom na desať kilometrov. Naomi pre beh skúša aj využiť Shikyaku no Jutsu, vďaka čomu sa oveľa viac zrýchli, avšak na úkor toho, že nemôže využívať ruky ani nohy pre boj. To však momentálne ani nepotrebuje, vynahradzaju jej to nesmierne tvrdé a ostré drapy a tesaky, ktoré sa bez problémov prekusnu ľudskou pokožkou (nie že by to Naomi skúšala). Itsuki pre dnešok trénuje značkovanie obete a Naomi spolu s touto technikou usiluje o posilnenie zmyslov, vďaka čomu môže naplno využiť potenciál značkovacej techniky Itsukiho. Vezme do rúk uhlík a na kôru rôznych stromov nakresli veľké tlačené X, ktoré symbolizujú miesto, ktore má Itsuki označkovať. Kým Itsuki pracuje na tomto, Naomi mu do misky naleje dostatok čerstvej vody a opäť sa premení do polovičnej psej formy, respektíve Shikyaku no Jutsu. Nevie ešte plne využívať techniku, keďže nemá správny odhad na množstvo chakry, ktoré potrebuje na prevedenie. Kombinujú preto tréning s Itsukim, na nejaký čas dokonca Naomi obom zaviaže oči stuhou, aby sa sústredili čisto na stopy, aby sa riadili inštinktami. Tie jej sú posilnené technikou, samozrejme. Keď konečne príde na správne prevedenie, spadne na zadok s sťažka oddychuje. Itsuki je už tiež celkom vyčerpaný a podľa toho, čo Naomi vidí, už ani nemá zásobu na značkovanie* Napi sa, trdlo. *Poškrabka ho za uškom a už ho nemieni do ničoho dneska tlačiť. Sama však ešte vládze, čo zhodnotí po krátkej prestávke. Premýšľa nad naučením novej techniky z klanu, ktorú jej na chuuninsku skúšku odporučil práve Atsushi. Sám vďaka tomu údajne vyhral súboj, čo Naomi len utvrdzuje v efektívnosti jutsu. Otvorí si svitok s popisom a začne v duchu čítať. Miestami pohladká Itsukiho bažiaceho po kúsku pozornosti ale následne sa opäť ponorí do čítania. Jedná sa o jutsu Juujin Bunshin, čo je vlastne prvé klanove jutsu kombinujúce schopnosti ninju a jeho psa. Naomi si pred seba rozloží svitok a čupne si pred neho* Itsuki, vylez na mňa. *Prikáže svojmu psíkovi a zmätený Itsuki len myka pohľadom zo svitku na Naomi* Šup. *Popostrčí ho slovne Naomi a Itsuki nakoniec poslúchne. Vylezie na chrbát Naomi a zmätene čaká, čo bude ďalej. Naomi vytvorí pečať a začne sa plne sústrediť na svoju chakru a jej presun do tela Itsukiho. Spočiatku sa nedeje absolútne nič, Itsuki sa začne len trochu vrtieť, dosť možno aj kopu chakry ide úplne niekde inde* No tak, len chvíľu vydrž. *Pošepká a pokračuje ďalej. Pre lepšie sústredenie dokonca zatvorí oči a plne sa sústredí na celkom ťažkého chlpáča sediaceho na jej chrbte. Začínajú ju aj celkom bolieť kolená z čupenia z keďže jej do nich neprúdi krv ale zatiaľ to nerieši. Znova a znova si číta popis jutsu a preklína sa za to, že pri teórii o ovládaní chakry nedávala v škole dostatočný pozor. Možno, keby toho o chakre vie trochu viac, tak by nemala teraz taký problém* A Itsuki by mal paničku, akú si zaslúži... *Zlomí sa jej hlas ale jej najlepší kamarát jej včas olizne líčko a zotrie z neho kvapkajucu slzu. Povzbudzujúco zašteká, čo donúti Naomi zahryznúť si do jazyka a pokračovať ďalej. Miestami je tréning celkom ťažký, pretože do Itsukiho pomaly začne prenikať chakra ale v jeden moment to dokonca pôsobí, akoby mal skrz to bolesti, pretože chakra nie je stopercentne ovládaná a neprenika do neho postupne, skôr nárazovo. Otrie sa znova o Naomi, čím ju uistí, že je to v poriadku a že majú pokračovať ďalej. Naomi to skúsi ešte posledný krát pre dnešok a rozhodne sa to zatiaľ nechať tak, prípadne si počas najnižších dní zisti nejaké tipy od Atsushiho. Tentoraz to dopadne len veľmi okrajovo podobne tomu, o čom sa hovorí v danom svitku. Itsuki má byť schopný sa čiastočne premeniť do podoby Naomi a má byť schopný vytvárať všetky jutsu klanu, ktoré ovláda ona. Bohužiaľ to však dopadne tak, že ruky a nohy sú síce skoro ľudské, možno trošku viac chlpaté... Tvar však zostane z veľkej väčšiny zvieracia, na zopár miestach sa odhaľuje trochu ľudskej kože. Na druhú stranu sa zdá, že toto pomalšie presúvanie chakry je pre Itsukiho lepšie, pretože sa nezdá, že by ho to bolelo. Presúva jej však len veľmi málo, preto nie je Itsukiho premena kompletná. Naomi však príde hlúpe to zbytočne siliť a rozhodne sa to nechať na neskôr. Pobalí si všetko náčinie do batohu spolu s dekou a zapíska na Itsukiho. Sama už moc chakry nemá ale pre správne zakončenie tréningu vyberie precvičovanie ovládania chakry. Snaží sa bežať smerom k domovu po stromoch, prípadne strechách, pričom využíva Kinobori no Waza a zachytáva sa o rovné povrchy. Toto jutsu už vypilovala naozaj úžasne a ten pokrok jej zvyšuje sebavedomie. Obzvlášť, keď ju za to pochválil už aj strýko Tetsuya. Síce len nedávno ale aj to niečo znamená! Itsuki beží po klasickej zemi a sám už má celkom dosť a to sotva vyliezlo slnko. U Inuzukov však ešte stále všetci spia a tak sa Naomi a Itsuki zatiaľ schovajú u seba v izbe. Naomi otvorí strešné okno na svojej izbičke, oprie oň malý modrý rebrík a vylezie hore. Nie je to príliš vysoko ale sám Itsuki sa bojí vyliezť. Naomi sa preto nohami zachytí o akúsi zarážku na okne a zvesi sa dolu, aby Itsukiho vzala na ruky a vyložila hore. Posadia sa na rovnú časť strechy, ktorú pre ňu špeciálne upravil Atsushi pár rokov dozadu. Takto môže v podstate sedieť na streche a nebáť sa pádu, pokiaľ by teda sama dobrovoľne nezoskočila. Itsuki sa o ňu oprie a spoločne sledujú ranné slnečné lúče, ktoré začínajú padať na Kirigakure*

