Náměstí

*usmála se když vypadal že jí chce poskytnout jinou odpověď než předtím řekl.* Aha, tak to asi chápu. Já... já se pokusím tu zkoušku udělat..... a když se mi to povede tak ti přijdu ukázat čelenku. Aby jsi věděl že nejsem nějaké malé slabé dítě, ale ať cokoliv je geninskou zkouškou tak já ji zvládnu *na chvilku se usměje s odhodláním udělat to co mu teď a tady slíbila a pak zase poslouchá co jí říká. Nijak se nevyjadřoval na plány co s ní její rodina má a tak jednoduše také ignoruje to že on ignoruje to co říkala.* Dobře tak já se teda pokusím trénovat více než předtím jo ? I když nevím jak to se svojí výdrží zvládnu, ale pokusím se udělat pro to všechno co bude v mých silách. *zašklebí se na něj a snaží se vypadat jinak než před tím než ji ti kluci zmlátili jako malou. Ale přeci jenom když to tak zhodnocuje tak oni byli o hodně starší a taky už to byli geninové tak je jasné že neměla šanci* Hele a jak mám příště nad někým vyhrát ? Neznáš nějaký fígle jak bych mohla mít i když jsem slabší než oni převahu ? *zeptá se protože přeci jenom zdá se být výš jak genin a tak by alespoň mohl něco vědět* "tak uvidíme zda mi pomůže, i když na to zas tak moc nevypadá" *pomyslí si a čeká na odpověď*

*Poslechl si její slova. Uprčímně tu holku nějak dlouho neznal, byla to pro něj náhodná osoba na ulici co nějakým způsobem potkal. Takže mu v podstatě bylo jedno, zda mu příjde ukázat čelenku a nebo ne. PRoč by ho to taky mělo zajímat, jeho myšlenky byly jinde než ohledně starostí jak získat čelenku. Každopádně ji poslechl a nijak ji nepřerušoval.* no pokud jsi fyzicky slabší, než tvůj protivník a chceš vyhrát... Je ti nějaké bojování na přímo k ničemu. Nejlepší bude vymyslet plán, taktiku boje... Která bude například zvýhodňovat tebe a toho nepřítele to bude znevýhodňovat, tudíž budeš mít převahu ty.. Získáš ji na svou stranu. *Snažil se ji nějak vysvětlit ohledně taktizování v boji.* Každopádně hlavní je umět použít mozek, to by mělo ke všemu tomuto nejvíce stačit. Ono celé bojování je jen o používání hlavy a přemýšlení... Nevyhraješ když půjdeš a jen bezhlavě budeš kolem sebe mlátit rukami

*byla ráda že ji poslouchal a nějak nevěnovala význam tomu co dělá, protože přeci jenom je to ještě dítě co věcem moc nerozumí a tak jí nezbývalo nic jiného než poslouchat jeho odpovědi a snažit se je nějak pochopit. Celou dobu tedy poslouchá a snaží se to nějak si to přebrat a hlavně zapamatovat protože by se jí to určitě mohlo někdy v budoucnosti hodit.* Možná do asi docela i chápu, teda myslím. Takže k tomu abych vyhrála když budu ve fyzické nevýhodě tak stačí použít mozek, vymyslet taktiku a budu mít pokud bude ta taktika dobrá převahu zase já ne ? *trošku se u toho zamyslím takže je v takovém menším tranzu a něco mumlá....* takže kdyby ...... jo takhle.... hm.... kdyby toto...... možná bych...... třeba by to..... to by docela šlo...... možná..... nenene..... musí i jinak..... *tyto utrzky sli jedniny rozpoznat v jejim mumlani ackoliv rikala cele teorie, ale ty bohu zel se ztratili v privalu jejich slov a myslenek. Stále si mumlá podobné věci, lidem okolo to může připadat opravdu divné*

*Pokrčí rameny. načež jí přikývne k souhlasi.* Například, kdyby jsi tady místo takového bránění kočky, vylezla na střechu a dva nebo tři odstranila pomocí shození tašky na hlavu.. Tak by jsi už získávala postupně výhodu.. Pomalu, ale jistě. *Pověděl takový menší návrh toho, co by možná šlo udělat místo toho, že je šla sprdnout a dostala po prdeli* Každopádně mozek vyhraje bitvu i bez ztrát, což je pak dobrý vůdce... Ale pak jsou tu strategie samozřejmě všichni do útoku a třeba vyhrajeme když někdo přežije... To už není moc mozkové náročné a na přemýšlení .. *Dodal ještě* Ale to se všechno možná ještě budeš učit. Nějaké ty strategie a podobně

*pozorně ho poslouchá a některým věcem rozumí a některým zase ne* Ale ta kočička trpěla *zvedne malinké koťátko s tím že si ho určitě po tomto nechá protože určitě nechce aby mu něco udělali to co předtím. Pohodí svými červenými vlásky a trošku se pousmějě* A nevíš kde bych se to jinak měla učit ted spíše u koho *Začalo jí docela dost zajímat vše o taktikách a takhle.* A vlastně co jsi vlastně dělal že jsi byl v nemocnici ? *optá se ho a odvede konverzaci trochu mimo*

------------------------------------------;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;--------------------------------------

