Náměstí

*Dívka ho začala očuchávat. A tuhle reakci Atsumi vůbec nečekal. Takže byl lehce zaskočen. A když uslyšel od té dívky to že nekouří, tak se vítězoslavně usmál. Trochu se posunul do předu, protože se řada posunula a on rozhodně chtěl být už pryč z přeplněného obchoďáku.* Ano jsem genin. V tom se nemílíš. *Odpověděl jí na první otázku a už se chystal jí odpovědět na druhou. Podíval se do košíku, jestli tam pro tu holku a psa něco má. A i měl.* Yori? Tak se jmenuje ten pes? Jestli jo tak pro něho něco mám. A pro tebe mám taky něco. *Řekne Atsumi a dá si košík za sebe aby do něj holka neviděla. Chtěl totiž aby to pro ní bylo překvapení co dostane.* A když už jsme u toho psa. Nebojíš se o něj, jestli ho třeba ty staří lidé nezbyli? Vypadali dost naštvaně, jak do nich vrazil. *Zeptal se Atsumi a pak vlastně ještě dodal.* A to máš nějaké psí geny nebo co, že si mě očuchávala?

Kaede Minami-Ke (NPC)

A čože sa tak pýtaš? *Znova sa k nemu otočila čelom a podvihla obe svoje obočia, celkom prekvapene.* Teba ešte nikto neočmuchával? *Pozorne si ho premerala a znova sa k nemu sklonila, aby si ešte raz nosíkom potiahla trochu jeho vône. Zachichotala sa a jednou rukou si prečesala prstami svoje biele vlasy. A zastrčila za ucho zblúdilý prameň..* Mmmm.. Aby som nezavádzala, tak nie. Nemám psie gény, ale pochádzam z Inuzuka klanu a všetci členovia tohto klanu sú veľmi blízko spätí so psami. Yori, ten veľký biely pes je môj spoločník, ninja pes a nemusíš sa o neho báť.. On sa o seba dokáže postarať. Tobôž pred útokmi seniorov. *Zahihňala sa znova a posunula sa vpred, začnúc vykladať svoj nákup na odkladací priestor. Pán pred ňou už platil a bola na rade ona..* A čo to tam pre nás máš? Nejaké dobroty, však? Niečo slané?... Oh, nie, nie.. Určite niečo sladké!.. Hmmm.. Alebo to bude niečo osviežujúce, kyslé! ALEEE.. Nesmie to byť tak kyslé, ako Tatsuyove bonbóny! *To už si rozprávala skôr sama pre seba a rozplývala sa nad možnosťami všetkých tých dobrôt... Kaede milovala jedlo.. Jedlo všeho druhu a mohla jesť úplne neustále.. Skutočne bola ako taký pes..*

,,Takže ne že jenom ráda provokuje cizí lidi. Ona má ještě k tomu úchylku na očuchování cizích lidí." *Pomyslí si Atsumi a dívá se na pokladnu. Připraven si tam po ní dávávat svoje věci.* Někdo mě ještě neočuchával, takže seš první. *Dále pak spracovává tu další informaci že pochází u klanu Inuzuka.* ,,Takže je částečně pes. Super. Ona je z části pes a já jsem zase lidská ryba. To jsme teda duo." *Řekne si v duchu Atsumi a poškrábe se na krku, kde se i dotkne svých žáber.* A k té druhý otázce, co pro vás mám. Si budeš muset počkat je to překvápko. Ale není to kyselí. *Praví Atsumi a už dychtivě čeká u pokladny až bude řada na něho.* A vlastně. Odkud znáš Tatsuya? *Zeptá se Atsumi a podívá se na tu bělovlasou výší díku přením.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

To je prekvapivé. *Začudovala sa Kaede. Ono totiž nebolo zvykom, že by členovia klanu Inuzuka len tak behali od človeka ku človeku a oňuchávali ich. Takým špeciálom bola Kaede.. Keď mala na tvári ten začudovaný výraz, držala si bradu dvoma prstami a šúchala si ju, prejdúc do zamysleného výrazu, uvažujúc, ako je to možné. Ona s Yorim neustále niečo vetria vo vzduchu a komentujú to.. Z tejto fázy ju vyrušili Atsumiho slová.* Takže sladké? Slané? *Dobiedzala do neho. Ak šlo o jedlo, tak sa väčšinou neovládala. Keby si nebola istá tým, že to vonku dostane, bola by schopná sa mu vrhnúť do toho jeho košíka a začať mu ho prehrabávať, aby našla to, čo bolo pre ňu..* Alebo to bude mix príchutí?.. Ale.. Čo ak mám chuť na kyslé? *Zhrozila sa pri tej myšlienke. Predavačka za pokladňou na ňu už pozerala ako na debila. Nestihla sa čudovať. Nablokovala jej posledné veci a tým Kaede umlčala.* Um.. Tady.. Drobné si nechajte. Ďakujem. *Podala predavačke peniaze a začala baliť nákup do tašky, pritom odpovedajúc chlapcovi na jeho otázku.* Eeeee.. Tatsuya, Tatsuya. Hovoríme o tom istom Tatsuyovi? Žiabre na krku? *Prstom si ukázala na svoj krk.* Toho poznám už dlhé roky, sme najlepší priatelia. Prečo? Vy sa poznáte? *Zvedavo naklonila hlavu na stranu.* "Asi mi o ňom Tatsuya zabudol povedať!!!!" *Prebehlo jej naštvane hlavou, pretože sa považovala u Tatsuyi za jeho jedinú kamarátku. A áno, chcela ho mať pre seba.*

A nebuď zvědavá. Stejně ti to nepovím, ať se budeš snažit sebevíc... Ber to jako překvápko. Nebo snad nemáš ráda překvapení? *Řekl Atsumi a posunul se k pokladně. Kde na ní začal vydávat věci a přitom pokladnu kryl s vím tělem. Aby Dívka neviděla co tam pro ní je.* Můžu ti říct jenom to že ta věc pro tebe bude mít spoustu chutí a Yoriho jídlo mu bude taky chutnat *Pravil Atsumi aby danou dívku trochu uklidnil, jelikož bylo vidět že je dosti nedočkavá. Proto se na dívku bokem kouknul a potom pohledu si řekl.* ,,Pane bože, ona se chová jak nedočkavé štěně." *Pak začal dávat věci do tašky.* Tady máte. Děkuji. *Řekl prodavačce a trochu se na ní usmál, jelikož se prodavačka tvářila dost kysele. A tak doufal že se trochu zasměje ale spíš se stal opak a prodavačka se začala tvářit ještě více kysele. Proto nad tím Atsumi zakroutil očima a vydal se k východu.* A k tomu Tatsuyovi. To nevím jestli myslíme stejnou osobu. Ale jestli myslíš kluka co je asi o rok starší jak já a nosí podivný brýle, tak tohohle Tatsuya myslím. Potkali jsme se sice pár dní zpět ale zním ho. *Odpoví ji Atsumi na otázku ohledně Tatsuyi.