KONIEC RPG

Misia typu D - Pomoc v stánku s občerstvením

*Síce postúpila už na úroveň chuunina ale aj tak ešte dostane misiu typu D. Jej úlohou pre dnešok je pomoc v akomsi stánku na námestí Kirigakure. Je doma len chvíľu ale vôbec jej nevadí, že hupla hneď po pár dňoch do ďalšej misie. Itsukiho nechá doma, keďže jej príde, že by tam len zbytočne prekážal. Tak či tak ho čakajú nejaké nové vyšetrenia a očkovania, ktoré podstupuje každý rok. Naomi sa zatiaľ dostaví ku jednému zo stánkov, kde sa opekajú párky. Ako milovníkovi mäsa sa jej začnú zbiehať slinky ale udrží sa a namiesto toho sa predstaví majiteľovi* Dneska nám pomáhaš hej? Celkom mladá, čakal som nejakého staršieho chalana... Ale budiž, poď, ukážem ti, čo budeš robiť. *Naomi poslušne cupitá za starším mužom a necháva si vysvetľovať, čo bude náplňou jej práce a pozorne počúva. Spočiatku dostane do rúk len zmeták a upratuje odpadky z ulice, ktoré po sebe zanechávajú prevažne detskí návštevníci stánku. Keď tam uvidí aj nejakých zvieracích spoločníkov, ktorí patria zákazníkom, prinesie do jednej z misiek čerstvú, studenú vodu a ponúkne chlpáčom* Ďakujeme. *Poďakuje sa jej mladá mamička so synom, ktorý práve venčí svojho psa. Naomi neodolá a trochu psíka pomazná* Neflakaj sa! *Okríkne ju majiteľ stánku a preradí ju tentoraz do výrobnej časti. Naomi má na starosti formovanie cesta, z ktorého sa následne vyrába pečivo, do ktorého sa vkladajú opekané parky. Nepočíta s tým, že by to malo byť nejako extra namáhavé, preto ju zaskočí, keď po pár hodinách cíti miernu svalovicu na bicepsoch* Viac do toho zapoj zápästie. Menej ťa budú bolieť ruky. *Poradí jej dievča len o pár rokov staršie od Naomi. Po krátkom rozhovore Naomi zisťuje, že sa jedná o dcéru majiteľa, ktorá pracuje v tomto stánku už skoro od malička* Večer, keď zostane pečivo alebo mäso, tak otec našim pomocníkom vždy zabali niečo domov, ako takú výslužku. A aj keď je aký je, po tvrdej práci vždy zanechá u Mizukageho dobre slová na adresu daných pomocníkov. Ninjov, ako si ty. *Žmurkne na Naomi a tú jej slová povzbudia k vydaniu ešte lepšieho výkonu. Na radu Kitsune, dcéry majiteľa, zapája do miesenia aj zápästie a hoci cíti miernu svalovicu aj v oblasti prstov a predlaktia, považuje to za znak toho, že to robí dobre. Takto ju bude síce bolieť celá ruka ale prejde to po pár dňoch* Nechápem ako to môžeš robiť každý deň. *Povzdychne si Naomi počas prestávky na vodu a jedlo. Kitsune sa zasmeje a ukáže svaly na oboch rukách* Nevyzerám na to síce ale vďaka tejto práci mám svaly a nie málo. Zvykneš si po toľkých rokoch. *Po rozhovore a odpočinku sa opäť vrátia do práce a pomáhajú aj s výdajom jedla, na striedačku. K večeru už len predávajú, čo zostalo a viac nevyrábajú. Ako bolo povedané, Naomi dostane výslužku v podobe troch párkov v pečive aj so zeleninovou oblohou* Veľmi pekne ďakujem! *Zvolá a s poďakovanim opustí stánok s občerstvením. Správu z dnešnej misie zanesie Mizukagemu až zajtra*