*Migura se procházela po vesnici po dlouhé době měla volno mezi misema a vším ostatním. Procházela se a obdivovala okolí. Je pravda že tu dlouho nebyla protože buď je doma, doma před barákem nebo někde pryč a do vesnice moc neleze. Procházela se, možná malinko popobíhala. Dneska měla docela dobrý den a doufá že jí to nic nezkazí. Lidé z vesnice na ní koukali stylem: co že je dneska nějaká klidná... Určitě něco zase vyvede. Migura se pousmála a dále šla dál. Najednou srazila nějaké malé dítě a to hned začalo plakat jelikož si odřelo kolena. Migura se na dítě podívala výrazem - co teď co mám dělat eww. Sednula si k němu* Nehýbej se chvilku prosím *řekla a dítě s sebou přestalo cukat.* Ahh nemám tě ráda dítě. *Všichni jí pozorovali co dělá. Ona se nad jejich pohledem otřásla a začala dělat techniku SHOUSEN JUTSU a začala mu to léčit. Během tohoto byla strašně soustředěná a soustředila se aby mu to výléčila.*

Chakra - 20/24

*Ryuu byl jednim mezi tema lidma. Kteri sledovali Miguru, to co dela bylo na Kiri vice nez neobvykle. V jedne ruce drzel tasku s nakupem, pres rameno stejne ruky mel druhou, taky s nakupem a ve druhe ruce mel truhlik s rostlinou.* V Kirigakure se fnukani nad odrenym kolenem neomlouva a uz vubec se takova trivialnost neleci. To bys mela vedet Miguro. *Promluvil na ni, kdyz stal jako sloup, vypadal trochu jako mamina v domacnosti, na hlave mel totiz uvazany satek tak, aby mu vlasy nelezly do obliceje. Na sobe mel obycejne cerne kimono, volnejsi kalhoty a namisto normalnich bot mel pantofle. Primhouril oci.* Nefnukej prdolo a ty se zvedni, neni to tvoje dite aby ses starala o jeho rany. *Lidi prestali okounet a sli si po svych.* Bylas na chuuninskych? *Optal se rovnou.*

*Migura se okamžitě otočí za hlasem a přestane léčit jelikož jí to vyrušilo. Otočila se, zvedla se a koukla se nahoru na něj. Koutky jejích úst se zkroutili do úsměvu a měla co dělat aby nevyprskla smíchy.* Ahoj mami *nevydržela to a vyprskla smích, pak si zakryla rukou pusu. Malinko si odkašlala a malinko se narovnala. Změřila si ,,mámu,, pohledem a usmála se* Jeee Ryuu to byla doba co jsem tě naposledy viděla... *když jí položí otázku ohledně chuuninských zkouškách, ušklíbne se.* Jasně že byla, konečně jsem mohla.. víš co. Oficiálně jsem Chuunin *mrkne na něj... vážně že jo.. dneska je nějaká veselejší.* Jo a s tím děckem... normálně bych na něj vyjela co si to dovoluje, ale dneska má nějak dobrý den *zamumlá* ,,ty jo kdy že jsem ho naposledy viděla ? hm... už ani nepamatuji.. možná nevím.. 3-5 let nazpátek? Možná ani ne... jako pravda moc sem nechodím tak tady možná byl a jenom já jsem slepá..,, *přemýšlí a u toho stojí a kouká do blba*

*Zamrucel a jemne se usmal.* Tak to je fajn, konecne chuunin, uz jsi mela nejvyssi cas. *Prehmatl si kvetinu v ruce. Samozrejme ze jeji smich predtim postrehl., moc to ale nevnimal. Byl doma a tak si mohl chodit jak chtel.* Chvili se tu zdrzim, potreboval bych jeste neco koupit...nechces mi pomoct? *V podstate se ani neptal, rovnou vyrazil do ulic vesnice, predpokladajic, ze Migura pujde za nim.* AbCh pravdu rekl, tak jsem na tech zkouskach primo byl. Zajimave souboje. *Pousmal se a zastavil se u kramku s pecivem, aby neco nakoupil. Pak pokracoval dal. Uz oveseny trema taskama.* Vezmi tu kytku prosimte. *Nacpal Migu do rukou kvetinac.*

Já vím že už jsem měla čas.. konečně *zasměje se poté mu zase věnuje pozornost.* Jenom chvíli ? Kam půjdeš zase *povzdychne si* Co mám s tebou dělat... samozřejmě že ti pomůžu *okamžitě ho následuje, pozorně ho poslouchá co dělá a sleduje i jeho pohyby jakožto nevědomý reflex* Heeee?! Ty si na těch zkouškách byyll, proč si za mnou nepřišeel, víš jak ráda bych tě tam vidělaa *protáhne a kouká na to jak se usměje a poté co jí dá do ruky květináč překvapeně vyjekne. Poté se na něj s nafouklými tvářemi podívá.* Já nejsem támhle já nevím co.. zahrádka aby si takhle dával kytkyy.... *kouká na něj s menším úšklebkem... dneska jak už sama si říkala že je nějak veselá..* Hm... třeba mě někdo zdrogoval.. jo to bude ono!! Proto jsem tak veselá *řekne si trošku více nahlas než plánovala, stále drží kytku.* Nechceš ještě něco vzít ? Ráda ti pomůžu *mrkne na něj*