Kaede Minami-Ke (NPC)

Ale áno! Prekvapenia sú super. Ale už to tak celkom nie je prekvapenie, keď niekomu povieš, že máš pre neho prekvapenie. *Polemizovala sama so sebou, ale neuvedomila si, že toto by vážne nemohlo byť až také prekvapenie, lebo sama mu povedala, aby jej niečo kúpil. Ale v tom prípade to je prekvapenie. Alebo nie? Dumala nad tým v hlave len krátku chvíľu, kým ešte balila do tašky zvyšky nákupu..* "Ajéjéé.. To je pekelne ťažké.. Chmmm.. Mohla som vziať vaky a hodiť ich Yorimu na chrbát.. Aspoň niečo.." *S nákupom ale neodchádzala od pokladne, počkala na chlapca, ktorého meno stále nepoznala. Ale to nebolo treba, lebo poznala jeho pach..* Jo, to bude rovnaký Tatsuya. Kde ste sa stretli? Čo ste robili? *Vyzvedala Kaede od chlapca a na chvíľu sa jej myšlienky na jedlo zamerali na niečo celkom iné - na chlapcovo dobrodružstvo s JEJ Tatsuyou! Zamierila aj s chlapcom k východu. Hneď začala očami hľadať Yoriho, ktorý už nadšene poskakoval niekoľko desiatok metrov od obchodu, aby si ho Kaede všimla.* Ha! Vidíš? Je v úplnom poriadku! *Chytila chlapca voľnou rukou za jedno jeho zápästie a chcela ho potiahnuť, alebo ho donútiť pohnúť sa smerom ku jej bielemu veľkému psovi. Tam potom zložila dole tašku s nákupom a obaja vyčkávali ako malé šteňatá na nejakú dobrotu. Ešte mali aj obaja na tvári šteňací výraz.*

*I hned jak Atsumi vyšel ven ho bělovlasá dívka chytla za ruku a táhla ho za sebe. K Yorimu. A ihned jak k Yorimu dorazily si Atsumi musel uvědomit co se vlastně stalo, jelikož táhnutí dívky za jeho ruku bylo moc rychlé. A když se vzpamatoval tak se na něj dívaly čtyři psí oči.* ,,Silně pochybuji o tom že nemá žádné psí geny. Protože takhle dobré psí oči snad nikdo nedokáže." *Pomyslí si v duchu Atsumi a začne se hrabat v tašce ve které se snaží najít. Tu danou věc. Ale moc mu to neusnadňovali ty psí oči. Avšak po delším prohledáváním tašky to konečně našel. A vyndal z tašky pamlsky pro psy a sáček s bonbónama na kterém bylo napsáno: "Bonbóny 100 chutí". Obojí podal dívce a zároveň si vzpomněl že se ještě ptala v obchodě na Tatsuya.* Setkali jsme se náhodou v tréninkové oblasti. Já jsem zrovna cvičil jednu techniku, když jsem si ho všimnul že se na mě dívá. A tak mi trochu pomohl a u toho jsme si popovídaly. Jinak nic jiného. *Řekl Atsumi a začal pomalu  přibližovat ruku k Yorimu, aby si ho pohladil.* Proč ses ptala? Máš snad o něho zájem?" *Zeptal se a dále přibližoval ruku k Yoriho kožichu.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

*Obaja čakali a Kaede skoro nedýchala, keď sa chlapcova ruka stratila v taške a hodnú chvíľu tam šmátral a snažil sa nájsť to, čo chcel. Potom ale vytiahol dva obaly - jeden bol plný pamlskov pre Yoriho a druhý bol plný bonbónov pre Kaede. Kaede sa výrazne rozšírili oči a hneď svoj sáčik vzala do rúk..* Waw, toto som ešte nemala! *Vyhlásila a zároveň vzala aj druhý sáčik s maškrtou pre Yoriho. Chytila svoje bonbóny medzi zoubky a otvorila sáčik s Yoriho jedlom. Roztvorila to a vysypala si niekoľko tých pamlskov na dlaň a ponúkla svojmu chlpatému kamarátovi. Ani za jedno nepoďakovala, lebo toto bola forma poďakovania chlapca!..* No nesomri toľko, Yori! Včera si mal tri pamlsky z obchodu, dnes ďalšie. Nesmieme to preháňať, inak to mamka zistí a budeme mať obaja problém. *Zahlásila Kaede, keď začala otvorený sáčiť schovávať do tašky a Yori na ňu hádzal psie oči.* Na mňa to neplatí, pane. *Povedala rázne a otvorila svoje bonbónky. Hneď si jeden hodila do úst..* Ooooo.. To je.. *Zamlaskala.* ..sladučké! *Yori sa medzitým nechal od Atsumiho pohladiť, lebo Kaede voči nemu neprejavovala žiadny negatívny postoj a navyše si od neho vzala maškrtu, ktorú Yorimu dala. Takže že by to bol ich nový kamarát? - honilo sa Yorimu hlavou.* Tssss.. Ja o Tatsuyu záujem mať nemusím. My sme totiž.. Spolubývajúci?.. *Naklonila hlavu na stranu, ako premýšľala and tým, ako to pomenuje.* No.. Vlastne sme najlepší kamaráti a bývame spolu.