KONIEC RPG

Misia typu C - chytenie falošného obchodíka

*Plná očakávaní vyráža spolu s Itsukim, ktorý už podrástol do pozoruhodnej výšky, z domu na ich prvú misiu typu C. Podľa popisu, ktorý obdržala od Mizukageho, sa jedná o nájdenie falošného obchodníka v dedine. Je to jej cesta k zlepšeniu svojich stoparskych schopností a možno dokonca skúška od samotného Mizukageho, či sa na túto prácu vôbec Naomi hodí. Vezme si väčšinu svojej výbavy a spolu s ňou aj kušu od Rias-senpai. Otvorí si spis, ktorý bol k misii pribalený a cestou k námestiu si číta aj najmenšie detaily* Máme nájsť nejakého človeka, ktorý predáva obyčajný zelený čaj, ktorý vydáva za nejaké liečivé bylinky na bolesti chrbta. Hmm... *Prstom si prechádza po brade a mykne ramenami* Keď sa jedná o bolesti chrbta, začala by som u starých ľudí. Bolesti má každý druhý a naivní sú tiež. *Itsuki zašteká a spolu s Naomi sa rozbehnú vpred. Prejdú okolo stánku, kde nedávno boli na svojej poslednej D misii a na posilnenie si obaja kúpia párok v pečive. Itsukimu bez omáčky a bez zeleniny* Starký, viete niečo o obchodníkovi, čo predáva nejaké bylinky? *Spýta sa Naomi, zatiaľ čo konzumuje svoj dnešný obed. Itsuki zatiaľ zamestnáva majiteľovu dcéru Kitsune, ktorá sa nevie nabažiť jeho teplého kožúška. Majiteľ obchodu sa zatiaľ poškriabe na brade a odpije si z piva* Máš na moju stareckú hlavu ťažké otázky... Ale mám pocit, že som tu starú Maori počul o niečom takom hovoriť. Vychvaľovala tu nejaké nové lieky... Spýtaj sa skôr u nej. Ja som ešte plný síl a nejaké medicínske sračky nepotrebujem! *Naomi sa musí na enegii starého pána zasmiať. Doje posledný kúsok a zapíska na Itsukiho* Poď, chlpáč. *Spoločne pridajú do kroku smerom k domu starej pani Maori, ktorú tu pozná skoro každý. Slušne zaklope a odstúpi odo dverí. Z dverí vykukne stará pani, opierajúca sa o paličku* Ako ti pomôžem, dieťa? *Spýta sa a ustúpi trochu dozadu, aby mohla Naomi vojsť dnu. Tá vojde len kúsok, keďže nemá v pláne tu zostávať nejako dlho* Dobrý deň. Hľadám informácie o niekom, kto tu v dedine predáva nejaké falošné lieky za účelom zisku. Viete o tom niečo? *Starej pani sa rozšíria zreničky a otočí sa Naomi chrbtom. Začne v kuchyni čosi robiť a popri práci nezabúda neustále do niečoho nechtiac udierať širšími, materskými bokmi* Posaď sa, dáme si trochu čaju a skúsim si spomenúť... My starší veľa zabúdame, vieš. *Naomi povzdychne a uvedomí si, že asi nemá na výber. Otočí sa, aby si išla sadnúť na kreslo do obývačky a keď obchádza okolo linky, neujde jej pohľad na vysušené listy zeleného čaju. Vezme jeden do ruky, pričuchne k nemu a stavila by tesák na to, že je to určite zelený čaj. Odloží to však naspäť a nepripisuje tomu veľkú váhu. Zelený čaj môže mať doma predsa každý. Koniec koncov mohla byť pani Maori tiež obeťou tohto zlodejíčka. Posadí sa preto na kreslo ale nepoľavuje z obozretnosti. Itsuki zostava vonku, aby nenanosil pani do domu chlpy. Naomi sa obzerá po obývačke a hľadá čokoľvek, čo by jej pomohlo zistiť, čo môže byť ten zlodej zač. Onedlho príde stará pani do obývačky a položí pred Naomi zaliaty čaj, citrón a med* Ponúkni sa, mám aj koláčky. *Prisunie k nej tanier so sušienkami. Naomi vezme do ruky šálku s čajom a pričuchne k nej. Keď zacíti vôňu bylinky určenej na uvoľnenie organizmu, prejde jej triaška po tele. U nich doma ju skoro nepoužívajú, maximálne na upokojenie malých detí v malom množstve, aby sa im ľahšie spalo. V tomto čaji však cíti tak enormne silnú vôňu danej bylinky, že jej množstvo v čaji by ju uspalo behom pol hodiny. Takisto vie, že účinky bylinky podporuje cukor* "Preto tie sušienky..." *Naomi sa rozbúcha srdiečko ale nechce dať na sebe nič poznať. Priloží si šálku k perám ale neodpije si. Nechá si len namočiť pery, ktoré si následne otrie chrbtom ruky, aby nevypila ani trochu. V hlave jej to šrotuje ako o preteky a aby si dopriala trochu času na vymyslenie konverzácie a premyslenie ďalších krokov, dopraje si jednu sušienku* Máte výborný čaj, pani Maori. *Pochváli jej čaj a tiká očami po celej izbe* Mami, som doma. *Ozve sa zozadu domu a vojde dnu muž okolo tridsiatky. Naomi neujde výmena očných signálov medzi ním a pani Maori. Pozorne načúva krokom muža a v moment, kedy je tesne pri nej, Naomi vytiahne z topánky jeden kunai a z vrecka druhý. Jeden mieri na pani Maori a druhým zaškrípe o kov zbrane jej syna. Naomi zapíska a, čo Itsuki berie ako signál. Rozbehne sa a prudko narazí do dverí, čím ich otvorí a nabehne do obývačky. Muž po zazretí pomerne veľkého, čierneho psa, zbraň odloží a rozuteká sa preč, nechajúc svoju matku na pospas Naomi a jej psovi* Itsuki, zostaň tu. *Prikáže mu Naomi a beží za mužom, ktorý ju pred chvíľou ohrozoval zbraňou. Zrýchľuje svoj pohyb pomocou Shunshin no Jutsu a snaží sa ho nestratiť z dohľadu. Keď už pomaly stráca nervy, siahne po kuši zo svojho chrbta a ďalej beží, drží ju však tentoraz v rukách. Popri behu ju nabije niekoľkými šípkami a čaká, kým zaženie muža do slepého kúta. Vystrelí z kuše a prirazí ho za oblečenie ku stene* A si v prdeli. *Sťažka dýcha a položí pomaly svoju kušu na zem. Podide k mužovi a vytiahne mu z vrecka jeho preukaz totožnosti. Jedná sa len o akéhosi genina, menom Hanare Kou* Nechaj ma! *Okríkne ju muž, snažiac sa dostať z pasce, ktorú vytvorila so šípkami. Naomi zapátra po ďalších jeho vreckách a objaví niekoľko sáčkov so zeleným čajom, čo odhalí po pričuchnutí k nim* Wow, zelený čaj. *Zahrá akože údiv a pokrúti hlavou. Priloží mu prsty ku krku, kde sa nachádza veľa nervov, zatlačí a mužovi padne hlava dole (nie doslova). Držia ho len šípky. Naomi skontroluje pre istotu jeho životné funkcie a pozbiera si svoje šípky, ktoré si dá do puzdra a vezme si na chrbát aj svoju kušu. Zviaže mužovi ruky za chrbtom a prehodí si ho cez ramená. Skoro ju z jeho váhy porazí ale jakš-takš sa jej podarí dostať na stanicu, kde muža nechá* Vrátim sa ešte s niekým. Potom spíšeme zápisnicu. *Oznámi svojmu bratovi a vykročí k domu pani Maori. Nájde ju uplakanú v kresle, kde ju stráži Itsuki* Ja som v tom naozaj nevinne... *Šepká a Naomi len krúti s úsmevom hlavou. Nájde v jej kuchyni nádobku a do nej preleje čaj, ktorý jej dnes naservírovala pani Maori. Ako dôkazový materiál. Následne spúta starú pani a vyjde s ňou pred dom, v spoločnosti Itsukiho* Radím vám spolupracovať. *Poradí jej, keď kráčajú smerom k policajnej stanici. Tam odovzdá spolu s hlásením aj starú pani. Atsushi jej s úsmevom prikývne a obdaruje ju výrazom, ktorým jasne naznačí, že je na ňu pyšný* Odovzdám aj hlásenie Mizukagemu. Ďakujem. *S týmito slovami sa s ňou a Itsukim rozlúči Atsushi a Naomi môže odísť domov. Spokojná a plná vzrušenia z toho, že má za sebou svoju prvú misiu typu C*