*Pokrcil rameny.* Zdrzime se jen nezbytne dlouhou dobu na to, aby Keiyra poznala Kirigakure a pak vyrazime na cesty. Mozna ti dam klice od bytu, abys ki obcas zalila tuhle kytku, co ted neses ty zahradko. *Usklibl se. Migura byla jako male otravne dite od vedle, ktere by nejradsi nakopl, ale stejne ho mel rad.* Nemel jsem cas, kazdou volnoj chvili jsem byl s Kei, takze tak. Dulezite bylo, ze jsem te videl, ne? *Pokrcil rameny a zastavil se u obchodu s nabytkem.* Pojd. Jdeme dovnitr. *Popohnal ji, otevrel dvere a nechal ji vejit. Pak si zacal prohlizet postele a povleceni.* Prejete si? Potrebuji novou postel a jeste jeden par periny a polstare. Myslite, ze mi muzete zajistit odvoz a vykup te stare postele? At ji nemusim vyhazovat buh vi kam? Jen si vyberte velikost a vse za vas zaridime. *Ryuu se pousmal a kyvl na Migu aby s nim sla. Koukal na vsemozne velikosti a barvy i tvary posteli.* Davej si vetsi pozor na to, co kde pojes, drogy se nejlepe davaji do piti. A nebo mas proste stastny den. Vsechno je mozne. *Sundal si pantofli a slapk na matraci jedne z posteli.* Tahle je dobra, tuhle beru a zaplatim az mi ji dodate, ok? *Prodejce prikyvl.* To je bohuzel udel Lovce Nukeninu, nikdy se poradne nezastavis...a nikde nejsi poradne doma...jsem rad, ze diky Kei mam duvod sem jit. Jinak bych se tu ani neukazoval.

Jo... jinak na mě se můžeš spolehnout, vždy mám vody dost tak bych ti kytku mohla chodit zalévat. *zasměje se* Hm.. tak s Kei.. kdo to je, jak dlouho se znáte, co pro tebe znamená... seznámíš mě? *vychrlí na něj otázky. Potom když řekl že ji rád viděl zasmála se* Věř mi nebo ne, také jsem tě ráda viděla né že né *usměje se na něj a po popohnání vejde dovnitř. Ryuu se tam začne starat o matraci tak ona se mezitím zdejchne o kousek dál, zase do ní někdo narazí. Okamžitě jí chce praštit, ale Migura se zkrčí a poté mu ruku chytne. Nemá sice sílu na to aby ho nějak přeparal protože byla to sice větší osoba, ale muž se jen ušklíbnul a tak ji za Ryuuem odtáhl, Muž jí chytil za límec a z části nad vzduchem jí k němu dotáhnul, jelikož je dva viděl předtím spolu hovořit a jít sem spolu tak si domyslel že se znají.* Tady ta holka do mě narazila *odstrčil jí směrem k Ryuuovi. Migura se ušklíbla a spustila svou.* Heeee... Kdyby jste nebyl tak velký tak bych si vás všimla, ale já myslím že nejste nic jiného než dospělý dement co si svou neschopnost kompenzuje na malém děcku alias mě *slova mu ,,prskne,, do ksichtu a zkříží ruce na hrudi* ,,co si o sobě myslí křeček jeden tschh,,

*Ryuu se rozhlizel po Migure, ktera nekam zmizela. No brzy ji nasel diky velmi ochotnemu muzu, ktery i tak byl nizsi nez Ryuu. Primhouril oci.* No a co? Kdybys nebyl tlustej kokot, nezabiral tolik mista, a hlavne cumel na to km jdes, urcite by se to nestalo a ten ji pust a uhni, nebo do tebe vrazim i ja. *Ryuu mluvil striktne a neuprosne. Rozesel se smerem ven z obchodu, chtel pikracovat v ceste a rozhodne nemel cas se zabyvat nejakym kretenkem s komplexem maleho pera, ktery si kompenzoval na ostatnich. Tak jako tak, Ryuu mel plne ruce a na bojovanu byl az moc unaveny.* Migu sup, jdeme. Tady uz jsme skoncili. Musim jeste pro neco dalsiho a neni cas se moc zdrzovat.

*Migura se trošku zasmála když viděla jak Ryuu dostal rage jako správná máma či nějaký rodič. Potom když na ni promluvil zasmála se a šla* Už jdu, už jdu.... a um... díky moc. Ty budeš dobrý rodič jednou... závidím tvému děcku *řekne zvláštním tónem... Ona by byla ráda kdyby měla rodiče se by se o ní starali jako Ryuu či vůbec se o ji nějak poradně zajímali.* Kam teď Ryuu, nechceš vzít ještě něco ? *stále držela kytku kterou jí dal do ruky, ale chtěla by mu pomoct.* Ryuu? Jak to vypadá u tebe b práci ? Já možná bych taky chtěla být lovcem, ale co když se pro to nehodím.... *zeptala se ho a z části oznámila.*

*Ryuu jemne zrudl, tohle ho vzbec nenapadlo...uz mu bylo skoro 30, Keiyra ale byla velmi, velmi mlada na deti. Ale uz z te predstavy.... zatouzil po detech. Tohle nikdy nepoznal, tenhle pocit.* Eh, jasne...diky Migu.. *Pronesl tiseji. Miril do obchodu, kde meli ruzne dalsi jidlo, presneji ryby a maso.* Vazne nic brat nemusis, vubec to ted neres. *Usmal se a zamyslel pri pohledu na vystavene ryby.* Hele je to tezke....neni to sranda, bavil jsem se o tom s jednim kamaradem v Iwagakure. Lovec nukeninu je v podstate sebevrazda. Driv nebo pozdeji te zabijou, jsi moc silny, moc aktivni...nukeninove se spoji a proste te sejmou ve vice, driv nebo pozdeji.... neni to rozhodne prace na delsi dobu, uz ja mam pocit, ze moc dlouho v tehle profesi figuruju...ale nemuzu nechat Kei samotnou. *Doslo mu, ze uplne odignoroval jeji otazku z predtim..* Keiyra je moje divka a uvidime, zda vubec bude chtit. Mame tady nejaky ukol a pak zase pujdeme dal. Slibil jsem ji cely svet a taky ji to splnim. *Ukazal na par ryb, ktere mu obchodnik zabalil a Ryuu je dal do tasky.* Co ty, uz mas kluka?