*Yoriho kožich byl na dotek neuvěřitelně hladký a zároveň příjemný.* ,,Tak takhle se cítíš v nebi." *Pomyslel si Atsumi zatím co Yoriho neustále hladil. Nedokázal z jeho kožichu sundat ruce, jelikož byl v sedmým nebi odtržen od reality. Tak moc že si nevšímal okolí, kromě díky která. A jen se soustředil na ten malí kousek světa, ve kterém z rovna byl. A spolu sním i dívka a Yori. Dokonce si zabořil svůj obličej do jeho kožichu a vstřebával tu jemnost kožichu.* Takže spolu býváte. Kde bydlíte? *Zeptal se uvolněně Atsumi jakoby na něčem jel. A dále se věnoval Yoriho kožichu.* ,,A ještě k tomu jsou nejlepší kámoši. Takže je možné že bych Tatsuya vyděl mnohem dřív než jsem myslel." *Pomyslel si Atsumi a trochu se pousmál. Jelikož byl trochu šťastný. Ale kdo ví jestli, kvůli tomu že uvidí Tatsuya znovu nebo kvůli Yoriho kožichu? Pak si ale uvědomí jednu zásadní věc.* Jak se vlastně menuješ? Já se jmenuju Atsumi Ubado. *Zeptal se Atsumi, jelikož si uvědomil že nezná její jménu. A taky si myslel že když to je Tatsuya nejlepší kamarádka, tak že by bylo dobrý znát její jméno.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

*Cucala v ústach bonbón a ten vystriedal napokon ďalší. Dokonca ku chlapcovi natiahla ruku so sáčikom a nechala ho, aby sa ponúkol. Obyčajne by to neurobila, no hezky jej voňal a kúpil jej to. Tak prečo nie? Jeden bonbónik ju predsa nezabije. Všimla si, ako sa chlapec až moc túlil a lísal k Yorimu. Tomu to očividne nevadilo, lebo Kaede bola sama o sebe dosti prítulná, takže bol zvyknutý. A hlavne jemu to bolo príjmené aj teraz.* V jednom rodinnom dome v štvrti Inuzuka klanu. Ak nebývaš na opačnej strane dediny, môžem ti to ukázať. *Ponúkla sa Kaede. Bola priateľská ako pes, ale ak šlo o Tatsuyu, tak dokázala hryzať. Teraz k tomu nebol dôvod..* Oh, vidíš. Ešteže si sa predstavil. Úplne by som ti zabudla povedať moje meno. Ja som Kaede. Minami-ke. A toto je Yori. Môj ninja pes, kamarát, parťák, spoločník a bráška.. *Čupla si k nemu a začala ho ňuňať aj ona. A Yori bol zrazu v siedmom nebi.*

*Atsumi si nejdřív vzal bonbón z jejího pytlíku. A začal ho cucat mezi zuby. Byl hodně sladký. Pak už jenom přemýšlel nad Kaedením nápadem.* Já moc daleko nebydlím, jestli teda bydlíš ve čtvrti Inuzuka klanu. *Řekne jen tak bokem a dál hladí Yoriho spolu s Kaede.* ,,Čtvrť Inuzuka klanu... Jestli jsou členové Inuzuka klanu blízko psům. jak to říkala. A jestli tam má každý shinobi nebo člověk psa. Tak by mě vážně zajímalo, jak to tam vypadá? To tam musí být pořádný psinec." *Pomyslí si Atsumi a ještě chvíli nad tím přemýšlí.* ,,No. Jestli tam jsou stejní psy jako Yori. tak to musí být báječné místo." *Vduchu si jeeště dodá k předešlé myšlence.* Takže mi ukážeš, kde bydlíš? *Zeptal se Atsumi a podíval se na Kaede.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

*Súhlasne pokývala hlavou a hneď sa aj zdvihla zo zeme. Yori ju nasledoval a postavil sa na všetky štyri labky. Vyčkával, kým sa pohnú. Lenže Kaede musela najskôr vziať tú ťažkú tašku.* Mhm. Ukážem. Len nie, že nám tam budeš chodiť vybuchovať neustále a zháňať mňa, či Tatsuyu. *Trošku zašišlala, lebo si v tých okamihoch jazykom prevaľovala bonbón v ústach. Udala teda ako prvá krok, tempo a aj smer pochodu..* Atsumi. *Vyslovila jeho meno.* Ako ťa volajú? Atsumi? Atsu? Tsumi? *Vyzvedala trochu Kaede. To meno bolo trochu netypické, preto sa pýtala. Zvlášť ona rada používala skratky pri menách.* Už si uvažoval nad tým, čo by si chcel pre dedinu robiť, keď budeš na úrovni chuunina? My z Inuzuka klanu to máme ľahké. Z drvivej časti pracujeme ako stopári. Máš nejaké zvláštne nadanie? *Pýtala sa, nech ich cesta nie je tichá. Nemala problém sa rozprávať, klásť otázky, či na otázky odpovedať.*

Jak mě oslovují? *Zeptal se překvapeně a vydal se za Kaede, aby jí neztratil z dohledu.* ,,Proč se na to ptá? To ráda dává lidem přezdívky?" *Pomyslí si Atsumi a trochu se zamyslí jestli ho někdy někdo nějak neoslovil. Až nakonec došel k závěru že ne.* Oslovují mě jenom Atsumi. Nijak jinak. Ale pokud chceš, tak si mě oslovuj jak chceš. mě to je jedno. *Řekne Atsumi a pak ještě dodá.* A neboj. Vyřvávat vám tam moc často nebudu. *Pak už jenom si představí Kaedinu otázku. A to to co by chtěl dělat pro vesnici. Už jenom samotné pomyšlení nad tou otázkou mu vrací vzpomínky na jeho rozhovor s Tatsuyou v Tréninkové oblasti.* Nejspíš se stanu vojákem. Ale je mi to trochu jedno. *Odpoví ji trochu lhostejným hlasem.* Očividně se ve mě táta nezapře. *Řekne ještě k předešlé větě. A pak už jenom zbývá odpovědět na poslední otázku od Kaede.* ,,Mám jí říct to že mám Hyouton nebo ne. Je to hodně riskantní, přece jenom čím míň lidí to ví tím lepší. Ale ona vypadá v pohodě." *Zapřemýšlí Atsumi a tak se rozhodně ke kompromisu.* Mám jedno nadání ale neřeknu ti jaké. *Řekne Kaede tentokrát dosti vážným hlasem. A na konec se zeptá i on.* A ty máš taky nějaké nadání. nebo máš nějaké plíny do budoucna.