KONIEC RPG

*Sekki měl dnes den volna a tak se rozhodl, že ho stráví celodenním odpočíváním. Nakonec ho to však doma přestalo bavit. Trénováním by porušil své rozhodnutí o odpočívání, tak se rozhodl, že si vyjde do vesnice. Prostě jen tak ven, co se přihodí se přihodí a jestli nic, tak si udělá alespoň nějakou tu procházku. Na sobě měl oblečené (https://cdn.donmai.us/sample/68/79/sample-6879355d92d2e9998b62a4cdc2870b7d.jpg).Dostal to od otce k narozeninám a dokonale top vystihovalo jeho oblíbenou barvu (červenou) v parádním kontrastu s černou. Sekki se v tom cítil dobře a měl i poměrně dobrou náladu, když šel ven. Nicméně se tedy klasicky procházel vesnicí a nakonec se zastavil ve frontě u jednoho stánku s občerstvením, jelikož mu trochu vyhládlo.*

*Medzi jednotlivými misiami má aj zopár dní voľna a jedným z nich je aj tento. Nao síce nie je typ človeka, ktorý by len odpočíval, takže si dopraje aspoň krátky beh okolo dediny. Spoločnosť jej robí aj jej veľký pes Itsuki, ktorý takisto patrí skôr k akčnejším tvorom. Dnes na sebe šatku so znakom Kirigakure nemá, nosí ju len na misie. Naomi má za to svoju čelenku Kirigakure uviazanú na pravom bicepse. Mimo neho má na sebe voľné biele tričko a čierne kraťasky. Kvôli cvičeniu, ktoré má v pláne o trochu neskôr si pre dnešok zvolila aj čierne platené rukavice (https://data.whicdn.com/images/246285612/original.jpg ). Vlasy má uviazané v cope a na tvári má klasické červené tetovanie klanu Inuzuka v tvare tesákov* Dáme si niečo pod zub? *Spýta sa svojho psieho spoločníka a ani nečaká na odpoveď, rovno sa rozbehne k jednému zo stánkov* Dvakrát krabičku mäsových guliek, typ A. Do oboch dvojitú porciu mäsa a do jedného z nich trochu menej zeleniny. *Objedná jedlo, ktoré si tu dávajú najradšej a k tomu si vypýta aj veľký pohár vody. Majiteľ stánku ju pozná a tak položí na zem misku s vodou aj pre Itsukiho* Ďakujeme. *Odvetí milo na adresu majiteľa a pohladí svojho psa. V tom si všimne chlapca vedľa seba a vylakane si položí ruku na ústa* Ježiši, predbehla som vás? Prepáčte, som trochu zničená a neskutočne hladná. *Ospravedlní sa a poškrabká sa vzadu na hlave*

*Sekki dlouze vystává frontu a když konečně přijde na řadu, skočí před něj nějaká holčina i s nějakým psem a začnou si objednávat oni. A co víc, tak to majiteli stánku bylo očividně úplně jedno a s úsměvem je v klidu obsloužil. Sekkiho to trochu vytočilo. Každopádně, když se holka omluvila, odpustil jí. Tak nějak pochopil, že v zápalu si ho nemusel všimnout. Navíc byl úplně poslední, kdo ve frontě zůstal, takže bylo lehké si ho nevšimnout. Sekki se na holku usmál a mile podíval.* Ano, předběhla. Ale je to naprosto v pořádku, takové věci se stávají a naštěstí jsi si dlouho nevybírala a věděla hned co chtěla, takže tady nebudu stát o tolik déle. *Stále měl milý úsměv na tváři, no když se podíval zpátky na majitele stánku, úsměv ho přešel. Podíval se na něj spíše chladným výrazem a promluvil nepříjemným tónem.* 2x dango, poprosím. *Majitel stánku se zatvářil trochu provinile. Sekkiho předtím určitě viděl a i tak objednal holku první. Sekki si převzal kuličky a vydal se stranou ke stolům, u kterých se stálo a nesedělo, aby si v klidu snědl svoje dango a pak pokračoval dál. Už nebyl naštvaný. Věděl, že majitel z jeho výrazu jasně pochopil, že se sem Sekki už nikdy nestaví a to mu stačilo.*