*Migura když si všimla že malinko zčervenal Ryuu, odvrátila pohled jelikož zčervenala taky když i uvědomila co to vypustila ze svých úst* Promiiin *zašeptala stejně jako to udělal on, docela se za sebe styděla že něco takového řekla, zase mluvila bez rozmyslu... jak nečekané* ,,no Miguro... gratuluji teda,, *když začal jí říkat jaké to vlastně je v jeho práci tak se malinko pousmála.* To naprosto chápu... No já moc silná nejsem, ale ani slabá nejsem... Možná s tím ještě nějaký čas počkám a až zesílím více tak bych o tom přemýšlela ještě více... *koukala do země před sebou a jenom ho poslouchala.* Hm.. tak tvoje dívka jo.. vrrr Ryuu.. ty draku *zasměje se, a když potom dodá jestli už někoho má tak celá zčervená a okamžitě odvrátí hlavu na stranu aby jí tam neviděl, bylo by to tak ponižující.* Já a kluka? haha...nikdo mě nechce, ani já nikoho.. *opravdu nečekala že se jí na to zrovna Ryuu bude ptát. Stále je celá rudá a docela i znervózněla. Je pravda že ve svých patnácti letech nikoho nemá a je jí to líto, ale nedá se nic dělat... třeba jednou zůstane osamělá jenom s kočkou.* ,, Miguro na to nemysli, jdi si za svým snem... určitě nechceš skončit jako mamina za kuchyní a vařit pro děti který ti zníčí postavu a celý život...,, *pomyslí si a snaží se zklidnit svůj červený obličej*

Tak cekej dokud ti nebude tak dvacet...i tak to jako holka budes mit tezky. *Primhouril oci. Prudce se na ni otocil.* Ja ti dam vrrr...vedelas, ze moje jmeno doppravdy znamena Drak? Asi ne co? *Usklibl se a pak zasmal. Videl, ze trochu sklesla, kdyz rikala ze nikoho nema.* Kluci nejsou vsechno. Koukej na me, je mi skoro tricet a az ted jsem nasel divku, kterou mam vazne rad...ty mas casu jeste vic. Abys mela nejaky zivot, karieru, zabavu...neni ti ani 18 ne? *Pokrcil rameny.* V tom pripade mas vic nez dost.

Já vím, však já vím.. bohužel *povzdychne si, když se na ni otočí tak se zazubí.* Počkej... to jako fakt ?! Nekecej *zasměje se protože tomu nechce věřit.* Já vím že kluci nejsou všechno, ale všichni holky co znám tak se za ruku vodí s klukama, někteřý tvrdí že už o to přišli.. já závidím *povzdychne se* Jo a máš pravdu ještě mi nebylo ani 18 je mi 15 *usměje se a pak si vzpomene na něco co mu chtěla říct* hej hej Ryuu, od doby co jsme se viděli naposledy jsem vrostla o 1 a půl centimetru *usměje se hrdě a něj a čeká jak na to bude reagovat* A máš ty nějaké novinky kromě toho že máš dívku ? Co třeba já nevím... Nějaký zranění z boje nebo nějaký nový super silný jutsu jakým by si porazil všchny? *zeptá se ho až moc dětsky a zachichotá se*

Jo! To jako fakt. *Hrde zvedl bradu, jeji reci o ostatnich holkach ho moc nenadchly. Vypadal trochu ponure. “O to”...* V patnacti? To se cely svet zblaznil? *Vyhrkl cely podivne rozcarovany. Skrcil se k Migure.* Drz se od tech malych kurev dal. A opovaz se s nekym tahat dokud nebudes plnoleta! *Zavrcel. Pak se narovnal. Sel pomalu cestou domu.* Jeden a oul? To neni moc...ty asi proste budes uz navzdy prcek. *Pokrcil rameny. Jasne dobiral si ji, ale tak proc by nemohl.* Nemam, nevim moc o nicem novem... *Rozhodne odmital v Kirigakure rozhlasovat o svem Hyoutonu.* Ty ses od Chuuninskych neco naucila?

Ano Ryuu v patnácti *protočí očima. Když se k ní najednou rychle skrčí tak malinko s sebou cukne. už jž chtěla říct: Ryuu toto mi nedělej, viš že to nemám ráda, ale hned jak na ní spustil tak ztuhnula, malinko se lekla jeho tónu hlasu. Chvilku ještě stále zmražená na místě a poté malinko popoběhla aby Ryuuho doběhla* Jasně mami, neboj nebudu, však víš že já nikdy nebyla jako ostatní holky *zasměje se pro odlehčení situace. Potom co řekl poznámku o jejím vzrůstu, tak použila techniku Nan Kaizou natáhla svoje nohy a ruce a malinko zapřená se před něj v této vyvýšené (skoro stejně jako Ryuu) pozici před něj postavila* Komu říkáááš prceeeek *protáhla malinko naštvaně a bouchnula ho do ruky* Hm.. no já se naučila 5 nových technik zatím, ale rozhodně nepřestanu se učit je dál. Chápeš, umím 3 dotonový techniky, 1 klanovou, to léčení jak si mohl vidět když jsme se potkali a pak ještě něco, ale sakra jak to popsat... je to něco s kunaiema *zasměje se a poté co se vrátila zpět do své normální podoby se na něj koukla*