Kaede Minami-Ke (NPC)

Tak jáááá ťa budem volať... Mmmm.. *Zamyslela sa, kráčajúc ku štvrti klanu Inuzuka, ktorá nebola moc ďaleko od miesta, kde bol obchod.* "Čo znie lepšie.. Atsu-kun? Atsu-chan?.. Oh.. Toto je dobré! Tsumi-kun!.." *Prehodila jazykom bonbón vo svojich ústach.* ..Tsumi-kun.. *Zazubila sa trochu a dala mu na obdiv svoje ešte stále sčasti mliečne zúbky. Chýbalo už len pár a bude mať dospelácky chrup!..* Prečo zrovna vojakom? Neláka ťa trebárs stať sa ochrancom poriadku vo vnútri dediny?.. Pravda, nevypadáš zrovna ako niekto, kto by chcel zachraňovať životy, takže policajt a lekár asi nepripadá do úvahy.. *Štebotala Kaede, ale skôr sama pre seba, lebo nad Atsumim dumala..* A ani sensei by sa ti nehodilo, pôsobíš ako taká netykavka. *Znova sa trochu zazubila..* Ňo, tak si to svoje nadanie nechaj. *Vyplazí na neho vzápätí jazyk. Bola zvedavá, ale zase nie tak veľmi, aby to z neho ťahala..* Ja mám svoj nos. *Zľakla sa prstom dotkne špičky svojho nosa.* Dokážem cítiť pachy lepšie, ako ľudia, takže mňa toto predurčilo na stopára. To je moje nadanie, ale už to tak celkom nie je nadanie, keď to ovláda celý jeden klan z Kirigakure. *Pokrčí trochu ramenami. Nepríde si tým výnimočná, keď všetci ľudia okolo nej túto schopnosť ovládajú tiež..* Ale s Yorim sme celkom dobrí na boj s blízka.. Inak, Tsumi-kun, nechcel by si sa zastaviť na obed u nás?..

Oběd u vás? *Zeptal se sám sebe a chytl si bradu volnou levou rukou a zapřemýšlel.* ,,Oběd u někoho, kterého jsem sotva poznal? Je pravda že dneska zrovna nemám moc chuť vařit si oběd. A táta je zrovna na misi, takže na něho spoléhat nemůžu. A když doma není táta, tak by to nemusel být problém. a navíc se najím zdarma bez námahy. *Popřemýšlel si Atsumi a chvilku nad tím ještě zapřemýšlel.* Mě to vadit nebude. Spíš, nebudu vás doma obtěžovat. *Zeptal se zelenooký hoch a přestal si držet bradu. A spíš si jí dal naštvaně do boku.* A taky by mě zajímalo. Co si myslela tím že vypadám jako netykavka? Řekne lehce naštvaně Atsumi. Jelikož ho to trochu urazilo. On sice věděl že nemá moc příjemnou tvář. Ale určitě věděl že není netykavka.* Ale máš pravdu že se na senseie nehodím. To uznávám. A policajt bych taky nechtěl. Jelikož bych byl jenom ve vesnici a to já nechci. *Řekne už trochu klidněji a přehodí si tašku plnou nákupu z pravé ruky do levé.* Takže když odebereme tyto povolání, tak nám zbývá anbu, stopař a voják. Přitom se do anbu asi nedostanu a stopařství mě moc neláká. takže jediné co mi zbývá je stát se vojákem. *Konstatuje Atsumi už klidně.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

Ale vôbec!.. Nás je doma veľa. Mám plno starších bratov. A potom je tu ešte Tatsuya. Takže jeden hladný krk navyše sa tam stratí. *Zazubila sa a zo sáčka si vytiahla ďalší bonbónik. Tento bol kyslý ako poriadny citrón! Skrútila tvár do grimasy, ale bola potichu. Spustilo sa jej veľa slín, ktorými tú kyslosť v ústach regulovala, ale nebolo to hneď.. Zamlaskala a kyslý výraz pomaly povoľovala. A bonbón ďalej cucala, hoci bol stále kyslý..* No presne toto. Človek ti niečo povie a ty sa hneď naježíš ako taká mačka.. Však sa trochu usmej! *Normálne pobehla trochu dopredu a zastavila sa oproti nemu, a tak ho snáď donútila aj zastaviť. Zložila tašku na zem a nacpala mu ruku pred tvár, aby mu mohla prstami roztiahnuť ústa do úsmevu.* Takto! *Usmiala sa na neho. Ovšem to sa stalo len vtedy, ak ju chlapec nejak nezastavil.* A vôbec. Jak vieš, že by si sa do ANBU nedostal?.. Mal by si to skúsiť. Za tú skúšku nedáš nič, nemám pravdu? Čo taký lovec nukeninov? S tým by si mal voľný pohyb z dediny. Nad tým si nepremýšľal?

*Atsumiho ústa byly roztáhnuty do nuceného úsměvu za pomoci Kaedenímy rukami. A i když se sice nuceně usmíval, tak jeho oči nevypadaly šťastně.* Aby jsem se stal členem Anbu tak musím ovládat Fuinjutsu. A to já neovládám, já ovládám jenom ninjutsu a Kenjutsu. A navíc moje důvěra v sebe samém není moc veliká. *Řekne Atsumi a sundá Kaediny ruce ze své tváře. A rychle si promýšlí nápad stát se lovcem nukeninů.* ,,Nápad to je určitě dobrý. S tým bych vážně měl volný pohyb a ještě k tomu bych dostával i zaplaceno." *Pomyslí si, poškrabe se na hlavě a řekne.* Stát se nukeninemje dobrý nápad. Ale když se stanu nukeninem, tak pak nebudu mít žádný vliv na politiku ve vesnici. Na rozdíl od vojáka, který když se vyšplhá na pozici generála. tak už nějaký vliv má. Dokonce se i můžeš stát hrdinou vesnice. *Dokončí svůj monolog a usměje se na Kaede na důkaz toho že umí úsměv.* Ale já se nechci stát hrdinou. Takže mi bude stačit ten vliv na politiku vesnice. *Později dodá a rozejde se do předu, i když si pak uvědomí že neví jakým směrem se má vydat. A tak pohlédne na Kaede.* Kudy dál? Doleva, doprava nebo rovně? *Zeptá se Atsumi na cestu a pak se zeptá ještě na jednu otázku.* A co ty. Máš ještě nějaké povolání než stopař? A jakou máš vlastně hodnost?