*Naomi si počká na svoje jedlo a vezme svoju porciu a aj tú Itsukiho ku stolu. Psiemu kamarátovi položí jedlo s menšou zeleniny položí na zem a posadí sa, aby sa mohla pustiť do svojho jedla. Sedí len kúsok od chlapca, ktorého predbehla a premýšľa, či by mala ešte niečo povedať* Um, ešte raz ma to mrzí. *Povie a vloží si jednu mäsovú guličku do úst. Trochu sa paličkami prehrabáva zeleninovou oblohou a hľadá kúsky bambusových výhonkov, ktoré má z celkovej oblohy asi najradšej. Itsuki sa zatiaľ takisto pustí do jedla a keď ťukne nosom do zeleniny, pozrie smutne na Naomi* Áno, musíš aj zeleninu. *Na dôvažok svojich slov si do úst vloží zopár kúskov zo svojej porcie. Itsuki veľmi neochotne zje nejaké výhonky ale nezatvári sa veľmi spokojne. Pachuť zeleniny sa následne snaží prebiť mäsovými guličkami*

*Stojí kousek opodál od holky se psem a jí svoje dango. Najednou se mu však holka znova omluví, ale Sekki nijak nereaguje. Vezme si svoje dango a dojde k holce.* Smím si přisednout? *Zeptá se a čeká na odpověď. Pokud dovolí, přisedne si a pokud ne, zůstane prostě stát s miskou danga v ruce.* Nemusíš se omlouvat už, ale dobrá. Omluva přijata. *Sekki si vezme jednu kuličku a strčí si ji do úst a pokojně žvýká, přičemž si užívá chuť danga.* Musím říct, že jsem ještě neviděl psa jíst takové jídlo. Jak se jmenuje? *Sekki se skrčil ke psovi s tím, že by ho rád pohladil.*

*Prikývne na jeho otázku ohľadom usadenia sa a sama sa trochu posunie. Keď padne reč na Itsukiho, inštinktívne ho pohladká, čím si získa jeho pozornosť* Je tak nejak zvyknutý. Koľkokrát doma nikto nie je a keďže nie som veľmi zručná v kuchyni, častokrát obedujeme po tréningoch tu. Vyberám však vždy pestrú stravu, pričom samozrejme oveľa viac mäsa než zeleniny. A jeho žalúdok si už zvykol, všakže? *Itsuki šťastne zašteká a zje ďalšie kúsky mäsa* Musíme si zvyknúť, koniec koncov chceme spoločne cestovať a tam priveľa možnosti na varenie nie je. Počas skúšky sme jedli kade-čo. *Odpije si zo svojej vody a zje ďalšiu mäsovú guličku* Ja som inak Naomi. Kto si ty? *Natiahne k nemu jednu ruku, aby sa slušne predstavila*

+ doplnok ku predošlému poštu:

Ja som inak Naomi a toto je Itsuki. Kto si ty? *Natiahne k nemu jednu ruku, aby sa slušne predstavila*

Tak to chápu, je fajn, že myslíš takhle dopředu, aby se měl dobře i on. *Sekki se pokusil pohladit trochu Itsukiho, pak se opět vrátil k jídlu. Sekki Naominu ruku přijal a potřásl si s ní.* Těší mě, Naomi. Já jsem Sekki. *Sekki si po potřesení opět strčil do úst další dango a pomalu přežvykoval. Nespěchal, chtěl si pořádně vychutnat chuť jídla.* A co se stalo, že jsi byla tak zničená a hladová, až jsi si mě nevšimla v té frontě? *Sekki se trochu zasmál, aby bylo jasně vidět, že už si z toho dělá jen srandu a nijak ho ten fakt netrápí. Sekki ale tušil, že to bude asi nejspíš z nějakého tréninku, nebo mise. Ono se ta čelenka, kterou na sobě Naomi měla nedala přehlédnout. Ale mohl to být i jiný důvod, tak se radši zeptal.*

*Láduje do seba jedno mäso za druhým a vôbec sa s tým nepára. Itsuki sa takisto pustí do mäsa, akoby už mesiac nejedol. Dokonca sa aj nechá pohladkať, hoci príliš neznámym ľuďom neverí. Teraz však má jeho plnú pozornosť miska plná jedla. Naomi sa po položení otázky od svojho jedla na chvíľu odtrhne, prehltne sústo, ktoré má v ústach a až potom odpovie* Trénovali sme. A ako je u nášho klanu zvykom, dali sme do toho všetko. *Zdvihne pravú ruku a napne bicepsy. V poslednej dobe sa ich snaží posilniť čo najviac, aby trochu vyvážila silu v nohách a zároveň aj silu v rukách, čo bývala jej slabina* A bola som tak strašne zničená, že som akútne potrebovala tekutiny a jedlooooo!! *Posledné slovo schválne predĺži a hodí do seba ďalšiu guličku* On ten pán naozaj nie je zlý. Ale tak nejak som mu asi prirástla k srdcu po jednej z mojich misií. Mal by si od nich ochutnať zapekané bagetky s párkom, syrom a zeleninou! To je ešte len žrádlo! *Pozrie k zemi na Itsukiho* Vezmeme si domov, čo povieš? *Uškrnie sa pri predstave, že nebude musieť večer variť a budú si môcť pochutiť na chrumkavom pečive s mäsom*