*Spokojene pokyval hlavou. Jasne, rikala mu Mami, ale tak co, vsak tak dneska i trochu vypadal. Pohodil svymi dlouhatanskymi vlasy.* Kdyz uz, tak teta, byt moje dite tak ti nasekam. *Zasmal se. Pak se pred nej nacpala protazena diky NanKaizou.* To je hrozny, prestan to delat....a rozhodne tady nerikej co presne ses naucila...nikdy nevis, kdy to muze nekdo pouzit proti tobe. Vzdy rikej, ze ano...naucila, co? To si clovek musi zjistit sam, az nekdy v budoucnu. *Poucil ji, takhle vykecat vsechno...trubka.* Ale je dobre, ze se ucis, hezky s tim pokracuj. *Zastavil se pred vylohou jednoho kramku se sperky a dival se tam na nejake hezke sperky. V hlave mu rezonovala slova od Noctise. Povzdychl si a odvratil pohled.* Tak co Migu... uz jsme skoro u bytu. Keiyra nekde lita po vesnici, takze jestli chces, muzem to hodit domu a jeste neco podniknout. *Pokrcil rameny. Keiyry pritomnost v byte necitil, protoze byli velmi blizko, nemusel ani rozsirovat pusobnost Kagura Shingan.*

*strhnula a polkla* d- dobře teto *poté se opět zasměje* Neee není to hroznýýý, jsem díky tomu skoro vysoká jako tyyyy *malinko zavřeští se smíchem* A jasný ma- teto nebudu.. ještě by si mě porazil *zasměje se a hodí na něj pohled typu.. myslím to vážně, ale nemyslím* Si myslíš že chci zůstat na Chuuninovi ?! Pcheee stále jsem neporazila otce jak jsem si jako malá slíbila... a ano stále mě to drží *řekne na oko uraženě. Když vidí že hledí na šperky tak jí to nedá a zeptá se* Ty chceš něco koupit tvé dívce že ano *koukne se na něj a čeká na odpověď. Poté co jí řekne zda by nechtěla něco dělat tak se zamyslela* Hm..... Možná mám nápaaad... v Kiri je tu místo o kterým lidé moc neví... spíše jsem neviděla nikoho zatím tam jít a to poblíž toho místa trávím hodně času když nesmím být doma... chci ti ho ukázat *zasměje se dětsky protože to bude první osoba které toto místo ukáže... je docela skryté a ona se tam chodí schovávat i když je třeba chladněji a ona je v lehkém oblečené, vlastně když netrénuje nebo tak nějak tak tam traví docela dost času každý den... samozřejmě pokud není na misi a tím pádem tam nemůže*

Nech toho kvileni v prvni rade. Je to otravny Migu. Mluv jako clovek a ne jako sirena. *Zavrcel, mel ji tak nejak nad hlavu, ale protoze vedel, ze velmi brzy bude zase pryc, tak chtel mit trochu vliv na jeji budouci chovani. Jen prikyvoval halvou na jeji slova.* Abys porazila dospeleho, musis davat velky duraz na trenink. *Pousmal se. Jen pokyval hlavou.* Rad bych, ale jeste je cas, na zahrnovani ji veledary. Mozna, az se vratime z nejake mise...nebo tak. *Pokrcil rameny. Nechal sperky byt a proste miril domu.* Nejake tajne misto? Tady v Kirigakure? Tak to jsem zvedavy na to, kdes nasla misto, ktere bych jeste neznal. *Zasmal se, pomalu dosli k mistu, kde mel byt a tak otevrel dvere. Slozil pecete, vytvoril klona, kteremu postuone podal vsechny tasky a vzal od Migury kvetinu, klon se mel postarat o uklizeni jidla a zbyleho nakupu, a taky o kvetinu a trochu poklidit. Zatim se Ryuu otocil na Migu a zavrel dvere.* Tak me ved.

Jo jasně přestanu *vyplázne na něj jazyk* Hm... a co když jsem siréna *dá si dva prsty pod bradu a má přemýšlivý výraz. Poté se jenom uchechtne jelikož si představila sebe s chapadlama ve vodě lákající nějaký lidi.* Já vím, musela bych hodně trénovat... proto trénuji a trénuji a trénuji, snažím se zlepšit abych mohla se ho zbavit *poslední čtyři slova skoro neslyšitelně zašeptá a poté se usměje tak jak to umí jenom ona.* Hele ale kdyby si přemýšlel o tom že jí nějaký šperk chceš dát, tak neváhej mě kontaktovat já ti s radostí pomůžu. *mrkne na něj se smirk facem. Když se jí zeptal na to místo tak se zazubí* Ano ano tajné místo jako.. možná si ho už našel, ale kdo ví. Vlastně jsou to dvě místa, podle toho jaké je počasí tak na takovým místě jsem. Jen počkej a uvidíš. *usměje se, dneska kvůli němu se nemůže přestat usmívat.* No teda doufám že se do toho jednoho vejdeš *řekne tiše s drzým úšklebkem. Když uvidí co udělal s klonem tak si povzdychne* chudák klon... huh..  Hm... no tak dobře pojď. *koukne se na něj malinko vyzývavě. Začne utíkat a doufá že ji Ryuu následuje a kdyžtak když ne tak ať si jí vystopuje. Stále není rychlá jelikož je dítě, ale běží co nejrychleji může (4). Zastaví před tréninkovou oblastí a chvilku se vydýchává.*

Nejsi sirena, ja jsem sirena. *Zasmal se.* Nepatris do naseho klanu, takze nevim, jak by ses jednou stala. *Mrkl na ni se smichem. Vyrazil za Migurou kamkoliv ho vedla.* Sperky jsou jen dalsi zatez a duvod k tomu, aby te nekdo okradl nebo napadl. Obzvlaste pro lovce je to riskantni, muze te nejaky sperk nebo bryle prozradit driv, nez vubec budes tusit. *Usmal se.* Ale dekuji za nabidku, az to bude aktualni, urcite dam vedet. *Zase ji nechtel uplne utnout takze i pres to, ze jeji nabidku asi nevyuzije, muze to vypadat opacne.* Ja se vlezu vsude, o to se neboj...