Kaede Minami-Ke (NPC)

Ah? Skutočne? Fuinjutsu?.. Tak, ono to nie je problém sa naučiť. No nie? *Pokrčila trochu ramenami. A jej ruky sa ocitli preč z Atsumiho tváre.* Hrozne sa podceňuješ Tsumi-kun! S takým zmýšľaním sa z teba stane tak akurát.. ten kriminálnik.. *Vyplazila na neho jazyk a trochu si ho znova doberala. S tichým zachichotaním si znova vzala tašku do rúk a pohla sa vpred. Jej dom bol už pomerne blízko. Pred chvíľkou sa dostali do štvrte klanu Inuzuka, takže to bola ulica plná psíkov - väčšinou dobre vycvičených. Žiaden na nich len tak neskočil. Yori sa držal pri Kaede a mal hlavu hrdo vztýčenú hore. Dokonca už aj pochodoval ako výstavný pes. Robil si týmto spôsobom srandu z ostatných psov v okolí. Kaede však ďalej pokračovala v rozhovore s Atsumim..* Politika. Eeeewwhh.. To je nudaaaa.. Ale tak.. Napadá ma.. Nechcel by si sa jedného dňa stať Mizukage, keď ťa tak láka tá politika? *Spýtala sa ho.* Tadiaľto.. Ešte stále rovno...... Ja som len stopár, často chodím s Tatsuyou na lov nukeninov. Pomáham mu ich stopovať. Obaja sme Tokubetsu Jounin.

Naučit se Fuinjutsu asi nebude problém. To je pravda. *A pak když slyšel to že se akorát s tako vím myšlením stane kriminálníkem. Tak Atsumi už měl nataženou ruku a otevřenou pusu, aby něco namítl ale pak nakonec nic neudělal. Jelikož si uvědomil že proti Kaede něco namítat nemá smysl. Proto to vzdal a radši šel za ní, aby se neztratil. A taky si teprve uvědomil že je klem spousta psů.* ,,Co to? Kde se tu vzali všichni ti psi?" *Rychle si pomyslel v hlavě a začal se rozhlížet po okolí. Kde byly samí psy.* ,,Kdy jsme vešli do čtvrtě klanu Inuzula? Ani jsem si toho nevšiml? Ale měl jsem správnou představu. Všude jsou samí psi. Docela by mě zajímalo, jestli mají stejně hebkou srst jako Yori?" *Říkal si v hlavě a stále následoval Kaede.* Politika je sice nuda. Ale je důležitá. *Řekl Atsumi a v duchu si dodal.* ,,I když někdy je vážně nudná." Já a stát se Mizukagem. To mě nikdy nenapadlo. A navíc to je i pro mě nemožné. *Řekl takřka skoro výsměšně.* Vždyť kagové jsou monstra. Na jejich úroveň se nemůžu dostat. A i kdyby tak by mě to trvalo určitě 100 let možní i víc.

Kaede Minami-Ke (NPC)

A keby si si s Fuinjutsu nevedel radi, tak príď k nám. Niektorí moji bratia ho ovládajú. Ryuk je v ňom skutočne dobrý. *Pyšne sa zazubila. Ryuk bol jej najstarší bráška a asi aj ten najobľúbenejší, lebo bol najstarší a najrozumnejší zo všetkých súrodencov. A nikdy jej nerobil zle, síce ju slovne komandoval, ale myslel to s ňou vždy len dobre. A ten parchant mal vždy pravdu a to ona neznášala! Vždy ju to vytáčalo..* Naaaah.. Tsumi-chan! Dúfam, že nebudeš taký nudný celý život... *Zamručala..* Politika je síce nuda, ale je dôležitá.. *Napodobnila jeho hlas.* To je hrozné s tebou. Nepoznám nikoho, kto by sa takto podceňoval. Musíš obrátiť svoje myslenie. Keď sa budeš neustále podceňovať, nikde to nedotiahneš. Musíš dať do svojich cieľov všetko snaženie. Musíš sa snažiť zo všetkých síl. Raz mi mamka povedala jednu múdru vec - aj pád je krok dopredu. A človek sa vždy znova zdvihne, má tu možnosť.. Leda by sa sám rozhodol ležať ďalej. Všetko je to tu... *Ukázala si prstom na čelo.* ...v hlave. *Rovno sa aj zastavila, pretože už boli pred jej domom. Ale to zatiaľ nehovorila.*

*Atsumi šel a poslouchal Kaedenin výklad o jeho myšlení. A u toho se tvářil neutrálně jak to jenom šlo. A když si Kaede ukázala na čelo a řekla poslední slova, tak se zastavily před nějakým domem.* ,,Se ti to lehce řekne ale těžko se to udělá. Zvlášť když víš že ti je snaha někdy k ničemu. Hlavně když víš že když selžeš tak se stane něco hrozného." *Rychle Atsumovi prolétlo hlavou a začal se dívat prázdně do země.* ,,A k tomu to je ještě těžší když máš doma takoví příklad." *Dále si pomyslel.* ,,A pokud převedeme mudro tvé mami do reality, tak by to znamenalo že při každém pádu a kroku dopředu něco oběduješ. Jelikož si padnul a prohrál si." *Takové hle a další se začali hromadit v Atsumovi v hlavě až na jednou ztichlo a zazněla jenom jediná myšlenka.* ,,Opravdu tedy musíš něco obětovat, abys něco dokázal?" *To byla poslední myšlenka v Atsumiho hlavě něž si uvědomil že byl dost dlouho ticho. Proto zvedl jenom hlavu zahrál úsměv a jenom řekl.* Máš naprostou pravdu. *Pak jenom uvolnil obličejové svaly a pokračoval dál v konverzaci.* Díky za nabýt ku ohledně tréninku Fuinjutsu. Ale stále si nejsem jistí jestli bych Fuinjutsu někdy využil. Pro co je vlastně Fuinjutsu dobré? Co díky tomu budu moc dělat? *Zeptal se s hraním úsměvem.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