*Sekki se trochu zasměje nad tím, jak se Naomi láduje masem, jako kdyby nikdy nejedla. Mezitím si on však v klidu jí svoje Dango.* Ah, trénink. Myslel jsem si to. *Sekki se pousměje nad jejím ukázáním bicepsu. Ale ne nijak špatně. Spíš se jen pobaví nad tím, jak energicky tu věc podala.* Je dobře, že na sobě takhle pracuješ. Nikdy nevíš, co se může stát, tak je lepší být vždy připraven. *Sekki si vzpomněl na slova vlastního otce, která do něj drtil už od mala, aby si to pořádně zapamatoval.* Tak nějak mi došlo, že jsi asi stálá zákaznice nebo tak, ale i tak mě to trochu rozhodilo. Jde přeci jen o princip. Ale dobře, už to nebudeme řešit. Co se stalo, stalo se a teď si užívejme dobrého jídla. *Trochu se pousmál a dal si do úst další dango, přičemž mu už začalo pomalu ale jistě docházet.* Dobře, vezmu si tvoji radu k srdci vezmu si jednu bagetu domů na večeři. *Sekki instinktivně sáhl pro pití, jenomže si žádné neobjednal, tak se zvedl, že si pro nějaké půjde.* Dáš si něco k pití?

*Pozrie na svoj pohár s vodou a keď si všimne, že už je z vyše polovice prázdny, s plnou pusou mäsa začne kývať hlavou. Rýchlo prežuje jedlo a prehltne* P-poprosim pohár vody! *Vypustí zo seba v rýchlosti a vydychuje. Prehltla to až príliš rýchlo a tak si musí trošku pobúchať po hrudníčku. Vďaka puberte, ktorou práve prechádza, sa jej začína pomaly tvarovať a zväčšovať* Počkaj, dám ti nejaké mince... *Povie a začne sa hrabať vo svojej maličkej peňaženke v tvare psej hlavy. Vytiahne z nej zopár mincí a položí ich na stôl, aby ich po Sekkiho príchode naspäť mohla odovzdať*

*Jen ukázal palec nahoru Naomi, aby věděla, že ji Sekki slyšel a došel ke stánku, kde si objednal nějaké to pití. Sekki si pro sebe vzal malinovku a pro Naomi její skleničku vody. Pán se mu při vydávání nápojů omluvil, že předtím nechal Naomi Sekkiho předběhnout. Sekki omluvu přijal a nechal mu tam peníze a odnesl nápoje zpátky ke stolu.* Tady máš. *Položil ji skleničku vody před ní a trochu si upil ze své malinovky. Co se peněz položených na stole týče, tak je Sekki posunul zpátky k Naomi s tím, ať si je nechá.* Je to jen voda, o nic nejde. *Mile se na ní usmál a pokud se pokusila mu ty peníze ještě vecpat, tak jí zastavil a řekl, ať je radši dá tomu pánovi jako spropitné.* Takže trénink, jo? Koukám, že jsi shinobi. Jaká hodnost?

*Nafúkne naštvane líčka, keď jej Sekki posunie peniaze naspäť. Vzhľadom k nedostatku kamarátov nie je na podobné veci zvyknutá. Naposledy snáď len od Ryuua dostala sladké guličky* Tak ďakujem. *Poďakuje nakoniec, keď si uvedomí, že nútiť ho k tomu, aby si peniaze vzal, nemá význam* Som čerstvý chuunin. Nie je tomu tak dávno, odkedy sme splnili našu skúšku. *Napije sa z vody a pohupkáva nohami. Lavička je trochu vyššia na jej detský vzrast, takže jej visia vo vzduchu. Odrazu jej čosi napadne. Vytiahne si z batôžku papier a pero a napíše na neho svoju adresu. Lístok zloží na polovičku a natiahne ruku s ním k Sekkimu* Vezmi si aspoň toto. Som začínajúci stopár a v klane hovoria, že mám talent... Ak by si potreboval parťáka k misii alebo len niečo nájsť, neboj sa a stav sa u nás. *Žmurkne na neho*

Tímto ukončuji předešlé nedokončené rpg

*vyjde ze vsého baráčku s tím že jde do města. Sice ješzě neví co tam bude dělat... Možná se jenom porcházet nebo něco prostě bude dělat.* "hm... dloooooouho už jsem tu nebylaaa.. chybělo mi to tu, jenom tu vládne nějká podivná atmosféra." *Dále to už moc neřeší a jen si hopsá směrem před sebe, vyhýbá se lidem kteří chodí aby do nich nenarazila a tím člověku nezpůsobila nějaké zranění nebo sama sobě. Koukala se na občasné stánky a různě si to tam prohlížela.Najednou viděla jak nějaké děti kteří byli starší než ona trapí a tahají malé bílé koťátko tak na ně okamžitě vlítne* Oi co to děláte ? Nechte to malé koťátko napokoji *pohorzím jim protože už na to dále nemohu koukat* Hm... Ne a co teď co nám uděláš ? *zeptají se mě posměšně a přitom koťátko stále trápí* Prosím nechte ho nebo... nebo vám dám do nosu *snaží se nedávat na jevo svůj velký strach ketrý momentálně cítila* Hele koukejte rajče se chce bít a to ještě není ani genin *řekne to nejvyžší dítě z těch tří. Poté se na ní tak obrátí a Migura si všimnula že úplně všichni tři mají čelenky genina... jak naštěstí viděla tak podle oblečení nejsou chuninové takže se zas tak nemusí obávat. Nevěděla co obnáší geninská zkouška poto všechny tři děti podceňovala* No a co že nejsem... já se jím stanu a i teď porazím vás *řekne odvážně i přes tu skutečnost že ví že to pro ni určitě nedopadne moc dobře.* Hm.. tak dobrá koledovala jsi si rajčátko *ďábelsky se usměje zavelí něco těm dvoum a oba se rozeběhnou na Miguru. Jelikož ona zatímd není silná ani rychlá tak jí prostě zbili a utekli. Naštěstí koťátko nechali napokoji. Měla pár ran na rukách - modřin, pak jednu řeznou ránu dlouhou jako délka palce od kunaie a poté roztržený spodní ret* "Auu to bolí" *pomyslí si a koťátko k ní přijde, Migura si ho pohladí a koťátko se o ní jenom smutně otře... zůstává u ní*