*Migura vzala Ryuua na tajné místo, kde spolu strávili zbytek dne. Ryuu byl rád, že Miguru po dlouhé době vidět, ale jelikož si pomocí kagura shingan kontroloval v podstatě celou vesnici, věděl, že se KEiyra vrací domů a tak i sám s Migu trávený čas urychlil. Rozloučil se s ní a vyrazil za svoji milou, se kterou měli naplánovanou misi na chytání nukeninů.*

*Bylo brzo ráno a Atsumi šel na nákup, jelikož doma v ledničce nic není. Proto si dnes trochu přivstal, aby na něj v obchodě něco zbylo. Protože znal jak to v tom obchodě chodí. Každý co si chtěl něco koupit si musel přivstat dřív než ošťastní. A když si nepřivstane tak na něj nic nezbyde, jelikož si to rozeberou staří lidé nebo maminy. Když se tohle stane tak ti nic jiného nezbývá než si počkat dokud to zase nedoplní, ale to moc dlouho trvá, takže se nikomu čekat nechce. Tohle moc dobře Atsumi znal a dnes to bude ještě horší, jelikož mají v obchodě 40% slevu na všechno zboží. Zrovna se blížil k náměstí, když si řekl.* Kruci, tohle stávání je na mě moc brzo. *A zívne si. Moc z toho nebyl šťastný ale to bylo vidět i na jeho obličeji. Normálně mu nevadí stávat brzo ráno, ale jak pravil tenhle čas je na něj moc brzo.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

Nyaaaa.. *Zazívala Kaede, keď sa po námestí prechádzala s obrovským bielym psom menom Yori.* To sme sa dopracovali, Yori. Vidíš to? Nemali by sme byť dobrými osobami. Dobré osoby to majú v živote veľmi ťažké. Tak som chcela brániť Tatsuyu včera pred jeho dedom a čoho som sa dostala? Vyhubovania od mamky a trestu. Teraz musím každé ráno chodiť nakupovať, kým sa nepolepším. *Sťažovala sa Kaede svojmu štvornohému spoločníkovi. Ten vedľa nej išiel zvesela. Unavený nebol, nemusel spať toľko hodín, ako človek a jemu sa páčilo, že mohli byť vonku takto skoro. Vôbec ho nemuselo trápiť zadržiavanie potreby, či vykonanie potreby niekde na dvore. Kaede si s ním dala rovno prechádzku a on sa mohol v čerstvom ráne zoznámiť s ďalšími pachmi dediny..* No to snáď nie! Vidíš tých ľudí?! K čomu sem máme chodiť tak skoro, keď aj tak je tu ľudí ako na výpredaj! *Zhrozene zamrmlala Kaede. Zastavila sa obďaleč obchodu a len v nemom 'úžase' sledovala, ako sa tam cpali starí ľudia, ktorí sa tam doslova pretláčali s mamičkami o to, kto pôjde dovnútra ako prví..* To je des, Yori.. Čo budeme robiť?

*Už se blížil k obchodu, když tu najednou už uviděl obří skupinu lidí. Kteří se už rvali přes sebe, aby se dostali první do vnitř. Atsumiho obličej už při prvním pohledu na skupinu lidí ukazoval beznadějně.* Do prdele, zdá se že jsem přišel pozdě. *Řekl si pro sebe a otráveně se pomalu přibližoval k obchodu. Pak když k němu dorazil tak uslyšel.* To je děs, Yori.. Čo budeme robiť? *Ty to slova od dívky vedle s obrovským bílím psem.* No, buď to tam vlezeme zadními dveřmi a nebo si tady počkám než všechno vyprodaj a zase doplněj. Ale to bude trvat asi 3 hodiny. *Řekne Atsumi a podívá se na danou dívku.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

*Už boli s Yorim skoro pred obchodom, keď im - pre nich neznámy - chlapec vnukol celkom dobrý nápad.* Eeee. Ako to mám chápať? *Obrátila na chlapca hlavu. Bola od neho trošku vyššia, ale to len kvôli svojmu veku - bola od neho staršia o dva roky, o čom nevedela.* Chceš si tam preraziť cestu zadnými dvermi a pozývaš nás sebou ako tvojich kumpánov, aby si nebol sám usvedčený, keby ťa chytili a mal to na koho hodiť? *Dívala sa na neho spôsobom, akoby si ho prezerala celého - a nie len čo sa týkalo fyzického tela, ale aj duše. Chvíľu sa odmlčala, až napokon pokračovala ďalej s ďalšou možnosťou.* Alebo sa nedokážeš zadnými dverami dostať dovnútra sám a potrebuješ pomoc jednej skvelej kunoichi? *Obe možnosti boli také jej výčitky voči chlapcovi. Niežeby jeho nápad nebol dobrý, ale musela si chlapca najskôr preklepnúť, než s ním pôjde páchať zločin! Zložila si ruky na hrudi, aby jej slová vyzneli ešte viac drsňácky.*