*Ešteže Kaede nevedela o čom Atsumi premýšľal. Dala by mu rovno pohlavok, alebo ešte lepšie - uhryzla by ho, aby sa spamätal!.. Tieto reči, ktorými sa človek podceňuje naozaj nenávidela!.. Atsumi ju trochu zaskočil svojou otázkou..* E-ettoo.. *Trochu sa zamyslela.* No, teraz ti to nepredvediem, ale keby mám pri sebe pečatiaci zvitok a ovládam Fuinjutsu, mohla by som nám obom vziať nákup. Zapečatila by som ho do toho zvitku, a potom by som ho zase odpečatila. Zbavila by som sa zbytočnej váhy a nezaberalo by mi to toľko miesta. Je to super, ak trebárs sa zameriavaš na Kenjutsu - môžeš si do zvitku pečatiť veľké množstvo rôznych zbraní a nosiť ich všetky so sebou. Kdežto ten, kto Fuinjutsu neovláda, sa musí spoľahnúť na to, koľko zbraní sám unesie.. *Poškriabala sa prstom na hlave.* Bráška mi hovoril aj o pečatiacich technikách, vďaka ktorým môžeš do zvitku zapečatiť svoju vlastnú, alebo niekoho iného techniku a tú potom hocikedy inokedy vypustiť.. To by mohlo byť užitočné, nie?.. *Pokračovala Kaede a spomínala na nejaké Jounin pečatiace techniky, ktoré poznala od Ryuka, pretože sama sa chcela Fuinjutsu naučiť..* Alebo sa dajú vytvoriť pasce.

Hmmm... To je dosti užitečné. To by se mi vážně hodilo. *Řekl Atsumi a chytl se za bradu.* ,,Fuinjutsu je užitečnější než sem si myslel. A rozhodně se mi bude hodit mít u sebe svitek se zbraněmi než je všechny táhnout v pouzdru. A jestli se tím ještě zbavím jejich hmotnosti, tak to je opravdu užitečné. Nemluvě o zapečeťování cizích technik a jejich vypouštění." *Pomyslel a pravdivě se usmál.* Možná se asi pokusím dostat do anbu. *Řekne a podívá se na Kaede s děkovným pohledem. Jelikož mu ukázala i další cestu do budoucna, kterou on sám neviděl.* A proč tu vlastně stojíme před tím barákem? *Zeptal se a ukázal na barák u kterého stáli.* Nebo to je snad tvůj dům? *Dodal ihned po tom co dořekl větu před tím. A začal čekat na Kaedeninu odpověď. *

Kaede Minami-Ke (NPC)

Ryuk-nii mi hovoril aj o iných využitiach. Fuinjutsu je všeobecne prospešné pre nás ninjov. Nie je to len o pečatení vecí a techník. Noooo.. *Musela sa teraz hodně veľmi zamyslieť. Postávala na jednej nohe a tou druhou si drbala lýtko prvej nohy a rovnako tak sa rukou drbala vo vlasoch. Nechcela povedať Atsumimu nejaké zlé informácie.. Chvíľu to trvalo, ale napokon po krátkom tichu pokračovala vo svojich slovách:* Brácha mi spomínal, že existuje vo Fuinjutsu dokonca taká technika, vďaka ktorej vieš inému ninjovi zapečatiť jeho vlastnú chakru a nedovoliť mu ju použiť. *Samozrejme, že v dobe, kedy Ryuk hovoril Kaede o technikách Fuinjutsu, tak jej vynechal niektoré nepekné detaily - a síce taký, že daná pečať mohla oponenta dokonca spáliť na prach. Ale tým ju vtedy nestrašil.* No nie je to paráda? To by som raz chcela ovládať! Hah, Tsumi-kun?.. Čo keby sme si dali stávku?.. Kto sa ako prvý naučí tú techniku, ktorou sa dá zapečatiť chakra! *Síce mala naproti Atsumimu výhodu v hodnosti, ale sama Fuinjutsu neovládala a hlavne - ani len netušila, že by na tú techniku potrebovala Katon, ktorý teraz nevlastnila..* Eh?.. Jaj! Áno, tu bývam.. *Pekne sa na neho usmiala a mrkla na neho.* To sa asi budeme musieť rozlúčiť.

Tvojí sázku příjmam. *Odpověděl stručně a jednoduše Atsumi.* Ten kdo prohraje, tak bude výherci kupovat jeho nákup až do smrti. *Dodal ještě k tomu, jelikož si myslel že by to bylo zajímavější. Kdyby se o něco vsadily.* ,,Ale technika, která umí zablokovat cizímu člověku chakru by se hodila. To by bylo velice užitečné v boji nebo při zajatcích." *Pomyslel si v hlavě a podrbal se na hlavě. Jelikož úplně nevěděl co má dělat se svojí volnou rukou, která nedrží nákup.* ,,Tak přece v tomhle baráku bydlí." *Odpověděl si sám sobě a pořádně si prohlídnul dům, aby si ho zapamatoval a aby ho znovu našel.* Dobře. Tak čau. Snad se ještě někdy uvidíme. *Odpoví Kaede trochu smutně a zamává jí rukou. Pak už jenom pomalu začne odcházet. A ještě na ní zavolá s úsměvem.* A nezapomeň na tu sázku. *Pak se jenom Atsumi vzdaluje z dohledu a přemýšlí nad tím vším co dnes zažil. Všechno to začalo pouhým nákupem potravin a vyklubalo se z toho dva noví přátelé. A to Kaede a Yori. Naposledy se ohlédl a pak se vydal domů.*