*Daito akorát vyšel z nemocnice, obelečen v odkazkde byl nejen žákem, ale zároveň zde byl na kontrole, kvůli svému zdravotnímu stavu, kdy díky němu poměrně zaostal na jedné a té stejné úrovni... Je pravdou, že již brzy by se měl stát Tokubetsu Jouninem, ale netroufal si říci, kdy by tu hodnost asi tak mohl dostat. Každopádně se rozhodl jít nakoupit nějaké to jídlo, které by si se svou matkou mohli dát na oběd. Sám by si nejradši koupil nějakou hotovku, ale jeho máti chtěla vařit, údajně je to potřeba. Vydal se tedy směrem na náměstí, kde bylo nejvíce stánků a prodejních obchodů s jídlem a dalšími věcmi. "Co kdybych se stavil podívat do zbrojírny, zda nemají nějaké nové věci?" Napadlo ho a v duchu se pousmál. Přicházejíc na náměstí však něco zaregistroval. Nějaká holčička si tam domlouvala pěstní rande s o něco většími dětmi, než byla ona sama. S rukami v kapsách vykročil na střechu nejbližšího domu pomocí Chakura Shotto a přešel na střechu, pod kterou se odehrával tento incident. "Tohle může být teoreticky zajímavé" Prošlo mu hlavou, když se snažil přijít na to, o co tady jde. Když zbili dívku, konečně se mu naskytl pohled na kočku, kterou zřejmě dívka bránila nebo něco takového. Aspoň jemu to tak přišlo. Každopádně vyskočil opět do vzduchu, kdy jednoduše dopadne kolenem na zadní stranu krku jednomu s dětí a tím ho pošle okamžitě k zemi, následně po takovémto dopadu, se otočil v podřepu o 180 stupňů, kdy podmetl druhého a třetího při chabém útoku jednoduše nakopl do obličeje, nenahrávala mu jen výška oproti nim, ale zároveň i jeho zkušenosti z misí na kterých již byl a bojoval. Každopádně toho, kterého jen podmetl jednoduše uspal patou do obličeje. S klidem, stále s rukami v kapsách následně pomalu přešel k ubité dívence. Naneštěstí pro ty kluky byli v Kirigakure, tady to bylo normální a běžné, že se lidé mlátili a zabíjeli. Jak jinak taky vysvětlit, že Daito se stal Geninem po tom, co vyvraždil celou třídu o rok starších studentů, kteří se narozdíl od něj měli účastnit geninské zkoušky? No těžko říci. * Jsi vpohodě? *Zeptal se dívky, která (vypadlo mi to zda ležela na zemi stále nebo ne) ležela a mačkala kočku.*

*lezi na zemi a sleduje jak nejaky modro/fialovo vlasy typek ty tyrany ubohého malého koťátka jednom po jednom zbije. Ten chlápek... hezký chlápek...... Je pár rychlými útoky jak si všimla skolik k zemi a určitě kdyby jí to co jí ty chlapci udělali tolik nebolelo tak by určitě zasla nad tím co právě viděla... jeho síla, jeho rychlost, pohyby.... všecho bylo úžasné a šlo vidět že určitě ten shinobi tvrdě dřel aby se dostal tam kde teď je a že je hodně vysoko. Nedokázala určit zda je genin, chunin, jonin nebo neco jineho protoze na sobe mel obycejne obleceni zadnou uniformu jako maji chununinove.* "ze by nakonec mohl byt geninem ?...... ne to nepripada v uvahu takhle dobry genin uricte byt nemuzu" *hlavou ji porbehlo par otazek coz stacilo k tomu aby ten modro/fialovovlasý chlápek k ní přišel blíže. Nejdříve se podíval na malé bílé koťátko které u sebe mačkala jakoby ho chtěla stále ještě chránit před všmi ostatními co se na něj byť podívají a byť se zbitým obličejem na ostatní kteří přihlíželi a kouali na to vrhala nepříjemné pohledy s tím že to koťátko ochrání a asi si ho vezme mi domů a bude ho vychovávat. Chlápek najednou otevře ústa a zeptá se jí zda je v pohodě. Zvedla k němu hlavu protože ležela přeci jenom na zemi. Nadechla se a s tršoku bolestným hlasem promluvila* J- já n- nevím... au *nakonci sykla bolestí protože jí rána na levé noze jí začala pálit, ještě si olízla krvácející ret a trošku se kousla do jazyka aby nebrečla protože by tím udělala ostudu klanu Hozuki.*

*Pohledem po jejím syknutí sjel k jejím nohám, ohledně toho, jak moc je poškozená. Nebylo to nic hrozného, ale je možné, že pokud to byla její první nakládačka, může to prožívat jinak a to dosti bolestivě. Co se dá dělat.* Ty jsi Shinobi? *Zeptá se jí zvědavě a lehce pozvedne obočí, kdy si následně dřepne k její noze a utrhne si kus látky z rukávu.* Na tohle si budeš muset zvyknout, je to denní chleba.... Nejen díky tomu, že tohle je Kirigakure, ale taky venku na misích tě nikdo šetřit nebude.. A když nezbiješ je, zbijou.. Nebo spíše zabijou oni tebe *Pousmál se a opatrně její nohu zvedl a následně ji obmotal obvazem, aby aspoň takto přerušil případnou krev. Nijak to extrémně nedotahoval, jen aby to sálo případnou krev a tak nebylo zasviněné od krve ještě mnoho dalšího.* Tohle by mělo na chvíli krvácení zdržet, než si to doma vypláchneš a necháš ošetřit. Jinak to prosákne a může se ti to bez vyčištění i zanítit. *Dodal aby ji vysvětlil následující postup. Netipoval ji nějak starou, nebo mladou,... Možná ani na její věk by ji netipl přesně, ale to bylo nyní vedlejší. Očividně nebyla moc zdatná v boji, tudíž to mohl být maximálně student akademie, pokud ne obyčejný vesničan.*