,,Co tím myslí. Já tam nic ukradnout nechci jenom se chci vyvarovat ti skupině lidí u v chodu. A vůbec to se snaží působit drsňácky?" *Pomyslel si Atsumi lehce si všimnul že si ho i prohlížela, takže jít to oplatil tím že si jí změřil. Sice byl menší a nejspíš i mladší ale to mu nijak neubralo na morálce.* ,,Možná sem jí to nemněl říkat ale co už." *Pak se k ní postavil čelem, aby vypadal více důvěryhodně.* Nedělej ze mně kriminálníka, nechci krást. Já se chci jenom vyhnout té skupině lidí, abych si mohl nakoupit potraviny. A né čekat další 3-4 hodiny než se tam dostanu a než zase doplní zboží. Přece jenom sem si kvůli tomu přivstal. A tobě jsem to nabídl, jelikož z těch slov co jsem slyšel, seš na tom stejně. *Po této větě se lehce uklonil a zvedl k dívce hlavu.* A navíc je vždy lepší pracovat s krásnou a skvělou kunoichi. Než sám. *Řekl jen tak ze srandy, protože si myslel že tím prolomí mezi nimi ledy.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

*Úprimne ju zarazilo to, o čom chlapec začal mlieť.* "O čom to točí?" *Jemne nadvihla obočie a nebolo to úmyselné, ale chlapec ju zaskočil.* Ty si tam chcel ísť kradnúť? Ja som totiž o žiadnom kradnutí nehovorila. *Obočie stiahla a miesto toho sa jej na tvári vytvoril šibalský úškľabok, keď sa ku nej chlapec postavil čelom.* To sa mi priznávaš k zločinu, ktorý si chcel spáchať a ešte si ho nespáchal? Bol by z teba teda naozaj neschopný kriminálnik. *Zahihňala sa Kaede a mala z toho teraz len zábavu. Zrejme tu len došlo k nedorozumeniu, ktoré vyplynulo z toho, že chlapec nepochopil jej slová. Vystrelila k nemu jednu svoju ruku, ale nevrazila mu. Položila mu ju na hlavu a rozstrapatila mu vlasy niekoľkými rýchlymi pohybmi rukou do strán.* Pozeraj a uč sa. *Kaede mrkla dole na Yoriho, na svojho bieleho psa. Kývla hlavou k davu ľudí. Yori sa na chvíľu vzdialil a o pár sekúnd neskôr znova pribehol - rozbehol sa totiž, aby nabral poriadnu rýchlosť a vrazil do ľudí vpredu pri dverách výskokom.. Odhodilo ich to kúsok ďalej. Yori dopadol na jedného pána, rýchlo sa zdvihol a začal trieliť preč. Vyvolal tak rozruch a chaos. Vtedy Kaede čapla chlapca za ruku a pretiahla ho davom rovno dopredu k dverám, cez ktoré prešla aj s ním. Boli ešte dostatočne malí na to, aby si ich rozhorčení ľudia zaoberajúci sa prchajúcim psom nevšimli..* Tadáá.. *Pustila ho a zatočila sa s rozpaženými rukami..* Ďakovať nemusíš. Stačí, keď kúpiš mne a môjmu štvornohému parťákovi niečo dobré pod zub. *Zazubila sa na neho.*

*Atsumi nečekal od dívky takovou reakci, která se stala. Nějakým zázrakem za pomoci jejího psa se dostali dovnitř. Rozcuchala mu vlasy a znovu ho nazvala kriminálníkem.* ,,Proč ze mně pořád dělá kriminálníka. A ještě k tomu mi rozcuchala vlasy. Co s tou holkou je?." Aby bylo jasno. Já jsem nic krást nechtěl, jenom sem se chtěl dostat do vnitř a nakoupit potraviny jak jsem říkal. Tak ze mně laskavě přestaň dělat kriminálníka. *Praví Atsumi a lehce naštvaně si dá ruce do boku. Pak si ale povzdechne, jelikož si uvědomil že přemlouvat tu holku je zbytečné. Stejně z něho bude dělat stále kriminálníka. Proto se rozejde nakupovat a ještě na s pátek dívce řekne.* Klidně ti a tomu psovy koupím něco na zub. Ale celí tvůj nákup platit nebudu. Pokud si teda nezapomněla že jsi šla nakupovat. *Po těchto slovech se Atsumi lehce zasměje a zmizí mezi regálem.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

Čo máš stále s tým kradnutím? *Počudovala sa Kaede. Veď ona s ničím takým nezačala, kým to nespomenul on. Pokrčila nad tým ramenami a rozhliadla sa po obchode. I tu bolo celkom dosť ľudí a na stojane bol už len posledný košík, ktorý si uchmatla teda sama pre seba..* Nečerti sa toľko, lebo praskneš od hnevu. *Vyplazila mu posmešne jazyk a voľnou rukou si zastrčila pramienok neposedných bielych vlasov za ucho. Kaede bola pekná, mladá slečna vo veku 12 rokov s bielymi dlhými vlasmi a očami neobyčajnej farby. Mala ich ružové. Jak chlapec, tak i ona sa vytratila v regáloch obchodu, a ani už nevnímala jeho poznámku.* Čo to mamka chcela?.. Čerstvé pečivo, maslo, nejaký salám a zeleninu. A čerstvé ovocie. *S priloženým ukazovákom na perách sa motala medzi regálmi a hľadala to, čo jej mamka nakázala kúpiť.* Uh. Tu je pečivo.. *Zložila košík pred seba, vzala si nejaký sáčik a začala hmatať rukou po pečive a hádzať ho do sáčku.* Štyri, päť.. *Počítala. Naplnila jeden sáčik desiatimi kusmi, a potom si vzala ďalší, aby ho naplnila ďalšími desiatimi rohlíkmi..* Maslo bude asi medzi mliečnymi výrobkami.. *Zamrmlala pre seba a prešla ku chladiacemu boxu, kde bolo mlieko, vajíčka, jogurty a podobne..* "A teraz aké maslo?.. Majú tu toľko druhov..." *Povzdychla si a snažila si vybaviť obal masla, ktoré včera spotrebovali..* "Žeby toto?.." *Chytila ho do dlane a poobzerala si ho.* Čert to ber.. *Pri ďalšom hľadaní potrebných vecí narazila na mladíka, na ktorého sa zazubila. Prešla okolo neho a nenápadne mu do tašky/košíka/na kôpku s nákupom hodí balíček cigariet.*