Kaede Minami-Ke (NPC)

Hai! Beriem.. *Kaede sa sebavedomo zazubila na Atsumiho a plne si verila. Ona bude tá, ktorá vyhrá.. a tá, ktorej bude Atsumi do smrti platiť nákupy.* To aby si prestal premýšľať nad povolaním v ANBU a začať sa chystať na dráhu Lovca nukeninov. Budeš potrebovať veľa peňazí na tie nákupy.. Chichichi.. *Zahihňala sa mu. Potom kývla hlavou a rozlúčila sa s ním.* Uvidíme. Veď si pozvaný na ten obed, tak je na tebe, či sa zastavíš, alebo nie. *Hezky sa na neho usmeje a zakýva mu na rozlúčenie.* Ahoj, Tsumi-kun! Neboj sa, nezabudnem! *Ešte chvíľu ostala stáť na ulici. Vytiahla si bonbón a Yorimu hodila pamlsek. Sáček s nimi potom musela schovať, lebo mamka by ju uškrtila..*

*Batsu se opět dnes dostal pod plány své matky. Opět měla jednání s ostatními klany a on musel jít taky jako její doprovod aby se naučil o čem to vlastně celé je. Batsu samozřejmě jako vždy neměl moc zájem o něco takového ale co měl dělat. Oblékl se do své mikiny, kalhot a matka mu opět vnutila kápi se znakem klanu stejný jako byl na jeho rukavicích. Přes svou tvář opět nasadil masku takže jeho nos a pusa byla zakrytá. Došly až na hlavní náměstí a jeho matka vstoupila do jedné budovy.* (Matka) Tak pojď. Musíš se naučit. (Batsu) Nikam nejdu. Počkám tady. *Matka si jen povzdechla. Hold nemohla ho nutit jelikož už šlo o čas. Sezení už začínalo.* (Matka) Dobře. Tak zůstaň tady. Nikam daleko nechoď a počkej na maminku. (Batsu) Jasný námi. Tak běž. Já tu počkám. *Batsu se posadil na lavici a sundal si kapuci. Vytáhl si malý skládací nožík co kdysi dostal od rodičů k narozeninám a začal si s ním hrát.*

*Loktori se potloukal městem, stále ho nebavilo se učit, proto tomu nevěnoval víc, než bylo nezbytně nutné pro to aby jeho prospěch stačil jak rodičům, tak jemu. Cestou nesl malou dřevěnou flétničku, na kterou si pískal. Všichni v jeho klanu byly na hudební umění vcelku nadaní, on byl určitě ve svém věku jeden z těch horších, proto chtěl trénovat, aby byl aspoň druhý nejhorší. Sednul si uprostřed náměstí na jednu lavičku a začal pískat, nějaké tóny byly falešné, ale některé se mu povedly. Nikoho okolo moc nevnímal, stejně moc lidí ve vesnici neznal, protože hodně času trávil se svou matkou.*

*Matka dlouho nesla a Batsu už se tu sám nudil. Díval se po někom ke komu by se mohl připojit a zabit tak budu která ho zžírala. Zvedl se a procházel se velkým náměstím. Jeho uši na chvíli potěšili a na chvíli zaboleli tóny linoucí se zcela jasné z flétny.* "Kdo to tu trápí uši kolemjdoucích?" *Batsu dal svůj nůž do vnitřní kapsy pláště a vyrazil ke zdroji zvuku. Uviděl malého klučinu sedět na lavičce a hrát na flétnu. Sedl si k němu ale zatím nijak nic nekomentoval. Po krátké chvilce jen tak do prázdna pronesl.* Asi máš hudbu fakt rád ale v tvém případě jde spíše o mučící nástroj.

*Po nějaké chvíli si vedle Loktoriho sedl nějaký kluk, moc ho nevnímal a pískal si dal, kluk taky nevypadal, že by chtěl nějak rozvést komunikaci.* Eh?! No rád, měl bych ji mít rád, jako zbytek mého klanu, jenže v tom nepatřil mezi ty nejlepší, ani mezi ty průměrné no. Ale třeba se jednou zlepším. To tě tak lákalo sdělit mi tvůj názor ? *Loktori schoval svou flétnu, aby se mohl věnovat druhému klukovi.*

*Batsu se jen s lehkým syknutím pousmál. Sundal si kapuci odhalujíc tak své červené oči a nakrátko střižené vlasy.* Inu. Matka mě učila že mám vyjádřit svůj názor. Sice nejsem expert na hudbu ale vím co se mým uším líbí a co ne a určitě jsem si jistý že tohle patří do druhé kategorie. *Možná je Batsuovi trochu hůř rozumět přes masku přes pusu a nos ale i tak se naučil mluvit tak aby ho to nijak neomezovalo v konverzaci. Podal k němu ruku.* Já jsem Batsu. Batsu Kansetsu. Podle toho co říkáš tak budeš z klanu Tekubi. Velmi zajímavý klan, když jsi dobrý máš před sebou potenciál jako mučitel. Nerad bych se ale dostal do křížku z někým z tohoto klanu. *Pousmál se i když to šlo vidět jen na jeho očích.* Jak se jmenuješ ty?

No jo, hold se mám ještě co učit. Ty určitě taky nebudeš na všechno úplný expert. *Loktori natáhl ruku ve stejném gestu.* Já jsem Loktori, prostě jen Loktori. *U toho se trochu pousmál.* Ano, máš pravdu, pocházím z klanu Tekubi, ale zatím jsem k umění svého klanu ani nepřičichnul. *Loktori neměl v klanech takový přehled, proto se moc nevyjadřoval, hlavně to vypadalo že Batsu se v nich vyzná až až, tak se nechtěl ztrapnit.* Ještě nikdy jsem tě neviděl hrát si venku, chodíš vůbec ven?