*podívá se na osobu která byla u ní a dívala se na její zranění na noze poté se jí na něco zeptala. Migura chvilku přemýšlela zda se jako student akademie počítá jako shinobi, ale odpoví mu* No upřímě teď nevím zda se to počítá, ale zatím jsem na akademii a teprve teda budu dělat geninské zkoušky.... bohužel nevím co obsahují tak nevím jak se na ně připravit a táta na mě řve s tím že je já nezvládnu... vždyť to budu moct zkusit další rok ne ? *odpovím mu a zároveň mu položím otázku pak mě napadne ještě další otázka kterou hned bez zvážení vychrlim na něj* a ty by jsi mi řekl co bude v geninské zkoušce ? *docela jí to zajímá a hlavně se chce na to připravit jak nejlépe bude moct připravit aby svého otce překvapila s tím že tu zkoušku udělala i z většiny bez jeho pomoci* Počkej co ? Jo to já vím i otec něco podbného mi říkal když jsem byla menší takže tuto hrázi znám moc dobře *řeknu když ho pozoruji co mi tam na te noze dělá. Obvazal ji nohu a pak ji predaval informace.* Hai senpai udelam to *usmeje se a pomalinku se snazi zvednout. Málem spadne protože se zakymácí, ale chytne se toho hezkého chlapce ketrý jí pomohl. Je na nem jestli spadnou protoze to nebude cekat nebo jestli to udrzi a necha to byt* A ty jsi na jaky hodnosti *opta se ho dodatecne zvedave* a kolik ti je ? jak se jmenujes senpai *zepta se ho mimoradne rostomile detsky*

*Daito ji nechá aby se ho chytila, ostatně původně byl jeho plán ji nabídnout ruku ke zvednutí. Leč byla rychlejší a tak se k tomu vůbec nedostal. "Ta holka má strašně moc otázek" Postěžoval si v mysli, kdy si je snažil tak nějak urovnat aby mohl postupně odpovídat.* No jmenuji se Daito. *Odpověděl na první otázku, kdy však poté došlo na jeho rank a věk. Na to, jak rychle se všude dostal na začátku, se aktuálně dosti zastavil, ale mohl za to jeho dlouhodobý pobyt v nemocnici, kdy nemohl na mise a nějak trénovat.. Ba naopak ještě zeslábl. Rozhodl se tedy tyhle otázky prostě a jednoduše odignorovat a nevšímat si jich. Když holka normálně stála, ušklíbl se a rozhodl se dále odpovídat na otázky.* Pokud nezvládneš geninskou zkoušku, tak přicházíš o možnost stát se shinobim už napořád. *Vysvětlil ji takto okrajově, protože ji přímo nechtěl říci, že bude prostě mrtvá a mrtvá už opakovat nemůže. No když došlo na otázku co e tam bude dít, též ji to nechtěl říkat přímo, předci jen byla ještě dítě, která o tom moc nevěděla a to co jí čekalo nebylo pro dítě nic hezkého. Navíc vesnice shinobi potřebovala.* No na geninskou je potřeba opravdu hodně ale hodně trénovat aby jsi je zvládla. *Odpověděl na její otázky, jelikož nechtěl odpovídat na každou zvláště a hlavně aby jí sdělil, že je potřeba zabít druhého frajera ze stejné třídy.*

*je ráda že ji nepustil a trochu žasne nad jeho rychlými reakcemi.* Máš krásné jméno Daito, já jsem Migura *usměje se a poslouchá jak jí postupně odpovídá na její otázky.... je tak zaujatá posloucháním že si ani nevšimla že pár jejích otázek vynechal a proto jen dále poslouchala jak jí odpovídá. Konečně se ho pustila a zvládla se bez větších obtíží udržet na nohou normálně bez držení Daita.* Jak to že přijdu o možnost stát se shinobim ? Otec s mojí matkou a lidma z klanu by byla hodně zklamaný kdybych se shinobim nestala... je to jejich hlavní účel... ze mě udělat nejlepšího shinobi prý... ale já jen chci porazit svého otce *řekne a poslední větu trochu zamumlá. Byla si jistá že před ní starší chlapec něco skrývá a že jí to nechce říct, ale byla odhodlaná se to dozvědět stůj co stůj.* J8 už trénuji dost... Asi to nestačí že ? *řeknu trochu posmutněle. Nekouká se lidem ani jemu do očí a docela jí přijde divné že to moc lidi neřeší... sice občas na ni řvou že je nevychovaná že se lidem nekouká do očáí, ale ona prostě se tam dívat nemůže..... Jinak se docela těší až bude moct se naučit klanovou technikyu až bude geninem.*

*Daito jen na její pochvalu pokrčil rameny, ančež se ušklíbl a lehce rozhlédl.* Ono ten co projde geninskou zkouškou, zvládne takový první zásadní test aby se mohl vydat na cestu Shinobi. avšak když tímto testem neprojdeš, tak jsi neuspěla ve zkoušce, kdy následně už nemáš šanci se stát Shinobim. Můžeš to klidne přirovnat k tomu, že buď přežiješ nebo zemřeš... *Prsty ke konci ukázal uvozovky aby bylo vidět, že je to jen takové přirovnání, které však nemyslel vážně. Ikdyž pravda byla úplně někde jinde a opravdu se tam jednalo o smrt nebo život. Každopádně na její chvástání, ohledně toho co s ní plánují rodiče jen pokrčil rameny a nevyjadřoval se k tomu.* No ono trénovat se dá vždy víc než trénuješ aktuálně a je potřeba se opravdu velmi připravit aby bylo vůbec možné zkouškou projít a samozřejmě se na akademii učit, aby bylo možné ji dokončit i ohledně teoretických znalostí.