,,Už bych měl mít všechno co potřebuju." *Pomyslel si Atsumi, už měl v košíku nějaké to pečivo a zeleninu tak že mu zbývalo koupit už jenom pár věcí. Proto trochu bloudil po obchodu a cestou sbíral vše  co potřebuje. Takže po nějaké chvilce už měl košík dosti plný. Z rovna stál u regálu s plechovkami, když kolem něho prošla ta dívka. Ale nevšímal si jí, dal si do košíku jednu plechovku fazolí a ihned si všimnul že má něco nežádoucího v košíku.* Cigarety? Ty se tam objevily jak? *Řekne si Atsumi, podrbá se na hlavě a zapřemýšlí.* ,,Nemohla snad mi ta holka to sem hodit. Sakra, proč by to dělala? To snad ráda provokuje lidi co nezná?" *Pomyslí si Atsumi, taktéž si povzdychne a vzal do ruky krabičku cigaret* Co s tím mám dělat? ,,Asi bych to měl vrátit na místo ale to bude dlouho trvat." *Řekne si v duchu a hodí krabičku cigaret bokem ven z košíku. Pak se ještě vydá vzít pár jogurtů a pamlsky pro psa. A vydá se k pokladně, ke které když dorazí tak tam je fronta a poslední v ní je ta dívka. Proto se za ní zařadí a zeptá se jí potichu.* Proč si mi strčila do košíku krabičku cigaret?

Kaede Minami-Ke (NPC)

*S potešením a s malým úsmevom na tvári pokračovala obchodom ďalej. Zastavila sa u boxov so zeleninou.* "Paprika, rajčiny a uhorka.. Eh a kde tu je váha? A mám to vôbec odvážiť?" Ehm, prepáčte. Môžete mi trochu poradiť? Neviem, či mám tú zeleninu odvážiť, alebo sa to neváži.. *Pani obchodníčka jej s radosťou vysvetlila, ako to tu chodí.* Ďakujem. *Naukladala teda najskôr papriku na váhu a zapísala váhu na papierik. Potom to urobila aj s ostatnou zeleninou, ktorú mala a ešte aj s čerstvým ovocím. Košík bol razom veľmi ťažký..* "Začínam mamku obdivovať.." *No, vypadalo to, že mala všetko, čo potrebovala nakúpiť. Premiestnila sa ku pokladni, do rady, kde musela vyčkať, lebo tu bola iba jedna pokladňa.. Chvíľu na to sa za ňu postavil chlapec, ktorého sem pritiahla, aby nemusel čakať vonku v rade. Obvinil ju z toho, že mu hodila do košíku cigarety.* Čože, prosím? Prečo ma obviňuješ z niečoho takého? Veď ty si kriminálnik, nie ja.. Človek nikdy nevie, možno za školou tajne pofajčievaš.. *Mykla plecami. Vôbec ich konverzáciu nebrala vážne, iba si ho doberala..*

,,Ha, už zase mě nazvala kriminálníkem. Jí se vážně líbí provokovat cizí lidi. Ale musím zůstat klidný. Nesmím jí dát jakoukoli další zábavu, v podobě že by jsem se naštval." *Řekne si Atsumi a pokusí se zklidnit svojí tvář. A místo ní nasadí pokerovou masku. I když vypadal že je klidný, tak byl dosti naštvaný z toho že ho znovu nazvala kriminálníkem a v podstatě se mu ještě vysmála do obličeje. A bylo to poznat na ruce, která držela košík, jelikož bylo vidět že sevření košíku bylo křečovité. Ale to dívka co ho neustále provokovala si toho nemohla všimnout, když stála před ním.* Kolikrát ti mám říka...  To je jedno. Já nekouřím. Nedokážu vystát ten kouř z cigaret, který tak strašně páchne. A navíc už nechodím na školu. Protože jsem prošel Akademií i Geninskými zkouškami. A když jsem byl na Akademii tak jsem nebyl záškolák. To aby jsme si ujasnily. *Řekl Atsumi klidným hlasem a čekal na její odpověď.* ,,Ták, co teďka řekneš." *Pomysle si Atsumi a v duchu se pousmál.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

*Obrátila sa k nemu čelom, trochu pristúpila a natiahla sa k nemu, aby mohla očmuchať kúsok jeho oblečenia - niekde pri ramene. Jej nos bol vďaka génom Inuzuka klanu trochu iný, ako bežného človeka. Dokázala pachy cítiť lepšie, ako obyčajný človek bez génov Inuzuka klanu, ale stále to nebolo také, ako u zvierat ako boli psi. Vďaka chakre dokázala tento čuch ešte zlepšiť a cítiť pachy aj 1000krát lepšie. Oňuchala ho, pokrčila trochu nosíkom a zdvihla k chlapcovi pohľad..* Voniaš pekne. Tak asi nefajčíš. *Trochu mykla plecami a otočila sa mu zase chrbtom, ale hlavu nechávala natočenú trochu cez svoje rameno na chlapca.* Takže si vlastne genin, či sa mýlim aj v tomto? *Rada sa pohla dopredu, o chvíľu bude na rade ona so svojim nákupom.* Máš tam v košíku nejaké jedlo pre mňa a Yoriho? *Spýtala sa ho a mrkla na neho jedným okom, jak na neho pozerala zboku cez svoje rameno. Trochu sa zazubila.*