*Batsu se jen trochu pousmál.* "Ani příjmení nemá? Nebo ho snad nezná? No to je asi jedno." No....řekněme to takhle. Snažím se chodit ven ale matka se hodně stará o moji výchovu, přípravu na roli hlavy klanu a další věci. Věř mi že mě to vůbec nebaví. *Povzdechl si Batsu. Postavil se a otočil se zády k Loktorimu a ukázal mu znak na kápi.* Když nosím toto tak se musím chovat slušně a nedělat ostudu. Je to znak našeho klanu a tuhle kápi nosí jen naše rodina. *Posadil se zpět na lavičku.* Věř mi že bych opravdu rád zažil co to je mít normální dětství a ne toto narození do rodiny která vede celý klan. *Batsu sklonil hlavu a povzdechl si.*

Ty se musíš každý den strašně nudit. *Loktori se šibalsky usměje, protože když slyšel to o té kápi, napadla ho hned jedna věc.* "Jeho život je přesně nalajnovaný a když má kápi musí se chovat slušně, proč neudělat nějaký průser." *Loktori se postavil a podíval se na Batsua s hrdým výrazem.* Jdeme se někam podívat, přeci jako budoucí hlava klanu musíš znát celé město a ne jen to jak ti ho ukazuje tvoje matka. Tak pojď. *Loktori se vydal směrem do centra města a jediné co chtěl bylo, aby ho klučina následoval.*

*Batsu se jen lehce pousmál.* Nudit? Jak se to vezme. Někdy jo a někdy ne. *Batsu se prostě vyžíval v temných myšlenkách ale neměl ponětí proč. Už od malá byl takový. Nemohl vědět že to je způsobené meitonem v jeho těle který ho podvědomě nutí vyvolávat u sebe a ostatních negativní emoce. Když se Loktori zvedl s tím že půjdou se podívat jinam tak chvíli zaváhal.* Neměl bych.... *To už ale Loktori byl na cestě tak si prostě řekl že proč ne. Snad se vrátí dřív než matka bude hotová s jednáním.* Počkej na mě. *Zavolal na Loktoriho.*

*Loktori se usmál, když se za ním Batsu vydal. Počkal na něj a pak pokračoval v cestě.* "Teď jen vymyslet jak se na chvíli zabavíme." *Když nad tím přemýšlel, zrovna procházeli okolo stánku s ovocem, Loktori sáhl pro to nejhezčí Jablko a hned ho hodil po Batsuovi. Sám také pro jedno sáhl a hned se rozběhl směrem do uliček vedoucích pryč z centra města. Některé z těch uliček byly menší a temnější, jiné krátké a navazovaly na další takové. Ale Loktori nebyl sám, kdo se rozběhl, od stánku si všiml mladík, který tam byl se svým otcem, že Batsu drží jablko za které nezaplatil a Loktori utíká od stánku taky s jedním. V tu chvíli se na ně rozběhl a snažil se je dohonit. Byl o něco starší než oba kluci, proto byl i o trošku rychlejší, Loktori měl výhodu, že město znal zase trochu lépe.* Honem Batsu, nesmí nás dohnat, jinak dostaneme na budku.

*Batsu Loktoriho následoval. Šik přišel ve chvíli když mu hodil Jablko a začal utíkat. Batsu se na chvíli zasekl jelikož nevěděl co má dělat. Když se však ozval klučina tak začal utíkat co to jen šlo za Loktorim.* "Je normální? Z tohohle budu mít sakra průser. Matka mě zabije." *Utíkal za Loktorim a následoval ho skrze každou uličku. Tím že ovládal i Kinobori no Waza tak se spíše hýbal po stěnách uliček. Nakonec se přesunul na střechy a následoval Loktoriho dole. Když viděl kam míří tak si všiml žebříku přípravného pro údržbu. Kopl do něj a sjel dolů do uličky.* Loktori. Tudy. *Křikl na něj a rukou mu naznačil ať leze nahoru.*

*Loktori utíkal co mu nohy stačily, sem tam se ohlédl aby se ujistil, že někde nenechal svého spolupachatele, který za to vlastně ani nemohl, ale s tím už teď nemohl Batsu nic udělat. Loktori se při té myšlence vždycky trochu škodolibě usmál. Kluk který je honil měl navrch, byl starší a rychlejší, ale rozhodně neznal uličky tak jako Loktori, který tam trávil dost času. Najednou kousek před ním spadl žebřík, za což mohl Batsu, Loktori na něj skočil a vyšplhal nahoru jak nejrychleji dokázal. hned když byl nahoře, začal žebřík tahat zpátky nahoru, aby se po něm nemohl vyšplhat i onen kluk, což se mu povedlo, s čím ale nepočítal byl letící kámen od toho kluka, který Loktoriho trefil pod oko a udělal mu tam malou ranku, ze které pomalu tekla krev. Lokotori chtěl vypadat jako tvrďák, proto se snažil, aby mu neukápla ani slza. Pak se na kluka provokativně koukl a zakousl se do jablka, které měl stále u sebe.* Prodáváte dobrý jablka a ani nejsou moc drahý. *Loktori se mu vysmál a otřel si kapku krve, která mu stékala po tváři. Kluk ještě chvíli pořvával nadávky a pak se vydal zpátky. Loktori se otočil na Batsua a usmál se.* Tohle je větší zábava než chodit na nějaké schůzky s matkou ne ?!

*Batsu se díval na Loktoriho který měl pod okem malou ránu. Nijak to neřešil, sám měl po těle.spousty modřin z tréninků které mu matka dopřávala. Sedl si a podíval se na jablko ve svých rukách.* "Když už nic tak aspoň si pochutnám." *Batsu se zakousl do šťavnatého jablka. Chutnalo mu proto tomu nemohl říct půl slova. Posadil se na zadek prohlížel si Loktoriho * Nevím jestli zábava ale minimálně jsi mi dost dal co se týče malého kondičního tréninku. *Pousmál se.* Jestli mě chytí matka tak jsem mrtvej je ti to jasné. Dostal jsi mě do pěknýho průseru. Ale lhal bych kdybych neřekl že to za to stálo. Byla to svým způsobem zábava. *Batsu seděl a vychutnával si svoje jablko.* "Tohle jen tak nevysvětlím." Hele pro příště žádné nelegální věci jo? *Pronesl s úsměvem k Loktorimu a natáhl k němu ruku.* Ruku na to.